Brunclíci

Film je stoletý kmet a o jednotlivých filmových profesích vznikly již desítky filmů. Mohlo by se zdát, že neexistuje již žádné řemeslo, související s filmem, o němž by divák nevěděl alespoň několik základních informací. Výroba postsynchronních ruchů není zřejmě žádnou výjimkou, známe záběry, jak se pomocí kokosových skořápek napodobuje zvuk koňských kopyt a podobně, málokdo si však uvědomí, že ve filmu je většina zvuků vyrobena uměle.

Čeští diváci vědí, jak se vyrábějí zvuky v Hollywoodu, o našich ruchařích toho však příliš známo není. Sami brunclíci si na počátky ruchové skkupiny příliš nevzpomínají a tak jen z útržků vyvstává obraz zakladatele Brunclíka, operetního zpěváka, který po ztrátě hlasu hledal jiné uplatnění pro svůj talent. V polovině padesátých let tak vznikla na Barrandově při studiu pro úpravu zahraničních filmů skupina, která o deset let později ozvučovala již desítky českých a zahraničních filmů. Tak, jako začal být ve světě proslavený český dabing, tak byli mezi filmaři známí i pražští brunclíci, kteří pomáhali svou zručností vytvářet iluzi filmové reality. Výroba ruchů je ryze filmová profese, která bez filmu existovat nemůže. Proto je úpadek barrandovských ateliérů i úpadkem kdysi slavné barrandovské ruchařské skupiny, která byla v době rozkvětu českého filmu známá po celé Evropě. Naštěstí česká filmová tvorba nezanikla a tak dnes stále mnozí z žáků pana Brunclíka a žáků jeho žáků vyrábějí zvuky, které naším uším znějí ve filmu a televizi tak realisticky.