Kyvadlo, jáma a naděje

Na motivy próz E. A. Poea a Villierse de I’Isle Adama vznikl triptych Kyvadlo, jáma a naděje (1983). Vyjadřuje kruté destruktivní tendence moci, procházející dějinami lidstva v nejrůznějších podobách, i zoufalou vůli člověka žít. Jedná se o klasický hororový příběh z období působení inkvizice. Zatímco u E. A. Poea hrdina uniká z ďábelské pasti inkvizitorů, ve Švankmajerově pojetí – a zde je inspirace u Isle Adama – je jeho útěk rafinovaně vyprovokován. Podobně jako v jiných Švankmajerových filmech, hrdina nemá šanci uniknout svému osudu. Oživením drtivé, osudové makrostruktury hmoty, iluzivním pohybem věčného hledání, ohrožení a úniku dociluje autor strhujícího efektu.