Lenka Reinerová

spisovatelka

* 17. května 1916

† 27. června 2008

Česká, německy píšící spisovatelka, překladatelka a novinářka Lenka Reinerová se narodila v roce 1916 v Karlíně (v tom čase to byla ještě obec a nebyla součástí Prahy) do česko-německo-židovské rodiny. Studovala německé gymnázium ve Štěpánské ulici, ale v době hospodářské krize vzhledem k tíživé finanční situaci rodiny musela v šestnácti letech studium ukončit a nastoupit do zaměstnání. Nezvládnutá sociální politika vlády ji pak přiměla ke vstupu do KSČ. V té době pracovala jako úřednice v evidenci a ve volném čase psala básně – v roce 1935 se podařilo díky židovskému básníkovi Rudolfu Fuchsovi jednu z nich uveřejnit v deníku Prager Tagblatt. Následující dva roky se mladá Lenka živila novinařinou v pražské redakci časopisu Arbeiter Illustrierte Zeitung, který vycházel pro německé emigranty, kteří uprchli po roce 1933 z Německa před Hitlerem. V redakci se mj. seznámila s jugoslávským doktorem Theodorem Balkem, který do listu také přispíval. V roce 1939 byla nucena pro svůj židovský původ a politickou orientaci uprchnout do Paříže, kde se mj. podílela na provozu českého kulturního centra. Zatčení ji ale neminulo a šest měsíců strávila v samovazbě v ženském vězení Petite Roquette; poté byla dopravena do ženského tábora Rieucros v jižní Francii. Po nezdařeném útěku byla v období 1939–41 vězněna v dalších internačních táborech kolaborantského (vichistického) režimu ve francouzské západní Africe, dnešním Maroku. Naštěstí se jí díky přátelům podařilo uprchnout a dostat se přes Atlantik do Mexika. Tam pracovala na velvyslanectví české exilové vlády (mj. se seznámila s malířským párem Frida Kahlo a Diego Rivera a dalším uprchlíkem, zuřivým reportérem Egonem Erwinem Kischem) a v roce 1943 se provdala za Theodora Balka.

Po skončení druhé světové války se Lenka vrátila i s manželem do Evropy, konkrétně do Bělehradu, kde žila v letech 1945–1948, a v šestačtyřicátém roce se jí narodila dcera Anna. Protože se ale manželův zdravotní stav silně zhoršil, zařídila mu léčbu v tehdejším Československu, kam se celá rodina přesunula. Vzhledem k roztržce mezi SSSR a Jugoslávií se ale už nemohli vrátit zpátky a zůstali v Praze. V době politických procesů se ani Lence nevyhnul kriminál – v období let 1952–53 strávila 15 měsíců ve vazební věznici v Ruzyni. Po propuštění byla s rodinou odsunuta do Pardubic, kde se živila jako prodavačka skla. Zároveň ale spolupracovala s tuzemskými germanisty (například s Eduardem Goldstückerem). První knihou Lenky Reinerové bylo beletristické zpracování vlastních zážitků z okupace Francie pod názvem Hranice uzavřeny (1956, v originále Grenze geschlossen vyšla kniha ve Východním Berlíně o dva roky později). V roce 1962 byla v Berlíně vydána druhá její kniha Ein für allemal (Jednou provždy). Obě – jakož všechny následující – psala Lenka v tzv. Prager Deutsch neboli pražské němčině. 

V roce 1963 se spisovatelka zúčastnila kafkovské konference na zámku v Liblicích, jež bývá označována za jeden z prvních krůčků, vedoucích směrem k obrodnému procesu, který vyvrcholil tzv. Pražským jarem. V tom čase už byla šéfredaktorkou časopisu Im Herzen Europas, který vydávalo ministerstvo zahraničních věcí pro Německo: Reinerová do něj protlačila i první německý překlad úryvků z divadelní hry Václava Havla Zahradní slavnost. Po roce 1968 (zejména i díky jejímu kritickému vystoupení na protestním shromáždění Svazu novinářů na podzim ´68 v Lucerně) se nad spisovatelkou začala stahovat mračna. V pohnuté době roku 1969 u nás vyšla její další autobiografická kniha Alle Farben Der Sonne und Der Nacht (v překladu Všechny barvy slunce a noci), v níž popisuje svoje uvěznění v době politických procesů první poloviny padesátých let, což bdělé oko strany samozřejmě zaznamenalo a celý náklad byl zabaven. O rok později neuspěla u normalizačních prověrek, takže se jí nevyhnulo vyloučení z KSČ, dostala zákaz publikování, byla vyhozena z šéfredaktorského postu, směla jen simultánně tlumočit. Což byla práce, kterou dělala po celých dalších devatenáct let až do listopadu 1989. V tom samém čase ji živilo také překládání knih – ovšem pod jiným jménem. Jediné, co jí nakonec bolševik povolil, bylo od roku 1983 vydávání její tvorby ve Východním Německu. Jednalo se o více méně autobiografické knihy Der Ausflug zum Schwanensee (1983, Výlet k labutímu jezeru), Es begann in Der Melantrichgasse (1985, Začalo to v Melantrichovce) a Die Premiere (1989, Premiéra).

Po roce 1989 už Reinerové knihy vycházely v Československu bez problémů, první z nich byl svazek čtyř autobiografických povídek Sklo a porcelán (1991). Následovala asi její neznámější kniha Kavárna nad Prahou (2001, v originále Das Traumcafé einer Pragerin), takto svazek vzpomínek na pražské přátele a známé, jejichž životy jsou spojené s Prahou (například Kafka, Brod, Fuchs, Langer, Goldstücker, Foglar, Kisch). Z dalších knih, které u nás vyšly, lze jmenovat Všechny barvy slunce a noci (znovu vydáno 2002), Vůně mandlí (2004, v orig. Mandelduft) nebo Praha bláznivá (2005, v orig. Närrisches Prag). Lenka Reinerová byla za svou činnost mnohokrát oceněna: například v roce 1999 – jako úplně první – získala ve Výmaru  tzv. Schiller-ring (Schillerův prsten), prestižní cenu pro německy píšící autory. V roce 2001 ji prezident Václav Havel udělil státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy I. řádu. O rok později se stala čestnou občankou Prahy a v roce 2003 dostala Goetheho medaili, vysoké německé vyznamenání. A v roce 2006 jí udělil německý president Horst Köhler Velký kříž za zásluhy, jedno z vůbec nejvyšších německých vyznamenání – předal ji ho německý velvyslanec v ČR Helmut Elfenkaemper.

Spisovatelka Lenka Reinerová zemřela v roce 2008 v Praze.

Odkazy