Karel Pecka

spisovatel

* 6. prosince 1928

† 13. března 1997

politický vězeň padesátých let

Roku 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích; spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov začal vydávat ilegální časopis Za pravdu. Jako dvacetiletý byl v roce 1949 zatčen a odsouzen za velezradu na 11 let vězení, které strávil v několika pracovních táborech (doly v Kladně, uranové doly Jáchymov, Bytíz u Příbrami).

V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle. Od ledna do června 1963 vykonával náhradní vojenskou službu u vojenské technické jednotky (dříve PTP).

Nejprve publikoval v časopisech (Host do domu, Literární noviny, Tvář) povídky, často o politických vězních. Od roku 1965 se věnoval literatuře, určitou dobu psal i scénáře.

Od roku 1969 byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí. Mezi prvními podepsal Chartu 77.

V roce 1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Ve své tvorbě se většinou zabýval vězeňskou tematikou – psychologicky zaměřenými studiemi vězňů, kteří zápasí o přežití s okolím i sami se sebou.

Dílo:

  • Rekonstrukce: Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (1954–1957),
  • Schody (1986)
  • Domovní znamení (1990)
  • Střechy a zákoutí (1992)
  • Úniky (1966)
  • Na co umírají muži (1968)
  • Horečka (1967)
  • Hra na bratrství (1968)
  • Veliký slunovrat (1968)
  • Štěpení (68 Publishers Toronto 1974, Atlantis Brno 1993)
  • Pasáž (zfilmoval Juraj Herz)
  • Motáky nezvěstnému (1978 – autobiograficky pojednává o životě politických vězňů)
  • Malostranské humoresky (zfilmováno 1996)
  • Pád Pýthie
  • Dlouhý koktejl (1991)
  • Svůdnost černé barvy (1998)

Odkazy