Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

István Szabó — Lidé — Česká televize

režisér

narozen 18. února 1939

Maďarský režisér István Szabó se narodil rok před začátkem druhé světové války v Budapešti rodičům židovského původu, kteří sice konvertovali ke katolicismu, přesto se ke konci bojů museli i s malým Istvánem skrývat a nakonec ho i ukrýt v sirotčinci, kde mu hrozilo menší nebezpečí. Přestože se všichni dožili osvobození, Szabův otec chvíli po válce zemřel na záškrt. Sedmiletého Istvána tato skutečnost velmi zasáhla a promítla se i do jeho pozdější filmové tvorby.

Szabó se nejprve chtěl stát doktorem jako jeho otec, v šestnácti se mu ale do rukou dostala kniha maďarského filmového kritika Bély Balázse a zcela mu změnila život. Po ukončení vysoké školy se proto rozhodl jít na Akademii divadelních a filmových umění, kam své přihlášky podalo 800 uchazečů, ze kterých si škola vybrala pouze 11 a Szabó byl jedním z nich. Vědom si svého úspěchu, nenechával nic náhodě a ještě v době studia natočil několik krátkých filmů, včetně snímku Koncert, který byl oceněn na mezinárodním festivalu v Oberhausenu.

Příběh s velmi nečekanou zápletkou si ale pro režiséra připravil život sám, když po roce 2000 vyšlo najevo, že se během studia na akademii stal konfidentem komunistické státní policie a donášel na své kolegy. Szabó nakonec svou roli přiznal, jeho spolupracovníci mu odpustili a dokonce se za něj postavili.

Prvním celovečerním snímkem Istvána Szabóa byl romantický Čas snění z roku 1964, ve kterém se odkazoval na francouzskou novou vlnu. Ale hned v dalším díle nazvaném Otec se zaobíral těžkým tématem maďarské revoluce z roku 1956 se vzpomínkami na antisemitsky zaměřenou nacistickou Stranu Šípových křížů, která působila na maďarském území v době války. Následovaly experimentální filmy Sázka na iluze z roku 1970 a Hasičská ulice 25, který byl dokončen v roce 1973 a za jehož vznikem stála snaha natočit pouze krátký film o jedné hodně dlouhé noci v srdci Budapešti.

V 80. letech minulého století se István Szabó soustředil víc na zahraniční koprodukce a také objevil svého dvorního herce Klause Marii Brandauera, se kterým natočil mezi roky 1981–1988 historickou trilogii Mefisto, Plukovník Redl a Hanussen. V jednadevadesátém pak vznikla jeho první komedie Schůzka s Venuší a před začátkem nového milénia také slavný snímek Sluneční jas, který se naplno věnoval židovské otázce během druhé světové války v Maďarsku. Film se ve světě líbil a získal mimo jiné evropskou cenu za scénář, nejlepšího herce a režiséra.

Po roce 2000 režíroval Szabó ještě několik filmů (Na miskách vah, Božská Julie, Rokonok a Za zavřenými dveřmi s Helen Mirren) a dokonce se objevil jako herec ve snímku Jiřího Mencla Obsluhoval jsem anglického krále.

Odkazy