Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

František Hanus — Lidé — Česká televize

herec

* 12. května 1916

† 2. září 1991

Herec František Hanus se narodil v roce 1916 ve Valašském Meziříčí do učitelské rodiny. Studoval gymnázium a, věren místní tradici, chtěl se původně stát řezbářem. Přivydělával si jako dělník na pile, ale zároveň od dětství rád tančil a zpíval. Následně měl představu, že by se v budoucnu věnoval medicíně nebo přírodním vědám, ale nakonec po maturitě nastoupil na pražskou konzervatoř, obor herectví. Tu absolvoval v roce 1941. Poté vystřídal několik oblastních divadel, až v roce 1952 nastoupil Divadla na Vinohradech, ve kterém vydržel přes třicet let. Prošel si prakticky vším: od klauniád a rolí milovníků v raném věku postupně přecházel do charakterních a vážných úloh, v nichž se projevovalo jeho neokázalé přirozené herectví. Hodně ho využíval i Československý rozhlas – účinkoval v různých rozhlasových hrách, navíc uměl dobře zpívat a hrát na kytaru. Snažil se též propagovat valašský lidový folklór.

Na stříbrném plátně se Hanus objevil na začátku čtyřicátých let v dramatu Pražský flamendr (1941) a hned si v něm zahrál hlavní roli nezodpovědného malíře a flamendra Sýkory. Jeho možná nejznámější rolí je postava omládnuvšího Leopolda Koháka v poetickém filmu Řeka čaruje (1945), odehrávajícím se v nádherné posázavské krajině. Herec se pak objevil ještě jako inženýr Bečvář ve výborné komedii Poslední mohykán (1947), jenomže poté bohužel nastal čas bolševických agitek. Hanus coby protektorátní umělec neměl moc na výběr, a tak hrál (výjimečně i hlavní role, ale většinou křoví) ve filmech, v kterých byla nejdůležitější ideologie a pak teprve to ostatní. Na začátku padesátých let se mihl v pohádkách Pyšná princezna (1952, role uhlíře) a Byl jednou jeden král… (1954, role pláteníka). Téměř hlavní úloha policisty Duška v kriminálním dramatu Padělek (1957) a větší role nadporučíka Váni ve válečném filmu Tenkrát o vánocích (1958), byly jen pouhými světélky ve tmě.

V šedesátých letech se Hanus dostával před kameru většinou jen ve vedlejších nebo epizodních úlohách jako třeba ředitel dopravního podniku v hudební komedii Dáma na kolejích (1966). Větší role se dočkal jen v dětském historickém filmu Na Žižkově válečném voze (1968), ve kterém ztvárnil mohutného husitského bojovníka Víta Pračku. Na začátku další dekády se mihl jako statkář Mikeš v nové filmové adaptaci románu Boženy Němcové Babička (1971) a továrníka Bergera si zase zahrál v dalším kriminálním filmu s radou Vacátkem Smrt černého krále (1971). Už na konci šedesátých let se Hanus začal objevovat v televizi, která se následně stala jeho hlavním médiem, kde mohl být k vidění – hrál v TV-filmech, inscenacích, pohádkách, v seriálech. Ale zase to byly víceméně roličky. Je možné zmínit například pohádky Nejsem chmýrko na bodláku (1970) a Krkonošské hromování (1971). Výraznou roli otce Karla Kučery žijícího s velkou rodinou v malém bytě, dostal herec v solidním TV-filmu Klícka (1971), a zahrál si i v TV-komedii Holka na vdávání (1972). Objevil se také jako poručík Vydra ve čtyřech epizodách normalizačního seriálu 30 případů majora Zemana (1974). Ve čtyřiasedmdesátém se mihl v povídkové krimi Motiv pro vraždu, o rok později zase v roli policisty v romantickém TV-filmu Lístek do památníku (1975). V roce 1977 si Hanus zahrál vedlejší roli kuchaře a předsedy ZV Kučery v oceňovaném TV-dramatu Ikarův pád. Poté namluvil i večerníčkový seriál O hajném Robátku a jelenovi Větrníkovi (1978) a diváci ho zaznamenali i ve slavných seriálech Dnes v jednom domě (1979) a Arabela (1979). Současně přišly role v celovečerních filmech – jako Bejkovec se herec představil v komediálním snímku Pan Vok odchází (1979), v rodinném filmu Na pytlácké stezce (1979) si zahrál polesného.

Jak je vidět, od konce 70. let s Hanusem stále více začal počítat i Barrandov, byť se nikdy nejednalo o hlavní role, spíše taková připomenutí. Polesného si zopakoval v pokračování pytlácké stezky, snímku Za trnkovým keřem (1980), Budivoje z Krumlova si zahrál zase v historické komedii Hra o královnu (1980), náměstka Plocka v komedii Zralé víno (1981) a kováře v pohádce Třetí princ (1982). Poté následovaly už jen roličky v televizních seriálech.

František Hanus dostal i několik ocenění: v roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem a v osmasedmdesátém dostal Cenu svazu dramatických umělců. S manželkou Danielou Hanusovou-Jandovou měl tři děti, z nichž se syn Petr (1951-2005) později také stal hercem.

Herec František Hanus zemřel v roce 1991 v Praze, kde je také pochován.

Odkazy