iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
27. 12. 2000
04:00 na ČT1

1 2 3 4 5

7 hlasů
45264
zhlédnutí

Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna

Legendární zábavný pořad plný humorných scének, vtipných povídek a originálních písniček

51 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna v Semaforu

  • 00:01:33 Rádi bychom vás uvítali na posezení
    s přáteli v Divadle Semafor,
  • 00:01:38 tedy na Návštěvním dni.
  • 00:01:40 Úvodem vás seznámím s jedním
    dopisem, který vlastně určil směr,
  • 00:01:46 jakým se Návštěvní dny
    budou ubírat.
  • 00:01:49 -Ten dopis nám přišel poštou...
    -Poštou... Lékárna nám ho doručila.
  • 00:01:55 Neříkám lékárna, ale mohl holoubek
    přilétnout a něco bílého upustit.
  • 00:02:01 -Tak čti, ať to máme za sebou.
    -Již čtu.
  • 00:02:06 Milí synci. Určitě jste zvyklí
    na dopisy půvabných děvčátek
  • 00:02:11 a zarazí vás psaní staré báby,
    leč já to s vámi, mladými umělci,
  • 00:02:17 myslím upřímně.
  • 00:02:19 Můj život byl obyčejný, ale jedna
    epizoda by vás mohla zajímat.
  • 00:02:24 Do naší vsi zavítala ve 22. roce
    kočovná herecká společnost
  • 00:02:29 a s ní i on, předmět mých snů.
  • 00:02:32 Hrál milovníky
    a všechny ostatní strčil do kapsy.
  • 00:02:36 Proč bych zapírala? Unesla jsem ho
    a prožila několik krásných,
  • 00:02:42 leč krátkých týdnů v jezevčí noře,
  • 00:02:45 kterou tak dovedně adaptoval.
    A vy, pane Bobku, jste mu podobný.
  • 00:02:50 Ráda bych vás všechny poznala blíže
    jako tenkrát Reného.
  • 00:02:55 Zpívejte hodně písniček,
    pane Bobku,
  • 00:02:58 a zapějte také nějakou
    o naší Vltavě,
  • 00:03:01 které ani důmyslný chemický
    průmysl neubral na kráse.
  • 00:03:05 Vaše Božena Hůlová,
    Deřkovice čp. 366.
  • 00:03:11 Na základě tohoto dopisu
    jsme se rozhodli
  • 00:03:14 ukázat vám v dnešním pořadu
    zpěváky nejen jako umělce,
  • 00:03:19 ale říci vám o nich něco lidského,
    dojímavého,
  • 00:03:23 zmínit se o jejich vítězstvích
    i životních prohrách.
  • 00:03:27 Pavlíka Bobka jako zpěváka
    poznáte za okamžik.
  • 00:03:31 -Nás ovšem zajímá, jaký je člověk.
    -Jsi dobrý či zlý?
  • 00:03:36 Co dělá Bobek např. o svátcích?
    Nebo co dělá, když je tuhá zima?
  • 00:03:41 -Sypeš ptáčkům? Sýkorce, drozdovi,
    albatros když usedne? -Jistě.
  • 00:03:50 Vidíte, a to je to krásné,
    co by nám bývalo uniklo.
  • 00:03:54 Pavel Bobek sype ptáčkům,
    aby jim to neklouzalo.
  • 00:03:59 My jsme dokonce požádali
    i uliční výbor Pavlova bydliště
  • 00:04:05 o vyjádření ve věci Pavel Bobek
    a jeho morální profil
  • 00:04:10 a došla nám tato odpověď:
  • 00:04:13 Vážení soudruzi,
    ptáte se na pěkné individuum.
  • 00:04:17 Práci v ulici zanedbává,
    na schůze nechodí,
  • 00:04:21 odmítl se stát členem požární
    hlídky a poškleboval se jí.
  • 00:04:26 Co vlastně dělá,
    že chodí domů až k ránu?
  • 00:04:30 Onehdy jsem ho stopoval
    a zapadl do vinárny,
  • 00:04:33 kam mě nepustili kvůli oblečení.
  • 00:04:36 Až budu znát podrobnosti o skvrně
    naší ulice, ozvu se.
  • 00:04:41 S pozdravem "toho nám byl čert
    dlužen", váš Jaroslav Tenk.
  • 00:04:45 Jisté okolnosti v životě pana Bobka
    bude nutné ještě objasnit,
  • 00:04:51 ale to je věc administrativní.
    My jsme však šli ještě dále.
  • 00:04:56 Výpisem z kroniky jeslí 0024
    jsme zjistili,
  • 00:05:00 že Pavel Bobek může být příkladem
    všem chlapcům a děvčatům,
  • 00:05:05 příkladem píle,
    houževnatosti a statečnosti.
  • 00:05:09 Narodiv se totiž němý, dokázal se
    záhy vyrovnat s touto skutečností
  • 00:05:14 a tajným a pilným odezíráním
    přes pravý okraj kolébky
  • 00:05:19 naučil se již ve 3 letech anglicky,
  • 00:05:22 neboť byl vychován
    londýnskou chůvou.
  • 00:05:25 Ale nemysli si, Pavlíku,
    my také umíme anglicky.
  • 00:05:29 One, two, three.
  • 00:05:38 ZPÍVÁ ANGLICKY.
  • 00:07:16 V povídkách, které zde čteme,
    občas popisujeme vlastní příhody.
  • 00:07:21 Ano, to jsme šli jednou se Slávkem
    večer po nových zámeckých schodech
  • 00:07:27 a tam před domem stála dívka
    a usedavě plakala.
  • 00:07:32 Hned jsme se zeptali,
    jestli něco nepotřebuje,
  • 00:07:36 a ona nám sdělila,
    že se nemůže dostat do domu,
  • 00:07:40 kde její kamarádi pořádají oslavu.
  • 00:07:43 Skutečně, z oken se ozýval
    veselý řev, dusot nohou,
  • 00:07:47 co chvíli vypadla láhev
    od lihoviny, asi 2 nás netrefily...
  • 00:07:52 Takže jsme začínali chápat
    a zeptali jsme se,
  • 00:07:56 zdali se koná maturitní večírek.
    "Ne, končíme devítku," řekla dívka.
  • 00:08:02 Tak vznikla povídka
    "Můj první mejdan."
  • 00:08:06 V životě lidském nachází se
    několik pěkných momentů.
  • 00:08:10 První dětské krůčky,
    překonání strachu z Polednice,
  • 00:08:15 vstup do Pionýra,
    vyloučení z Pionýra,
  • 00:08:18 a od 14 let pravidelné mejdany,
    kde se utuží kolektiv
  • 00:08:22 a pubertální představy
    nabudou konkrétních forem.
  • 00:08:26 Ani já jsem tomu neunikl.
  • 00:08:29 V 8. třídě jsem se sice
    těmto atrakcím ubránil,
  • 00:08:33 neboť mě trápila úplavice
    a musel jsem dohánět učení,
  • 00:08:37 ale když jsme končili devítku,
    naplnil se osud.
  • 00:08:41 Jednou předseda třídy Vavřík Jan
    oznámil,
  • 00:08:44 že se v neděli koná u něj v bytě
    dýchánek na rozloučenou,
  • 00:08:49 neboť rodiče mají konečně noční.
  • 00:08:52 Pak obešel třídu s kasičkou
    a otázkou: "Kolik dáš na chlast?"
  • 00:08:57 Dal jsem 2 Kč a měli mě za blbce.
    "Základ je 60, ale můžeš dát víc."
  • 00:09:04 Dal jsem 60 a šel domů plačky.
  • 00:09:07 "Co je ti?" ptala se matka
    hned ve dveřích.
  • 00:09:11 Bylo jasné, že o mejdanu nesmím
    mluvit, tak jsem vtipkoval:
  • 00:09:16 "Ale, platil jsem alimenty."
  • 00:09:19 Dostal jsem výprask,
    jako bych je byl skutečně platil.
  • 00:09:24 Leč situace byla zachráněna.
  • 00:09:26 V 7 večer jsem se plížil předsíní
    jako ohař, mumlaje:
  • 00:09:31 "To je zajímavé,
    že máme dnes večer školu,"
  • 00:09:35 a šel užít za svých 60.
  • 00:09:38 V bytě u Vavříka bylo rušno.
    Koberce stočeny před vraty,
  • 00:09:43 okna zatemněná,
    magnetofon hrál, rádio hrálo,
  • 00:09:47 gramofon hrál,
    Vavřík hrál na kytaru.
  • 00:09:51 Sedl jsem si do koutka
    a vyjmul zeměpis,
  • 00:09:54 neboť mě tlačilo svědomí,
    že jsem doma zalhal.
  • 00:09:58 Kongo mě tak zaujalo, že jsem
    zcela přeslechl výzvu k přípitku.
  • 00:10:03 "Ty nepiješ, Béďo?" přitočila se
    ke mně na svůj věk vyspělá Květa.
  • 00:10:09 Zavrtěl jsem hlavou. "Napij se
    a ukážu ti něco zajímavého,"
  • 00:10:14 slibovala mi s úsměvem,
    který jsem dosud neznal.
  • 00:10:19 Váhal jsem. "Chceš whisky,
    koňak nebo něco jiného?"
  • 00:10:23 "Bylo by podmáslí?"
  • 00:10:26 Vzpomněl jsem si na pochoutku
    z dětství. Kupodivu nebylo.
  • 00:10:31 Všichni se smáli mé prostotě
    a Květa mi nic neukázala.
  • 00:10:36 Usedl jsem tedy znovu k zeměpisu
    a obrátil na stranu 64,
  • 00:10:41 kde byl obrázek nahé černošky
    v nejlepších letech.
  • 00:10:45 Náhle se mi Vavřík nahnul
    přes rameno.
  • 00:10:49 "To je kus! Podívejte se, holky,
    ať vidíte, jak máte vypadat!"
  • 00:10:54 Všichni se kolem mě nahrnuli
    a shodli se,
  • 00:10:57 že učebnice jsou dnes modernější
    a neškodí do nich občas nahlédnout.
  • 00:11:03 Jen Kulíšek ohrnul ret
    a nezdál se být překvapen.
  • 00:11:07 "To je toho," utrousil. "Listoval
    jste už někdo v biologii?"
  • 00:11:12 "Abyste věděli, za stranu 24 jsem
    dostal od jednoho chlapa 75 korun."
  • 00:11:24 "Tam je úplně všechno a je to
    popsané." Nevěřili jsme mu.
  • 00:11:29 Vavřík vylovil z aktovky učebnici
    a nervózně v ní zalistoval.
  • 00:11:34 A skutečně. Všechno bylo zakresleno
    jak náleží a popsáno tak dovedně,
  • 00:11:40 že se i světák Vavřík poučil.
  • 00:11:42 "Tak, měli jsme inspiraci
    a teď vypukne zábava," rozhodl.
  • 00:11:47 Začalo se tančit.
    Koukal jsem na to jak vyjevený.
  • 00:11:51 Do tanečních jsem chodil pilně,
    kvapík tančím jak bodnutý včelou,
  • 00:11:57 ale ty divočiny nás mistr neučil.
    Přesto jsem se dostal do kola.
  • 00:12:02 Květin tanečník, dýchavičný Albert,
    totiž několikrát upadl.
  • 00:12:07 Nejprve na zem, potom do vany
    a nakonec do mdlob.
  • 00:12:12 V tomto stavu přes veškerou snahu
    neudržel tempo. Květa sáhla po mně.
  • 00:12:18 Se zeměpisem pod paží
    jsem se oddal rytmu.
  • 00:12:22 Mé černé galoše po dědovi
    jakoby samy klouzaly po něčem,
  • 00:12:27 a zanechávaly na parketách
    dlouhé černé rýhy
  • 00:12:31 a pokoj se naplnil
    tradiční vůní pole.
  • 00:12:35 Dotančili jsme a chvíli se pilo.
    Náhle Vavřík vyskočil, zbledl,
  • 00:12:41 pustil sklenici
    a vykulil oči na podlahu.
  • 00:12:45 "Co, co je to tady za rýhy?"
    Jeho zrak zajel na mé kaučukovky.
  • 00:12:52 "Co tančíš, když máš na nohou
    pluhy, ty blázne?" obořil se na mě.
  • 00:12:58 "Myslíš, že si dá máma namluvit,
  • 00:13:01 že tudy jel omylem traktor s hnojem
    proti mé vůli?"
  • 00:13:05 "Nevím," řekl jsem,
    "neznám tolik tvou matku.
  • 00:13:09 Ale neradil bych ti,
    aby ses smál mým botkám.
  • 00:13:13 Ty chodily, když tvůj otec
    běhal ještě bos."
  • 00:13:17 Vavřík po mně skočil.
  • 00:13:19 "Nechte toho, kluci,
    začínám striptýz!" volala Květa.
  • 00:13:23 Vavřík zapomněl na rvačku
    a hmátl po lupě.
  • 00:13:27 Květina produkce byla pěkná.
  • 00:13:29 Učebnice biologie byla proti ní
    reklamní leták nevalné úrovně.
  • 00:13:34 Po potlesku se Květa oblékla
    jen spoře,
  • 00:13:38 aby nenastydla od nohou,
    a zábava nabyla volnější úrovně.
  • 00:13:43 Chtěl jsem se také svléknout
    a ukázat,
  • 00:13:46 jak vypadá kulturista-teoretik,
    ale myslel jsem,
  • 00:13:50 že bude lépe obnažovat se
    pozvolněji, a sundal jsem kožich.
  • 00:13:55 "Můžeme si zazpívat,"
    volal Vavřík a vzal kytaru.
  • 00:13:59 Začal jsem broukat jednu ze svých
    oblíbených melodií,
  • 00:14:03 ale byl jsem překřičen nemravnou
    odrhovačkou, a to mi vzalo náladu.
  • 00:14:09 "S jakými lidmi tu vlastně sedíš,
    Béďo?" blesklo mi hlavou.
  • 00:14:14 Vstal jsem a začal řeč.
  • 00:14:16 "Vy darmožrouti,
    zatímco rodiče se domnívají,
  • 00:14:20 že máme doučovací kroužek z jazyka
    českého, vy se tu obnažujete
  • 00:14:25 a alkoholem za mých 60
    proléváte hrdlo. To ne!"
  • 00:14:29 V tom zaharašil v zámku klíč.
  • 00:14:31 Vavřík pustil Olgu a zvolal:
    "Otec se vrací, všechno pryč!"
  • 00:14:36 Rázem bylo v bytě pusto.
    Všichni, až na mě, odešli oknem.
  • 00:14:41 Vavřík senior byl muž činu.
  • 00:14:44 Ani se mě moc nevyptával,
    pouze láhve v duchu přepočítal,
  • 00:14:49 dámské prádlo okem znalce ocenil
    a už do mě bušil.
  • 00:14:54 Řádně otlučen jsem doklopýtal domů.
  • 00:14:57 Otvíral jsem dveře s obavami,
    neboť jsem očekával trest rodičů,
  • 00:15:02 ale přišla mi naproti sestra
    v nedbalkách.
  • 00:15:06 "Už spíte?" šeptl jsem.
    "Co blbneš, Béďo?" řekla mi.
  • 00:15:10 "Naši jsou na schůzi,
    tak pořádám mejdan.
  • 00:15:14 Pojď dál a svlékni se půl těla,
    abys mezi nás zapadl."
  • 00:15:19 Jedna z členek našeho divadla,
    Miluška Voborníková,
  • 00:15:24 má na rozdíl od Pavla Bobka
    dobrou pověst.
  • 00:15:27 A nikdo nemůže říct,
    že by Miluščin život byl šedý.
  • 00:15:32 Naopak. K jejím zálibám patří
    šachový kroužek Dámského klubu,
  • 00:15:37 ruční práce, sběr léčivých bylin,
    zavařování plodů ze zahrádky,
  • 00:15:43 historie a tudíž i návštěvy muzeí,
    hradů, katakomb a krtčích nor.
  • 00:15:50 Miluška je dosud svobodná, i když
    je to při její kráse s podivem.
  • 00:15:56 Nápadníky odmítá vlídně, leč rázně.
    O tom jsme se přesvědčili i my dva.
  • 00:16:02 Poslední dobou vídáme Milušku
  • 00:16:04 často na jevišti ve společnosti
    Jiřího Helekala,
  • 00:16:08 kterého Miluščini rodiče vybrali
  • 00:16:11 -a proplácejí jako osobního strážce
    své dcery. -A dělají dobře.
  • 00:16:21 ZPÍVÁ.
  • 00:16:23 Stmívá se nám,
  • 00:16:26 už slyším mír,
  • 00:16:30 v tu chvíli znám mlčení a stín.
  • 00:16:38 Když se v tůni noc vykoupá,
    když vánek mdlý
  • 00:16:46 pár stromů rozhoupá, svět není zlý.
  • 00:16:55 Tehdy nesmělá nejsem,
    ač nedám to znát,
  • 00:17:03 tak na cestu dej, dej, dej se,
    vím, že hledáš mě rád.
  • 00:17:11 Noc se za tebe přimlouvá,
    na ni já dám,
  • 00:17:20 má bázeň odplouvá, pojď, usínám.
  • 00:17:36 Pojď...
  • 00:17:45 Tehdy nesmělá nejsem,
    ač nedám to znát,
  • 00:17:53 tak na cestu dej, dej, dej se,
    vím, že hledáš mě rád.
  • 00:18:01 Noc se za tebe přimlouvá,
    na ni já dám,
  • 00:18:11 má bázeň odplouvá, pojď, usínám.
  • 00:18:20 Má bázeň odplouvá, pojď, usínám.
  • 00:18:39 Stalo se dobrým zvykem Návštěvních
    dnů zvát sem zajímavé lidi,
  • 00:18:45 kteří sice nejsou členy Semaforu,
    ale mají ho rádi
  • 00:18:49 a naše divadlo má zase rádo je.
  • 00:18:51 Tyto vzájemné sympatie jsou
    předpokladem úspěšné spolupráce.
  • 00:18:56 Pány, které vám teď představíme,
  • 00:18:59 jsme poprvé viděli zpívat
    na Karlově mostě.
  • 00:19:03 Pak jsme se s nimi setkali na srazu
    spřízněných duší Divadla Semafor
  • 00:19:09 a tam se nám jejich písně
    tak líbily,
  • 00:19:12 že jsme je pozvali
    k trvalé spolupráci.
  • 00:19:15 Zbývá jen prozradit jména:
    Mirek Paleček a Michal Janík.
  • 00:19:35 ZPÍVAJÍ.
  • 00:19:39 Hele, lidi, nechte chvilku zmatků,
    na oplátku já vám zazpívám.
  • 00:19:54 Hele, synku, za malou chvilinku
    pro pusinku přijde slečna tvá.
  • 00:20:06 Neboj se, do deště se nedá,
    počkej ještě, třeba tě hledá.
  • 00:20:21 Hele, dědo, na malou chviličku
    na lavičku sedni, nezmeškáš.
  • 00:20:33 Vím, že taky tebe berou touhy,
    ty schody jsou ale příliš dlouhý.
  • 00:20:48 Hele, holka, víš, že každý chvilku
    tahá pilku, nesmíš být tak zlá.
  • 00:21:00 Nech půllitr, z toho máš mít vítr,
    nevoď za nos, to se nedělá.
  • 00:21:42 Hele, lidi, nechte chvilku zmatků,
    na oplátku já vám zazpívám.
  • 00:22:22 Nastává velmi hezká slavnostní
    chvíle dnešního večera,
  • 00:22:27 alespoň pro nás dva. Uvítáme
    na jevišti naši společnou lásku.
  • 00:22:32 Dívku s tak typickým jménem
    pro Semafor, Zuzanu Buriánovou.
  • 00:22:38 My jsme si dlouho lámali hlavy
    nad tím,
  • 00:22:41 jak tento ideál našich chlapeckých
    snů důstojně přivítat...
  • 00:22:47 A náhle jsme to měli.
    My jsme složili takový opus,
  • 00:22:51 ono je to vlastně z většího
    hudebního díla, z muzikálu.
  • 00:22:56 Je to ústřední melodie,
    kterou bychom ti chtěli věnovat.
  • 00:23:01 -Pardon, já bych se tu dostal
    k nástroji. -Já ti ho otevřu.
  • 00:23:06 Na větším jevišti přitom samozřejmě
    tančíme v trikotech i bez,
  • 00:23:13 -ale tady musíme jen zpívat.
    -Tady budeme jen zpívat.
  • 00:23:18 Až zazpíváme, tak poznáš, že my dva
    znamenáme pro muzikál tolik,
  • 00:23:23 co Jirásek pro operu.
  • 00:23:26 Celé je to příběh malíře
    propadlého nikotinu.
  • 00:23:30 Jmenuje se to
    "Maluji obrazy za cigáro."
  • 00:23:34 -To je předehra, co?
    -Na tu upozorni, je impozantní.
  • 00:23:39 ZPÍVAJÍ.
  • 00:23:41 Maluju obrazy za cigáro,
    a nebo za tři, jedno je málo.
  • 00:23:49 Jak si každý spočítá.
  • 00:23:52 Až namaluji 100 obrazů,
    tak budu mít 300 cigár,
  • 00:23:59 tolik nemá ani jaguár.
  • 00:24:02 -To zvíře kožený.
    -A zvíře zlý a hříšný.
  • 00:24:06 -A pak si postavím trafiku.
    -Plechovou. -Může být i ze dřeva.
  • 00:24:12 Tam, co lidé chodí na elektriku,
    4721.
  • 00:24:16 A budu prodávat cigára,
    jemná, vonná,
  • 00:24:22 ale ne za obrazy,
    ale za tři prachy,
  • 00:24:27 A pozor, teď to přijde.
    A má milá taky.
  • 00:24:33 To je kousek, co?
  • 00:24:45 Jen nás mrzí, že po tomhle světovém
    hitu se ti bude těžko zpívat.
  • 00:25:05 ZPÍVÁ.
  • 00:25:07 Večer, když se slunce skryje
    za nejdelší strom,
  • 00:25:11 a když zdola přes koleje
    hvízdne na mě Tom,
  • 00:25:15 vím, že je to za dnem tečka,
    s níž se nedá hnout,
  • 00:25:19 neboť půjdeme do městečka,
    kde je zase pouť, lalala...
  • 00:25:38 Až přijdeme do střelnice,
    vystřelí mi Tom,
  • 00:25:43 pouze za svitu měsíce
    kytku jako hrom,
  • 00:25:46 vetknu si ji do vlasů
    a budeme se smát,
  • 00:25:50 že vypadám jako sůva,
    což Tom nemá rád, lalala...
  • 00:26:10 Až se budeme vracet zase
    do vesnice ztichlé,
  • 00:26:14 samozřejmě v tomhle čase
    nepůjdeme moc rychle,
  • 00:26:18 tím jsme jenom říci chtěla,
    aby už byl klid,
  • 00:26:22 že by každá holka měla
    svého Toma mít, lalala...
  • 00:26:42 Lalala...
  • 00:27:19 Dovolte, abychom si teď udělali
    takovou malou inventuru,
  • 00:27:24 protože už jsme ztratili
    přehled, kdo už tady byl a kdo ne.
  • 00:27:29 -Tak Pavel Bobek.
    -Pavel Bobek, ten nebyl.
  • 00:27:34 -Ten byl. -Byl? Tak byl.
    -Miluška Voborníková. Ta nebyla.
  • 00:27:39 Kamaráde, ta byla.
    Moje záznamy hovoří jasně.
  • 00:27:45 -Luboš Svoboda, ten byl.
    -Ten nebyl.
  • 00:27:50 Nebyl? To je zajímavé.
    A teď mi řekni, proč.
  • 00:27:55 -Vlastně nebyl, jeho chyba.
    -Jak to, jeho chyba?
  • 00:28:01 Luboš Svoboda nebyl,
    protože nebyl vyzván.
  • 00:28:06 Tak ho vyzveme.
    Vyzýváme Luboše Svobodu.
  • 00:28:12 Nechtějte na nás, abychom Luboše
    uváděli vtipnými narážkami
  • 00:28:17 a tak celou záležitost
    obraceli v žert.
  • 00:28:20 I když ho známe už dlouho,
    od dob vojny, a víme,
  • 00:28:24 že je povahy veselé až skotačivé,
    přesto si jej velmi vážíme.
  • 00:28:30 Vážíme si hlavně toho,
    že Luboš Svoboda,
  • 00:28:33 ač farář církve československé,
  • 00:28:36 nalezl čas spolupracovat s námi
    a svými songy...
  • 00:28:40 -Se svou paní Janou... -Dotvářet
    milou atmosféru návštěvních dní.
  • 00:28:55 ZPÍVAJÍ.
  • 00:28:57 Zná Hospodin dny upřímné,
    na věky jejich dědictví,
  • 00:29:09 i kdyby padli ve dnech zlých,
    neopustí Bůh věrných svých.
  • 00:29:22 Ví Hospodin, kdy padnou zlí,
    byliny světa uvadnou,
  • 00:29:35 ale kdo v tebe doufají,
    vysvobodí tvůj svatý soud.
  • 00:29:48 Církvi národa mého,
    na Boha uval cestou svou,
  • 00:30:01 buď ducha pokojného,
    Bůh zachová, Bůh zachová,
  • 00:30:11 Bůh zachová nám zemi dědičnou.
  • 00:30:20 Ví Hospodin, kdy padnou zlí,
    byliny světa uvadnou,
  • 00:30:32 ale kdo v tebe doufají,
    vysvobodí tvůj svatý soud.
  • 00:30:46 Církvi národa mého,
    na Boha uval cestu svou,
  • 00:30:57 buď ducha pokojného,
    Bůh zachová, Bůh zachová,
  • 00:31:08 Bůh zachová nám zemi dědičnou.
  • 00:31:16 Ví Hospodin, kdy padnou zlí,
    byliny světa uvadnou,
  • 00:31:28 ale kdo v tebe doufají,
    vysvobodí tvůj svatý soud.
  • 00:32:06 Jirko, víš, co mě napadá? Když tu
    hovoříme o svých kamarádech,
  • 00:32:12 že bychom možná měli prozradit
    i my něco ze svého soukromí.
  • 00:32:17 Tak můžeme říct,
  • 00:32:19 že náš život je prostoupen
    poustevnickou pokorou a prostotou.
  • 00:32:25 Milenkou je nám příroda
  • 00:32:27 a často se vracíme
    plni obdivu k selské hroudě.
  • 00:32:31 Jirka to říká správně.
    V přírodě je krásně.
  • 00:32:35 Vezměte si třeba jen ten puch
    květin, až se hlava točí.
  • 00:32:39 Nebo těch zvířat,
  • 00:32:41 až člověku strach z těch oblud
    naskakuje.
  • 00:32:45 Nejkrásněji muselo být v pravěku.
    Všude lesy, voda, vzduch...
  • 00:32:50 Tady, co jste vy,
    to byl samý zubr.
  • 00:32:53 No nic,
    staré časy zpátky nepřivoláme.
  • 00:32:56 Civilizace kráčí vpřed,
    tu nezastavíme.
  • 00:33:00 Ale zase je nutno přiznat,
    že některé vynálezy jsou prospěšné.
  • 00:33:05 Třeba rádio.
    Na první pohled nepochopitelná věc.
  • 00:33:10 Ale my dva, my víme, jak to je.
  • 00:33:12 V malé bedýnce sedí orchestr
    trpaslíků a hraje na malé nástroje.
  • 00:33:18 A když se všichni unaví,
    čte dirigent zprávy.
  • 00:33:23 Proto dnes na ulici nepotkáte
    trpaslíka, všichni jsou v rozhlase.
  • 00:33:30 A já jsem hrdý na to, že my dva
    víme, že rádio by neexistovalo,
  • 00:33:36 nebýt známého fyzikálního zákona
    "trpaslíka v bedně není vidět."
  • 00:33:42 Já vám mohu zevšeobecnit
    a přiblížit další fyzikální zákon.
  • 00:33:48 -Třeba jeden.
    -Ano.
  • 00:33:51 Jeden slavný fyzik, Archimédes,
    při koupání objevil pomocí mýdla,
  • 00:33:56 -že těleso ponořené do kapaliny
    se neutopí. -To neznám. Proč?
  • 00:34:02 Protože je zespodu
    nadnášené silou.
  • 00:34:06 -Kde se vezme v blbé vodě síla?
    -Ta se vyvine, protože to studí.
  • 00:34:11 Ty jsi nikdy nepozoroval
    na koupališti, že jsi nadnášený?
  • 00:34:16 Já byl na koupališti jednou
    a to jsem se nekoupal,
  • 00:34:20 protože jsem objevil vypadlý suk
    v dámské kabině.
  • 00:34:25 -To koupaliště je kde?
    -V Klánovicích.
  • 00:34:29 Ale teď se nevyplatí tam jezdit.
  • 00:34:33 Správce otvor také objevil
    a zvýšil vstupné.
  • 00:34:36 Klika, že se Archimédes
    nekoupal v Klánovicích,
  • 00:34:40 jinak bychom byli bez zákona.
  • 00:34:43 -Proč? Třeba by objevil jiný zákon.
    -Jaký asi?
  • 00:34:47 Třeba "ruku sukem neprostrčíš."
  • 00:34:59 Já si myslím, vždyť ten jeho zákon
    se učí v 6. třídě, to je lepší.
  • 00:35:05 To bych neřekl. Hele, mám zahrádku,
    malou, ale úrodnou,
  • 00:35:10 a soused mi chodí na hrušky.
  • 00:35:12 A teď mi řekni, jak mi pomůže ten
    tvůj chlap od A.
  • 00:35:16 Pomůže. Uděláš kolem zahrádky
    příkop. Naplníš ho vodou,
  • 00:35:21 a kdo jde krást, je rozrušený,
    zapomene na zákon a utopí se.
  • 00:35:27 ZPÍVAJÍ.
  • 00:35:30 Archimédes měl svých kruhů
    nadbytek,
  • 00:35:34 proto jimi pomaloval příbytek,
  • 00:35:38 a zákony důmyslné velice,
    objevil ve fyzice.
  • 00:35:46 Těleso ponořené do kapaliny
    je nadnášeno silou,
  • 00:35:51 která se rovná váze kapaliny
    tělesem vytlačené.
  • 00:35:59 Tímto pravidlem se všichni řídili,
    od učenců po nejhorší břídily,
  • 00:36:07 a ten, kdo se dle zákona nechoval,
    obvykle pak zkrachoval.
  • 00:36:16 Těleso ponořené do kapaliny
    je nadnášeno silou,
  • 00:36:21 která se rovná váze kapaliny
    tělesem vytlačené.
  • 00:36:29 Historie neomylně poučí,
    že zákony bezpečnost nám zaručí,
  • 00:36:36 a lidé, pro něž ta slova neplatí,
    sami na to doplatí.
  • 00:36:45 Těleso ponořené do kapaliny
    je nadnášeno silou,
  • 00:36:50 která se rovná váze kapaliny
    tělesem vytlačené.
  • 00:37:07 V návštěvních dnech jsme vás
    v minulosti seznámili
  • 00:37:12 se zákonem z naší knihy,
    který zní:
  • 00:37:15 "Ženská a chlap se mají na jevišti
    pravidelně střídati."
  • 00:37:20 Má-li být kus úspěšný.
    Ten zákon měl vždy úspěch,
  • 00:37:24 ale protože Orbis s vydáním našeho
    teoretického díla
  • 00:37:29 "Teorie divadla pro samouci"
    neustále otálí,
  • 00:37:32 tak bychom dnes chtěli rozšířit
    vaše vzdělání o zákon 6. a ten zní:
  • 00:37:38 Má-li být kus úspěšný, musí být
    na jevišti víc ženských než chlapů.
  • 00:37:44 Já to vyložím zkráceně. Ženských
    na jevišti není nikdy dost.
  • 00:37:51 Např. určitě si vzpomínáte film
    "12 rozhněvaných mužů."
  • 00:37:57 Proč mají vztek? Není tam ženská.
  • 00:38:01 Nebo mohu sáhnout po dramatu
    "Psohlavci."
  • 00:38:06 Proč dá Lomikar popravit Kozinu
    a pak jde za rok dobrovolně za ním?
  • 00:38:12 Aby na jevišti ubylo chlapů
    a dohrály to ženské.
  • 00:38:16 Proto se zákona přidržíme i teď
    a pozveme další ženu,
  • 00:38:21 Evu Olmerovou.
  • 00:38:24 ZPÍVÁ.
  • 00:38:26 Smyl déšť už dávno pláč,
    smyl, a já vím teď,
  • 00:38:33 zač vzdávám svůj dík.
  • 00:38:45 Smyl tichá prokletí,
    smyl a já vzápětí,
  • 00:38:55 vzdávám svůj dík.
  • 00:39:08 Nemohou být dva stejné deště
    jako nemohou být dva stejní lidé.
  • 00:39:14 Jeden přináší štěstí,
    druhý smutek,
  • 00:39:18 jeden přináší duhu,
    druhý zaplaví kraj
  • 00:39:23 a někdy jako by nebe plakalo
    nade mnou, nad tebou,
  • 00:39:28 nad těmi, které znám,
    nad těmi, které neznám,
  • 00:39:33 ale spojuje nás jeden déšť,
  • 00:39:36 a svým steskem jako by nebe
    chtělo vykoupit můj,
  • 00:39:41 tobě, můj posvátný dešti,
    tobě, má vyslyšená prosbo,
  • 00:39:46 já vzdávám svůj dík.
  • 00:39:52 Smyl déšť už dávno pláč,
    smyl, a já vím teď,
  • 00:40:01 zač vzdávám svůj dík.
  • 00:40:15 Smyl tichá prokletí,
    smyl, a já vzápětí,
  • 00:40:25 vzdávám svůj dík.
  • 00:40:46 Mnoho našich povídek je spjato
    s prostředím žáků a učitelů.
  • 00:40:51 Je to tím, že jsme ve škole
    strávili hodně let
  • 00:40:55 a při bližším pohledu zjistíte,
  • 00:40:58 že škola v nás zanechala skutečně
    nesmazatelné stopy.
  • 00:41:03 Výlet s Lomcovákem.
  • 00:41:05 Ke konci školního roku
    se máme vždy na co těšit.
  • 00:41:09 Známky jsou již napsány a tak kázeň
    povolí a budova ztrácí na vzhledu.
  • 00:41:15 Nástěnky se neudržují,
    žáci nepřezouvají,
  • 00:41:19 tabule nemyjí
    a okna se nestačí zasklívat.
  • 00:41:22 Ředitel školy, který se necítí
    bezpečný ani za dveřmi trezoru,
  • 00:41:27 raději vypustí třídy do přírody,
    aby předešel nejhoršímu.
  • 00:41:32 Této akci, maskované heslem
  • 00:41:35 "Pionýre, poznej krásy vlasti,
    kterou buduješ,"
  • 00:41:39 se říká školní výlet.
  • 00:41:41 Maminky žáků, jejichž prospěch není
    valný, seženou autobus,
  • 00:41:46 a učitel zeměpisu a chemie,
    známý alkoholik,
  • 00:41:50 vytýčí v jasné chvilce trasu.
    Byli jsme šťastni,
  • 00:41:54 že s námi pojede právě tento
    pedagog, jemuž přezdíváme Lomcovák.
  • 00:42:00 Touha po alkoholu ho zavedla
    tak daleko,
  • 00:42:04 že si nosí do hodiny lihoviny
    v dutém globusu,
  • 00:42:07 do kterého zarazil pípu
    v oblasti Hané.
  • 00:42:12 Inspektorovi pak tvrdil,
    že nejde o pípu,
  • 00:42:15 ale o památníček v místě, kde se
    podle pověsti narodil Ječmínek.
  • 00:42:21 Tento učitel zvolil za cíl
    výletu Plzeň.
  • 00:42:27 Odjezd byl stanoven také tradičně.
  • 00:42:30 Od vinárny Dubrovník,
    v zavírací hodinu v 6.00 ráno.
  • 00:42:35 Přišli jsme všichni včas.
    Maminky se trochu divily,
  • 00:42:39 když učitel vylezl zpod povytažené
    rolety ve třičtvrtě na sedm
  • 00:42:44 a se slovy "žízeň je věčná,"
    si zavdal z jedné z mnoha čutor,
  • 00:42:50 kterými byl ověšen a o jejichž
    obsahu se nedalo pochybovat.
  • 00:42:55 Po doušku dopadl na sedadlo
    vedle řidiče a volaje:
  • 00:42:59 "Na Plzeň, Vávro, na Plzeň!"
    usnul zdravým spánkem opilce.
  • 00:43:04 Na to jsme ovšem čekali.
  • 00:43:07 Začali jsme hrát karty, kouřit
    a prohlížet si časopisy pro pány.
  • 00:43:14 Před Plzní Lomcovák
    jako zázrakem ožil.
  • 00:43:17 Obrátil se k nám a řekl,
    jako prý každý rok:
  • 00:43:22 "To je město piva, děti moje.
  • 00:43:24 Koho uvidím v hospodě,
    dostane dvojku z mravů."
  • 00:43:28 Řidič se optal, kde má zastavit.
  • 00:43:31 "Před denní vinárnou, musím
    zajistit obědy," řekl Lomcovák.
  • 00:43:36 "Jaký bude program, soudruhu?"
    ozval se zezadu hlas.
  • 00:43:41 Učitel chvíli váhal a pak určil:
  • 00:43:44 "Dopoledne vyplníme prohlídkou
    města z oken vinárny,
  • 00:43:48 po obědě bude branná hra
    v okolí Plzně."
  • 00:43:52 Po těchto slovech si zhluboka
    přihnul z čutory.
  • 00:43:55 "Ta je," pravil,
    ale hned nás napomenul.
  • 00:43:59 "Ne, abyste propadli démonu
    alkoholu jako můj dědeček,
  • 00:44:03 který nedbal varování,
  • 00:44:06 až se nakonec upil k smrti
    ve 117 letech při práci v lomu."
  • 00:44:11 Autobus zastavil na náměstí
    před vinárnou Jitřenka.
  • 00:44:15 Spořádaně jsme vystoupili.
  • 00:44:18 Chod útvaru narušoval pouze
    vrávoravý krok Lomocovákův.
  • 00:44:22 Učitel i několikrát upadl.
    Vždy jsme ho zdvihli a on pravil:
  • 00:44:27 "Děkuji, chlapci, to nic.
    Jen jsem se díval,
  • 00:44:31 neděláte-li při zemi nějaké
    hlouposti s děvčaty."
  • 00:44:35 Dopoledne ve vinárně
    ubíhalo vesele,
  • 00:44:38 neboť pedagog většinu
    času prozpíval,
  • 00:44:42 doprovázeje se na skleničky.
    Po obědě, ve chvíli, kdy vstal,
  • 00:44:47 aby nám dal pokyn k odchodu,
    usnul vestoje.
  • 00:44:50 Po 3 hodinách, které jsme vyplnili
    seznámením s obsluhou vinárny
  • 00:44:56 ve hře "pojďme vedle na moment,
    šaty tíží jako cent,"
  • 00:45:01 se učitel konečně probral a zvolal:
  • 00:45:05 "Já se vám divím, jak můžete trávit
    celý den v hospodě,
  • 00:45:10 když venku tak krásně prší?"
    Vyrazili jsme.
  • 00:45:14 Ve švestkové aleji nás seznámil
    s pravidly branné hry.
  • 00:45:18 On bude vůdce skupiny
    podloudných výrobců alkoholu,
  • 00:45:22 my budeme jejími členy.
    Pak rozdělil úkoly.
  • 00:45:26 Všichni budeme sbírat švestky
    a pálit slivovici v přístrojích,
  • 00:45:31 které jsou ukryty v nedaleké
    jeskyňce od loňska,
  • 00:45:35 kdy se našim, o rok starším
    spolužákům, hra velmi vydařila.
  • 00:45:40 Vyrobenou slivovici budeme rychle
    nosit do jeskyně, laboratoře,
  • 00:45:45 kde on ji odborně
    stočí do připravených sudů.
  • 00:45:50 Kdo bude při pálení slivovice
    chycen příslušníky VB, prohrál,
  • 00:45:55 a nesmí se k Lomcovákovi do smrti
    hlásit. Pak se začalo hrát.
  • 00:46:00 Lomcovák byl chvíli tu, chvíli tam,
  • 00:46:03 ale nejčastěji v laboratoři,
    kde plnil soudky.
  • 00:46:07 Kvalitu si chválil a stále
    nás vybízel k větší rychlosti.
  • 00:46:12 "Naplníte-li ještě těchto 9 soudků,
  • 00:46:15 neznám jinou známku ze zeměpisu
    a chemie než jedničku."
  • 00:46:19 Zabrali jsme se do branné hry
    vší silou.
  • 00:46:23 Tekutina bublala v křivulích
    a švestek ubývalo.
  • 00:46:27 V 1 hodinu po půlnoci byly
    soudky naplněny.
  • 00:46:30 Lomcovák nám rozdal medaile
    a blahopřál, že jsme zvítězili.
  • 00:46:35 Nechal přistavit autobus
  • 00:46:37 a na našich sedadlech se uvelebily
    kulaťoučké soudky.
  • 00:46:42 "Na Prahu, Vávro," volal potom.
  • 00:46:44 "Před vinárnu Dubrovník,
    tam je náš cíl."
  • 00:46:48 Vrátili jsme se z výletu pobledlí
    prosyceni parami slivovice
  • 00:46:53 a doma jsme dostali
    svůj bolestivý díl.
  • 00:46:56 Zato však na vysvědčení
    se nám skvěly jedničky,
  • 00:47:00 ze kterých se při bližším
    zkoumání nesla opojná vůně lihu.
  • 00:47:12 Milé divačky, vážení diváci.
    Blíží se konec, proč to tajit.
  • 00:47:17 Chceme poděkovat všem, kdo to
    s námi vydrželi až do této chvíle,
  • 00:47:23 tedy účinkujícím a hlavně divákům.
  • 00:47:26 -Tak já jsem tu byla zbytečně.
    -A jéje, to je trapas.
  • 00:47:31 Naďo, to je omyl,
    my jsme chtěli diváky jen napnout.
  • 00:47:36 Za nás za všechny se s vámi
    rozloučí námi všemi milovaná
  • 00:47:41 Naďa Urbánková.
  • 00:47:44 ZPÍVÁ.
  • 00:47:47 Drahý můj, jak se ti stydím psát,
  • 00:47:54 jak ti říct,
    že mě zbytečně máš rád.
  • 00:48:05 Moje láska umírá,
    už ji víc neopatruj,
  • 00:48:13 tak ti naposledy říkám, drahý můj.
  • 00:48:24 Včera v poledne skončila bitva.
  • 00:48:28 Přišel ke mně pošťák
    a podával mi dopis.
  • 00:48:33 Byl jsem šťasten, jak v té chvíli
    může být šťasten muž,
  • 00:48:38 daleko od svých, daleko od domova.
  • 00:48:42 Otevřel jsem tvůj dopis
    a začínal tak hezky,
  • 00:48:48 dvěma slovy: Drahý můj.
  • 00:48:59 Vtom odkudsi přilétla kulka,
    jak už to v bitvách bývá.
  • 00:49:05 Byla to náhoda nebo osud, kdo ví?
  • 00:49:11 Odcházelo se mi hezky
    z tohoto světa,
  • 00:49:16 protože jsem měl v rukou tvůj
    dopis, který začínal tak hezky.
  • 00:49:23 -Drahý můj.
    -Tak ti naposledy říkám, drahý můj.
  • 00:49:49 Skryté titulky vyrobilo
    Studio "V", s.r.o.

Související