iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
8. 4. 2018
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

13 hlasů
16264
zhlédnutí

GEN - Galerie elity národa

Ivan Ženatý

Český houslový virtuóz a hudební pedagog

14 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

GEN - Galerie elity národa - Ivan Ženatý

  • 00:00:01 GEN
  • 00:00:43 -Tady se to vůbec nevrací,
    ten zvuk, to je úplně jiný.
  • 00:00:48 Jsme tady pod horou Říp,
    tady všechno začalo.
  • 00:00:51 Já jsem tady měl na soutěžích
    mé studenty z Ameriky
  • 00:00:55 a ptali se na tu legendu.
  • 00:00:58 A já jsem jim vyprávěl
    o praotci Čechovi,
  • 00:01:02 oni to tak pozorně poslouchali
    a potom se mě ptali:
  • 00:01:05 "A tohle všechno je pravda?"
  • 00:01:07 A já jsem říkal:
    "No možná ne, ale líbí se nám to."
  • 00:01:11 Tak tady já žiju.
    Tady se cítím doma.
  • 00:01:13 Druhý domov mám v Clevelandu,
    Ohio.
  • 00:01:18 A někde hluboko v srdci,
    ve vzpomínkách
  • 00:01:21 je Lomnice nad Popelkou,
    kde jsem se narodil.
  • 00:01:27 Kdyby to natáčení mělo být
    jenom na houslích,
  • 00:01:30 tak by to bylo
    úplně jednoduché pro mě.
  • 00:01:33 Moje první housle byly
    nějaké tříčtvrtky,
  • 00:01:36 z hudební školy
    mně půjčený nástroj.
  • 00:01:41 Ale vím, že to byl
    jeden z mých nejšťastnějších dnů,
  • 00:01:44 když jsem je dostal,
    a šel jsem domů cvičit.
  • 00:01:48 My jsme žili jenom v kuchyni,
  • 00:01:50 protože nikde jinde se netopilo
    a většinou byla zima.
  • 00:01:53 Takže maminka vařila,
    tatínek kouřil u stolu
  • 00:01:56 a já jsem cvičil na ty housle.
  • 00:01:59 To muselo být úplně k nepřežití,
    celé odpoledne až do večera.
  • 00:02:03 A oni to chudáci poslouchali
    se mnou takhle,
  • 00:02:06 oni si nemohli říct slovo.
  • 00:02:08 Děti!
    -Jo? -Jo?
  • 00:02:10 -Jdeme papat?
    -Jo. -Dobře.
  • 00:02:12 -Co to máte?
  • 00:02:15 Já nevím, jestli tady je
    nějaká fotka našeho města.
  • 00:02:21 Já jsem se narodil
    v Lomnici nad Popelkou,
  • 00:02:24 tam jsme jezdili za babičkou,
    ještě když byla mezi námi.
  • 00:02:29 Tatínek měl kapelu,
  • 00:02:31 která se jmenovala
    Orchestr Boby Ženatého.
  • 00:02:34 A tatínkův ideál byl
    Duke Ellington,
  • 00:02:37 ale nakonec hráli
    na těch funusech a svatbách
  • 00:02:41 a hlavně na tancovačkách.
  • 00:02:43 Vidíš, tady je moje první soutěž,
    kterou jsem vyhrál.
  • 00:02:47 Tady bude jedna paní učitelka,
    a ta mě přemluvila, abych...
  • 00:02:51 tahle, vidíš,
    abych začal hrát na housle,
  • 00:02:56 protože jsem měl velký malíček,
    dlouhý, abych to zkoušel.
  • 00:03:01 Tak jsem to začal zkoušet
    a už mně to zůstalo.
  • 00:03:05 -Já mám malej.
    -Ukaž. Nemáš.
  • 00:03:07 Takhle si to porovnej.
    Takhle, vidíš.
  • 00:03:10 -Hodně velký.
    -Ukaž ty. No výborně.
  • 00:03:13 -Já mám malej.
    -Nemáš.
  • 00:03:16 -Já mám velkej?
    -Jak se řekne malíček auf Deutsch?
  • 00:03:19 -Klein Finger.
    -Výborně.
  • 00:03:22 Jau! Mám zítra hrát Beethovena,
    pozor na palec.
  • 00:03:27 Raz, dva, tři.
  • 00:03:35 Můj tatínek mi vždycky říkal,
    v Lomnici jsi nejlepší,
  • 00:03:39 ale v Praze budeš až padesátej.
  • 00:03:41 A já jsem přišel
    na pražskou konzervatoř v září
  • 00:03:45 toho jednoho roku
  • 00:03:47 a v říjnu byla soutěž
    všech konzervatoří,
  • 00:03:50 všech ročníků dohromady,
    a já jsem ji vyhrál.
  • 00:03:54 A tehdy mi začalo být divné,
    že ten tatínek se asi mýlí,
  • 00:03:58 že to je nějak jinak.
  • 00:04:02 Začal jsem cítit,
  • 00:04:04 že bych mohl se dotknout
    toho být nejlepší.
  • 00:04:09 Do těch osmnácti devatenácti
    jsem se nejvíc naučil.
  • 00:04:13 A potom už jsem vypadnul
    do světa a na pódia.
  • 00:04:19 To byla jiná škola.
    A ta trvá doteď.
  • 00:04:28 Mně bylo nějakých 24 let,
    když jsem už končil školu
  • 00:04:32 a Pražské jaro vypsalo
    mezinárodní soutěž.
  • 00:04:38 Já už jsem byl v takové té pozici,
  • 00:04:41 že mě nezajímala jiná cena
    než první.
  • 00:04:44 A s tím jsem šel do té soutěže,
    s pocitem,
  • 00:04:47 že nesmím ani na zlomek vteřiny
    vynechat, že nesmím selhat,
  • 00:04:51 že to musím rozdrtit
    a musím vyhrát,
  • 00:04:54 jinak jsem prohrál.
  • 00:04:57 Dobrý den, já jsem Ivan Ženatý
    a jdu učit na pražskou akademii.
  • 00:05:01 Můžete mě pustit?
  • 00:05:04 Vždycky jsem si dal budík
    na půl třetí ráno,
  • 00:05:07 vzal jsem ty housle
    a zahrál jsem
  • 00:05:10 Paganiniho 24. caprice
    a Bachovu fugu
  • 00:05:12 a zase jsem šel spát.
  • 00:05:15 Podle té věty, že musíte zahrát
    i o půlnoci nebo v půl třetí.
  • 00:05:19 A takhle jsem se trénoval,
    ve stresu, ve strachu.
  • 00:05:22 Tak začneme.
  • 00:05:28 A já jsem potom ani nechtěl jít
    na to vyhlašování výsledků.
  • 00:05:33 A moje paní profesorka mi volala
    a říkala, tak jsi to vyhrál.
  • 00:05:37 A já jsem byl jednak šťastný,
    že jsem to vyhrál,
  • 00:05:42 ale hlavně strašně šťastný,
    že už je po tom všem
  • 00:05:45 a že už můžu jít svou cestou.
  • 00:05:48 A potom se to všechno rozjelo
    a já jsem měl 100 koncertů do roka.
  • 00:05:53 A dalších rok dalších 100 koncertů
    a další rok další.
  • 00:05:56 A takhle jsem jel a v podstatě
    jedu až dodnes, celý život.
  • 00:06:05 Co všechno dělá hudba?
    Já na to neumím odpovědět.
  • 00:06:09 Já jdu koupit rohlíky
    a já hraju nějakou hudbu.
  • 00:06:14 A ta prodavačka se mě zeptá:
    "Co to chcete?"
  • 00:06:18 A já jí řeknu: "Rohlíky."
    Ale pořád hraju.
  • 00:06:21 A to je stav,
    který těžko nějak verbálně popsat,
  • 00:06:25 protože se děje vevnitř,
    beze slov,
  • 00:06:28 je to něco jako posedlost.
  • 00:06:32 Ale je to rajská posedlost.
  • 00:06:42 Já jsem si jednoho dne uvědomil,
    co se může stát,
  • 00:06:46 kdybych si zlomil malíček třeba.
  • 00:06:48 Co bych dělal bez těch houslí?
  • 00:06:51 A logicky jsem došel k závěru,
  • 00:06:53 že to nejpřirozenější
    by mohlo být,
  • 00:06:56 že bych pracoval ve škole.
  • 00:07:01 První nabídku jsem dostal
    v roce 1996
  • 00:07:04 z drážďanské Hochschule für Musik
    a byl jsem tam 12 let.
  • 00:07:11 Hrajeme piano con espressivo.
  • 00:07:14 Jste nejlepší sólista na světě
    a dáte mi váš nejlepší tón,
  • 00:07:18 romantický, dotýkající se
    francouzské kultury.
  • 00:07:23 V Německu mají
    úplně jiný pedagogický systém,
  • 00:07:26 tam se můžete stát v pětatřiceti,
    jako se to stalo mně,
  • 00:07:31 profesorem na vysoké škole,
    a byl jsem tam rád.
  • 00:07:35 Ale ono se to více stále měnilo,
  • 00:07:37 a proto jsem velmi spontánně
    a rychle přijal nabídku
  • 00:07:41 z Clevelandského institutu
    v roce 2012,
  • 00:07:45 takže už vlastně pět let
    mám možnost pracovat v Americe
  • 00:07:50 na jedné z nejlepších škol
    na světě.
  • 00:07:54 A je to velmi dobrá rovnováha,
    velmi dobrá balanc,
  • 00:07:58 protože já nejenom dávám,
    ale neustále také dostávám.
  • 00:08:08 Teď máme stres z toho,
    abychom byli...
  • 00:08:14 Zkusíme ten začátek, jo,
    začátek cody jenom.
  • 00:08:19 Většinou to bývá tak,
    že každý měsíc minimálně jednou
  • 00:08:23 letím přes oceán a nazpátek.
  • 00:08:26 Odehraju nějakých 10 koncertů
    všude možně.
  • 00:08:30 A mám ty dva základní
    záchytné body,
  • 00:08:33 jeden je tady
    a druhý je v té Americe.
  • 00:08:36 Ale to jsou body záchytné,
  • 00:08:39 to nejsou domovy
    v tom pravém slova smyslu,
  • 00:08:42 protože mám pár kufrů,
    se kterými potom cestuju dál.
  • 00:08:47 Pro mě je dneska domov stav duše.
  • 00:09:01 Nejdřív hrnec velkej.
  • 00:09:03 Emuška dá,
    budeme potřebovat i lžíce.
  • 00:09:08 Kolik nás je?
    Raz, dva...
  • 00:09:10 -Čtyři.
    -Čtyři.
  • 00:09:13 Čili lžíce i nože i vidličky.
    -Jo.
  • 00:09:17 -Vy víte, jak vypadá jet lag,
    že jo?
  • 00:09:20 Přijedete domů
  • 00:09:23 a zdá se vám, že je půlnoc,
    a ono je poledne.
  • 00:09:28 A zdá se vám,
    že byste měla jít spát,
  • 00:09:31 ale to je to nejhorší,
    co lze udělat,
  • 00:09:34 protože se nikdy
    s tím časem nesrovnáte.
  • 00:09:37 Tak já si dám sprchu
    a sednu na auto a jedu pro děti.
  • 00:09:41 Já jsem vlastně tenhle dům
    stavěl už s tím,
  • 00:09:45 že mám blízko jak do Prahy,
  • 00:09:48 tak do Drážďan, kde žijí moje děti
    se svou maminkou.
  • 00:09:56 Myslím, že díky tomu,
    že nežijeme v celé rodině,
  • 00:10:00 jsme spolu možná víc
  • 00:10:02 než mnoho tatínků,
  • 00:10:04 kteří tu rodinu mají pohromadě.
  • 00:10:07 Děti se vždycky zeptají,
  • 00:10:10 jestli to bude za dva týdny
    nebo za týden, kdy se zase uvidíme.
  • 00:10:16 Tak si to naplánujeme
    a zase se těšíme.
  • 00:10:19 A já zase jedu někam hrát.
  • 00:10:22 Jenom trošku si dáme.
    -Jo. -Jo.
  • 00:10:25 -Upřímně řečeno mezi námi,
    ty děti jsou
  • 00:10:29 to nejlepší,
    co se mně povedlo v životě.
  • 00:10:36 I když prostě se věnuju hudbě
  • 00:10:39 a jdu za tím,
  • 00:10:42 tak nemám pocit,
    že by to bylo víc než tohle,
  • 00:10:46 než si dát dobrý oběd s dětičkama.
  • 00:10:53 Já jsem koupil takové papriky tři
    a každá byla jiná barva.
  • 00:11:03 Tak jsem tu.
  • 00:11:13 Znáte ten pocit,
    když skočíte po hlavě do jezera
  • 00:11:17 a ta voda vás
    tak jako příjemně ochladí.
  • 00:11:22 A vy plavete
    a najednou začnete cítit,
  • 00:11:26 že to nejenom chladí,
    ale že vás to jakoby zahřívá.
  • 00:11:30 Ten pohyb a ta volnost.
  • 00:11:33 To je jeden možný pohled
    na můj pobyt na pódiu.
  • 00:11:40 Těším se na ten pohyb.
  • 00:11:42 A tam jsou ještě navíc tóny
    na tom pódiu,
  • 00:11:46 takže ještě vnímám ušima.
  • 00:11:50 Já nemám trému,
    to je jenom záležitost toho,
  • 00:11:54 jak se díváš sám do sebe.
  • 00:11:56 A potom se nemusíš ničeho bát.
  • 00:12:00 Můžeme.
  • 00:12:06 Hudba jde někde odsud nahoru
  • 00:12:09 a odshora sem.
  • 00:12:12 Kromě toho je tam spousta
    dalších lidí,
  • 00:12:17 kteří se toho účastní,
    a ti tam mají taky tyhle konexe.
  • 00:12:21 Takže je to, já myslím,
    velmi bohatá akce různých vjemů.
  • 00:12:29 A je příjemné se do toho ponořit.
  • 00:12:37 Je to velmi podstatná část
    mého spirituálního života.
  • 00:13:02 Je to, jako že jsem teď vyplaval
    z toho jezera.
  • 00:13:06 Srdce buší,
    všechno je výborný
  • 00:13:10 a pomalu, pomaličku
    se to zklidňuje.
  • 00:13:14 Ale ještě budu potřebovat
    půl hodiny tak.
  • 00:13:21 Bylo nesmírně důležité,
    že jsem v pravý čas
  • 00:13:25 a docela rychle vypadnul
    z téhle země
  • 00:13:29 a rozjel jsem se do světa.
  • 00:13:32 A začal jsem cítit,
    jak se hraje venku,
  • 00:13:34 jak se to dělá venku,
  • 00:13:37 a zároveň si uvědomovat,
    že patřím sem.
  • 00:13:39 Ale abych mohl se vracet
    a těšit se sem,
  • 00:13:42 potřebuju ten rozlet.
  • 00:13:46 Víte, já jsem nešel
    za úspěchem primárně.
  • 00:13:49 Mně ta hudba vždycky dávala
    velké bohatství,
  • 00:13:53 velkou satisfakci,
    naplňovala mě, bavila mě.
  • 00:13:58 Takže jsem nikdy nelitoval
    té námahy a těch ztrát.
  • 00:14:04 Protože jsem
    mnohem víc získával, než ztrácel.
  • 00:14:18 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2018

Související