iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 1. 2018
19:00 na ČT1

1 2 3 4 5

55 hlasů
29804
zhlédnutí

GEN - Galerie elity národa

Václav Cílek

Geolog, klimatolog, spisovatel, esejista, filozof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy

15 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

GEN - Galerie elity národa - Václav Cílek

  • 00:00:01 GEN
  • 00:00:39 -Chalupu máme na Českolipsku,
    možná na Kokořínsku ještě.
  • 00:00:43 A je to taková bývalá stodola,
  • 00:00:45 je to nejošklivější barák
    v celé vsi.
  • 00:00:48 A tady trávím, pokud to jde,
    část jako dovolené, část léta.
  • 00:00:53 A hlavně je to místo, kde není
    internet, kde nefunguje telefon
  • 00:00:57 a kde je docela pěkný klid
    na práci.
  • 00:01:00 POTLESK
  • 00:01:02 -Václav Cílek je geologem,
    speleologem, klimatologem,
  • 00:01:06 krajinářem, ekologem, historikem
    památných míst a staveb,
  • 00:01:10 vyzná se ve filozofii,
    religionistice, archeologii,
  • 00:01:14 uměnách všeho druhu,
    architektuře, sociologii,
  • 00:01:17 demografii, ba i v energetice,
    makroekonomice,
  • 00:01:21 ropném hospodářství
    a mezinárodních vztazích.
  • 00:01:34 -Já to nechám kolovat,
    protože ono je to hrozně těžké.
  • 00:01:37 Jenom pro tu zajímavost.
  • 00:01:39 Takže já bych řekl to jako jinak,
  • 00:01:41 z důvodu udržení si
    svého tajemství je nutné
  • 00:01:44 i v tomto pořadu,
    který má být osobní,
  • 00:01:46 vlastně o sobě vůbec nemluvit,
    a pokud ano, tak mystifikovat.
  • 00:01:51 Tak tohohle jsem se bál,
    to jsou fotky z Tanzanie,
  • 00:01:54 z dob,
    když mi bylo 15 nebo 16 let.
  • 00:01:59 He, he, tady dokonce stojím
    s puškou slonobijkou.
  • 00:02:04 Ta měla ráži
    něco přes 12 milimetrů.
  • 00:02:07 To bylo děláno proto,
  • 00:02:09 aby to bylo schopné zastavit
    slona v útoku.
  • 00:02:14 Vychodil jsem normálně
    základní školu v Praze 6.
  • 00:02:18 A ejhle, secondary,
  • 00:02:21 to znamená gymnázium
    nebo druhá škola,
  • 00:02:25 mě čekala až v Tanzanii,
    kde tatínek mezitím dělal geologa.
  • 00:02:29 Byla to
    Dodoma Schule Jasekondari,
  • 00:02:31 byla to svahilská domorodá škola,
    kde jsem byl jediný běloch.
  • 00:02:35 Byl jsem napůl takový jako exot,
    takový jako mazlíček třídy,
  • 00:02:40 ale někdy taky to bylo
    maloučko jako rasistický,
  • 00:02:44 jednou mě zmlátili bičem třeba.
  • 00:02:46 Byli to prostě spolužáci,
    bylo to jako veselý,
  • 00:02:49 sluha o přestávce roznášel čaj.
  • 00:02:52 Ale pak jsem se vrátil nazpátek
    do Československa tehdejšího
  • 00:02:55 a nastoupil jsem na hornickou
    průmyslovku v Příbrami,
  • 00:03:00 což je další nádherná škola.
  • 00:03:02 Na příbramské průmyslovce
    existoval zárodek
  • 00:03:05 jeskyňářské skupiny, takže já jsem
    se pak snadno dostával
  • 00:03:09 do jeskyní třeba Českého krasu,
    kde jsem pak mnoho let působil.
  • 00:03:12 No a pak následovala
    třetí dobrá škola mého života,
  • 00:03:15 a to byla Přírodovědecká fakulta
    Karlovy univerzity,
  • 00:03:18 obor ložisková geologie.
  • 00:03:20 No, a když jsem dokončil
    vysokou školu, že jo,
  • 00:03:23 tak jsem chvíli nevěděl,
    co mám jako dělat.
  • 00:03:26 Nakonec se ukázalo,
    že se uvolnilo místo v instituci,
  • 00:03:29 která se dneska jmenuje
    Geologický ústav Akademie věd ČR.
  • 00:03:32 Tam jsem nastoupil,
    tam jsem vlastně od školy
  • 00:03:35 dejme tomu až do penze
    vlastně jako nepřetržitě.
  • 00:03:40 Teď když jsem zpracovával
    skalní umění,
  • 00:03:42 indiánské a aboridžinské,
    tak jsem si vlastně uvědomil,
  • 00:03:46 jak časté jsou obrázky předků
    jako masek s velkýma očima.
  • 00:03:52 A pak tady prostě
    takhle sedím za počítačem,
  • 00:03:55 zrovna tady mám
    nějaké to skalní umění.
  • 00:03:59 To jsou ty velké oči,
    které jsme viděli v tom převisu.
  • 00:04:03 Jsou to nějací jeleni a něco,
    co se vám děje
  • 00:04:06 a vyvíjí se vlastně uvnitř vás,
    taková ta evoluční spirála.
  • 00:04:11 A také už dávno
    jsem si vlastně uvědomil,
  • 00:04:13 že já mnohem víc žiju
    ve společnosti mrtvých
  • 00:04:16 než ve společnosti živých,
  • 00:04:18 protože dávám přednost
    starším knihám a starší hudbě.
  • 00:04:22 A nepotřebuju zase mít
    tak moc té moderny,
  • 00:04:25 i když i tu prostě sleduju,
    abych se neminul se svojí dobou.
  • 00:04:32 Já neumím řídit, takže já jsem
    odkázaný většinou na vlak,
  • 00:04:36 nejradši jezdím prostě vlakem.
  • 00:04:38 Ale výlet je pro mě doopravdy
    jet ráno na Smíchovské nádraží
  • 00:04:42 a někam odjet.
  • 00:04:44 A koneckonců i o této noci
    jsem vlastně spal v převisu
  • 00:04:48 kousíček nad naší chalupou.
  • 00:04:50 Takový jenom výhled
    jako na hvězdy.
  • 00:04:52 Akorát jsem se v noci vzbouzel,
  • 00:04:54 protože ti netopýři lítali
    tak blízko nad člověkem,
  • 00:04:57 že prostě ta křídla šelestila.
  • 00:04:59 Tak jsem se pak sbalil
    a šel jsem to dospat domů.
  • 00:05:02 Možná tu kameru budete muset nést
    ve výši kolen.
  • 00:05:06 Jo, ale jinak je to
    docela pohodlné,
  • 00:05:08 není to nic jako hrozného.
  • 00:05:12 Studenty vodím a vodil jsem všude.
  • 00:05:14 Já mám jednak české studenty
  • 00:05:16 a jednak jsem měl ty americké
    studenty, občas je taky mívám.
  • 00:05:20 Ale myslím si, že mé pedagogické
    působení se chýlí ke konci,
  • 00:05:24 protože prostě chci být sám
    zase nějakou dobu
  • 00:05:27 a mít prostor sám pro sebe.
  • 00:05:29 Teď jsme v takovém jako
    skalním městě a skalní štěrbině,
  • 00:05:33 která je úzká, jo.
  • 00:05:35 A je to tak, že každý člověk má
    ten vnitřní prostor
  • 00:05:38 a ten vnější prostor.
  • 00:05:40 Ten vnější prostor jsou
    ty facebooky a ta sociální média
  • 00:05:44 a já nevím co všecko.
  • 00:05:46 A pak je ten vnitřní prostor,
    a tam už jako doopravdy váháte,
  • 00:05:50 koho by člověk a co by měl
    vlastně do něj vpustit.
  • 00:05:56 Pro přírodovědce je typické
    mít cykly, sluneční činnosti,
  • 00:06:00 klimatické cykly,
    ekonomové mají ekonomické cykly.
  • 00:06:03 Ale poměrně málo se mluví
    o těch cyklech psychologických,
  • 00:06:07 ony se těžko vlastně dokazují.
  • 00:06:09 U mě to zpočátku probíhalo tak,
    že jsem si doopravdy myslel,
  • 00:06:12 že umřu,
    takže jsem spálil své fotky,
  • 00:06:15 já nemám vlastně
    minulost takovouhle.
  • 00:06:17 Spálil jsem svá vysvědčení,
    nechal to jedno nebo dvě důležitá.
  • 00:06:21 Jo? Ale pak jsem jenom pochopil,
    že tohle se mi bude stávat
  • 00:06:25 jednou za čas znovu a znovu,
    a že to je takové jako,
  • 00:06:28 jako periodické
    se jako obnovování.
  • 00:06:33 Jeden polský autor, Grudzinski,
    napsal,
  • 00:06:36 že věří tomu,
    že existují léčivé krajiny.
  • 00:06:39 A ti moji indiáni zase říkají,
    že existují místa,
  • 00:06:43 která s vámi
    nějakým způsobem komunikují,
  • 00:06:45 která prostě mluví.
  • 00:06:47 A jedna z takových těch
    jako nejhezčích definicí
  • 00:06:50 toho genia loci je,
  • 00:06:52 že to je důvod,
    který neumíte pojmenovat,
  • 00:06:55 ale kvůli kterému
    se chcete vrátit.
  • 00:06:59 Těmto sochám se říká
    Čertovy hlavy u Želíz.
  • 00:07:05 Jsou od sochaře Václava Levého
    někdy z roku 1845
  • 00:07:08 nebo krátce předtím.
  • 00:07:10 Ale oni to nejsou čerti, oni mají
    čepice, že jo, nemají rohy.
  • 00:07:14 A často jsou brány tyhle hlavy
    jako jedno z prvních děl
  • 00:07:18 moderního českého sochařství,
  • 00:07:20 a to právě že jsou
    zakomponované do krajiny.
  • 00:07:25 A vlastně tyhle skály,
  • 00:07:27 které jsou tak akorát na pomezí
    mezi tou divočinou a tou kulturou,
  • 00:07:31 nám ukazují cestu, bych řekl,
    ale beze slov.
  • 00:07:36 No a tady si vedu knížky,
    které jsem napsal.
  • 00:07:41 Ale čím jsem starší,
    tím mám radši, já tomu...
  • 00:07:44 Němci tomu říkají Heimatliteratur,
  • 00:07:47 to znamená
    něco jako krajina domova,
  • 00:07:50 krajina jako vlasti,
    takže to je třeba o kamenech
  • 00:07:53 nebo popisy českých krajin.
  • 00:07:55 Já myslím, že nemá cenu,
    abych vám ty knížky ukazoval,
  • 00:07:59 abych zbytečně nedělal
    nějakou reklamu.
  • 00:08:02 -Ty, co myslíš, kdo je starší,
    ten strom, nebo já?
  • 00:08:05 -No... asi jseš v tomto případě
    starší ty.
  • 00:08:18 -Nějaké ceny jsem dostal,
  • 00:08:20 ale ono to je zase
    jako v podstatě omyl,
  • 00:08:23 protože jak jsem byl
    v těch několika komisích, tak vím,
  • 00:08:26 že když něco dostane cenu,
    tak je to pravděpodobně dobrá věc,
  • 00:08:30 ale že jiné dobré knížky nebo jiné
    dobré filmy tu cenu nedostanou.
  • 00:08:34 Tam je to jenom prostě
    otázka jako náhody.
  • 00:08:37 To znamená, není to nejlepší
    knížka nebo nejlepší film,
  • 00:08:40 ale je to film
    z té dobré kategorie.
  • 00:08:45 Já vždycky u sousedky,
    s jejím svolením teda,
  • 00:08:48 si otrhávám černý jeřáb.
  • 00:08:50 Ale teď došlo k tomu,
    že přiletí hejno ptáků
  • 00:08:53 a sklidí ty bobule ještě dřív,
    než jsou zralé.
  • 00:08:56 A je to zřejmě proto,
    protože jednak je poměrně sucho,
  • 00:09:00 takže většina
    těch normálních bobulí je zaschlá,
  • 00:09:03 aspoň v tomto roce.
  • 00:09:05 A druhá věc je ta,
    že nemají ten hmyz.
  • 00:09:07 Já si pamatuju dobu, kdy jsme
    prostě přijeli autem odněkud
  • 00:09:11 a auto bylo zalepený
    prostě mrtvými brouky.
  • 00:09:14 A teďka vlastně nic.
  • 00:09:17 Napadlo mě, že jsem vlastně
    ještě nehovořil o tom,
  • 00:09:20 co je docela podstatné,
    a to je vlastně moje rodina.
  • 00:09:24 Já mám jednu ženu odjakživa,
    mám dvě dcery.
  • 00:09:27 Základem činnosti, knižní činnosti
    nebo literární činnosti
  • 00:09:30 mé ženy Evy jsou vlastně tyhle
    divadelní hry včetně návodu,
  • 00:09:34 jak si počínat, jak udělat
    prostě lacino kulisy, jak...
  • 00:09:39 jak to prostě prakticky udělat.
  • 00:09:41 A je s podivem,
    prostě kolik dětí to dneska baví.
  • 00:09:46 Starší dcera Kristýna vystudovala
    výtvarnou školu v Brně
  • 00:09:49 a žije střídavě tady
    a v Indonésii,
  • 00:09:53 protože má indonéského manžela.
  • 00:09:59 Možná se divíte,
    proč máme barevné dveře.
  • 00:10:02 No to je umělecký projekt
    naší dcery Kristýny.
  • 00:10:05 To je zrovna její dílo.
  • 00:10:07 Tak já jsem byl
    takový jako umírněnější,
  • 00:10:10 tak jsem si jenom nalepil
    nějaké obrázky,
  • 00:10:13 kombinace Vladimíra Kokolii
    a orientu.
  • 00:10:17 Z druhé strany takový dripping
    jako od Jacksona Pollocka.
  • 00:10:22 A mladší dcera Eliška
  • 00:10:24 vystudovala
    několik hudebních škol
  • 00:10:27 a teďka shodou okolností dělá,
    dělá dokument teda na FAMU
  • 00:10:32 a uvidíme, jak dokáže spojit
  • 00:10:34 tu vizualitu s tou moderní hudbou
    dohromady, a doufám, že jo.
  • 00:10:39 To není důležitý, ale důležitý je,
    že se člověk vždycky snažil
  • 00:10:43 mít nějaké rozumné rodinné vztahy.
  • 00:10:46 A třeba už jenom z toho důvodu,
  • 00:10:48 že chtěl tvořit,
    že chtěl něco dělat.
  • 00:10:50 A já jsem na tolika
    nadaných lidech viděl,
  • 00:10:53 jak vlastně vyměnili
    tu svoji kreativitu,
  • 00:10:56 to svoje umění za to,
  • 00:10:59 že neustále řešili
    nějaký prostě rodinný problémy,
  • 00:11:02 do kterých se dostávali
    často vlastní vinou.
  • 00:11:07 Zenový příběh je takový,
  • 00:11:09 že jednoho mistra měl nakreslit
    prostě malíř,
  • 00:11:13 tak on ho nakreslil,
    mistr se na to podíval
  • 00:11:16 a říká: "Podobá se mi to, nebo ne?
    O tom ať rozhodne shromáždění."
  • 00:11:22 Protože člověk je k sobě slepý,
    že jo.
  • 00:11:25 ZVONĚNÍ
  • 00:11:27 A já bych to k vám přinesl
    a zachytili bychom ten alikot, jo?
  • 00:11:37 Jo, to je velké tohle umění.
  • 00:11:39 Ten zvuk toho stáda je potom
    jako hudební.
  • 00:11:42 A ovečkám to pomáhá,
    protože žerou hlavou k zemi.
  • 00:11:46 A podle cinkotu ony vědí,
    co se děje v celém stádu.
  • 00:11:51 A když nějaká ovce důležitá
    začne utíkat...
  • 00:11:57 Jo? Tak vědí, že se prostě
    něco děje jako okamžitě.
  • 00:12:01 Ale já schválně půjdu za keř,
  • 00:12:03 aby to znělo jako ze zvonice
    nebo jako z lesa.
  • 00:12:06 A to ten zvuk je
    ještě jako příjemnější,
  • 00:12:09 když jde z dálky, je míň plechový.
  • 00:12:16 Já jsem dlouhé roky trpěl,
    vlastně až před pěti roky,
  • 00:12:20 že mám knihy po krabicích.
  • 00:12:23 Takže nakonec to dopadlo tak,
    že v prostoru,
  • 00:12:26 kde je poměrně málo kun,
    my tady všude máme ty kuny, že jo.
  • 00:12:32 V prostoru, kde byla malá
    takováhle půdička
  • 00:12:35 plná harampádí...
  • 00:12:39 No, a tady mám knihovnu.
  • 00:12:41 A konečně je uspořádaná,
    a je uspořádaná podle celků.
  • 00:12:45 Jednou jsem věnoval
    asi čtyři roky tomu,
  • 00:12:48 abych přečetl takových sto
    základních děl antické literatury
  • 00:12:52 a udělal si výpisky.
  • 00:12:54 Kniha je vždycky v zásadě
    taktilní záležitost,
  • 00:12:57 to znamená, kniha je to,
    co cítíte nějakým způsobem v ruce.
  • 00:13:01 Když čtete z papíru,
    pamatujete si toho o 30 % víc,
  • 00:13:05 než když čtete z obrazovky,
    to je jako prokázané.
  • 00:13:08 Potom dál jako, ta kniha je
    svědectví o svém původu.
  • 00:13:14 Dobrý konec 19. století,
    prostě rostlinopis.
  • 00:13:17 Tohle vám žádný počítač
    jako nenahradí.
  • 00:13:20 Ještě kromě toho mám
    elektronickou knihovnu.
  • 00:13:23 A v té elektronické knihovně
    mám asi 25 000 titulů
  • 00:13:27 a můžu si s sebou vozit knihovnu,
    kam chci.
  • 00:13:32 Já jsem teď nedávno četl rozhovor
    Sigmunda Freuda s mladým básníkem,
  • 00:13:37 což byl asi Rainer Maria Rilke.
  • 00:13:39 A Rilke je prostě úplně nešťastný,
    že jo.
  • 00:13:42 A Freud mu říká, heleďte se,
    podívejte se na to tak,
  • 00:13:45 že když má vzejít strom,
    tak musí spadnout to jablko,
  • 00:13:49 ten plod musí shnít, a pak z toho
    semínka teprve něco vyrůstá.
  • 00:13:53 A pro mě tahle doba
  • 00:13:55 je právě doba toho hnití
    toho plodu prostě.
  • 00:14:00 A ještě nedohlídneme to,
    co z toho jako vzklíčí,
  • 00:14:04 ale myslím si, že je tady
    prostě silný prvek konce
  • 00:14:08 jedné psychologické éry
    a začátku prostě nějaké nové,
  • 00:14:12 ale že víc vnímáme tu destrukci,
    ten zmar a to hnití,
  • 00:14:16 a míň to, co teprve vzniká
    nebo pravděpodobně vznikne.
  • 00:14:35 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2018

Související