iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
20. 9. 2002
21:30 na ČT2

1 2 3 4 5

2 hlasy
1682
zhlédnutí

GEN - Galerie elity národa

Jediná německy píšící spisovatelka v Čechách

13 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Gen-galerie elity národa - Lenka Reinerová pohledem Jiřího Věrčá

  • 00:00:44 Já vám to přesně předvedu.
  • 00:00:47 Vzhledem k tomu, že píšu rukou,
    mám příjemný kout
  • 00:00:54 a je tu relativně ticho.
    Světlo je tu taky dobrý.
  • 00:01:01 Já jsem hodně psala
    a kupovala jsem si takové sešity
  • 00:01:05 a do nich
    jsem psala na jednu stranu.
  • 00:01:09 To jsou britské sešity.
  • 00:01:13 Tady píšu a potom si do toho můžu
    dělat poznámky na druhou stranu.
  • 00:01:21 A píšu, jak vidno, trošku těsnopis
    a trošku tohle.
  • 00:01:28 A to je právě to, co jsem zjistila,
    když jsem viděla rukopis Kafky,
  • 00:01:32 že on to taky tak dělal.
  • 00:01:35 Řekla jsem si:
    Mám něco společného s Kafkou.
  • 00:01:43 Já jsem se vždycky bránila tomu,
    když se o mně říká,
  • 00:01:49 že jsem spisovatelka.
  • 00:01:52 Já jsem vždycky říkala,
    že nejsem spisovatelka,
  • 00:01:55 že jsem vypravěč.
    To je něco jiného.
  • 00:01:59 Medaili za zásluhy Lence Reinerové
    za vynikající umělecké výsledky.
  • 00:02:07 Tak mi to připadalo trošičku
    směšný.
  • 00:02:10 Teď už nemůžu říkat,
    že nejsem spisovatelka, že?
  • 00:02:13 Kolik jste napsala knížek?
  • 00:02:15 Já myslím,
    že už jich 10 nebo 11 mám.
  • 00:02:19 I když píšu věci, které nejsou
    zrovna moc povznášející,
  • 00:02:23 ale jsem vždycky
    nějak svým způsobem šťastná,
  • 00:02:28 poněvadž mám ten pocit, že jsem
    v něčem absolutně výlučně svém,
  • 00:02:33 to je můj svět.
  • 00:02:41 Proč píšu německy?
  • 00:02:44 Já jsem o tom
    ani moc dlouze nepřemýšlela proč.
  • 00:02:47 Prostě mi to píše německy.
  • 00:02:50 Ale jistě to je proto,
    že moje mateřština je němčina.
  • 00:02:54 Moje dcera je nemohla dlouho číst,
    pokud vycházely německy.
  • 00:03:00 Maminka mluvila líp německy,
    poněvadž byla z Žatce.
  • 00:03:04 To bylo město, kde snad 90%
    obyvatel bylo německé národnosti.
  • 00:03:10 Můj pražský otec
    mluvil zase jenom česky.
  • 00:03:13 Mluvilo se oboje, asi víc německy,
    poněvadž maminka
  • 00:03:16 udává v rodině tón.
  • 00:03:28 Maminka si to vybrala tady.
  • 00:03:32 Když jsem se s ní na této
    "neutrální půdě" scházela,
  • 00:03:36 tak byla uvolněnější.
  • 00:03:38 To nebylo jako teď, kdy člověk
    s maminkou může o všem mluvit
  • 00:03:42 a maminka mluví taky o všem.
  • 00:03:44 Tehdy to bylo samá zábrana.
  • 00:03:49 Moc jí podobná nejsem,
    protože byla vysoká a světlovlasá.
  • 00:03:56 Co mám od ní, jsou oči.
  • 00:04:01 Mě vůbec nenapadlo,
    že bych mohla být redaktorkou.
  • 00:04:05 Vždyť jsem byla zaměstnaná
    jako mladá holka ve velké firmě
  • 00:04:09 a tam hrozná, nudná,
    kancelářská práce.
  • 00:04:12 To už jsem psala a tak.
  • 00:04:15 Když to tam končilo,
    vyhodili mě
  • 00:04:19 a nabídli mi místo
    jinde a tečka.
  • 00:04:28 Dělal něco se mnou v rozhlase.
  • 00:04:31 A já jsem, mezi jiným,
    zmínila o tom,
  • 00:04:34 že mám Kischovy hodiny,
    ale že nejdou.
  • 00:04:37 A v důsledku toho
    jsem dostala nabídku od 9 hodinářů,
  • 00:04:41 že by mi je opravili.
  • 00:04:47 Jak jste se seznámili?
  • 00:04:49 Já s Kischem?
    To vím velmi dobře.
  • 00:04:53 Můj šéfredaktor
    byl pražský spisovatel Weisskopf.
  • 00:04:57 Vždy jednou za 3 týdny měli
    v zadní místnosti kavárny Metro
  • 00:05:00 sešlost,
    kde se diskutovalo.
  • 00:05:06 Weisskopf mě vzal sebou.
    Bylo mi 19.
  • 00:05:10 Jednou tam přišel malý zavalitý,
    pod paží měl spoustu
  • 00:05:14 literárních časopisů
    a ty tam rozdával všem.
  • 00:05:19 Přede mnou se zastavil
    a říkal mi:
  • 00:05:21 Kdo jsi?
    Já jsem tě tady ještě neviděl.
  • 00:05:25 Příští den, on bydlel
    v Melantrichové a já také,
  • 00:05:29 jsem ho ráno potkala.
  • 00:05:32 Říkal:
    Teď půjdeš se mnou na kafe.
  • 00:05:34 Já jsem říkala, že nemůžu,
    že jdu do práce.
  • 00:05:36 On říkal: Oni to bez tebe udělají
    a když řekneš Weisskopfovi,
  • 00:05:39 že jsi přišla pozdě,
    že jsi šla s Kischem na kafe,
  • 00:05:43 tak se taky nic nestane.
  • 00:05:48 Člověk přijde do baráku,
    kde byl naposledy v roce 38,
  • 00:05:52 to je přes 60 let,
    to je neuvěřitelné.
  • 00:05:55 Je to stejné?
  • 00:06:01 Je to ten stejný barák,
    jsou to ty stejné schody
  • 00:06:04 a on dokonce už tehdy měl výtah.
  • 00:06:07 Jenže si nepamatuji,
    že by to bylo 6 poschodí.
  • 00:06:12 Ale dělá mi to něco.
  • 00:06:20 Tady jsem bydlela,
    tady taky někdo bydlel.
  • 00:06:24 Tady za těma dveřma
    byly 2 pokojíčky.
  • 00:06:29 Já jsem na začátku měla ten vzadu
    a ten vepředu měla mladá žena,
  • 00:06:34 která tu byla jen přes den.
    Byla prostitutka.
  • 00:06:41 A tady bydlel soused,
    který zůstal v Terezíně.
  • 00:06:52 Tady jsou manželé Kischovy.
    Je to originál od Ervína
  • 00:06:59 a tak to přepsala jeho manželka.
  • 00:07:04 On sám si říkal
    "zuřivý reportér".
  • 00:07:09 Ale člověk, který takto psal -
    to přece není zuřivý rukopis.
  • 00:07:16 Z roku 1944.
    To znamená, že to je mexicky.
  • 00:07:24 -Nebyl v Čechách?
    -V tu dobu byl v Mexiku.
  • 00:07:28 -A vy jste tam byla taky?
    -Já jsem tam také byla v 1944.
  • 00:07:35 To je v Mexiku.
    Zleva Kisch, pak jsem já,
  • 00:07:38 můj manžel Teodor Balk, Kischová
    a náš mexický přítel.
  • 00:07:45 Toto je snímek, který mám ráda.
    Bělehrad po válce.
  • 00:07:52 Mé dceři
    ještě nebyly 2 roky.
  • 00:07:56 Vy jste se pak vrátila do Prahy.
    Byla jste rok ve vězení. Proč?
  • 00:08:00 Já jsem ten důvod nikdy neslyšela,
    ale dá se to snadno vykombinovat.
  • 00:08:08 Předválečná členka KS - špatný.
    Novinářka - špatný.
  • 00:08:17 Židovka - velice špatný.
    A pak ještě manžel Jugoslávec.
  • 00:08:24 Vy jste byla dost těžce nemocná.
  • 00:08:26 Já jsem napsala
    Tragický omyl a Správná diagnóza.
  • 00:08:33 To jsem napsala a vyšlo to
    v nakladatelství Bez adresy.
  • 00:08:37 Napsala jsem to,
    protože jsem měla tragický omyl -
  • 00:08:41 tak se říkalo politickým procesům,
    že to byl tragický omyl.
  • 00:08:46 Správná diagnóza,
    to byla ta lékařská diagnóza.
  • 00:08:51 Měla jsem ten pocit
    a psala jsem to proto,
  • 00:08:55 že jsem chtěla nějak říct,
    že i věci,
  • 00:09:00 které se nedají přežít,
    se dají přežít.
  • 00:09:04 Ale vy jste neřekla,
    co to bylo za nemoc.
  • 00:09:06 Rakovina.
  • 00:09:10 To je jeden z mála snímků,
    na kterém je moje mladší sestra,
  • 00:09:15 která byla po okupaci
    půl roku na gestapu
  • 00:09:21 a odtamtud byla odvezena
    do Osvětimi. Tam zahynula.
  • 00:09:32 Například
    nemám snímek své matky.
  • 00:09:38 -Ani tátu?
    -Ne, nemám nikoho.
  • 00:09:41 -Babička?
    -Nikoho.
  • 00:09:46 Já jen vím o své dceři,
    když dospívala,
  • 00:09:51 tak mi několikrát řekla:
  • 00:09:54 Za mnou nic není,
    nikdy jsem neviděla babičku,
  • 00:09:58 nikdy jsem neviděla
    nějakou tetu.
  • 00:10:01 Já kromě mámy
    nemám vlastně nikoho.
  • 00:10:09 Emanuel Lederer.
  • 00:10:13 Tak tady jich mám 5.
    1923, 31...
  • 00:10:19 1923.
    To by tak souhlasilo.
  • 00:10:24 Sektor 14,
    osmá řada, osmý hrob.
  • 00:10:29 Tady by to mohlo být.
    Podívám se.
  • 00:10:34 Když jsem se dozvěděla,
    že jsem během války
  • 00:10:36 přišla o celou rodinu,
    tak musím říct,
  • 00:10:39 že mě skoro nejvíc potrefilo,
    že jsem přišla o malou sestru.
  • 00:10:43 Já jsem byla přesvědčená,
    že ta to přežije.
  • 00:10:49 Tak zarostlé to tu ještě nebylo.
    To je neuvěřitelné. Tady to je.
  • 00:11:04 To je moje malá sestra,
    to je ta starší.
  • 00:11:09 Můj synovec. Bylo mu 8.
  • 00:11:15 -Věříte v Boha?
    -Po tom? To je těžké.
  • 00:11:26 Já jsem často slyšela otázku:
    Proč po tom všem píšu německy?
  • 00:11:33 Copak jazyk za něco může?
    Copak Heine nepsal německy?
  • 00:11:52 Já bych potřebovala
    jet asi na týden
  • 00:11:55 se svou dcerou k Bělehradu,
    protože ona tam žila
  • 00:11:58 první 2 roky svého života.
    Nic o tom neví.
  • 00:12:04 Já si píšu červeně
    kam mám jít nebo že někdo přijde
  • 00:12:07 a modře, když mám někam zavolat,
    něco vyřídit.
  • 00:12:12 12.
    To jsem ráno musela jít k lékaři.
  • 00:12:15 Ve středu 13.
    jsem ve 12 hodin jela do Tábora.
  • 00:12:20 Tam jsem odpoledne
    četla v Gymnáziu
  • 00:12:23 a večer v kulturním středisku.
  • 00:12:25 A ve čtvrtek jsem jela
    do Lipska na knižní veletrh
  • 00:12:29 a tak to jde stále dál.
  • 00:12:33 Ale já si nestěžuju. Naopak.
    Jsem velice ráda, že to tak jde.
  • 00:12:36 Každý den, kdy člověk může žít,
    to je obrovské.
  • 00:12:40 A když ještě ten den, kdy může žít,
    dokáže i něco udělat,
  • 00:12:44 co není úplně nesmyslné,
    tak to je dobré.
  • 00:13:10 Skryté titulky
    Alena Fenclová

Související