iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 3. 2010
10:10 na ČT1

1 2 3 4 5

29 hlasů
138552
zhlédnutí

Jako malé děti

Televizní komedie o rodičích a dětech.

47 min | další Filmy »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Jako malé děti

  • 00:00:47 - PROZPĚVUJE SI -
  • 00:01:00 Podívej se, jestli ti kluci
    jsou u domu?
  • 00:01:03 Kde by byli?
  • 00:01:05 Spíš bych rád věděl,
    kde je jejich táta?
  • 00:01:07 Jindra je snad v práci, ne?
  • 00:01:09 Tak aspoň se zvedni,
    když vytírám.
  • 00:01:11 - PROZPĚVUJE SI -
  • 00:01:13 -Ale tam ne, prosím tě.
    -Tak kam?
  • 00:01:16 Vždyť jsi to myla před tejdnem...
    - ZVONEK U DVEŘÍ -
  • 00:01:20 -Kdo to je?
    -Počkej, já se dojdu podívat.
  • 00:01:23 - ZVONĚNÍ -
  • 00:01:29 Dobrý den, pane Pospíšil,
    jdeme jenom na skok.
  • 00:01:32 Copak? Co se stalo?
  • 00:01:33 Dobrý den.
  • 00:01:35 Tak se tady pěkně postav a vysyp
    to ze sebe, ať nezdržujem.
  • 00:01:39 No tak, zase se prali, co?
  • 00:01:43 Ne, neprali, Miloš s Pepíkem
    mi utekli.
  • 00:01:48 Utekli? Počkej, já pro ně dojdu,
    abyste se do toho mohli dát.
  • 00:01:51 Na poprání se najdou sami.
    Tak, Jirko, ven s tím.
  • 00:01:55 Oni mi pomáhali s nákupem.
  • 00:01:57 No a co?
  • 00:01:59 Pomáhali mu s nákupem, a co dál?
    Co jsi mi říkal doma?
  • 00:02:02 Tady by to z něj asi nevylezlo.
  • 00:02:04 Podívejte se, o nic vlastně nejde,
    sousedi, jenom abyste to věděli,
  • 00:02:07 protože pomohli mu s nákupem,
    ale taky od pytlíku bonbónů.
  • 00:02:10 Jaký bonbóny? Co udělali?
  • 00:02:12 -Jaký to byly?
    -Karamelky.
  • 00:02:15 Karamelky...
  • 00:02:16 Ježiš, tak karamelky.
  • 00:02:18 Tak počkej, to já si je podám,
    dostaneš dva pytlíky karamelek,
  • 00:02:22 od každýho jeden. Kolik platím?
  • 00:02:24 Ale kdepak, prosím vás,
    to nestojí za řeč.
  • 00:02:26 To je nepříjemnost,
    musíte nám prominout.
  • 00:02:28 Jaká pak nepříjemnost,
    paní Pospíšilová,
  • 00:02:30 tohle je taky rošťák.
    O ty bonbóny opravdu nejde.
  • 00:02:33 -Horší to bylo s tou taškou.
    -S taškou?
  • 00:02:35 -Kterej měl ty karamerky?
    -Miloš.
  • 00:02:37 No jo, to jsem si mohl myslet.
  • 00:02:38 Tenhle pustil tašku a honili ho
    ještě s karamelkama,
  • 00:02:42 a Pepík zatím pověsil tu tašku
    v parčíku na strom, úplně nahoru.
  • 00:02:46 Než jsme ji našli a sundali,
    to byla práce, to mi věřte.
  • 00:02:49 Ale jinak je všechno v pořádku,
    tak my půjdeme.
  • 00:02:53 Tak já jim dám bonbóny,
    já jim dám stromy!
  • 00:02:56 Jenom trošku domluvit,
    pane Pospíšil.
  • 00:02:58 -Já jim dám.
    -Tak na shledanou.
  • 00:03:01 Na shledanou, pane Havránek.
  • 00:03:04 Co s těma klukama budeme dělat?
  • 00:03:06 Ale jdi, prosím tě, co s klukama?
    Co s Jindrou?
  • 00:03:09 Tak se mně zdá, že se zas
    nějak courá.
  • 00:03:12 Samozřejmě, pak to s klukama
    takhle vypadá.
  • 00:03:15 Ukrást kamarádovi bonbóny,
    jako by na ně nedostali.
  • 00:03:19 Ale prosím tě, ukrást!
    Kradený chutnaj nejlíp.
  • 00:03:21 To si ještě pamatuju.
  • 00:03:23 To si pamatuješ, ale že jsem ti
    řekla, abys ustoupil,
  • 00:03:25 tak to si už nepamatuješ.
  • 00:03:27 Hlouposti v hlavě nenosím.
  • 00:03:29 -Tak co tedy v hlavě nosíš?
    -Jen si vzpomeň.
  • 00:03:30 Dobrej večír!
    Ahoj mami, ahoj tati.
  • 00:03:32 To je dost, že jdeš!
  • 00:03:34 Jindro, s klukama je zase malér.
  • 00:03:36 Propána, co zas?
  • 00:03:39 Ale, šli s malým Havránkovým
    nakupovat a cestou mu ukradli
  • 00:03:41 pytlík bonbónů a tašku
    pověsili na strom.
  • 00:03:44 Do koruny!
  • 00:03:45 -Na strom? Kde jsou, ti zbojníci.
    -Na dvorku.-Možná.
  • 00:03:49 Vy ani nevíte, kde jsou?!
    Teda co vy jste z nich udělali.
  • 00:03:53 -My?
    -Co? My?!
  • 00:03:55 No samozřejmě, my jsme je zkazili.
  • 00:03:59 A ne snad?
  • 00:04:01 Jo tak.
  • 00:04:03 Tak, Jindříšku, nejvyšší čas,
    aby ses o tu jejich výchovu
  • 00:04:07 postaral sám.
  • 00:04:10 Ale jestli je budeš mlátit,
    tak se budu muset rozpomenout,
  • 00:04:13 co jsem u tebe v mládí promeškal.
  • 00:04:17 Prosím tě, tati, klukovi je
    osm, a krade, v deseti se chytne
  • 00:04:22 nějaký party, v patnácti vybere
    samoobsluhu a ve dvaceti dostane
  • 00:04:25 patnáct let.
    Vždyť víš, jak to chodí.
  • 00:04:27 Na něco jsi zapomněl.
  • 00:04:29 Ve dvaceti se ožení a za chvíli
    ti přivede dva kluky,
  • 00:04:32 který ti pověsí na krk.
  • 00:04:34 Už s tím zase začínáte?
  • 00:04:36 Tati, kdybys mi radši poradil,
    co s nimi. Já už si nevím rady.
  • 00:04:39 Já už ti radil. Až jsi
    z toho byl někdy opuchlej.
  • 00:04:42 No, vždyť jsem podle toho
    taky dopad .
  • 00:04:44 Propána, kdy už ti kluci vyrostou.
  • 00:04:46 Jenom, aby tě nepřerostli.
  • 00:04:49 Vždyť dělám, co můžu.
    Potřebovali by mámu, to je to.
  • 00:04:54 Samozřejmě, mámu,
    abysme my je nekazili.
  • 00:04:57 -Jo, to taky...
    -Ale, nechte toho.
  • 00:04:59 K večeři je vepřový na kedlubnách.
  • 00:05:02 S klukama to musíme nějak probrat,
    hlavně s Milošem, a po dobrým,
  • 00:05:06 aby to nějak pochopil.
  • 00:05:07 Po dobrým, to si to tak
    zapamatujou. Jako bych je neznal.
  • 00:05:10 Nejdůležitější je - tady to stojí -
    komplexní výchova! To si přečti.
  • 00:05:16 Výchova. Musíš mu to vyložit
    tady - a tady.
  • 00:05:22 No, vždyť ti říkám, proč na ně
    někdy trošku nepřitlačíte?
  • 00:05:25 Hele, nás už do toho netahej.
  • 00:05:27 Ale, táto, Jindra přece všecko
    nestihne, když je na to sám.
  • 00:05:31 Ale koukej, ten toho stačí
    stihnout, jen se neboj.
  • 00:05:35 No vidíš, teď si vezme kravatku,
    čistou košilku...
  • 00:05:40 Teď si učeše chrouny,
    hezky se navoní...
  • 00:05:47 Takže s tou komplexní výchovou
    je to zase na nás.
  • 00:05:50 Jindříšku, ty někam pospícháš?
  • 00:05:53 Jo, já se brzy vrátím, maminko.
  • 00:05:56 On se vrátí. Brzy.
  • 00:06:01 Táto?
  • 00:06:02 No jo, já kluky zavolám
    a vyřídím to.
  • 00:06:06 No jo, to taky.
    Podívej se, táto...
  • 00:06:11 No?
  • 00:06:13 ...já se budu asi ženit.
  • 00:06:18 -Ty?
    -No, ženit.
  • 00:06:21 -Už zase?
    -Zase.
  • 00:06:23 Mámo, nachystej plínky
    a sebe na třetího vnuka.
  • 00:06:27 Já zatím skočím do sklepa
    promazat kočárek.
  • 00:06:30 Jindro, ty musíš?
  • 00:06:32 Jak jinak! Po kom to dítě je?
  • 00:06:36 Musím, musím, jistěže musím,
    vždyť víš sama.
  • 00:06:39 Tak to já se stěhuju.
  • 00:06:41 Počkej, tati, seď. Samozřejmě, že
    musím, ale z úplně jiných důvodů,
  • 00:06:44 než si myslíš ty.
  • 00:06:46 Tak ona má barák, auto, chatu,
    a je jí pětapadesát, že jo?
  • 00:06:49 Je jí náhodou čtyřiadvacet.
  • 00:06:51 Počkej, ať se něco dozvíš!
  • 00:06:53 Tak se dozvídej. Dozvídej!
  • 00:06:55 No, já vám toho o ní moc neřeknu,
    já toho o ní ani tak moc nevím.
  • 00:07:01 A vyptávat se, to mi nesedí.
  • 00:07:02 Ne, tohle já poslouchat nebudu.
    To ne.
  • 00:07:05 -Tati!
    -To já nemám zapotřebí.
  • 00:07:07 Vždyť jsi ho slyšela,
    on zase o ní nic neví.
  • 00:07:11 Kolikrát takovej trouba musí
    padnout na nos, aby si všim ,
  • 00:07:14 že to bolí?
  • 00:07:16 Ale, táto, nech toho.
  • 00:07:18 Ty jsi jako zezdola ten Nováček
    před důchodem,
  • 00:07:20 taky pořád jen hrr hrr.
  • 00:07:22 Tady jde přece o Jindrovu
    budoucnost a o kluky.
  • 00:07:25 No právě proto.
    On se chce ženit.
  • 00:07:27 On se musí ženit, ale neví nic.
    Já taky nechci nic vědět.
  • 00:07:31 Poslyš, tati, to byste museli
    Ivanku znát.
  • 00:07:34 Ona toho moc nenamluví.
  • 00:07:36 Ona je hluchoněmá, no jo.
  • 00:07:38 Copak se jí můžu nějak
    hloupě vyptávat?
  • 00:07:42 Já na to mám, abych si foukal?
  • 00:07:45 Jindro, teď bys opravdu neměl
    moc pospíchat. To bys neměl.
  • 00:07:51 Spíš počkat, aby se to
    nějak nezvrtlo. Táta má pravdu.
  • 00:07:55 Maminko, vždyť já nespěchám,
    já jenom vím, že by se možná
  • 00:07:58 i ráda vdala.
  • 00:08:00 Ty už jsi s ní o tom mluvil?
  • 00:08:02 Ne, já jsem to prostě vycítil.
    Děkuju, mami, já nebudu večeřet.
  • 00:08:08 Aha, vycítil. To je dost málo.
  • 00:08:11 Tak sama jsi říkala,
    abych nespěchal.
  • 00:08:13 Já přece nemůžu přijít a říct...
    To nemůžu.
  • 00:08:16 To ji ani nemusím znát
    a vycítím to taky.
  • 00:08:19 Každá ženská se chce vdát.
  • 00:08:21 Vy byste byli snad nejradši,
    abych se jí rovnou zeptal,
  • 00:08:24 slečno, jste pro rodinný život?
    Umíte držet korunu?
  • 00:08:26 Nejste náhodou nevěrná? Jo?
  • 00:08:28 A taky by se hodilo, jestli má
    ráda děti - to je v tvým případě
  • 00:08:31 moc důležitý.
  • 00:08:33 Tak děti náhodou ráda má,
    to vím určitě.
  • 00:08:36 Protože když spolu mluvíme
    o dětech, tak se mi zdá,
  • 00:08:38 že vždycky kapánek zjihne, nebo...
  • 00:08:40 Počkej! Ona má děti?
  • 00:08:43 Ale ne. Jenom, když o nich mluvíme,
    jen tak náhodou.
  • 00:08:48 Když třeba potkáme nějakýho prcka.
  • 00:08:51 Ne, to se nedá poslouchat.
  • 00:08:56 Co ses dozvěděla?
    Kolikrát je rozvedená?
  • 00:08:59 Milý tatínku, je svobodná,
    příjemná, milá, hezká...
  • 00:09:04 Hezká, to věřím.
  • 00:09:06 Ale jakpak by si tě mohla vzít,
    mužskýho se dvěma dětma?
  • 00:09:09 To je láska, mami.
    Ještě je tady taky láska, ne?
  • 00:09:12 Láska! Jako bys nevěděl,
    o čem mluvíš.
  • 00:09:15 Spíš by tě měl zajímat rozum.
  • 00:09:17 S láskou jsi to dopracoval
    ke dvěma klukům a k rozvodu.
  • 00:09:20 Tak já už jdu.
  • 00:09:21 Počkej, ví o Pepíčkovi a Miloškovi?
  • 00:09:23 Ano, ví?
  • 00:09:25 To víš, že ví.
  • 00:09:27 Když ví, tak si je vezmeš s sebou.
  • 00:09:28 Jistě. Teď snad ne,
    vždyť už bude pozdě, já spěchám.
  • 00:09:33 Až budu v důchodu, tak za váma
    budu jezdit třeba až na druhej
  • 00:09:36 konec města. Uvařím, vyperu,
    nakoupím... Ale děti jsou tvoje.
  • 00:09:42 Nerad bych se dožil okamžiku,
    abys mi na krk pověsil
  • 00:09:45 celou mateřskou školku.
    Na to už jaksi nejsem stavěnej.
  • 00:09:49 Samozřejmě, tatínku. A víte co,
    nechte to zatím na mně. Ahoj.
  • 00:09:52 Slyšíš to? Nechte to na mně.
    No, samozřejmě, ona nic neví.
  • 00:09:55 24 let, hezká, milá, příjemná,
    svobodná, roztomilá...
  • 00:10:00 ...a k tomu láska.
  • 00:10:01 Radši mi držte palce, ahoj.
  • 00:10:03 Jindřišku, přijď brzy!
  • 00:10:05 Ale radši nechoď.
  • 00:10:08 Do roka tady máš druhej rozvod
    a třetího vnuka.
  • 00:10:11 Nebo dokonce vnoučata.
  • 00:10:12 Ne, na tuhle svatbu už mě
    nikdo nedostane.
  • 00:10:14 -Ale vzpamatuj se, Lojzíku.
    -Ale jdi, prosím tě.
  • 00:10:17 Proč hned strašíš s rozvodem?
    Co když se to náhodou povede?
  • 00:10:21 To určitě, povede.
    To by musela bejt setsakra náhoda.
  • 00:10:32 Pozor!
  • 00:10:35 Ale to nic, to nějakej Ptáčník
    dostal chuť na pivo.
  • 00:10:37 Málem mě porazil.
  • 00:10:39 To on jen tak ostře řezal
    zatáčku.
  • 00:10:42 U nás v baráku máme taky
    takovéhle dva závodníky.
  • 00:10:46 Dvojčata. Ale to jsou teda
    povstalci, to ti povím.
  • 00:10:50 -Jo?
    -No.
  • 00:10:52 Zrovna dneska, představ si,
    pomáhali nějakýmu
  • 00:10:55 Jirkovi Havránkovi,
    to je sousedův kluk, s nákupem.
  • 00:10:59 A při tý příležitosti mu Miloš,
    to je jeden z těch dvojčat,
  • 00:11:02 štípnul pytlík s karamelkama.
  • 00:11:05 Jirka praštil s taškou
    a hurá za Milošem.
  • 00:11:07 A mezitím Pepík, to je zas
    ten druhej, toho nenapadlo
  • 00:11:10 nic chytřejšího, než vzít tu tašku
    a pověsit ji na strom.
  • 00:11:13 -Ale až nahoru!
    -Do koruny.
  • 00:11:16 To víš, Havránek to rozmáz
    po celým baráku.
  • 00:11:19 Vlastně proto jsem se to
    taky dozvěděl.
  • 00:11:22 Já se mu ani nedivím,
    já bych měl taky vztek,
  • 00:11:24 kdybych musel lízt pro tašku
    až na strom.
  • 00:11:27 To si asi táta těch dvojčat
    taky užije, viď.
  • 00:11:30 -Co je?
    -Nic.
  • 00:11:34 -Tobě je zima?-Ne.
    -Celá se chvěješ.
  • 00:11:36 Já už radši půjdu.
  • 00:11:39 Ivanko, víš co?
  • 00:11:45 Co kdybychom si zítra někde sedli,
    třeba na dvě decky,
  • 00:11:49 já bych ti potřeboval říct
    něco důležitého.
  • 00:11:53 Tak jo, jak myslíš.
    Ale já už vážně musím jít.
  • 00:11:57 Já jsem si vzala domů nějakou
    práci, máme teď kvaltovky, víš.
  • 00:12:00 Tak fajn, já tě doprovodím.
  • 00:12:02 Ale ne, já to mám jenom pár kroků,
    tak ahoj. Pa.
  • 00:12:05 Ahoj.
  • 00:12:11 - RÁDIO -
  • 00:12:12 Malovaný džbánku z krumlovského
    zámku, znáš ten čas,
  • 00:12:17 dobře znáš ten čas.
  • 00:12:19 Musíš to poslouchat?
  • 00:12:21 Co? Vždyť je to docela hezký.
  • 00:12:27 -Ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:12:29 Ivano, řeklas, že budeš u Slávky,
    jenže tam jsem volala - neviděla
  • 00:12:35 tě tejden.
  • 00:12:37 Podívej, holka, je deset pryč,
    to už všichni pořádný lidi
  • 00:12:39 bejvaj doma.
  • 00:12:41 Ale, prosím tě,
    nejsem malá holčička.
  • 00:12:45 -To nejsi.
    -Šla Olinka brzo spát?
  • 00:12:48 Právě proto, že nejseš malá
    holčička, seš máma.
  • 00:12:51 A jestli se chceš takhle courat
    po nocích, tak to řekni rovnou.
  • 00:12:53 Místo, aby ses hleděla nějak
    nějak zařídit, tak...
  • 00:12:55 -Právě hledím.
    -Cože?!
  • 00:12:57 Že se hledím zařídit.
  • 00:13:00 -A žes neřekla ani slovo?
    -Ale, maminko...
  • 00:13:04 To není nic na říkání.
  • 00:13:05 Počkej, děvenko, to není
    nic na říkání?
  • 00:13:08 Jak to nic? Přece si musíš o tom
    s mámou aspoň trochu popovídat,
  • 00:13:11 i když to třeba není nic určitýho.
    No tak!
  • 00:13:15 No, podívej, holka,
    my přece chceme jenom tvý dobro.
  • 00:13:18 Už kvůli tý malý.
  • 00:13:20 To opravdu není zatím ještě
    nic určitýho.
  • 00:13:23 Prostě jeden kluk má
    o mě zájem.
  • 00:13:26 -Kdo?
    -Kluk?
  • 00:13:28 Kristepane, jakej zase kluk?
  • 00:13:30 No, kluk to zrovna není.
    To se přece tak říká.
  • 00:13:34 Vdovec, co?
  • 00:13:36 Tati, ty máš nápady.
  • 00:13:38 Rozvedenej?
  • 00:13:40 Ale ne, svobodnej. Devětadvacet.
    A dělá na počítacích strojích.
  • 00:13:46 Na čem?
  • 00:13:47 Na počítacích strojích,
    programátora.
  • 00:13:50 Programátora, to je divný
    řemeslo...
  • 00:13:54 Počkej, Karle, nech ji přece.
  • 00:13:55 Já ji nechám, ať povídá.
  • 00:13:57 No, to je všechno.
  • 00:13:59 To je teda dost málo na vdávání.
  • 00:14:02 Tati, kdo mluví o vdávání,
    prosím tě.
  • 00:14:04 Jo tááák, tak ona by s ním chtěla
    žít jenom tak, víš.
  • 00:14:08 Tak to zase ne, Ivano,
    to rozhodně ne.
  • 00:14:11 Ty seš holka k světu,
    máš dobrý místo,
  • 00:14:14 my máme hezkej velkej byt,
    takovejch by se našlo,
  • 00:14:18 co by chtěli pěkně bydlet.
    S komfortem.
  • 00:14:21 Ale on má kde bydlet. Prostě líbí
    se mi, to je zatím všechno.
  • 00:14:25 Jo, holka, mně se líbí věcí,
    a taky si je nemůžu dopřát.
  • 00:14:30 Copak? Co si nemůžeš dopřát, co?
  • 00:14:33 Ale nic, prosím tě.
  • 00:14:35 -No proto! Dej mi napít.
    -No vidíš to, to je ono.
  • 00:14:39 Co? Dá se s ním mluvit?
  • 00:14:42 No jistě, je úplně normální.
  • 00:14:45 Normální. Já si myslím,
    jak by si to asi představoval.
  • 00:14:49 -Vykáte si?
    -Ne.
  • 00:14:52 -Podívej, oni už si tykají!
    -Cože? Vy si už tykáte?
  • 00:14:56 -Tak to je nejvyšší čas...
    -No jistě.
  • 00:14:58 ...aby se vyjádřil.
  • 00:15:00 Vyjádřil, mami!
    To se přece dneska už nenosí.
  • 00:15:04 Nosí nenosí, kdo potom nosil
    Olinku? Ty!
  • 00:15:08 Náhodou, když si mě bral táta,
    teda než jsem si ho vzala,
  • 00:15:12 tak se vyjádřil. A jak!
  • 00:15:14 Prosím tě, tohle nech stranou,
    to je stará historie.
  • 00:15:17 Ale pravdivá!
  • 00:15:19 No dobře, tak já jdu radši spát.
  • 00:15:22 Jo, a Ivano, o Olince
    jsi mu řekla?
  • 00:15:28 Zatím ne.
  • 00:15:30 To bys teda měla, víš.
  • 00:15:32 Počkej, proč by mu to měla
    říkat hned?
  • 00:15:35 Proč by mu to měla říkat, no...
  • 00:15:37 Správně, holka, nech to,
    až to trochu uzraje,
  • 00:15:39 až se do tebe jaksepatří zakouká.
    Potom...
  • 00:15:41 To je nápad teda.
  • 00:15:43 No potom je vždycky dost času říct,
    podívej se, Karlíč...
  • 00:15:46 -Jak se vlastně jmenuje?
    -Jindra.
  • 00:15:49 No tak, podívej se, Jindřišku,
    nebereš si pannu...
  • 00:15:53 Ježišmarjá, co to sem zas pleteš?
  • 00:15:56 Ale nic sem nepletu, přece mu to
    musí říct nějak diplomaticky.
  • 00:16:01 Od toho je vyštudovaná referentka.
  • 00:16:03 A jestli je ten kluk pořádnej
    a navíc zamilovanej,
  • 00:16:07 tak mu nebude vadit...
  • 00:16:08 To ne, ta malá mu určitě nebude
    vadit, vůbec ne, kdepak.
  • 00:16:11 Dostane všechno - zařízení, byt...
  • 00:16:13 A my budem bydlet na půdě, co?
  • 00:16:15 Třeba na půdě. Ale tady budou
    šťastný lidi.
  • 00:16:18 Já jdu radši spát.
  • 00:16:19 Jen běž, tady to jenom kazíš.
  • 00:16:22 Já to kazím? Slyšelas to,
    já to kazím? Tak dobrou noc.
  • 00:16:26 -Dobrou.
    -Dobrou noc, tati. -Dobrou.
  • 00:16:30 -Maminko?
    -Copak?
  • 00:16:32 Prosím tě, co kdybyste se mi
    do toho zatím nepletli?
  • 00:16:36 Je to přece moje záležitost, ne?
  • 00:16:39 Najednou. Seš naše, a tak není nic
    jenom tvoje záležitost.
  • 00:16:44 Přece ti musíme s tátou poradit.
  • 00:16:47 Hele, zatím mu opravdu nic neříkej.
    Uvidíme, co se v tom dá dělat.
  • 00:16:57 - HODINY BIJÍ -
  • 00:17:00 -Jindro?
    -Co?
  • 00:17:03 -Mluvili jste o klucích?
    -Cože?
  • 00:17:06 -Jestli jste mluvili o klucích?
    -Jo. Totiž ne.
  • 00:17:10 Zato kluci mluvili o tobě.
    Ptali se, kdy zase budeš k vidění?
  • 00:17:14 No jo, já si s nima zejtra
    třeba zahraju fotbal.
  • 00:17:18 To je vychováš, to jo.
  • 00:17:20 Napadlo mě, že by snad v nejhorším,
    kdybys bydlel u ní,
  • 00:17:23 co kdyby Milošek a Pepík bydleli
    u nás, než by si zvykla?
  • 00:17:27 -Vyloučeno!
    -Ale jdi, ty mlč.
  • 00:17:29 Nějakou dobu by bydleli u nás,
    vy byste k nám chodili...
  • 00:17:32 ...ona si je určitě zamiluje.
  • 00:17:34 Mami, jmenuje se Ivanka.
  • 00:17:36 Ale to mámu nezajímá,
    jak se jmenuje, ale kombinovat,
  • 00:17:39 kombinovat, to jo.
  • 00:17:41 Ale, Lojzíku, jdi si radši lehnout,
    s tebou je těžká řeč.
  • 00:17:44 Ivana si teda pomalu zvykne
    a pak jí to najednou dojde.
  • 00:17:48 -Jindro, slyšíš mě?
    -Jo.
  • 00:17:51 Pak jí to najednou dojde, že by
    mohla být docela dobrou mámou
  • 00:17:54 i pro ty kluky.
  • 00:17:55 Fakt, já si jdu lehnout.
  • 00:17:57 Počkej, mami, počkej, ty to na můj
    vkus trošku moc rychle rozjíždíš.
  • 00:18:01 To nejde. My jsme o tom zrovna
    dneska trošku s Ivankou povídali...
  • 00:18:05 Jo? A co?
  • 00:18:07 -No spíš v narážkách.
    -No a co?
  • 00:18:09 Zdála se mi taková nějaká nejistá.
    Asi nespěchá. Možná, že uvažuje.
  • 00:18:15 Bodejť ne.
  • 00:18:17 Vidíš, tak teď bys to měl
    trochu popohnat.
  • 00:18:20 Jak ženská začne moc uvažovat,
    tak to obyčejně nikam nevede.
  • 00:18:23 To jo, to poslouchej, Jindříšku,
    to poslouchej,
  • 00:18:25 to ví máma podle sebe.
  • 00:18:27 Ale jdi, já se starám
    a ty jen rejpeš.
  • 00:18:29 Víte co, já se jdu starat o sebe.
    Dobrou noc.
  • 00:18:31 Já taky, maminko, dobrou noc.
  • 00:18:36 Dobrou noc, Jindříšku.
    Jako vždycky.
  • 00:18:38 Utečou a nechaj všechno na mně.
  • 00:18:41 - BUDÍK HLASITĚ TIKÁ -
  • 00:18:50 -Spíš?
    -Jistě.
  • 00:18:52 Já z toho spát nemůžu.
  • 00:18:56 Pusť to z hlavy, mami. Já myslím,
    že z toho stejně nic nebude.
  • 00:19:02 Svobodnou matku by si asi nebral.
    Já mu to řeknu.
  • 00:19:08 Víš, já si s ním vždycky připadám,
    jako když v jednom kuse lžu.
  • 00:19:13 Prosím tě, jakýpak lhaní?
  • 00:19:16 Že mu to ještě neříkáš,
    to není nic špatnýho.
  • 00:19:20 Stejně se to dozví.
  • 00:19:22 Kdyby chtěl, tak by stačilo, aby se
    zeptal na ulici někoho z baráku.
  • 00:19:25 A to by pak bylo daleko horší,
    než když mu to povím sama, ne?
  • 00:19:29 No, povíš mu to, to víš, že mu to
    povíš, holčičko, musíš mu to
  • 00:19:33 povědět, ale až příští týden.
  • 00:19:36 Příští? Proč?
  • 00:19:38 No, protože ho k nám napřed pozveš.
  • 00:19:43 Popovídáme si s ním, aby viděl,
    co jsme za rodinu,
  • 00:19:46 že jsme slušný lidi.
  • 00:19:49 A on tě bude muset potom pozvat
    k nim.
  • 00:19:51 A až bude tohle všechno vyjasněný,
    až budeme vědět, co a jak,
  • 00:19:55 tak pak mu to řekneš.
  • 00:19:57 Nejlíp by bylo, kdybyste si mohli
    někam jít sednout.
  • 00:20:02 Trochu vína, trochu hudby,
    aby neviděl černě.
  • 00:20:06 Ale, maminko, prosím tě, nech toho.
    Já bych brečela.
  • 00:20:10 Jindra je určitě slušnej kluk,
    určitě, víš, to ne!
  • 00:20:13 Když přijde, stejně uvidí Olinku,
    prosím tě.
  • 00:20:16 Ale právě že neuvidí,
    táta s ní půjde na procházku.
  • 00:20:19 Tady by stejně jenom překážel.
  • 00:20:22 Ten by mu už ve dveřích důvěrně
    sdělil: Milej pane,
  • 00:20:25 měl byste vědět, vědět, že naše
    Ivana má nemanželský dítě.
  • 00:20:29 Takže tohle nech na mně.
    Uvidíš, všechno dobře dopadne.
  • 00:20:35 Už na to nemysli. Dobrou noc.
  • 00:20:38 Dobrou noc.
  • 00:20:45 Olinko, pomůžeš mi taky?
  • 00:20:46 Hurá, dědo, já ti taky pomůžu!
  • 00:20:49 -Jdi si radši hrát.
    -Já si hraju tady.
  • 00:20:52 Všechno musí pryč.
  • 00:20:54 Vem to, a šup s tím ven.
  • 00:20:57 A kam? Do špajzky, nebo co?
  • 00:20:59 Zbláznil ses? Náhodou tam nakoukne
    a co pak? Odneseš to na půdu.
  • 00:21:03 Na půdu! Já budu bydlet na půdě!
  • 00:21:07 Přece to tady nekupuje,
    tak mu jednoduše nikdo špajz
  • 00:21:10 ukazovat nebude.
  • 00:21:11 To seš celej ty. Takovej
    programátor, ten vidí všude.
  • 00:21:15 Tady nesmí zůstat
    ani zásypovej pudr.
  • 00:21:17 Ani zásypovej pudr. A na obrázky
    na zdi stejně zapomněla, viď?
  • 00:21:23 Takovýho mužskýho bude zajímat
    hlavně Ivanina ložnice.
  • 00:21:27 Ježišmarjá, na co ty pořád
    nemyslíš?
  • 00:21:30 No jo, někdo tady myslet musí.
    Jo, a ty půjdeš s Olinou ven.
  • 00:21:34 A budeš venku tak dlouho,
    než se objevím v okně.
  • 00:21:37 Budu mít na hlavě tenhle
    bílej šátek.
  • 00:21:39 A dokud nebudu v okně, tak budeš
    špacírovat, děj se co děj.
  • 00:21:44 A ať tě ani nenapadne sem vtrhnout,
    že tě bolej nohy.
  • 00:21:49 Na tom teď záleží skoro všechno.
  • 00:21:51 Já bych ho ale taky rád viděl,
    rozumíš?
  • 00:21:53 Dočkáš se. Teď budeš prostě pryč,
    protože tě zavolali do elektrárny.
  • 00:21:58 Co?
  • 00:21:59 Rozsypal se jim agregát
    a bez tebe jsou úplně vedle.
  • 00:22:02 Ježišmarjá, co sem zase
    pleteš agregát?
  • 00:22:05 No, tos mně přece tvrdil mockrát,
    rozumíš.
  • 00:22:08 Pojď, Olinko, pojď.
  • 00:22:30 Tak a tady si pěkně hraj, Olinko.
    A hezky pomalu, ať nám to vydrží.
  • 00:22:37 Dneska tady možná budeme větrat
    až do půlnoci, holka zlatá.
  • 00:22:41 Vem si panenku, a kdyby se ti
    chtělo čurat, Olinko, tak zavolej.
  • 00:22:44 -Jablíčka máš tady u mě v tašce.
    -Ano, dědečku.
  • 00:22:48 Tak se do toho hezky pomalu dej.
  • 00:23:08 Promiňte, neměl byste oheň?
  • 00:23:10 Ale prosím, zrovna, než jsem šel,
    tak jsem si dával novej kamínek
  • 00:23:14 a doplnil plyn, aby mi to vydrželo.
  • 00:23:17 Máme dneska s Olinkou
    trochu větší túru.
  • 00:23:21 -Děkuju.
    -Rádo se stalo, není zač.
  • 00:23:23 A hele, až dostanete chuť na další,
    tak beze všeho přijďte.
  • 00:23:26 Ano, děkuju.
  • 00:23:28 Nebo, víte co? Abyste pořád nemusel
    běhat sem a tam,
  • 00:23:30 vždyť si klidně můžete číst tady.
    Místa je tu dost.
  • 00:23:33 Vlastně máte pravdu, na ty moje
    rošťáky uvidím
  • 00:23:35 stejně dobře tady odtud.
  • 00:23:36 -Taky tu máte nějakou ratolest?
    -Jo, dvě!
  • 00:23:40 Teď to spadlo jaksi na nás.
  • 00:23:43 My se staráme o děti, báby perou,
    vařej, tohle kdysi vůbec nebylo.
  • 00:23:48 Já vám řeknu, prosím, já zase
    docela rád takhle vyrazím.
  • 00:23:53 Ono to s tou holkou aspoň
    rychlejc uteče.
  • 00:23:55 A doma bych musel mejt okna,
    nádobí, znáte to.
  • 00:23:57 Já to znám. Jako u nás.
  • 00:24:00 Jestli dovolíte, já bych se
    představil, já jsem Pospíšil.
  • 00:24:05 Těší mě, Novák.
  • 00:24:06 Ale, poslyšte, já myslím, že jsem
    vás tady už párkrát viděl?
  • 00:24:10 -Vždycky s novinama, ne?
    -No určitě, jestli sem chodíte.
  • 00:24:13 Když dovolíte, já bych si to
    sundal, je trošku horko.
  • 00:24:16 Udělejte si pomoc.
  • 00:24:18 Á, tamhle to jsou asi ti vaši
    kluci, co?
  • 00:24:22 -To jo.
    -Čiperkové. Já tu mám zase holku.
  • 00:24:28 Tamhle ta? Je jako vymalovaná.
  • 00:24:32 Dneska vyvětrá ažaž.
  • 00:24:35 Copak? Máte velký prádlo?
    Nebo malujete?
  • 00:24:38 Dejte pokoj, ještě to tak. Máme
    hosta, tak abysme moc nepřekáželi.
  • 00:24:43 Já taky před hostama utíkám,
    nejradši do hospody.
  • 00:24:48 Dědo, já chci jablíčko.
  • 00:24:50 Jablíčko chceš? Tak tu máš.
    A neumaž se!
  • 00:24:56 -Kolikpak má ta vaše?
    -Pět pryč.
  • 00:24:58 To naši mají osm.
  • 00:25:00 -Koukám, dvojčata, co?
    -To je přece vidět, ne?
  • 00:25:05 Zvlášť ten Miloš, to je povstalec,
    šijou s ním všichni čerti,
  • 00:25:12 od rána do večera.
  • 00:25:14 To víte, kluci jiný nebudou.
  • 00:25:15 Tuhle vám ďobnul sousedovic klukovi
    pytlík karamelek.
  • 00:25:19 No, ostuda až na půdu.
    Už na ně skoro nestačím.
  • 00:25:23 Prosím vás, vždyť ty matky na ně
    dneska nemají vůbec čas.
  • 00:25:28 Naši kluci taky mámu
    vůbec neužijou.
  • 00:25:31 -Pořád v práci?
    -Taky, taky.
  • 00:25:34 A co ona jako...?
  • 00:25:36 Ona je... ona je inženýrkou.
  • 00:25:38 -Jo?
    -Vodní.
  • 00:25:40 Přes přehrady, ne?
  • 00:25:42 Ne ne ne, ona je tou meliorační.
  • 00:25:44 Jo takhle!
  • 00:25:46 Dneska ženský dělaj kdeco.
    Pořád něco zavodňuje a odvodňuje.
  • 00:25:51 To je teďka veliká móda.
    Ale jinak to je hodná holka.
  • 00:25:55 Kluk si uměl vybrat.
  • 00:25:58 Hlavně, že jim to spolu klape,
    víte.
  • 00:26:00 Jo, to jo! To jo!
  • 00:26:02 No, někdy by to mohlo klapat líp.
    Ale moje zásada:
  • 00:26:06 Já se zásadně do ničeho nepletu.
  • 00:26:09 Správně, moje řeč, já taky ne.
  • 00:26:11 Jenom jednou jedinkrát jsem
    se do toho musel trochu vložit.
  • 00:26:15 To víte, nebylo vyhnutí.
  • 00:26:17 No, člověk se jaksi neudrží.
  • 00:26:20 Může si tisíckrát říkat jazyk
    za zuby, ale někdy je to silnější.
  • 00:26:25 Ale jinak, dělejte si, jak myslíte,
    máte svůj rozum.
  • 00:26:30 Říkáte, že jste mezi ně vlítl?
  • 00:26:33 Tak trochu. Olinko, nezlob!
  • 00:26:36 Jak to bylo?
  • 00:26:38 Ale no tak, ta naše si s jedním
    začala, a když pak šlo do tuhýho,
  • 00:26:42 tak se ukázalo, že je ženatej,
    rozumíte.
  • 00:26:44 A jeho rodiče samozřejmě taky
    do toho vlítli,
  • 00:26:47 a že jejich kluk je zlatej
    a že všechno naše holka,
  • 00:26:50 ta prej ho uháněla. Už jste slyšel
    někdy větší pitomost?
  • 00:26:53 Ale, nic si z toho nedělejte,
    některý rodiče mají tady
  • 00:26:56 prostě tvrdou vodu. Bez urážky.
    Svedl ji samozřejmě on.
  • 00:27:01 Jenže zapomněl, že o tu naši holku
    se kluci perou, víte.
  • 00:27:04 Takže co? Vzala si jinýho?
  • 00:27:06 Jo, doktora.
  • 00:27:09 -Chirurga?
    -Co?
  • 00:27:11 -Urologa?
    -Ne, právníka, víte.
  • 00:27:13 No jó!
  • 00:27:15 To víte, když je holka k světu,
    žádná nula, referentka.
  • 00:27:19 Ona je referentka, víte.
  • 00:27:20 Nahoře někde?
  • 00:27:22 No jo. Jenže to máte,
    pane Pospíšil, zase těžký,
  • 00:27:25 ten náš doktůrek není
    věčně věkův doma.
  • 00:27:27 Ne? A co dělá?
  • 00:27:29 To víte, komerčák, zahraniční
    obchod, pořád courá někde, víte.
  • 00:27:31 Olinko, nedávej ten hřebínek
    do pusinky!
  • 00:27:35 Tak my pomalu půjdeme,
    abysme neměli na talíři,
  • 00:27:38 že nám stydne večeře.
    Kluci! Vy se ještě zdržíte?
  • 00:27:43 Ale ne, já taky budu muset pomalu
    jít. Jenže ta návštěva myslím
  • 00:27:48 ještě nebude pryč,
    jak znám svou ženu.
  • 00:27:50 Nějakej nepříjemnej příbuznej?
  • 00:27:52 Matka toho jejího.
  • 00:27:54 Jéje, tchyně, to je nadělení,
    to vás teda lituju.
  • 00:27:58 No, kdybyste tady náhodou nocoval,
    tak tady za rohem je taková
  • 00:28:01 útulná hospůdka, nešel byste takhle
    na malýho prcíčka rumíčka?
  • 00:28:08 -Copak, to já rád.
    -Jo?
  • 00:28:11 -Jenže tady mám tu holku, víte?
    -Kluci ji ohlídají.
  • 00:28:14 Pepíku, Miloši!
    Dejte pozor na Olinku!
  • 00:28:19 Ano, prosím, už to nesu!
  • 00:28:23 Tak, prosím.
  • 00:28:25 Tam ještě pivíčko, ano.
  • 00:28:35 Ahoj!
  • 00:28:37 Trošku jsem se opozdil, promiň.
    Prosím.
  • 00:28:41 Pro maminku.
  • 00:28:43 Jé, ty jsou krásný, děkuju.
  • 00:28:49 Tak...
  • 00:28:54 No tak co? Jaký máš ráda,
    bílý, nebo červený?
  • 00:28:58 Jo? To je jedno.
  • 00:29:00 -Tak červený?
    -Třeba.
  • 00:29:02 Pane vrchní, dvakrát červený,
    prosím vás!
  • 00:29:04 -Zajisté.
    -Děkuju.
  • 00:29:06 Ty, Jindro, já ti musím něco říct.
  • 00:29:10 Povídej.
  • 00:29:13 Já... prostě..., aby jsi k nám
    třeba zbytečně nechodil, víš.
  • 00:29:18 Počkej, proč?
  • 00:29:22 No... Tak.
  • 00:29:26 Aha, nemusíš nic říkat.
  • 00:29:29 Já ti to vysvětlím.
  • 00:29:32 -Proč?
    -Já ti opravdu všecko vysvětlím.
  • 00:29:35 - VEDLE SE SMĚJÍ -
  • 00:29:37 Ale tady ne. Víš co, než půjdeme
    k vám, tak se stavíme na skok u nás.
  • 00:29:44 -Prosím tě, pojď. -Ale počkej!
    -Pojď, pojď.
  • 00:29:50 Haló, co bude s tím vínečkem?
  • 00:29:53 -Pane Vrchní!
    -Ano.
  • 00:29:56 To je dneska mládež, co?
  • 00:29:58 Objednaj si, pak je něco popadne
    a jsou v prachu.
  • 00:30:01 Jsou mladý, kvaltujou.
  • 00:30:04 Pane vrchní, totéž. Dvakrát.
    A na mě.
  • 00:30:08 A ona mu povídá, prosím vás, já mám
    protrženou nervovou soustavu...
  • 00:30:20 Olino, nahrávám, kopej!
    Výborně, dobrý.
  • 00:30:25 Konec, už se nehraje.
  • 00:30:27 -Já chci ještě.
    -Kde máš dneska mámu?
  • 00:30:30 Já nevím.
  • 00:30:32 Copak mámu, kde je děda?
    Tvůj i náš?
  • 00:30:38 Pepíku, podívej!
  • 00:30:51 -Tati! -Mlč! Ty jsi zapomněl,
    co říkala babička?
  • 00:30:54 -A co? -Že teď nějakej čas
    vůbec nejsme.
  • 00:30:58 Ty myslíš, že to bude
    ta naše nová máma?
  • 00:31:01 Hotovka, to se přece pozná.
  • 00:31:04 -Co se přece pozná?
    -Ale nic. -Ale nic.
  • 00:31:08 Kristepane, kde jste?
  • 00:31:10 Tady. Nebyla jsi v okně v bílým
    čepci, tak to tu křižujem a čekáme,
  • 00:31:16 až se tu objevíš.
  • 00:31:17 Prosím tě, dej pokoj.
  • 00:31:19 -Ta zase vypadá, to bude kašel.
    -Nebude.
  • 00:31:22 Jakejpak kašel, prosím tě,
    hezky si tam hrála.
  • 00:31:25 Měla tam dva nápadníky, viď, Oli?
  • 00:31:27 Představ si, ten člověk ještě
    nepřišel. A Ivana taky ne.
  • 00:31:30 -Tak my to tady ještě trošku...
    -Domů! Olina musí spát.
  • 00:31:33 A kde? Na půdě?
  • 00:31:35 Na půdu půjdeš ty, pro postýlku,
    a budeš u malý sedět,
  • 00:31:37 aby ani nemukla, kdyby náhodou
    ten člověk ještě přišel. Pojď.
  • 00:31:49 - HODINY ODBÍJEJÍ -
  • 00:31:57 To je dost, že už jdete, táto!
  • 00:32:02 -Ahoj, mami.
    -Ahoj.
  • 00:32:04 -Mami, tohle je Ivanka.
    -Dobrý večer.
  • 00:32:05 Dobrý večer.
  • 00:32:07 Dobrý večer, těší mě.
  • 00:32:10 To je moje maminka.
  • 00:32:12 -Pospíšilová.
    -Nováková.
  • 00:32:14 Proč jsi neřekl, že přivedeš hosta,
    já jsem nic nepřipravila?
  • 00:32:17 Ne, mami, já si potřebuju s Ivankou
    v klidu promluvit, dřív,
  • 00:32:19 než půjdu k ní. O samotě.
  • 00:32:21 -A neměla bych něco připravit?
    -Ne, já se postarám. Děkuju.
  • 00:32:23 -Tak se posaďte.
    -Děkuju.
  • 00:32:26 -Ale opravdu mě nepotřebuješ?
    -Mami, vážně ne, všecko udělám sám.
  • 00:32:28 A kdybyste něco chtěli,
    já jsem vedle.
  • 00:32:30 Dobře, děkujeme.
  • 00:32:35 -Jindro, prosím tě...
    -Ne, Ivanko, posaď se.
  • 00:32:38 Teď musí všecko počkat.
  • 00:32:43 To je hrozně důležitý,
    co já ti potřebuju říct.
  • 00:32:46 Podívej se, Ivanko,
    věci se mají tak...
  • 00:32:48 -Já vím.
    -Jak to, co víš?
  • 00:32:51 -Ahoj, táto!
    -Ahoj, táto.
  • 00:32:53 -Kluci!
    -Dobrý večer.
  • 00:32:55 Paní, vaší Olinku už ten pán
    odvedl domů.
  • 00:32:58 My jsme se jí ptali, kde vás má.
  • 00:33:00 Víte, jak byli dědové v hospodě,
    jak jste se, tati, tady s tou paní,
  • 00:33:04 jak jste si dali pusu.
  • 00:33:06 A potom, jak jste utíkali,
    aby vás nikdo neviděl...
  • 00:33:09 Pepíku! Miloši!
  • 00:33:11 On nelže, tati, já to viděl.
    A Olinka taky. -Kluci...
  • 00:33:15 Dobrý večer.
    Řekne mi tady někdo něco?
  • 00:33:20 Dědo, to je paní od toho pána,
    jak sis s ním dával v hospodě rum.
  • 00:33:24 Jé, ty jsi rumoval s jejím mužem?
  • 00:33:27 S jakým mužem?
  • 00:33:29 S mužem?
  • 00:33:31 Promiňte!
  • 00:33:32 Ivanko...
  • 00:33:36 -Tati, řekli jsme něco špatně?
    -Ne.
  • 00:33:39 Tati, hele, my se třeba zítra
    nebudeme dívat.
  • 00:33:44 Jo? No to jsem moc rád.
  • 00:33:50 -Táto?
    -Copak, Jindříšku?
  • 00:33:52 Nedal by sis ruma ještě se mnou?
  • 00:33:56 - JE SLYŠET KLAVÍR -
  • 00:34:01 Prosím tě, nemůžeš říct těm
    nad náma, aby ta holčička
  • 00:34:04 do toho klimpru tak netřískala?
    Blbě?
  • 00:34:06 Přece nepřipustíš, aby si Ivana
    vzala člověka s dvěma klukama?
  • 00:34:10 Ženatýho!
  • 00:34:11 Nikoho si neberu, všechno skončilo.
  • 00:34:14 Skončilo. Mluvili jste vůbec o tom?
    Ani ses ho nezeptala.
  • 00:34:18 Já jsem se zeptal za ni.
  • 00:34:20 Je se svou vodní inženýrkou
    šťastnej a naši Ivanku má
  • 00:34:23 naprogramovanou programátor
    jen tak bokem, víš.
  • 00:34:26 Karle, ty jsi pil.
    Jak můžeš takhle mluvit?
  • 00:34:29 Povídám, jen co vím, víš.
    A já toho vím hodně.
  • 00:34:32 Ivana je slušný děvče, holku má,
    ale to ještě neznamená,
  • 00:34:34 že by si nezasluhovala trochu
    toho rodinnýho štěstí.
  • 00:34:37 Tak ať si vezme svobodnýho.
  • 00:34:39 A já jdu spát, protože jsem dneska
    strašně upochodovanej.
  • 00:34:42 No, to seš celej ty.
  • 00:34:43 Jak jde o vážný věci,
    tak jdeš na gauč.
  • 00:34:46 Je to přece taky tvoje dcera.
  • 00:34:48 Mně v hlavě hučí
    a z tebe je cejtit rum.
  • 00:34:51 Olinka jablíčko, dědeček rum,
    co je na tom?
  • 00:34:53 Prosím tě, to nebyla procházka,
    to byly manévry.
  • 00:34:57 Ivano, ty kluky má šikovný,
    ale do baráku
  • 00:34:59 mi ten chlap ženatá nesmí.
  • 00:35:01 Já se z toho snad zblázním.
  • 00:35:03 Prosím tě, máš rozum?
    Je to šťastně ženatej člověk.
  • 00:35:06 Ta jeho inženýrka pořád někde courá
    po melioracích a mladej si zatím
  • 00:35:10 tady hezky chytá do sítí jiný.
  • 00:35:13 Jo, kdyby ten starej věděl,
    komu to vlastně povídal.
  • 00:35:17 A neposlouchal jsi na půl ucha?
    Třeba mluvil úplně o někom jiným?
  • 00:35:22 -To nejhorší...
    -Co? -Co?
  • 00:35:25 Já ho mám ráda.
  • 00:35:27 Tak to ne!
    To ti jednoduše zatrhneme.
  • 00:35:30 Aby jsi zase někomu sedla na lep.
  • 00:35:32 Prosím tě, co bys jí chtěl pořád
    zatrhávat?
  • 00:35:35 Nemáš kouska citu k vlastní dceři.
  • 00:35:37 Tak co vlastně chceš?
    Co po mně chceš?
  • 00:35:39 Její štěstí!
  • 00:35:40 Aha, pardon, to mně jaksi ušlo.
  • 00:35:42 Ivano, víš co? Choď si s tím
    ženáčem klidně dál, já jdu spát.
  • 00:35:46 To jako myslíš, že by si ho
    sem vodila? Tak to já tady nebudu.
  • 00:35:50 Dobře, hned zítra řeknu správcovi,
    že budeš zůstávat na půdě,
  • 00:35:53 aby se nevylekal, až tam ponese
    ten jed na myši.
  • 00:35:56 Prosím tě, buď zticha,
    vzbudíte Olinku.
  • 00:35:59 Tati!
  • 00:36:00 Copak? Knížka, vidíš,
    já jsem na to úplně zapomněl.
  • 00:36:02 Děkuju ti.
  • 00:36:03 Tati, prosím tě, jenom mi řekni,
    a co ty jsi vykládal
  • 00:36:07 tomu jeho otci?
  • 00:36:09 Já? Nic, nic, my jsme si
    jen tak povídali.
  • 00:36:11 No ne, počkej.
  • 00:36:13 No tak, podívej se,
    měl jsem jen tak pořád poslouchat,
  • 00:36:15 jak to někomu klape?
  • 00:36:17 A bejt zase ten věčně nakopnutej?
  • 00:36:20 Tak já jsem mu řekl, že ty jsi taky
    šťastná. Co je na tom?
  • 00:36:23 Že jsi šťastná s doktorem,
    kterej je samý prachy,
  • 00:36:25 kterej nemá čas,
    aby si vyrazil do parku.
  • 00:36:27 Karle, ty jsi pil už předtím.
  • 00:36:29 Škoda, že ne, šlo by mi to
    o moc líp, víš.
  • 00:36:32 Tati, prosím tě,
    proč jsi mu to všechno říkal?
  • 00:36:34 Proč? Proč? Protože mně to
    v tu chvíli dělalo dobře.
  • 00:36:38 Aspoň jednou někomu povídat,
    jak si žiješ, když...
  • 00:36:42 ...však víš, no.
  • 00:36:45 To snad všechno nemůže bejt pravda.
  • 00:36:48 Co? Ivano, kam zase?
  • 00:36:51 -Hned jsem zpátky.
    -Ivano!
  • 00:36:59 Mně se zdála někdy taková roztěkaná,
    jako by se pořád ohlížela
  • 00:37:05 nebo rozhlížela.
  • 00:37:07 To ženský dělávají.
  • 00:37:10 Hlavní město Thajska na sedm?
  • 00:37:13 Bála se, aby ji s tebou nikdo
    neviděl, ten její někde v Bangkoku
  • 00:37:17 a člověk nikdy neví.
  • 00:37:19 Bangkok - jak jsi na to přišla?
  • 00:37:22 Přeci jsi říkal, že courá někde
    hodně daleko.
  • 00:37:26 Táto, a jak jste vlastně přišli
    na mě?
  • 00:37:29 No, děti, chlapče, děti.
  • 00:37:30 To pozná i takovej ňouma,
    jako je ten Novák,
  • 00:37:33 žes je musel s někým mít.
  • 00:37:36 Počkej, co tys mu vlastně
    všecko namluvil?
  • 00:37:39 No co? No nic, řekl jsem mu pravdu.
  • 00:37:42 A to musíš se vším na buben?
  • 00:37:44 Prosím tě, se vším,
    to by bylo dlouhý.
  • 00:37:47 Řekl jsem mu prostě pravdu,
    akorát to, že ti utekla,
  • 00:37:50 to jsem zamlčel.
  • 00:37:52 Cože!
  • 00:37:53 Do toho nějakýmu dědkovi v parku
    přece nic není.
  • 00:37:56 Táto, ty jsi se snad zbláznil!
  • 00:37:58 Proč jsem se zbláznil, to jsem mu
    měl dát facku, nebo co?
  • 00:38:00 Tys tomu dal. Kam letěl?
  • 00:38:03 No kam, asi to spláchnout.
    To ty nepochopíš,
  • 00:38:06 jak je v takovejch chvílích
    chlapovi.
  • 00:38:08 To dovedeš ty, ať je ti, jak chce.
    Hlavně mně, ať je, jak chce.
  • 00:38:12 No, a zase to přistálo na mý hlavě.
    Jako vždycky.
  • 00:38:25 Nemůžeš si na chvilku sednout?
    Říkal jsi, že jsi upochodovanej.
  • 00:38:28 Já že jsem to říkal? Prosím tě!
  • 00:38:32 Aby si tak něco udělala?
  • 00:38:34 Ivana? Říkala přece,
    že se hned vrátí.
  • 00:38:38 - ZVONEK -
  • 00:38:39 No tak, jestli ji dneska
    nepřetáhnu, tak nevím.
  • 00:38:42 Ivana by přece měla mít klíče.
  • 00:38:45 -Tak pojď, holčičko, pojď!
    -Dobrý večer.
  • 00:38:47 -A on je to chlapeček.
    -Promiňte, já jsem Jindra.
  • 00:38:50 Těší mě. Čekali jsme vás
    už odpoledne, pane...
  • 00:38:52 -Pospíšil.
    -Pane Pospíšil.
  • 00:38:53 Nezlobte se, ale já bych nutně
    potřeboval mluvit s Ivankou.
  • 00:38:56 To není možný. Utekla, víte,
    není doma. A to je dobře,
  • 00:38:58 protože jinak bych ji přerazil.
  • 00:39:00 Přerazil? A proč, prosím vás?
  • 00:39:02 Protože je pitomá. Protože mi tu
    řve pro ženáče se dvěma dětma.
  • 00:39:05 Že se nestydíte, prosím vás!
    Ale já to z ní vytluču.
  • 00:39:09 Ale co?
  • 00:39:11 No co? Že vás má prý ráda,
    takový ty blbosti...
  • 00:39:15 Počkejte, pane Novák,
    tohle vám ona sama řekla?
  • 00:39:17 Tohle mně ona sama řekla.
  • 00:39:19 A jestli si něco udělala, tak je to
    vaše vina, pane, má Olinku.
  • 00:39:22 Ale to já vím, paní Nováková,
    to já vím! Tak sbohem.
  • 00:39:25 Vlastně ne, na shledanou.
    Já se hned vrátím.
  • 00:39:30 -On už to ví.
    -Rozumíš tomu?
  • 00:39:33 Vůbec ne.
  • 00:39:36 - PROZPĚVUJE SI, ZVONĚNÍ -
  • 00:39:40 No jo, zapomněl peníze.
    - PROZPĚVUJE SI, ZVONĚNÍ -
  • 00:39:46 Spíš klíče, když zvoní.
    Otevři mu, ještě vzbudí kluky.
  • 00:39:50 - ZVONĚNÍ -
  • 00:39:51 Klíče, klíče, spíš hlavu zapomněl.
  • 00:39:56 Už ani slovo, už je pozdě.
  • 00:39:58 Babi, my nemluvíme o těch kamenných
    lidech z Austrálie,
  • 00:40:02 jak byli v televizi.
  • 00:40:04 No, z tý doby kamenný,
    jak ještě žijou.
  • 00:40:06 Tak už je nechte být a spěte.
  • 00:40:09 Babi, kdo to přišel?
  • 00:40:11 Táta přece. No tak spěte,
    dobrou noc.
  • 00:40:14 -Dobrou.
    -Ahoj.
  • 00:40:20 Kde je?
  • 00:40:21 -Co? Kdo?
    -No Jindra.
  • 00:40:23 -To nebyl on, to byla ona.
    -Ivanka?
  • 00:40:26 -No.
    -A co chtěla?
  • 00:40:27 -No, hledá ho.
    -A cos jí teda řekl?
  • 00:40:30 Co jsem jí řekl? Že je v Praze
    1356 hospod a 196 barů.
  • 00:40:34 -Ty to máš spočítaný.
    -To mám.
  • 00:40:35 A proč jsi ji nepozval dál?
  • 00:40:37 Co když s ním opravdu
    potřebovala mluvit?
  • 00:40:39 Že by se zrovna cpala dovnitř,
    to teda ne, ale třeba je to
  • 00:40:41 taková nějaká, co pokaždý sedí
    v jiným hnízdě a trajdá po nocích.
  • 00:40:45 Ten Jindra, víš, ten nepotká
    slušnou ženskou.
  • 00:40:49 Prosím tě, mámo, nelamentuj,
    nakonec je dobře,
  • 00:40:51 že to takhle dopadlo.
  • 00:40:53 Ještě by to pak rozmotával
    ten třetí.
  • 00:40:55 -Hlavně, že seš zase spokojenej!
    -To jsem.
  • 00:41:00 Jé, tati, ty ještě nespíš?
    To je fajn.
  • 00:41:01 -Co je?
    -Že tady byla Ivanka?
  • 00:41:03 -Byla.
    -Tak pojď se mnou, pojď.
  • 00:41:05 Za chvilku.
  • 00:41:06 Ne, žádný takový! Jdi si sám,
    táta už dnes rumoval.
  • 00:41:09 Zaraž, mámo, tomu ty nerozumíš.
  • 00:41:11 Jsou chvíle, kdy si chlapi spolu
    musej promluvit.
  • 00:41:13 Tak dobře, tak to já jdu taky.
  • 00:41:15 Tak to já nikam nejdu.
  • 00:41:16 Ne, to já jdu taky.
  • 00:41:17 Já vás v takovým stavu samotný
    nikam nepustím.
  • 00:41:20 A Jindro, jak víš, že tě hledala?
  • 00:41:22 Mami, hlavně dělej, pojďte už, pojď!
    Počkej.
  • 00:41:26 To víš, že tě neopustím,
    ty naše zlato.
  • 00:41:28 Kluci spí. Dneska jsou vůbec
    nějak hodnější.
  • 00:41:35 - SLYŠÍ DĚDU A TÁTU -
  • 00:41:48 Teď se děje něco velkýho.
    Co budeme dělat?
  • 00:41:50 Půjdeme taky.
  • 00:41:51 Jo, a pak nám to táta pěkně
    naprogramuje. Nejdřív ty karamely.
  • 00:41:54 No právě. Ale co když nás budou
    potřebovat? Přece jsme to zavinili.
  • 00:41:59 Tak dělej, rychle!
  • 00:42:02 Přidej!
    - JSOU SLYŠET HLASY -
  • 00:42:09 No, prosím, no, a je to.
    Bez brejlí jsem zase čupr kluk.
  • 00:42:14 Mámo, neměla bys radši zůstat
    s klukama?
  • 00:42:16 Právě kvůli klukům jdu,
    jinak byste se vrátili bůhví kdy.
  • 00:42:20 Maminko, prosím tě, pojďte.
  • 00:42:22 Vlastně máš pravdu, takhle společně
    jsme si nevyrazili,
  • 00:42:24 ani nepamatuju. Šup!
  • 00:42:28 -Dobrý.
    -Rychle! Máš klíče? -Dobrý.
  • 00:42:32 Kdyby se vraceli,
    tak že třeba u Havránků hořelo,
  • 00:42:35 že my jsme chtěli hasit, jo?
  • 00:42:37 Neblbni, a pojď,
    ať se nám neztratěj.
  • 00:42:40 -Stejně vím, kam jdou.
    -To je jasný, za Olinkou.
  • 00:42:45 -Babičko, kde je maminka?
    -No, Olinko, napij se.
  • 00:42:51 Maminka říkala, že přijde brzo.
    Spinkej. Dědeček ti poví pohádku.
  • 00:42:57 Jo, poví pohádku, dědeček.
    O šťastný princezně.
  • 00:43:02 O pitomým králi a o nevinným
    princi, co přijel na bílým koni.
  • 00:43:06 - ZVONĚNÍ -
  • 00:43:08 To je ona! Dej mi hůl, a já snad
    tu holku dneska přerazím!
  • 00:43:11 Máš rozum?
  • 00:43:13 To je taky pravda,
    co je mi do toho?
  • 00:43:15 Tak pojď, dítě,
    jdeme na tu pohádku.
  • 00:43:18 To víš, teď je na koni babička.
  • 00:43:21 -Jako ten princ?
    -Co? Jo, jako ten princ.
  • 00:43:26 -Tohle je pro vás.
    -Děkuju mockrát.
  • 00:43:28 Dobrý večer, promiňte, pane Novák,
    ale vy už se myslím s naším tátou
  • 00:43:30 znáte, že?
  • 00:43:32 Samozřejmě, pěkně vítám.
    Já jsem jen tak, odpusťte.
  • 00:43:35 Nezlobte se, že jsme sem k vám tak
    vtrhli, ale on nás sem vtáhnul
  • 00:43:40 přímo násilím, že prej, co jsem si
    nadrobil, to si musím posbírat.
  • 00:43:43 -Jo, to jo.
    -Já jsem přišla ale sama.
  • 00:43:46 A co tady chcete sbírat,
    já nechápu, co...?
  • 00:43:49 Paní Nováková, prosím vás,
    především, kde je Ivanka?
  • 00:43:51 -Tady!
    -Ivanko!
  • 00:43:54 Tak a teď bysme rádi věděli,
    o čem jste si v parku povídali?
  • 00:44:00 Ale, mladej, my si můžeme povídat,
    o čem chceme, viďte?
  • 00:44:03 Tak já jsem šťastně ženatej
    a Ivanka je dobře vdaná, jo?
  • 00:44:06 A všude je plno rodinnýho štěstí
    jako na jarmarku,
  • 00:44:09 že by se v tom jeden utopil.
  • 00:44:11 -On není ženatej! On není ženatej!
    -No tak co?
  • 00:44:14 -Táto, kdo je teda ženatej?
    -Já za to můžu?
  • 00:44:16 On si manžel někdy strašně
    vymejšlí.
  • 00:44:19 Slyšíš? Vy dva jste se
    přímo hledali.
  • 00:44:21 -Vy dva.
    -No dovol.
  • 00:44:23 - ZVONĚNÍ -
  • 00:44:25 U nás se dneska dveře netrhnou,
    posaďte se, paní Pospíšilová.
  • 00:44:29 Karle, prosím tě, obleč se,
    jak to vypadáš?
  • 00:44:32 Ale ne, udělejte si pohodlí,
    jste doma.
  • 00:44:34 -Kdo to byl?
    -Kluci.
  • 00:44:36 -Počkej, jaký kluci?
    -Tvoji přece.
  • 00:44:38 Prej to zavinili,
    tak to jdou odvinit.
  • 00:44:41 -Pepík s Milošem?
    -No. Počkej. Jsou u Olinky.
  • 00:44:44 Naši kluci? Jak to, vždyť spí?
  • 00:44:47 Nevypadaj na to.
  • 00:44:49 To jsem blázen. No tak, táto!
  • 00:44:51 Co táto, Jindřichu, pojď sem!
    To je tvoje vina.
  • 00:44:54 Kdybys ty kluky tady před slečnou
    nezatloukal, tak jsme si
  • 00:44:56 s kamarádem v parku mohli vyprávět
    doteďka, a nic se nedělo.
  • 00:44:59 Jasně. No tedy v parku ne...
    A ty taky, prosím tě!
  • 00:45:04 Co je?
  • 00:45:05 O Olince ani ň, až prej se do ní
    zakouká...
  • 00:45:07 Karle, že se nestydíš.
  • 00:45:09 Já se mám stydět? Já myslím,
    že je nás tady víc,
  • 00:45:11 co by se měli stydět.
    Tak na zdraví.
  • 00:45:14 Jako malé děti. A ty taky, táto.
    Jako malý kluci.
  • 00:45:19 - DĚTI KŘIČÍ -
  • 00:45:22 Jé, děti!
  • 00:45:29 A ten král povídá, princezna.
  • 00:45:32 Víš, Oli, on ten král už byl
    trochu takovej pitomej.
  • 00:45:35 No jo, to víš, jako král.
    Tak on teda povídá,
  • 00:45:38 že přijede nějakej princ
    na bílým koníčkovi.
  • 00:45:42 Kluci? Co jste to dali Olince?
  • 00:45:45 -Zbyly nám jenom nějaký...
    -...karamelky.
  • 00:45:51 -To jsou ty?
    -To jsou ty - do koruny.
  • 00:45:57 Prosím vás, co je
    na těch karamelkách k smíchu?
  • 00:46:01 Paní Nováková, pojďte si sednout,
    já vám to budu vyprávět.
  • 00:46:05 -Kluci!
    -Olinko!
  • 00:46:08 - HRAJE HUDBA -
  • 00:47:18 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2010

Související