iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 9. 2020
22:25 na ČT1

1 2 3 4 5

3 hlasy
13863
zhlédnutí

Přežili

Aktuální dokument se věnuje problému posttraumatického syndromu. Vrací se ke střelbě v ostravské fakultní nemocnici 10. prosince 2019 a také k podobné události, která se v roce 2015 odehrála v Uherském Brodě.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Přežili

  • 00:00:14 HLÁŠENÍ ZE SVĚTOVÝCH ZPRÁV
  • 00:00:27 -Každou chvíli
    jsou tady slyšet houkačky,
  • 00:00:30 jezdí tady sanitky.
  • 00:00:32 Přijíždějí další
    policejní auta.
  • 00:00:34 Situace se mění
    každou minutu.
  • 00:00:54 -Ráno bylo ještě dobře,
    oblékly jsme se a jely jsme.
  • 00:00:58 Ještě jsem honila dceru,
    aby rychle šla,
  • 00:01:00 abychom tam byly
    před 7. hodinou,
  • 00:01:02 aby tam nebylo tolik lidí.
  • 00:01:04 Přijely jsme,
    vyšly jsme z výtahu
  • 00:01:08 a já jsem se dívala,
    že je tam tolik lidí.
  • 00:01:11 Nedokážu říct přesný počet,
  • 00:01:13 ale když my jsme měly lístek
    s číslem 31,
  • 00:01:16 že by nás tam bylo 60,
    to ne.
  • 00:01:18 Ale troufám si říct,
    že třeba 40.
  • 00:01:21 Šly jsme si sednout tak,
    abych viděla, kdo přichází.
  • 00:01:25 To je můj zvyk a když můžu,
    tak si takhle sedám.
  • 00:01:28 Ráda se dívám na lidi,
  • 00:01:31 nebo jestli by tam nebyl
    někdo známý,
  • 00:01:34 že se pozdravíme.
  • 00:01:35 Protože jsem se odstěhovala
    z Poruby,
  • 00:01:37 kde jsem žila celé své mládí,
    takže známých je tam dost.
  • 00:01:41 Ale nikdo nebyl
    a za chvíli to začlo...
  • 00:01:50 Nejdříve jsem uslyšela ránu,
  • 00:01:53 a to jsem si řekla,
    měla jsem myšlenku v hlavě:
  • 00:01:58 "Ježíš, Maria, někdo tady hodil
    dělobuch v nemocnici."
  • 00:02:04 Jenomže to byl pak
    takový povzdech
  • 00:02:08 a viděla jsem naproti
    u toho nového výtahu,
  • 00:02:12 co tam přidělávali,
    že se sunul pán k zemi
  • 00:02:17 a viděla jsem krev.
  • 00:02:21 A najednou druhá rána,
    třetí a nějaký muž,
  • 00:02:24 protože to byl mužský hlas,
    zakřičel:
  • 00:02:27 "Kryjte se, na zem,
    střílí se!"
  • 00:02:31 Já jsem neváhala,
  • 00:02:33 dcera seděla vedle mě
    po pravé straně, po pravé ruce,
  • 00:02:37 tak jsem ji...
  • 00:02:38 A ona: "Maminečko!"
  • 00:02:40 Jak to slyšela,
  • 00:02:41 tak jen volala maminečko
    a chytla mě.
  • 00:02:44 Já jsem ji chytla kolem ramen
    a strhla jsem ji na zem.
  • 00:02:49 Letěla jsem
    přes ta opěradla,
  • 00:02:51 takže jsem si strhla rameno,
    hýžď jsem si narazila,
  • 00:02:56 protože jsem spadla
    na tu tvrdou zem.
  • 00:03:01 Ale to jsou malé věci
    oproti tomu,
  • 00:03:04 co se dělo dále.
  • 00:03:06 Takže jsem na ni hodila
    rychle její bundu, mojí,
  • 00:03:10 kabelku jsem jí dala na hlavu
  • 00:03:12 a jenom jsem cítila,
    jak mě držela, jak se chvěje.
  • 00:03:16 Chudák se úplně třepala
    a já taky.
  • 00:03:20 On na prázdno vystřelil,
    asi 3-4x.
  • 00:03:24 Jak jsem řekla,
    nepočítala jsem to, to už nevím.
  • 00:03:27 Ale vím, že to bylo pár sekund,
    co se to celé odehrálo,
  • 00:03:32 ale vy si myslíte,
    že jste tam třeba byla hodinu.
  • 00:03:35 To bylo nekonečné,
    nekonečný strach, nekonečná hrůza,
  • 00:03:38 co jsme my, všichni lidé,
    co jsme díky Bohu přežili,
  • 00:03:42 co jsme prožili...
  • 00:03:51 Díky Bohu se mi Kačenka narodila.
  • 00:03:56 Vymodlené, odležené
    a díky Bohu mi zůstala...
  • 00:04:06 Těch pár vteřin
    bylo nekonečných, mami.
  • 00:04:09 Najednou se zastavil u mě člověk
  • 00:04:12 a já jsem jenom tak
    pootevřela oči
  • 00:04:16 a viděla jsem siluetu chlapa.
  • 00:04:19 Takhle se mi třepaly ruce,
    protože jsem si říkala,
  • 00:04:23 že kdyby se něco
    stalo jí hlavně...
  • 00:04:27 Já jsem si říkala:
    "Pane Bože, vezmi si mě,
  • 00:04:29 jenom mi tady nechej
    tu moji holku."
  • 00:04:34 A najednou slyším kroky
    a zase během pár vteřin to bylo,
  • 00:04:39 že zakřičel pán
    vedle těm k lékařům do sesterny:
  • 00:04:44 "Pusťte nás, pusťte nás,
    tady se střílí."
  • 00:04:47 Bouchal a oni nesmí pustit...
  • 00:04:52 -Oni už měli mezitím příkaz,
    že se mají zamknout.
  • 00:04:56 -To jsem se taky pak dozvěděla.
  • 00:04:59 A ten pán křičel,
    že jestli je nepustí,
  • 00:05:02 že rozbije ty dveře,
    že je rozkope, rozbije židlí,
  • 00:05:07 ať nás pustí dovnitř.
  • 00:05:10 Tak odemkla, jedna paní utekla
    pod lékařský stůl,
  • 00:05:13 ta se chudák tak třepala,
    že nevyleze, nevyleze.
  • 00:05:19 Říkala jsem jí, ať je v klidu,
    ať dýchá.
  • 00:05:22 A Kačka jenom prosila
    tu sestru, aby neotvírala dveře,
  • 00:05:26 ale byla úplně v šoku,
    v takovém transu.
  • 00:05:30 Křičela, teda plakala,
    nekřičela.
  • 00:05:33 A to už nám sestra otevřela
    uvnitř okno
  • 00:05:37 a už jsme slyšeli sirény, houkání,
    že už je policie na místě.
  • 00:05:44 Jen jsme nesměli vycházet,
  • 00:05:46 protože nikdo nevěděl,
    kde je ten psychopat.
  • 00:05:58 -Atmosféra byla velmi zvláštní.
  • 00:06:01 Byla napjatá, stresující.
  • 00:06:06 Když jsem viděla
    nejen ty zaměstnance,
  • 00:06:09 ale pacienty, doprovod,
    studenty,
  • 00:06:12 tak jste viděla strach,
  • 00:06:14 strach z ohrožení svého života,
    ale i svých přátel,
  • 00:06:18 obavu, bezmoc.
  • 00:06:24 -Nejhorší bylo, když jsem slyšel
    od zaměstnanců,
  • 00:06:28 kteří byli tomu nejblíž,
    co se tam stalo,
  • 00:06:32 tak mě to zasáhlo,
    že jsem se do toho vžíval.
  • 00:06:40 Měl jsem i takovou zlost,
  • 00:06:42 proč se to zrovna
    odehrálo tady
  • 00:06:44 a proč se to vůbec odehrálo.
  • 00:06:46 Protože spousta nevinných lidí
    zaplatila
  • 00:06:49 za psychopatické chování
    toho člověka.
  • 00:07:03 Ti lidé prožívali úzkosti,
    beznaděj, strach, co bude dál,
  • 00:07:09 měli strach jít do práce
    druhý den.
  • 00:07:12 Toto častokrát zaznívalo,
    ta nejistota,
  • 00:07:15 strach z toho,
    že se to může zopakovat.
  • 00:07:19 -Chodby jsou prázdné,
    takže nevíme nic.
  • 00:07:22 Nevíme vůbec,
    co se tam dělo.
  • 00:07:27 -Není to nic příjemného,
    ještě teď v předvánoční čas,
  • 00:07:31 ale snad budeme všichni
    už v pořádku
  • 00:07:34 a snad ho brzy najdou.
  • 00:07:38 -Byl to obrovský zmatek
    i pro nás,
  • 00:07:41 nevěděli jsme,
    co se stalo,
  • 00:07:43 kolik zraněných nebo mrtvých
    na tom místě je.
  • 00:07:47 Bylo tam spoustu policistů,
    kteří běhali tam a zpět,
  • 00:07:50 těžkooděnců,
  • 00:07:52 nevěděli jsme,
    kde je ten člověk, který střílel.
  • 00:07:56 Takže to příjemné
    určitě nebylo.
  • 00:07:58 -My jsme se zamkli
    v naší ordinaci
  • 00:08:01 a byli jsme tam
    asi 4 hodiny zamčení
  • 00:08:04 a čekali jsme na to,
    než přijdou policisté.
  • 00:08:07 -Celých 12 let,
    co se pohybuji v médiích,
  • 00:08:10 jsem nic tak silného nezažila,
  • 00:08:12 a to si myslím, že jsem byla
    u spousty událostí,
  • 00:08:14 které byly tragické.
  • 00:08:19 -Musíte tam.
  • 00:08:22 Do této budovy nemůžete.
  • 00:08:26 -Bylo to hrozné.
  • 00:08:28 Vůbec nemůžu pochopit,
    jak člověk může zabít lidi.
  • 00:08:35 Mám strach, že v ostatních lidech
    to taky zůstane,
  • 00:08:38 taky to odnesli.
  • 00:08:40 Když vedle tebe padá mrtvý člověk,
    jak to odneseš?
  • 00:08:43 Jak to teď odnáší ta holčička,
    kterou otec sebou přikryl?
  • 00:08:48 Já mám strach,
    že bude mít doživotní následky.
  • 00:08:52 Všichni jsme jiní.
  • 00:08:54 Já jsem myslela,
    že jsem silná
  • 00:08:56 a co jsem mohla
    tady v té situaci udělat?
  • 00:09:02 -Už jsi přijela?
    -Jo.
  • 00:09:04 -Ahoj.
    -Dobrý den.
  • 00:09:06 -To je to moje největší sluníčko.
    -Pojď k nám.
  • 00:09:09 -Pojď, Kateřinko, pojď.
    -Ne, já nejdu.
  • 00:09:12 -Jo...
    -Pojď, Kači.
  • 00:09:14 Ahoj, to je to moje nejcennější,
    co v životě mám.
  • 00:09:18 Ty to víš, že?
  • 00:09:24 Lékař otevřel,
    zaklepal na ty dveře,
  • 00:09:27 zabouchal a říkal:
  • 00:09:28 "Pojďte, pojďte ven,
    už je tady policie,
  • 00:09:31 už jsme v pořádku,
    jsme v bezpečí."
  • 00:09:33 Dcera přede mnou.
  • 00:09:35 Do toho bezpečí se rvala,
    tak lituju toho,
  • 00:09:38 že ona šla jako první
    a vlezla do té čekárny,
  • 00:09:42 kde byla ta hrůza,
    hrůza, kterou opravdu nezapomenu.
  • 00:09:50 Tolik krve,
    ti mrtví leželi na zemi,
  • 00:09:55 nikdo nebyl přikrytý, nic,
    takže si myslím,
  • 00:10:00 že ona dostala i velké trauma
    z toho, co uviděla.
  • 00:10:04 Bylo to špatné pro mě,
    pro dospělou,
  • 00:10:07 natož pro mladého člověka,
  • 00:10:10 který se s tím
    teď dává do pořádku.
  • 00:10:16 Ale to už nás po schodech
    hnali dolů,
  • 00:10:18 ven, z nemocnice pryč,
  • 00:10:20 protože nikdo nevěděl,
    kde je, co je.
  • 00:10:25 -A z nemocnice jste se dostali
    v pohodě?
  • 00:10:28 -Z nemocnice ano,
    až moc v pohodě.
  • 00:10:31 Až potom někdo z té policie
    zakřičel na druhého, na kolegu,
  • 00:10:35 ať nás bere,
    ať prohlíží batohy,
  • 00:10:38 ať chce jména,
    adresy od všech.
  • 00:10:41 Tak nás najednou zastavil,
    protože jsme už procházeli
  • 00:10:44 a ptal se,
    jestli jsme někdo něco viděli.
  • 00:10:47 Tak jsem říkala,
    že jsme z traumatologie
  • 00:10:49 a ještě jsem to ani nedořekla
    a on řekl: "Jo, jo, dobrý."
  • 00:10:53 Pak kývl rukou,
    načež dcera na tom byla hrozně,
  • 00:10:58 klepala se, volala mami
    a pořád mě tahala za tu ruku,
  • 00:11:02 ať už jdu,
    ať už jsme doma.
  • 00:11:08 -Já jsem zalívala květiny
    v prvním pokoji
  • 00:11:14 a teď jsem viděla Katušku,
  • 00:11:16 že má sádru,
    kterou šla sundávat.
  • 00:11:21 Teď jsem viděla i ten její
    žlutý kabát celý od krve
  • 00:11:28 a sjely mi oči dolů
    a viděla jsem ty kalhoty od krve,
  • 00:11:34 tak se mi udělalo tak špatně.
  • 00:11:36 -Ta paní seděla ob 2 sedadla
    a on ji zezadu popravil, že.
  • 00:11:42 -To je strašné.
    Zůstaly po ní 2 děti.
  • 00:11:45 -To byl rozstřel té krve.
  • 00:11:51 Kača seděla potichu ve svém pokoji,
    v sádře měla pravou ruku
  • 00:11:57 a ona si levou rukou
    malinkými nůžkami,
  • 00:12:00 takovými školními,
  • 00:12:02 rozstříhala,
    rozdělala tu sádru
  • 00:12:05 a řekla,
    že už tam nikde nepůjde.
  • 00:12:09 Že už ji tam nikdy nedostanu.
  • 00:12:27 A druhý den to začalo.
  • 00:12:29 Nejvíce na mě dolehlo to,
    že znovu na mě přišel ten šok,
  • 00:12:34 že bych přišla o dceru.
  • 00:12:37 Já jsem se rozbrečela,
    začala jsem se klepat,
  • 00:12:41 načež kolegyně
    utíkala za vedoucí,
  • 00:12:44 ta za chvíli přišla a řekla,
    ať se obleču, ať jdu domů.
  • 00:12:49 To byla středa,
    to si pamatuju.
  • 00:12:51 Do neděle jsem zůstala doma.
  • 00:12:54 Nedalo mi to.
  • 00:12:56 Říkala jsem si,
    že to nějak rozdýchám,
  • 00:13:01 ale že Kačka
    bude potřebovat pomoc.
  • 00:13:10 Hrozné místo.
  • 00:13:13 Ještě jsem tady do toho prosince
    nebyla.
  • 00:13:20 Nepříjemné...
  • 00:13:34 -Myslím, že je velmi důležité
    zaměřit pozornost na nějakou péči,
  • 00:13:38 protože je velké riziko toho,
    že se u nich rozvine
  • 00:13:41 tzv. posttraumatická
    stresová porucha,
  • 00:13:43 což začíná být čím dál tím více
    komunitní fenomén
  • 00:13:46 a věnuje se mu mnoho pozornosti,
    protože si uvědomujeme,
  • 00:13:49 že to není jen o tom,
    že se člověk vrátí z války,
  • 00:13:52 nebo že zažije
    katastrofické události,
  • 00:13:54 ale že právě i to,
    že člověk je něčemu blízko.
  • 00:13:57 Je to velká škála lidí,
    kteří tu pomoc potřebují,
  • 00:13:59 takže občas se na některé
    zapomíná.
  • 00:14:02 -PTSD, neboli posttraumatická
    stresová porucha,
  • 00:14:05 jsou takové, laicky řečeno,
    neviditelné modřiny na duši.
  • 00:14:08 Lidská mysl
    je záludná v tom,
  • 00:14:11 že některé ty odlesky
    skutečných událostí,
  • 00:14:14 které zažili,
  • 00:14:16 přichází v takových vlnách,
    volatilně,
  • 00:14:18 v takových dozvucích,
  • 00:14:20 které dovedou nesmírně ničit
    tu lidskou duši,
  • 00:14:22 ale i samotné tělo.
  • 00:14:24 Posttraumatická
    stresová porucha
  • 00:14:27 dovede člověka
    zastihnout ve chvíli,
  • 00:14:30 kdy i on sám si myslí,
    že je už úplně v pořádku.
  • 00:14:33 Třeba u přeživších takových činů,
    jako jsou masové útoky,
  • 00:14:38 to mohou být drobné okolnosti,
    které otevřou naši, řekněme,
  • 00:14:45 "smyslovou paměť".
  • 00:14:47 Třeba i zápach,
  • 00:14:49 který je pro nemocnici
    naprosto typický,
  • 00:14:52 takové ty nemocniční detergenty.
  • 00:14:54 Mohou se s tím někde setkat
  • 00:14:56 a jenom ten zápach může vyplavit
    tu vzpomínku.
  • 00:14:59 Mohou to být hlasité zvuky.
  • 00:15:01 Často se v té literatuře,
    která se tomu věnuje,
  • 00:15:04 opravdu přeživším
    u podobných útoků hovoří o tom,
  • 00:15:08 že je pro ně třeba
    velmi obtížné zvládnout
  • 00:15:12 situaci ve chvíli,
    kdy na ně třeba někdo zatroubí,
  • 00:15:15 někdo zakřičí nebo když je třeba
    blízko nějaký ohňostroj apod.,
  • 00:15:20 když slyší bouchnout dveře.
  • 00:15:23 To je situace,
  • 00:15:24 která dovede u toho člověka
    vytvořit
  • 00:15:27 velmi silnou akutní situaci,
  • 00:15:30 takové opravdu panické ataky,
    úzkostné ataky.
  • 00:15:33 -K uctění památky obětí střelby
    v ostravské nemocnici
  • 00:15:37 se přesně za týden
    podle rozhodnutí politiků
  • 00:15:39 v úterý 17. prosince po republice
    rozezní sirény.
  • 00:15:42 Spustí se v poledne
  • 00:15:44 a budou houkat
    2 minuty a 20 vteřin.
  • 00:15:46 Podobně, jako tomu bylo
    při střelbě v Uherském Brodě
  • 00:15:50 před 5 lety.
  • 00:15:51 -V ten moment,
    kdy jsem to viděl ve zprávách,
  • 00:15:54 jak to tam popisovali,
  • 00:15:56 tak jsem si uvědomil, co ti lidi,
    kteří tomu byli nejblíž,
  • 00:16:04 že budou mít minimálně rok
    velmi těžké období.
  • 00:16:16 Já jsem se vlastně znovu narodil.
  • 00:16:24 Myslím si, že to,
    k čemu jsem se připletl,
  • 00:16:27 což byla ta střelba na Družbě,
  • 00:16:32 tak byl jakoby nový začátek
    mého života.
  • 00:16:42 První pocity byly takové
    jakoby štěstí a úleva,
  • 00:16:46 že když se stalo něco takového,
  • 00:16:50 že nemáme ani škrábnutí
    nebo něco takového,
  • 00:16:54 ale to, co se začalo dít potom,
    tak já jsem nechápal,
  • 00:17:03 co to může s člověkem udělat.
  • 00:17:12 A já postupně jsem se začal
    dostávat do takového stavu,
  • 00:17:19 že jsem nebyl schopný
    se potkat s dětmi, jít do práce,
  • 00:17:24 nebyl jsem schopný
    jít na trénink, vést zápas.
  • 00:17:35 Když mě poprvé museli odvézt
    do nemocnice,
  • 00:17:39 kdy se člověk začal úplně třepat,
    nemůže dýchat,
  • 00:17:43 dostane křeče
    bez nějakého vědomí,
  • 00:17:46 že by se něco dělo.
  • 00:17:50 Na hřišti
    se mi stalo několikrát,
  • 00:17:53 že mě museli odvézt
    do nemocnice,
  • 00:17:56 musela přijet sanitka.
  • 00:17:59 Já jsem musel s fotbalem skončit,
    definitivně to omezit.
  • 00:18:05 Nic se nezlepšovalo,
    naopak bych řekl, že to bylo horší.
  • 00:18:12 Ani ty prášky...
  • 00:18:16 Pomohlo mi,
    když jsem si vzal prášek,
  • 00:18:18 ale musel jsem se někde zavřít,
    úplně sám,
  • 00:18:22 nikdo na mě nesměl mluvit.
  • 00:18:25 Všichni o mě měli strach.
  • 00:18:28 Teď si představte,
  • 00:18:30 že jdete s dětmi na bazén
    a z ničeho nic to chytnete.
  • 00:18:34 Děti se ptají,
    co se s vámi děje.
  • 00:18:39 Skončil jsem tak,
  • 00:18:41 že jsem se nemohl ani s dětmi
    nějaký čas vidět.
  • 00:18:48 Šel jsem do obchodu,
    šel jsem kamkoliv,
  • 00:18:51 viděl jsem někoho
    v zimní bundě s knírem,
  • 00:18:54 a to byl ten střelec,
    viděl jsem ho 5x za den.
  • 00:19:00 -Je to už samozřejmě 5 let,
  • 00:19:02 člověk to už nějakým způsobem
    vytěsnil z hlavy
  • 00:19:06 a už jsou zase další výzvy,
    problémy, ale i radosti.
  • 00:19:13 Ale samozřejmě,
  • 00:19:14 člověk tady projíždí
    dnes a denně,
  • 00:19:17 takže to nějak podvědomě vnímá.
  • 00:19:19 Dodnes mi nedělá dobře,
    když třeba někdo bouchne dveřmi,
  • 00:19:23 je nějaká petarda,
    tak se ohlédnu,
  • 00:19:25 je to pro mě nepříjemné.
  • 00:19:27 To přiznám.
  • 00:19:31 -Jakákoliv rána,
    kdekoliv, prostě špatné...
  • 00:19:38 Bouchly dveře
    a pro něj to znamenalo výstřel.
  • 00:19:49 -Jsou situace,
  • 00:19:51 které dovedou na všechny čtyři
    poslat kohokoliv
  • 00:19:54 a v tu chvíli si člověk
    pomáhá velmi, velmi obtížně.
  • 00:19:58 Lidská duše,
    stejně jako lidské tělo,
  • 00:20:00 vládne obrovským množstvím
    takových záchytných, ozdravných,
  • 00:20:04 salutogenních, odborně,
  • 00:20:06 různých reakcí,
    kterými si můžeme pomoci.
  • 00:20:09 Ale jejich schopnost
    po nich přesně sáhnout,
  • 00:20:12 do toho nitra a aktivovat je,
    už vyžaduje velkou duševní sílu.
  • 00:20:17 -Nashle.
  • 00:20:21 Musím říct, že strašně dlouho,
    i do teď, nemám dobré spaní.
  • 00:20:25 Kolikrát zavírám oči
    a proběhne mi ten film.
  • 00:20:29 Není to pravidelné.
  • 00:20:31 -Co Vám proběhne?
    Co se Vám vrací?
  • 00:20:34 -Spíše zase vidím siluetu
    toho člověka
  • 00:20:38 a slyším to střílení.
  • 00:20:40 A to se mi stává večer,
  • 00:20:42 ale před dcerou
    jsem to nechtěla říkat,
  • 00:20:46 abych ji nezneklidňovala,
  • 00:20:49 pořád jí říkám, že život jde dál,
    že musíme žít,
  • 00:20:52 život jde dál,
  • 00:20:54 přinesl nám horší věci,
    bude lépe.
  • 00:20:57 Říkám,
    že si určitě myslím,
  • 00:20:59 že to, co jsme prožily,
    se už nestane.
  • 00:21:07 -Někdy třeba mám záběr,
    že se mi to objeví před spaním,
  • 00:21:12 ale je to spíše lepší.
  • 00:21:14 Předtím jsem měla
    takové nejisté pocity,
  • 00:21:16 pořád jsem se všeho bála,
    ale teď už je čím dál tím lepší.
  • 00:21:21 -Máš můj velký obdiv.
    -Děkuji.
  • 00:21:24 -Protože myslím,
    že to všechno zvládáš moc dobře.
  • 00:21:27 Statečně.
    -Musím...
  • 00:21:32 -Musím říci,
    že je to něco,
  • 00:21:34 na co nejsme systémově
    vůbec připraveni.
  • 00:21:37 Nemáme s podobnými pachateli
    vlastně vůbec žádnou zkušenost,
  • 00:21:40 učíme se za běhu,
  • 00:21:42 učíme se za běhu
    i pomáhat obětem a přeživším,
  • 00:21:45 příbuzným apod.
  • 00:21:46 Pokud byste se podívali
    třeba do Spojených států amerických,
  • 00:21:49 kde s podobnými typy traumatizace
    a viktimizace
  • 00:21:52 mají větší zkušenosti,
    tak je vidět,
  • 00:21:54 že tam už mají
    propracovanější systém.
  • 00:21:57 Jednak těch odborníků,
  • 00:21:58 kteří dělají tu okamžitou,
    intervenční, zklidňující,
  • 00:22:01 duši zklidňující práci
    na místě činu apod.,
  • 00:22:05 ale i terapeutů,
  • 00:22:06 kteří se potom na ty oběti
    specializují.
  • 00:22:09 -V současné době
    už se to naštěstí bere
  • 00:22:12 jako stav těžké újmy na zdraví,
    závažná porucha na zdraví
  • 00:22:18 a ta samozřejmě může mít
    s ohledem na délku léčení,
  • 00:22:21 která přesahuje mnohdy měsíce
    a dosahuje někdy i let,
  • 00:22:24 tak může mít vliv
    na právní kvalifikaci.
  • 00:22:27 To jsou stavy,
  • 00:22:28 které ty lidi dokážou
    značně poškodit.
  • 00:22:32 Dokážou jim značným způsobem
    poškodit dosavadní život.
  • 00:22:37 Oni začnou žít úplně jinak.
  • 00:22:39 -Opravdu ta pomoc
    tady z naší strany je
  • 00:22:42 pro všechny zasažené
    a není možné selektovat,
  • 00:22:45 že to byli pouze ti lidé,
    kteří byli v čekárně.
  • 00:22:48 Mohli to být lidé v respiriu,
    mohli to být lidé ve vestibulu
  • 00:22:53 nebo co okolo procházeli.
  • 00:22:56 Na všechny to mělo nějaký dopad.
  • 00:22:58 A já si myslím,
  • 00:23:00 že tu pomoc jsme schopni
    poskytnout,
  • 00:23:02 ale ten dotyčný
    o ni musí požádat,
  • 00:23:05 nasvítit lékaře, psychologa.
  • 00:23:11 -Je to vždy o aktivaci
    vnitřní touhy
  • 00:23:15 toho člověka si pomoci,
    vyhledat tu pomoct,
  • 00:23:18 což není úplně tak snadné,
  • 00:23:19 protože mnozí jsou opravdu
    tím naprosto paralyzovaní
  • 00:23:22 a ty myšlenky jsou tak strašně
    nutkavé a strašně zúzkostňující,
  • 00:23:26 že si neumí o tu pomoc říct.
  • 00:23:32 -Já si dovedu představit,
    že to někoho semele
  • 00:23:37 a ani sám si není schopný
    tu pomoc najít.
  • 00:23:43 Já jsem člověk otevřený,
    veselý, myslím si.
  • 00:23:51 Ale to nevymizí nikdy.
  • 00:23:54 Snažím se sám sebe
    přesvědčit o tom,
  • 00:23:56 že jsem mu odpustil.
  • 00:23:58 Čím víc jsem sám sebe
    o tom přesvědčoval,
  • 00:24:02 tím jsem v to věřil,
    přestal jsem ho vídat.
  • 00:24:09 Ale stejně to ze sebe
    nedostanete nikdy.
  • 00:24:13 A jediné, co tomu pomůže,
    je čas.
  • 00:24:21 -Co mi nejvíce pomohlo?
  • 00:24:30 Určitě to,
    že jsem v tom nebyl sám,
  • 00:24:33 že mám rodinu,
    a tak to prostě je,
  • 00:24:36 kteří mě podrželi
    a samozřejmě pomohli,
  • 00:24:39 manželka, rodina,
    kamarádi, přátelé.
  • 00:24:45 A pak taky určitě tím,
    že jsem věřící,
  • 00:24:48 tak pro mě to bylo
    aspoň možná trochu
  • 00:24:53 takové ulehčení té situace.
  • 00:25:01 -Je to takové,
    že si myslím,
  • 00:25:04 že mě to bude doprovázet
    asi celý život.
  • 00:25:08 Ale nesmím to dávat
    hlavně před dcerou najevo.
  • 00:25:12 Ten hnací motor musím být já
    a manžel,
  • 00:25:15 abychom jí ukázali,
    že musí jít dopředu a dopředu,
  • 00:25:19 že nemůže být vzpomínkami
    vzadu.
  • 00:25:24 Skryté titulky: Radka Čopíková
    Česká televize, 2020

Související