iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
10. 6. 2020
21:15 na ČT art

1 2 3 4 5

3 hlasy
6206
zhlédnutí

Naivní divadlo

Scéna, kterou znají od Japonska po USA, působí už přes 70. let.

54 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Naivní divadlo

  • 00:00:00 Tuto kroniku jsme přednedávnem
    objevili
  • 00:00:02 zapadlou v archivu našeho divadla.
    Úplně zázrak.
  • 00:00:07 "Náš kolektiv uspořádal
    v sobotu 5. března 1949
  • 00:00:12 zájezd do obce Nová Ves,
    kde v tamní restauraci U Kouřilů
  • 00:00:17 uvedeny dvě hry.
  • 00:00:20 Odpoledne pro děti
    a večer pro dospělé.
  • 00:00:22 Cesta byla velice obtížná,
    jelikož byla několik dní
  • 00:00:26 sněhová bouře a z toho velké závěje
    na silnicích.
  • 00:00:30 Jízda tam dopadla ještě dosti
    dobře.
  • 00:00:33 Hůře bylo s odjezdem domů.
  • 00:00:36 K večeru začal opět padat
    silný sníh se silným větrem
  • 00:00:39 a závěje rychle rostly,
  • 00:00:41 takže byly již cesty úplně
    nesjízdné.
  • 00:00:44 Rozhodnuto, by polovina
    účinkujících jela osobním vozem,
  • 00:00:48 který se vrátí a vezme polovinu
    druhou.
  • 00:00:51 Nasedlo 6 členů souboru
    a započalo putování,
  • 00:00:54 na které se hned tak nezapomíná.
  • 00:00:57 Vůz se potácel v závějích
    od jednoho patníku k druhému.
  • 00:01:01 V každém z nás byla
    malá dušička.
  • 00:01:04 V polovině cesty vidíme zapadlý
    nákladní vůz,
  • 00:01:06 který jel pro rekvizity.
  • 00:01:09 A jeho řidič marně se snažil
    vyprostit z velké závěje.
  • 00:01:12 Nemohli jsme ho ponechat
    osudu.
  • 00:01:15 Vyskákali z vozu
    a po dvacetiminutovém zápolení
  • 00:01:18 ve větru a sněžení
    podařilo se nám ho vyprostit.
  • 00:01:21 Řidič však dále nejel, obrátil
    a jel zpět do Lipnice.
  • 00:01:25 My nasedli celí promrzlí
    a nastoupili
  • 00:01:27 další bludnou pouť
    a šťastně dojeli.
  • 00:01:31 Ani řidič našeho vozu
    se již nevrátil
  • 00:01:33 pro druhou část souboru,
    poněvadž by se tam již nedostal.
  • 00:01:39 A tak druhá polovina souboru
    ponechána osudu
  • 00:01:42 jako trosečník na moři širém,
  • 00:01:45 čekala, čekala,
    ale nedočkala se..."
  • 00:02:10 *Soubor libereckých ochotnických
    loutkářů
  • 00:02:13 byl po roční činnosti v říjnu 1949
    profesionalizován
  • 00:02:18 jako pobočka Pražského ústředního
    loutkového divadla.*
  • 00:02:23 -To divadlo jednak nebylo
    v této budově,
  • 00:02:25 nedaleko odsud byla IMCA...
  • 00:02:28 -Tady to bylo.
  • 00:02:29 To se prošlo tady tím prostorem
    do parčíku, pojďte.
  • 00:02:33 Tady byl parčík.
    Tady byly květiny...
  • 00:02:36 Tady ta pustota tady nebyla.
  • 00:02:38 A potom tam dál se vešlo
    do sálu.
  • 00:02:42 *Prvních deset let existence
    divadla
  • 00:02:44 poznamenalo následování
    sovětských vzorů.
  • 00:02:50 Většina úsilí směřovala
    k vytváření iluze,
  • 00:02:52 která do detailů napodobovala
    činohru
  • 00:02:55 s důrazem na texty edukativního
    charakteru.*
  • 00:03:00 -Tam jsem viděla jedno představení,
    který na mě strašně zapůsobilo.
  • 00:03:05 Ale opravdu děsivě!
    A jmenovalo se to Velký Ivan.
  • 00:03:08 Bylo to hrozný představení.
  • 00:03:10 Lítala tam letadla,
    bombardovalo se tam...
  • 00:03:13 Tak z toho mám takový hrůzný
    zážitky.
  • 00:03:15 A pamatuji si to dodneška.
  • 00:03:19 *Až koncem 50. let,
    například v inscenaci
  • 00:03:22 hostujícího Jana Švankmajera,
    jsou zřejmé
  • 00:03:25 první kroky k proměně stylu.*
  • 00:03:29 -V roce 60. to byl tenkrát
    ředitelem toho loutkového divadla
  • 00:03:31 Filipi, a odcházela jim
    scénografka, výtvarnice někam pryč.
  • 00:03:37 A najednou tam bylo volné místo,
    tak jsem se jen tak přihlásil
  • 00:03:40 a pak jsem tam už hned nastoupil
    v té sezóně 61/62.
  • 00:03:46 A tak to šlo dál.
  • 00:03:56 Ona už tam byla Eva Zapletalová,
    také absolventka
  • 00:04:00 loutkářské katedry,
    kterou jsem znal.
  • 00:04:03 A pak jsem se tam už dřív setkal
    s paní Meisnerovou,
  • 00:04:07 to byla paní ze starého
    loutkářského rodu.
  • 00:04:10 Tak já už jsem tam najednou měl
    docela příznivé prostředí.
  • 00:04:15 A přišel nový ředitel, po tom
    Filipim, to byl František Sokol.
  • 00:04:19 A ten měl v úmyslu,
    aby to divadlo vypadalo jinak.
  • 00:04:23 -S nástupem Honzy Schmida
    nastala velká změna.
  • 00:04:28 Nejdřív hlavně po stránce
    výtvarné.
  • 00:04:30 A pozvolna, celkem rychle,
    ne pozvolna, i co do režie.
  • 00:04:38 -Já jsem chtěl od začátku dělat
    divadlo jinak úplně,
  • 00:04:42 protože to bylo v podstatě
    v krizi.
  • 00:04:45 V něčem, co bralo tomu divadlu
    především život.
  • 00:04:49 A živost. A pravdu.
  • 00:04:52 -Můj muž, Ladislav Dvorský,
    psal s Honzou,
  • 00:04:55 začali spolu tvořit.
  • 00:04:58 A první inscenací,
    která byla jejich společná,
  • 00:05:02 byla Poklad baby Mračenice,
    která byla veleúspěšná
  • 00:05:07 a bylo to taky díky výtvarné podobě
    té inscenace.
  • 00:05:23 -Podívejme se na mrňousa!
  • 00:05:25 Pojďte se sem všichni podívat,
    koho tu máme...
  • 00:05:29 -Co tu děláš, mrňousi?
    -Proč už dávno nespíš?
  • 00:05:34 JEDEN PŘES DRUHÉHO
  • 00:05:37 -Hodíme ji do ohně!
    -Nebo ji zavřeme do sklepa!
  • 00:05:41 -Nebo jí strčíme prst do krku...
    -Namažeme ji povidly...
  • 00:05:47 A potom ji sníme!
    Cha cha.
  • 00:05:51 -Člověk musí mít na mysli,
    komu hraje.
  • 00:05:53 Nesmí to být povrchní
    a nesmíme se dívat
  • 00:05:56 na ty děti jako svým způsobem
    na nehotové.
  • 00:05:59 Ony jsou pro nás dospělé.
  • 00:06:01 Pak mě napadlo,
    že pro tuhle myšlenku
  • 00:06:03 je třeba udělat divadlo,
    které bude jasně pro děti.
  • 00:06:09 Ale protože chceme, aby v člověku
    to dítě zůstalo až do 90,
  • 00:06:15 nebo kam se dožije,
    tak jsem si říkal, že tu hru,
  • 00:06:18 stejnou tu inscenaci
    budeme hrát večer
  • 00:06:22 jako ráno pro děti.
  • 00:06:37 Jako jsem mluvil o tom adresátovi,
    tak lze mluvit
  • 00:06:41 o těch prostředcích,
    s kterýma člověk pracoval.
  • 00:06:44 Proto jsem potřeboval i masky,
    i loutky, i ty nadloutky,
  • 00:06:47 aby se ten prostor prostě zaplnil
    všemi rozměry
  • 00:06:51 od takovýchhle panáčků,
    který sotva diváci viděli,
  • 00:06:55 že se jim to muselo vysvětlovat,
    na co se koukají,
  • 00:06:58 až opravdu k těm ohromným,
    že tady chodily po jevišti
  • 00:07:00 jenom nohy, od toho obra té
    jedné inscenace -
  • 00:07:04 Poklad baby Mračenice.
  • 00:07:10 Takže se to spojovalo.
  • 00:07:12 To prostě ty děti umí propojit
    daleko víc než dospělej.
  • 00:07:45 -Tady byli takoví kádři
    jako Honza Schmid, Karel Novák,
  • 00:07:48 Zuzana Šmídová a prostě další
    a další.
  • 00:07:52 -Ti ovlivňovali trošinku
    to divadlo jiným způsobem práce.
  • 00:07:57 -Právě se tam začínala zkoušet
    i ty slavný inscenace Ypsilonky.
  • 00:08:01 -Píše se rok 1900.
    -Píše se rok 1900!
  • 00:08:05 -Píše se rok 1900.
    -... objevuje radar!
  • 00:08:09 -Ford začíná s hromadnou výrobou
    automobilů!
  • 00:08:12 -V Paříži předvedena CINEMORAMA.
  • 00:08:14 -Tamtéž prvně přijíždí
    Picasso!
  • 00:08:17 -A tamtéž otevřena světová výstava!
  • 00:08:19 -To jsem prostě věděl, že už tam,
    i v Severočeském loutkovém divadle
  • 00:08:23 Ypsilonka bude taky pokračovat,
    to už jsem domlouval,
  • 00:08:26 tak jsem musel hledat název,
  • 00:08:29 takový společný
    pro loutkové divadlo.
  • 00:08:32 Tak jsem si představoval,
    že je třeba pracovat
  • 00:08:34 s určitou naivitou,
    která vlastně člověka osvobozuje
  • 00:08:38 a vede ho k otázkám.
  • 00:08:41 Že si sám klade nad tím,
    co se dívá,
  • 00:08:43 otázky, na které si třeba
    bude odpovídat sám.
  • 00:08:46 Ten díl naivity je tam hrozně
    důležitej,
  • 00:08:49 aby člověk v upřímnosti
    vlastně si uměl sám sobě
  • 00:08:53 odpovídat na to,
    na co se kouká
  • 00:08:55 a tím pádem dodělával to,
    co se děje na tom jevišti.
  • 00:08:59 Tak to bylo Naivní divadlo.
  • 00:09:03 -Když mé srdce vzplá...
  • 00:09:12 -Láska ptáče je volné, divé
    a nikdo jeho nezkrotí.
  • 00:09:20 Marně...
    -Stůj!
  • 00:09:23 -Láska ptáče je volné, divé
    a žádný jeho nezkrotí...
  • 00:09:31 -Stůjte, stůjte!
    Vtom Karmen...!
  • 00:09:36 ...Donu José k nohám hodí svůj květ
    a odběhne!
  • 00:09:41 -A to propojení existovalo
    do roku 78.
  • 00:09:45 A pořád se nějakým způsobem
    ovlivňovalo.
  • 00:09:48 A samozřejmě ty stopy,
    když Ypsilonka odešla do Prahy,
  • 00:09:51 se projevily v další práci
  • 00:09:53 loutkářského souboru
    Naivního divadla.
  • 00:09:55 -My jsme hrávali pro děti
    od 4 let až po děti 14leté.
  • 00:10:00 Ten záběr byl prostě strašně
    složitej.
  • 00:10:02 Protože v první řadě děti,
    dejme tomu, strachy čůraly
  • 00:10:06 a v poslední řadě se děti
    líbaly.
  • 00:10:10 Takže najednou to bylo hrozně
    široký
  • 00:10:13 a jak oslovovat teenagery
    těma inscenacema, pohádky...
  • 00:10:18 A dramaturg-režisér Oskar Batěk
    tenkrát přišel s nápadem,
  • 00:10:21 že by se mohly udělat
    prakticky tři kategorie.
  • 00:10:24 Ta první, že by byla
    DĚTI PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU,
  • 00:10:26 druhá do 5. TŘÍD
  • 00:10:28 a potom kategorie pro děti
    od té PÁTÉ DO OSMÉ.
  • 00:10:32 -A my jsme začali potom dělat
    tu mateřinku.
  • 00:10:37 Pavel Poláků to tenkrát začal
    dělat.
  • 00:10:39 No a začalo se jezdit po školkách.
  • 00:10:42 Dělaly se INSCENACE DO KUFRU.
  • 00:10:44 A s tím jsme jezdili tramvají
    po školkách.
  • 00:10:49 *V roce 1968 se divadlo přejmenuje
    na Naivní
  • 00:10:53 a nastěhuje se do nových prostor
    upravených architektem Hubáčkem.*
  • 00:10:58 -Po 68., když přišla taková ta
    normalizace,
  • 00:11:02 tak jsem byl tedy
    odvolán z režie dramaturgie
  • 00:11:06 a bylo mi nabídnuto:
  • 00:11:08 pokud v divadle zůstanu,
    tak jenom coby člen souboru.
  • 00:11:13 -Co dělá nevolnice v domě
    starosty?!
  • 00:11:15 Patří jí pouta, otýpka a chléb!
  • 00:11:18 -A v tý době přišla Markéta
    Šartová, která byla taky herečka.
  • 00:11:21 A dostali jsme tu a tam nabídku
    režírovat, ale já bez honoráře.
  • 00:11:25 -Oni měli jednu výhodu,
    že byli rozkročení.
  • 00:11:29 Pavel Polák byl takový režisér,
  • 00:11:32 který hodně akcentoval takovou tu
    dětštější hravost.
  • 00:11:38 Dovyužít to pravidlo hry,
    který já nastolím
  • 00:11:41 a divák a dítě na něj přistoupí.
  • 00:11:44 Zatímco Markéta Šartová byla
    trošku jakoby konceptuálnější.
  • 00:11:50 A proto si vlastně podvědomě
    rozdělili teritoria
  • 00:11:54 a v tom smyslu, že Markéta Šartová
    byla velmi vstřícná
  • 00:12:00 a velmi připravená reagovat
    na ty přepisy velkých témat,
  • 00:12:04 který jí připravovala
    Iva Peřinová.
  • 00:12:07 -Zde je jen Turandot.
    Je vaše, pane.
  • 00:12:10 Prosím, poslužte si.
    Je pěkná, panenka.
  • 00:12:15 Však, princi, opatrně,
    ta hračka prý se snadno porouchá.
  • 00:12:19 Nesnese věru každé zacházení!
  • 00:12:22 -O čem to hovoří mé dítě?
    -O čem?
  • 00:12:25 Že zde mám dýku,
    kterou chci se bodnout!
  • 00:12:27 -Ne!!!
    -Ty mi v tom nezabráníš!
  • 00:12:29 -Do krámu kvapem.
    Ale už!
  • 00:12:33 -Markéta byla skvělá v tom,
    že ona nás taky vedla.
  • 00:12:35 Ona nejenom že byla režisérka,
    ale ona si prostě
  • 00:12:39 ty lidi brala a vlastně je jako
    posouvala výš.
  • 00:12:46 -Dcero bestiální!
    -Ještě jednu zkoušku? Zas?!
  • 00:12:49 -Tohle jsem, děvče, nepodepsal.
    -Vím, otče.
  • 00:12:53 Však není proti zákonu,
    abychom zítra
  • 00:12:55 sem se dostavili a princ nyní
    mně hádanku uložil.
  • 00:12:59 Neuhodnu-li, hned bez protestů
    svou ruku podám mu.
  • 00:13:04 -Měla ten soubor tak jako že nás
    i vychovávala.
  • 00:13:08 Že to nebylo:
    Jste hotový člověk,
  • 00:13:10 hodím vás na jeviště
    a nezajímáte mě.
  • 00:13:13 Teda další vývoj,
    to už nám ona pomáhala.
  • 00:13:16 -Tak v srdci zoufalost a žal.
    Aucassin pryč se ubíral a nevěděl,
  • 00:13:22 kde hledat nyní zářivou
    svoji přítelkyni...
  • 00:13:26 -Markéta byla zvláštní buldok.
    Já jsem vždycky říkal:
  • 00:13:31 Já, kdybych měl tuhle tu náturu,
    co má ona,
  • 00:13:34 tak já nevím, kde už jsem,
  • 00:13:37 protože zkoušela tvrdě.
    Soboty, neděle...
  • 00:13:43 -Cvrčíčku, pojď už domů.
    Cvrky cvrk.
  • 00:13:48 -Copak to tady máme?
    Copak to tady je?!
  • 00:13:54 Copak to tady máme?
  • 00:13:56 -Cvrky cvrk.
  • 00:13:58 Cvrky cvrk...
  • 00:14:04 VÝKŘIKY, ŘEV
  • 00:14:14 -On ji zabil.
    -On ji vážně zabil?
  • 00:14:17 -On ji zabil a nikdo nic!
    -Nikdo nic.
  • 00:14:21 -Nikdo nic neviděl...
  • 00:14:24 -Já jsem spíš byl takovej,
    že jsem to tak hodil.
  • 00:14:29 A ve chvíli, kdy mi odpovídala
    atmosféra té inscenace,
  • 00:14:34 ani ne detaily,
    tak jsem byl hotov.
  • 00:14:37 Oni vždycky říkali:
    "Ty děláš levou rukou,
  • 00:14:40 kdežto Markéta, ta to..."
  • 00:14:43 -Vy jste klaun.
    -Já jsem klaun!
  • 00:14:48 -Vy jste kloun...
    -Ne...
  • 00:14:52 Ano, já jsem Kloun.
    -A kampak jdete?
  • 00:14:57 -Já?
    -Jo!
  • 00:14:59 -Já jdu z Loun...
  • 00:15:01 -To stěžejní pro mě bylo setkání
    s Vodňanským s tím,
  • 00:15:04 že nejdřív jsem znal
    jeho veršíky.
  • 00:15:07 -Odjezd!
  • 00:15:10 -A zdálo se mně, že by se z toho
    dalo udělat i divadlo.
  • 00:15:15 Takže to bylo takový období,
    kdy jsem dělal 8 nebo 6 věcí
  • 00:15:19 se Skoumalem
    a s Honzou Vodňanským.
  • 00:15:24 -Mohl bych vám udělati tunel?
    -Udělejte tunel, pane!
  • 00:15:28 Šššš...
  • 00:15:31 Hú, húúúúúúú...
    -Stát!
  • 00:15:34 Červená.
    -Húúúúúúúú!
  • 00:15:37 -Zelená.
    -Húúúúúúú...
  • 00:15:41 -To bylo úžasný představení,
    který:
  • 00:15:44 "Přece nemůžou na to malý děti?!"
  • 00:15:47 Reagovaly absolutně.
    Absolutně!
  • 00:15:49 No jistě, že si z toho asi nebraly
    to,
  • 00:15:52 co si z toho ten přesah bere
    někdo jiný, to přece takhle je.
  • 00:15:55 Dobrej kumšt je vícepatrový.
    Takže v tu chvíli
  • 00:15:58 je asi výhodnější,
    když je široká nabídka
  • 00:16:02 a těm, komu je to určeno,
    ten si vybírá.
  • 00:16:05 -To, co tady Polák a Kalfus
    vytvářeli, bylo něco ojedinělýho.
  • 00:16:12 Taky, když se potom
    po tom představení
  • 00:16:14 Šla barvička na procházku
    třeba prezentovalo
  • 00:16:17 na mezinárodním loutkářském
    festivalu,
  • 00:16:19 tak tam noviny psaly o tom,
  • 00:16:21 že tam přijel Peter Bruck
    loutkového divadla.
  • 00:16:24 To byl ten Pavel Polák.
  • 00:16:26 -Dejte mi pastelku,
    nakreslím pejska!
  • 00:16:28 -Jo?
  • 00:16:30 -Je, Jano, prosím tě,
    nakresli toho mýho, jo?
  • 00:16:34 -Nejdřív hlavu, uši, tělo, nohy,
    ocas...
  • 00:16:39 -Haf!
    -Je!
  • 00:16:41 -Počkat, ale tohle to přece
    není ten můj pes!
  • 00:16:45 -Oni byli jedno z těch mála
    divadel: Alfa, Drak a oni,
  • 00:16:50 kteří vlastně nedělali
    zmenšenou činohru,
  • 00:16:53 oni dělali svébytné divadlo.
    A to byla jejich síla!
  • 00:16:57 -Pak už se nedalo ani říct,
    že jsme loutkové divadlo.
  • 00:17:01 Protože třeba jedny z nejhezčích
    inscenací
  • 00:17:03 vycházely z toho,
    že tam snad loutka ani nebyla,
  • 00:17:05 ale celý názor byl výtvarný.
  • 00:17:09 -A teď si spolu zatančíme!
    -Ne, ne, ne.
  • 00:17:11 Já netančím.
    -Ale tančíš, zatančíš. Pojď!
  • 00:17:15 ZPÍVÁ
  • 00:17:30 -Měli štěstí na režiséry.
    Tam se vystřídala řada režisérů.
  • 00:17:34 Karel Makoň, Honza Kačer,
    Miloš Horanský, Evald Shorm...
  • 00:17:39 A těch, co tam měli doma!
    No tak ježišmaria!
  • 00:17:42 Středa, Polák, Šartová,
    Honza Schmid...
  • 00:17:45 No to je úžasný!
  • 00:17:47 -Máj, který jsme dělali
    ještě s Kroftou a s Fišohlídem!
  • 00:17:52 Ježišmarija, to byla síla!
  • 00:17:56 6 lidí nás mluvilo.
  • 00:17:58 A seděli jsme různě mezi lidmi
    na sedadlech.
  • 00:18:02 Nad námi byly reflektory,
    který svítily jenom na nás.
  • 00:18:05 A na jevišti bylo takový plexisklo
    a stupínky.
  • 00:18:09 A na těch byly Kalfusovy loutky
    a vlastně jenom se
  • 00:18:14 doplňoval ten text tím,
    že se tam nasvětlovaly
  • 00:18:18 různě tyhle ty loutky v různých
    pozicích.
  • 00:18:23 To byla taková síla,
  • 00:18:25 že jsme to hráli pro školy,
    pro středoškoláky...
  • 00:18:28 Nejlepší diváci, kteří to nejvíc
    sledovali,
  • 00:18:31 dokonce takoví chlapci,
    kteří seděli vedle mě,
  • 00:18:34 tak měli i slzičky,
    když to skončilo, byli řezníci.
  • 00:18:39 Fakt, učňové řezníci,
    ti byli nejlepší.
  • 00:18:43 ZPĚV: Jsem dlouhý...
  • 00:18:46 Jsem dlouhý...
  • 00:18:50 Na mne si nikdo nevyskočí!
    Jsem dlouhý...
  • 00:18:56 Jsem dlouhý...
  • 00:19:00 Mám nohy v blátě, v nebi oči!
  • 00:19:04 -Ne náhodou tam zřídili ob rok
    festival MATEŘINKA,
  • 00:19:08 protože oni byli ti, kteří přestali
    šišlat na ty malý děti.
  • 00:19:14 -Navíc se udělala taková
    ta nultá MATEŘINKA,
  • 00:19:16 tak to jsme se sešly myslím
    3 divadla,
  • 00:19:21 tenkrát ULD, my, Hradec Králové.
  • 00:19:23 -To je neštěstí a žalu!
    Náš hroch spadl do močálu!
  • 00:19:28 -Tak jsme za dva dny tady měli
    přehlídku.
  • 00:19:30 Pamatuju, že jsme na to vybrali
    peníze mezi sebou...
  • 00:19:34 -Copaks nám chtěl, hrochu, říci?
    -Zahrejte mi motanici!
  • 00:19:41 -Tak to stálo 700 korun.
    A to se uvařil guláš
  • 00:19:44 a koupilo několik flašek vína...
  • 00:19:48 -Co oni udělali s texty
    Vodňanskýho!
  • 00:19:51 Co udělali s Ivanem Vyskočilem!
    To jsou všechno věci,
  • 00:19:54 který vlastně oni legitimizovali,
  • 00:19:58 že to je svébytný druh umění
    pro ty nejmenší děti!
  • 00:20:03 A že teda děti si tam vyberou to,
    co je zajímá.
  • 00:20:09 -Dítě je dobrej divák,
    ale taky se nechá podvést.
  • 00:20:11 To není pravda, že dítě
    je tak strašně čistý divák.
  • 00:20:15 Když jim dáte dva šašky na jevišti,
    kteří se budou kopat do zadku,
  • 00:20:22 tak se budou strašně dobře
    bavit.
  • 00:20:24 Tam je právě kumšt udělat to tak,
    aby se děti bavily
  • 00:20:28 a aby se bavili eventuálně
    i dospělí,
  • 00:20:32 aby se to nepodbízelo ani jedněm,
    ani druhejm.
  • 00:20:35 A pak je to ten kumšt!
  • 00:20:37 -A byla jednou jedna ulice
    a v té ulici stál ten dům,
  • 00:20:40 co v něm bydlel ten pan Brum...
  • 00:20:44 Ta ulice se jmenovala Ťululum.
    -Brum.
  • 00:20:48 -Dům.
    -Ťululum...
  • 00:20:50 -Oni dělali ve velkým tandemu -
    Pavel Kalfus s Pavlem Polákem.
  • 00:20:54 A hráli si.
    Oni byli hračičkáři.
  • 00:21:04 -Pan Brum se ohlédl a koho myslíte,
    že za sebou uviděl?
  • 00:21:09 -Byl to jeho dům.
    -Pan Brum!
  • 00:21:14 -A Pavel Kalfus to začal zkoušet
    i jako režisér.
  • 00:21:17 -Za ním Dům!
  • 00:21:19 -A musím přiznat, že měl úspěch.
    A jsem překvapen,
  • 00:21:23 že když potom odešel
    a byl v Praze,
  • 00:21:26 že se k tomu vlastně nikdy
    nevrátil.
  • 00:21:30 -Já jsem z toho ťululum.
    -Je. -Je.
  • 00:21:36 -To je nesmysl, řekl pan Brum.
    -Proč? Zeptal se Dům.
  • 00:21:39 -Co tě to prosím tě napadlo?
    -Procházím se tu.
  • 00:21:43 -Ale domy se přece neprocházejí.
    -Já ano!
  • 00:21:47 -Ale to je úplný nesmysl!
  • 00:21:50 -Ale to už jste říkal,
    poznamenal Dům.
  • 00:21:52 -To byl výtvarník excelentní,
    že jo.
  • 00:21:55 Ale taky paličák!
    Pamatuju se, že jednou mně
  • 00:21:58 dal loutku tygra,
    která byla strašně těžká.
  • 00:22:03 A tu jsem musela nosit
    asi tu 3/4 hodiny nad hlavou.
  • 00:22:07 A když jsem mu říkala:
    "Pavle, prosím tě,
  • 00:22:09 kdybys to udělal z něčeho jinýho
    než ze dřeva?"
  • 00:22:12 "Hele, hele, trénuj, trénuj.
  • 00:22:14 V Hradci to maj taky takhle těžký
    a nic neříkají."
  • 00:22:20 -No, nemám, co bych dodal.
  • 00:22:24 -Vojáci!
  • 00:22:27 Včera v noci se konala v hlavním
    městě schůzka knížat,
  • 00:22:30 která jsou proti velkoknížeti
    a jeho guvernérům.
  • 00:22:33 Z jejich rozhodnutí ujímám se já,
    kníže, vlády!
  • 00:22:37 Guvernér Abašvili propadl hrdlem!
  • 00:22:45 ZPĚV
  • 00:22:49 Věčně jen šlapou na schýlené šíje
    svých otroků...
  • 00:22:54 -Když jsem mluvil o těch
    hostujících režisérech,
  • 00:22:56 je zajímavé, když se na to
    podíváme,
  • 00:22:58 že jich hodně bylo původem
    neloutkářských.
  • 00:23:02 Já to řeknu na jednom konkrétním
    případě -
  • 00:23:05 Kavkazský křídový kruh,
    Ivan Rajmont.
  • 00:23:08 No ten skutečně s loutkovým
    divadlem
  • 00:23:10 neměl za celý život nic
    společného.
  • 00:23:13 A ten soubor měl krásnou
    vlastnost.
  • 00:23:17 On vlastně pomáhal objevit
    Ivanovi Rajmontovi,
  • 00:23:21 co jsou tam za úžasný potence!
  • 00:23:25 -Nastala nová doba, která tě smete!
    -Co, co...
  • 00:23:28 -Jsi vyřízený! Cha.
    Policajti budou vyhlazeni.
  • 00:23:34 Všechno se odhalí!
    Všechno se vysvětlí!
  • 00:23:38 Každý se přihlásí raději sám.
  • 00:23:42 Proč?!
  • 00:23:45 Lidu nemůže uniknout.
  • 00:23:48 Bratři, kde je soudce,
    aby mě podrobil výslechu?
  • 00:23:53 -Tady máš soudce!
    Cha cha.
  • 00:23:57 -Kde je náčelník policie?!
    Výběrčí daní?
  • 00:24:01 Patriarcha, profous?!
    Tady, tady, tady!
  • 00:24:06 Všichni jsou tady!
  • 00:24:10 -Oni měli tu schopnost,
    že tomu Ivanovi nabízeli,
  • 00:24:13 který řešení je lepší s loutkou,
    a který řešení je lepší
  • 00:24:18 v tom jakoby činoherním
  • 00:24:20 nebo realistickým, hereckým
    provedení.
  • 00:24:23 Tam je situace, že Grůša s dítětem
    jde do hor za svým bratrem.
  • 00:24:30 Tak jak se to dělává všude,
    že se někde cpou herci,
  • 00:24:36 dejchaj a lezou jakoby nahoru
    a tohle to.
  • 00:24:39 Není problém.
  • 00:24:42 ZPĚV
    Čtyři generáli táhli na Irán.
  • 00:24:49 Ten první válčit nedoved,
    ten druhý nedostal se vpřed!
  • 00:24:58 Třetímu vadil blesk a hrom,
    čtvrtého zklamal voják v boji tom,
  • 00:25:05 čtyři generáli
    zbabrali svůj plán.
  • 00:25:12 ...vytáhl na Irán.
  • 00:25:19 Ved válku, velmi tvrdě ved
    a vítězství měl v kapse hned!
  • 00:25:28 -Já, když jsem nastoupil,
    tak v divadle bylo 64 lidí.
  • 00:25:31 A během dvou let došlo
    k té redukci na 34 lidí,
  • 00:25:35 ale všichni pochopili,
    že buď si pomůžeme sami,
  • 00:25:39 nebo půjdeme do háje.
  • 00:25:41 -A právě do Pornyše
    přijel jednoho dne cirkus!
  • 00:25:44 Cirkus s jedním ředitelem,
    s jedním jediným klaunem,
  • 00:25:48 jedním jediným akrobatem
    a několika cvičenými zvířaty.
  • 00:25:54 Fuj, to vám bylo smradu!
  • 00:25:56 Představení začalo přesně
    o půl osmé!
  • 00:25:59 První vystoupila paní ředitelová.
    Ta se vám vyšplhala
  • 00:26:04 na takový provázek, tam si stoupla,
    přešla to jednou...
  • 00:26:11 Pak to vzala zpátky...
    Tady jakoby zaváhala,
  • 00:26:16 došla doprostřed
    a udělala krásnou vejvrtku.
  • 00:26:20 Sklidila obrovský aplaus!
  • 00:26:22 -Tady se pak během deseti let
    konstituovala
  • 00:26:25 naprosto jedinečná skupina lidí,
    kteří věděli, proč to dělají.
  • 00:26:28 Nikdy nebudou bohatý,
    ale že prostě můžou žít
  • 00:26:32 nějaký normální, pěkný život,
    kterej jednak pracovní
  • 00:26:37 a jednak v tom společenství,
    kde ty lidi jsou,
  • 00:26:40 nějakým způsobem si vyhoví,
    někdy by se dalo říct,
  • 00:26:44 že se až mají rádi, jo.
    A že to prostě funguje.
  • 00:26:50 -Potom přišel vrchol.
  • 00:26:52 Sám pan ředitel přinesl cvičeného
    ptáka!
  • 00:26:56 Ten pták se jmenoval Ďoďo.
  • 00:26:58 Posadil ho na takový stožár
    a řekl:
  • 00:27:02 "Ďoďo, lež!"
    A Ďoďo...
  • 00:27:06 *Počátkem 90. let
    doslova během několika měsíců,
  • 00:27:10 opouští divadlo
    oba kmenoví režiséři:
  • 00:27:13 Markéta Šartová a Pavel Polák.*
  • 00:27:15 -To koukáte, co?
    Jako já, jako blázen.
  • 00:27:20 -Každé takové divadlo je v takové
    chvíli v situaci,
  • 00:27:23 že hledá, jakou novou týmovou
    podobu bude mít.
  • 00:27:28 -Když tohle nastalo,
    tak já jsem si vlastně říkal,
  • 00:27:31 že je důležitý stavět
    co nejkvalitnější tvůrčí týmy,
  • 00:27:34 kde dostanou jasnou nabídku,
    že se tady budou moct
  • 00:27:37 během tří pěti let
    profilovat svýma inscenacemi.
  • 00:27:41 Ať to byl Tomáš Dvořák...
    Ale vracel se sem
  • 00:27:44 i ten Pavel Polák, Markéta,
    Jan Schmid
  • 00:27:47 se sem vracel na dvě nebo na tři
    inscenace.
  • 00:27:53 -Sláva!!!
    -Sláva!
  • 00:27:55 -Co se to děje?
  • 00:27:59 Pravý křídlo vpřed.
    -Levý křídlo vpřed, zadek za mnou!
  • 00:28:03 Dobrý, stát!
  • 00:28:06 Jste tam, nepřátelé, či nejste?
    Jste-li tam, nebuďte tam!
  • 00:28:15 A nejste-li tam,
    tím lépe pro vás.
  • 00:28:21 Bé!
  • 00:28:23 -A posléze jsme vlastně začali
    oslovovat
  • 00:28:25 mladé začínající režiséry,
  • 00:28:27 kteří dostávali tady svou první
    příležitost.
  • 00:28:30 -Já jsem člověk!
    A kdo seš ty?
  • 00:28:33 -Já jsem doktor Pusínek.
    Doktor Pusínek, jsem tvůj sen...
  • 00:28:39 Jsem tvůj sen.
    -Těší mě, člověk.
  • 00:28:42 Já jsem člověk!
  • 00:28:45 Já jsem člověk!!!
    -I to to.
  • 00:28:51 On ne každý člověk ví o tom,
    že je člověk!
  • 00:28:55 A ne nadarmo jsme my tady, snové,
    na tom světě od toho,
  • 00:29:00 abychom lidem připomínali,
    že jsou lidi,
  • 00:29:04 když na to sami zapomněli.
  • 00:29:07 -Většina těch režisérů,
    kteří se takhle potkali
  • 00:29:09 s loutkovým divadlem,
    právě libereckým, objevila,
  • 00:29:13 že to umožňuje věci,
    který jako by netušili.
  • 00:29:18 A mnozí z nich na to vzpomínali,
    vždycky říkali:
  • 00:29:21 "Já bych si to dal ještě
    jednou..."
  • 00:29:23 -Tento čas mrtvý s živými
    chodí zas.
  • 00:29:28 A nežli zvíš, jsou tobě blíž.
    Má milá, nic se nebojíš?
  • 00:29:40 -Což bych se bála?
    Tys se mnou!
  • 00:29:46 A ruka Páně nade mnou.
  • 00:29:50 -Michal Dočekal,
    který tady spolupracoval
  • 00:29:52 s Petrem Matáskem, byl velmi
    vstřícný k tomu naslouchat,
  • 00:29:55 co je a co není vlastně loutkový
    divadlo.
  • 00:29:59 Ale to už byla nová forma.
    To už byla ta forma,
  • 00:30:01 která se prostě potom vyvíjela
    od roku 2000.
  • 00:30:04 Dneska je ta forma poměrně proslulá
    nebo obecně používaná.
  • 00:30:08 Tehdy to bylo veliký novum.
    Že se tam poprvé funkčně
  • 00:30:12 objevily videoprojekce, že se tam
    objevilo úžasný svícení...
  • 00:30:16 A najednou to prostě dostávalo
    spoustu významů,
  • 00:30:19 který nebylo potřeba vyslovit
    textem.
  • 00:30:24 -Tam se vystřídala řada lidí.
    To bylo objevování...
  • 00:30:27 No, to by taky bylo zajímavé.
    Toto by bylo také zajímavé.
  • 00:30:30 Vždyť tam se dělala řada různých
    věcí.
  • 00:30:33 Až vlastně to potkání se
    s tím týmem Dvořák-Nesveda
  • 00:30:38 jako by určilo, že tohle je
    jedna z možných linií.
  • 00:30:45 -Špadolíno, bratře,
    dnes přesně o půlnoci
  • 00:30:48 hrad Valečov se svými hordami
    přepadneme...
  • 00:30:51 -Jo, přepadneme!
    -Ostatní, co v domě žije,
  • 00:30:57 v mrtvolu obrátíme.
    -Obrátíme. Fik, fik, fik!
  • 00:31:02 -Zárubovu dceru Adlétu...
    -Zprzníme!
  • 00:31:06 -Uneseme!
    -Co?
  • 00:31:09 -A rytíři Lorekovi
    do jeho vlastních rukou odevzdáme.
  • 00:31:12 -Hm...
    -Che che che.
  • 00:31:16 -Jsou tady fajn lidi
    a mají pochopení
  • 00:31:18 pro představení,
    který já mám rád.
  • 00:31:22 A to jest docela čistý
    loutkový divadlo,
  • 00:31:24 ne ty moc smíchaný formy.
  • 00:31:27 -Pú, Loreko, pú...
  • 00:31:30 -A vlastně tady jsme začali
    s těmi pokusy
  • 00:31:35 čistý loutkářský produkce.
    Kdy se to vlastně nemíchá
  • 00:31:38 s tím živým hercem,
    ale vlastně takový pokus,
  • 00:31:41 jestli ty loutky jsou v týhle tý
    době
  • 00:31:44 ještě vůbec schopný
    to samy utáhnout
  • 00:31:48 to celý představení,
    jestli to bude diváka
  • 00:31:50 tu hodinu, jak dlouho to trvá,
    vůbec zajímat.
  • 00:31:54 -O, naše předtucha jest
    tedy pravdou,
  • 00:31:57 která se má jednou stát!
    -Tfuj.
  • 00:32:00 -Ano, ano.
    Dvě hejna sršáňů,
  • 00:32:03 to jsou dvě loupežnické bandy.
    Ještě teď je vidím.
  • 00:32:07 Raději, raději nevzpomínat.
    -Ne, ne,
  • 00:32:10 jen vzpomínejte dál,
    neboť v mém snu
  • 00:32:14 zvítězili jsme nad nimi.
    Pfuj.
  • 00:32:18 Sršáni spadali na zem
    a zcepeněli tady.
  • 00:32:25 -Že tam zkusíme nedat živého herce,
    to byl opravdu pokus.
  • 00:32:28 To je tak, že já si nepamatuju.
    V našem divadle
  • 00:32:33 neexistovala za mý doby.
    Vždycky do toho vstupoval někdo,
  • 00:32:37 kdo to nějakým způsobem
    zprostředkuje.
  • 00:32:40 -Pověz mně, synu...
    -A nač bych tě věšel,
  • 00:32:42 skapeš sám.
    -Pověz mně, synku,
  • 00:32:45 ty mě chceš vskutku svými
    hanebnostmi k smrti usoužit
  • 00:32:50 a do černého hrobu sklátit?
    -S tím už nic nenaděláš, otče...
  • 00:32:56 -Ten živý herec na tom loutkovém
    jevišti v Naivním divadle
  • 00:32:59 prostě fungoval vždycky.
    Takže jsme si říkali,
  • 00:33:01 že kdybychom tohle to zkusili...
    Pro mě to byla určitá výzva.
  • 00:33:05 Protože jsem si říkala:
  • 00:33:07 "A sakra, teďka to budou
    ale opravdu poslouchat,
  • 00:33:11 ti diváci, muset.
    Ono jim nic jinýho nezbude!"
  • 00:33:14 -A když se to objevilo
    na festivalu Divadlo,
  • 00:33:17 který tehdy úplně začínal v Plzni
    v roce 94,
  • 00:33:20 no tak to tam prostě působilo
    jako zjevení.
  • 00:33:24 -Dnes o půlnoci nastane
    se Zárubou i s celým Valečovem
  • 00:33:28 ten nejstrašnější konec!
    VÝKŘIKY
  • 00:33:32 -Tfuj!
  • 00:33:38 No ne.
    Ono je dočista už po něm.
  • 00:33:48 A co žes to říkal o tom rejči?
    Pleteš se, starochu bláznivá,
  • 00:33:52 ty sám teď půjdeš na lopatu!
  • 00:33:54 A já s chutí stanu se
    tvým hrobníkem.
  • 00:33:58 -Mňau...
  • 00:34:02 -Ten Bezhlavý rytíř,
    to jsou asi tři hry dohromady.
  • 00:34:05 Nebo složený.
    Vybraný ty dobroty
  • 00:34:08 z těch starých kousků.
  • 00:34:13 Mně to přišlo všechno moc upovídaný
    a málo akční a málo legrační,
  • 00:34:18 takže to jsem si sestavovala
    přímo tu hru.
  • 00:34:24 Já tady mám spoustu her,
    ale já nemůžu
  • 00:34:26 takhle vyndat hru a říct:
    "Tohle by se..."
  • 00:34:29 Já, ať si přečtu jakoukoliv hru,
    tak se to stejně musí
  • 00:34:32 celý znova překopávat.
    A někdy je to tak těžký,
  • 00:34:36 že vlastně je pro mě lehčí
    to napsat úplně celý znova.
  • 00:34:41 -Ach ne, to ne.
    To není rytíř Adam Strozek,
  • 00:34:44 to nejsou rytíři z Valdštejna
    a Frýdštejna...
  • 00:34:52 -Jsou to ti bandité!
  • 00:34:59 Jsou to ti bandité.
  • 00:35:03 -Ach ano, jsou to ti bandité.
    Chtějí hrad vyloupiti!
  • 00:35:06 Mne Lorekovi do rukou přinésti
    a vás, vás ubíti!
  • 00:35:13 -Jsou to ti bandité.
    A mají dobrou trefu!
  • 00:35:18 HLASY
  • 00:35:20 Rozlučme se.
    Již nás nic nespasí.
  • 00:35:23 -Celý ten cyklus, co dělali
    s Dvořákem a s Ivanem Nesvedou,
  • 00:35:27 no to je prostě radost,
    která logicky baví
  • 00:35:31 ty děti nebo tu mládež,
    která normálně ofrňuje nos!
  • 00:35:36 Která: "Ježišmarija, do loutkovýho
    divad..."
  • 00:35:39 Ne, naopak, jsou tam rádi.
    Mají plno. Nemají problém s diváky.
  • 00:35:44 -Oni měřili zlaťáky.
    Uá!
  • 00:35:47 -Ach, můj pane, můj veliteli,
    jak ukrutně jsi celý zežloutl.
  • 00:35:52 -Nezacláněj tady!
    -Ale, švagře...
  • 00:35:56 -A ty mluv!
    Kolik jste naměřili? Kolik?
  • 00:36:01 -No, dvě mírky, ale vrchovaté.
    -Dvě mírky?
  • 00:36:07 Tolik zlaťáků nemám ani já!
    Uá!
  • 00:36:11 -Zhluboka dýchej, pane,
    zhluboka dýchej...
  • 00:36:15 -Nezacláněj tady s těmi péry!
    -Jak si přeješ.
  • 00:36:18 -Mardžáno?
    -Ano, pane?
  • 00:36:20 -Já tě...!
    -Ne, ne!
  • 00:36:22 -Odkud jste to vzali?
    Odkud, odkud?!
  • 00:36:25 -Pane, jde o tvé zdraví!
    -Kde mám hůl?!
  • 00:36:31 -Vždyť on je zelený jak salám
    v létě!
  • 00:36:33 -Já tě zabiju!
    -A teď mě zabije!
  • 00:36:40 A nebude mít ani večeři...
  • 00:36:43 -Tam jsme měli strašnej strach,
    u Alibaby.
  • 00:36:45 Ještě větší
    než u toho Bezhlavýho rytíře,
  • 00:36:47 protože ten Bezhlavý rytíř se
    povedl a byl aplaudovaný velmi.
  • 00:36:51 A najednou jsme si říkali:
    "No ale podruhé do stejný řeky..."
  • 00:36:57 A teď teprve nastane ten průšvih,
    jo?
  • 00:37:00 Nebo to nebude průšvih,
    a bude to takový:
  • 00:37:02 "No, no, no...
    Bezhlavej byl lepší."
  • 00:37:05 -Soudím, že tobě stačí dát
    palicí po palici. Ha ha.
  • 00:37:09 -Stačí, stačí.
    Tato palice zvaná kyj
  • 00:37:15 je dobrá palice!
    -Ano, ano, ano.
  • 00:37:17 -Stůj rovně!
  • 00:37:22 -Ona to měla v šuplíku,
    tak se mě zeptala,
  • 00:37:24 jestli bych to dělal,
    protože to je orient...
  • 00:37:28 A já jsem říkal:
    "No jo, to by se mi líbilo."
  • 00:37:32 -Touto záležitostí se již nechci
    déle zabývat,
  • 00:37:35 neboť my loupežníci
    nemáme ve svém rabování
  • 00:37:37 nikdy času nazbyt.
    Hm...
  • 00:37:40 -Ona měla podmínku:
    "Ale musí jich tam být opravdu 40."
  • 00:37:43 Což je zase ta výhoda
    loutkovýho divadla,
  • 00:37:46 protože s pár herci
    je to možný udělat,
  • 00:37:50 že tam je 40 postav
    plus ty další.
  • 00:37:53 -Vidíte taky to, co já?
  • 00:37:56 ZPĚV: To je doktor Mezek
    nebo Mezkyně,
  • 00:38:00 on tu čeká u té
    naší jeskyně...
  • 00:38:04 -Aby to nebylo jenom takový,
    že tam jenom někdo vykřikuje,
  • 00:38:07 že tam tři lidi hrají
    40 loupežníků,
  • 00:38:09 tak jsem si prostě představila
    tenhle ten
  • 00:38:12 mnohohlasý sbor...
  • 00:38:14 ZPĚV: A ja jaj,
    prohlíží si kraj.
  • 00:38:17 To je krásný kraj.
    Brzy bude máj...
  • 00:38:26 -Já jsem chtěla, aby to byli trošku
    Alexandrovci.
  • 00:38:29 Prostě aby jich tam bylo
    plný jeviště
  • 00:38:31 a aby skutečně zpívali.
  • 00:38:33 -My bychom chtěli...
    -Uvidět Prahu?
  • 00:38:36 -Ano!
    -Aspoň na chvíli?
  • 00:38:40 -Ano!
    -To ano!!!
  • 00:38:45 -Na... znamení,
    nechť je tady mámení!
  • 00:38:51 VÝKŘIKY
  • 00:38:55 HRADNÍ FAMFÁRY
  • 00:38:58 -Ta loutka je karikatura.
  • 00:39:00 Karikatura,
    to je jedno, jaký postavy.
  • 00:39:02 Jestli člověčí nebo zvířecí
    nebo jaký.
  • 00:39:05 A karikatura je stylizovaná.
  • 00:39:09 Takže to hraní s tou loutkou
    musí být taky stylizovaný.
  • 00:39:12 Jak hlasově, tak vizuálně
    se musí ten herec
  • 00:39:17 nějak přizpůsobit tomu materiálu.
  • 00:39:23 -Do prdele!
    -Do prdele!
  • 00:39:26 -90. léta se dají charakterizovat
    prostě jako léta
  • 00:39:29 návratu k loutkovému divadlu.
    A po roce 2000
  • 00:39:34 bych já si to pro sebe
    pojmenoval
  • 00:39:36 jako loutkové divadlo
    ve všech možných podobách.
  • 00:39:40 -Kuk!
    A vida, tak už je to tady!
  • 00:39:44 Po všem tom trápení a zmaru
    už naše Národní divadlo
  • 00:39:47 vesele vykukuje ze země!
    -Sláva!!!
  • 00:39:55 -Mladočeši chtěli stavět
    bez naší české šlechty
  • 00:39:59 a teď se nestydí žebrat
    u Němců! Fuj!
  • 00:40:02 -Plivl jste mi na botu,
    pane.
  • 00:40:03 -Tak to jsem se asi správně
    nestrefil.
  • 00:40:06 -Ale strefil.
    -Nestrefil!
  • 00:40:07 -Strefil!
    -Nestrefil.
  • 00:40:09 -Hurá!!!
    Naplivejte si do ksichtů.
  • 00:40:15 -A, Franc, tak copak nám zase nese
    za smutnou novinu?
  • 00:40:20 -Ne smutná, némecká novina.
    Vtipná, vtipná.
  • 00:40:24 Cha cha cha.
    Pánofé, némecká novina psala,
  • 00:40:31 že Češi svoje cheslo
    "narod sobě"
  • 00:40:36 pozměnili na "narod v sobě".
    No vtipná, ne? Cha cha.
  • 00:40:45 -Nechápu.
    -Nechápu.
  • 00:40:47 -Velké vlny, malé vlny,
    přání máš a to se splní.
  • 00:41:11 -Teď!
  • 00:41:16 Stop!
  • 00:41:18 A teď si to rozebereme.
    -Ale já letím.
  • 00:41:20 -Tak vydrž!
    No podívej se, jak máš ty lyže!
  • 00:41:23 Ani moc nahoru,
    ani moc dolů!
  • 00:41:25 Kotníky povolit.
    No to je zatraceně moc!
  • 00:41:28 Teda zatraceně málo!
    Udělej to jako předtím!
  • 00:41:31 No ještě předtím, zatraceně!
    No to je ono.
  • 00:41:35 Dokonči skok.
  • 00:41:38 -Na loutkovým divadle
    mě osobně baví
  • 00:41:41 jeho schopnost nadhledu, humoru,
    nadsázky...
  • 00:41:43 -Jedu, jedu, jedu!
  • 00:41:45 -To má loutkový divadlo zapsaný
    ve svým genomu.
  • 00:41:48 To je jeho podstata.
    A samozřejmě fajtazijnost
  • 00:41:50 a nereálnost, kterou se odlišuje
    od klasický činohry.
  • 00:41:53 Tak tyhle dva atributy
    mě baví.
  • 00:41:56 -Halo, halo, volá Grenoble,
    dějiště zimních olympijských her.
  • 00:42:00 Na startovní plošině už vidíme
    oba favority tohoto závodu.
  • 00:42:02 Ano, skokanský závod je plně
    připraven!
  • 00:42:07 -Přeju ti krásné druhé místo,
    Raško.
  • 00:42:10 -A první poletí, ano,
    první poletí...
  • 00:42:13 -Nikola, Nikola!
  • 00:42:19 -Letí, letí, letí.
  • 00:42:21 Tak daleko jako on ještě nikdo jiný
    neletěl.
  • 00:42:23 Tomu se říká hozená rukavice.
  • 00:42:25 Doufejme, že náš Jirka
    nehodí ručník do ringu, že?
  • 00:42:28 No nic.
    A Jirka se řítí...
  • 00:42:31 SKANDOVÁNÍ
  • 00:42:44 Ale co to? Co to?
    Jirka letí tak daleko,
  • 00:42:46 že ho ze svého stanovitě
    už vůbec nevidím!
  • 00:42:49 Zmizel nám dokonce
    ze záběru televizních kamer!
  • 00:42:52 CINKNUTÍ
    Je to tady! Je to tady!
  • 00:42:55 Já to věděl!!!
  • 00:42:58 79 metrů, nový olympijským vítězem
    pro rok 1968
  • 00:43:02 se stává Čechoslovák
    Jirka Raška!!!
  • 00:43:07 -Přišli Homolovi, opravdu mimořádně
    talentovaná dvojice lidí,
  • 00:43:10 kteří už dneska taky to jsou
    téměř střední generace tvůrců.
  • 00:43:15 -Chytrost, nebo podle mě
    prozíravost
  • 00:43:18 je především dramaturgie.
    Spočívá v tom,
  • 00:43:20 že věděli, že to potkání se
    s tím týmem Dvořák-Nesveda
  • 00:43:26 musí mít protipól.
  • 00:43:28 A proto si vypěstovali
    Míšu Homolovou,
  • 00:43:31 která jakoby v jednu chvíli
    nahrazovala Pavla Poláka
  • 00:43:36 a ti hostující byli ta Šartová.
  • 00:43:38 Oni na tomhle tom principu
    dodneška jsou.
  • 00:43:45 -Viděl jsem velrybu.
  • 00:43:50 Bylo to ve snu...
  • 00:44:04 Byla jak ostrov.
  • 00:44:08 Byla noc.
  • 00:44:14 Dlouze se dívala
    až na dno klesnu.
  • 00:44:21 Pak připlula mi na pomoc.
  • 00:44:32 -Pak jsem zjistila,
    že se mi strašně dobře tvoří
  • 00:44:35 na malý prostor.
    To znamená třeba tady to studio.
  • 00:44:39 Ať už to byl Budulínek,
  • 00:44:41 nebo O beránkovi, který spadl
    z nebe,
  • 00:44:43 že to jsou inscenace,
    které vlastně můžou
  • 00:44:45 nabídnout těm dětem
  • 00:44:47 velmi intimní a velmi intenzívní
    zážitek.
  • 00:44:49 A nemusíme hrát na velkou dálku
    a můžeme si víc vyhrát
  • 00:44:53 s nějakou jemností,
    s nějakým lyričnem.
  • 00:44:56 A že to jsou věci,
    které jsou mi nesmírně blízké.
  • 00:45:00 -A to se dřív nedělo,
    že jsme v posledních letech
  • 00:45:03 tu naši tvorbu hodně zaměřili
    na právě úplně nejmenší děti
  • 00:45:06 a na inscenace,
    které vznikají ve studiu.
  • 00:45:10 -Zeptej se moře na cestu.
  • 00:45:14 Řekne ti:
    Všechny cesty jsou tu.
  • 00:45:19 Vítr tě vezme do všech
    koutů.
  • 00:45:23 A není snadné nalézt tu jednu,
    která nevede ke dnu.
  • 00:45:32 Nekončí včera.
  • 00:45:35 Nevede k zemi lidožroutů...
    -Ale já ji najdu, tati.
  • 00:45:44 Najdu ji
    a pak se vrátím.
  • 00:45:49 -Snad můžu říct,
    že až mých příchodem
  • 00:45:51 se to studio se hodně
    nastartovalo.
  • 00:45:53 Byla to jedna z podmínek,
    kterou jsem si vnitřně dal,
  • 00:45:58 že prostě nakopneme projekty
    ve studiovém prostoru.
  • 00:46:01 -Ach jo...
  • 00:46:04 -A postupně to přešlo v inscenace,
    které tam připravujeme
  • 00:46:07 pro nejmenší děti.
    A ty inscenace jsou, můžu říct,
  • 00:46:11 docela úspěšné.
    Objely vlastně celý svět,
  • 00:46:14 když to trošku přeženu.
  • 00:46:18 -Je!
  • 00:46:21 -Tím, že český loutkový divadlo
    má pořád ještě
  • 00:46:23 ve světě obrovský zvuk,
    tak ještě pořád
  • 00:46:25 jsme žádaný.
    Když se povede loutkovému divadlu
  • 00:46:27 v Čechách kvalitní věc, tak má,
    narozdíl od činoherních souborů
  • 00:46:30 šanci někam vyjet.
  • 00:46:33 -Obláček, obláček, obláček!
    Jé!!!
  • 00:46:47 -Zrovna třeba v inscenaci
    O beránkovi, který spadl z nebe,
  • 00:46:50 tak to je přesně ten příklad
    inscenace,
  • 00:46:52 která ve světě nemá problém,
    protože vznikala
  • 00:46:55 pro nejmenší děti,
    tudíž je takřka beze slov.
  • 00:46:58 A tyhle inscenace nemají problém
    vyjet kamkoliv,
  • 00:47:00 protože jim všude rozumí.
  • 00:47:03 Beránek byl v New Yorku,
    v Japonsku, v Izraeli,
  • 00:47:05 v celé Evropě, samozřejmě...
  • 00:47:08 -Beránku, skoč!
    -Bééé!
  • 00:47:22 -Ale co je nejpodstatnější -
    my máme autorský zázemí.
  • 00:47:25 V tu dobu, co já jsem tady,
    mělo ho to divadlo i předtím.
  • 00:47:28 -Já se tě teď musím na něco zeptat,
    princi.
  • 00:47:31 -A na co, lásko moje?
    -Miluješ mne?
  • 00:47:34 Jsem tvá jediná?
  • 00:47:38 -Žádnou jinou mít nechci
    a mít nebudu!
  • 00:47:42 To přísahám!
    -Princi? Ne!!!
  • 00:47:47 -Co to?!
  • 00:47:52 -Úplně zásadní tady byla
    Iva Peřinová.
  • 00:47:55 A tu opravdu velmi organicky
    vystřídal Vítek.
  • 00:48:00 -Be jako Budulínek.
    Cha cha.
  • 00:48:05 Tak polez, ty kluku, hop!
    -Já chci domů.
  • 00:48:09 -To já taky.
    -Babičko, dědečku,
  • 00:48:13 proč jsem vás jenom neposlechl?
    -Nefňukej mi tady
  • 00:48:17 a koukej zabavit děcka!
  • 00:48:22 -Že by ke snídaňce?
    -Řekl bych, že spíš na svačinku.
  • 00:48:29 -Dámy a pánové,
    20. ročník Mateřinky
  • 00:48:36 profesionálních loutkových
    divadel...
  • 00:48:44 -V roce 91 došlo k tomu,
    že se ten festival prostě přenesl,
  • 00:48:49 zůstali pouze herci,
    díky Františku Sokolovi,
  • 00:48:52 který to vehementně podpořil,
    to najednou
  • 00:48:54 začalo to město vnímat
    jako součást práce toho divadla.
  • 00:49:04 -Ted festival byla samozřejmě
    přehlídka
  • 00:49:07 českých profesionálních divadel,
    ale my jsme během času,
  • 00:49:10 zejména na začátku 90. let
    zjistili,
  • 00:49:14 že i ve světě existují divadla,
    která se tomuhle tomu
  • 00:49:18 specifickému typu tvorby
    věnují.
  • 00:49:22 A měli jsme pocit,
    že by bylo zdravé,
  • 00:49:24 kdyby se nějakým způsobem setkaly.
    A ono se časem ukázalo,
  • 00:49:30 že někteří z nich
    jsou často lepší než my.
  • 00:49:41 -Opravdu se víc orientuju
    na ty mladší děti,
  • 00:49:43 ale ono je to vždycky dobrý,
    že si člověk
  • 00:49:47 už dělá pro ty dospělí
    nebo skoro dospělí,
  • 00:49:49 může povolit uzdu v práci
    se symboly, s významy,
  • 00:49:52 víc hrát jako podprahové věci.
  • 00:49:55 -Pr!
    -Co se to tu děje?
  • 00:49:58 Och, jeďte pryč!
    -Hyjé!
  • 00:50:03 -Ta inscenace může být
    mnohovrstevnatější.
  • 00:50:07 Je to fajn si to takhle
    zkusit,
  • 00:50:09 ale pak se zase vždycky ráda
    vrátím
  • 00:50:11 k těm nejmladším divákům.
  • 00:50:13 Nějak mám pocit, že to tam pro mě
    rezonuje úplně nejvíc.
  • 00:50:17 -Cha cha cha.
  • 00:50:20 S největší pravděpodobností
    nechám nakonec zmizet
  • 00:50:23 i policejního inspektora z Paříže!
    Cha cha cha!!!
  • 00:50:29 -Já mám obrovskou kliku
    v tom profesním životě,
  • 00:50:31 že jako autor spolupracuji
    se dvěma
  • 00:50:34 současnými nejlepšími loutkářskými
    režiséry, co zde pracují.
  • 00:50:37 A to je Míša Homolová u nás
    a Tomáš Dvořák.
  • 00:50:40 To je pro mě jako pro autora
    obrovská škola,
  • 00:50:42 že jsem pro ně mohl psát
    a píšu.
  • 00:50:45 -Tudy, pane velkouzenáři,
    tady je bahýnko,
  • 00:50:47 tak ať mi tady neuklouznete.
  • 00:50:49 -Ale ale, pane hajný...
    -Ano?
  • 00:50:51 -Copak je to za podivné uskupení?
    -Ale, to jsou trempové.
  • 00:50:56 -Trempové?
    Oni vážně existují?
  • 00:50:59 -V mým lese bohužel ano.
    Pořád zpívají o tom,
  • 00:51:03 že by chtěli někam jít,
    ale zatím se nehnuli z místa...
  • 00:51:08 -Zároveň díky nim
    a díky i dalším režisérům,
  • 00:51:12 jako třeba Petr Vodička
    nebo Jakub Vašíček,
  • 00:51:14 abych zmínil ty z mladší generace,
    tak každý z nich
  • 00:51:17 je natolik inspirující,
    že to setkání s kýmkoliv z nich
  • 00:51:21 mě vždycky obohatilo.
    To je prostě radost.
  • 00:51:24 -Jako první žena překonává
    při samostatném přeletu Atlantik.
  • 00:51:31 -Amélie Erhartová.
    Chce si ale troufnout na něco,
  • 00:51:35 co ještě nikdo nedokázal.
  • 00:51:38 Jako první člověk obletět Zemi
    po jejím nejširším obvodu.
  • 00:51:43 -Uvědomuji si nebezpečí.
  • 00:51:45 Chci to udělat,
    protože to udělat chci!
  • 00:51:57 -Já samozřejmě mám jednu jistou
    nevýhodu,
  • 00:52:00 kterou jsem ale vždycky považoval
    za výhodu.
  • 00:52:03 Že prostě já nemám osobní umělecký
    ambice,
  • 00:52:06 ale měl jsem a pořád mě to drží
    ambice mít dobrý divadlo.
  • 00:52:11 To znamená - vždycky je dobrý
    se na tohle to
  • 00:52:14 spojit s těma lidma,
    nebo přemýšlet o těch,
  • 00:52:16 kteří ti pomůžou tuhle tu ambici
    prostě udržet
  • 00:52:19 a někam ji posouvat dál.
  • 00:52:23 -Ehm.
    HOVOŘÍ NĚMECKY
  • 00:52:29 Omluvte mě, prosím,
    zapomněl jsem vaše jméno.
  • 00:52:35 No!
  • 00:52:36 Nedělala, že mi nerozumí,
    pane!
  • 00:52:40 Já jen zapomněla vaše jméno,
    no!
  • 00:52:43 No nevím, no!
    Cestou zapomněla.
  • 00:52:46 Tak, představte se, prosím.
  • 00:52:50 -Ten můj život,
    který jsem prožila tady
  • 00:52:52 v tom divadle,
    byl asi nejkrásnější,
  • 00:52:55 co jsem si mohla přát.
    Dělat divadlo,
  • 00:52:57 dělat je s lidmi,
    kteří jsou mí kolegové
  • 00:53:01 a jsou mi příjemní
    a doufám, že i já jim.
  • 00:53:05 A že máme takové skvělé diváky,
    kteří sem pořád chodí.
  • 00:53:09 Mám radost.
  • 00:53:12 -Franci?
    -Ano, prosím?
  • 00:53:14 HOVOŘÍ SPOLU NĚMECKY
  • 00:53:19 Slyšela, slyšela?
    Jeho Výsost ptala,
  • 00:53:23 proč vy mlčet?!
  • 00:53:35 Vlastenec, jo?
  • 00:53:37 Vlastenec, co německy nechce
    ani slyšet, jo?
  • 00:53:52 Ani vstupenku vám ti vlastencové
    nedali!
  • 00:53:57 Nechtěli vás tu!
    A nepozvali!
  • 00:54:00 Do divadla vy dostali jiným vchodem
    a klčil v koutu!
  • 00:54:11 Jeho Výsost přála poznat
    komponista!
  • 00:54:14 Gratulovat chtěla k muzice!
    A já chledal, chledal
  • 00:54:19 a já našel vás!
    Takhle, tak!
  • 00:54:21 Ale to je chamba, chamba, slyšíte?!
    -Neslyším!!!
  • 00:54:28 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2019

Související