iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 6. 2019
21:50 na ČT2

1 2 3 4 5

18 hlasů
16998
zhlédnutí

Režisér s dýmkou aneb Můj život na place

Dokumentární portrét natočený u příležitosti 80. narozenin známého režiséra Dušana Kleina.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Režisér s dýmkou aneb Můj život na place

  • 00:00:13 Nejdůležitější asi věc,
    kterou mě asi Dušan Klein naučil
  • 00:00:17 je, že Žid patří do kavárny.
  • 00:00:19 A proto jsme před pražskou kavárnou
    Slávie.
  • 00:00:22 Ono je vlastně taky trochu tím,
    že v tom samém domě
  • 00:00:25 se nachází pražská FAMU.
  • 00:00:28 Tady jsme se potkali v rovině
    profesor, adept režie,
  • 00:00:33 později student v jeho ročníku.
  • 00:00:35 Dušan Klein mě učil vyprávět
    příběhy.
  • 00:00:38 A vlastně, když to vezmu
    kolem a kolem,
  • 00:00:40 život Dušana Kleina
    je vlastně jeden velký,
  • 00:00:44 ale velký filmový příběh.
  • 00:01:26 O Dušanovi Kleinovi se říká,
    že je to dítě štěstěny,
  • 00:01:29 což vlastně do jisté míry
    je pravda,
  • 00:01:32 protože ten jeho bohatý tvůrčí
    život, že jo.
  • 00:01:34 Natočil víc jak sto filmů.
    Kinematografických i televizních.
  • 00:01:40 A na druhou stranu to není
    tak úplně pravda,
  • 00:01:43 protože ten jeho život za války,
    kdy se narodil do židovské rodiny,
  • 00:01:47 pak byl deportován s bratry
    do ghetta,
  • 00:01:51 pak ten život ve Švédsku,
    v náhradní rodině,
  • 00:01:55 tak by vlastně napovídal,
    že takovým dítětem štěstěny není.
  • 00:01:59 Ale vlastně já říkám, že je,
    protože z těhle všech
  • 00:02:03 životních a osudových průserů
    ho ten Hospodin vlastně vytáhl
  • 00:02:08 zpátky do krásného tvůrčího
    života.
  • 00:02:11 A je pravda, když si vzpomeneme
    na ty jeho školní filmy,
  • 00:02:14 které točil spolu s Arnoštem
    Lustigem,
  • 00:02:18 takže vlastně v těch
    se vyrovnává
  • 00:02:22 právě s tou dobou válečnou,
    s dobou holocaustu.
  • 00:02:25 -Už to mám vyzkoušené.
    Na králících to vyšlo.
  • 00:02:31 A kvůli kontrole, no ne?
    Můžeme ukázat jenom zdravé děti.
  • 00:02:39 Ha!
  • 00:02:41 Rybí tuk jsi nechtěla
    a mrkvičku papáš.
  • 00:02:46 Co? Zlobíme?
    Tak se neboj strýčka Fose...
  • 00:02:55 -Já jsem se narodil v 39. roce,
    jak někdo vtipně podotkl:
  • 00:03:01 "Kleine, vy jste si uměli vybrat."
  • 00:03:04 Protože jsem se narodil
    v židovské rodině.
  • 00:03:07 To dětství bylo trošku složitější.
    Já jsem žil tehdy v Michalovcích.
  • 00:03:13 A Slováci první přijali
    Norimberské zákony.
  • 00:03:18 Samozřejmě nastalo stěhování
    Židů,
  • 00:03:21 nebo odsun Židů do koncentračních
    táborů.
  • 00:03:25 A pamatuji si jako dítě,
  • 00:03:27 že jsme jednou v noci z Michaloviec
    utekli.
  • 00:03:32 Tatínek zařídil náš úkryt
    v Bratislavě,
  • 00:03:36 kde byl katolický klášter
    pro sirotky.
  • 00:03:40 Byli jsme tam asi rok
    a pak nějaká dobrá...
  • 00:03:44 Respektive my jsme pak věděli,
    která dobrá duše slovenská to byla,
  • 00:03:49 která za peníze nás udala.
  • 00:03:51 Takže jednoho večera přišlo gestapo
    a odvezli nás všechny
  • 00:03:55 do koncentráku a důstojného
    pána Hlavatého popravili.
  • 00:04:04 Terezínem prošlo 15 tisíc dětí
    a z toho se zachránilo sto.
  • 00:04:09 A mezi těmi sty dětmi,
    které přežily ten Terezín,
  • 00:04:14 tak jsme byli i my tři bratři.
  • 00:04:17 -S Dušanem Kleinem nás vlastně
    propojuje taková hezká věc,
  • 00:04:20 protože i on byl dětský herec,
    obsadil ho kupříkladu
  • 00:04:24 Jiří Weiss do filmu
    Můj přítel Fabián.
  • 00:04:28 Kde ve věku 14 let,
    protože on byl klein,
  • 00:04:32 malého vzrůstu, to mu vydrželo
    až doteď, Dušánkovi,
  • 00:04:37 tak hrál cikánské dítě.
  • 00:04:41 -A vy se jmenujete Fabián?
  • 00:04:45 A to je váš syn?
  • 00:04:49 Co tu vlastně chcete?
    -Tam to máte napsaný.
  • 00:04:55 -A to nikdo z vás neumí číst?
  • 00:05:01 -Po těch zkušenostech války
    maminka taky přestala být
  • 00:05:05 ortodoxně věřící,
    takže jsme přestali žít
  • 00:05:12 nějakým způsobem v židovských
    tradicích, židovskými svátky.
  • 00:05:18 A nikdy jsem se ani k tomu
    nevrátil.
  • 00:05:20 Shodou okolností já jsem se
    hned po filmu
  • 00:05:23 z Bratislavy přestěhoval
    do Ostravy s maminkou,
  • 00:05:25 která tam dostala práci.
  • 00:05:28 A tehdy jsem se setkal s dívenkou,
    mně bylo 16, jí bylo 15,
  • 00:05:34 která mě požádala o podpis,
    protože mě znala z filmu.
  • 00:05:38 A já jsem se na ni zahleděl,
    chtěl jsem něco jiného.
  • 00:05:41 Ona chtěla podpis,
    já něco jiného, v tom věku.
  • 00:05:44 Takže slovo dalo slovo
    a stali jsme se přáteli.
  • 00:05:49 Pak se naše cesty rozešly,
    poněvadž já jsem šel
  • 00:05:52 studovat do Prahy na FAMU,
    ale pak shodou okolností
  • 00:05:55 přišla do Prahy,
    takže se naše cesty znovu setkaly,
  • 00:05:58 a za tři roky jsme se vzali,
    pak se narodili dva synové,
  • 00:06:02 tři vnoučata
    a žijeme dodnes spolu
  • 00:06:04 a občas se skutečně vezmeme
    za ruku.
  • 00:06:07 Je to jak pohádka z amerického
    kýče.
  • 00:06:22 -Ne náhodou se právě nacházíme
    ve filmovém studiu Barrandov,
  • 00:06:25 kde Dušan Klein v roce 1970
    točil první svůj film -
  • 00:06:29 Jeden z nich je vrah.
    Byla to detektivka.
  • 00:06:32 A vzniklo to vlastně úplnou
    náhodou,
  • 00:06:34 protože jednou takhle po Václaváku
    šel Dušan Klein
  • 00:06:37 a potkal pana doktora
    Václava Šaška, scénáristu.
  • 00:06:39 A Dušan mu říká: "Ty, Václave,
    nemáš nějakej scénář?"
  • 00:06:42 A on říká: "Ale jo, zrovna mám
    jednu takovou detektivku."
  • 00:06:45 Takže pak Dušan celá 70. léta
  • 00:06:48 vlastně tady točil jenom
    detektivky.
  • 00:06:51 -Přece mě sem nevezete,
    abych vám řek,
  • 00:06:53 kde měl Marek postel?
    -Pro mne je to důležité.
  • 00:07:00 Tohle je vražedný nástroj.
    Říká vám to něco?
  • 00:07:07 -Tehdy, v době normalizace byly
    v módě společenská dramata.
  • 00:07:11 A to byly takové ty filmy,
  • 00:07:13 jako byla Atomová katedrála
    a podobně.
  • 00:07:15 A abych tomu tlaku unikl,
    na takovej film,
  • 00:07:18 tak jsem přijal první detektivku,
    která byla k dispozici,
  • 00:07:21 abych nemusel točit něco jiného.
  • 00:07:23 A tomu jsem se vlastně celých deset
    let věnoval, jako úniku.
  • 00:07:28 A na druhé straně se přiznávám,
    že mám ten žánr rád
  • 00:07:30 a že se na něm mohl člověk
    naučit určitou profesi,
  • 00:07:33 určité řemeslo, bez kterého
    se tyto žánry nedají vyprávět.
  • 00:07:47 -My, režiséři, musíme mít občas
    velkou kliku.
  • 00:07:50 A ta klika znamená - mít štěstí
    na scénáristu.
  • 00:07:54 A to Dušan Klein měl,
    protože po těch mnoha detektivkách
  • 00:07:58 už vlastně chtěl svoji tvorbu
    trošku ozvláštnit
  • 00:08:01 a tak natočil film Radikální řez.
  • 00:08:03 To bylo o takových cikánských
    dětech, romských dětech.
  • 00:08:07 A v té době vlastně potkal
    Ladislava Pecháčka, scénáristu,
  • 00:08:11 se kterým natočil první Básníky.
  • 00:08:14 -No jenom čtěte.
    -Ta provoněná garsonka
  • 00:08:18 se sladkým pachem plynu,
  • 00:08:21 kde jen tvých vlasů fazónka
    mi kořenila slinu.
  • 00:08:25 Kde ruka chtivá protestů
    se ptala ňader
  • 00:08:28 na cestu k nedočkavému klínu.
  • 00:08:31 -Psal jste to vy.
  • 00:08:33 A vy prý jste to zhudebnil
    a hrál na schůzích SSM.
  • 00:08:37 -Byla náhoda, že se rok předtím,
    než jsem točil,
  • 00:08:40 odehrával v Novém Městě nad Metují
    festival české a slovenské komedie.
  • 00:08:44 A zrovna to byl takovej nepovedenej
    ročník.
  • 00:08:46 Já jsem tam byl jedinej v porotě
    za Barrandov.
  • 00:08:49 Tak vždycky po skončení projekce
    se na mě všichni podívali,
  • 00:08:53 tak jako:
    "Tohle nám předvádějte."
  • 00:08:56 A když jsem tam byl asi potřetí,
    počtvrté, tak jsem řekl:
  • 00:09:00 "Mně nic nevyčítejte.
  • 00:09:02 Až já natočím komedii,
    tak pak mi můžete nadávat."
  • 00:09:05 A oni se ptali, proč netočím
    komedii,
  • 00:09:08 dělal jsem jenom kriminální filmy
    tehdy,
  • 00:09:11 tak jsem říkal, že nemám látku.
  • 00:09:13 A tehdejší šéfredaktor
    v Hradci Králové mi řekl:
  • 00:09:16 "My tady máme takovej debut,
    prvotinku,
  • 00:09:19 nějakého doktora Pecháčka.
  • 00:09:21 Zdá se, že je to veselé.
    Chcete se na to podívat?"
  • 00:09:24 Tak jsem si půjčil ten rukopis,
    večer jsem ho dočetl
  • 00:09:28 a hned jsem sháněl telefonní číslo
    na doktora Pecháčka,
  • 00:09:32 abych mu řekl, že se mi to moc
    líbí,
  • 00:09:35 že bych se pokusil to přepsat
    do filmu.
  • 00:09:38 -Ozvali se tři režiséři
    z Barrandova.
  • 00:09:40 A protože Dušan byl první,
    a já jsem nikoho z branže neznal,
  • 00:09:45 tak jsem se dohodl s Dušanem,
    který mi nabídl spolupráci.
  • 00:09:49 -Jak bys mě namaloval,
    kdybys byl malířem?
  • 00:09:54 -Namaluju tvoje ruce.
    Dvě ještěrky na opuce.
  • 00:10:02 -A dál?
    Tak pokračuj.
  • 00:10:08 -A on říkal, že byl tak vyjevenej,
    že mu volá Barrandov,
  • 00:10:11 že by natočili jeho prvotinu,
    tak čekal, když druhej telefon,
  • 00:10:15 který zazvonil o půl hodiny
    později, že to bude Hollywood.
  • 00:10:18 Ale on se mě ptal,
    proč to chci točit?
  • 00:10:20 Co mě na tom zaujalo?
  • 00:10:23 -Moment, já bych si tohle to
    rád natočil.
  • 00:10:25 Prosím vás, oba dva si stoupněte
    tam někam na střed.
  • 00:10:27 -Já jsem odpověděl v tom smyslu,
    že v té době
  • 00:10:30 vznikalo mnoho filmů o mladých
    lidech,
  • 00:10:33 ale většinou to byly děti
    z rozvrácených rodin,
  • 00:10:35 děti alkoholiků...
  • 00:10:37 A já jsem si říkal - jámám dva syny
    a ti mají hezkej poetickej život,
  • 00:10:42 aniž by žili v nějakém nesouladu.
    A jejich duševní život
  • 00:10:46 by mohl být pro diváka stejně
    zajímavý jako byl pro mě
  • 00:10:49 zajímavý Štěpán Šafránek,
    když jsem si přečetl knížku.
  • 00:10:56 -Tak prosím.
    -Děkuji...
  • 00:10:59 -Děkovat nestačí, kamaráde.
    To musíš taky zaplatit.
  • 00:11:04 -Myslíš?
  • 00:11:08 -Když jsem se dozvěděl
    od kameramana Sirotka,
  • 00:11:09 že nám přidělili ten nejhorší
    materiál, který tady existoval,
  • 00:11:12 to bylo východoněmecké ORWO,
  • 00:11:14 tak jsem šel protestovat
    k náměstkovi ředitele.
  • 00:11:17 A on říkal:
    "Na to stejně nikdo nepřijde.
  • 00:11:20 Buďte rád, že můžete točit."
  • 00:11:23 -My jsme pořád hrozně chtěli
    něco vidět.
  • 00:11:27 A byly denní práce
    a Dušan pořád říkal:
  • 00:11:29 "Ne, to ne.
    Ke mně nikdo nepůjde."
  • 00:11:32 -To vás zablokuje.
    -On říkal:
  • 00:11:34 "To by vám, kluci, dělalo
    problémy."
  • 00:11:36 A my: "Ne, my bysme to chtěli
    vidět, jak to..."
  • 00:11:39 A pak jednou byly nějaký denní
    práce
  • 00:11:42 a my jsme byli na Barrandově,
    už nevím, kvůli čemu, a on říkal:
  • 00:11:44 "No dobře, tak pojďte."
  • 00:11:46 Já si pamatuju, že to byl pro nás
    tak strašný šok,
  • 00:11:48 že jsme z toho byli tak zděšení,
    co jsme viděli.
  • 00:11:51 Prostě jsme ty dva pány
    tam vůbec nepoznávali.
  • 00:11:53 A že jsme Dušanovi řekli,
    že končíme.
  • 00:11:55 -Jo, bylo to špatný, no.
    -Že to už nebudeme dělat.
  • 00:11:58 A on byl..., to si myslím,
    že bylo od něj úžasný,
  • 00:12:01 že on samozřejmě nezačal:
    "Máte smlouvu..."
  • 00:12:04 On s náma chodil, pamatuješ si,
    po tom Barrandově venku
  • 00:12:07 mezi těma budovama
    a rozmlouval mám,
  • 00:12:09 že to je normální,
    že ta reakce je taková vždycky,
  • 00:12:12 že se lidi neznají, že si
    představují, že vypadají jinak.
  • 00:12:15 A že on je spokojenej s tím,
    jak to děláme.
  • 00:12:19 Opravdu měl s náma nebetyčnou
    trpělivost.
  • 00:12:22 -Hele, vykašlem se na to.
  • 00:12:24 Dneska mi to nejde, potřebuju
    inspiraci.
  • 00:12:27 -Sauna ti nestačila?
  • 00:12:30 -Ono taky záleží na tom,
    s kým se člověk potí, víš?
  • 00:12:37 -Já jsem měl takovou zvláštní
    schvalovací projekci.
  • 00:12:41 Samozřejmě jsem čekal,
    že se tam budou smát.
  • 00:12:44 Během celé projekce nebylo ani
    jedno pousmání, ani náznak rtů.
  • 00:12:49 Všichni seděli zachmuřeně
  • 00:12:51 jako kdyby se dívali na nějaké
    válečné drama.
  • 00:12:54 Skončil film, rozsvítilo se,
    v první řadě seděl Milan Laičiak,
  • 00:12:58 slovenský básník, tehdejší náměstek
    ředitele,
  • 00:13:01 ten vstal a asi pod vlivem několika
    skleniček řekl:
  • 00:13:06 "Já nevím jak vy,
    ale mně je zle."
  • 00:13:09 A pak mi ředitel Girtler přišel
    oznámit verdikt,
  • 00:13:12 že film nemůžou pustit do kin,
    protože jsou tam
  • 00:13:15 náznaky protispolečenského nazírání
    na realitu.
  • 00:13:20 Po půl roce přišel za mnou zástupce
    ředitele Girtlera,
  • 00:13:26 že když budu ochotnej vystřihnout
    dvě básničky,
  • 00:13:29 které tam byly,
    že ten film pustí do kin.
  • 00:13:32 Tak se přiznám, že jsem byl tehdy
    takovej zbabělec,
  • 00:13:34 že jsem to udělal a ty básničky
    vystřihl.
  • 00:13:36 -Teď, když jsem u tebe,
    tak mě verše napadají.
  • 00:13:39 -Jedna byla:
  • 00:13:41 "Chcete se upsat humoru?
    Nemiřte nikdy nahoru.
  • 00:13:45 Nakukujte jen zpovzdálí,
    kde rozdávají metály."
  • 00:13:50 To byla první.
    A druhá byla:
  • 00:13:54 "Dejme si nalít ještě sklenku,
    nač hned spoléhat na myšlenku?
  • 00:13:59 Nám stačí stárnout, budem vlivní,
    senilní a neomylní."
  • 00:14:06 Mně se zdály ty básničky nevinné,
    milé, ale nevinné.
  • 00:14:10 A oni tehdy napsali do všech
    redakcí,
  • 00:14:13 chodily jim kontroly ÚV,
    napsali do všech redakcí,
  • 00:14:16 že se nesmí o filmu psát,
    ani ho nějak propagovat.
  • 00:14:21 Což se rozkřiklo po celé Praze,
    takže ráno
  • 00:14:24 vedoucí kina Lucerna,
    pan Homola mi volal a říkal:
  • 00:14:28 "Dušane, co se to děje?
    Tady je fronta až do Štěpánské."
  • 00:14:33 -Když pak byla beseda s diváky,
    tak Dušan na pódiu oznámil,
  • 00:14:38 že se chystá druhej díl.
  • 00:14:40 To mě překvapilo, protože já jsem
    o ničem takovým nevěděl.
  • 00:14:44 A začalo se pracovat na básnické
    sérii.
  • 00:14:48 -Tenkrát se dvojky vůbec nedělaly.
    To byl úplnej unikát.
  • 00:14:54 -Pane profesore, jak pozná člověk,
    že není pitomej?
  • 00:14:58 -No, chytrej člověk to nepozná
    nikdy a blbci je to jedno.
  • 00:15:04 -V tom prvním díle ti hoši končili
    maturitou,
  • 00:15:07 tak zákonitě následovala vysoká
    škola,
  • 00:15:11 v níž ten Štěpán Šafránek
    šel studovat medicínu
  • 00:15:15 a Kendy filmovou režii.
  • 00:15:18 -Tak to jste vy.
  • 00:15:20 -A vy jste ten kamelot, násilník
    a pěstitel pomerančů.
  • 00:15:24 -Tenhle jsem vypěstoval speciálně
    pro vás.
  • 00:15:27 -Já vím, že Dušan mi vyprávěl,
    že měl připravenej,
  • 00:15:30 opravdu hodně připravenej,
  • 00:15:33 že jsme měli být s Davidem
    na vojně.
  • 00:15:35 A to zase zakázali okamžitě.
  • 00:15:37 -Byls na vojně?
    -Byl.
  • 00:15:40 -To je zvláštní. Krok ses naučil
    držet, ale hubu ne.
  • 00:15:46 -Spolupráce s Ladislavem Pecháčkem
    potom pokračovala.
  • 00:15:50 Nejenom na Básnících, samozřejmě,
    ale třeba kromě takových filmů
  • 00:15:54 jako Vážení přátelé, ano,
    tak spolu natočili
  • 00:15:58 především Dobří holubi se vracejí.
  • 00:16:00 Já ten film mám mimořádně rád.
    Skutečně mimořádně,
  • 00:16:03 protože tam se sešla naprosto
    fenomenální herecká parta.
  • 00:16:09 -Miloš Lexa.
    Postavte se rovně!
  • 00:16:15 Pokračujte.
    -Topič, svobodný, rodiče zemřeli.
  • 00:16:23 -Řekněte nám, co jste chlastal?!
    -Pil jsem...
  • 00:16:27 -Ptám se, co jste chlastal?!
  • 00:16:33 -Já si myslím, jednu věc -
    že jeho režie je nenápadná.
  • 00:16:36 To znamená - je to o tom,
    že herec musí přinášet
  • 00:16:41 něco na ten plac, musí si o tom
    něco myslet.
  • 00:16:45 A v tu chvíli se stává režisér
    takovým jaksi
  • 00:16:51 v dobrém slova smyslu divákem,
    který nějakým způsobem
  • 00:16:55 může vést nenápadně toho herce.
  • 00:16:58 A to je právě pro Dušana Kleina
    typický.
  • 00:17:01 Že je zúčastněným divákem.
    On má totiž herce rád, řekl bych.
  • 00:17:07 A to všechno se sčítá,
    to všechno dělá atmosféru
  • 00:17:12 a to všechno dělá i výsledek.
  • 00:17:18 -Dokud hraju, nemám obavy.
  • 00:17:21 Až dohraju, stanu se zase
    náměstkem.
  • 00:17:24 Musím to brát vážně.
    A budu mít obavy.
  • 00:17:27 Chtěl bych být dělníkem
    a celej den se nikoho neobávat.
  • 00:17:32 -Vážení přátelé, ano, ten šel
    do distribuce v listopadu 89.
  • 00:17:39 Zapadl, protože ta doby byla
    ještě odvážnější než ten film.
  • 00:17:45 -Myslím, že jsem přeslechl
    tvé jméno.
  • 00:17:47 -Fišer.
    -Hm.
  • 00:17:50 Jsem rád, že jsem tě poznal,
    soudruhu.
  • 00:17:53 -Na začátku 90. let se rozpadl
    Barrandov.
  • 00:17:56 To znamená -
    všichni ti zaměstnaní režiséři
  • 00:17:59 byli posláni na volnou nohu,
    takže Dušan začal
  • 00:18:02 hodně pracovat v televizi,
    což by zdánlivě mohlo působit,
  • 00:18:08 že to je kariérní sešup,
    ale vlastně tomu Dušanovi
  • 00:18:11 ta televize umožnila rozšířit
    žánrově své portfolio.
  • 00:18:18 Takže tam natočil mnoho
    zajímavých adaptací.
  • 00:18:23 Zweigem počínaje
    a já nevím kým konče.
  • 00:18:26 Za vše bych třeba zmínil
    podle Havlíčka Ta třetí,
  • 00:18:31 psychologický román podle scénáře
    Václava Šaška.
  • 00:18:35 -Víš jistě,
    že sis vybral dobře?
  • 00:18:43 Něco ti dlužím a chci to splatit,
    dokud mám ještě příležitost!
  • 00:18:46 Tys myslil, že tě trápím,
    když se s tebou nechci milovat?
  • 00:18:50 Tos nevěděl, že jsem trápila
    i sebe?
  • 00:18:56 Snad by ses mě nakonec nebál?
  • 00:18:59 -My jsme si s panem režisérem
    Dušanem Kleinem
  • 00:19:01 vstoupili do života zhruba
    v roce 1995.
  • 00:19:05 Dušan Klein si mě vybral
    jako představitelku hysterky.
  • 00:19:09 Udělal dobře, samozřejmě,
    bylo to velmi věrohodné.
  • 00:19:14 -Vím přesně, pane docente,
    co nesmím.
  • 00:19:20 Když on byl ke mně tak...
    Tak krásně drzý!
  • 00:19:23 Zapomněl, jak se jmenuju.
    -Hm.
  • 00:19:25 To bych taky rád zapomněl.
  • 00:19:28 -Dušan Klain to možná neví,
    ale jemu a Karlu Schmyczkovi
  • 00:19:31 říkám "mí filmové otcové",
  • 00:19:34 protože mě vlastně spoustu věcí
    naučil.
  • 00:19:39 Hlavně, co si budeme povídat,
  • 00:19:42 krotit moji energii takzvaným
    sklem.
  • 00:19:45 -Sváděl mě.
    -Ano. Ale jak?
  • 00:19:49 -Ty jsi učiněný svatý František.
  • 00:19:51 Tobě abych všechno podala
    po lopatě.
  • 00:19:55 Copak si to nedovedeš alespoň
    představit?
  • 00:19:59 Obvykle se svádí gramofonem,
    vínem nebo očima.
  • 00:20:06 Ale hlavně gramofonem.
    Ten svedl dohromady už více lidí.
  • 00:20:11 -To byl krásnej scénář,
    krásná látka.
  • 00:20:15 A vzpomínám si, jak jsme se
    setkávali v centru Prahy
  • 00:20:19 na Vinohradech s Dušanem
    a připravovali jsme se na to.
  • 00:20:24 A můj první vjem vždycky byl,
    když jsem vešel
  • 00:20:27 do jeho pracovny, že vcházím
    k Sherlocku Holmesovi.
  • 00:20:32 Bylo tam kupodivu ticho,
  • 00:20:34 žádný tramvaje z Vinohradský,
    a voněl tam tabák.
  • 00:20:38 Výběr dýmek byl veliký
    a čas plynul velice rychle.
  • 00:20:42 Takže s Dušanem vždycky přicházela
    taková klidová zóna.
  • 00:20:48 -Je to pro mě strašná představa,
    že tohle tělo měl ještě někdo jiný.
  • 00:20:54 -Dušan ve škole nás vždycky učil,
    že film je především řemeslo,
  • 00:21:00 že je to především řemeslná věc.
  • 00:21:03 On se nikdy na nás nepovyšoval
    jako nějaký umělec,
  • 00:21:06 ani nikdy z nás umělce nedělal.
  • 00:21:09 On říkal: "Primárně natočte
    dobrý film, vyprávějte film,
  • 00:21:14 který má začátek, prostředek
    a konec a má nějakou emoci.
  • 00:21:17 A ten film točte pro lidi,
    protože ty sedačky v tom kině jsou,
  • 00:21:21 aby na nich někdo seděl!
  • 00:21:24 Ty tam prostě nejsou
    pro srandu králíkům.
  • 00:21:27 Ty tam nejsou pro šest Antošů
    a pro festivalovou porotu.
  • 00:21:32 -Vznešený majestát smrti se
    i v této chvíli
  • 00:21:36 vznáší nad našimi hlavami...
  • 00:21:38 -Samozřejmě nepodlézat těm divákům,
    nebýt vůči nim servilní,
  • 00:21:44 nechtít mít nabytá kina
    na nějakém primitivném humoru
  • 00:21:49 nebo na nějakých lascivních
    projevech,
  • 00:21:53 ale mít je tam na humoru
    inteligentním.
  • 00:21:56 To si myslím, že je nesmírně
    důležitý.
  • 00:21:59 A když si prohlídnete tvorbu
    Dušana Kleina,
  • 00:22:01 tak ty jeho filmy tohle vždycky
    jakoby splňujou.
  • 00:22:04 -Takový párečky zaslouží odměnu...
  • 00:22:09 -Ach!
  • 00:22:12 Věříte, že když mi bylo 17,
    tak jsem chtěla do kláštera?
  • 00:22:16 -Do mužskýho...?
  • 00:22:22 -Dneska jo, ale tenkrát
    jsem byla pobožná.
  • 00:22:26 Když mi tatínek umřel, růženec
    jsem vyměnila za řeznickej nůž.
  • 00:22:34 -Snad pan manžel nežárlí?
  • 00:22:36 -Já si pamatuju, že třeba,
    když jsme točili film Andělský oči,
  • 00:22:42 tak tam jsem hrála takovou
    podvodnici, koketu.
  • 00:22:45 A není mi to vlastní v mém osobním
    životě,
  • 00:22:48 takže to, že on mi věřil
    a že mi třeba pomohl
  • 00:22:57 v takové stínohře,
    že jsem se převlíkala
  • 00:22:59 za prostěradlem a měla jsem tam být
    nahá,
  • 00:23:02 takže on to opravdu udělal
    tak decentně,
  • 00:23:05 že neublížil té herečce,
    že ji nezneužil.
  • 00:23:08 Tak za to jsem mu dodneška
    vděčná.
  • 00:23:11 -Slečno Nadio, mě už bolí ruce...
  • 00:23:16 -Nečekala jsem,
    že vydržíte tak dlouho.
  • 00:23:34 -V 30. letech ctihodný páter Knox
    sestavil desatero přikázání,
  • 00:23:39 proti němuž by se žádný autor
    detektivních příběhů
  • 00:23:41 neměl zpronevěřit.
  • 00:23:44 -Točit Pátera Knoxe v přímým živým
    přenosu na kolik kamer -
  • 00:23:48 kolik jich tam je?
  • 00:23:50 10, 12, 18, přenosák,
    jak když točíš Ligu mistrů...
  • 00:23:55 To je neskutečný to všechno
    dát organizačně dohromady.
  • 00:24:00 Tam herci přebíhali ze studia
    do studia,
  • 00:24:02 dokonce i do exteriérů a tak.
  • 00:24:04 Takže to vyžadovalo rozhodně
    velkou režijní odvahu.
  • 00:24:07 -Tak možná máte pravdu, to ale
    aby nám to pasovalo do kříže,
  • 00:24:12 tak to nám tady chybí čtvrtá
    mrtvola. Fotograf Flér.
  • 00:24:14 -Ovšem ten je naživu.
    -Tak už třeba dlouho nebude.
  • 00:24:18 -Evičko, vy jste sadista
    nebo cynik?
  • 00:24:21 -Na druhou stranu - bylo to
    samozřejmě v kontextu té doby.
  • 00:24:25 Ta 90. léta byla taková uvolněná,
    hledaly se nové tvary, nové žánry.
  • 00:24:32 Vlastně se najednou svobodně hrálo,
    bylo umožněno si svobodně hrát.
  • 00:24:38 I tomu Dušanovi.
    Tak si myslím, v Páteru Knoxovi
  • 00:24:42 krásně pohrál.
  • 00:24:43 A všimněte si,
    že opět s brilantními herci.
  • 00:24:46 -Mimochodem, kde jste byl včera
    večer?
  • 00:24:51 -Vy chcete moje alibi?!
    Máte je mít!
  • 00:24:57 Byl jsem tady!
  • 00:24:59 Hráli jsme takovou kriminální
    komedii.
  • 00:25:02 Mimochodem - já tam hraju oběť.
  • 00:25:06 -Každý poslední pátek v měsíci
    se vysílal ten díl,
  • 00:25:09 který jsme 3 neděle předtím
    museli nazkoušet na zkušebně.
  • 00:25:13 A týden před tím, potom už
    v připraveném, vystavěném studiu,
  • 00:25:19 kde už byla dekorace,
    kde už chodili i kameramani.
  • 00:25:22 A tam vlastně nesmělo dojít
    k žádnýmu nonsensu.
  • 00:25:25 Tam se prostě nesměla udělat
    chyba!
  • 00:25:28 A už jenom to vědomí bylo
    tak strašně stresující,
  • 00:25:31 že vlastně...
    Ten seriál měl 10 dílů,
  • 00:25:34 potom 11. takový bonusový,
  • 00:25:37 takže jsme, nebo respektive
    spíš já,
  • 00:25:39 protože já jsem byla
    v těch všech dílech,
  • 00:25:42 jsem měla 10 premiér do roka.
  • 00:25:44 -Co děláš? Ne, prosím tě, ne.
    Nezačínej zas.
  • 00:25:47 -Neboj se.
    Nejde o sex, proboha.
  • 00:25:54 Nosím scénář na těle.
    Zemřel bych i s ním.
  • 00:25:58 -Vlastně řešit celej tenhle kolos
    toho přímého přenosu,
  • 00:26:02 to mohl dělat samozřejmě
    jedině Dušan Klein,
  • 00:26:05 který s klidem a s dýmkou v ústech
    vyřešil každou záležitost.
  • 00:26:10 -Dýmky představují
    takové průsečíky mého života,
  • 00:26:14 protože každá dýmka je spojená
    s nějakou událostí v mém životě.
  • 00:26:20 První dýmka byla vlastně dýmkou
  • 00:26:23 mého prvního filmu -
    Místenka bez návratu.
  • 00:26:26 Kdy já jsem měl strašnou trému,
    protože jsem obsadil
  • 00:26:28 veliké herce do toho filmu.
  • 00:26:30 Jako byla Jiřinka Šejbalová,
    pan Macháček, paní Vášová...
  • 00:26:35 A když mě paní Šejbalová pozvala
    do bytu,
  • 00:26:38 abych jí řekl režijní představu,
    tak jsem byl tak nervózní,
  • 00:26:42 že jsem si koupil balíček cigaret,
    abych měl něco v ruce,
  • 00:26:47 abych tu nervozitu překlenul.
  • 00:26:50 A tehdy jsem měl architekta Škvora,
    což byl takový
  • 00:26:53 doyen barrandovského sboru,
    a ten říkal:
  • 00:26:57 "Pane režisére, přece nebudete
    kouřit cigaretu,"
  • 00:26:59 a nabídl mi doutník.
    Ten jsem nebyl schopnej,
  • 00:27:02 tak mi daroval první dýmku
    a naučil mě, jak s ní zacházet.
  • 00:27:05 Říkal: "Vidíte, tak to má tu
    výhodu.
  • 00:27:08 Když se vás paní Šejbalová
    na něco zeptá,
  • 00:27:09 vy si ji klidně nacpete,
    rozmyslíte, co říct
  • 00:27:12 a pak odpovíte."
    No a pak jsem dotočil film
  • 00:27:17 a od manželky jsem dostal
    druhou dýmku.
  • 00:27:20 Pak jsem měl třicátiny,
    dostal jsem třetí dýmku...
  • 00:27:23 A takhle ty dýmky získaly
    takovou chronologií mého života.
  • 00:27:28 -Když jsme kdysi točili
    Strážce duší,
  • 00:27:31 to byl seriál pro televizi,
  • 00:27:33 tak jsme taky točili v Jeseníku,
    město Jeseník.
  • 00:27:37 A tam jsou lázně, plicní lázně.
    Nás tam ubytovali
  • 00:27:41 v nějakým sanatoriu a byli jsme tam
    5 minut
  • 00:27:46 a vzniknul poplach, protože Dušan
    si zapálil fajfku na pokoji.
  • 00:27:53 A vím, že přišli a říkali:
  • 00:27:55 "Prosím vás, to fakt ale není
    možný."
  • 00:27:57 A on říkal: "Já nevím, tak
    snad půjdu bydlet někam jinam."
  • 00:28:01 A pak to nějak vyřešila
    rekvizitářka,
  • 00:28:03 že nalepila na ty hlásiče pytlíky,
    nebo co.
  • 00:28:11 -Já jsem si dneska, snad vás
    nepřekvapím,
  • 00:28:14 dopoledne toho Dušana Kleina
    namaloval jako vzpomínku,
  • 00:28:20 kdy si povídá s kamerou
    a připravuje se na záběr.
  • 00:28:24 To tam byl vždycky většinou sám
  • 00:28:26 a tak si to procházel
    a měl ten scénář a dýmku.
  • 00:28:29 Možná, že je tady mladší
    než teď ve skutečnosti je,
  • 00:28:32 ale připadalo mi to stylové.
  • 00:28:41 -Dušan patří mezi ty,
    kteří byli jedinečný.
  • 00:28:44 On je prostě ve své práci naprosto
    spolehlivým profesionálem.
  • 00:28:49 A jestli točil detektivky,
    nebo točil historické filmy,
  • 00:28:52 a nebo točil komedie -
    já si myslím, že na všechno měl.
  • 00:28:56 -Znalci potvrdili, že autorem
    padělku jste vy, Zajíčku!
  • 00:29:00 -Proč bych já měl podpis falšovat?
  • 00:29:03 Neměl jsem důvod,
    peníze jsem už měl!
  • 00:29:06 A kdybych chtěl padělat podpis,
    neudělal bych to tak blbě,
  • 00:29:09 slavný soude, tohle není padělek,
    to je omalovánka.
  • 00:29:11 -Upozorňuji soud na tendenci
    obžalovaného se k padělku přiznat!
  • 00:29:15 -Já jsem byl pomocným režisérem
    na filmu Konto separato.
  • 00:29:19 Točilo se to v Ostravě,
    obsazeni byli herci
  • 00:29:22 z celé republiky a byl velký
    problém to dát dohromady.
  • 00:29:25 Tam jsem si uvědomil,
    jaký on je profesionál,
  • 00:29:27 protože velmi často neměl
    všechny herce pospolu.
  • 00:29:31 Viktor Preiss mu přijel ve 2 hodiny
    a teprve ve 3 Honza Přeučil.
  • 00:29:35 A ten zas odjel a další přijel,
    takže jsme třeba točili
  • 00:29:38 soudní přelíčení,
    které tam bylo velmi obsažené,
  • 00:29:41 bylo to asi 20 minut filmu,
  • 00:29:44 a točili jsme třeba jenom jednu
    stranu.
  • 00:29:46 Pak druhou stranu...
    A já jsem říkal:
  • 00:29:48 "Já vůbec nevím, co točí."
  • 00:29:50 A to jsem to jako pomocný
    režisér docela znal,
  • 00:29:53 ten příběh, že jo.
    "Jak to vůbec může dát dohromady?"
  • 00:29:55 A on byl takovej profík,
    že byl schopný
  • 00:29:58 tyhle ty věci vyřešit, že měl
    tu až kubistickou paměť v hlavě,
  • 00:30:03 kdy viděl všechny ty směry,
    ty strany té situace.
  • 00:30:07 A opravdu, když jsem se na to potom
    podíval, tak jsem vůbec nepoznal,
  • 00:30:10 že třeba ten Viktor s tím Honzou
    se neviděli na tom place.
  • 00:30:14 -Pan řiditel banky lže
    jako by tiskl.
  • 00:30:17 -Pan řiditel banky
    je pod přísahou.
  • 00:30:20 -Věděl přesně, oč jde!
    Věděl dokonce i to,
  • 00:30:23 že dopadne-li akce polského uhlí
    dobře,
  • 00:30:25 ani on, ani banka nezůstanou
    zkrátka!
  • 00:30:27 Byl dokonce policií obviněn.
  • 00:30:29 A najednou zde stojí
    jako svědek obžaloby!
  • 00:30:32 -Dušan vždycky přesně
    na tom place věděl, co chce.
  • 00:30:34 -Dokonce jsem zažil,
    že právě mu někdo,
  • 00:30:36 nějaký kameraman nabízel,
    že prostě:
  • 00:30:39 "Dušane, nechceš?
    Já ti tady udělám ještě tohle..."
  • 00:30:42 On říkal:
    "Já to nepotřebuju."
  • 00:30:44 "Třeba ještě tenhle záběr."
    "Ne, já to nepotřebuju."
  • 00:30:47 -Přečtěte to.
  • 00:30:51 -"Oznamujeme s hlubokou lítostí,
    že Váš syn, Edward Bauden,
  • 00:30:57 byl zabit 7. tohoto měsíce
    při útoku.
  • 00:31:01 Ministerstvo války."
  • 00:31:05 Je mi to strašně líto,
    pane Baudene.
  • 00:31:10 -On tak rád vodil ovce na pastvu.
  • 00:31:15 Už jako malej kluk.
    To ještě ani nechodil do školy.
  • 00:31:22 -Dušan uměl mistrovsky pracovat
    s tou scénou,
  • 00:31:26 pracovat se zabědováním...
  • 00:31:29 -Tak ty se ptáš, co se stalo?!
    Tak já ti teda řeknu, co se stalo!
  • 00:31:36 Kvůli tvýmu mizernýmu soudu,
    kvůli těm mizernejm třem stovkám,
  • 00:31:43 kvůli tvý nezažranosti, Steve,
    můj kluk padl ve Francii!
  • 00:31:50 A za to teďka tuhle hůl rozmlátím
    vo tu tvou blbou palici!
  • 00:32:05 -Tak, posaďte se.
  • 00:32:09 Jak jsme si říkali, že je dobrý
    si říct takovou premisi,
  • 00:32:12 co by se stalo...
  • 00:32:14 Zkusme vyjít z premise,
    co by se stalo,
  • 00:32:17 kdyby se po propuštění vrátil
    domů,
  • 00:32:20 a zjistil,
    že žena má někoho jiného.
  • 00:32:23 Není to moc originální,
    to přiznávám,
  • 00:32:25 ale je to myslím dosti nosná
    premise,
  • 00:32:29 abychom mohli zkusit vymýšlet
    příběh.
  • 00:32:33 -Dušan Klein mě naučil spoustu
    zajímavých věcí.
  • 00:32:36 Jednu si budu pamatovat do smrti.
    A to je krásná věta:
  • 00:32:39 "Umění režie je umění vybrat si
    lidi.
  • 00:32:43 A oni pak ten film udělají za vás."
    To je dobrý.
  • 00:32:47 Takže tím já se snažím docela
    řídit.
  • 00:32:49 A další zajímavá věc -
    jak poznat dobrej scénář.
  • 00:32:53 Jak člověk pozná dobrej scénář?
  • 00:32:55 Když vám okamžitě, když ho čtete,
    začnou naskakovat obličeje.
  • 00:33:02 Ta figura je tak dobře napsaná,
    tak krásně napsaná,
  • 00:33:06 že je v podstatě jedna, maximálně
    dvě možnosti z herců,
  • 00:33:09 kdo to může hrát.
  • 00:33:11 Když je ta figura blbě napsaná -
    tak chlap, středák,
  • 00:33:15 nevíme moc přesně, kdo to je,
  • 00:33:17 tak to může hrát kdokoliv
    ze střeďáků.
  • 00:33:20 Ale když ta figura je dobře
    napsaná,
  • 00:33:21 tak to může hrát jenom ten jeden,
    nebo maximálně dva.
  • 00:33:24 A ty dva lidi je potřeba
    ukecat.
  • 00:33:35 -Já jsem měl Dušana moc rád
    a mám pocit,
  • 00:33:38 že i on mi docela fandil,
    protože já jsem snaživej typ.
  • 00:33:44 A i když jsme si moc nerozuměli
    v tom,
  • 00:33:46 co jsem točil, on vždycky říkal:
  • 00:33:48 Patričku, proboha,
    to je tak blbý,
  • 00:33:50 nebo to je tak divný,
    proč neděláte něco jinýho?
  • 00:33:54 Pořád mi říkal:
    Proč neděláte něco normálního?
  • 00:33:56 Každopádně po třech letech
    mě vyhodili,
  • 00:33:59 že už mě nikdo nechtěl vést.
  • 00:34:01 A Dušan mi potom zavolal další den
    a říkal:
  • 00:34:04 "Patriku, já vás vezmu zpátky.
    Já mám pocit,
  • 00:34:07 že byste měl ještě dostat šanci,
    musíte si to nějak platit sám,
  • 00:34:11 tu školu, ale já vás zapíšu
    a celý to doděláte."
  • 00:34:15 A protože můj tatínek byl primář
    klasické chirurgie v Olomouci,
  • 00:34:19 tak měl skříň plnou flašek.
  • 00:34:22 Strašně moc flašek nádhernýho
    alkoholu.
  • 00:34:25 Přivezl jsem do Prahy několik beden
    těch flašek
  • 00:34:28 a rozdal jsem tam bedny -
    na produkci, na kameře,
  • 00:34:32 osvětlovačům, technikům...
  • 00:34:34 Prostě všem jsem něco dal,
    jestli by to nemohli třeba se mnou
  • 00:34:38 nějak jako udělat bez peněz.
    A dostudoval jsem
  • 00:34:41 na těch flaškách
    a Dušan to prostě celý přikryl.
  • 00:34:55 -Já se přiznám, že mě v životě
    vždycky lákaly překážky,
  • 00:34:59 něco nového.
  • 00:35:01 Tak zase, když mně nabídli Ulici
    v době,
  • 00:35:04 kdy jsme nevěděli o čem to bude,
    kdo v tom bude hrát
  • 00:35:07 a postavit projekt jako každodenní
    seriál -
  • 00:35:09 bylo něco nového
    a člověk si rád vyzkouší své síly,
  • 00:35:13 jestli na to ještě má.
  • 00:35:16 -Zajímavej a hezkej na Dušanovi
    je jakýsi lidský rozměr.
  • 00:35:21 On je totiž Dušan prostě přející
    člověk, který má tendenci pomáhat.
  • 00:35:28 A já jsem to pocítil jako
    velmi osobně,
  • 00:35:31 když se mi narodil syn,
  • 00:35:34 tak jsem Dušanovi zavolal
    a říkal jsem:
  • 00:35:37 "Dušane, prosím vás,
    vy děláte tu ulici,
  • 00:35:41 celý jste to vymyslel,
    já bych potřeboval práci.
  • 00:35:44 Nemohl byste mi nějak pomoct?
  • 00:35:47 A on během třech dnů
    to domluvil na Ulici,
  • 00:35:51 že já tam budu režírovat
    a zaručil se za mě,
  • 00:35:54 což bylo velmi kuriózní,
    protože jsem to byl já,
  • 00:35:56 kdo ve 4. ročníku na FAMU
    odmítl točit sekvenční technologií.
  • 00:36:01 Řekl jsem, že nikdy takový sračky
    dělat nebudu,
  • 00:36:04 že na 3 kamery v žádný případě
    nikdy točit nebudu.
  • 00:36:07 A prostě točil jsem normálně
  • 00:36:10 filmovou technologií na jednu
    kameru.
  • 00:36:13 A Dušan mi tehdy říkal:
  • 00:36:15 "Ale to pak nebudete umět,
    Patriku!"
  • 00:36:18 A já jsem říkal:
  • 00:36:19 "No nebudu, já to nebudu
    potřebovat."
  • 00:36:21 A teďka jsem mu volal
    v těch svých třiceti letech,
  • 00:36:24 po několika letech,
    co jsem opustil tu FAMU,
  • 00:36:26 a Dušan přesto, že věděl,
    že já jsem to tehdy neudělal,
  • 00:36:28 tak se za mě zaručil.
  • 00:36:31 A jenom mi říkal:
    "Patriku, nesmíte mě zklamat.
  • 00:36:34 Musíte se to teďka nějak nadřít,
    protože ty podmínky
  • 00:36:37 natáčení na seriálu Ulice
    jsou fakt ostrý.
  • 00:36:40 A jestli člověk nezvládne základní
    řemeslo, tak to bude výbuch.
  • 00:36:44 A já jsem mu slíbil,
    že se budu snažit
  • 00:36:46 a chodil jsem se do toho ateliéru
    dívat na to, jak režíruje on.
  • 00:36:50 A učil jsem se tu sekvenční
    technologii,
  • 00:36:53 sledoval jsem, co on říká
    a jak rozděluje pokyny
  • 00:36:56 těm kameramanům a prostě jsem se
    naučil
  • 00:36:58 tu sekvenční technologii tím,
    že jsem ho šmíroval,
  • 00:37:01 během dvou týdnů předtím,
    než jsem začal točit sám.
  • 00:37:05 A to bylo od Dušana velkorysý,
  • 00:37:07 protože tím mně hodil
    základní profesní lano.
  • 00:37:11 Bez něj by moje žena musela
    ještě v šestinedělí do práce.
  • 00:37:15 Já bych ji neuživil.
  • 00:37:25 -Víte, že jste nebezpečná
    osoba?
  • 00:37:28 Hrajete si na Popelku,
    zdědila jste továrnu,
  • 00:37:32 máte ráda poezii a vlastníte klíče
    od skříňky s jedy.
  • 00:37:37 A hlavně se mi líbíte.
  • 00:37:40 -Ne, na ucho ne!
  • 00:37:42 -My jsme neuvažovali
    o žádném čtvrtém díle.
  • 00:37:45 Považovali jsme trilogii
    za uzavřenou.
  • 00:37:48 Proto jsme si tam taky
    s Láďou Pecháčkem
  • 00:37:51 zahráli to naše rozloučení
    s Básníky.
  • 00:38:02 -Štěpánku...
  • 00:38:04 -Já myslím, že ten Láďa Pecháček
    má vždycky nějaký impulz,
  • 00:38:07 nějaký důvod,
    proč udělá ten díl.
  • 00:38:10 Že si začal všímat různých věcí,
    který přišly s tou změnou doby,
  • 00:38:14 aspoň teda podle mě, možná...
    -Privatizace...
  • 00:38:19 -Vlastně někdy to bylo
    až absurdní,
  • 00:38:21 prostě to, jak se lidi měnili
    a tak.
  • 00:38:24 A to byl ten důvod,
    proč to vlastně asi napsal.
  • 00:38:26 Že to zase zachytilo,
    že se něco změnilo.
  • 00:38:29 -Vážené jednající strany...
  • 00:38:33 -Co kdybyste ještě chvíli
    počkali
  • 00:38:35 a dali přednost společnému
    podnikatelskému zájmu?
  • 00:38:40 -Jakýmu zájmu?
    -Podepsal jsem s radnicí smlouvu.
  • 00:38:43 Chtějí do kabelovky lokální zprávy
    dvakrát 5 minut denně!
  • 00:38:50 -To jste si měli rozmyslet dřív.
    Já už tady nejsem!
  • 00:38:53 -Když jsem se dozvěděl,
    že se bude točit 5. díl,
  • 00:38:56 tak jsem si myslel,
    že to je nějaká legrace,
  • 00:38:58 že to už snad ani není možný.
  • 00:39:01 Ale potom jsem dostal scénář,
    přečetl jsem si ho
  • 00:39:05 a zjistil jsem,
    že to úplně klidně možný je.
  • 00:39:08 Že to je vlastně docela dobrý,
    to pokračování.
  • 00:39:13 A nějak jsem měl dojem,
    že se mě to chvílema nějak týká.
  • 00:39:18 -Co máš v těch spoluzavazadlech?
    -Nestačil jsem se podívat.
  • 00:39:22 Našel jsem je doma u dveří.
    Teda - zvenku.
  • 00:39:26 -Jsou filmy,
    kterých je třeba 6, 8,
  • 00:39:30 ale to je pořád člověk
    v jednom věku.
  • 00:39:32 Třeba máte bondovky nebo Četníci...
  • 00:39:34 Ale aby prostě mapoval fyzický věk
    dvou hlavních hrdinů od 18 do 50,
  • 00:39:43 tak takovovej precedent
    není ve světové kinematografii.
  • 00:39:46 Takže samozřejmě z toho mám radost,
    no.
  • 00:39:49 -Nepožil jste náhodou před jízdou
    alkohol
  • 00:39:52 nebo nějakou
    jinou návykovou látku?
  • 00:39:54 -Požil jsem obojí.
    Měl jsem pivo a drškovou polévku.
  • 00:40:01 -Filmový divák zažívá to,
    co jsem já rád zažíval,
  • 00:40:03 to znamená,
    že je mi při tom čtení
  • 00:40:05 nebo při tom dívání se
    na film dobře.
  • 00:40:08 Kdy se dobře cítím, kdy mě nikdo
    neuráží, kdy neteče krev.
  • 00:40:13 A přitom to nemá být něco
    přeslazeného, nebo nějaká limonáda.
  • 00:40:18 Ale prostě dílo, z kterého by měl
    ten,
  • 00:40:23 kdo se na něj dívá nebo to čte,
    by mu mělo být dobře.
  • 00:40:29 -Hele, to je BLUE DREAM.
    Tvůj životní projekt.
  • 00:40:34 Vždycky jsem si myslel, že existuje
    jen ve virtuální realitě.
  • 00:40:38 -Prohnal jsem ho tiskárnou,
  • 00:40:40 to je tak to jediný,
    co jsem pro něj udělal.
  • 00:40:42 -Vždycky jsme si říkali:
    Buďme věrní svým snům.
  • 00:40:47 -Sen je hezčí, když zůstane sám.
    Copak ty transplantuješ srdce?
  • 00:40:52 Nebo jsi objevil lék
    proti rakovině?
  • 00:40:58 -Ještě máme čas.
  • 00:41:01 -Úplně nej věc, která mě zasáhla
    nejvíc, už si nepamatuji,
  • 00:41:05 po kterým díle bylo,
    že jsem dostal dopis,
  • 00:41:09 kde mi někdo napsal,
    že chtěl spáchat sebevraždu,
  • 00:41:13 už byl prostě naprosto k tomu
    připravenej
  • 00:41:16 a náhodou šel do kina,
    viděl Básníky a rozmyslel si to.
  • 00:41:19 A já si myslím, že to prostě...
    Ten dopis mám někde schovanej.
  • 00:41:22 To je...
    Víc už vlastně nelze dosáhnout.
  • 00:41:29 -Čekáme na zázrak a zapomínáme,
    že k němu došlo,
  • 00:41:33 když jsme se narodili.
  • 00:41:36 Až v knihách našich životů
    zalistuje vítr,
  • 00:41:40 přejme si, abychom mohli říct,
    jak bylo dobré,
  • 00:41:44 že jsme před láskou nezavřeli
    dveře.
  • 00:41:47 I když, jak říká Kendy,
    zazdít se to dá vždycky.
  • 00:41:58 -Ten Dušan dovedl řešit věci
    s takovým klidem,
  • 00:42:01 s takovou noblesou, že člověk
    ani nepoznal, že je nějaká krize.
  • 00:42:05 To poznal, že tam začaly běhat
    produkce... nebo další lidi,
  • 00:42:09 ale ten Dušan byl prostě s tou
    dýmkou...
  • 00:42:13 -Ten vůbec, prostě...
    -Pohoda.-Pohoda při tom natáčení.
  • 00:42:16 Jediný, co zase já si pamatuju,
    a ty určitě taky,
  • 00:42:20 co vždycky řešil, když byla červená
    nebo rudá barva v záběru.
  • 00:42:26 Ale cokoliv.
    Třeba přišel někdo
  • 00:42:29 a měl červenou bundu
    nebo něco červenýho na kostýmu,
  • 00:42:32 a já už jsem se musel smát,
    protože jsem přesně věděl,
  • 00:42:35 že ho pošle se převléct.
    Ale to bylo až tak,
  • 00:42:39 že byl třeba záběr na někoho
    a za ním byla knihovna.
  • 00:42:42 Tam by jeden hřbet knihy nějakej
    červenej.
  • 00:42:45 A prostě toho si nikdo nevšiml.
    A najednou se ozvalo "Stop!
  • 00:42:50 Můžete prosím vás vyměnit
    tu červenou knihu za jinou barvu?"
  • 00:42:54 -No, úplná obsese.
    To je pravda.
  • 00:42:56 -Tohle jsem zažil,
    že tohle se řešilo, jak se někde...
  • 00:43:00 Úplně s láskou jsem koukal
    na někoho,
  • 00:43:02 kdo přicházel v něčem červeným.
  • 00:43:04 -Co bude.
    -Věděl jsem, že ho potěší.
  • 00:43:09 -Mně se na Dušanovi líbí,
    že v každém jeho filmu je patrný,
  • 00:43:14 že má rád lidi
    a že točí pro lidi.
  • 00:43:17 Vždycky to byl člověk,
    který pracuje v "popíku".
  • 00:43:22 A ten popík dělal s láskou,
    s radostí a hrozně pečlivě.
  • 00:43:30 -Já si myslím, není to nic
    objevnýho,
  • 00:43:34 že umělce, herce, režiséra
    tvoří jeho zážitky, jeho život.
  • 00:43:40 A to, že měl Dušan takové dětství,
    jaké měl,
  • 00:43:45 že prožíval věci na pokraji života
    a smrti,
  • 00:43:50 že to bylo podstatný a rozhodující
    pro to, jakou má pokoru.
  • 00:44:02 -Pavlo, Pavlínko...
  • 00:44:09 Já jsem přece tvoje maminka.
  • 00:44:12 Copak nepoznáváš mámu, Paulo?
  • 00:44:21 -To, že se dítě střetlo s něčím
    neobvyklým, to znamená -
  • 00:44:26 musí vědomě lhát v zájmu záchrany
    života,
  • 00:44:32 začít se chovat jinak,
    než mě učili od kolébky...
  • 00:44:38 Bude to znít možná paradoxně,
    ale nejhorší a nejsložitější
  • 00:44:42 bylo období mého nuceného pobytu
    v katolickém klášteře.
  • 00:44:48 -Jednoho dne zmizeli lidé
    a ozval se název.
  • 00:45:14 -To jsou vzpomínky na osud
    jednoho malého dítěte.
  • 00:45:19 A někdy mám někdy pocit,
    že to nejsem já,
  • 00:45:20 že to je nějaká vymyšlená postava
    z mého filmu.
  • 00:45:24 Dodatečně si člověk uvědomuje,
    že to bylo nebezpečné,
  • 00:45:28 že to byla otázka prozrazení.
  • 00:45:31 -Nesmíte mít kvůli mně
    nepříjemnosti.
  • 00:45:33 Já to vrátím hned nahoru...
    -Do svého bytu nemůžete,
  • 00:45:37 paní Rosenthalová.
    Rozhodně ne teď.
  • 00:45:41 -Uklidit židovské děti za války
    tady ve středu města
  • 00:45:43 bylo něco neuvěřitelného.
  • 00:45:46 Ta odvaha, na kterou pak taky
    ten kněz doplatil, samozřejmě.
  • 00:45:52 Proto pro mě bylo důležité
    natočit film I ve smrti sami,
  • 00:45:56 protože pojednává o týrání židů.
    To jsem zažil jako dítě.
  • 00:46:00 Dobře jsem znal ty stísněné
    pocity.
  • 00:46:04 -Rozhodli jsme se,
    že než tě podřízneme,
  • 00:46:08 a z tý kůže naděláme motiv pro SS,
    tak tě taky pokřtíme.
  • 00:46:15 Co ty na to?
  • 00:46:18 Tak teda začneme.
  • 00:46:20 Křtím tě, prase, na člověka.
  • 00:46:31 Tak další, panstvo!
  • 00:46:33 -Jak říkal Werich, kdyby Židé
    nebyli, tak by si je vymysleli.
  • 00:46:39 Našli by si jinou skupinu lidí.
    Třeba modrooký.
  • 00:46:43 A právě proto je zapotřebí občas
    těm lidem ukázat, co to bylo.
  • 00:46:49 -Ty nebudeš křtít?
  • 00:46:51 Už zase nechceš poslouchat
    a máš svou hlavu?!
  • 00:46:54 Tak to ne.
    Rozkazuju ti křtít!
  • 00:47:00 Nebo se vrátíš zpátky do bunkru.
  • 00:47:03 Křtít, povídám.
    Křtít!
  • 00:47:07 Křtít!
    -Křtít!!!
  • 00:47:10 VŠICHNI SKANDUJÍ
  • 00:47:31 -Ono, když jednou někde zazáříte,
    dobře,
  • 00:47:35 je to fajn, je to potěšující,
    je to milý pro celý okolí.
  • 00:47:38 Ale když svoji práci obhájíte
    podruhý, potřetí, počtvrtý -
  • 00:47:42 to už je jako na zamyšlenou.
  • 00:47:45 A u režiséra, kterej zvládne
    práci v různých žánrech
  • 00:47:50 a vždycky se mu vlastně povede,
    tak to už je na poklonu.
  • 00:47:56 To už je o tom,
    že to řemeslo skvěle zvládá.
  • 00:47:59 To vůbec není málo.
  • 00:48:03 -Já jsem workholik
    a práce je pro mě vším.
  • 00:48:07 A tam se cítím dobře
    a jako doma.
  • 00:48:10 Ta představa, že bych neměl
    co dělat, je pro mě hrozivá.
  • 00:48:14 Když jsem na place,
  • 00:48:16 tak se cítím jako ryba ve vodě,
    jak se říká.
  • 00:48:19 -Hledat.
    Hledat někoho, kdo snad vůbec není.
  • 00:48:25 -Říkáš, že Bůh není?
  • 00:48:29 No, snad není.
    Snad opravdu není.
  • 00:48:39 Nevíme.
  • 00:48:41 -A proč se tedy modlit k někomu,
    o kterém nevíme, zda vůbec je?
  • 00:48:46 -Nikdy nebudeme vědět,
    nikdo, nikdy nebude vědět.
  • 00:48:52 Jsme ubozí, Jakube.
    Jsme jako děti ve tmě.
  • 00:49:00 A proto, snad jen proto musíme být
    dobří.
  • 00:49:15 -Jednou se vyprávěla historka,
    že Dušan točil
  • 00:49:17 nějakou postelovou scénu,
    už si nepamatuju,
  • 00:49:20 s jakou to bylo herečkou,
    a ona se nechtěla úplně svlíknout,
  • 00:49:26 byť jí to ten scénář
    předepisoval,
  • 00:49:28 a furt s tím dělala takový vofuky,
    a říká:
  • 00:49:30 "Dobře, tak já se svlíknu,
  • 00:49:32 ale leda že se svlíkne
    taky pan režisér."
  • 00:49:35 A Dušan, aniž by mrk okem,
    tak řekl:
  • 00:49:38 "Ale jo, jistě, milostivá."
    A začal si rozepínat košili.
  • 00:49:40 A když ho ona viděla,
    tak říkala:
  • 00:49:42 "Panebože, ne, zůstaňte oblečenej.
    Já se radši svlíknu sama."
  • 00:49:47 Takže ta pohotovost toho Dušana
    vlastně kombinovaná
  • 00:49:51 tou laskavostí a tím humorem,
    tím nadhledem,
  • 00:49:54 tak je jedna z jeho nejkrásnějších
    vlastností.
  • 00:49:59 Ale samozřejmě - kde ten Dušan
    nabral ten nadhled?
  • 00:50:04 Kde to člověk nabere?
  • 00:50:06 Já si myslím, že je právě zakopán
    pes někde v té válce.
  • 00:50:09 Právě někde v tom holocaustu.
  • 00:50:13 Právě někde tím vším,
    čím prošel.
  • 00:50:16 Když si mnohokrát v životě
    on sám musel uvědomit,
  • 00:50:20 že taky tedy tady už nemusel být,
    že taky už mnohokrát
  • 00:50:26 tady mohl proletět v nějaký
    Treblince nebo v Osvětimi.
  • 00:50:32 To je pak, si myslím, úplně jiná
    hodnota života,
  • 00:50:36 jiný posuzování života.
    A jinej vhled do lidství
  • 00:50:40 nejenom mýho,
    ale vlastně i všech okolo.
  • 00:50:54 -Filmování je jako narkóza.
    Když skončí,
  • 00:50:58 proberete se a zjistíte,
    že vám něco chybí.
  • 00:51:01 Co bylo předtím je za mnou
    a moji spolupracovníci
  • 00:51:05 budou plnit přání jiných
    režisérů.
  • 00:51:07 A moji milovaní herci budou divákům
    vyprávět jiné příběhy.
  • 00:51:12 A tam kdesi v nebíčku,
    kde tráví zasloužený odpočinek
  • 00:51:15 moji bývalí kolegové,
    spolupracovníci a herci
  • 00:51:20 a v noci v mých snech
    na mne volají
  • 00:51:23 a šeptají mi, že už na mne čekají
    a drží mi místo.
  • 00:51:26 A já je prosím, aby nespěchali,
  • 00:51:28 abych mohl zase vyslovovat
    ta krásná slova: kamera a stop.
  • 00:51:39 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2019

Související