iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 9. 2019
13:10 na ČT sport

1 2 3 4 5

1 hlas
2202
zhlédnutí

Archiv D

Zlatá Věra

Dokument z roku 1967 zachycuje Věru Čáslavskou jako trojnásobnou olympijskou vítězku - ještě před jejími dalšími čtyřmi triumfy na LOH 1968 v Mexico City

33 min | další Sport »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Archiv D: Zlatá Věra

  • 00:00:01 ARCHIV D: ZLATÁ VĚRA
  • 00:01:05 -Není to náhoda,
  • 00:01:07 že reportáž začínáme
    právě zde v Národním divadle.
  • 00:01:11 -Velice uznávám tanečníky,
  • 00:01:13 kteří dokáží podávat
    maximální výkon,
  • 00:01:16 a přitom v jejich obličeji
    není vidět žádný výraz,
  • 00:01:21 který by prozrazoval námahu
    nebo který by dával najevo,
  • 00:01:25 že jde o nějakou těžkou pasáž.
  • 00:01:29 Proto se mi právě balet líbí,
  • 00:01:33 protože my také v gymnastice musíme
    do jisté míry trošku hrát.
  • 00:01:38 Právě při těch nejtěžších variacích
    je dobré,
  • 00:01:43 když gymnastka se usmívá
    nebo dává najevo,
  • 00:01:46 že to jako nic není,
    i když je.
  • 00:01:50 A právě tohle veliké mistrovství,
  • 00:01:52 to se učím vždycky na určitých
    baletních představeních.
  • 00:02:53 -Svět o ní ví.
  • 00:02:56 Ona však zůstává taková,
    jaká vždycky byla.
  • 00:02:59 Skromná, milá, naše.
  • 00:03:03 Proto ji máme rádi.
  • 00:03:08 Její jediný nepřítel
    má jméno čas.
  • 00:03:12 -Fakt je, že mám práce ažaž
    nejen s tréninkem,
  • 00:03:15 ale i se školou a s besedami,
    různé záležitosti,
  • 00:03:20 viz televize, rozhlas
    a tak dále.
  • 00:03:24 Ale na divadlo si čas
    najdu vždycky,
  • 00:03:29 protože si nedovedu představit,
  • 00:03:32 že by mladý člověk
    mohl žít nějak jinak.
  • 00:03:35 -A co, Věro, pro přítele?
    Pro toho si najdete čas?
  • 00:03:42 -Co ode mě můžete čekat?
  • 00:03:44 To u mě může vyvolat
    jedině rozpaky.
  • 00:03:48 -A smíme vědět,
    kdy jste se poprvé zamilovala?
  • 00:03:53 -V roce 1956 do gymnastiky.
  • 00:04:07 -Všechno začalo vlastně tady,
    v pražském televizním studiu.
  • 00:04:13 Prožívali jsme Vánoce.
  • 00:04:16 Vánoční svátky roku 1956.
  • 00:04:48 -Tak to mi tenkrát
    bylo čtrnáct let.
  • 00:04:52 Vystupovala jsem právě tady
    v tomto studiu
  • 00:04:55 s baletní školou Borise Milce.
  • 00:04:58 A vzpomínám si,
    že tamhle vzadu byla kladina.
  • 00:05:01 Na ní vystupovala Eva Bosáková
    a strašně moc se mi líbila,
  • 00:05:05 a tak jsem se snažila
    ji napodobovat.
  • 00:05:08 Eva za mnou přišla a říká,
    jak se jmenuju
  • 00:05:11 a jestli bych to zkusila
    také s ní jednou i na bradlech.
  • 00:05:15 A tak slovo dalo slovo
    a já jsem za Evou přišla
  • 00:05:19 do tělocvičny a od té doby
    jsem zůstala gymnastice věrná.
  • 00:05:23 -Ano, Eva Bosáková.
  • 00:05:30 Mistryně Evropy,
    světová šampionka,
  • 00:05:34 olympijská vítězka.
  • 00:05:37 Vaše první učitelka.
  • 00:05:40 -Já jsem Evu vždycky obdivovala.
  • 00:05:43 I potom v pozdější době,
    když jsem byla její soupeřkou,
  • 00:05:47 tak jsem si Evy velice vážila
    nejen proto,
  • 00:05:51 že byla velkým dříčem
    a ohromně poctivá ve cvičení,
  • 00:05:56 ale také proto,
    že se uměla odlišit od průměrnosti,
  • 00:06:02 že vždycky vynalézala
    různé nové kombinace a vazby.
  • 00:06:07 Prostě nerada chodila
    vyšlapanými cestičkami.
  • 00:06:10 A to mi ohromně imponovalo.
  • 00:06:13 A také byla ohromnou kamarádkou.
    I potom v pozdějších letech,
  • 00:06:18 když jsem se jí
    trošičku přiblížila,
  • 00:06:21 tak mi vůbec nedala
    žádným způsobem najevo,
  • 00:06:24 že by jí to bylo nepříjemné
    nebo že by jí to vadilo,
  • 00:06:27 a naše přátelství
    bylo stále ohromné.
  • 00:06:32 -Kdosi kdysi napsal,
  • 00:06:35 že Čáslavskou začala nová epocha
    sportovní gymnastiky.
  • 00:06:40 -Já si myslím,
    že to není pravda,
  • 00:06:43 protože podle mého názoru
    začala už u Bosákové.
  • 00:07:10 -Gymnastika.
    Před léty se vám o ní ani nesnilo.
  • 00:07:15 -Já jsem chtěla být původně
    tanečnicí jako naše Hana,
  • 00:07:20 která je sólistkou
    v Českých Budějovicích.
  • 00:07:25 Nám gymnastkám pomáhají manželé
    Sobotkovi z Národního divadla,
  • 00:07:29 ale Hanka mi vždycky
    dovedla poradit
  • 00:07:32 a dát určitý impuls
    k novým nápadům.
  • 00:08:07 -Tak, Věrko, asi takhle nějak.
  • 00:08:10 Výraz, napětí, zkus to.
  • 00:08:14 -Mně se to moc líbí.
  • 00:08:16 Ten začátek je moc pěkný,
    tak já to zkusím.
  • 00:08:18 -Dobře.
  • 00:08:36 -Sestra Hana, Eva Bosáková.
  • 00:08:39 Prvním opravdovým trenérem
    byl exmistr Evropy Vladimír Prorok.
  • 00:08:45 -Já jsem s Věrou začínal trénovat
    v roce 1958 na podzim.
  • 00:08:49 Měla tehdy šestnáct let
    a velký talent.
  • 00:08:55 Ten talent samozřejmě odvádí
    obzvláště mladé lidi od toho,
  • 00:09:00 že neumí ještě systematicky
    a tvrdě trénovat.
  • 00:09:05 Toto se všechno Věra musela učit.
  • 00:09:08 Učila se to rychle
    a naučila se to zaplaťpánbůh včas.
  • 00:09:12 -Když jsem se
    tento dvojný obrat naučila,
  • 00:09:16 tak jsem jej nacvičovala
    přesně 1 500krát.
  • 00:09:20 Trvalo to asi tak půl roku
    každý den.
  • 00:09:23 -Proto musely přijít úspěchy
    i medaile.
  • 00:09:28 -Ta pátá se mi někde zatoulala,
    ale to bych vás už moc zdržovala.
  • 00:09:33 -Sama neví,
    kolik jich vlastně má.
  • 00:09:36 -Taky se mě lidé na besedách ptají,
    jestli jsou ty medaile zlaté,
  • 00:09:39 protože každý říká,
  • 00:09:41 když máte tolik medailí
    a když jsou ty medaile zlaté,
  • 00:09:44 tak to už v životě nebudete
    muset nic dělat, viďte?
  • 00:09:48 To se budete mít na stará kolena.
  • 00:09:50 Já musím říci,
    že ty medaile opravdu zlaté nejsou,
  • 00:09:54 protože prostě je to jenom
    takový symbol toho vítězství,
  • 00:09:58 který se rozlišuje jako zlaté,
    stříbrné a bronzové medaile.
  • 00:10:03 Ale přesto olympijská medaile má
    obsahovat tři gramy zlata,
  • 00:10:08 takže ta je opravdu pozlacená.
  • 00:10:11 -Kdo vám to zlato opatruje?
  • 00:10:15 -Jak to myslíte?
  • 00:10:17 -Máte nějakého rytíře,
    který vám to hlídá?
  • 00:10:21 -No tak...
    Nemůžu se vytáčet moc. Mám.
  • 00:10:25 -Vytáčet? Nemůžete.
  • 00:10:32 Tohle jsme si natočili
    při vašem příjezdu z Amsterdamu.
  • 00:10:39 -Bylo to hezké.
    Dostala jsem fialky.
  • 00:10:43 -Odpusťte, ale musím se zeptat
    za celou armádu přezvědavých.
  • 00:10:47 Kdy se vdáte?
  • 00:10:51 -Vy už jste jako lidé na besedách.
    Ti jsou také hrozně zvědaví
  • 00:10:55 a hned se mě na to ptají
    jako na první otázku.
  • 00:10:59 Dřív se mě ptali, jak jsem se
    začala zajímat o gymnastiku,
  • 00:11:02 a teď se ptají,
    kdy se vdám.
  • 00:11:05 Já teda sama nevím,
    kdy se vdám.
  • 00:11:09 On totiž výše zmíněný rytíř
    je běžcem
  • 00:11:12 a ještě se mi ho nepodařilo
    dohonit, tak nevím.
  • 00:11:25 Navíc taky dokončil
    vysokoškolské studium,
  • 00:11:29 zatímco já jsem na stejné fakultě
    ve třetím ročníku,
  • 00:11:33 takže mám pořád co dohánět.
  • 00:11:51 (ZPÍVÁ WALDEMAR MATUŠKA)
  • 00:11:53 -Bílé mám tě rád.
  • 00:11:59 Zkouším křídou psát.
  • 00:12:06 Pojď se mnou, lásko má.
  • 00:12:10 A dej se vést.
  • 00:12:15 Pár šípků v údolí
  • 00:12:19 tam bude kvést.
  • 00:12:23 Pojď se mnou, lásko má.
  • 00:12:27 I v houštinách jsou cesty
    k návratům na rodný práh.
  • 00:12:40 Lásko má!
  • 00:12:45 Lásko má!
  • 00:12:48 Bílá.
  • 00:13:05 -Waldemar Matuška
    je mi docela sympatický,
  • 00:13:08 protože mi umí vrátit náladu,
    a většinou když jsem
  • 00:13:11 vždycky unavená po tréninku,
    tak si ho hrozně ráda poslechnu.
  • 00:13:15 -Nebudeme si tady dělat
    žádné vzájemné poklony, že?
  • 00:13:18 Já mám tuhletu žábu
    strašně moc rád.
  • 00:13:22 Člověk když se na ni dívá,
    jak to dělá s ajfrem a jak to umí,
  • 00:13:26 já si dovedu představit,
    co to dá asi za práci,
  • 00:13:29 než se tohleto všechno
    dá dohromady.
  • 00:13:31 Já ji mám hrozně rád a myslím,
    že nejsem sám.
  • 00:13:35 -Důkaz toho máme právě před sebou.
    Jsou to stovky dopisů.
  • 00:13:39 Věruško,
    kolik jich dostáváte tak za měsíc?
  • 00:13:43 -Je jich dost.
    Tyto přišly za minulý měsíc
  • 00:13:46 a bylo jich
    asi tak kolem tří set.
  • 00:13:49 -A kolik jich bylo vůbec dohromady
    během vaší sportovní kariéry?
  • 00:13:53 -Tak to já přesně sama nevím,
  • 00:13:56 ale tak nějak kolem třiceti tisíc,
    mám dojem, že to bude.
  • 00:14:00 -To je úctyhodné číslo.
    Na co se tak nejvíc ptají?
  • 00:14:04 Dovolíte takové mikrointerview?
    -Prosím.
  • 00:14:07 -Stáří.
    -Pětadvacet let.
  • 00:14:10 -Vaše rozměry.
  • 00:14:13 -Vážím 55 kilo
    a měřím 160 centimetrů.
  • 00:14:18 Na dívku roku nekandiduji,
    takže myslím,
  • 00:14:20 že tyto údaje stačí.
  • 00:14:22 -Kde vy jste všude byla?
    Ne, zeptám se obráceně.
  • 00:14:25 Kde jste vlastně vy
    na světě nebyla?
  • 00:14:29 -Nebyla jsem v Austrálii,
    na Novém Zélandu, v Rumunsku.
  • 00:14:33 Představte si,
    že jsem ještě nebyla na Šumavě.
  • 00:14:36 -Na Šumavě?
  • 00:14:38 Snad taky najdeme někdy chvíli
    času, abyste se tam podívala.
  • 00:14:41 Které řeči znáte?
  • 00:14:44 -Umím německy, rusky
    a částečně japonsky.
  • 00:14:47 -Hudba.
  • 00:14:50 Ta vás provází ve vašem sportovním
    životě a životě vůbec.
  • 00:14:53 -Já mám ráda Beethovena, Bacha,
    Čajkovského, Chopina
  • 00:14:58 a pochopitelně Smetanu a Dvořáka.
  • 00:15:01 -Oblíbení spisovatelé.
  • 00:15:04 -Já velmi ráda čtu Jaroslava Haška,
    Karla Čapka.
  • 00:15:09 A ohromně se mi líbí Jan Werich.
  • 00:15:14 -A co, Věro, škola?
    Víme o vás, že studujete.
  • 00:15:18 -Studuji na fakultě tělesné výchovy
    Karlovy univerzity.
  • 00:15:23 Jsem ráda,
    že mi fakulta vychází vstříc v tom,
  • 00:15:27 že nemusím skládat zkoušky
    v předepsaných termínech.
  • 00:15:32 Ale u zkoušky
    mi nikdo nic neodpustí.
  • 00:15:36 Nedávno jsem se připravovala
    na anatomii,
  • 00:15:39 musím podotknout velice poctivě,
  • 00:15:43 a podařilo se mi to udělat
    za jedna, tak jsem měla radost.
  • 00:15:46 -A co myslíte,
    jak to bude dál?
  • 00:15:49 -Já si myslím, že každý člověk
    by měl mít v životě nějaký cíl,
  • 00:15:54 že by se měl v životě
    nějak zařadit.
  • 00:15:59 A proto udělám všechno,
    abych dobře vystudovala.
  • 00:16:08 -Aby dobře dostudovala
    a taky dobře reprezentovala.
  • 00:16:11 Chceme od ní obojí.
  • 00:16:15 -Věro, teď zkusíme
    z volné přemet do stoje.
  • 00:16:20 A když se povede, tak dál.
  • 00:16:26 -Trenérka Slávka Matlochová
  • 00:16:29 připravuje Věru
    od olympijských her v Tokiu.
  • 00:16:39 -Nebylo to úplně nejhorší,
    ale není to do stoje.
  • 00:16:42 -Ještě trošku víc do stoje.
  • 00:16:44 -Protože to máš strašně brzo
    prohnuté, hned tam strčíš hlavu.
  • 00:16:47 Tak pozor na to!
  • 00:16:49 -Mám jít ještě jednou?
    -To je jasné.
  • 00:16:52 Tak pozor na to!
  • 00:16:55 Povysazená, ruce napnuté,
    abys to vytáhla do stojky,
  • 00:16:59 aby tam nebylo
    to strašné prohnutí.
  • 00:17:09 -Tři bronzové, šest stříbrných,
    sedmnáct zlatých.
  • 00:17:13 Výsledek čtyř mistrovství Evropy,
  • 00:17:17 tří mistrovství světa
    a dvou olympiád.
  • 00:17:20 -To je totéž.
    To je jasné.
  • 00:17:23 Tady do toho strčíš hlavu,
    to nejde.
  • 00:17:27 Běž ještě i na tom začátku
    trošičku od té žerdě.
  • 00:17:31 Jako na té nižší žerdi.
    Na té nižší žerdi to děláš
  • 00:17:34 a na té vyšší, jak přejdeš,
    máš strach nebo co?
  • 00:17:37 -Mně se tam nějak špatně daří.
  • 00:17:39 Já neumím vystihnout ještě pohyb
    a pocit, kdy mám vysadit.
  • 00:17:43 -Ale ty nevysadíš vůbec.
    Ty se hned prohneš.
  • 00:17:46 Tak běž!
  • 00:17:50 Jestli to má mít efekt,
    tak to musí být do stojky.
  • 00:17:53 Jinak to je nic.
    To je takový obligátní prveček.
  • 00:17:56 To musí opravdu
    do té stojky se dostat.
  • 00:18:01 -Statistici jsou přesní.
  • 00:18:05 134 medailí dohromady.
    To je žeň deseti let.
  • 00:18:09 Deset let svítí její hvězda
    na gymnastickém nebi.
  • 00:18:18 -Totiž to je pořád stejná chyba,
    stejně strašně brzo.
  • 00:18:22 Počkej si tam i s tou hlavou.
    Počkej si tam do toho povysazení.
  • 00:18:27 To se mlátíš.
    Zbytečně se na tom mlátíš. A co?
  • 00:18:40 -Ještě jeden.
  • 00:18:43 -Protože trošku zase brzo, Věro,
    víš?
  • 00:18:45 Počkej si, rukama nahoru
    a potom do toho obrat.
  • 00:18:57 Stůj!
  • 00:19:01 Vrut je dobrý, výborný.
  • 00:19:03 Potřeboval by být trochu rychlejší,
    abys chytla doskok.
  • 00:19:22 -Ježíš, tak konečně.
    A ještě nohy byly, že jo?
  • 00:19:25 -Ale bude to dobré.
    Bude to výborné, bude to efektní.
  • 00:19:29 Z toho ten konec,
    až se navážou na sebe ty prvky
  • 00:19:33 jeden za druhým,
    dobré to bude.
  • 00:20:52 -Já si myslím, že bez baletu
    to v gymnastice vůbec nejde,
  • 00:20:57 protože gymnastika potřebuje
    ladnost pohybu a výraz.
  • 00:21:05 Vždyť jsme přece ženy
    a neděláme veletoče.
  • 00:21:08 -Veletoče sice nedělají,
    ale dělají spoustu věcí,
  • 00:21:13 pro které přijdou do nemocnice.
  • 00:21:16 Věru televize sice objevila,
  • 00:21:19 ale mohla ji také
    docela snadno zničit.
  • 00:21:23 Bylo to v programu, myslím,
  • 00:21:26 Setkání mistrů
    nebo tak nějak se to jmenovalo.
  • 00:21:31 Věra tam zápasila judo.
  • 00:21:34 Skončilo to tak,
    že jsme ji museli ošetřovat u nás,
  • 00:21:40 ale všechno dobře dopadlo.
  • 00:21:44 To nebylo naše první setkání
    s Věrou.
  • 00:21:47 Ona u nás byla
    už jako malá dorostenka,
  • 00:21:52 kdy přišla s pláčem,
    že ji bolí páteř a že jí řekli,
  • 00:21:58 že už nebude nikdy moc cvičit,
  • 00:22:02 že vůbec je pochyba,
    jestli bude moci dobře chodit.
  • 00:22:07 Ukázalo se, že to tak nebylo.
  • 00:22:13 -To je pan docent Eiselt,
  • 00:22:15 vynikající chirurg
    a výtečný psycholog.
  • 00:22:18 Vždycky mě postavil na nohy.
  • 00:22:21 Nemám slov,
    kterými bych mu mohla poděkovat.
  • 00:22:28 -Ve vojenské nemocnici
    nedokázali spočítat,
  • 00:22:31 kolikrát tam byla Věra ošetřena.
  • 00:22:33 Ty lehké šrámy přechází
    mávnutím ruky.
  • 00:22:52 Někdy se jí chce
    docela lidsky zalajdačit,
  • 00:22:55 ale na trénink přijde vždycky.
  • 00:22:58 Prý by jí strach nedovolil,
    aby zůstala doma.
  • 00:23:21 -Opravdu se mně to moc líbilo.
    Bezvadně to jelo.
  • 00:23:25 Skoky trošku ještě víc došvihnout,
  • 00:23:27 ale v tomhletom tempu udělat
    celou sestavu, to bude bezvadné.
  • 00:23:31 Uděláš si ještě tu druhou část.
    -Dobře, od přemetu.
  • 00:23:35 -A končíme.
    -Dobře.
  • 00:23:42 My trénujeme šest hodin denně.
  • 00:23:46 Pochopitelně když máme
    před olympiádou
  • 00:23:48 nebo před mistrovstvím světa,
    před mistrovstvím Evropy,
  • 00:23:52 tak ten trénink je daleko delší,
    většinou trénujeme dvoufázově.
  • 00:23:58 Ten trénink trvá někdy
    i osm hodin.
  • 00:24:03 Když něco děláte deset let,
    tak si zvyknete na všechno.
  • 00:24:20 -Poslyšte, vy jste,
    jak jsem slyšel,
  • 00:24:24 někde o mně řekla,
    že si mě ceníte jako spisovatele.
  • 00:24:27 Čáslavská, jestlipak vy
    si mě nepletete s někým jiným?
  • 00:24:31 -Víte, já myslím, že ne,
  • 00:24:34 protože pan Werich
    je zaprvé filuta,
  • 00:24:36 a to vy jste taky.
  • 00:24:38 A potom má taky takový plnovous
    jako pan Matuška.
  • 00:24:42 Skoro ještě hezčí a to vy máte
    taky, tak já myslím, že ne.
  • 00:24:46 -Ne?
  • 00:24:48 -Protože si vás moc a moc vážím
    a moc vás obdivuji,
  • 00:24:51 tak tady jsem vám přinesla
    takový suvenýr z Japonska.
  • 00:24:54 To je moje moc milá věc,
    kterou jsem měla doma vystavenou,
  • 00:24:59 a protože vás mám tak ráda,
    tak jsem vám ji...
  • 00:25:02 -Jste moc hodná,
    já jsem vám nepřinesl nic.
  • 00:25:04 To je gejša.
    -Ano, to je gejša.
  • 00:25:06 -Dřevěná.
    -Dřevěná. Bohužel.
  • 00:25:09 -To se takhle postaví.
    A to se obléká?
  • 00:25:13 -Ne, to se na to jenom kouká.
    -Aha. Poslyšte, Čáslavská.
  • 00:25:19 Já vás mám rád proto,
    že jednak moc umíte.
  • 00:25:25 Mám rád lidi, co moc umí.
    Těch si vážím.
  • 00:25:28 A potom se mi moc líbí to,
    co jste jednou říkala.
  • 00:25:33 Ptali se vás,
    kolik máte metálů a medailí.
  • 00:25:36 Vy jste říkala,
    že si nemůžete vzpomenout.
  • 00:25:39 To mě taky dojalo.
  • 00:25:41 To se mi taky moc líbilo,
    že jste skromná.
  • 00:25:45 Ale já nejsem spisovatel.
    Já jsem takový pisálek.
  • 00:25:50 Já si někdy něco napíšu,
    ale spisovatel,
  • 00:25:53 to je zaměstnání,
    které já neovládám.
  • 00:25:57 -Ba ne. Já jsem četla
    vaše Italské prázdniny
  • 00:26:01 a ještě Pohádky pro dospělé
    a bylo to tak fantastické,
  • 00:26:04 že to každého hrozně
    musí uchvátit,
  • 00:26:07 ale to vám tady
    nebudu dávat poklonky,
  • 00:26:09 protože to je celkem věc známá,
    ale měla bych k vám velkou prosbu.
  • 00:26:13 -Já vím, já vám to podepíšu.
    I s věnováním.
  • 00:26:16 Ale vy jste ohromný entuziast.
    Vy opravdu...
  • 00:26:20 Vy asi to, co děláte,
    musíte dělat strašně ráda.
  • 00:26:24 -Člověk když se něčemu věnuje
    a chce to dělat dobře,
  • 00:26:28 tak to musí mít rád.
  • 00:26:31 -Ano, vidíte,
    vy jste taky mudřec.
  • 00:26:34 To se má vytesat do žuly,
    to, co jste řekla.
  • 00:26:37 -To už někdo přede mnou řekl,
    takže to není nové.
  • 00:26:41 Mohla bych vás, mistře,
    ještě poprosit pro sestru?
  • 00:26:44 -Mistře, když jste řekla,
    tak velice rád.
  • 00:26:48 Ano.
    -Jmenuje se Eva.
  • 00:26:52 -Tady jsem někde...
    Na kožešince, že jo?
  • 00:26:56 -To je totiž kouzelné.
    -Můžu to podepsat? Neurazí se?
  • 00:27:00 -Já myslím, že vůbec ne.
    -Jak se jmenuje sestra?
  • 00:27:03 -Eva.
    -Evě.
  • 00:27:05 Já jsem tady jako Adam.
    To je krásné.
  • 00:27:08 -To je přesně ono.
    -To já to hned podepíšu.
  • 00:27:11 Evě Čáslavské Adam Werich, jo?
  • 00:27:46 -Pravou nejdřív vytáhneme.
  • 00:27:49 Když bude bolet,
    tak řekni.
  • 00:27:52 -To je dobré, můžete víc.
    -Jo? -Hm.
  • 00:27:55 -Ještě?
    -Jo, ještě.
  • 00:28:02 Stačí.
  • 00:28:12 -Ještě?
    -Dobré, děkuju.
  • 00:28:15 -Koleno.
  • 00:28:28 Koleno, koleno.
    Dobré. A naplno!
  • 00:28:32 A na výpon. A naplno.
  • 00:28:35 Nevytáčet. A naplno!
  • 00:28:38 A držet.
    -Děkuju.
  • 00:30:25 -Deset let je i není dlouhá doba.
  • 00:30:27 Znamená těžkou cestu,
  • 00:30:30 na jejímž konci
    je zatím tato cena.
  • 00:30:37 Rok co rok ji dostává
    nejlepší sportovec světa
  • 00:30:39 z rukou italského prezidenta.
  • 00:30:42 A od letoška zdobí Věřin pokoj.
  • 00:30:45 Svět o ní ví.
    Svět ji zná.
  • 00:30:50 Ona zůstává taková,
    jaká vždycky byla.
  • 00:30:53 Milá, skromná, naše.
    A proto ji máme rádi.
  • 00:31:00 (ZPĚV)
  • 00:31:03 -Podívej,
    kvete růže, podívej.
  • 00:31:06 Kvete růže, podívej.
  • 00:31:10 Kvete růže ta tvá.
  • 00:31:17 Ty, kdo víš, a ty, kdo znáš,
    kdo jsi duše ctná a čistá
  • 00:31:26 a kdo v srdci kousek místa
    pro mě máš.
  • 00:31:34 Až se zklamu
    nebo až ztratím víru v tuhle řádku,
  • 00:31:40 tak ty mně zas na oplátku
    zazpíváš.
  • 00:31:50 Podívej,
    kvete růže, podívej.
  • 00:31:55 Kvete růže, podívej.
  • 00:32:00 Kvete růže ta tvá.
  • 00:32:06 Podívej,
    kvete růže, podívej.
  • 00:32:12 Kvete růže, podívej.
  • 00:32:16 Kvete růže ta tvá.
  • 00:33:13 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2019

Související