iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 3. 2020
19:20 na ČT art

1 2 3 4 5

65 hlasů
38181
zhlédnutí

Eva Jiřičná

Životní příběh světoznámé architektky, která je královnou skla a oceli.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Eva Jiřičná

  • 00:00:03 Každou chvíli se někdo ptá,
    jak to děláme.
  • 00:00:07 Já mám blíž k papíru a tužce
    než k mluvenýmu slovu,
  • 00:00:11 tak jsem to nakreslila.
  • 00:00:13 Takhle to vypadá.
  • 00:00:15 Někde začnem.
  • 00:00:18 Začnem tady,
    pak jdem nahoru, dolů,
  • 00:00:23 pak tady skončíme,
    ale nemá to pokračování,
  • 00:00:28 pak se někde motáme,
    tady se ještě více zamotáme,
  • 00:00:33 pak jdeme zpátky,
    pak jsme úplně ztracení,
  • 00:00:37 ještě víc se musíme vracet,
  • 00:00:39 pak jdeme doleva, doprava,
    nahoru, otočíme se,
  • 00:00:43 jenom abysme přišli
    do toho samýho bodu,
  • 00:00:46 kde jsme začali,
  • 00:00:49 pak se z toho trošku
    začneme zvedat,
  • 00:00:52 pak jdem oblastí,
    kde nikdo neví, co vlastně děláme,
  • 00:00:56 možná, že se někam blížíme,
  • 00:01:00 pak se úplně člověk
    zamotá do všeho,
  • 00:01:03 co s tím projektem souvisí,
  • 00:01:05 a potom s troškou zkušenosti,
  • 00:01:08 pochopením toho,
    co člověk musí udělat,
  • 00:01:11 s obrovským množstvím odvahy
    a ještě větším množstvím štěstí,
  • 00:01:17 s troškou talentu, skromnosti,
  • 00:01:20 velkým množstvím disciplíny
    a úžasného úsilí,
  • 00:01:25 velkého množství práce,
    která potem vytvoří celé moře,
  • 00:01:29 ve kterém se prohánějí ryby,
  • 00:01:33 buď se člověk úplně mine cíle,
    nebo se skoro mine,
  • 00:01:38 nebo opravdu se strefí.
  • 00:02:05 Já jsem do svejch 17 let
    ničila mamince kuchyň,
  • 00:02:08 protože jsem pořád dělala pokusy
    a byla jsem úplně posedlá tím,
  • 00:02:13 že budu chemička.
  • 00:02:15 Ale pak jsem se nepohodla
    s učitelem chemie,
  • 00:02:18 a tak abych mu to ukázala,
  • 00:02:20 tak jsem dělal maturitu z fyziky.
  • 00:02:23 A pak jsem s hrůzou zjistila,
    že bez maturity z chemie
  • 00:02:26 nemůžu jít studovat
    na fakultu chemickou.
  • 00:02:29 Tak jsem si říkala: Co jinýho?
  • 00:02:31 Pak mně jeden kamarád
    ve škole řekl:
  • 00:02:33 Proč se mnou nejdeš
    na architekturu?
  • 00:02:36 Tak jsem doma jen tak nadhodila:
    Tak já zkusím architekturu.
  • 00:02:41 A všichni mně najednou
    začali říkat:
  • 00:02:43 Prokristapána, jenom to ne.
    Architektura není pro ženský.
  • 00:02:48 A můj drahej tatínek,
  • 00:02:49 kterýho jsem milovala
    a kterej sám byl architekt, řekl:
  • 00:02:52 Vezmeš si architekta
    a staneš se architektovou ženou.
  • 00:02:56 A to myslím, že mě přinutilo,
    že jsem si řekla:
  • 00:03:01 Tak to chci dělat.
  • 00:03:09 Já jsem Ryba, 3. března.
  • 00:03:12 Ryba jako hrom.
    Těžko se rozhodujou.
  • 00:03:16 Pořád nevědí, jestli mají plout
    doprava, nebo doleva.
  • 00:03:21 Jazyk jim většinou moc k srdci
    taky nepřirostl,
  • 00:03:26 takže to, že já furt mluvím,
  • 00:03:28 to je asi z nějakýho ascendentu
    nebo z něčeho jinýho.
  • 00:03:31 To asi není od Ryb.
  • 00:03:34 Jsou plaché, což já, myslím,
    že moc plachá nejsem.
  • 00:03:38 Říká se,
    že jednoduše dělají přátele.
  • 00:03:42 Snažím se vycházet s lidma.
  • 00:03:45 Nenávidím, když s někým jsem
    na válečný noze.
  • 00:03:49 Nedovedu vysvětlit proč,
    ale mám ohromnou trpělivost.
  • 00:03:55 Mě rozčiluje,
    když něco není perfektní.
  • 00:03:57 Ale zase to má svoje limity.
    Zase nejsem puntičkář.
  • 00:04:02 Mám ráda,
    když věci jsou dělaný pořádně,
  • 00:04:05 ale zas si myslím,
  • 00:04:09 že v určitým okamžiku
    jsem schopna jít dál
  • 00:04:12 a nezabejvat se detailem natolik,
    že to zdržuje.
  • 00:04:25 Já jsem studovala na Českém
    vysokém učení technickém
  • 00:04:30 a tam profesorem byl Šturza.
  • 00:04:34 Potom jsem byla 3 roky
    na Akademii výtvarných umění,
  • 00:04:37 kterou vedl Fragner,
  • 00:04:39 a na Fragnera
    já zapomenout nemůžu.
  • 00:04:42 On se snažil, aby každá čára,
  • 00:04:45 každý podmět, který se objeví
    na našem projektu,
  • 00:04:49 aby byl promyšlený.
  • 00:04:51 Aby to nebyla jenom čára,
    ani dekorování.
  • 00:04:56 On věřil, že všecko,
    co člověk dá na papír,
  • 00:04:58 za to musí mít
    svou zodpovědnost.
  • 00:05:02 A to je, myslím, to,
    co je ve mně hluboce vštípeno.
  • 00:05:08 Nemůžu si někam přidat drátek,
    musím hledat,
  • 00:05:12 proč tam ten drátek je,
    jestli má funkci,
  • 00:05:15 jestli něco opravu dělá
    a jestli se dá použít tak,
  • 00:05:18 aby to pomohlo
    k estetickému řešení.
  • 00:05:22 Já nemůžu mít něco jenom tak,
    protože to dobře vypadá.
  • 00:05:38 První klientův sen byl,
    aby měl bílý dům.
  • 00:05:42 Já myslím, že my neděláme
    úplně bílý dům,
  • 00:05:46 ale je tady hodně bílého,
  • 00:05:49 takže i ve venkovních pohledech
    ty terasy bílé
  • 00:05:52 a ta spodní část lávky a střecha
  • 00:05:55 tomu dávají charakter,
    který si přáli.
  • 00:06:03 První věc, která člověka napadne,
    na to nemusí být ani architekt,
  • 00:06:09 jaký je tady úžasnej pohled
    na Prahu.
  • 00:06:12 A nevyužít toho by bylo škoda,
  • 00:06:16 takže my jsme snažili
    udělat všechno tak,
  • 00:06:19 aby odevšud byl průhled,
    kam všude oko dosáhne.
  • 00:06:34 Inspirace je život kolem tebe.
  • 00:06:38 Inspirace může přijít z toho,
    že se podíváš na svý boty,
  • 00:06:41 a vidíš, jak je tam
    zamotaná tkanička.
  • 00:06:44 Inspirace nemá žádné limity.
  • 00:06:48 Ty nosíš otázku v hlavě
    a inspirace přijde tím,
  • 00:06:53 jakým způsobem
    spojíš si myšlenkově něco,
  • 00:06:57 na co se díváš,
  • 00:06:59 s tím, co ti leží v hlavě
    jako nevyřešená otázka.
  • 00:07:04 Když já vidím to, jak se příroda
    vypořádává s problémy,
  • 00:07:08 které pro ně připravujeme,
  • 00:07:10 nebo vůbec celá planeta,
  • 00:07:13 tak já myslím,
    že se máme mnoho co učit.
  • 00:07:16 Takže inspirace z přírody
    je vždycky u mě direktní linka,
  • 00:07:20 ty ostatní se k tomu pak přidají.
  • 00:07:32 Když člověk ráno vstane
    a chce si přečíst noviny
  • 00:07:36 a vypít to první kafe,
  • 00:07:38 tak by bylo krásné,
    kdyby mohl otevřít dveře
  • 00:07:41 a stát někde v prostoru
  • 00:07:44 a byl s tou zahradou
    také tak spojen.
  • 00:07:47 Takže jsme udělali lávku,
  • 00:07:49 která z prvního patra
    vede přímo do zahrady,
  • 00:07:53 takže se zase znovu přiblíží
    k tomu krásnému výhledu.
  • 00:07:59 Myslím si, že to je bonus,
  • 00:08:03 stát v prostoru v létě, v zimě.
  • 00:08:06 Mně to vždy dá novou vodvahu,
  • 00:08:12 protože nad něčím
    je základní filozofická myšlenka,
  • 00:08:19 že seš obklopen prostorem,
    a ne fyzicky něčím,
  • 00:08:22 co ti v tom pohybu,
    v tom myšlení, ve snech brání.
  • 00:08:45 Na kongresu architektů v Praze
    v roce 1967
  • 00:08:48 jsem potkala zástupce
    hlavního architekta z Londýna,
  • 00:08:53 kterého jsem prováděla po Praze,
  • 00:08:56 a on přišel do naší kanceláře
    a navrhnul,
  • 00:08:58 abysme zorganizovali
    výměnný zájezd.
  • 00:09:01 Já bych jela do Londýna
  • 00:09:03 a pracovala pro velkou státní
    organizaci architektonickou
  • 00:09:07 a oni by poslali
    jednoho architekta do Prahy,
  • 00:09:10 který by pracoval na mém místě.
  • 00:09:18 Já jsem odjela
    31. července 1968
  • 00:09:23 a po 3 nedělích přišla invaze.
  • 00:09:26 Když jsem slyšela,
    že tady jsou tanky,
  • 00:09:31 byl to ohromný šok,
  • 00:09:33 ale já jsem měla výjezdní doložku
    i pas platný na rok,
  • 00:09:37 tak jsem si říkala:
    Mám celý rok na to se rozhodnout.
  • 00:09:40 Jenomže jsem dostala dopis
    z českého vyslanectví,
  • 00:09:43 který mně říkal,
    že mě zpátky nechtějí.
  • 00:09:47 Že můj pas je neplatný,
    výjezdní doložka zrušena
  • 00:09:51 a návrat do vlasti nežádoucí.
  • 00:09:57 Ze začátku jsem si myslela,
    že to je vtip.
  • 00:10:00 Můj bratr říkal:
  • 00:10:02 Když ty se nevrátíš,
    já se nevrátím taky.
  • 00:10:06 On tam někde pracoval na farmě,
    sbíral jahody nebo něco,
  • 00:10:11 aby si vydělal peníze
    na kurz angličtiny.
  • 00:10:15 A my jsme tam zůstali.
  • 00:10:24 Když já jsem odjela,
    byla jsem vdaná
  • 00:10:26 a mému muži se nelíbilo,
    že tam pojedu sama,
  • 00:10:30 tak o to samé místo požádal,
  • 00:10:34 ale jemu dali povolení okamžitě,
    takže on tam byl už přede mnou.
  • 00:10:39 Jenomže si tam našel Angličanku,
  • 00:10:41 takže když já jsem přijela,
    byla jsem už trochu nadbytná.
  • 00:10:45 Do toho všeho
    se manželství rozpadlo.
  • 00:10:48 Teď jsem se starala sama o sebe
  • 00:10:52 i jsem pomáhala, jak jsem mohla,
    svému bratrovi,
  • 00:10:55 ale ta doba byla tak pozitivní,
    tak radostná.
  • 00:10:59 Anglie byla tenkrát mekka světa.
  • 00:11:07 Anglie žila poválečným optimismem,
  • 00:11:11 kde byla flower power, Beatles,
    hippies...
  • 00:11:17 Pro nás to takové utrpení nebylo.
  • 00:11:19 Utrpení to začalo být,
    když tatínek měl operaci žlučníku,
  • 00:11:23 po operaci dostal infekci
  • 00:11:26 a nakonec v 72. roce zemřel.
  • 00:11:30 To byl šok,
    nemohli jsme ani na pohřeb.
  • 00:11:37 To byl takovej základní přelom,
    že jsem si uvědomila,
  • 00:11:42 že teď tam oba musíme zůstat
    až do té doby,
  • 00:11:46 než se ta situace vyřeší.
  • 00:11:50 Tomu ani jeden z nás
    tenkrát nevěřil.
  • 00:12:07 Bylo mi 29 let,
    byla jsem necelý rok v Londýně,
  • 00:12:10 hledala jsem místo,
    přišla jsem na interview
  • 00:12:14 a šéf firmy,
    u které jsme interview měla,
  • 00:12:18 který se jmenoval David Hodges,
  • 00:12:20 firma se jmenovala
    Louis de Soisson Partnership,
  • 00:12:24 tak mně řekl,
    že firma dostala obrovský projekt,
  • 00:12:28 navrhnout Marinu Brighton.
  • 00:12:39 Tady nebylo vůbec nic.
  • 00:12:41 Tady byl jenom útes, moře a pláž.
  • 00:12:45 Poprvé, když jsme sem přijeli,
    tak mně bylo vysvětleno,
  • 00:12:48 že tady se postaví 1 400 bytů,
    udělá se umělý kus země
  • 00:12:51 a bude tady 3 500 jacht.
  • 00:12:57 Mně se to zdálo neuvěřitelné,
  • 00:13:00 tak jsme začali
    na projektu pracovat.
  • 00:13:03 První věc byla navrhnout vlnolamy.
  • 00:13:08 Každá čára na vlnolamu
    vzešla z mých rukou.
  • 00:13:11 A všecko, co jsem nakreslila,
    tak se začalo stavět.
  • 00:13:23 Byla u toho fůra odborníků.
  • 00:13:27 Něco konstruovat uprostřed moře
    není žádná legrace.
  • 00:13:31 Teď jsme pod modrým nebem,
    slunce svítí, je tu krásně,
  • 00:13:36 ale většinu času jsou tady vlny,
    který jsou 6-8 metrů, fouká vítr.
  • 00:13:46 To byla obrovská škola,
  • 00:13:48 protože to je obrovská
    inženýrská práce.
  • 00:13:51 Na tom pracovali
    všichni experti doby,
  • 00:13:55 nejlepší statici,
    odborníci na vodní stavby,
  • 00:13:59 odborníci na mariny
    nebo na přístavy.
  • 00:14:03 Já jsem v životě
    u moře nic nedělala,
  • 00:14:06 tak jsem si nedovedla představit
    ty obrovský síly,
  • 00:14:09 se kterejma člověk pracuje.
  • 00:14:11 Každej detail musel být spočítanej,
    promyšlenej, která barva...
  • 00:14:16 Já jsem tady úplně dojatá,
  • 00:14:18 že ta červená barva
    vydržela 40 let.
  • 00:14:24 Já jsem to milovala.
  • 00:14:26 To bylo něco,
    co jsem v životě nezažila.
  • 00:14:29 Chodit po stavbě
    a pracovat s tvrdejma hochama.
  • 00:14:33 To bylo pro mě úžasný.
  • 00:14:37 Každej mi říkal: Ženská,
    tam tě roznesou na kopytech.
  • 00:14:42 To byli nejlepší kamarádi.
  • 00:14:45 S nima vypít šálek čaje z hrnku,
    kterej nikdy nebyl umytej,
  • 00:14:49 to byla pocta.
  • 00:14:55 My jsme se z toho snažili udělat
  • 00:14:57 současnou architekturu
    kontrolovanou tak,
  • 00:15:00 aby celej přístav byl něco,
    kam by lidi chtěli chodit,
  • 00:15:05 na co by se chtěli dívat.
  • 00:15:07 Teď tady vidím takovou hrůzu.
  • 00:15:10 Smíšeninu všech největších
    architektonickejch blbostí,
  • 00:15:14 který si člověk dovede představit,
    nakupených na jednom místě.
  • 00:15:18 Ale na druhý straně
    ten život tady zůstal,
  • 00:15:21 ale po architektonické stránce
    je to katastrofa.
  • 00:15:37 Když skončil projekt
    Brighton Marina,
  • 00:15:40 hledala jsem místo,
    ale nebylo jednoduchý ho najít.
  • 00:15:44 Všichni si mysleli,
  • 00:15:47 že když jsem byla
    partnerem tý velký firmy,
  • 00:15:50 že budu moc drahá,
  • 00:15:52 a těch velkejch projektů
    v recesi není mnoho.
  • 00:15:55 Ale tenkrát se otevíral obchod
    pro Josepha z Maroka,
  • 00:16:00 který přijel do Londýna
  • 00:16:02 a tam začal působit
    jako obchodník s konfekcí,
  • 00:16:05 kterou dovážel z Francie,
    která tenkrát v Anglii nebyla.
  • 00:16:09 Při té příležitosti
    jeho žena řekla:
  • 00:16:12 Co vlastně děláte?
  • 00:16:14 Já jsem řekla, že jsem architekt.
  • 00:16:15 Ona řekla: Potřebujeme architekta,
    my máme problém v bytě.
  • 00:16:19 Nemohla byste přijít na večeři,
    abyste se na to podívala?
  • 00:16:22 A voni ode mě chtěli,
  • 00:16:24 abych posunula příčku
    mezi ložnicema jejich 2 synů.
  • 00:16:28 Josephovi se to líbilo
    a on mně zavolal,
  • 00:16:31 jestli bych mu nenavrhla
    jeho vlastní byt.
  • 00:16:33 Byt byl publikovanej
  • 00:16:35 snad v každým
    architektonickým časopise,
  • 00:16:37 protože byl úplně jiný,
  • 00:16:39 než jak to dělal každý jiný
    interiérový designer.
  • 00:16:42 Takže ta naše spolupráce
    pak trvala přes 20 let.
  • 00:16:46 To mě více méně
    postavilo na nohy.
  • 00:16:54 Začátek nebyl jednoduchej.
  • 00:16:58 Když člověk přijde z přístavu,
  • 00:17:01 kde dělá vlnolamy
    a leje beton do bednění,
  • 00:17:05 tak najednou změnit měřítko
    vůbec není jednoduchý.
  • 00:17:08 Já jsem s interiérem
    neměla nejmenší zkušenost.
  • 00:17:11 Někdy člověk pracuje s oděvy,
    s botama, s nábytkem,
  • 00:17:15 takže člověk vždycky musí
    vytvořit pozadí předmětům,
  • 00:17:20 aby se dobře prodávaly,
    aby se tam lidi dobře cítili.
  • 00:17:41 Slavný architekt
    Adolf Loos říkal,
  • 00:17:45 že pro architekta a pro Pána Boha
    jsou všecky materiály stejné.
  • 00:17:49 Já vždycky říkám,
  • 00:17:51 že sklo a ocel jsou trošku
    stejnější než ty ostatní.
  • 00:18:01 My pořád jezdíme po světě
    a hledáme materiály.
  • 00:18:04 Tohleto je sklo z Francie,
  • 00:18:07 tohle je sklo,
  • 00:18:10 ve kterém je ztracená
    televizní obrazovka.
  • 00:18:13 V tomhle světle není moc vidět,
  • 00:18:15 ale tam se odehrává informace,
    kterou se klient prezentuje.
  • 00:18:21 To, co se tady prodává, ty šperky,
  • 00:18:25 mají svůj odraz a rozsvítí člověka,
    kterej je nosí,
  • 00:18:31 tak tady to sklo rozsvítí interiér.
  • 00:18:35 Mě to fascinuje,
    protože si hraje dobře se světlem.
  • 00:18:38 Sklo propouští světlo,
  • 00:18:40 když se trošku zmatní,
    tak světlo rozptyluje,
  • 00:18:44 někdy ho koncentruje,
    nezablokuje prostor.
  • 00:18:49 Je to materiál,
  • 00:18:50 kterej má konstrukčně
    svoje schopnosti,
  • 00:18:52 a technologie skla
    se tak vyvinula,
  • 00:18:55 že ze skla se dá udělat
    prakticky všecko.
  • 00:19:11 Tatínek sem přišel
    v odpovědi na inzerát,
  • 00:19:16 kde Baťa hledal architekta,
    který by vedl výstavní oddělení.
  • 00:19:20 To bylo v roce 1937.
  • 00:19:23 Do toho byla příhoda,
    že tatínek se představil:
  • 00:19:26 Já jsem architekt Jiřičný.
  • 00:19:28 A Baťa mu řekl:
    Těší mě, švec Baťa.
  • 00:19:31 Od tý doby tatínek nepoužil titul
    a já taky ne.
  • 00:19:38 Když jsem se narodila v 39. roce,
  • 00:19:41 němečtí vojáci pochodovali
    pod okny v dešti.
  • 00:19:45 Maminka vždycky říkala:
  • 00:19:49 Takhle jsem přivedla na svět dítě
    do tohoto světa.
  • 00:19:57 Pak přišlo bombardování Zlína
    a já se pamatuju,
  • 00:20:01 jak jsme v lesní čtvrti
    seděli u lesa
  • 00:20:03 a jak maminka se snažila,
    abych se dívala druhým směrem,
  • 00:20:06 když padaly bomby na továrnu
    a když tam šlehaly plameny,
  • 00:20:10 a já jsem chápala,
    že tam někde je tatínek.
  • 00:20:13 Takže na válku mám
    mnoho vzpomínek.
  • 00:20:17 Tady se odehrávalo moje dětství.
  • 00:20:20 Tohle byla ulice,
    ve který trávníky šly až dolů.
  • 00:20:24 Na těch trávnících jsme si hráli,
    na některých byla pískoviště.
  • 00:20:28 Tudy se chodilo do školky,
  • 00:20:31 takže já jsem každý ráno
    mamince zamávala
  • 00:20:33 a šla jsem do školky.
  • 00:20:44 Moje maminka byla intelektuál.
  • 00:20:47 Maminka přečetla všecky knihy,
    které byly k dostání.
  • 00:20:50 Můj tatínek byl člověk,
    kterého by Exupéry nazval:
  • 00:20:54 Ten, co vidí srdcem.
  • 00:20:57 Pro mě byl osoba,
    kterého jsem chápala jako toho,
  • 00:21:03 co se umí s životem vypořádat,
    i když život byl někdy těžký.
  • 00:21:09 On miloval svou profesi
    a to jsem možná po něm zdědila,
  • 00:21:14 protože to dělal s takovou radostí
    a s takovou láskou,
  • 00:21:17 že to asi nakazilo celou rodinu.
  • 00:21:28 Nikdy jsem neměla ponětí,
  • 00:21:31 že bych se někdy vrátila
    do svého rodného města,
  • 00:21:34 takže samozřejmě to potěšilo.
  • 00:21:36 Pro mě to bylo symbolicky
    velice důležité,
  • 00:21:39 něco tomu městu vrátit,
    co jsem se naučila někde jinde.
  • 00:21:44 Myslím si, že kdyby byl Baťa žil
  • 00:21:47 a kdyby 2. světová válka
    nebyla přerušila celý ten vývoj,
  • 00:21:52 tak Zlín byl jedno
    z nejdůležitějších měst Evropy.
  • 00:21:59 Na tomto pozemku,
    kde byly bývalé Masarykovy školy,
  • 00:22:02 které z urbanistického hlediska
    a z hlediska důležitosti vzdělání
  • 00:22:08 byly důležité
    pro Baťu jako podnikatele,
  • 00:22:13 tak že tento pozemek
    by měl být dostatečný pro to,
  • 00:22:17 aby tady vznikl rektorát,
    univerzitní knihovna
  • 00:22:19 a Filharmonie Bohuslava Martinů.
  • 00:22:27 Ty 3 budovy, když měly zachovat
    původní koncepci písmene Y,
  • 00:22:33 který byl pro město Zlín
    urbanisticky velice zajímavý,
  • 00:22:37 tak my jsme tam ty budovy
    nemohli dostat,
  • 00:22:41 protože hranice pozemků
    byly velkým limitem.
  • 00:22:46 Tak jsme spojili
    rektorát a knihovnu.
  • 00:22:49 Jsou propojeny
    vnitřním prostorem, átriem,
  • 00:22:53 takže místo 2 budov
    jsme udělali jednu
  • 00:22:58 a na druhé straně jsme umístili
    Filharmonii Bohuslava Martinů.
  • 00:23:15 Všecko je těžký,
    ale koncertní sál je těžkej proto,
  • 00:23:18 že vyžaduje úžasnou akustiku.
  • 00:23:22 My už jsme věděli,
  • 00:23:24 že tento sál je základně
    nevhodný svým tvarem.
  • 00:23:29 Eliptický sál není vhodný
    pro koncertní budovy.
  • 00:23:33 Nejlepší je krabice od bot.
  • 00:23:36 Ale protože jsme nemohli
    urbanisticky ten tvar sem dostat,
  • 00:23:41 museli jsme udělat elipsu
  • 00:23:43 a potom na té elipse
    jsme museli pracovat tak,
  • 00:23:45 aby nám dala akustiku,
    která je potřeba.
  • 00:23:49 Na tom si lámali hlavu
    jak akustici, tak my,
  • 00:23:54 takže ty obkladové panely,
    které jsou z bílého betonu,
  • 00:23:57 na ty jsme měli 80 modelů.
  • 00:24:09 Když jsme to poprvé prezentovali,
  • 00:24:11 způsobilo to katastrofální,
    negativní reakci,
  • 00:24:16 protože Zlín je pravoúhlý,
  • 00:24:19 a jak my si dovolujeme ničit
    toto město s jeho tradicí.
  • 00:24:23 Já jsem to nevnímala,
    že ničím rodné město,
  • 00:24:26 poněvadž Baťa
    byl úžasný vizionář.
  • 00:24:28 Baťa požádal nejslavnějšího
    architekta té doby,
  • 00:24:32 aby přijel a poradil mu,
  • 00:24:35 jak má řešit urbanismus
    a výstavbu Zlína.
  • 00:24:40 To bylo z cihel na 10 let
  • 00:24:43 a po 10 letech se Zlín
    měl změnit na moderní město.
  • 00:24:47 Takže mně se zdálo,
    že když to přijde trošku později,
  • 00:24:53 tak že to neničí koncept
    a původní záměr Zlína.
  • 00:25:04 Já jsem se vždycky snažila
    vytvořit prostředí pro studenty,
  • 00:25:08 které je radostné.
  • 00:25:10 Když člověk pracuje s radostí,
    tak to dělá dobře.
  • 00:25:13 Žlutá je barva slunce,
  • 00:25:16 tak možná to,
    že ho v Anglii pořád postrádám,
  • 00:25:20 tak to je taková barva,
    která mě osobně vždycky potěší.
  • 00:25:30 Já si opravdu,
    a to platí dodneška,
  • 00:25:32 nemůžu stěžovat na kvalitu vzdělání
    u nás jak v době,
  • 00:25:37 kdy já jsem studovala,
    tak v době, kdy studenti teď.
  • 00:25:40 Kolika českým studentům
  • 00:25:42 jsem umožnila umístění
    a práci v Anglii?
  • 00:25:45 Nikdy si nikdo nepostěžoval
    na českého studenta,
  • 00:25:48 protože oni mají vzdělání,
  • 00:25:51 které mnohdy chybí
    obzvlášť v anglických školách.
  • 00:25:58 Možná tady se trošku
    podceňuje talent
  • 00:26:02 nebo rozvinutí nápadivosti,
    inspirace a tak dále.
  • 00:26:05 To člověk může dohnat.
  • 00:26:08 Ale když má velkou mezeru
    v tom technickém přístupu,
  • 00:26:11 říká se v angličtině,
  • 00:26:15 že poznáte, jakej byl dezert,
    jedině až ho sníte.
  • 00:26:23 Teprve až člověk postaví budovu,
    tak pozná, co je architektura,
  • 00:26:30 jinak je to všecko
    jenom na papíře a ve snech.
  • 00:26:34 Skutečnost se projeví,
  • 00:26:36 až když se toho stolu
    můžete dotknout
  • 00:26:38 nebo na podlahu šlápnout.
  • 00:27:01 Já tady bydlím víc než 35 let.
  • 00:27:05 Tady původně byl krov.
  • 00:27:07 Krov byl někdy v 60. letech
    přestavěnej na obytnou jednotku.
  • 00:27:13 Doufala jsem, že mně tady povolí
    velká okna na zahradu,
  • 00:27:17 ale to se mi nepodařilo
  • 00:27:19 a od tý doby tady bydlím.
  • 00:27:23 Dala jsem sem co nejmíň nábytku
  • 00:27:25 a hlavně hodně květin,
    který teď potřebujou vyměnit.
  • 00:27:30 Bratr mně tady našel
    zkamenělinu,
  • 00:27:34 která prý je víc než 5 tisíc let
    před Kristem zkamenělá,
  • 00:27:38 tak tady mám otisk ryby.
  • 00:27:42 Tady mám škebličky z Austrálie,
  • 00:27:45 kdy to ještě bylo legální,
    si je přivézt z pláže.
  • 00:27:50 Tady mám jednu vázu,
    která mě imponovala,
  • 00:27:53 protože je tak neobvyklá.
  • 00:27:55 Sem se dají květiny,
    které tam teď nemám.
  • 00:28:00 To je moje maminka.
  • 00:28:01 Tady trošku vybledla,
    protože sem ráno svítí slunce,
  • 00:28:05 ale tady má hezkej úsměv,
  • 00:28:07 tak se na mě každý den podívá,
    než vodejdu.
  • 00:28:18 Já nemám ráda dvířka,
    do kterejch člověk vrazí,
  • 00:28:22 takže tohle je úložný prostor,
    který se otáčí.
  • 00:28:28 Funguje stejně dobře
    jako skříňka,
  • 00:28:30 ale zabere hrozně málo místa.
  • 00:28:33 Tady trávím většinu svého času,
    když jsem doma.
  • 00:28:48 Když skončila práce
    na Brighton Marině,
  • 00:28:50 já jsem tak obdivovala ty čluny,
  • 00:28:53 protože ve člunech je logika,
  • 00:28:55 všecko je udělaný tak,
    aby se to dalo držet,
  • 00:28:59 aby se na to daly upevnit lana,
    okýnka aby netekly,
  • 00:29:04 tak jsem se snažila použít
    všech těch materiálů.
  • 00:29:08 Na každém našem projektu
    někde třeba jsou taková okýnka.
  • 00:29:13 Trošku je to vtip,
    takovej symbolickej podpis.
  • 00:29:27 Moji partneři byli architekti,
    můj muž byl spolužák ze školy.
  • 00:29:33 Mike byl taky architekt,
  • 00:29:35 i když nakonec byl editorem,
    ale taky vystudoval jako architekt.
  • 00:29:44 S Kaplickým jsme začali
    více méně objevovat Anglii.
  • 00:29:49 My jsme spolu žili v období,
  • 00:29:51 kdy nám Anglie
    ještě nebyla moc blízká,
  • 00:29:53 kdy jsme nevěděli,
    co bude v budoucnosti.
  • 00:29:57 Zůstaneme tam, nezůstaneme,
    co se stane zítra...
  • 00:30:04 Některý okamžiky
    byly moc hezký
  • 00:30:07 a některý okamžiky
    byly trochu komplikovanější.
  • 00:30:10 On byl neobyčejně talentovanej.
  • 00:30:13 Angličani tomu říkají:
    Nahoře dole. Up and down.
  • 00:30:18 Pořád měnil místa,
    ale strašně pilně pracoval.
  • 00:30:22 Dělal krásné výkresy,
    ale když mu někdo řekl,
  • 00:30:25 že něco se takhle dělat nedá,
  • 00:30:27 tak on se z toho zhroutil,
    místo aby našel jinou cestu.
  • 00:30:32 My jsme se rozešli proto,
    poněvadž já už jsem se potom
  • 00:30:36 opravdu nemohla smířit
    s tou konstantní depresí.
  • 00:30:41 On nemohl pochopit,
  • 00:30:42 proč mně lidi dají projekt
    a jemu ne.
  • 00:30:45 Myslím, že asi trošku žárlil.
  • 00:30:48 Tak jsem sebrala 2 papírový bagy
    a odstěhovala jsem se.
  • 00:30:54 Taky v tom byla nějaká děvčata,
    ale toto nebyl hlavní důvod.
  • 00:31:07 Budova Victoria and Albert
  • 00:31:09 je jedna z nejznámějších
    muzeí na světě, nejen v Anglii.
  • 00:31:13 Založil ji princ Albert,
    muž královny Victorie.
  • 00:31:18 Princ Albert
    měl humanitní myšlenku,
  • 00:31:23 že umění patří všem,
  • 00:31:24 takže tady jsou celé galerie,
    které jsou kopie soch antických.
  • 00:31:30 Tenkrát cestování nebylo takové,
    jako je dnes,
  • 00:31:34 že člověk sedne na aeroplán
    a za pár hodin je v Egyptě.
  • 00:31:37 On se snažil zpopularizovat vše,
    co umělci dělali.
  • 00:31:43 Samozřejmě od té doby
    muzeum rostlo, rostlo, rostlo.
  • 00:31:46 Sem lidé dávají dary
  • 00:31:49 a muzeum vlastní
    tuhle největší sbírku šperků,
  • 00:31:52 která snad vůbec je.
  • 00:32:02 Byla to soutěž,
    kterou jsme vyhráli tím,
  • 00:32:06 že jsme do toho prostoru
    vložili ještě jedno patro,
  • 00:32:10 takže jsme měli dost místa na to,
    abysme ukázali 4 800 šperků
  • 00:32:17 od doby 3 500 před Kristem
    až do současné doby.
  • 00:32:29 Abysme 2 patra spojili,
    tak bylo potřeba schodiště,
  • 00:32:31 a poněvadž ty schodiště
    jsou taky trochu jako šperky,
  • 00:32:34 tak jsme udělali
    skleněné schodiště,
  • 00:32:36 které na rozdíl od ostatních
    je drženo zvláštním způsobem.
  • 00:32:42 Nejsou podporovány schody samy,
    ale je podporovaná podschodnice.
  • 00:32:48 Celé schodiště drží na tom,
  • 00:32:50 že tahleta stěna
    na tomhle jednom bodě
  • 00:32:53 drží podschodnici skleněnou,
    ta drží váhu
  • 00:32:58 a ta se přenáší
    do obvodového zábradlí,
  • 00:33:02 které je ze skla.
  • 00:33:11 To byl možná jeden ze způsobů,
  • 00:33:15 který před námi nikdo nezkusil,
  • 00:33:18 a my jsme ho taky udělali
    jenom jednou.
  • 00:33:27 Ty nejdůležitější šperky
    jsou v tak zvaných star cabinets.
  • 00:33:33 To jsem myslela,
    že není nikdy proveditelný,
  • 00:33:36 protože vitríny jsou úplně ze skla,
    tam není žádná kovová podpora.
  • 00:33:40 Konstrukce je jenom sklo.
  • 00:33:43 Sklo je jenom lepené
    a drží se samo,
  • 00:33:46 takže jeden kovovej objekt
    je ten pant,
  • 00:33:48 který otvírá dveře,
    aby se tam daly vyměnit šperky.
  • 00:33:56 Nejtěžší ze všeho
    bylo udělat osvětlení,
  • 00:33:59 protože některé objekty
    potřebují třeba jen 50 luxů,
  • 00:34:04 což je skoro tma,
    poněvadž se světlem ničí.
  • 00:34:08 Na některé, jako diamanty
  • 00:34:10 člověk může dát třeba 3 tisíce
    nebo i víc luxů,
  • 00:34:14 ale možná že bysme se mohli
    podívat na jeden speciální šperk
  • 00:34:19 a to je korunka,
  • 00:34:21 kterou dal princ Albert
    královně Victorii.
  • 00:34:24 Tohle byl její svatební prezent
    od jejího budoucího muže.
  • 00:34:43 Tohle je nová výstava
    všech těchhle malejch objektů,
  • 00:34:48 do kterých se dá dát buď rtěnka,
  • 00:34:51 nebo pilulky,
    které si dámy s sebou nosí,
  • 00:34:55 nebo cigarety nebo pudr.
  • 00:34:58 Dát je do prostoru,
  • 00:35:01 na to jsme měli kolik modelů,
    kolikrát jsme si s tím hráli,
  • 00:35:05 kolikrát jsme je sestavovali tak,
    aby to sestavení mělo smysl.
  • 00:35:08 Tahle je umístěna vodorovně,
  • 00:35:11 poněvadž nejdůležitější na ní
    je diamantový detail,
  • 00:35:14 kterým se otvírá.
  • 00:35:17 Jenom udělat tuhle malou vitrínu,
    to trvalo 3 měsíce, ne-li víc.
  • 00:35:29 Klient-Američan,
  • 00:35:30 který se shodou okolností
    jmenuje Bollinger,
  • 00:35:33 nemá nic společného
    se šampaňským,
  • 00:35:35 měl takový zájem
    z toho udělat nejen skvost,
  • 00:35:39 kde budou vidět
    všechny ty krásný šperky,
  • 00:35:41 ale také měl zájem, aby to bylo
    architektonicky perfektní.
  • 00:35:45 Čili on nás ve všem podpořil.
  • 00:35:48 Cena se pohybovala v položkách,
  • 00:35:52 které na začátku nikdo nečekal,
  • 00:35:54 ale když začne člověk pracovat
  • 00:35:56 s bezpečností tolika
    vystavených objektů,
  • 00:36:00 tak se dostane
    do určité cenové hranice.
  • 00:36:03 Vitrína sama,
    kde je korunka královny Victorie,
  • 00:36:06 tak za to by člověk udělal
    galerii obrazů celou.
  • 00:36:11 Bylo to v milionech liber.
  • 00:36:26 Úplně první schodiště
    bylo pro Josepha.
  • 00:36:29 Tím, že byl požadavek,
    udělat prostor v suterénu,
  • 00:36:35 kam by chodili lidi,
  • 00:36:37 a protože samozřejmě
    když seš někde v denním světle,
  • 00:36:41 tak jít do suterénu
    je nepříjemný pocit,
  • 00:36:44 tak nás napadlo,
    že bysme ty 2 prostory
  • 00:36:47 mohli propojit
    skleněným schodištěm.
  • 00:36:53 Pro mě je schodiště
    čistě funkční element,
  • 00:36:58 který je esetetický vhodný
    a působí příjemně.
  • 00:37:05 Liší se v tom,
    jak pojmeme konstrukční princip,
  • 00:37:09 liší se v detailu,
    liší se v materiálu,
  • 00:37:12 někdy se toho domu ani nedotýká
    jako v Somerset House.
  • 00:37:17 Když už dělám jedno schodiště,
    tak ho nikdy nezopakujeme.
  • 00:37:28 Tady jsme v budově,
    která se jmenuje Somerset House.
  • 00:37:31 Byl to původně palác,
  • 00:37:33 do kterého jezdil
    na lodi Jindřich VIII.,
  • 00:37:36 takže část této budovy
  • 00:37:38 už byla postavená
    ve 14.-15. století.
  • 00:37:42 A kolem toho byly malé domky,
  • 00:37:43 které postupem času
    se sjednotily v obrovský komplex
  • 00:37:48 s nádvořím uprostřed,
    jako to bývalo ve středověku.
  • 00:37:52 Tato budova před 10 lety
    byla rekonstruovaná
  • 00:37:56 a bylo potřeba udělat nový vstup.
  • 00:38:00 Tady byla normální patra.
    Tady žádné schodiště nebylo.
  • 00:38:09 Proč se to schodiště dělalo
    v této síti?
  • 00:38:12 Důvod je ten,
    že na druhé straně tohoto paláce
  • 00:38:16 je schodiště od architekta
    Chamberse,
  • 00:38:18 které patří k nejznámějším
    schodištím anglické architektury
  • 00:38:23 ze 17. století.
  • 00:38:26 A oni chtěli mít něco,
  • 00:38:29 co by více méně
    splnilo podobnou funkci,
  • 00:38:32 že by to byl architektonický objev.
  • 00:38:37 Jenže budova je samozřejmě
    památkově chráněná,
  • 00:38:40 takže my jsme do toho prostoru
    museli udělat něco,
  • 00:38:44 co se nedotýká budovy,
  • 00:38:47 a museli jsme to
    udělat z materiálů,
  • 00:38:51 který přísluší budově tohoto typu.
  • 00:38:56 Začali jsme zkoumat
    různé materiály
  • 00:38:59 a pustili jsme se do něčeho,
    co bylo opravdu neorané pole.
  • 00:39:05 Použití tohoto bílého betonu,
    který se jmenuje Ductal,
  • 00:39:10 je úplně nová generace betonu,
  • 00:39:13 která má uprostřed směsi
    cementu a vápna vlákna,
  • 00:39:16 které beton drží.
  • 00:39:19 Čili se betonu dá používat
    desetkrát méně,
  • 00:39:22 než kdyby ta konstrukce
    byla betonová.
  • 00:39:25 Nikdo před námi tohoto materiálu
    nepoužil na něco podobného.
  • 00:39:35 Ten design trval měsíce, měsíce,
    měsíce práce ne jednoho člověka,
  • 00:39:40 ale celýho kolektivu.
  • 00:39:42 Design musí odpovídat na to,
    co se tam děje,
  • 00:39:45 jak se tam rozkládají síly,
    co nese co.
  • 00:39:49 Pochopit konstrukční princip
    a pak ho interpretovat estetikou.
  • 00:39:54 Člověk musí znát, co ta ocel dělá,
    co sklo dělá, co dělá Ductal,
  • 00:39:58 jak se všecko spojí dohromady.
  • 00:40:01 A estetika se neustále vyvíjí,
    to je proces.
  • 00:40:06 Byla to nesmírná práce,
  • 00:40:09 a že se nám to podařilo,
    to byl zázrak.
  • 00:40:27 Pracovat s tím,
  • 00:40:29 co bylo postaveno
    před mnoha staletími
  • 00:40:31 a co má za sebou bohatou historii,
  • 00:40:34 to není něco,
    co se architektovi stává běžně.
  • 00:40:42 Historie tohoto kostela
    začala v Anglii v době,
  • 00:40:47 kdy Václav Havel
    dostal doktorát v Oxfordu.
  • 00:40:50 A on mně zašeptal:
    Hledám malý kostelíček v Praze,
  • 00:40:54 kde bych mohl pokračovat,
    až už nebudu prezidentem.
  • 00:40:58 Pomohla byste mi něco najít?
  • 00:41:01 Ale nečekala jsem,
    že během 3 neděl zazvoní telefon,
  • 00:41:06 a Václav Havel mi říká,
    že našel ten malej kostelíček,
  • 00:41:11 kterej ale není vlastně tak malej
    a není v moc dobrým stavu,
  • 00:41:15 ale možná bysme se na něj
    mohli podívat.
  • 00:41:20 Vešli jsme do tohoto prostoru,
  • 00:41:23 který neměl nic společného s tím,
    co teď vidíme.
  • 00:41:27 Byl rozdělený velkým lešením,
    byl tady výtah
  • 00:41:32 a kolem byla malinká škvíra
  • 00:41:35 a tou škvírou bylo vidět
    ten překrásný krov.
  • 00:41:37 Ale to byla jenom ta škvíra.
    Jinak nebylo vidět prakticky nic.
  • 00:41:45 Tak já jsem řekla:
    Musíme se s prostorem seznámit.
  • 00:41:49 Poslala jsem sem
    anglického modeláře,
  • 00:41:51 který udělal model, kde definoval,
    jak prostor celý vypadá.
  • 00:41:56 Postupně jsme začali odhalovat,
    co se tady může stát.
  • 00:42:04 První věc, co nás napadla, bylo,
    že krov se musí odhalit,
  • 00:42:09 protože jsem si říkala,
  • 00:42:11 že nikde v Praze
    není vidět něco tak krásného,
  • 00:42:15 že ten se musí vrátit zpátky lidu.
  • 00:42:24 Když se prostor začal objevovat,
    tak jsme zjistili,
  • 00:42:27 že za tou omítkou,
    která byla poškozená,
  • 00:42:32 že jsou zbytky krásných maleb
    z různých století.
  • 00:42:37 Teď nastala otázka,
    co s tím prostorem udělat.
  • 00:42:41 Nás napadlo,
    že nebudeme dělat rekonstrukci,
  • 00:42:44 ale že budeme dělat konzervaci.
  • 00:42:49 Já si vzpomínám,
  • 00:42:50 že jsem stála na lešení
    asi se 70 reprezentanty
  • 00:42:55 českého uměleckého
    sboru architektů,
  • 00:43:01 historiků, památkářů,
    všech ostatních
  • 00:43:04 a všichni mi říkali,
    že je potřeba rekonstrukce,
  • 00:43:08 protože nikdy krov nebyl odhalen
  • 00:43:11 v kostelních lodích
    ve střední Evropě.
  • 00:43:14 Tak nám to zamítli.
  • 00:43:16 Odvolali jsme se poprvé,
    odvolali jsme se podruhé
  • 00:43:19 a nakonec to třetí odvolání,
  • 00:43:21 kdy my jsme vyprodukovali
    štos materiálů,
  • 00:43:25 který možná se dal měřit
    v několika metrech,
  • 00:43:28 a který dokazoval,
    jaké opravné práce byly provedeny,
  • 00:43:31 co všecko jsme objevili,
    jaké jsou detaily,
  • 00:43:34 tak nakonec nám stavbu povolili.
  • 00:43:39 Stavba byla nakonec otevřena
  • 00:43:41 v den Havlových narozenin,
    5. října.
  • 00:43:44 Myslím, že to byl okamžik,
    který Václavu Havlovi,
  • 00:43:49 který celou dobu
    trpělivě vyžadoval
  • 00:43:54 slyšení u všech možných autorit,
  • 00:43:57 on s horečkou chodil na stavbu,
  • 00:44:00 protože se nemohl dočkat toho,
    až se kostel postaví.
  • 00:44:08 (zpěv)
    Jednou budem dál, já vím
  • 00:44:16 We shall overcome
  • 00:44:22 We shall overcome
  • 00:44:28 We shall overcome
  • 00:44:32 Some day
  • 00:44:37 Oh
  • 00:44:39 Deep in my heart I know that
  • 00:44:45 I do believe
  • 00:44:51 We shall overcome
  • 00:44:55 Some day
  • 00:45:05 Když jsem přijela v 68. roce,
  • 00:45:09 zboží se do Londýna
    dováželo po lodích,
  • 00:45:11 a když stávkovali dockeři,
  • 00:45:15 neměli jsme čerstvou zeleninu,
    maso, prostě nic,
  • 00:45:20 poněvadž celej Londýn
    byl zásobovanej loděmi,
  • 00:45:23 a přes doky se to dopravovalo
    do centra města.
  • 00:45:27 Tady stojíme na kousku
    originálního nábřeží,
  • 00:45:29 které je asi
    pod památkovou kontrolou,
  • 00:45:33 a tohle všecko byly doky,
    tady všude se skládalo zboží.
  • 00:45:39 Teď je to všecko přestavěný.
  • 00:45:49 Tohle vyrostlo během 50 let
    a pořád to roste.
  • 00:45:56 Všecka moderní města se mění.
  • 00:45:59 Jen Praha zůstává
    jako rezervace,
  • 00:46:03 a jestli to tak bude pokračovat,
  • 00:46:05 za chvíli tam budou jezdit
    už jen turisti.
  • 00:46:08 Tohleto si nepředstavuji,
    že by se mohlo stát Praze,
  • 00:46:10 to je něco, co specificky udělal
    finanční distrikt v Londýně,
  • 00:46:15 poněvadž tohle jsou všechno
    finanční instituce,
  • 00:46:18 který jsou koncentrovaný
    v této části Londýna.
  • 00:46:23 Ale těch bytovek,
    které se tady staví,
  • 00:46:25 které jdou dost do výšky,
  • 00:46:28 ale přitom prostředí kolem nich
    je velice lidské,
  • 00:46:31 dobře udržované
    a lidem se tam dobře bydlí.
  • 00:46:41 Já myslím,
    že hrůza z výškových budov
  • 00:46:44 je jenom hrůza
    ze špatný architektury,
  • 00:46:47 ale jakmile budovy
    jsou dobře navrženy,
  • 00:46:49 tak já proti nim nic nemám.
  • 00:46:53 Samozřejmě bych je nechtěla mít
    na Staroměstským náměstí.
  • 00:46:57 Ale na okrajích Prahy si myslím,
    že by to vyřešilo problém,
  • 00:47:01 že je tam málo
    veřejných prostranství.
  • 00:47:04 A to mě mrzí.
  • 00:47:24 To je projekt na nový setting,
  • 00:47:28 kde je teď stometrová
    nebo 98 metrů vysoká věž,
  • 00:47:33 která se bude muset zbourat,
    poněvadž je tam azbest.
  • 00:47:37 Problém byl, jestli se to nahradí
    dalšími 2 městskými bloky.
  • 00:47:41 A my jsme se domluvili,
  • 00:47:43 že se pokusíme o vytvoření
    velkého veřejného prostoru.
  • 00:47:48 Takže ti,
    kteří bydlí v těchto věžích,
  • 00:47:51 mají vlastní prostor zahrady
    na balkonech,
  • 00:47:56 které budovu obklopují,
  • 00:47:58 a ti, kteří bydlí
    v ostatní výstavbě,
  • 00:48:03 tak tady mají ve velikosti
    Staroměstského náměstí
  • 00:48:07 nebo ještě trošku větší
    než Staroměstské náměstí prostor,
  • 00:48:10 ve kterém je veřejná zeleň
    přístupná všem
  • 00:48:14 s určitými funkcemi,
    kulturními i komerčními,
  • 00:48:18 a pak to přechází pomalu
    do tranzičního elementu,
  • 00:48:25 který je spojkou
    mezi stávající výstavbou.
  • 00:48:31 Já tady vopravdu postrádám
    dobře vyřešené veřejné prostory,
  • 00:48:37 kterých je tolik v Anglii
    a které pořád rostou.
  • 00:48:41 V budoucnosti
    z hlediska ekologického
  • 00:48:46 každý malý stromek
    je tím jedním krokem,
  • 00:48:50 kterým začíná velká cesta.
  • 00:48:52 Každej kousek zeleně
  • 00:48:55 je pozitivním přínosem
    v budoucí ekologii
  • 00:49:00 a tady ta zeleň je na střechách,
    je ve vnitřních blocích
  • 00:49:05 a je na balkonech.
  • 00:49:12 Jestli se tohle postaví, já nevím.
  • 00:49:14 Bylo by to úžasné,
    kdyby se to postavilo.
  • 00:49:18 Ale člověk může dělat,
    jenom co může,
  • 00:49:21 tam, kde to nejde,
    tam už člověk nic nezmůže.
  • 00:49:26 Ale budeme se snažit,
    aspoň získat pochopení.
  • 00:49:33 (potlesk)
  • 00:49:55 Člověk ve 20 absolutně neví,
    co dělá,
  • 00:49:58 jenom něco chce,
    za něčím se žene,
  • 00:50:01 protože chce všecko načerpat,
    chce se něčemu naučit,
  • 00:50:05 myslí si, že zboří svět.
  • 00:50:08 Postupem života zjistí,
    že to je pravda,
  • 00:50:11 ale že to vyžaduje
    jednak ohromný množství práce,
  • 00:50:16 jednak ohromný množství štěstí,
  • 00:50:19 protože to, že je člověk schopný,
  • 00:50:22 neznamená,
    že to někam v životě dotáhne.
  • 00:50:24 A když dojde do osmdesátky,
  • 00:50:27 myslím si, že hlavně ocení
    to všechno, čím jsem prošla.
  • 00:50:35 Nemůžu si opravdu stěžovat,
    že bych měla nudnej život.
  • 00:50:40 Já jsme nemohla mít děti,
  • 00:50:42 tak nevím, co bych byla udělala,
    kdybych ty děti měla.
  • 00:50:46 Jsem vděčná,
  • 00:50:47 že jsem celej život dělala to,
    co dělám ráda.
  • 00:50:50 Neměnila bych.
  • 00:50:52 Skryté titulky: I. Marečková
    Česká televize 2019
  • 00:50:56 .a

Související