iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 2. 2020
20:10 na ČT1

1 2 3 4 5

30 hlasů
57248
zhlédnutí

13. komnata

Oblíbená zpěvačka se několik let potýkala s panickou poruchou, projevující se náhlými záchvaty strachu a úzkosti

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

13. komnata Debbi Kahl

  • 00:00:25 -Cenu Anděl v kategorii
    Sólová interpretka získává...
  • 00:00:28 -Už to vím.
    -Debbi za album Break!
  • 00:00:37 -Dobrý večer, dámy a pánové,
  • 00:00:39 já jsem ztratila
    úplně všechny slova,
  • 00:00:42 které jsem mohla.
  • 00:00:43 Děkuju všem ve svém blízkém okolí!
    Moc děkuju.
  • 00:00:50 -Zpěvačka Deborah Kahl,
    uměleckým jménem Debbi,
  • 00:00:53 se na naší hudební scéně objevila
    už ve svých 16 letech.
  • 00:00:57 Narodila se v Německu.
  • 00:00:58 Teprve v Čechách ji ale
    její nezaměnitelný hlas
  • 00:01:01 vynesl na výsluní pop music.
  • 00:01:03 Kvůli velkému pracovnímu vytížení
    a hektickému životnímu stylu,
  • 00:01:07 se ale na prahu dospělosti
  • 00:01:08 musela vypořádat se závažnými
    psychickými potížemi.
  • 00:01:14 -Asi měsíční.
  • 00:01:15 -To by tak odpovídalo.
    Jseš taková zmačkaná.
  • 00:01:17 Má strašně nafouknutej obličej.
  • 00:01:22 -Jsem hezký miminko.
    -Jo, dyť jsi z toho hned vyrostla.
  • 00:01:28 -Na to dětství v Německu vzpomínám
    celkem pozitivně.
  • 00:01:31 Jsme vyrůstaly v takový
    malebný obci,
  • 00:01:34 která se jmenuje Holzwickede,
    kousek od Dortmundu
  • 00:01:38 a to byla taková obec velmi klidná.
  • 00:01:42 Moc tam ruchu nebylo nikdy
  • 00:01:45 a pro to dítě v prostředí
    tý přírody, to bylo strašně fajn.
  • 00:01:49 Tím, že tam nebyl ani provoz a nic,
    my jsme tam mohli běhat venku,
  • 00:01:54 jezdit na kole, hrát si.
  • 00:01:56 Já jsem ještě jezdívala na koních.
    Vyrůstalo se tam krásně.
  • 00:02:01 -Vy jste obě dvě děti
    měla v Německu,
  • 00:02:05 mluvila jste na ně česky
    a manžel německy?
  • 00:02:08 -Bohužel, já jsem na ně
    mluvila německy,
  • 00:02:11 protože v této době byla
    moje němčina více vyvinutou řečí.
  • 00:02:16 A já jsem se obávala,
    že ta moje čeština
  • 00:02:18 by nebyla dostatečně dobrá na to.
  • 00:02:21 A tehdy se vlastně dcery
    začaly učit česky až v okamžiku,
  • 00:02:26 kdy k nám začaly jezdit pobývat
    české aupairky.
  • 00:02:31 Hovořily tak buď s mými rodiči,
    nebo s aupairkami,
  • 00:02:33 ale se mnou hovořily německy.
  • 00:02:37 -Debbi, ty jsi na základní škole
    v Německu zažila šikanu.
  • 00:02:40 Jak na to vzpomínáš dneska?
  • 00:02:42 -Prostě to bylo tak, že jeden týden
    byli všichni nejlepší kmoši
  • 00:02:45 a druhý týden
    a nikdo neví moc proč,
  • 00:02:47 z ničeho nic mě začali mlátit,
    nebo chytat po dvoře
  • 00:02:51 a když mě chytili,
    tak mě zas začali mlátit.
  • 00:02:54 Myslím, že takový úplný highlight
    bylo i to, kdy se to začalo řešit.
  • 00:03:00 Vyloženě mě švihadlem
    přivázali ke stromu
  • 00:03:03 a kopali tam do mě.
  • 00:03:04 -A mámě to říct jsi neměla potřebu?
    -Já jsem to nechtěla řešit.
  • 00:03:08 Je možný, že jsem se asi styděla,
    že to tak je. Já nevím.
  • 00:03:12 Já sama nevím. Dneska už je to
    tak dávno, že nejsem schopná
  • 00:03:15 úplně své pocity identifikovat.
  • 00:03:19 -Byl to určitý druh něčeho,
    co si myslím,
  • 00:03:23 že moc pozitivní v jejím dětství
    nebylo,
  • 00:03:25 ale ona
    se s tím nikdy nesvěřovala.
  • 00:03:27 Kdyby to její sestra tehdy
    doma neřekla,
  • 00:03:31 tak my jsme se to nedozvěděli.
  • 00:03:33 Ona nevykazovala žádné známky
    jakýchkoli problémů.
  • 00:03:40 -Rodiče se rozhodli
    podnikat v Česku.
  • 00:03:42 Deborah a její sestra Jacqueline
    ale v Praze nikoho neznaly.
  • 00:03:47 -Já jsem spíš prožívala to,
    když nám oznámili,
  • 00:03:48 že se budeme stěhovat do Čech,
    protože to se nám samozřejmě
  • 00:03:51 v prvním momentě moc nechtělo.
  • 00:03:54 Měli jsme tam babičku,
    která žila opravdu blízko nás
  • 00:03:59 a jezdili jsme tam na koních
  • 00:04:02 a to prostředí domácký
    jsme tam měli
  • 00:04:04 a představa, že bychom se měli
    odstěhovat 7 hodin autem pryč,
  • 00:04:09 bylo pro nás v zásadě
    dost nepředstavitelné.
  • 00:04:12 Moje máma přišla na způsob,
    jak mě o tom přesvědčit.
  • 00:04:15 To bylo, že mi řekla, Deborko,
  • 00:04:16 když se přestěhujem do Čech,
    tak dostaneš psa.
  • 00:04:19 V ten moment jsem byla
    velmi připravená k tomu,
  • 00:04:21 se přestěhovat.
  • 00:04:23 -Před Vánocemi jsem s holkama
    jela pro pejsky.
  • 00:04:27 Pamatuju si, ti pejsci
    byli v přístavku,
  • 00:04:29 tam měli topení a bylo třeba
    -10, 12 stupňů, velká zima
  • 00:04:34 a najednou já koukám v noci,
  • 00:04:36 jak Deborah leze oknem
    tady v tý kuchyni dole
  • 00:04:40 a běží bosá tady po tom plácku,
  • 00:04:45 podívat se,
    jestli jsou psi v pořádku.
  • 00:04:47 Asi byli v pořádku,
    tak se zase otočila,
  • 00:04:49 zase vlezla tím oknem zpátky.
  • 00:04:51 Bosá, v košilce a venku -12 stupňů.
    To jí bylo úpně jedno.
  • 00:04:56 Prostě ona potřebovala jen vědět,
    jestli jsou pejsci v pořádku.
  • 00:05:01 -Debbi se odmala
    ráda starala o zvířata.
  • 00:05:03 Dokonce chtěla být veterinářkou.
  • 00:05:06 Ve škole se ale projevovala
  • 00:05:07 jako svéhlavá provokatérka
    a rebelka.
  • 00:05:11 Pohádala ses někdy s učitelem?
  • 00:05:13 -Stokrát jsem se pohádala
    s učitelem.
  • 00:05:15 Já jsem je provokovala,
    dělala jsem různý naschvály,
  • 00:05:19 já jsem byla velký sběratel
    poznámek z hodin.
  • 00:05:23 -A proč?
    -Prostě mě to bavilo.
  • 00:05:26 Podle mě to nebylo nic jinýho,
    než to, že mě to strašně bavilo.
  • 00:05:31 -Když bylo vysvědčení,
    tak mi zavolala, pozdě teda:
  • 00:05:34 Mami, oni mě nechali propadnout.
  • 00:05:37 -To už se s tím nedalo moc dělat.
    -To už ne.
  • 00:05:40 Takže strávila prázdniny
    z velké části u mých rodičů
  • 00:05:43 a pak ten reparát
    udělala za jedna.
  • 00:05:45 -Pak přišla puberta.
    -No. Ta přišla.
  • 00:05:50 Nejdřív se to tvářilo,
    že všechno dobrý,
  • 00:05:52 ale ona byla strašně mazaná.
  • 00:05:55 -Zažila jsi někdy třeba to,
    že jsi nepřišla domů vůbec?
  • 00:05:58 -Určitě ne tak, že bych nepřišla
    vůbec domů. To bych si nedovolila.
  • 00:06:03 Já samozřejmě jsem chodívala pozdě,
  • 00:06:05 tak už jsem věděla,
    že doma bude dusno a dost,
  • 00:06:08 protože moje máma byla přísná.
  • 00:06:11 Netolerovala ty moje výlety
    za gangsterama na sídlišti,
  • 00:06:17 abych tam s nima holdovala
    nějakejm bujarejm večírkům, to ne.
  • 00:06:23 -Pamatuji si, že začala hrát
    basketbal a pak jsme zjistili,
  • 00:06:28 že ona si vždycky sbalila tu tašku,
    odešla na ten Prosek,
  • 00:06:32 tam se poznala s celým tím ghetem
    toho parku
  • 00:06:38 a tam s nima strávila
    celé odpoledne
  • 00:06:40 a pak se zase vrátila pěkně
    s tou taškou
  • 00:06:43 a dělala, jakože byla za sportem.
  • 00:06:53 -A zpívala jsi už jako dítě ráda?
    -Zpívala.
  • 00:06:58 Zpívala jsem strašně ráda
    Britney Spears,
  • 00:07:01 to bylo první CD
  • 00:07:03 a to jsem já uměla nazpaměť
    a dokolečka,
  • 00:07:06 ale jenom, když tam nikdo nebyl.
  • 00:07:08 Když doma nikdo nebyl
    a já jsem měla svůj klid,
  • 00:07:11 tak to jsem si já zpívala.
  • 00:07:13 Já jsem nikdy nezpívala před mámou,
    maximálně před ségrou,
  • 00:07:16 ale i tak, když mi vlítla
    do pokoje, já tam zpívala,
  • 00:07:18 tak jsem okamžitě přestala.
  • 00:07:19 -Já jsem vlastně dlouho nevěděla,
    že ona zpívá.
  • 00:07:23 Já vím, že když jsme jeli
    do Německa,
  • 00:07:24 holky seděly vzadu, tak oni spolu.
  • 00:07:26 A pak si pamatuju,
    že jsem byla jednou na zahradě
  • 00:07:29 a holky mají to okno v koupelně
    nahoře do zahrady
  • 00:07:32 a tam najednou slyším někoho zpívat
    a myslela jsem, že je to Jackie.
  • 00:07:36 Jaquelina má krásnej,
    takovej jemnej, krásnej hlas.
  • 00:07:40 Teď jsem si říkala, sakra,
    ale Jackie není doma. Debbi?
  • 00:07:44 Já jsem to nemohla...
  • 00:07:45 -Vy jste ji do tý doby
    nikdy neslyšela?
  • 00:07:46 -Ona nikdy nezpívala před náma.
  • 00:07:48 Ona by se nikdy dřív nepostavila
    před lidi a nezazpívala.
  • 00:07:51 V žádným případě.
  • 00:07:53 -Jednoho dne se Debbi vsadila
    s kamarádkou o to,
  • 00:07:56 že sjede pozadu na lyžích
    celou sjezdovku.
  • 00:07:59 Pokud by se jí to nepovedlo,
    měla se přihlásit
  • 00:08:01 do televizní pěvecké soutěže.
  • 00:08:04 Protože sázku prohrála, stalo se.
  • 00:08:11 -Paradoxně to byl takový okamžik,
    že jsem dostala potvrzení toho,
  • 00:08:14 že to vlastně ani není tak špatný.
  • 00:08:17 Tak mě to tak nabilo
    a člověk v průběhu tý soutěže,
  • 00:08:21 kdy pokračoval dále a dále,
    postupoval dalšími koly,
  • 00:08:26 tak to ve mně vzbuzovalo
    totální vášeň
  • 00:08:28 a mě to začalo strašně bavit.
  • 00:08:29 Protože mě to potvrdilo v něčem,
    co mě vždycky bavilo,
  • 00:08:32 ale z nějakýho důvodu jsem měla
    strašnej strach,
  • 00:08:34 nebo trému, nebo jsem se styděla
    to někomu ukázat.
  • 00:08:42 -Podle mě pro ni největší motivace
    tehdy byla ta, aby vypadla z domu.
  • 00:08:48 Já si myslím, že když v tom
    Superstaru to první kolo,
  • 00:08:53 ona vlastně byla úplně první,
    která v té soutěži vypadla.
  • 00:08:58 -Pro mě to bylo takový nereálný.
  • 00:09:02 Přece, když člověk vypadne,
    já nevím kolik nás tam bylo, 24.
  • 00:09:05 Jsem si říkala, přece neexistuje
    ani jediná šance,
  • 00:09:08 že bych já to mohla dělat.
  • 00:09:09 To je přece blbost,
    aby přišel někdo za mnou a řek,
  • 00:09:12 tak pojď, máme o tebe zájem.
  • 00:09:14 To se ale stalo! To byla taková
    další zajímavá náhoda,
  • 00:09:20 která nastala asi týden poté,
    co jsem vypadla,
  • 00:09:22 že se mi ozval můj nynější manažer
    Martin Červinka a ten mi zavolal,
  • 00:09:28 že viděl video toho záznamu,
    že by se se mnou rád sešel.
  • 00:09:36 Protože jsem samozřejmě
    nebyla plnoletá,
  • 00:09:37 takže s maminkou
    jsme se sešli i s ním
  • 00:09:39 a vlastně jsme začali domlouvat
    nějakou spolupráci.
  • 00:09:44 -Debbi je vůbec zajímavá tím,
  • 00:09:46 že ona je jedna z mála
    fungujících zpěvaček,
  • 00:09:49 která nechtěla bejt zpěvačkou.
  • 00:09:51 Ona neměla tu ambici zpívat
    a stát na tom pódiu.
  • 00:09:54 Takže tam je to trošku atypický.
  • 00:09:56 Když vyhrála poprvé Anděla
    s písničkou Touch the sun,
  • 00:09:59 tak Debbi neznala
    hudební prostředí v Čechách.
  • 00:10:02 Takže ona přišla
    si přijímat tu cenu
  • 00:10:06 a seděla mezi těma umělcema,
    seděla vedle Jaromíra Nohavici
  • 00:10:10 a hned po předávání se mě ptala
    kdo to byl, protože ona neznala
  • 00:10:15 mimo Karla Gotta, na český
    hudební scéně vůbec nikoho.
  • 00:10:18 Takže to bylo zajímavý a často
  • 00:10:20 přivádělo komický situace,
    tím, že říkala:
  • 00:10:23 Vedle mě seděl takovej
    sympatickej pán,
  • 00:10:25 akorát nevím, jak se jmenuje.
  • 00:10:26 A ukázalo se, že to byl
    Jaromír Nohavica.
  • 00:10:45 -Třeba ty první koncerty,
    to ještě bylo přesně tak,
  • 00:10:47 že my jsme jeli tu tour
    a to jsem si to užívala.
  • 00:10:51 Mně bylo 18 čerstvě,
  • 00:10:53 takže už to bylo
    takový, jo, už můžu
  • 00:10:56 a to jsem teda nezahálela.
  • 00:10:58 Tím, že to byla hodně mladá kapela,
    pro ně byla, pro všechny,
  • 00:11:01 první šňůra a tam jsme
    kolikrát jeli
  • 00:11:04 4 koncerty v kuse v týdnu za sebou.
  • 00:11:07 Kolikrát jsme léčili jako,
    to byla klasika,
  • 00:11:10 jsme léčili tím, čím jsme skončili,
  • 00:11:12 tím jsme museli začít,
    abysme to přežili vůbec do večera.
  • 00:11:15 Takhle jsme jeli třeba
    4 dny v kuse.
  • 00:11:17 Já jsem měla takovou svobodu
    od toho hlídání tou rodinou.
  • 00:11:24 Samozřejmě, tam nikdo
    i z těch starších muzikantů,
  • 00:11:27 ani kapelník, ani manažer,
    ten kdo s náma jezdil,
  • 00:11:29 ten už neměl za úkol mě hlídat.
  • 00:11:31 To patřilo k tomu muzikantství,
    nikdo mi neříkal Debbi, už dost.
  • 00:11:36 -Žádné drogy jste nezkoušeli?
  • 00:11:37 -Já jo, ale ne s kapelou.
    Já jsem trávu nějakou kouřila.
  • 00:11:41 Teda nějaký období a pak jsem s tím
  • 00:11:44 na doporučení mámy
    přestala kouřit trávu.
  • 00:11:49 Byť jsem to velmi oplakala,
  • 00:11:50 tak dneska jsem samozřejmě
    velice ráda.
  • 00:11:53 Ale já za sebe bych tvrdila,
  • 00:11:55 že ten alkohol je asi horší,
    než ta marihuana.
  • 00:11:58 Ještě jsem neslyšela o tom,
    že by se někdo uhulil k smrti.
  • 00:12:03 -Bylo jí 19. Školu moc neřešila
    a žila naplno.
  • 00:12:07 Koncerty, mejdany,
    večery s kamarády
  • 00:12:10 a její totálně vyčerpaný organizmus
    řekl jednoho dne ne.
  • 00:12:19 -Málo se spalo, hodně se pilo,
  • 00:12:21 já jsem pak další ráno
    jela do školy, jela jsem metrem
  • 00:12:25 a já jsem se strašně lekla
    nějakýho pána
  • 00:12:27 a ve mně strašně hrklo
    a měla jsem strašně vysokej puls
  • 00:12:30 a strašně to ve mně jelo.
  • 00:12:34 Sedla jsem do toho metra,
    v momentě, kdy přišla ta věta s tím
  • 00:12:37 ukončete prosím výstup a nástup,
    dveře se zavírají,
  • 00:12:41 tak ve mně vyhrklo úplně
    a já vůbec nevím z čeho,
  • 00:12:43 takovej pocit, že je pro mě
    naprosto nepředstavitelný,
  • 00:12:47 že bych v tom metru zůstala zavřená,
    byť jen na ty 2 minuty,
  • 00:12:52 co to metro pojede.
  • 00:12:53 To je vyloženě na zvracení,
    na omdlení, těžko popsat.
  • 00:12:58 To jsou strašně velký vlivy
    toho těla,
  • 00:13:01 psychika tak strašně ovlivní
    ten tělesný komfort,
  • 00:13:05 že člověk předtím si málokdo
    dokáže představit.
  • 00:13:09 Bylo mi úplně šíleně,
    tak jsem vyběhla na čerstvý vzduch
  • 00:13:13 a doufala jsem, že se uklidním
    a pak normálně pojedu.
  • 00:13:16 Ale ten stav tý úzkosti,
  • 00:13:19 která z tý paniky byla vyvolána,
    vůbec neustupoval, vůbec.
  • 00:13:22 Naprosto nic.
  • 00:13:23 -Debbi volala ze školy,
    volala, že se jí udělalo zle,
  • 00:13:26 jestli bych ji nemoha odvézt.
  • 00:13:28 Tak jsem za ní jela,
    pak jsme spolu tady chvilku seděly
  • 00:13:32 a ona říkala, já mám strach,
    že budu blázen,
  • 00:13:35 nebo že jsem blázen.
  • 00:13:37 Tak jsme nejdřív jely k naší
    odborové lékařce.
  • 00:13:41 -Jsem přišla za doktorkou,
    ta byla taková celkem od rány
  • 00:13:43 a řekla mi, já vám píchnu něco
    na uklidnění,
  • 00:13:46 abyste se z toho trošku vyspala,
    že si myslí, že to bude v pohodě.
  • 00:13:51 Já jsem se za tu noc
    vůbec nebyla schopná vyspat.
  • 00:13:53 Přemejšlela jsem, to člověk začne
    prohlubovat myšlenky,
  • 00:13:56 protože nechápe,
    co ta hlava vymýšlí.
  • 00:13:59 První myšlenka v tý noci,
    budu já moct jezdit na koncerty?
  • 00:14:03 Jsem začala říkat,
  • 00:14:05 jestli mi nebudou nepříjemný
    jiný věci,
  • 00:14:07 třeba výtah,
    jezdit autem někam.
  • 00:14:10 Já jsem usnula asi na hodinu,
    na dvě, probudila jsem se,
  • 00:14:13 jak jsem byla v nějakým napětí
    šíleným a člověk nad tím
  • 00:14:18 strašně přemýšlí,
    co mu předtím bylo,
  • 00:14:20 tak si to tak vsugerovává sám,
    že se do toho stavu zase,
  • 00:14:23 do tý nevolnosti, do tý nervozity
    a do tý úzkosti, dostává zpátky.
  • 00:14:28 -Pak za pár dní říká, mami,
    mně je zase tak strašně úzko
  • 00:14:33 a takhle strašně zle,
    ono se to nelepší.
  • 00:14:36 A v ten moment jsme se rozhodly
  • 00:14:38 jet na tu krizovou intervenci
    do Bohnic.
  • 00:14:41 -Jsem chtěla, aby tam se mnou
    někdo byl.
  • 00:14:43 Abych se cítila být v bezpečí,
    že kdybych se zbláznila,
  • 00:14:47 protože ta úvaha tam je.
  • 00:14:48 Tam celou dobu přemejšlíte nad tím,
    celá ta myšlenka je o tom,
  • 00:14:53 že máš strach z toho,
    že se zblázníš.
  • 00:14:55 -Strach. Panika vlastně znamená
    vrchol úzkosti.
  • 00:15:00 A buď má strach, že se zblázní,
    že ztratí kontrolu nad skutečností,
  • 00:15:06 nebo převažují ty tzv.
    somatické koreláty,
  • 00:15:09 což je ten tělesný doprovod,
    to je bušení srdce, dušnost,
  • 00:15:16 nebo takový pocit
    dechové nedostatečnosti,
  • 00:15:20 svírání na hrudi a hlavně
    neví co to je.
  • 00:15:25 A tím se ta úzkost vlastně generuje
    do toho vrcholu.
  • 00:15:29 Do toho vrcholu paniky.
  • 00:15:31 -Jak jsem přišla do tý čekárny,
  • 00:15:33 tak tam byl takový
    mladý pan doktor,
  • 00:15:34 já jsem začala říkat
    ty svoje symptomy,
  • 00:15:37 jak jsem se cítila,
    co se mi stalo
  • 00:15:39 a teď jsem mu
    ty 2 dny popisovala.
  • 00:15:41 A on mě začal doplňovat pomalu.
  • 00:15:44 On mi začal říkat, to jste měla
    takový a takový pocit
  • 00:15:46 a já, no, to bylo ono.
  • 00:15:48 On se tak jako pousmál.
    To byl takovej první pozitivní...
  • 00:15:52 -Že to pojmenoval.
    -Že to pojmenoval.
  • 00:15:53 Dal tomu pojem a řekl,
  • 00:15:55 že s tím bojuje
    strašný množství lidí
  • 00:15:58 a že se s tím dá dělat tolik
    a tolik věcí,
  • 00:16:01 A v ten moment mi spad
    takovej kámen ze srdce.
  • 00:16:04 Dostalo to pojem.
  • 00:16:04 Já už jsem se nebála toho,
    že se zblázním.
  • 00:16:08 -I přes doporučenou medikaci
    její potíže přetrvávaly.
  • 00:16:12 Přesto svůj hektický životní styl
    nezměnila.
  • 00:16:15 Postupem času ale spouštěčů
    panické ataky přibývalo
  • 00:16:18 a její stav se zhoršoval.
  • 00:16:21 -Já jsem ze začátku mívala
    třeba i strach někam jet
  • 00:16:24 500 kiláků na koncert.
  • 00:16:26 Jsem říkala, budu daleko od domova,
    jak se dostanu zpátky,
  • 00:16:29 když chytnu tu svoji psýchu.
  • 00:16:33 -My od začátku víme,
  • 00:16:35 že i když Debbi na to možná
    na první pohled nevypadá,
  • 00:16:38 tak je to velice citlivá duše
    a na koncertech se stalo,
  • 00:16:44 že najednou těch lidí
    na ni prostě bylo moc.
  • 00:16:48 A věděl jsem,
    že musíme jít do šatny,
  • 00:16:51 musíme se hodit do pohody.
  • 00:17:03 -Pak se to zhoršovalo.
  • 00:17:04 Protože já jsem pak samozřejmě
  • 00:17:06 ve svém bujarém životním stylu
    vesele pokračovala
  • 00:17:09 a nějakou dobu to vycházelo
    celkem dobře.
  • 00:17:11 Že nějaký půlrok
    se to neozývalo vůbec.
  • 00:17:15 A pak se to vracelo v čím dál
    kratších intervalech
  • 00:17:18 a o hodně déle trvalo
    to doznění těch stavů.
  • 00:17:22 Jak jsem říkala, že tady to
    byl týden,
  • 00:17:24 kdy jsem byla úplně v pohodě,
  • 00:17:26 vždycky jsme vypustila páru,
    pak to byly třeba 2 týdny,
  • 00:17:30 pak to byl měsíc
  • 00:17:31 a pak už jsem měla pocit,
    že to vůbec neodeznívá.
  • 00:17:34 -Alkohol sám úzkost
    na chvíli potlačí,
  • 00:17:37 ale pokud je alkoholu hodně,
  • 00:17:40 může panika propuknout tehdy,
    když ho nemá.
  • 00:17:45 Přemíra alkoholu
    vyplavuje serotonin,
  • 00:17:48 ten se nám pak nedostává
    a úzkost přijde.
  • 00:17:54 -Dostala jsi nějaké léky?
  • 00:17:56 -Já jsem tu léčbu léky odmítla.
  • 00:18:00 Tu medikaci, takovou
    tu pravidelnou a to z toho důvodu,
  • 00:18:04 že jsem si říkala,
    že to zkusím nejdřív s terapiemi
  • 00:18:08 a pakliže to terapií nepůjde,
    tak že se obrátím na nějaké léky.
  • 00:18:13 -Jak probíhaly ty terapie?
  • 00:18:15 -Bavila jsem se s doktorkou,
    jaký ty stavy mám.
  • 00:18:18 Ona říkala, že je důležitý
  • 00:18:20 se s tím stavem smířit
    a skamarádit.
  • 00:18:22 Protože to je věc, která bohužel
    nelze nikdy vyléčit,
  • 00:18:25 ty duševní nemoci.
  • 00:18:27 Zůstanou poruchy, zůstanou.
  • 00:18:30 Můžou být v hodně utlumeném stadiu,
    nemusí nám nějak překážet,
  • 00:18:35 ale uvnitř nás jsou
    a nelze je vyléčit.
  • 00:18:38 Lze je léčit, lze je potlačovat,
    lze je akceptovat,
  • 00:18:42 ale určitě je nelze vyléčit.
  • 00:18:44 Nikdo mi nemůže dát prášek
    žádnej na světě
  • 00:18:47 a řekne, ták a je to vyléčený.
  • 00:18:49 To prostě neexistuje. Bohužel.
  • 00:18:55 Mám u sebe léky uklidňující
    a tlumící, ty nosím v peněžence.
  • 00:19:00 Je to takovej můj placebo efekt
    je tam mít.
  • 00:19:02 Já po nich šáhnu tak 2 x v roce
  • 00:19:04 a to je, když někam letím
    a když letím zpátky.
  • 00:19:08 To je jediný moment,
    kdy já si dám preventivně
  • 00:19:10 ten prášek na uklidnění.
  • 00:19:11 Protože ta představa,
    že ta panika by u mě propukla
  • 00:19:14 ve vzduchu v letadle,
    je samozřejmě nejhorší.
  • 00:19:17 Protože tam opravdu není cesty zpět.
  • 00:19:21 -Debbi a když jsme tě teda
    dostali sem, do metra.
  • 00:19:24 Jaký máš z toho teď pocity?
    Dokázala bys nastoupit a jet?
  • 00:19:28 -Takhle. Pocity nejsou žádný
    ultra krásný, co si budem nalhávat.
  • 00:19:35 Mně vadí tady ten zvuk divnej.
  • 00:19:37 Člověk se pak musí uklidnit,
    mít nějakou vodu,
  • 00:19:40 mít u sebe furt něo k pití,
    mít někoho, kdo si s váma povídá,
  • 00:19:44 protože potřebuje člověk
  • 00:19:46 nějakým způsobem zabít
    to přemýšlení nad těma situacema.
  • 00:19:50 Já když tím metrem jedu a dojedu,
  • 00:19:52 tak jsem na sebe v zásadě
    docela pyšná,
  • 00:19:54 ale to z důvodu,
    že jsem to překonala
  • 00:19:57 a že je mi docela dobře.
  • 00:19:59 -Tak já myslím,
    že když jsi tak statečná,
  • 00:20:01 tak se do těch Letňan
    projedeme asi.
  • 00:20:05 Jedem. Už nám to jede.
  • 00:20:09 -Tak vám přeju hezkou,
    příjemnou cestu.
  • 00:20:12 Ne, já bych asi šla,
    dneska se na to necejtím zrovna.
  • 00:20:19 -Debbi docházela na terpaie
    ke své doktorce zhruba rok.
  • 00:20:22 Učila se na nich se svými stavy
    pracovat a hlavně jim předcházet.
  • 00:20:26 -Ona byla ta, která mi doporučila,
    že bych měla přestat pít
  • 00:20:29 a to minimálně na 3 měsíce.
  • 00:20:32 Jsem chodívala vzorně spát,
    začala jsem jinak jíst,
  • 00:20:35 začala jsem víc jezdit
    na čerstvej vzduch.
  • 00:20:38 -Najednou vyjela na koloběžce.
    My jsme se nestačili divit.
  • 00:20:42 A najela na takovej systém,
    že když jí bylo hůř,
  • 00:20:47 nebo když se na ni něco schylovalo,
    tak se něčím jiným zaměstnala,
  • 00:20:51 jak jí to bylo doporučeno
  • 00:20:54 a najednou začala prostě žít
    úplně jiným životem.
  • 00:20:59 Hubla nám před očima, naštěstí,
  • 00:21:01 protože ona už tím alkoholem
    byla taková otylá.
  • 00:21:13 -Proč sis vlastně pořídila
    prvního koně?
  • 00:21:15 -Jednak proto, že jsem to
    od toho dětství
  • 00:21:17 měla extrémně ráda
  • 00:21:20 a pak samozřejmě,
    po těch mejch nepříjemnostech
  • 00:21:23 s tou panikou apod.,
  • 00:21:25 jak jsem začala trošku měnit
    svůj životní styl,
  • 00:21:28 tak jsem do toho chtěla zapojit
    nějaký sport, ale nějaký sport,
  • 00:21:31 který by mi ideálně byl
    aspoň trošičku blízký.
  • 00:21:35 A tak jsem zvolila tu variantu
    vrátit se k tomu ježdění na koních.
  • 00:21:41 Takže jsem jednoho krásnýho dne
    přišla k tomu, že jsem si řekla,
  • 00:21:45 že by bylo asi na místě
    si pořídit svýho koně.
  • 00:21:51 -V zásadě celá ta akce
    s tím statkem
  • 00:21:55 je vlastně důsledek
    toho celýho problému,
  • 00:21:57 který já jsem maximálně
    chtěla podpořit.
  • 00:21:59 Protože mi přišlo být naprosto
    smysluplný, aby ona žila tam,
  • 00:22:03 kde bude mít ty zvířata.
  • 00:22:05 -Takže co tady máš všechno
    za zvířata? Máš koně.
  • 00:22:10 -Mám 3 koně, pak jsou tady
    2 prasátka, 2 kočky
  • 00:22:15 a ten náš Buri.
  • 00:22:16 To je takovej můj společník,
    cestovatel,
  • 00:22:18 ten se mnou cestuje z Prahy sem
    a zase zpátky.
  • 00:22:22 A i ty prasátka, to nejdřív bylo,
  • 00:22:25 že by bylo vlastně fajn,
    kdyby se porazily a já vůbec.
  • 00:22:27 Ty už mají jména a tím pádem
    už je to vyřešený.
  • 00:22:30 Takhle to vlastně vzniklo,
    ten zvěřinec můj šílenej.
  • 00:22:34 Tenhle se nechá i pohladit
    a on teda ne.
  • 00:22:38 -Skoro jsem si někdy myslela,
    jestli to u ní není tak,
  • 00:22:42 že třeba měla trošku problémy
    v komunikaci s lidma,
  • 00:22:44 třeba i jako dítě.
  • 00:22:46 A jestli ona k těm zvířatům
  • 00:22:48 odmalička neměla větší důvěru,
    než k lidem,
  • 00:22:51 že si tam vypěstovala takový
    hrozně zvláštní pouto.
  • 00:22:56 Ji dodnes nesmírně mrzí,
    že nestudovala tu veterinu.
  • 00:22:59 Protože ona by byla jeden
    z nejúžasnějších zvěrolékařů.
  • 00:23:10 -Když jedu na tu šňůru,
    já si nedokážu představit,
  • 00:23:13 že v takovým zápřahu
    bych ještě do toho
  • 00:23:16 si užívala bonus navíc,
    flámovat, nebo to.
  • 00:23:20 Protože to akorát vyčerpává tělo
    ještě víc.
  • 00:23:24 Mě ten stres paradoxně
    nevadí tolik, jako ta únava.
  • 00:23:27 Já jsem přesně ten typ,
    kterej říkám, že nikdo ani není.
  • 00:23:30 Já po koncertě jdu, dám si sprchu
    a jdu spát.
  • 00:23:41 -Fascinuje mě, kolik člověk
    těch Debbi v životě pozná.
  • 00:23:45 Že je tam ta Debbi, kterou zná
    na tom pódiu, která je ta dáma,
  • 00:23:48 která zpívá tím úžasným hlasem
    ty velký melodie
  • 00:23:51 a je úplně hudebně nesestřelitelná,
  • 00:23:54 pak je tam ta Debbi,
    kterou člověk zná v těch rajtkách,
  • 00:23:56 co jezdí na těch koních
    a je na tý famě
  • 00:23:58 a stará se o ty prasata
    a slepice
  • 00:24:00 a pak je ta Debbi, se kterou
    člověk zapaří po koncertě
  • 00:24:04 a pak je ta Debbi, která,
    když je moc lidí,
  • 00:24:06 tak se radši stáhne stranou
    a tak.
  • 00:24:16 -A jak to máš dneska?
    Je to vlastně takový protipól?
  • 00:24:21 Když na jedné straně máš muziku,
  • 00:24:22 koncerty, na druhou stranu
    tady přijedeš do tohohle klidu.
  • 00:24:25 -Je to úplně, myslím,
  • 00:24:27 že nic kontrastnějšího
    v životě neexistuje.
  • 00:24:29 Jedno je lesk, čistota
    a showbyznys
  • 00:24:34 a to druhý je prostě jen bahno.
  • 00:24:35 Ale je to nejhezčí bahno na světě,
    protože je neuvěřitelnej relax.
  • 00:24:38 Ty zvířata mají svoji hlavu
  • 00:24:40 a tady tenhleten se svojí hlavou
    teď zabývá
  • 00:24:43 a to je to, že se mi nafukuje,
    abych ho nenasedlala.
  • 00:24:45 To je takovej fígl koníků.
  • 00:24:48 -Ty nechceš?
    -No nechce.
  • 00:24:50 -Prosím tě a proč?
    -Je línej.
  • 00:24:57 Kde se vidím za 5 let?
  • 00:24:58 Já myslím, že je to otázka,
    jestli na koních nebo na scéně
  • 00:25:01 vlastně pro mě jako obojí.
  • 00:25:06 Ani jedno nehodlám vzdát.
  • 00:25:09 Koně jsou koníček. V zásadě
    nevidím důvod, proč bych si měla
  • 00:25:13 mezi jedním nebo druhým vybírat.
  • 00:25:15 To jediný, co by se mohlo stát,
    vzhledem k mýmu věku,
  • 00:25:18 že třeba může nastat
    nějaký mateřství,
  • 00:25:20 ale ani v tom případě
    se těch koní nehodlám vzdát.
  • 00:25:26 Ani toho zpěvu samozřejmě.
  • 00:25:28 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související