iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 1. 2020
20:05 na ČT1

1 2 3 4 5

52 hlasů
87330
zhlédnutí

13. komnata

Tanečnice, herečka a několikanásobná mistryně světa ve stepu přišla v šestnácti letech o oba rodiče

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

13. komnata Kateřiny Marie Fialové

  • 00:00:39 -Je tváří populární
    televizní soutěže
  • 00:00:41 a oblíbeného seriálu.
  • 00:00:43 Ve svých dvaadvaceti září
    na divadelních prknech.
  • 00:00:46 Kateřina Marie Fialová.
  • 00:00:48 Její 2 křestní jména,
  • 00:00:49 jakoby předznamenávala
    2 rozporuplné roviny jejího života.
  • 00:00:53 Tu úspěšnou, kterou znají diváci
    a tu vnitřní, již nedává na odiv.
  • 00:00:58 Ve svých 16 letech totiž zažila
    obrovské rodinné tragedie.
  • 00:01:02 Dobrý den, slečno. Máte krásně
    pohyblivý kotníky.
  • 00:01:06 -Děkuju.
    -Já se jmenuju Šárka.
  • 00:01:08 -Já jsem Kateřina.
    -Můžem si tykat. Těší mě moc.
  • 00:01:10 -Taky.
    -Jo? Tak jo, Kačko. sednem si?
  • 00:01:13 Proč tady stepuješ?
    Je tady prázdný divadlo.
  • 00:01:15 Chystá se nějaký představení,
    nebo jen tak pro zábavu?
  • 00:01:18 -Já stepuju jen tak pro zábavu.
  • 00:01:20 -Jak dlouho je step součástí
    tvýho života?
  • 00:01:22 Jak dlouho stepuješ?
  • 00:01:24 -Tak necelých 10 let asi.
    -To je dost.
  • 00:01:27 -Je to, no.
    -A úspěšně? Jak moc?
  • 00:01:29 -Úspěšně. Jsem několikanásobná
    mistryně ČR,
  • 00:01:33 trojnásobná mistryně Evropy
    a čtyřnásobná mistryně světa.
  • 00:01:36 -Já ti gratuluju. A pověz mi,
  • 00:01:39 když se podíváš
    na tu svoji profesi,
  • 00:01:42 ty jsi říkala o stepu, že byl,
    je a bude součástí tvýho života,
  • 00:01:46 jsi víc stepařka?
  • 00:01:47 Jsi víc muzikálová herečka?
    Jsi víc zpěvačka? Co jseš?
  • 00:01:52 -Já jsem všechno. Já se takhle
    nekategorizuju do jedný disciplíny.
  • 00:01:57 Já, když umím něco, tak to beru
    jako součástí se vším všudy.
  • 00:02:01 Takže jsem i stepařka,
    jsem i herečka
  • 00:02:03 a jsem i zpěvačka
    a jsem i tanečnice.
  • 00:02:06 A jsem i holka normální.
  • 00:02:08 -Vyrůstala v Pardubicích.
  • 00:02:09 Táta na ni měl odmalička
    velké nároky.
  • 00:02:12 Např. musela každý den vstávat
    v 5 hod. a ještě před vyučováním
  • 00:02:16 s ním drilovat cizí jazyky.
  • 00:02:18 Rodiče ji odmalička vedli k tomu,
    aby se o sebe dokázala postarat.
  • 00:02:22 Už na 1. stupni základní školy
  • 00:02:24 dojížděla do tanečního kroužku
    sama přes celé město.
  • 00:02:28 Teď tady svítí jedna škola,
    kde se psala velká historie.
  • 00:02:31 -Jak je to dlouho?
    -Dlouho, dlouho.
  • 00:02:34 Tam jsem chodila vlastně,
    tam je základka, která nesvítí.
  • 00:02:38 A ze základky,
    vždycky když skončila výuka,
  • 00:02:40 tak jsem běžela sem, do tý svítící
    růžový budovy,
  • 00:02:43 což je Základní umělecká škola
  • 00:02:46 a tam jsem chodila na klavír
    a na zpěv a na nauku.
  • 00:02:50 No hrůza!
  • 00:03:04 -Co tě zaujalo na tom stepu?
    Proč sis vybrala zrovna step?
  • 00:03:07 -Protože jsem dělala randál,
    za kterej jsem byla chválená.
  • 00:03:12 Mě hrozně fascinovalo,
  • 00:03:14 že jsem hrála a zároveň
    jsem tancovala.
  • 00:03:16 To bylo super.
  • 00:03:23 -A že se to potom překlopilo,
  • 00:03:24 že jsi z toho "obyčejnýho"
    stepování
  • 00:03:27 se dostala do toho soutěžního?
  • 00:03:29 -Přišla jsem k panu Strouhalovi
  • 00:03:31 a on vlastně z nějaké dobré vůle
    řekl, že by to asi šlo.
  • 00:03:35 -Já jsem vlastně trénovat nechtěl
    nikoho.
  • 00:03:38 Pak jsem jim řekl do telefonu,
    když mi volali,
  • 00:03:41 já se na ni podívám
    a nějak v duchu jsem si říkal,
  • 00:03:43 kdyby to byl extrémní talent,
    tak bych třeba nad tím přemýšlel.
  • 00:03:47 A ona přišla a bylo jasný,
    že extrémní talent prostě je.
  • 00:03:50 Fakt jako brutální.
    Vlastně jsem si řekl,
  • 00:03:52 že ji nenechám nikomu,
    aby ji zkazil,
  • 00:03:53 když tak ji zkazím sám
  • 00:03:55 a vlastně pak jsme začali
    spolu trénovat.
  • 00:03:58 Dneska jsem za to rád.
  • 00:04:06 -Mě na mně spíš baví,
    když to baví ty lidi.
  • 00:04:09 Že když jsem vystupovala,
  • 00:04:10 tak já jsem vždycky komunikovala
    s tou porotou
  • 00:04:12 a vždycky jsem komunikovala
    i s těma divákama,
  • 00:04:15 vtahovala jsem je do toho čísla.
  • 00:04:17 Nevím jak, ale vždycky
    nějakým ksichtem, nebo čímkoli,
  • 00:04:20 protože to je pro mě asi
    to důležitý.
  • 00:04:23 Docházel mi dech a už jsem viděla
    černo před očima,
  • 00:04:26 protože to bylo hrozně náročný,
    tak to mě taky bavilo.
  • 00:04:29 Ten adrenalin.
  • 00:04:30 -Byli na tebe pyšný rodiče?
    -Hrozně moc.
  • 00:04:33 Ale byli takoví,
    že mě drželi velmi,
  • 00:04:37 jo, máš titul, dobře.
  • 00:04:38 Ale to má každej druhej.
  • 00:04:40 Ty prostě budeš tady, budeš makat
    a budeš šikovná.
  • 00:04:44 Velmi zkrátka mě drželi.
    Abych nebyla namyšlená.
  • 00:04:47 -Ona měla velký štěstí,
    že její maminka,
  • 00:04:50 díky tomu, že Kateřina
    byla hyperaktivní
  • 00:04:54 a vlastně to bylo zlobivý dítě
    v podstatě,
  • 00:04:57 tak nevěděla moc co s ní,
    měla spásnou ideu
  • 00:05:01 a vzala ji na tanečky.
  • 00:05:04 Kateřina, jako člověk,
  • 00:05:06 má velmi silnou vůli
    a ctižádostivost.
  • 00:05:09 A když hodně dřete a máte výsledky,
    tak je to velká zbraň
  • 00:05:12 proti všem možným
    nástrahám života.
  • 00:05:17 -Kačko, jak vzpomínáš
    na svoje dětství, jaký bylo?
  • 00:05:20 -Dětství. Bouřlivý. Hádali jsme se,
    řvali jsme po sobě.
  • 00:05:26 Sestra vlastně odešla z domova,
    to byla taková rána pro mě,
  • 00:05:30 potom, že jsme zjistili teda,
    ten tatínek, že má nemoc
  • 00:05:34 a tak od tý nějaký doby
    to šlo tak do kytek
  • 00:05:39 a já jsem se s tím nedokázala
    vyrovnávat a tak jsem zlobila moc.
  • 00:05:46 -Jakej jsi měla vztah k tátovi?
    Měla jsi ho ráda?
  • 00:05:49 -Já jsem ho milovala.
  • 00:05:51 -Bezstarostné dětství ale skončilo
    ve chvíli,
  • 00:05:53 kdy její tatínek vážně onemocněl.
  • 00:05:59 -Byl v koupelně, byl ve vaně,
    asi 3 hodiny se nahříval
  • 00:06:07 a vlastně jsem za ním
    tak jako šla s tím,
  • 00:06:09 že tati, co ti je,
    že byl hrozně unavenej.
  • 00:06:15 Tak mi řekl, že bojuje
    s nemocí vážnou. A já, co to je?
  • 00:06:19 A můžeme ji nějak zahnat?
    A to jako umřeš teď?
  • 00:06:24 Nebo umřeš za jak dlouho?
  • 00:06:26 -Co taťkovi bylo?
    Měl rakovinu čeho?
  • 00:06:28 -On měl rakovinu kostí.
  • 00:06:31 -Ty jsi říkala,
    že byl taťka postarší.
  • 00:06:32 Co to znamená? Kolik mu bylo?
  • 00:06:34 -On si mě tatínek udělal
    na padesátiny.
  • 00:06:42 Poslední 2 roky, to vlastně byl
    takovej zlom,
  • 00:06:46 že opravdu zhubnul
    najednou 20 kilo.
  • 00:06:49 A potom to už nešlo,
    že se neudržel sám.
  • 00:06:53 Protože se mu rozpadaly ty kosti.
    Poslední chemoterapie, kdy byl
  • 00:06:57 a už vlastně řekl,
    že to nepotřebuje,
  • 00:06:58 že to nemá smysl,
  • 00:07:00 jsem ho vozila na vozíčku,
    takovej kopeček do tý nemocnice
  • 00:07:04 a vlastně mi řekl, Kačenko,
    já už tam nechci.
  • 00:07:07 A hrozně jako prosil.
  • 00:07:09 Říkám, tatínku, tak to uděláme
    ještě naposledy
  • 00:07:11 a potom už tam nebudeš muset jít.
  • 00:07:14 Když řekneš ne, tak ne.
  • 00:07:15 Když už jsem tě vytáhla
    do poloviny toho kopce,
  • 00:07:17 tak já už nepojedu dolů.
  • 00:07:18 A on, tak jo. Tak jsme tam vyjeli,
  • 00:07:21 pan doktor usoudil,
    že to nemá opravdu cenu,
  • 00:07:23 že už je to v takovým stadiu,
    že je to čekání na smrt.
  • 00:07:28 Tak jediný, co mi dal, byly právě
    morfinový náplasti,
  • 00:07:32 který jsme mu lepili,
    ale jemu to moc nepomáhalo.
  • 00:07:36 Hrozně škemral, hrozně vlastně
    se trápil a bolelo ho to moc.
  • 00:07:43 A já jsem to nevydržela,
  • 00:07:45 tak jsem šla ještě
    za panem doktorem
  • 00:07:46 a prosila jsem ho,
    jestli by mi neprodal,
  • 00:07:49 že mu dám peněz, kolik chce,
    ať mi dá nějaký ty náplasti.
  • 00:07:53 Takže jsem ještě utíkala takhle
  • 00:07:56 z domova do nemocnice po 3 dnech
    vždycky za doktorem,
  • 00:07:59 ten mi dal taštičku
    a šla jsem pryč.
  • 00:08:01 Že jsem takhle pašovala
    morfinový náplasti.
  • 00:08:04 Tak aspoň v tomhle jsem mu pomohla.
  • 00:08:06 -Jak jsi to všechno dávala?
    Dyť jsi byla malá.
  • 00:08:10 -Mně to přišlo normální.
    Mně to fakt přišlo normální.
  • 00:08:14 Já jsem se nestýkala
    se svejma vrstevníkama,
  • 00:08:17 já jsem se nestýkala
    s jinejma moc rodinama.
  • 00:08:20 Od pondělí do pátku
    jsem byla na konzervatoři,
  • 00:08:22 tady v Brně,
    byla dlouhá cesta domů,
  • 00:08:25 věděla jsem co tam bude.
  • 00:08:28 Pro mě to bylo,
    no byl to můj domov, no.
  • 00:08:40 -Kačenko, jak je to dlouho,
    co jsi tady naposledy byla,
  • 00:08:41 před tím domem, před vaším domem?
  • 00:08:44 -6 let.
  • 00:08:45 -Jaký to je pocit dneska?
    -Zvláštní. Není mi smutno.
  • 00:08:52 To je divný. Ale ani se tam,
    necpu se tam. Do toho baráku.
  • 00:08:59 Pamatuju si ty různý scénáře,
    co se tady staly
  • 00:09:02 a byly i veselý i špatný.
  • 00:09:07 Zas jako, už mám jako jinej život.
    Že bych se sem jako nehrnula.
  • 00:09:12 -Kdy ses rozhodla
    jít na konzervatoř?
  • 00:09:14 Jak k tomu došlo?
  • 00:09:17 -To došlo velmi rychle,
    když jsem v 8. třídě zjistila,
  • 00:09:21 že mám trojky, čtyřky,
    na gympl to úplně nebylo,
  • 00:09:26 na učňák jsem nechtěla.
  • 00:09:27 Tak vlastně můj trenér
    Pavel Strouhal,
  • 00:09:32 maminka jeho mu řekla,
    ať zkusím hereckou školu.
  • 00:09:38 Bylo takový ticho,
    jak bylo asi teď,
  • 00:09:40 tak zhruba 2 vteřiny
    a taťka řekl, no dobře!
  • 00:09:44 Co ti jinýho zbyde?
  • 00:09:48 -Co to děláte?
    -Rozvazuji to.
  • 00:09:52 -A proč to děláte?
    -Mám strach z uzlů.
  • 00:09:59 -Tohle nedělejte, tohleto!
    -Nebojte, nebojte!
  • 00:10:03 -Takže to herectví mě zaujalo,
    řekla jsem si,
  • 00:10:05 že to udělám a že se dostanu.
  • 00:10:11 -Bylo poznat, že je muzikální,
    to opravdu ano a tam už,
  • 00:10:14 během toho prvního ročníku
    se začalo opravdu klubat z toho,
  • 00:10:18 že ten talent tam je,
  • 00:10:21 že ta prkna, která znamenají svět
    jsou pro ni.
  • 00:10:25 Tatínka jsem viděla jen jednou
    v této době,
  • 00:10:27 tatínek na ní úplně visel očima
  • 00:10:30 a u Katky i když potom nastoupila
    do toho 1. ročníku,
  • 00:10:34 tak kdykoliv mluvila o tatínkovi,
    opravdu s velkou láskou
  • 00:10:37 a bylo vidět, že ho má
    hluboko v srdci.
  • 00:10:41 -Měla jsi ráda mámu?
  • 00:10:49 -Mhm.
    -To je zvláštní. Jo, nebo ne?
  • 00:10:53 -Mhm.
  • 00:10:59 -Byla to jiná láska, než k taťkovi?
  • 00:11:03 -Já jsem ji vlastně nebrala
    moc vážně.
  • 00:11:07 Tím, že byla furt hysterická,
    jak se chovala.
  • 00:11:11 Až teď vím, že to v tu dobu
    bylo volání o pomoc.
  • 00:11:14 Že nevěděla vlastně komu říct,
    že je nespokojená s tím,
  • 00:11:18 jak ten její život běží.
  • 00:11:20 V tu chvíli jsem to brala,
    že je slabá a že je srab.
  • 00:11:25 Ale tak to vůbec nebylo.
  • 00:11:28 Ona makala, pracovala,
    aniž by musela,
  • 00:11:32 jen, jak tatínek držel ty peníze,
    tak ji spíš tahal do těch prací,
  • 00:11:36 aby vydělávala další
    a další peníze,
  • 00:11:38 protože on už byl v důchodu.
  • 00:11:41 A už v tý finální fázi
    jsem ji chtěla hrozně zachránit.
  • 00:11:46 -Jakej měla vztah s maminkou?
    Mluvila někdy o mámě?
  • 00:11:50 -Málo. Málo. Z toho začátku
    opravdu málo.
  • 00:11:55 O té se téměř nezmiňovala.
  • 00:11:57 Vždycky to bylo:
    A tatínek mě na step.
  • 00:12:00 O mamince opravdu se zmiňovala
    velice sporadicky.
  • 00:12:05 -Jednoho krásnýho dne mi volala
    její spolupracovnice s tím,
  • 00:12:10 že mamku odvezli do blázince.
  • 00:12:13 Že se chovala nevhodně.
  • 00:12:16 Řvala tam po těch vedoucích,
    řvala tam po nějaký tý účetní,
  • 00:12:21 prostě se chovala jako hysterická,
    nešťastná žena.
  • 00:12:25 Takže jí dávali prášky,
    tak ji dopovali, aby se zklidnila.
  • 00:12:29 Vím, že tam tehdy mi řekla
    jedna paní,
  • 00:12:32 že se už jednou
    pokusila o sebevraždu.
  • 00:12:34 Že se jí to nepovedlo.
  • 00:12:36 A maminku potom jsem musela vzít,
    ne musela,
  • 00:12:38 ale vzala jsem ji moc ráda
    z toho ústavu domů.
  • 00:12:42 A poslední 2 měsíce strávila
    s tatínkem
  • 00:12:45 a ona už jen viděla
    tu finální verzi, toho,
  • 00:12:48 co se rozkládalo vlastně
    na tý posteli.
  • 00:12:52 Takže nedávala to moc dobře.
  • 00:12:55 -Jak ses dozvěděla, že taťka umřel?
    Jakej byl ten den?
  • 00:13:01 -Já jsem u toho byla.
  • 00:13:03 Lapal po dechu
    a hrozně ho to asi bolelo.
  • 00:13:07 Tak si tam tak jako vydech. No.
  • 00:13:22 -Úmrtí blízkýho člověka je
    nejvíc stresující záležitostí.
  • 00:13:27 Nic asi horšího není.
  • 00:13:29 Ukázalo se, že tu samou zátěž,
    kterou Katka zvládla,
  • 00:13:33 nezvládla její matka.
  • 00:13:35 -Mluvili jste s mámou o tom,
    že to bude novej začátek?
  • 00:13:38 -Ona moc už nemluvila.
  • 00:13:40 Já jsem k ní mluvila, s tím, že
    prostě pojďme žít normálně.
  • 00:13:48 To zkusit. Pojďme uklidit
    celej barák, pojďme to vyčistit,
  • 00:13:53 pojďme otevřít všechna okna,
  • 00:13:55 protože jsme žili furt ve tmě,
    v šeru.
  • 00:13:59 Tam byl problém, že asi nevěděla
    co je žít normálně.
  • 00:14:04 Nevím, jestli v to nevěřila,
    nebo v to nechtěla věřit.
  • 00:14:08 -Co se stalo s maminkou, Kači?
    -Maminka se oběsila.
  • 00:14:14 -Ty jsi byla doma?
    -Mhm.
  • 00:14:16 Já nevím, jestli jsi to
    někdy zažila, že se vzbudíš
  • 00:14:19 a víš, že je něco špatně.
  • 00:14:22 V baráčku nám jdou takhle
    schody nahoru
  • 00:14:26 a tam, když je otevřená půda,
    tak to hází takový světlo na zeď.
  • 00:14:32 A tak jsem vyšla nahoru
    po těch schodech
  • 00:14:34 a ona tam byla, no.
  • 00:14:39 -Co jsi udělala?
    -Zavolala jsem záchranku.
  • 00:14:47 Řekli mi, ať se jdu na ni podívat,
    jestli má fleky na nohou,
  • 00:14:50 řekla jsem, v žádným případě
    nahoru nepůjdu,
  • 00:14:52 vy prostě doražte
    co nejrychleji sem.
  • 00:14:57 -Zlobila ses na ni za to?
    -Strašně.
  • 00:15:01 Já jsem to brala jako zradu.
  • 00:15:05 -Odpustila jsi to mámě?
    -Jo.
  • 00:15:08 -Za jak dlouho?
    -Je to tak rok.
  • 00:15:18 -Prvnímu, komu volala, byl trenér.
  • 00:15:20 U něj a jeho tehdejší partnerky
    Radky a její dcery Dominiky,
  • 00:15:23 našla dočasný domov.
  • 00:15:27 Přemýšleli jste potom společně
    co bude dál? Jí bylo 16 let.
  • 00:15:31 Tam se i řešilo,
    jestli půjde do dětskýho domova ,
  • 00:15:33 nebo jestli bude mít
    nějakýho opatrovníka.
  • 00:15:36 -To se řešilo, ona byla jednak
    hodně, já jsem byl tehdy s Radkou,
  • 00:15:40 ona byla hodně u nás vlastně,
    často tam přespávala,
  • 00:15:43 protože se kamarádila
    s Dominikou, hodně si rozuměly,
  • 00:15:46 tak to si myslím,
    že jí dost pomáhalo v tu chvíli,
  • 00:15:48 že měla někoho relativně
    ve svém věku.
  • 00:15:51 Ač Domča je o něco starší.
    A že byla s někým.
  • 00:15:54 A současně samozřejmě
  • 00:15:55 tam probíhala komunikace
    s její sestrou,
  • 00:15:57 která se následně
    o ni starala oficiálně.
  • 00:16:01 -Kde byla ségra v tý době?
    Ty jsi říkala, ségra odešla.
  • 00:16:04 -Ona utekla v 18 z domova.
  • 00:16:07 Teď nad tím přemýšlím,
    aby to nebyla lež.
  • 00:16:09 Ale já jsem to tak brala
    ze svýho pohledu, prostě zdrhla.
  • 00:16:14 Utekla do Brna,
    potom se odstěhovala do Prahy,
  • 00:16:18 tam si našla výbornýho manžela,
    to měla obrovský štěstí.
  • 00:16:25 A díky ní jsem nešla
    do dětskýho domova,
  • 00:16:28 protože si mě vzala
    pod svoje křídla.
  • 00:16:31 Že se o mě postarala.
  • 00:16:33 Ona si mě vlastně
    nastěhovala do bytu
  • 00:16:39 a já jsem byla hrozně nešťastná.
  • 00:16:40 Jak jsem svobodnej člověk, tak já
    i v tu chvíli jsem chtěla
  • 00:16:45 dejte mi všichni pokoj,
    já chci mít svůj život.
  • 00:16:49 Přítele jsem měla,
    tak jsem u něho přespala,
  • 00:16:53 řekla jsem na internátu,
    že mi to povolila sestra,
  • 00:16:56 tak volali sestře, prostě průšvih!
  • 00:17:00 A vlastně jsem už řekla,
  • 00:17:01 hele, ségra, asi to uděláme tak,
    že počkáme do mejch 18 zuby nehty,
  • 00:17:04 já prostě si budu žít,
    nech mě bejt.
  • 00:17:08 Tak jsme se tak oddělily
    a nebavíme se spolu 5 let.
  • 00:17:13 -Já jsem viděla, že opravdu
    sestra se snaží,
  • 00:17:16 že opravdu jí vyšla vstříc,
    že se o ni bude starat,
  • 00:17:19 že jí zařídila, hned mně říkali,
    že jí zařídí pokoj,
  • 00:17:23 že bude mít svůj samostatný,
    to všechno tam proběhlo.
  • 00:17:32 -Kateřina jí dodneška
    dluží poděkování,
  • 00:17:34 protože ona udělala asi co mohla,
    ale vzhledem k tomu,
  • 00:17:37 že Kateřina byla, už si chtěla
    dělat všechno po svým,
  • 00:17:42 tak jí to nijak neulehčila.
  • 00:17:45 Myslím, že tam byly spory.
    Ale sestra jí zabezpečila ve všem.
  • 00:17:53 -Zkoušela jsi někdy třeba zavolat?
    -Mm.
  • 00:17:56 -A proč?
    -Protože se stydím.
  • 00:18:00 -Za co?
    -Za sebe.
  • 00:18:08 -Ona vlastně u vás trávila čas,
    když umřel táta
  • 00:18:11 a vlastně tejden na to máma.
  • 00:18:14 Jak ona to nesla, tu smrt,
  • 00:18:16 která přišla
    takhle vzápětí po sobě?
  • 00:18:19 -Jak to nesla Kačka já vlastně
    dodneška úplně dobře nevím,
  • 00:18:25 protože Kačka o tom
    vlastně nemluvila.
  • 00:18:29 A myslím, že ty první dny
    se ani nehodilo,
  • 00:18:33 když tě k sobě někdo nepustí
    a nenabídne ti to,
  • 00:18:37 tak je velmi těžký něco otvírat
    a nechceš sypat sůl do rány.
  • 00:18:45 Ale ona, si myslím, se snažila
    zachovat pořád nějakou veselou,
  • 00:18:51 svým způsobem takovou
    bezstarostnou, tu crazy holku,
  • 00:18:59 trošku divoženku a to se střídalo
    s takovým momentem pláče,
  • 00:19:05 který přišel vlastně zdánlivě
    bez důvodu.
  • 00:19:14 -Nebylo to vždycky jednoduché.
  • 00:19:15 Měla trápení i během toho studia,
    mívala špatné sny.
  • 00:19:20 Přišla s tím, že má noční můry,
    v těch nižších ročnících.
  • 00:19:23 Opravdu, věděla jsem,
    že to nemá lehké.
  • 00:19:28 -Chybí ti ségra?
    -Hrozně.
  • 00:19:31 -Tak jí chceš něco vzkázat?
    Třeba se bude koukat.
  • 00:19:35 -Chybíte mi.
    A je mi to líto všechno.
  • 00:19:40 No. Jsem teď jak v Poště pro tebe.
  • 00:19:45 Odstraňte stěnu. No.
  • 00:19:49 -Kačka má občas tendence
  • 00:19:51 právě vypadat crazy a vesele
    a hlasitě.
  • 00:19:55 Co to je? Je to její nějakej
    obrannej systém?
  • 00:19:58 -To je strašně těžká otázka.
  • 00:20:00 Ono se to nabízí, že to je
    obranný systém.
  • 00:20:02 Ale ona taková je od doby,
    kdy já ji znám.
  • 00:20:05 Takže, může to být
    částí komediantský duše,
  • 00:20:08 koukejte se na mě,
    já mám co nabídnout.
  • 00:20:11 A pořád v tom dobrém.
  • 00:20:13 A může to být samozřejmě
    nějaký zastírací manévr,
  • 00:20:15 nekoukejte se hlavně dovnitř,
    koukejte se jako co je okolo.
  • 00:20:20 -Změnila se Kačka nějak tou smrtí?
  • 00:20:23 -Já si myslím, že až obdivuhodně
    ne tak zásadně,
  • 00:20:28 jak by asi člověk čekal.
  • 00:20:30 To je tím, že ty věci
    držela v sobě,
  • 00:20:35 že se snažila se dál chovat tak,
    jak ji lidi znali.
  • 00:20:41 A pokud přišel nějakej propad,
    tak přišel v podobě pláče.
  • 00:20:47 -A myslím si, že se hodně prala
    s tím, jak se chovat
  • 00:20:51 a jak vystupovat na veřejnosti.
  • 00:20:54 Svým způsobem, myslím, že jeden čas
    ji to pohltilo tak,
  • 00:20:57 že se na tady ten názor
    těch ostatních upnula víc,
  • 00:21:02 než na to,
    jak se má cítit ona sama.
  • 00:21:12 -Jsme každej jinej.
  • 00:21:13 Někdo dostane šok,
    může třeba přestat mluvit,
  • 00:21:17 ponoří se do deprese
  • 00:21:18 a někoho to naopak vystřelí
    a má potřebu něco proti tomu dělat.
  • 00:21:24 -Aby mohla jít dál,
  • 00:21:25 pokusila se minulost uzavřít
    do své 13. komnaty.
  • 00:21:28 V touze přežít se opřela o to,
    co jí bylo do vínku dáno.
  • 00:21:32 Vnitřní sílu a pevnou vůli.
  • 00:21:35 Jejím světem se stalo divadlo
    a jeho atmosféra.
  • 00:21:37 Tady uplatnila svůj talent a vše,
    k čemu ji rodiče vedli.
  • 00:21:42 -Jsme na hudební scéně
    v Městském divadle Brno
  • 00:21:46 a tady jsem začínala.
  • 00:21:49 Jako 16tiletá. Tady jsem takhle
    uprostřed stála,
  • 00:21:55 nic kolem mě nebylo,
    tam bylo těch 700 diváků,
  • 00:21:59 bylo mi 16 a zpívala jsem sólovku.
  • 00:22:04 To je hrozný. Já mám úplně husinu.
    To je hrozný.
  • 00:22:08 No. A zpívala jsem
    Tak vážně to chci.
  • 00:22:11 A já jsem si představovala,
    že chci angažmá.
  • 00:22:15 (píseň Tak vážně to chci)
  • 00:22:24 -V Městském divadle Brno
  • 00:22:25 získala Kateřina
    hned po škole angažmá.
  • 00:22:27 A díky kolegům tam našla
    druhou rodinu.
  • 00:22:31 -Co je v ní tak úžasného.
  • 00:22:33 Její technická vybavenost taneční
    je neuvěřitelná.
  • 00:22:36 To málokdo na takové úrovni
    tady kolem nás je,
  • 00:22:40 z hlediska především toho stepu.
  • 00:22:42 Ale tím, že má takovou úroveň,
  • 00:22:46 celková její pohybová zdatnost
    je hrozně dobrá.
  • 00:22:50 -Ve skutečném životě se rodiče
    jen hádají.
  • 00:22:52 A lidé jsou na tebe milí,
    jen když hodně pracuješ,
  • 00:22:55 vyděláváš dost peněz
    a máš úspěch!
  • 00:22:57 -A její zpívání, pro tu roli,
    kterou jsem tehdy potřeboval,
  • 00:23:01 bylo naprosto dostačující
  • 00:23:03 a ona od té doby na sobě
    tak pracuje,
  • 00:23:05 že dnes je z ní ještě navíc
    čím dál lepší zpěvačka.
  • 00:23:08 -Já chci, abych byla oblíbená
    a měl mě každý rád.
  • 00:23:16 Péťa Gazdík je takový můj
    divadelní guru.
  • 00:23:22 Ten se tady o mě staral, postaral
    a pořád se stará.
  • 00:23:27 -Kateřina měla jeden velký
    herecký sen.
  • 00:23:29 Zahrát si ve světoznámém muzikálu
    Kočky. Ten se jí splnil.
  • 00:23:33 Ostravské divadlo
    si ji do něj vybralo
  • 00:23:35 a svěřilo jí rovnou 2 role.
  • 00:23:38 -Do muzikálu Kočky jsem se dostala
    přes konkurz,
  • 00:23:41 kdy mě pan Strouhal volal s tím,
  • 00:23:43 že se tam mám dostavit
    a zatancovat, zazpívat.
  • 00:23:47 Bohužel jsem mu řekla,
  • 00:23:47 že jsem v nemocnici
    se slepým střevem,
  • 00:23:49 že úplně tancovat nebudu moct.
  • 00:23:52 A když se mě zeptal,
    kdy tě pouštěj,
  • 00:23:53 tak jsem řekla za 2 dny.
  • 00:23:55 A nebylo to dobrý,
    bolelo to strašně moc.
  • 00:23:57 Tak mi řekl, to zvládneš.
  • 00:23:59 Nebudeš tančit,
    ale aspoň abys zazpívala.
  • 00:24:07 Naučila jsem se to pěkně,
    abych nemusela se vymlouvat.
  • 00:24:11 Takže jsem tam vešla,
    do tý síně smrti,
  • 00:24:13 tam byla ta porota
  • 00:24:15 a vlastně jsem
    zazpívala ty písničky
  • 00:24:17 a oni mi říkali,
    vy jste ale po operaci.
  • 00:24:20 Říkám, no no no. Jste blázen.
  • 00:24:23 Říkám, to víte, ale mně na tom
    hrozně záleží.
  • 00:24:26 Tak na shledanou, my se vám ozveme.
    No a ozvali se.
  • 00:24:31 (ukázka z představení)
  • 00:24:39 -Chodíš se na ni,
    jako náhradní táta
  • 00:24:40 dívat na představení?
  • 00:24:42 -Já ji vidím pracovně,
    takže chodím.
  • 00:24:44 -A co jí říkáš, jako náhradní táta?
  • 00:24:46 -Já ji hodně kritizuju.
    -V čem třeba? Profesně?
  • 00:24:50 -Profesně ji hodně kritizuju.
  • 00:24:52 Oni ji všichni chválej,
    tak já ji kritizuju.
  • 00:24:55 Aby se to vyrovnalo.
  • 00:24:57 -A za co jsi ji kdy pochválil?
    -Taky někdy trošku.
  • 00:25:01 No. Šetřím tím.
  • 00:25:05 -Já bych pořád chtěla hrát,
    samozřejmě.
  • 00:25:07 Ale mám ty 2 stránky,
    že se bijou, že Kačenka by chtěla,
  • 00:25:11 já nevím, jestli Kačenka,
    nebo Maruška,
  • 00:25:14 ale že jedna z nich by chtěla
    rodinu zároveň a tak mít to zázemí
  • 00:25:20 a to druhý je pořád,
    že ta kariéra a to divadlo,
  • 00:25:24 to je tak něco neuvěřitelnýho,
    fascinujícího,
  • 00:25:27 já se toho nechci nikdy vzdát.
  • 00:25:29 Nikdy.
  • 00:25:30 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související