iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
16. 5. 2017
20:55 na ČT2

1 2 3 4 5

73 hlasů
53206
zhlédnutí

Ještě jsem nedokouřil své poslední viržínko

Profesor Josef Koutecký – zakladatel dětské onkologie v Československu, milovník hudby i života v dokumentárním portrétu Šárky Maixnerové

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Ještě jsem nedokouřil své poslední viržínko

  • 00:00:52 -Celý život jsem byl optimista,
  • 00:00:55 až v poslední době
    začínám optimismus trochu ztrácet,
  • 00:00:59 ale snažím se být opatrný.
  • 00:01:02 Vím, že život končí,
    ale moc si to nepřipouštím.
  • 00:01:09 Neuznávám říct:
    už to nestojí za to, už to nemá cenu.
  • 00:01:15 V sobotu jsem si byl koupit boty,
  • 00:01:18 protože jsem potřeboval
    do společnosti nějaké lepší.
  • 00:01:57 Když jsem začal,
    tak umřelo 97 % dětí.
  • 00:02:03 Ze 100 dětí,
    které jsem ošetřoval, přežily tři.
  • 00:02:07 Kdo má vydržet takový neúspěch?
  • 00:02:16 -Jeho ohromná zásluha je to,
    že vydupal ze země dětskou onkologii.
  • 00:02:24 -Ten obor by sice vznikl,
    ale bůhví jak.
  • 00:02:30 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:02:32 -Patřil u nás k hlavním nositelům
    dobré medicíny.
  • 00:02:40 -Co to máte, to za mě nebylo,
    měli jsme tkaničky.
  • 00:02:44 -Dá se říct,
    že to je renesanční člověk.
  • 00:02:47 Vytvořil ten obor, ale hlavní,
    co bylo pro nás chirurgy pozitivní,
  • 00:02:53 že děti, které bylo třeba operovat,
    přišly daleko dřív.
  • 00:02:57 -To, co udělal pan profesor,
    nejen bylo, že tu vizi naplnil,
  • 00:03:02 ale přišel v pravý okamžik na tu dobu
    a zrychlil to u nás.
  • 00:03:11 -Byl jsem jeden z prvních
    jeho kamarádů.
  • 00:03:16 -To jo.
  • 00:03:18 Když jsme hráli fotbal proti medikům,
    tak on bude dělat výkop
  • 00:03:22 a já budu chodit na koncerty.
  • 00:03:25 Přišel s viržinkem,
  • 00:03:26 na půlce si tam sedl,
    nosil pivo a pozoroval.
  • 00:03:34 -Snažím se toho dělat poměrně hodně,
    ale vždycky je vidět,
  • 00:03:38 že pan profesor Koutecký
    je stojící mimo běžné smrtelníky.
  • 00:03:46 -Ahoj.
  • 00:03:48 -Osobnost a význam pana profesora
    Kouteckého rozhodně přesahoval
  • 00:03:52 motolskou nemocnici.
  • 00:03:54 Nastoupit po něm znamenalo nastoupit
    s respektem ke člověku,
  • 00:03:59 který je mimořádný
    a snažit se nepokazit to,
  • 00:04:02 co začal a vybudoval.
  • 00:04:06 -Teď tam byla diskuze
    na téma "Podvody ve vědě"
  • 00:04:09 a mně z toho vychází
    strašně malý apel na morálku.
  • 00:04:13 Kdo jiný, pane profesore, než vy,
    tlačí do lidí morálku.
  • 00:04:18 -Jenže to víte, ten,
    kdo by mě měl poslouchat,
  • 00:04:22 tak mě většinou neposlouchá a ti,
    co mě poslouchají, tak to vědí.
  • 00:04:59 Byl jsem furt nejmladší,
  • 00:05:01 v ničem jsem nebyl lepší
    než ti druzí,
  • 00:05:03 tak mě napadlo,
    že se o nádory nikdo nestará.
  • 00:05:07 Přijdou tam, buď jdou operovat,
    nebo nejdou operovat
  • 00:05:10 a stejně všichni umřou.
  • 00:05:12 A protože jsem byl pilný,
  • 00:05:14 tak jsem studoval
    zahraniční literaturu
  • 00:05:17 a tam jsem se dočítal,
    že se ve světě začínají vytvářet
  • 00:05:21 jednotky dětské onkologie.
  • 00:05:23 A u nás dětskou onkologii
    nikdy nikdo nedělal.
  • 00:05:26 Šel jsem za panem profesorem Kafkou,
    mým šéfem a říkám:
  • 00:05:29 pane profesore, dovolil byste,
  • 00:05:31 abych se mohl cíleně věnovat nádorům
    dětského věku?
  • 00:05:35 A on byl jasnozřivý a řekl: ano.
  • 00:06:07 -Musíte si uvědomit,
    že situace je tak diametrálně odlišná
  • 00:06:12 od toho, co bývalo,
    kdy nám děti ležely
  • 00:06:15 po dvou na postelích,
    kde byly v ohrádce na zemi,
  • 00:06:18 kam se dala matrace,
  • 00:06:20 kojenci leželi v kočárku,
    hospitalizovaní.
  • 00:06:23 Byli v kočárku,
    místo v postýlce.
  • 00:06:32 Tady ta část je pro mě jednou
    z nejvzácnějších míst mého života,
  • 00:06:37 a tím pádem Prahy. Stojíme před
    Purkyňovým ústavem,
  • 00:06:41 ve kterém jsem začínal
    svá medicínská studia.
  • 00:06:46 Ještě před medicínskými studiemi
    jsem tady chodíval,
  • 00:06:50 většinou v sobotu odpoledne
    a k večeru,
  • 00:06:54 abych načichl těmi ústavy,
    protože mě to fascinovalo
  • 00:06:59 a hrozně jsem toužil,
    abych do nich mohl pak chodit,
  • 00:07:03 což se mi podařilo.
  • 00:07:04 Okna byla pootevřená, voněla potkany,
    tak jako pitevna voněla jinak.
  • 00:07:11 Pitevna voní sladce.
  • 00:07:14 Do těch oken jsem se často díval
    a s nadšením.
  • 00:07:19 V tomto ústavu jsem studoval
    biologii, histologii a embryologii
  • 00:07:26 u profesora Frankenbergera.
  • 00:07:30 Naproti ten rohový ústav
    je fyziologický ústav
  • 00:07:36 a dokonce ve 2. ročníku studií
    jsem tam už byl zaměstnán
  • 00:07:41 jako demonstrátor.
  • 00:07:42 Dělal jsem v laboratoři
    profesora Otakara Poupy,
  • 00:07:46 jednoho ze strůjce "Dvou tisíc slov".
  • 00:08:03 Když se projde touto částí,
    tak narazíte na albertovské schody
  • 00:08:09 a přijdeme ke Karlovu,
    k nalezinci,
  • 00:08:17 kde jsem začal s dětskou chirurgií.
  • 00:08:24 Po těchto schodech jsem se naběhal
    neobyčejně často.
  • 00:08:28 Od jara do podzimu,
    když je tenisová sezóna,
  • 00:08:31 tak tady hrály
    ladné studentky tenis.
  • 00:08:38 To bylo takové potěšení.
  • 00:08:40 Podívat se na hezké dívky,
    proč ne.
  • 00:09:05 Vidíte 3 okna,
  • 00:09:07 kde byla stanice dětské onkologie,
    autonomní,
  • 00:09:10 při Klinice dětské chirurgie.
  • 00:09:30 Tady je zrod česko-slovenské
    dětské onkologie,
  • 00:09:36 protože jsme léčili děti
    z celé republiky.
  • 00:09:46 Ale ještě to hlavnější,
    nalezl jsem tady svou ženu Jitku.
  • 00:09:52 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:09:55 -Jediný pohled tvůj,
  • 00:09:57 jediný úsměv tvůj,
  • 00:09:59 celý můj život změnil.
  • 00:10:04 -Už tehdy jsem na ní pracoval.
  • 00:10:09 Vypůjčil jsem si třeba v půjčovně
    průmyslového zboží gramofon,
  • 00:10:14 z domova jsem si vzal
    gramofonové desky,
  • 00:10:18 ona za mnou v neděli
    odpoledne přišla,
  • 00:10:21 kdy byl relativní klid.
  • 00:10:24 Uvařil jsem kafe,
    ona přinesla nějakou buchtu
  • 00:10:27 a pouštěl jsem jí desky.
  • 00:10:32 Na klinice, ve službě.
  • 00:10:36 Ona byla zcela netknutá hudbou,
    tak prostřednictví lásky ke mně
  • 00:10:43 se zamilovala taky do hudby
  • 00:10:46 a pak už jsme poslouchali
    celý život spolu.
  • 00:10:49 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:10:50 -Nekonečný valčík
  • 00:10:52 nekonečné nebe
  • 00:10:56 nekonečný řeky proud.
  • 00:11:08 -Život byl krásný tím,
    že jsme nic neměli.
  • 00:11:13 Byli jsme chudí.
  • 00:11:15 Když jsme se vzali,
    tak jsme spali na podlaze.
  • 00:11:19 Z každé maličkosti,
    co jsme docílili, dosáhli,
  • 00:11:23 jak v soukromí, tak v práci
    a Jitka u toho všeho mohla být.
  • 00:11:32 Moc mi to nedávala najevo,
    spíš naopak,
  • 00:11:37 ale musela být pyšná,
    protože kudy jsem chodil,
  • 00:11:43 tak jsem říkal,
    že bez ní bych to nikdy nedokázal.
  • 00:11:57 Asi bych změnil některé věci.
  • 00:11:59 Víc bych se jí věnoval.
  • 00:12:06 Tenkrát to bylo brzy,
    co jsem přišel na kliniku,
  • 00:12:09 dětská fakultní nemocnice
    pořádala ples a ona tam také byla.
  • 00:12:14 Trvalo mi hrozně dlouho,
    než se mi podařilo,
  • 00:12:20 že se mnou tancovala.
  • 00:12:22 Ale pak se mi to povedlo.
  • 00:12:25 Ale protože mám od mládí kinetózu,
    když jsem jel vlakem,
  • 00:12:29 tak jsem zvracel,
    na houpačky jsem nemohl,
  • 00:12:32 to jsem zvracel,
  • 00:12:33 tak jsem s ní začal tancovat,
    samozřejmě jsme si vykali
  • 00:12:38 a já jsem řekl,
    a to ona vždycky dávala k dobru,
  • 00:12:41 dneska se za to stydím,
    musel to být perfektní úvod,
  • 00:12:45 říkal jsem: slečno Jitko, promiňte,
    ale já když tančím,
  • 00:12:49 tak vždycky zvracím.
  • 00:12:51 Tím jsem se uvedl a myslím si,
    že úspěšně.
  • 00:13:07 Ze všech květin
    měla nejraději kopretiny.
  • 00:13:12 Když na loukách byly kopretiny,
    na jaře nebo na kraji léta,
  • 00:13:19 a já šel s naší buldočkou Agátou
    na procházku,
  • 00:13:24 tak jsem jí vždycky přinesl
    kytici kopretin.
  • 00:13:32 Takový jsem precizní puntičkář,
    kopretiny, co jsem trhal,
  • 00:13:40 jsem počítal
    a muselo jich být třeba osmdesát.
  • 00:13:45 Když jich bylo osmdesát,
    tak jsem šel domů a dal jsem jí je.
  • 00:13:53 Jinak jsem jí kupoval růže.
  • 00:14:04 Žil jsem šťastný život.
  • 00:14:08 Možná, že to podmínilo to,
    že jsem se narodil v neděli.
  • 00:14:12 A říká se,
    že nedělňátka jsou šťastná.
  • 00:14:17 Kromě Rakousko-Uherské monarchie
    jsem prošel
  • 00:14:21 všechny následující režimy,
    a že jich bylo.
  • 00:14:27 V této slavné porodnici,
  • 00:14:29 kterou postavil největší
    český mecenáš, architekt Hlávka,
  • 00:14:33 jsem se 31. srpna 1930,
  • 00:14:38 v neděli,
    za 10 minut půlnoc, narodil.
  • 00:14:43 Tady jsem se poprvé nadechl
    pražského vzduchu
  • 00:14:47 a od té doby jsem se stal
    milovníkem Prahy.
  • 00:14:50 A bez Prahy bych nemohl žít.
  • 00:14:58 Tady odtud a v blízkém okolí
    se utvářel celý můj život,
  • 00:15:04 protože tady jsem začal
    intenzivně studovat,
  • 00:15:09 založil jsem tu obor,
    našel svou ženu.
  • 00:15:16 Na tak malém trojúhelníku
    lze zkoncentrovat všechno to,
  • 00:15:23 co potom šlo dalších více než 86 let.
  • 00:15:32 Byl jsem chtěný, ale zůstal jsem sám,
  • 00:15:35 protože matka těžce onemocněla
    a doporučili jí,
  • 00:15:39 aby už neměla další dítě.
  • 00:15:41 Vyrostl jsem jako jedináček.
  • 00:15:47 A protože otec prožil kruté dětství,
    tak mu nesmírně záleželo na rodině.
  • 00:15:53 Matka musela zůstat doma,
    aby vychovávala syna.
  • 00:16:02 Doma bylo houpací křeslo,
    na kterém jsem sedával, houpal se,
  • 00:16:07 otec pouštěl gramofonové desky,
    protože byl doma gramofon,
  • 00:16:12 hrával na housle.
  • 00:16:15 Doma byla knihovna.
  • 00:16:23 V roce 1942 jeden starší mládenec
    nás dal několik kluků dohromady
  • 00:16:30 a byl členem amerického skautingu,
    Setonova Woodcraft.
  • 00:16:37 Měli jsme ilegální skupinu,
    která se pravidelně scházela,
  • 00:16:42 chodili jsme na výlety, stanovat,
  • 00:16:45 lovili jsme na rozdíl od Bobříku,
    měli jsme orlí pera.
  • 00:16:51 Za války jsem dokázal rozdělat
    v dešti nebo ve sněhu sto ohňů,
  • 00:16:58 každý jen jednou sirkou.
  • 00:17:01 Víte, jakou kůrou,
    je možné i za deště rozdělat oheň?
  • 00:17:05 Březovou kůrou.
  • 00:17:07 To se prostě musí vědět.
  • 00:17:15 Vášnivě jsem četl Setonovy knihy
    a knihy o zvířatech.
  • 00:17:19 Měl jsem povinnost něco vyprávět.
    Většinou něco z toho, co jsem četl,
  • 00:17:24 příběh nějakého zvířete
    nebo něco takového.
  • 00:17:28 Už tenkrát jsem se naučil mluvit,
    vyprávět.
  • 00:17:36 Musel jsem hodně číst
    a musel jsem to umět reprodukovat.
  • 00:17:42 Koncem roku 1972 koupila ZOO
    dvě gorilí mláďata,
  • 00:17:49 a pak doktor Svobodník,
    který byl veterinářem, zjistil,
  • 00:17:54 že Golda má na zadečku útvar.
  • 00:17:59 Tak kdo jiný než Koutecký.
  • 00:18:02 Ale předtím,
    než jsem se do toho pustil,
  • 00:18:05 tak jsem nechal udělat rentgen.
  • 00:18:08 Na rentgenu jsem viděl,
    že se nejedná o nádor,
  • 00:18:13 ale o zástřel.
  • 00:18:15 Hojení proběhlo bez problémů,
    za týden jako kdyby nic.
  • 00:18:21 Pak jsem se na ni chodil dívat,
    jak roste.
  • 00:18:25 Ale už jsem ji nikdy,
    zvlášť když dorostla, neobjímal.
  • 00:18:39 Když jsem byl po listopadu 1989
    zvolen děkanem, tak jsem toužil,
  • 00:18:45 aby fakulta měla své dokonalé logo,
  • 00:18:50 tak jsem pomocí
    známých výtvarníků docílil toho,
  • 00:18:56 že máme logo a symbolizuje
    starou medicínskou historku,
  • 00:19:02 kdy pelikán zasedl svá mláďata,
    která zahynula.
  • 00:19:09 On ve snaze je oživit,
    si rozedral hruď svým zobákem
  • 00:19:15 a kapkami krve mrtvá mláďata
    chtěl oživit.
  • 00:19:23 Jsme jediná fakulta,
    která má sochu pelikána,
  • 00:19:27 na to jsem pyšný.
  • 00:19:44 V 16 letech mě hrozně rafla biologie
    a změnilo to celý můj život.
  • 00:19:51 To jsem ještě rošťačil.
  • 00:19:54 Tak ahoj, jdu zase k sousedovi.
  • 00:19:57 V 16 letech se to všechno obrátilo
    a stal se ze mě vědec.
  • 00:20:05 Začal jsem kupovat odborné knihy,
    biologické, medicínské.
  • 00:20:10 Táta mi obstaral mikroskop,
    nechápu za co a jak,
  • 00:20:15 protože v roce 1946
    nebylo nic k sehnání.
  • 00:20:22 Jednou jsem přišel domů
    a měl jsem tam mikroskop,
  • 00:20:25 protože viděl,
    jaký mám o to zájem.
  • 00:20:28 Mám rád všechny plazy,
    želvy patří k plazům.
  • 00:20:32 Fascinuje mě
    jejich dlouhověkost, klid.
  • 00:20:37 Fascinuje mě, že jsou jediná zvířata,
    která když rodí, tak pláčou.
  • 00:20:50 Pověz mi něco.
  • 00:20:55 Opojen tím, že chci být lékařem
  • 00:20:58 a ničím jiným jsem třeba v sobotu
    nebo neděli k večeru
  • 00:21:02 šel na procházku,
    jako mladý 17letý kluk,
  • 00:21:08 to tenkrát šlo vejít
    do všeobecné nemocnice.
  • 00:21:14 Nikdo nevěděl,
    jestli jdu na návštěvu,
  • 00:21:17 ale já nešel na návštěvu,
  • 00:21:19 šel jsem se nadýchat
    ovzduší nemocnice.
  • 00:21:24 Byl jsem tím posedlý.
  • 00:21:28 Zvířata patří ke mně.
  • 00:21:30 To se nedá nic dělat.
  • 00:21:32 Pochopili, že jsem byl šikovný
    a dělám to s láskou,
  • 00:21:36 rád a poctivě a opatrně,
    tak jsem jako medik dostal
  • 00:21:42 písemné povolení
    od ředitelství nemocnice,
  • 00:21:46 že smím sloužit noční
    a sobotní a nedělní služby.
  • 00:21:51 Ty další roky
    už jsem neměl prázdniny.
  • 00:21:55 Prázdniny jsem trávil v nemocnici.
  • 00:22:10 Pojď výš.
  • 00:22:25 S plynoucími lety
    si stále naléhavěji uvědomuji,
  • 00:22:29 že celý život se stává
    z neustálých dotyků.
  • 00:22:35 Od prvních chvil narození,
    matčiných doteků pohledem, rukama,
  • 00:22:41 slovy, až po poslední dotyk
    zavírající oči zemřelému.
  • 00:22:47 Oblouk, který se klene
    mezi oběma mezními chvílemi,
  • 00:22:51 byť i člověka,
    je plný doteků.
  • 00:22:56 Se slony jsem ohromný kamarád.
  • 00:22:59 Ale mám k nim velký respekt.
  • 00:23:03 Holky, jste bezvadné.
  • 00:23:06 Dotyky jsou přenesením
    veškerého smyslového vnímání
  • 00:23:09 do vědomí.
  • 00:23:11 Jimi získáváme zkušenosti
    a formujeme své charaktery.
  • 00:23:24 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:23:26 -Stůj při mně,
  • 00:23:28 když tě poprosím...
  • 00:23:39 Že jsem skoro na dně,
  • 00:23:41 vím.
  • 00:23:50 Stůj, můj Anděli radosti,
  • 00:24:01 Má jediná naděje,
  • 00:24:05 záchranná vesto v neštěstí.
  • 00:24:15 -Po roce 1989 se stanete děkanem,
    ten byl komunista,
  • 00:24:22 ten někoho udal.
  • 00:24:25 Dostal jsem několik dopisů,
    kde mi vyhrožovali, že mě zabijou.
  • 00:24:36 Bývalé struktury, ale opravdu.
  • 00:24:40 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:24:41 -V této bláznivé době
    při mě stůj,
  • 00:24:47 v této bláznivé době
    při mě stůj,
  • 00:24:53 v této bláznivé době
    při mě stůj.
  • 00:25:03 -A je to.
  • 00:25:07 Vždycky je problém, mají přísahat,
  • 00:25:10 dávají dva prsty na žezlo a říkají:
    "Spondeo ac polliceor",
  • 00:25:15 a mají se dívat prorektorovi do očí.
  • 00:25:18 A oni se dívají pedelovi.
  • 00:25:26 Na vědecké radě se nestane,
    když se hlasuje o řízení,
  • 00:25:32 dostaneme cedulky, kde je napsáno:
    "souhlasím", "nesouhlasím".
  • 00:25:37 A má se přeškrtnout,
    s čím nesouhlasím.
  • 00:25:41 Když souhlasím,
    tak škrtnu "nesouhlasím".
  • 00:25:45 Vždycky to někdo zkazí
    a škrtne to druhé.
  • 00:25:50 Ke konci šéfování
    mi bylo už moc let,
  • 00:25:54 v té době
    už spousta lidí nepracuje,
  • 00:25:57 tak jsem začal mít počáteční příznaky
    syndromu vyhoření.
  • 00:26:06 Šéfoval jsem klinice,
    byl jsem děkanem, prorektorem,
  • 00:26:10 byl jsem předsedou
    onkologické společnosti,
  • 00:26:13 předsedou české učené společnosti
    a nevím, co všechno.
  • 00:26:18 Těšilo mě to,
    zvali mě do uměleckých institucí,
  • 00:26:23 kde jsem byl v uměleckých
    nebo správních radách.
  • 00:26:27 Byl jsem zaměstnaný,
    že to dál nešlo,
  • 00:26:30 ale smrti mi už do toho nešly.
  • 00:26:38 Tak jako jsem předržel
    97 % umírajících mladých lidí,
  • 00:26:44 tak mi teď vadilo pár procent
    nepřežívajících.
  • 00:26:51 Už jsem lidsky špatně snášel
    rodičům říkat:
  • 00:26:54 vaše dítě nemá šanci,
    vaše dítě umře.
  • 00:26:59 Nebo jim říct:
    dneska v noci umřelo.
  • 00:27:09 Ale vždycky, i když mi bylo nejhůř,
    byla to právě hudba,
  • 00:27:14 která mi dokázala vrátit sílu,
    energii, chuť do života a radost.
  • 00:27:29 Od roku 1946 sem nepřetržitě chodím,
    od svých 16 let, po válce,
  • 00:27:38 první Pražské jaro
  • 00:27:42 a začátek mého trvalého kontaktu
    s Rudolfinem.
  • 00:27:49 To je doba, kam když člověk jde,
    tak pro mě je to vždycky svátek.
  • 00:27:56 Patří to k rituálům mého života.
  • 00:28:00 Mám předehru, která začíná doma.
  • 00:28:04 Tím, že se vykoupu, oholím,
    vezmu si čistou košili, upravím se,
  • 00:28:11 že vždycky musíme jít dřív,
    abychom nespěchali.
  • 00:28:18 Protože spěchat na koncert
  • 00:28:20 a doběhnout tam
    na poslední chvíli by bylo trapné.
  • 00:28:26 Několikrát jsem i mluvil
    na pódiu Rudolfina, před sálem.
  • 00:28:32 Prožil jsem tady
    nesmírně mnoho krásy.
  • 00:28:56 Řekl bych,
    že to je jeden z největších dotyků
  • 00:29:00 komorní hudby mého života.
  • 00:29:05 Dotýká se vás citem,
    niterním vnímáním.
  • 00:29:10 Může se projevit i tělesně.
  • 00:29:14 Můžete při hudbě začít plakat,
    vnitřní harmonie,
  • 00:29:18 která při tom vzniká,
    ta je podstatnou.
  • 00:29:22 Každý skladatel
    v komorní hudbě vyjádřil nejvíc,
  • 00:29:26 co sám v sobě měl
    a co chtěl sdělit světu.
  • 00:29:31 ZPĚV A HRA NA KLAVÍR
  • 00:29:33 O sanctissima,
  • 00:29:37 o piissima
  • 00:29:42 dulcis Virgo Maria...
  • 00:29:59 Jeden z nejkrásnějších pohledů.
  • 00:30:09 Na střeše Rudolfina
    jsem poprvé v životě,
  • 00:30:12 a je to fantastické.
  • 00:30:15 ZPĚV A HRA NA KLAVÍR
  • 00:30:18 ...ora pro nobis.
  • 00:30:23 A máte to i se zpěvem.
  • 00:30:26 Kde jsou ty časy,
    když mi to šlo.
  • 00:30:43 Strahov, to je jedno z míst,
    které miluju.
  • 00:30:53 V poslednídobě jsem posedlý tím,
    že život jsou dotyky.
  • 00:30:59 A dotyky zprostředkované
    všemi našimi smysly.
  • 00:31:04 A jedním ze smyslů je čich,
    vůně nebo opak vůně.
  • 00:31:11 Moje žena mi voněla,
    já bych ji vyčichal jako šelma,
  • 00:31:18 která dovede jít po stopách.
  • 00:31:44 Tady jsem seděl, když jsem se loučil
    s pozemským životem Jitky.
  • 00:31:51 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:31:52 -Jediný život
  • 00:31:54 a jediná láska
  • 00:31:56 a jediná smrt
    vše končí.
  • 00:32:00 -Co vám má říct?
  • 00:32:03 Zamilovali jsme se do sebe
    na první pohled.
  • 00:32:11 Pro mě vždycky byla
    a zůstala nejbáječnější,
  • 00:32:15 nejkrásnější, nejhodnější.
  • 00:32:25 Byla pomocnicí,
    že si nedovedu představit lepší.
  • 00:32:31 Nemusel jsem se o nic jiného,
    než o svou práci a zájmy, starat.
  • 00:32:40 -I když je člověk pozorován,
    tak pan profesor a paní Jitka
  • 00:32:45 patří prostě k sobě.
  • 00:32:50 Neumím si představit
    jednoho bez druhého.
  • 00:32:53 Tak úžasně se doplňovali,
    nebylo tam nic hraného.
  • 00:32:57 Bylo vidět, že se mají upřímně rádi
    a navzájem se doplňují.
  • 00:33:03 Pan profesor byl v mnohém
    na paní Jitku odkázaný.
  • 00:33:07 -Umím si jen pustit CD
    a vypnout ho.
  • 00:33:11 Další, co umím,
    když zvoní mobil,
  • 00:33:14 zmáčknout zelené,
  • 00:33:16 a když skončí,
    červené tlačítko.
  • 00:33:20 SMS zprávu neumím přijmout,
    neumím poslat,
  • 00:33:25 myčku a pračku
    jsem v životě nezapínal.
  • 00:33:30 Věřte mi, že do chvíle,
  • 00:33:33 kdy ležela
    poslední měsíc v nemocnici,
  • 00:33:38 kdy už bylo jasné,
    jak to dopadne,
  • 00:33:41 tak jsem si neuměl vybrat
    peníze z bankomatu.
  • 00:33:47 -Ona v něm viděla své větší já.
  • 00:33:50 -Ještě je to těžké.
  • 00:33:55 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:33:56 -Nekonečná řeka
  • 00:33:58 nekonečné nebe
  • 00:34:01 nekonečný valčík zní.
  • 00:34:08 -Neobyčejně zhodnotila můj život
    a věřím, že její láska byla stejná,
  • 00:34:16 bez eventuálního klamu,
    byla čistá, nezištná
  • 00:34:24 a dala mi všechno,
    co mi mohla v životě dát.
  • 00:34:29 Myslím si, že náš vztah
    byl tím nejkrásnějším vztahem,
  • 00:34:33 který mohl být.
  • 00:34:35 Neumím si představit lepší.
  • 00:34:40 -To byste měl umět.
  • 00:34:41 -Neumím to.
  • 00:34:42 -Vždyť jste profesor.
  • 00:34:56 Někde to musí být.
  • 00:34:57 -No jo, ale kde?
  • 00:35:05 -Vypínač přece.
  • 00:35:14 -To jsou rejstříky.
  • 00:35:17 -A vypínač musí být někde tady.
  • 00:35:27 Je to zvláštní.
  • 00:35:39 Na varhany hrát neumím,
    čili ani nevím, kde se to pouští.
  • 00:35:46 -Je to škoda,
    když už jsem takhle daleko
  • 00:35:49 a sedím za varhany.
  • 00:35:53 A nemůže to být někde mimo?
  • 00:35:58 POMALÁ HRA NA VARHANY
  • 00:36:36 Když mi bylo 17 let,
  • 00:36:39 tak tady bylo mé první,
    opravdové setkání.
  • 00:36:44 Jedno srpnové parné odpoledne
    jsem se šel projít,
  • 00:36:49 a kam jinam než do těchto oblastí.
  • 00:36:54 Sedl jsem si do lavice
    a začal jsem meditovat.
  • 00:36:59 V absolutním klidu a tomto prostředí
    se najednou rozburácely varhany.
  • 00:37:14 A já jsem se ocitl
    v úplně jiném světě.
  • 00:37:17 Najednou jsem byl mimo,
    nevěděl jsem o sobě.
  • 00:37:31 Hned po manželce umřela i dcera,
    a to není jednoduché ve vysokém věku,
  • 00:37:37 ve kterém už jsem,
    je už člověk křehčí.
  • 00:37:41 U mě to je ještě specifické,
    je to dáno tím,
  • 00:37:45 že jsem stál nad stovkami
    mrtvol dětí.
  • 00:37:50 Musel jsem se se smrtí
    umět vyrovnávat.
  • 00:37:53 Vyrovnávat se s neštěstím
    těch rodičů,
  • 00:37:56 a právě víra byla jednou
    ze zásadních okolností,
  • 00:38:00 která mi pomáhala překonat
    kruté chvíle neúspěchů.
  • 00:38:07 Přesto si myslím,
    že můj život byl a je krásný,
  • 00:38:14 dokud tady jsem,
    a jsem vděčný za každou chvíli.
  • 00:38:27 -Věřícího člověka
    je velmi těžké poznat.
  • 00:38:30 Je potřeba, aby se člověk díval
    celkově na člověka.
  • 00:38:34 A když je člověk zaměřený na dobro,
    když cítí,
  • 00:38:37 že z něho vychází láska,
    tak potom si řeknu,
  • 00:38:41 že to je věřící člověk.
  • 00:38:43 Kdo má pevné zakořenění v životě,
    zaměření na dobro, pravdu a lásku.
  • 00:38:51 Podle toho odhaduji člověka.
  • 00:38:55 -Znám i ateisty,
    kteří se chovají mravně a slušně.
  • 00:39:01 Znám vynikající ateisty,
    kteří mi závidí,
  • 00:39:05 že jsem věřící,
    protože i oni si uvědomují,
  • 00:39:10 že to život neobyčejně usnadňuje,
    že je to korektivem života.
  • 00:39:17 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:39:18 -Hospodin je
  • 00:39:20 můj pastýř,
  • 00:39:24 nebudu mít nedostatků.
  • 00:39:33 Na pastvách zelených...
  • 00:39:40 -Věřím tomu, že to nekončí tím,
  • 00:39:44 že se mi jednoho dne zastaví srdce,
    odkrví mozek,
  • 00:39:50 ale že budu žít někde,
    kde se setkám se svými drahými
  • 00:39:59 a bude mi tam dobře.
  • 00:40:07 V životě jsem nechtěl
    žádnou chalupu nebo chatu.
  • 00:40:12 Představte si, že tento plot
    postavila moje žena s truhlářem.
  • 00:40:18 Neudělal jsem ani kousek.
  • 00:40:23 Jednou, v roce 1986,
  • 00:40:26 v neděli odpoledne přijela
    jedna její známá,
  • 00:40:29 že ji odveze do nějaké vesnice
    na Benešovsku, kde mají chalupu,
  • 00:40:34 a že by tam možná
    byla nějaká chalupa volná.
  • 00:40:37 Za 1,5 hodiny byla zpátky,
    byl jsem v pracovním, ona říká:
  • 00:40:41 vezmi si sako nebo bundu.
  • 00:40:44 Musel jsem se zvednout
    a jet tam.
  • 00:40:47 A ona mi říkala:
    a kup mi tenhle barák.
  • 00:40:51 Ruinu bez vody,
    kup mi to k Vánocům.
  • 00:40:55 Zadlužil jsem se,
    ale koupil jsem jí to k Vánocům.
  • 00:40:59 A čtvrt století jsme prožili
    v Mezihoří.
  • 00:41:07 Stýská se mi,
    ale nebyl bych schopen být tady sám,
  • 00:41:12 protože jsme všechno udělali spolu,
    od samého začátku.
  • 00:41:20 Nadřel jsem se tady jako kůň
    a moje žena taky.
  • 00:41:23 Poklusem jsem tady vozil
    desítky koleček jílu.
  • 00:41:28 A když to bylo obrostlé,
    tak ten loubinec bylo nutno stříhat,
  • 00:41:33 protože bychom vůbec neviděli.
  • 00:41:36 Bylo to tak zarostlé.
  • 00:41:40 Asi ve 40 letech jsem začal
    trochu tloustnout a řekl jsem si,
  • 00:41:45 že musím začít cvičit.
  • 00:41:47 Začal jsem cvičit nejdřív palcem,
    pak prsty, zápěstí, v loktech,
  • 00:41:55 každý den jsem malinko přidával,
    až jsem došel ke shybu,
  • 00:42:01 kdy jsem při natažených kolenech
    dával ruce níže.
  • 00:42:06 A byl jsem z toho nešťastný.
  • 00:42:09 Nějaký následující den jsem potkat
    profesora Kučeru a říkal jsem mu:
  • 00:42:14 Mirku, a teď jsem mu to celé vyložil.
  • 00:42:17 On se na mě podíval a říkal:
  • 00:42:20 ty potřebuješ ke spokojenosti
    dávat ruce dlaněmi na podlahu
  • 00:42:26 při natažených kolenou?
  • 00:42:28 A já jsem zjistil,
    že vůbec ke spokojenosti
  • 00:42:31 nepotřebuji něco takového.
  • 00:42:34 A tím pro mě sport
    definitivně skončil.
  • 00:42:38 Jednou jsem stříhal
  • 00:42:40 a došel jsem od zadního rohu
    k přednímu,
  • 00:42:44 štafle byly nahoře opřené,
    já jsem byl na rovině okna
  • 00:42:50 a už jsem nechtěl žebřík
    přetahovat ještě o metr dál,
  • 00:42:56 tak jsem se natahoval,
    abych to ustřihl až u okapové roury
  • 00:43:01 a ze štaflí jsem spadl na silnici.
  • 00:43:05 Nic se mi nestalo.
  • 00:43:09 Nechápu.
  • 00:43:14 Pravidelně v půl šesté jsem šel
    nahoru do zahrádky ve svahu,
  • 00:43:19 kde byl velký ořech, vedle jezírko,
    studna, pod ořechem křesla, stolek.
  • 00:43:27 Tam jsem šel se sklenkou,
    knížkou, nebo notesem,
  • 00:43:32 s doutníkem a 1,5 hodiny do zpráv
    jsem seděl pod ořechem
  • 00:43:38 a tam mě napadly
    ty nejlepší věci.
  • 00:43:43 Oni ořech pokáceli.
  • 00:43:46 To je hrozná škoda.
  • 00:44:08 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:44:16 -Život mě přeběhl
  • 00:44:19 tak rychle,
  • 00:44:28 byl příliš krátký,
  • 00:44:32 pro má dlouhá toužení,
  • 00:44:40 pro toužení,
  • 00:44:43 co byla
  • 00:44:46 bez konce.
  • 00:45:02 -Chceme mu projevit díky
    a vděčnost za to,
  • 00:45:06 co všechno dělal.
  • 00:45:07 Nebudu hovořit o tom,
    co znamená pro stovky a tisíce dětí,
  • 00:45:13 které si zachránily život
    v jeho jím založenéinstituci.
  • 00:45:23 Následující věc je moje kompozice,
    kterou jsem věnoval
  • 00:45:28 panu profesorovi Kouteckému,
  • 00:45:31 proto ji budete nuceni
    dneska vyslechnout.
  • 00:45:34 SMÍCH
  • 00:45:36 Když jsem to dopsal,
    tak jsem si uvědomil,
  • 00:45:40 že to reflektuje i to,
  • 00:45:43 co musí pociťovat
    ve svém osobním životě
  • 00:45:49 náš drahý přítel,
    pan profesor Koutecký.
  • 00:45:53 DRAMATICKÁ HRA
    NA SMYČCOVÉ NÁSTROJE
  • 00:46:26 POTLESK
  • 00:46:29 -Ctěné dámy, vážení pánové,
    za dnešní koncert,
  • 00:46:34 jak řekl profesor Kohout, nemohu.
  • 00:46:39 Mohu za to jen proto,
    že ještě jsem.
  • 00:46:43 Pokud vím, ale možná,
    že nevím,
  • 00:46:47 možná že mě
    pan profesor Doležal doplní.
  • 00:46:51 Jediným profesorem lékařství,
    který byl obdarován
  • 00:46:55 skladatelem kvartetem,
    byl profesor Neureuter,
  • 00:47:04 zakladatel českého
    dětského lékařství,
  • 00:47:07 kterému věnoval nádherný
    klavírní kvintet
  • 00:47:12 A dur opus 81, Antonín Dvořák.
  • 00:47:19 Tak si představte,
  • 00:47:20 Dvořák věnoval profesoru Neureuterovi
    kvintet
  • 00:47:24 a mně Slávek věnoval kvartet.
  • 00:47:28 A mezi tím nic,
    žádní doktoři, lékaři.
  • 00:47:33 To bylo zcela mimořádné.
  • 00:47:36 POTLESK
  • 00:47:43 To, že mi tleskáte,
    to je přirozené.
  • 00:47:47 Když jsem trošku zmoudřel
    a vybral jsem si heslo, bylo to,
  • 00:47:53 že je povinnost dávat
    a já jsem se snažil celý život dávat
  • 00:47:58 nejen v medicíně,
    ale i v muzice a kdekoliv jinde,
  • 00:48:02 a právo brát.
  • 00:48:03 A tím právo brát myslím
    třeba umění Kvarteta Martinů.
  • 00:48:10 Všechno dobré.
  • 00:48:12 POTLESK
  • 00:48:16 PODKRESOVÝ ZPĚV
  • 00:48:17 -Pro moje dlouhá toužení,
  • 00:48:26 která byla bez konce,
  • 00:48:33 než jsem se nadál,
  • 00:48:36 přiblížil se konec
  • 00:48:42 života.
  • 00:50:37 -Kafe jsem nedopil,
  • 00:50:38 koňak jsem nedopil,
  • 00:50:40 viržinko jsem nedokouřil,
  • 00:50:42 to je teda život.
  • 00:50:43 Skryté titulky: Lucie Richterová
    Česká televize, 2017