iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 2. 2016
12:10 na ČT sport

1 2 3 4 5

2 hlasy
6936
zhlédnutí

Jedeme v tom všichni!

Dokument o 3. ročníku největšího cyklistického maratonu s handicapovanými pro handicapované.

39 min | další Sport »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Jedeme v tom všichni!

  • 00:00:02 JEDEME V TOM VŠICHNI!
  • 00:00:05 Celá myšlenka Heřmana Wolfa
  • 00:00:07 o integraci zdravých
    a handicapovaných sportovců,
  • 00:00:11 kteří zvládají
    vlastně úplně stejnou zátěž,
  • 00:00:14 je ojedinělá.
  • 00:00:27 Život vozíčkáře
    není úplně jednoduchý.
  • 00:00:31 Je plný nástrah, úskalí, překážek,
    které se musí překonávat.
  • 00:00:36 Je to takový běh na dlouhou trať.
  • 00:00:39 Takový maraton.
  • 00:00:41 Ale všechno se dá zvládnout,
    když člověk chce.
  • 00:01:47 První závod jsem měla
    asi v 9 letech na běžkách.
  • 00:01:51 A právě díky němu mě přijali
    na sportovní školu,
  • 00:01:55 protože si mě tam vytipoval
    trenér ze sportovky.
  • 00:01:58 A vlastně mě přijali
    bez přijímaček.
  • 00:02:01 Pak jsem tedy víc přesedlala
    na tu cyklistiku.
  • 00:02:05 Na mistrovství Evropy jsem byla.
  • 00:02:08 Tam jsem se nominovala,
    když jsem byla juniorka.
  • 00:02:11 Jela jsem tam vlastně
    časovku jednotlivců
  • 00:02:15 a umístila jsem se na 9. místě.
  • 00:02:17 V reprezentaci jsem byla 2 roky.
  • 00:02:20 Radeček nebyl úplně plánovaný,
  • 00:02:22 protože vlastně doktoři mi říkali,
    že jsem neplodná,
  • 00:02:26 že děti nikdy nebudu moci mít,
  • 00:02:28 ale že by se možná pokusili
    to řešit operativně.
  • 00:02:32 A nakonec tedy to dopadlo tak,
    jak dopadlo, a Radeček se narodil.
  • 00:02:36 Jsem za to šťastná.
  • 00:02:51 Chtěla jsem se ještě vrátit
    do té české reprezentace,
  • 00:02:54 abych ještě mohla reprezentovat
    Českou republiku,
  • 00:02:58 dostat se někam
    na nějaký mezinárodní závod,
  • 00:03:01 nebo ještě znova na tu Evropu,
    nebo na svět.
  • 00:03:04 Kvůli úrazu už se mi to
    vlastně nepoštěstilo.
  • 00:03:07 Přímo tady za barákem se to stalo.
  • 00:03:09 My jsme šli bobovat,
    vylezli jsme vlastně až k Žalýmu
  • 00:03:13 a různými cestičkami skrz les
    a louky jsme to sjeli dolů.
  • 00:03:18 Dojeli jsme ke sjezdovce.
  • 00:03:21 Potřebovali jsme ji přejít
    na druhou stranu,
  • 00:03:24 abychom se dostali k baráku.
  • 00:03:26 Už jsem spěchala,
  • 00:03:27 protože jsem měla jet
    za chviličku do práce.
  • 00:03:30 A vlastně jsem se domů
    už nedostala,
  • 00:03:32 protože jsem tady skončila
    za barákem u prvního sloupu.
  • 00:03:36 Nám podklouzly nohy oběma dvěma,
    Ráďovi a pak vzápětí i mně.
  • 00:03:40 Už jsem věděla prostě,
    to byl vteřinový moment,
  • 00:03:44 že už se s tím nedá nic dělat.
  • 00:03:46 Je to tedy strašný pocit,
    když člověk prostě letí a ví,
  • 00:03:50 že někde narazí a že s tím
    nemůže absolutně nic udělat.
  • 00:03:56 Malého nejdřív jako,
    když jsme uklouzli,
  • 00:03:59 tak jsem se ho snažila držet
    nad sebou,
  • 00:04:01 abych já jakoby mohla ještě
    těma nohama, rukama se nějak...
  • 00:04:05 Nevím, nějak prostě zastavit.
  • 00:04:07 Já nevím, o co jsem se
    úplně snažila v tu chvíli,
  • 00:04:10 protože jsem byla v hrozném šoku
    a hrozně jsem křičela.
  • 00:04:13 A pak když už jsem tedy věděla,
    že už s tím nic neudělám,
  • 00:04:17 tak jsem si ho zabalila na břicho
    a letěla jsem jakoby po zádech,
  • 00:04:21 aby ten náraz vlastně
    byl ještě o mě.
  • 00:04:24 Vím,
    že když se pak ze mě vykutálel,
  • 00:04:26 tak že mi říkal,
    že to bylo prima,
  • 00:04:29 že by si to chtěl sjet
    ještě jednou.
  • 00:04:32 To jsem mu tedy říkala,
    že už jako si to nesjedeme,
  • 00:04:35 protože nemůžu vstát.
  • 00:04:41 Pak si pamatuji, když mě přijímali,
  • 00:04:43 když jsem se vlastně ptala
    nějakého tam primáře,
  • 00:04:46 jestli si myslí,
    že ještě budu někdy chodit.
  • 00:04:49 Řekl mi, že budu ráda,
    jestli budu ležet,
  • 00:04:52 nebo jestli se vůbec posadím.
  • 00:04:54 Tu páteř jsem si úplně přetrhla.
  • 00:04:57 Jeden obratel byl úplně rozdrcený
    a rozsekal mi tu míchu.
  • 00:05:01 Takže vlastně ani tu páteř
    doteď nemám v rovině,
  • 00:05:05 protože se to nepodařilo
    úplně rovně sešroubovat.
  • 00:05:08 Takže vlastně když to viděli,
    tak ani nevěděli,
  • 00:05:12 jestli vůbec se podaří,
    abych se posadila.
  • 00:05:15 Říkali, že budou dělat všechno
    pro to, abych se mohla posadit.
  • 00:05:19 Ale že jisté to jako není.
  • 00:05:21 Martin byl strašně v šoku
    z toho, co se stalo.
  • 00:05:25 Vím, že se hrozně bál
    za mnou přijet do nemocnice.
  • 00:05:28 Jak to jakoby budu brát,
    že jsem ochrnutá.
  • 00:05:32 Kdyby se mě na to někdo
    zeptal před úrazem,
  • 00:05:35 jak bych to brala,
    kdybych ochrnula,
  • 00:05:37 tak si myslím,
  • 00:05:38 že bych to takhle dobře
    asi nebrala, jako jsem to vzala.
  • 00:05:42 Ale pro mě bylo nejdůležitější to,
    že vlastně ten Radeček -
  • 00:05:45 že se mu nic nestalo.
  • 00:05:47 Protože v ten moment,
    když jsme letěli z toho kopce,
  • 00:05:50 tak jsem si prostě říkala,
    že se zabijeme,
  • 00:05:52 že prostě zabiji své dítě.
  • 00:05:54 To bylo strašné!
  • 00:05:56 Takže vlastně když přišel
    ten náraz a zjistila jsem,
  • 00:05:59 že Radečkovi nic není,
    tak to byla tak strašná útěcha,
  • 00:06:03 že vlastně jsem byla šťastná
    za to, že je v pořádku.
  • 00:06:11 V Hradci proběhly tři operace.
  • 00:06:13 Při první operaci mě jakoby
    sešroubovali jen tak na oko,
  • 00:06:18 nebo jak bych to řekla.
  • 00:06:20 Pak se čekalo,
    až se mi zlepší ten zdravotní stav,
  • 00:06:23 abych tu další operaci přežila.
  • 00:06:26 Když udělali tu druhou operaci,
    tak vlastně někde se něco porušilo
  • 00:06:30 a začal mi tam vytékat
    ten mozkomíšní mok.
  • 00:06:33 Nešlo to zastavit.
  • 00:06:35 Takže pak vlastně se čekalo,
    až se to zastaví.
  • 00:06:38 Pořád se mi přelévala voda
    z jedné strany na druhou,
  • 00:06:41 takže jsem měla dreny.
  • 00:06:43 A to bylo úplně nekonečné
    a asi nejbolestivější ze všeho,
  • 00:06:47 když vlastně mi tam proráželi
    skalpelem vždycky mezi žebry,
  • 00:06:50 aby mi tam mohli
    ty hadičky natahat.
  • 00:06:53 Musela jsem pořád ležet na zádech.
  • 00:06:55 Bylo to takové... Na prd.
  • 00:06:57 A pak vlastně přišla
    ta třetí operace,
  • 00:06:59 kdy mi museli brát
    nějakou svalovinu
  • 00:07:01 a zalepovat mi u páteře cosi,
    aby ten mozkomíšní mok nevytékal.
  • 00:07:06 Takže jakoby v Hradci
    to bylo nekonečné.
  • 00:07:08 Pak se to konečně podařilo
    tou třetí operací
  • 00:07:11 a převezli mě do Liberce.
  • 00:07:15 Po té čtvrté operaci
    mě posadili do vozíčku.
  • 00:07:18 Takže někdy v tom dubnu asi jsem
    poprvé seděla ve vozíku,
  • 00:07:22 po 4,5 měsících.
  • 00:07:24 Popravdě jsem ani
    o handicapovaných lidech
  • 00:07:28 moc jakoby nevěděla.
  • 00:07:30 Ani jsem netušila,
    jaké to pro ně je,
  • 00:07:33 že třeba opravdu ty nohy
    vůbec necítí,
  • 00:07:35 nebo že ta stabilita
    i na tom vozíčku je špatná.
  • 00:07:39 Tyto věci mi vůbec nedocházely.
  • 00:07:41 Takže to pro mě bylo
    všechno hrozně nové.
  • 00:07:44 Rodina se musela učit,
    jak se ke mně má chovat,
  • 00:07:46 a já jsem se musela učit,
    jak se zase mám chovat k nim,
  • 00:07:50 jak jim mám dát najevo,
    s čím potřebuji pomoci, s čím ne.
  • 00:07:53 Já jsem vždycky všechno
    chtěla dělat sama,
  • 00:07:56 nebo byla jsem zvyklá
    hodně jakoby pracovat,
  • 00:07:59 nebo být samostatná.
  • 00:08:01 Takže pro mě bylo toto hrozné,
    když mi někdo chtěl,
  • 00:08:04 nebo měl s něčím pomoci.
  • 00:08:13 Ten náš tým Wüstenrot se za mnou
    byl podívat v Kladrubech
  • 00:08:17 s Hankou Doležalovou.
  • 00:08:19 Tam mi vlastně oznámili,
    že budu jejich patronka.
  • 00:08:22 A pokud budu chtít,
  • 00:08:24 tak příští rok - že pro ně
    budu moci jet ten maraton zase já
  • 00:08:28 a vybrat si svého dalšího patrona.
  • 00:08:38 Jenže když jsem se vrátila
    z Kladrub,
  • 00:08:41 tak bylo všechno docela složité,
    protože starat se o domácnost,
  • 00:08:45 o syna nebo fungovat
    tak jako dřív,
  • 00:08:47 tak to prostě nešlo.
  • 00:08:49 Takže se synem mi ze začátku
    hodně pomáhali moji rodiče,
  • 00:08:53 rodiče od manžela i manžel tedy.
  • 00:08:56 Postupně jsem se učila
    se o něj starat sama.
  • 00:09:00 Protože i on sám se musel učit,
    jak se mnou fungovat.
  • 00:09:04 Pro něj to asi nebylo úplně lehké.
  • 00:09:06 Ale tím, že je ještě docela malý,
    tak to přijal tak jako přirozeně.
  • 00:09:12 Chápe to.
  • 00:09:13 Začali jsme spolu dobře fungovat.
  • 00:09:16 Já jsem byla pozvaná od Wüstenrotu
    po skončení závodu na večírek.
  • 00:09:21 Tam mi vlastně oznámili,
    že by se mi složili na handbike.
  • 00:09:26 Já jsem neměla handbike,
  • 00:09:28 já jsem si vlastně
    handbike půjčila
  • 00:09:30 až 3 týdny před začátkem maratonu.
  • 00:09:33 Takže do té doby jsem jezdila
    na Motomedu.
  • 00:09:36 Trošku si myslím,
    že i jinak se zapojují ty svaly,
  • 00:09:39 takže to nebyl úplně trénink
    asi na přípravu,
  • 00:09:43 ale snažila jsem se aspoň takhle,
    když nebyla možnost na handbiku.
  • 00:09:48 Hodně i to, že jsem na tom vozíčku
    hodně jezdila s malým na procházky,
  • 00:09:54 nebo když pak už vedle mě
    jezdil na kole,
  • 00:09:56 tak už jsem taky musela rychleji,
  • 00:09:58 taky jsem se sápala
    do různých kopců.
  • 00:10:01 Takže ono na ty ruce
    je to taky docela posilovna.
  • 00:10:04 Myslím, že každý vozíčkář asi ví,
    o čem mluvím.
  • 00:10:10 Vlastně když jsem měla Ráďu doma,
    byla jsem s ním sama doma,
  • 00:10:14 tak jsem nemohla s ním jet
    nikam daleko.
  • 00:10:17 Takže vlastně když se Martin
    vrátil z práce,
  • 00:10:20 tak už začínala být tma,
    takže jsme se vystřídali u malého,
  • 00:10:24 že on šel hlídat a uspávat,
    já jsem si nasadila čelovku,
  • 00:10:28 světélka, reflexní vestičku
    a vyrazila jsem třeba i po tmě,
  • 00:10:33 abych se projela.
  • 00:10:36 Chtěla jsem trénovat
    tak nějak každý den,
  • 00:10:38 když už jsem ten handbike
    měla doma.
  • 00:10:43 Já jsem se hrozně těšila,
    protože je to s tou cyklistikou...
  • 00:10:48 No, nemůžu říct dost podobné,
    je to šlapání rukama.
  • 00:10:51 Já jsem šlapala nohama.
  • 00:10:53 Ale ta atmosféra je dost podobná,
    jako když jsem závodila.
  • 00:10:57 Takže jsem se trošku vrátila
    do té doby.
  • 00:11:36 Závod startoval v Praze
    na Václavském náměstí.
  • 00:11:40 Dost mi to připomínalo
  • 00:11:42 atmosféru právě na kdejakých
    jiných závodech cyklistických.
  • 00:11:47 Spousta lidí, spousta kamer,
    fotografů.
  • 00:11:51 Byla jsem tedy hodně nervózní.
  • 00:11:58 Náš tým se skládal z 8 závodníků.
  • 00:12:01 Byli jsme rozděleni do tří skupin.
  • 00:12:04 Čtyři lidi nám dělali doprovod
    v týmu, řidiče a servismany.
  • 00:12:18 Závodu Opel handy cyklo maraton.
  • 00:12:23 Z Václaváku jsme startovali
    všichni společně.
  • 00:12:26 Já jsem objela jenom náměstí
    a odpojila jsem se.
  • 00:12:29 Kluci mě naložili a vlastně
    jsme se přesunuli do Liberce,
  • 00:12:34 kde jsme čekali na startu časovky,
    až nám předají tracker.
  • 00:13:28 První časovka se jela v Liberci.
  • 00:13:30 Byla to taková novinka
    letošního ročníku.
  • 00:13:33 První tři týmy v cíli časovky
    byly časově zvýhodněny.
  • 00:13:38 Takže nikdo nemohl vědět,
    jak vlastně,
  • 00:13:41 jaké je momentální pořadí.
  • 00:13:57 Časovka se mi líbila,
  • 00:13:59 ale asi jsem se už při této
    první časovce dost utavila,
  • 00:14:04 protože jsem se snažila
    jet co nejrychleji.
  • 00:14:07 Připadalo mi,
    že zbytek toho týmu hrozně zdržuji.
  • 00:14:10 Protože když jsem viděla,
  • 00:14:12 jak oni vedle mě
    skoro ani nešlapou,
  • 00:14:14 a já jsem byla prostě
    už úplně rudá
  • 00:14:17 a nemohla jsem hned
    v tom prvním kopečku.
  • 00:14:20 Tak jsem se cítila tak jako špatně,
    že kvůli mně musí jet pomalu,
  • 00:14:25 že ztrácí.
  • 00:14:57 Já jsem malá skládačka!
  • 00:15:00 Už je tady!
  • 00:15:02 Tým číslo 26 - 17:13,20.
    A začínali taky s handicapovaným.
  • 00:15:08 Děkuji!
  • 00:15:12 -Číslo týmu?
    -7!
  • 00:15:16 -Čus!
    -Tak hlavně opatrně!
  • 00:15:20 -Kluci, super!
    -Opatrně!
  • 00:15:22 -Čau!
    -Ahoj!
  • 00:15:28 Z Liberce se závod ubíral
    k další časovce
  • 00:15:32 na Dlouhých stráních.
  • 00:15:44 Já jsem čekala nahoře,
  • 00:15:46 tam se k nám přidala
    i Hanka Doležalová,
  • 00:15:48 která právě jela loni
    pro mě ten závod.
  • 00:15:51 Společně jsme jeli do dalšího
    průjezdního bodu v Hostinném.
  • 00:16:11 Je to tam!
  • 00:16:19 Zatím pohoda.
  • 00:16:21 Máme ujeto, nevím,
    nějakých 150 - 200 kilometrů.
  • 00:16:24 Takže zatím super.
  • 00:16:29 Teď nějakou legraci!
  • 00:16:31 Hezky!
  • 00:16:32 Dobré to bylo!
  • 00:16:34 To teprve začne v noci!
  • 00:16:43 Dovnitř!
  • 00:16:56 Tady odbočuješ doprava!
  • 00:16:59 To musím ještě zlepšit. Ahoj!
  • 00:17:03 Ahoj, díky!
  • 00:17:08 Ještě jsem se akorát připravoval
    na to, co mě zítra čeká.
  • 00:17:13 To jsou ty naše milované
    Dlouhé stráně.
  • 00:17:16 Počasí vychází, neprší.
    Nesvítí nám slunce.
  • 00:17:24 -Jeli okolo zoo.
    To je totiž zoo.
  • 00:17:26 -Aha, jasně.
  • 00:17:27 -To je vidět,
    to projeli safari prostě.
  • 00:17:30 Jo, mezi bizony, a zpátky.
  • 00:17:35 Jak je vidět,
    tak ne všechno jsou svaly.
  • 00:17:38 Ale něco jsou čáry.
  • 00:17:41 Cestou jsme trošku zabloudili.
  • 00:17:44 Takže než jsme tam dorazili
    a připravili se ke spánku,
  • 00:17:48 tak už mi volali z týmu,
    že se blíží s trackerem,
  • 00:17:51 ať se oblékám, že už zase pojedu.
  • 00:17:54 Takže jsem vlastně
    asi na 5 minut zavřela oči
  • 00:17:57 a hned jsem je zase otevřela,
    oblékala se do dresu.
  • 00:18:01 Jeli jsme kolem,
  • 00:18:03 nebo já jsem startovala
    asi kolem 4. hodiny ráno,
  • 00:18:07 takže zase jsem jela částečně
    po tmě a částečně i v dešti.
  • 00:18:57 První úsek časovky
    na Dlouhých stráních
  • 00:19:00 jel handicapovaný.
  • 00:19:01 Já jsem třeba vůbec nevěděla,
  • 00:19:04 že se můžu nechat týmem
    táhnout na laně.
  • 00:19:07 Takže když mě někteří
    handicapovaní předjížděli
  • 00:19:11 právě tažení na laně,
    tak jsem byla trošku překvapená.
  • 00:19:15 Možná bych to taky využila,
  • 00:19:17 protože ten první úsek
    byl opravdu hodně náročný.
  • 00:19:21 Bylo to hodně těžké.
  • 00:19:23 Ale nakonec jsem měla radost
    z toho,
  • 00:19:25 že jsem to zvládla vyšlápnout
    sama nahoru.
  • 00:19:28 Takže takový dobrý pocit.
  • 00:19:32 Časovky na Dlouhé stráně
    jsme se moc neobávali.
  • 00:19:35 Možná nejvíc já.
  • 00:19:36 Ale jinak si myslím,
    že všichni měli natrénováno.
  • 00:19:42 Pro mě ten první den
    byl strašně náročný,
  • 00:19:45 protože během prvních 16 hodin
  • 00:19:48 já jsem si odjela
    nějakých asi 68 kilometrů,
  • 00:19:52 téměř tak jakoby bez odpočinku.
  • 00:19:54 Že jo, ty cesty v autě nebyly
    moc jako dobré na odpočinek.
  • 00:19:59 Takže pořád se prostě cestovalo,
    závodilo, cestovalo, závodilo.
  • 00:20:04 Pak jsme si po tom prvním dnu
  • 00:20:07 dali skoro celý den
    zase odpočinkový,
  • 00:20:09 než jsme jeli další úsek.
  • 00:20:18 Napij se a jedeme!
  • 00:20:22 Makej!
  • 00:20:45 Třetí časovka v Ostravě
    byla moc pěkná.
  • 00:20:48 Jeli jsme celý tým společně.
  • 00:20:51 Super bylo, že nás po celou cestu
    doprovázela policie.
  • 00:20:55 Vlastně když jsme přijížděli
    k semaforům a padla tam červená,
  • 00:21:00 tak ti zastavili provoz,
    abychom mohli projet.
  • 00:21:04 Takže během celého závodu nás
    vlastně nikde nikdo nezdržel,
  • 00:21:08 že opravdu to bylo pro všechny
    týmy stejné, férové.
  • 00:21:12 Na handbiku to není úplně běžné,
    se projíždět po městě.
  • 00:21:17 Organizačně to bylo zmáknuté,
  • 00:21:19 vzhledem k těm podmínkám,
    které tady jsou,
  • 00:21:21 naprosto výborně.
  • 00:21:25 Jedeme!
  • 00:21:33 Policisté byli úplně suproví!
  • 00:21:35 Měli to bezva ošetřené.
    Jednička! Opravdu!
  • 00:21:42 No, asi to vezmu na Frýdek,
    Jablunkov, Čadca, Žilina.
  • 00:21:47 Ale ještě se možná všechno změní.
  • 00:21:56 Po časovce v Ostravě jsem si
    potřebovala odpočinout,
  • 00:21:59 takže jsem se odpoutala
    od zbytku týmu,
  • 00:22:02 který zamířil do dalšího
    průjezdního bodu na Slovensku,
  • 00:22:06 do Žiliny.
  • 00:22:11 -Číslo týmu?
    -29.
  • 00:22:26 Ten druhý den
    je asi nejnáročnější, no.
  • 00:22:29 Tak uvidíme. Uvidíme.
  • 00:22:31 Uvidíme dneska navečer,
    jak to bude vypadat.
  • 00:22:34 Už bychom si na tu únavu
    měli zvyknout.
  • 00:22:42 Snad to zvládneme!
  • 00:22:57 V autě už je to luxusně voňavé!
  • 00:23:08 Ze Žiliny se jelo skrz Tatry
    do nejzazšího bodu v Košicích,
  • 00:23:12 kde se závod stáčel směrem
    zpátky do České republiky.
  • 00:23:20 Musím říct,
  • 00:23:21 že nás tedy Slovensko přivítalo
    deštivým počasím
  • 00:23:24 a velkou zimou pod Tatrami.
  • 00:23:26 Máme toho docela dost.
  • 00:23:28 Takže věřím tomu,
  • 00:23:29 že se tady teď trošičku
    to jižní Slovensko polepší
  • 00:23:32 a že přijde lepší počasí
    a trošku ta nálada...
  • 00:23:35 Protože teď je to takové...
    Opravdu!
  • 00:23:37 Pomalinku si nemáme
    ani vzít co na sebe.
  • 00:23:39 Ale věříme, že už to bude lepší.
  • 00:24:06 Je to těžké.
  • 00:24:07 Únava už se podepisuje.
  • 00:24:09 Ale jedeme dál!
  • 00:24:54 Před návratem do Čech nás čekal
    všemi oblíbený průjezdní bod -
  • 00:24:59 Kováčová.
  • 00:25:45 Tak já jsem řidič naší posádky.
  • 00:25:48 V podstatě řídím celou dobu.
    Je to...
  • 00:25:51 Když mi navigátor řekne,
    kam mám dojet,
  • 00:25:54 tak tam prostě dojedu.
  • 00:25:55 To je jak Forest Gump!
  • 00:25:58 Když řeknou Forestovi: "Utíkej!",
    tak Forest utíká.
  • 00:26:01 A já zase řídím.
  • 00:26:03 Ale hlavně -
    nemůžu se s nikým vystřídat,
  • 00:26:05 protože karavan je náš.
  • 00:26:07 Neusnu,
    kdyby mi to řídil někdo jiný.
  • 00:26:12 Když nejedeme zrovna po tmě,
    tak se stíháme i kochat,
  • 00:26:16 protože jsme jeli kolikrát místy,
    kde jsem v životě nebyl.
  • 00:26:20 Ty cesty,
    kam nás zavedl navigátor,
  • 00:26:22 nebo tento Fahrplan,
  • 00:26:24 to je prostě krásná země
    česko-slovenská.
  • 00:26:27 Je to fajn!
  • 00:26:32 Ahoj, já jsem Kuba, navigátor.
  • 00:26:34 Tady vidíte můj kokpit.
  • 00:26:36 Moje elektrárna, navigace,
    centrální mozek,
  • 00:26:40 na kterém vidím všechna naše auta,
    všechny naše cyklisty,
  • 00:26:45 připojení k internetu,
    záložní zdroje, baterie, nabíječky.
  • 00:26:50 A v podstatě z této pozice
    řídím celý tým,
  • 00:26:54 organizuji přejezdy, organizuji
    cyklisty, organizuji střídání.
  • 00:27:01 Řekl bych, že jsem vlastně
    nejdůležitější osoba v týmu,
  • 00:27:04 hned po masérovi, samozřejmě.
  • 00:27:06 Kluci si toho váží.
  • 00:27:07 Takže si mě dobírají.
  • 00:27:09 Třeba tady si mě dobírají,
    hlavně když mám odpočinek.
  • 00:27:13 Třeba dneska jsem měl
    hodinku spánku za ten den
  • 00:27:17 a kluci se v podstatě hádali,
  • 00:27:19 kdo se mnou dneska
    bude sdílet tu postel.
  • 00:27:22 Takže ač je to náročná práce,
  • 00:27:23 tak to má na tu hodinku
    svoje výhody,
  • 00:27:25 že si člověk opravdu vybere
    toho partnera.
  • 00:27:33 První průjezdný bod v Česku
    byl Altech v Uherském Hradišti.
  • 00:27:38 Myslela jsem,
  • 00:27:39 že tým po návratu ze Slovenska
    už bude hodně unavený.
  • 00:27:43 Ale nedávali na sobě únavu
    vůbec znát,
  • 00:27:46 šlapali jako blázni.
  • 00:29:18 Před Mariánkami jsem jela
    úsek kousek za Stříbrem.
  • 00:29:33 Bohužel, brácha potřeboval
    nutně se vrátit domů,
  • 00:29:36 takže jsme ho museli odvést
    do Prahy.
  • 00:29:39 A tím jsem skončila.
  • 00:29:41 Tam jsem vlastně měla odjeto
    106 kilometrů, což stačilo.
  • 00:29:45 Vrátili jsme se zpátky do Prahy
  • 00:29:47 a čekali jsme už na Ladronce
    na cíl.
  • 00:29:51 Závodníci pokračovali z Mariánek
    skrz západní Čechy do Teplic,
  • 00:29:57 odkud se pak už vlastně vraceli
    do cíle, do Prahy.
  • 00:30:18 Tady je ta krabička.
  • 00:30:20 Nějaký pytlík to je,
    ale jestli to je...?
  • 00:30:24 Abychom tam neměli celou dobu
    Tatranku!
  • 00:30:57 -Jak je to s tou novou trasou?
    -Jeď, jeď!
  • 00:31:01 Vedro, moc kilometrů, hlad.
    A chci cíl!
  • 00:31:09 Doufám, že Mandrage na nás počká.
  • 00:31:13 My celou cestu si říkáme,
    na čem jako jedou, jo.
  • 00:31:16 Říkáme si:
  • 00:31:17 Ty jo, oni jsou opravdu
    nějak jako hodně veselí.
  • 00:31:20 Oni na něčem prostě jedou.
  • 00:31:22 A tam přijdeš...
  • 00:31:24 A já říkám: Holky, hele,
    prozraďte nám to, na čem jedete.
  • 00:31:29 A ony: Banana!
  • 00:31:33 Takže jako super úplně!
  • 00:31:36 Osmikrásky jsou prostě
    nabité energií a snad budou.
  • 00:31:40 Ještě na té Ladronce vám ukáží!
  • 00:31:43 Nejlepší jsou ty úseky,
  • 00:31:44 kdy prostě skrz ten celý maraton
    je to takové - jakože v pohodě,
  • 00:31:49 v pohodě.
  • 00:31:50 Pak máš takové ty únavové chvíle.
  • 00:31:52 Zrovna včera se nám povedl
    takový jako...
  • 00:31:55 Nebo ještě vlastně den předtím se
    nám povedla taková opravdu vlna,
  • 00:31:59 takový ten druhý dech,
    kdy si říkáš:
  • 00:32:01 Jéžiš, to je pecka!
    To prostě jede!
  • 00:32:14 Prý kdo máš šátek v Teplicích,
    tak může všechno.
  • 00:32:18 -Předposlední, ale to je jedno.
    Takový je výsledek.
  • 00:32:21 -Ale my se řídíme zákonem
    pana Coubertina:
  • 00:32:24 Není důležité vyhrát,
    ale zúčastnit se.
  • 00:32:32 Byli jsme v takové
    zapadlé vesnici.
  • 00:32:35 Nádherné! Fotili jsme tam.
  • 00:32:37 Překrásná, úplně taková...
    Prostě tam, stará vesnička prostě.
  • 00:32:45 Byla tam taková jedna babička.
  • 00:32:47 Babička prostě internet a -
    Já vás sleduji!
  • 00:32:50 Takže jako dobré! Opravdu že jo!
  • 00:33:07 Jeď! Jeď! Jeď!
  • 00:33:33 Dobré!
  • 00:34:40 Všichni závodníci dorazili
    unavení, zpocení,
  • 00:34:43 ale šťastní do cíle na Ladronku,
  • 00:34:46 kde také probíhalo vyhlášení
    všech zúčastněných týmů.
  • 00:34:55 Hele, super!
  • 00:34:57 Tak byl to první ročník,
    pro nás tedy.
  • 00:35:00 Úplně neuvěřitelný zážitek,
    velké emoce.
  • 00:35:03 Ty jo, já nevím, co bych ti řekla.
  • 00:35:07 Ještě jsem se tady
    radostí rozplakala,
  • 00:35:09 protože těch emocí je hrozně moc.
  • 00:35:13 Moc jsem jim fandil.
    Jsou úplně skvělí!
  • 00:35:15 Já bych to asi nezvládl.
  • 00:35:16 Ale až příští rok, takže tak.
  • 00:35:19 Radost ze sportu
    a taky radost z toho,
  • 00:35:21 že můžeme dělat něco dobrého
    pro lidi, kterým pomáháme.
  • 00:35:25 On jezdí s klukem, který nevidí,
    takže on jezdí na tandemu.
  • 00:35:28 Takže i takhle...
  • 00:35:30 Že jsme si mohli zajet
    s Tomášem tento závod,
  • 00:35:33 je pro nás hodně.
  • 00:35:35 Myslím, že příští rok
    to určitě zkusíme znova.
  • 00:35:39 Hele, pro mě je to
    neuvěřitelná záležitost.
  • 00:35:41 Je to neuvěřitelná parta lidí,
  • 00:35:43 která se prostě všechna jakoby
    žene za jedním jasným cílem,
  • 00:35:47 a to je prostě si navzájem pomoci
    a najít přátelství.
  • 00:35:49 A to se tady opravdu nachází.
  • 00:35:51 Já musím říct,
    že to jedu letos podruhé,
  • 00:35:53 a našel jsem tady tolik přátel
    a tolik kamarádů
  • 00:35:55 a tolik mi pomáhají,
    že se vídáme i mimo rok.
  • 00:35:58 Není to jenom v tomhle závodě,
    ale je to celoročně.
  • 00:36:01 Krásný zážitek prostě!
  • 00:36:03 Člověk pozná super lidi,
  • 00:36:05 ke kterým se nedostane
    v normálním životě.
  • 00:36:07 K těm handicapovaným
    se člověk málo dostane,
  • 00:36:10 aby je poznal takhle zblízka.
  • 00:36:12 Co to pro mě znamená?
  • 00:36:14 Znamená to pro mě další výzvu,
    výzvu na další rok
  • 00:36:16 a na další roky
    a oslovit další lidi,
  • 00:36:18 aby do toho šli.
  • 00:36:20 Prostě aby poznali ty lidi,
    jací jsou,
  • 00:36:22 aby je člověk neodsuzoval
    a hlavně jim pomáhal.
  • 00:36:25 Jelikož jsem to jel letos poprvé,
    očekával jsem, že to bude kruté.
  • 00:36:31 Ale v mnohém mě to překvapilo.
  • 00:36:34 Super! Super! Co se týká...
  • 00:36:37 Už jsem rozhodnutý,
    že příští rok pojedu,
  • 00:36:40 když mě osloví nějaký tým,
    tak pojedu.
  • 00:36:43 Pokud neosloví,
    uděláme si svůj tým.
  • 00:36:53 Tančil sám ve tvaru ohně,
  • 00:37:00 až se místy udýchal.
  • 00:37:07 Tanči ještě, tanči pro mě...
  • 00:37:12 Ze závodu jsem si odnesla
    krom hodně bolavých rukou
  • 00:37:15 také spoustu nových přátel,
    spoustu skvělých zážitků,
  • 00:37:20 byla legrace.
  • 00:37:23 Moc se těším, jestli budu moci
    závod jet i příští rok.
  • 00:37:27 Letos jsme jeli
    pro Michala Kučeru,
  • 00:37:30 který měl autonehodu.
  • 00:37:32 Myšlenka závodu je moc hezká
    v tom,
  • 00:37:35 že pomáhá plnit handicapovaným
    lidem jejich sny.
  • 00:37:39 Díky maratonu se mi splnil
    můj sen,
  • 00:37:42 že jsem dostala handbike.
  • 00:37:45 A stejně tak bychom chtěli
    splnit i Michalův sen.
  • 00:38:51 Skryté titulky: Petra Kinclová
    Česká televize, 2016

Související