iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
22. 12. 2011
13:31 na ČT2

1 2 3 4 5

10 hlasů
30202
zhlédnutí

Rodina a já

Generace požitkářů

26 min | další Vzdělávání »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Rodina a já - Generace požitkářů

  • 00:00:15 Někteří mladí lidé
    vnímají dospělost
  • 00:00:17 jako konec zábavy.
  • 00:00:18 Povinnosti se proto
    snaží odsunout,
  • 00:00:20 co možná nejdál.
  • 00:00:23 Jéžišmarjá!
  • 00:00:26 Já teď miluju soboty.
    Ten klid...
  • 00:00:29 Když mě nikdo
    neotravuje.
  • 00:00:31 Pohoda bez našich,
    bez práce.
  • 00:00:35 Chceš říct, že ti
    ani zejtra nezavolaj?
  • 00:00:38 No varovala jsem je.
  • 00:00:41 Já bych to jejich
    velení nesnesl!
  • 00:00:43 Naši už to pochopili.
  • 00:00:45 Naštěstí brzy
    a nechávají mě žít.
  • 00:00:49 No jo, jenže každej
    nemá štěstí jako ty,
  • 00:00:51 že hned po vejšce
    dostane byt po babičce.
  • 00:00:55 Seš tady se mnou
    víc jak doma.
  • 00:00:57 No, ale doma tu nejsem.
  • 00:01:05 Je to nějaký
    současný trend,
  • 00:01:07 že si někteří mladí
    lidé chtějí užívat,
  • 00:01:10 že nechtějí mít žádné
    povinnosti, závazky?
  • 00:01:13 Je to trend -
  • 00:01:14 když to srovnáváme
    s tím, co bylo dřív.
  • 00:01:17 (Burešová) Čím je
    to dané,
  • 00:01:18 že se to právě teď
  • 00:01:19 tak v takové síle
    objevuje?
  • 00:01:21 Já myslím,
  • 00:01:22 že to není úplně
    taková veliká změna -
  • 00:01:25 jako proti minulu,
  • 00:01:26 že se to kontinuálně
    vyvíjí.
  • 00:01:28 Volný čas má čím dál
    větší hodnotu,
  • 00:01:31 zábava má pro mladé lidi
    čím dál větší hodnotu.
  • 00:01:34 Možná je to trochu
    i vyšším stresem
  • 00:01:36 z toho běžnýho života.
  • 00:01:39 Máme tedy generaci
    požitkářů?
  • 00:01:41 Já se domnívám,
    že ano
  • 00:01:42 a není to jenom
    můj takový dojem,
  • 00:01:44 ale máme to
    i empiricky ověřené.
  • 00:01:46 My jsme u nás
    na fakultě
  • 00:01:48 květnu realizovali
    jeden takový,
  • 00:01:50 řekl bych, že velmi
    zajímavý výzkum,
  • 00:01:51 který se právě dotýkal
  • 00:01:53 i generace teda
    mladých lidí
  • 00:01:54 do věku pětatřiceti
    let.
  • 00:01:56 A dvě třetiny
    mladých lidí
  • 00:01:58 nám odpovídalo
    v tom smyslu,
  • 00:02:00 že mají rádi život,
    že si ho rádi užívají
  • 00:02:02 a že velice jaksi
    dbají na to,
  • 00:02:06 aby jako naplňovali
  • 00:02:08 svoje emocionální
    potěšení a slasti.
  • 00:02:11 Jak to vnímáte
    jako máma
  • 00:02:14 patnáctiletého syna?
    Máte pocit,
  • 00:02:16 že skutečně i v něm je
    tak trochu požitkář?
  • 00:02:19 Myslím si, že určitě.
  • 00:02:21 Od takových drobností,
    co se týče oblečení,
  • 00:02:24 až do vybavení pokoje
    a stylu života.
  • 00:02:28 Jako tam, myslím,
    že se ten trend
  • 00:02:31 určitě taky zobrazuje.
  • 00:02:33 Já - jako aspoň máma -
    si pořád říkám:
  • 00:02:35 Je to fajn, vrcholově
    sportuje,
  • 00:02:37 jsou tam nějaké
    další povinnosti,
  • 00:02:39 ale myslím si,
    že vůbec tím,
  • 00:02:41 jak jsme se všichni
    uzavřeli
  • 00:02:42 v nějakým okruhu svých
    domečků s minizahrádkou
  • 00:02:45 nebo bytečků,
  • 00:02:47 tak už takové
    i povinnosti,
  • 00:02:50 co by nějaký mladý
    člověk
  • 00:02:51 měl kolem domácnosti
    dělat,
  • 00:02:53 se hodně ztenčují,
  • 00:02:54 takže je potom
    nahrazujeme
  • 00:02:56 třeba tím sportem.
    Aspoň díky bohu tak!
  • 00:02:58 Ale kdo nemá zrovna
    tyhle ty ambice
  • 00:03:01 nebo tyhle ty
    schopnosti,
  • 00:03:02 tak potom možná
    zbývá počítač
  • 00:03:06 nebo požitkářství.
  • 00:03:07 Pojďme se podívat,
  • 00:03:09 jak konkrétně takové
    požitkářství
  • 00:03:10 může vypadat.
  • 00:03:14 Tak co?
    Jdem na kuželky
  • 00:03:17 a nebo na Mexikány
    trsnout salsu?
  • 00:03:19 Mám lidí a hudby
    za celej tejden dost.
  • 00:03:22 Koukla bych třeba...
    třeba na tenhle film.
  • 00:03:27 No na to se můžeme
    podívat i zejtra.
  • 00:03:29 Dneska to pořádně
    rozjedem!
  • 00:03:31 Co takhle výřivka
  • 00:03:33 nebo křupavá pizza
    s lahvičkou tequily?
  • 00:03:37 Já nemám moc peněz.
  • 00:03:39 Tenhleten tejden
    vůbec nechodili lidi
  • 00:03:41 a o to byla chudší
    vejplata.
  • 00:03:43 A kolik máš?
  • 00:03:45 Hele, nemá se
    na tohle náhodou
  • 00:03:47 ptát holka kluka?
  • 00:03:50 Samozřejmě může,
  • 00:03:52 ale nesmí bejt chudej
    učitel, kterej nemaká.
  • 00:03:56 Mám nějaký prachy
    od mámy
  • 00:03:57 za ty internetový
    stránky.
  • 00:04:01 Je na tom vůbec něco
    pozitivního,
  • 00:04:03 něco dobrého,
  • 00:04:04 když si člověk opravdu
    ten život chce užít
  • 00:04:06 a ty povinnosti opravdu
    odsunout co nejdál?
  • 00:04:09 Tak na jednu stranu asi
    bych jim to nezazlíval.
  • 00:04:12 To, že si někdo chce
    užívat život,
  • 00:04:13 je přece přirozené
    a i příjemné,
  • 00:04:15 je to hezké,
  • 00:04:16 ale nesmí to překročit
    určitou jaksi mezi.
  • 00:04:20 Já se domnívám,
    že mladí lidé,
  • 00:04:21 kteří touží žít
    jako požitkáři,
  • 00:04:25 tak mají problém
    asi v tom,
  • 00:04:27 že nejsou ochotní
    přebírat zodpovědnost.
  • 00:04:30 A zodpovědnost je
    právě typická
  • 00:04:32 pro svět dospělých.
  • 00:04:34 A každá zodpovědnost
    se samozřejmě váže
  • 00:04:36 k nějakým závazkům.
  • 00:04:38 A převzít závazek
    znamená něco,
  • 00:04:40 jako podepsat
    bianco šek.
  • 00:04:42 Protože dlouhodobé
    závazky
  • 00:04:44 v podstatě přinášejí
    řadu nečekaných
  • 00:04:46 a možná i nechtěných
    stavů
  • 00:04:48 a řady omezení, rizik
    a nepříjemností.
  • 00:04:51 A to možná právě
    mladé lidi
  • 00:04:53 jakoby odrazuje
    od toho,
  • 00:04:54 aby přebírali závazky
    a čelili možným rizikům,
  • 00:04:58 které ty závazky
    samozřejmě obnášejí.
  • 00:05:01 No já bych ještě
    řekl další věc.
  • 00:05:02 Ono to není jenom
    o tom,
  • 00:05:04 že by nechtěli přebírat
    ty dlouhodobé závazky.
  • 00:05:06 My víme z výzkumu,
  • 00:05:08 že vlastně většina
    mladých lidí
  • 00:05:10 mezi věkem 20 - 30,
  • 00:05:11 se nepovažuje
    za dospělé.
  • 00:05:12 Oni se...
    Když se jich zeptáte...
  • 00:05:14 Oni se necítí ještě
    plně dospělí.
  • 00:05:17 Ale mají svoje cíle
  • 00:05:18 a ty cíle se můžou týkat
    buďto krátkých věcí -
  • 00:05:23 jako je třeba
    dokončit studium,
  • 00:05:24 nebo někam odcestovat,
  • 00:05:27 nebo si vydělat
    na dobrou dovolenou -
  • 00:05:29 tam se to spojuje
    s těmi požitky
  • 00:05:32 a s těmi radostmi,
  • 00:05:33 takže ale oddělujou
    ten svět
  • 00:05:35 do třiceti a po třiceti
    dost, jo?
  • 00:05:37 Takže v tom si myslím,
    jako že tam se dokážou
  • 00:05:40 třeba i chovat
    zodpovědně -
  • 00:05:42 já bych zas neřekl,
    že prostě na všechno -
  • 00:05:45 lidově řečeno - kašlou
    a že je nic nezajímá
  • 00:05:47 a starají se
    jenom o sebe.
  • 00:05:49 Ale to - jak tady
    jste říkala vy -
  • 00:05:51 to oddělení
    té dlouhodobé
  • 00:05:53 a krátkodobé vlastně
    perspektivy,
  • 00:05:55 to tam jako je
    důležité.
  • 00:05:57 A není to částečně
    vina i rodičů,
  • 00:05:59 že prostě některé
    matky
  • 00:06:00 nechtějí nechat
    dospět své syny?
  • 00:06:02 Právě na to myslím,
  • 00:06:03 protože kolikrát
    k nám do poradny
  • 00:06:04 přicházejí rodiče,
  • 00:06:07 kteří nevědí,
    co si počít
  • 00:06:09 s nějakýma právě těma
    dospívajícíma dětma.
  • 00:06:12 A já docela s hrůzou,
    když je poslouchám,
  • 00:06:14 tak zjišťuji, že oni
    je vlastně obdivují
  • 00:06:16 v tom svým životě
    a v tom svým...
  • 00:06:18 Dávají jim dostatek
    peněz,
  • 00:06:19 aby si mohli o víkendu
    někam zajít
  • 00:06:21 a aby si teda
    do tý posilovny,
  • 00:06:23 aby si na ten squash...
    Oni jsou v podstatě...
  • 00:06:24 Ti dospívající mají
    permanentně dost peněz,
  • 00:06:28 protože něco si ti
    rodiče vynahrazují,
  • 00:06:30 že třeba tolik
    oni neměli.
  • 00:06:31 Oni měli ty povinnosti,
  • 00:06:32 oni museli robotničit
    na těch latifundiích,
  • 00:06:35 co vlastnila ta rodina.
  • 00:06:36 Teď si bydlejí
    v tom bytě,
  • 00:06:38 dají svému dospívajícímu
    studentovi -
  • 00:06:41 nebo někomu -
  • 00:06:42 dostatek peněz
    a "Běž si užívat!",
  • 00:06:44 ale zároveň ho
    vlastně kritizují,
  • 00:06:47 že si moc užívá.
  • 00:06:49 A on nemá od těch rodičů
    vlastně žádnou hranici.
  • 00:06:53 My jsme se teď zabývali
    tímto partnerským párem,
  • 00:06:55 no a teď nás
    bude zajímat,
  • 00:06:56 jak se k tomu staví
    rodiče právě té dívky.
  • 00:07:00 (matka) Tak jak to jde
    v práci? A s Jonášem?
  • 00:07:03 Dobrý.
  • 00:07:07 Ty nám nikdy nic
    neřekneš.
  • 00:07:10 A kdy ho k nám
    zase přivedeš?
  • 00:07:12 Chtěli jste snad
    pomoct v sobotu
  • 00:07:14 s tím kotlem
    ze sklepa, ne?
  • 00:07:15 No tak přijde.
  • 00:07:16 Ale nebudeš mít žádný
    blbý řeči, jasný?
  • 00:07:19 Hm, tak v sobotu!
  • 00:07:22 Počkej! Už tuhle?
  • 00:07:25 Ale my nemůžeme.
  • 00:07:26 Jedeme do Hradce
    na festival.
  • 00:07:28 No tak...
  • 00:07:30 Kotel počká, no.
  • 00:07:32 Mám slíbenej let
    balónem k narozeninám.
  • 00:07:35 Horkovzdušným balónem.
  • 00:07:38 Pořád někde lítáte.
  • 00:07:40 Kdybyste radši dělali
    něco pořádnýho
  • 00:07:43 a koupili si větší
    byt, že jo?
  • 00:07:48 -A kdo to platí?
    -Vlasto!
  • 00:07:50 Já jen, že do toho
    minibytečku
  • 00:07:52 Klára cpe všechny
    peníze, který vydělá
  • 00:07:54 a kdyby přišlo dítě,
    tak se tam ani nevejdou.
  • 00:07:56 Už zase začínáš, mami?
    Žádný dítě nepřijde!
  • 00:07:59 My teď žádný dítě
    nechcem, chápeš to?
  • 00:08:02 Ještě vloni jsi
    mluvila o vejšce.
  • 00:08:05 Tomu už snad sama
    nevěříš.
  • 00:08:07 Kdyby ten Jonáš aspoň
    pracoval nebo něco uměl!
  • 00:08:11 Vlasto, nech ji!
    Ať si žije, jak chce.
  • 00:08:14 My se nechcem pořád
    stresovat jako vy.
  • 00:08:16 My si chceme užívat,
  • 00:08:17 dokavad to jde
    a dokavad můžem.
  • 00:08:19 Ty chceš zůstat
    celej život v baru?
  • 00:08:22 Nevím, ale mně prostě
    nic nechybí.
  • 00:08:24 -Jo, nechybí, jo?
    -Jo, nechybí!
  • 00:08:26 Brečím ti snad
    na rameni?
  • 00:08:27 Říkám ti o peníze
  • 00:08:28 nebo tě zatěžuju
    svejma problémama?
  • 00:08:30 Nezatěžuju!
    Tak žij v klidu!
  • 00:08:31 Ty máš nějaký
    problémy?
  • 00:08:33 Bydlíš doma,
    všechno ti platíme
  • 00:08:35 a ty si jenom užíváš!
  • 00:08:38 V čem ta maminka
    měla pravdu?
  • 00:08:41 No, možná v tom,
  • 00:08:42 že ta její dcera
    by mohla pochopit,
  • 00:08:45 že nebude s těmi rodiči
    žít pořád.
  • 00:08:48 A měla by jí naznačit,
  • 00:08:50 že by měla také jednou
    ten domov opustit.
  • 00:08:53 Já si myslím, že je to
    přirozené
  • 00:08:55 a je to i v přírodě.
  • 00:08:56 Savci - nebo i jiné
    živočišné druhy -
  • 00:08:58 prostě své potomky
    jeden čas
  • 00:09:00 prostě expedují
    ze svých teritorií.
  • 00:09:02 A je to vlastně
    součást výchovy.
  • 00:09:04 Dneska je trendem
  • 00:09:05 a taková ta generace
    těch "mamánků", jo,
  • 00:09:08 to znamená těch dětí,
  • 00:09:09 které zůstávají dlouho
    tedy u svých rodičů.
  • 00:09:13 V Itálii do věku
    pětatřiceti let -
  • 00:09:15 tak to zůstává 60 procent
    mladých lidí.
  • 00:09:18 Ve Skandinávii je to
    teda pouze 10 procent,
  • 00:09:20 ve střední Evropě něco
    mezi 15 a 30 procenty.
  • 00:09:23 Já si jednoduše myslím,
  • 00:09:24 že ti rodiče by
    skutečně měli
  • 00:09:26 těm svým dětem
    včas naznačit,
  • 00:09:28 že prostě by se měly
    osamostatnit,
  • 00:09:29 že by z těch domů
    prostě měli včas odejít
  • 00:09:32 a je to prostě
    součást výchovy.
  • 00:09:33 Ničeho jiného.
  • 00:09:35 A myslíte, že ten otec
  • 00:09:36 tam vystupoval
    jako pasivně
  • 00:09:39 a nebo tak jako...
  • 00:09:40 Já mám podobnou roli
    zažitou
  • 00:09:43 jako otec v této situaci
    a i jako psycholog,
  • 00:09:47 a já bych docela
    vzal to,
  • 00:09:49 co on tam říká.
  • 00:09:50 Samozřejmě každý má
    právo na svůj názor
  • 00:09:53 a tak to má být.
  • 00:09:54 Má ho říct nahlas
    a má o tom ideálně,
  • 00:09:58 když rodiče s dětmi
    samozřejmě mluví
  • 00:10:00 s takhle velikým...
    baví se o tom.
  • 00:10:02 Ale na druhou stranu:
  • 00:10:05 proč bychom je neměli
    nechat žít, že jo?
  • 00:10:07 Proč by nemohly žít
    tak, jak chtějí -
  • 00:10:09 jak to říkala ona.
  • 00:10:11 Když se na něčem
    dohodnou.
  • 00:10:12 Ale je důležitá
    ta dohoda s těmi rodiči.
  • 00:10:14 (Burešová) Dobře,
    ale ta maminka
  • 00:10:16 argumentuje tím:
    My ti všechno platíme!
  • 00:10:18 Ukazuje na ten
    finanční moment.
  • 00:10:21 (Dr. Macek) Pak tam má
    nastoupit debata s dcerou,
  • 00:10:25 jako: Chceme to takhle
    nechat? Nechceme?
  • 00:10:28 Nebo: Jak se to změní,
    jo?
  • 00:10:30 To si, myslím, že jo,
    ale říkám...
  • 00:10:33 Obecně bych neřekl.
    Ty trendy takové jsou,
  • 00:10:36 že se prodlužuje
    ta doba setrvání
  • 00:10:39 v tom domácím hotelu,
  • 00:10:41 ale já zas vím, že -
    nebo si myslím
  • 00:10:45 a vím to taky z nějakých
    našich výzkumů -
  • 00:10:47 že prostě to tak
    není věčně.
  • 00:10:49 Ono se to všecko
    jenom prodlužuje
  • 00:10:51 do určité doby,
  • 00:10:53 k tomu třicátému roku,
    takže...
  • 00:10:55 Opravdu byste to
    nechal,
  • 00:10:57 prostě byste neotvíral
    témata:
  • 00:10:59 dítě, bydlení, vysoká
    škola?
  • 00:11:01 Já bych se jich
    na to zeptal.
  • 00:11:03 Pokud to maminku
    zajímá,
  • 00:11:04 pokud dcera chce
    o tom mluvit
  • 00:11:05 a dokážou si o tom
    popovídat otevřeně -
  • 00:11:08 to je úplně bezvadný,
    to je úplně bezvadný.
  • 00:11:11 A v této rodině to
    ale moc nejde
  • 00:11:12 v klidu si popovídat.
  • 00:11:14 (Jeníčková) Já tam
    hodně vnímám teda
  • 00:11:15 obavu u tý maminky
    z toho,
  • 00:11:17 že ta dcera stagnuje.
  • 00:11:19 Že to prostě se jakoby
    nikam nesměřuje
  • 00:11:21 a že takhle už může
    třeba žít do "navždy".
  • 00:11:24 Že k ničemu jakoby
    nesměřuje.
  • 00:11:25 Že chtěla studovat,
  • 00:11:27 ale to už se taky tak
    trošičku rozplyzlo.
  • 00:11:29 A ona možná chce říct,
  • 00:11:31 aby jí ta dcera
    nastínila,
  • 00:11:32 jaký jsou vůbec
    její životní plány.
  • 00:11:34 Ona ta dcera evidentně
    asi neví stále -
  • 00:11:37 je ještě hodně mladá -
  • 00:11:38 ale myslím si,
    že ta nepohoda,
  • 00:11:40 co to tam máma
    vlastně vyjadřuje,
  • 00:11:43 tak by měla vést
    k dohodě,
  • 00:11:45 jak tam budou
    soužít dál,
  • 00:11:47 za jakých podmínek.
  • 00:11:48 (Burešová) Tam ta dcera
    asi je velice citlivá
  • 00:11:49 na zmínku o tom
    jejím partnerovi,
  • 00:11:51 protože on naprosto
    neodpovídá
  • 00:11:53 představám té maminky.
  • 00:11:54 (Roubal) No aby ne!
  • 00:11:55 Já bych na to byl
    také citlivý,
  • 00:11:56 kdyby se někdo "navážel"
    do mé snoubenky
  • 00:11:59 nebo do mé ženy.
  • 00:12:00 Na to jsou samozřejmě
    partneři velice citliví.
  • 00:12:03 Nemyslím si, že by to
    bylo ze strany té matky
  • 00:12:05 úplně taktické
    vůči své dceři.
  • 00:12:07 Musí předpokládat,
    že takovýmto jednáním
  • 00:12:09 tu svoji dceru jedině
    jaksi vyprovokuje.
  • 00:12:12 (Dr. Macek) Ještě bych
    řekl možná,
  • 00:12:13 že je dobré se na to
    dívat z pozice každého.
  • 00:12:17 Ten rodič, evidentně
    ta maminka
  • 00:12:20 tady prožívá
    nějaké úzkosti.
  • 00:12:23 Už za těmi...
  • 00:12:24 Jako: Vychovala jsem
    svoji dceru dobře? Jo?
  • 00:12:27 Dělá to dobře?
  • 00:12:28 Byť to nedělá stejně
    jak já chci.
  • 00:12:31 Ta dcera taky má svoje
    starosti a úzkosti.
  • 00:12:35 Chce si o věcech
    rozhodovat sama.
  • 00:12:37 Na druhý straně má
    spoustu nejistot.
  • 00:12:39 Možná i vůči
    tomu partnerovi.
  • 00:12:41 Ale tím spíš, jo?
    Takže já si myslím,
  • 00:12:43 že takových nejistot
    a takových obav
  • 00:12:45 a všelijakých vlastně
    i nepříjemností
  • 00:12:47 může být na obou
    stranách dost,
  • 00:12:50 ale prostě asi je
    tohle to situace,
  • 00:12:52 když se už...
    Ta dospělost znamená,
  • 00:12:55 že se ten rodič
    s tím dítětem
  • 00:12:57 začíná vzájemně
    akceptovat
  • 00:12:58 takoví, jaký jsou.
    Ale to neznamená,
  • 00:13:00 že si všechno nechají
    na obou stranách líbit
  • 00:13:03 a že o věcech nemluví.
  • 00:13:04 Jen jsem chtěl říct,
  • 00:13:06 že i ta maminka má
    svoje úzkosti
  • 00:13:07 a že takový ten
    tlak té...
  • 00:13:09 který tady dneska máme
    od toho kultu mládí,
  • 00:13:12 doléhá někdy i na ty
    rodiče, že jo,
  • 00:13:14 tady v tomhle tom věku,
  • 00:13:16 když děti opouští
    to hnízdo -
  • 00:13:18 jak se to někdy říká.
  • 00:13:20 (Burešová) To je asi to,
  • 00:13:21 co řeší možná
    spousta rodičů -
  • 00:13:22 do jaké míry
    mluvit svým dětem
  • 00:13:24 do jejich života?
  • 00:13:26 (Jeníčková) Já si
    myslím,
  • 00:13:28 že musejí v určitém
    věku respektovat,
  • 00:13:32 jakou cestou se
    to dítě vydalo,
  • 00:13:35 ale nicméně jejich
    práva -
  • 00:13:37 zvlášť, když děti
    s nima bydlí -
  • 00:13:39 jsou možná o to
    trošičku větší,
  • 00:13:41 že chtějí aspoň vědět,
    jak to bude.
  • 00:13:43 Jestli se zítra vrátí,
  • 00:13:44 jak to bude za týden,
    jak to bude za rok.
  • 00:13:46 Vlastně na čem jsou.
  • 00:13:48 Takže ptát se,
  • 00:13:50 ale možná spíš...
    tiše trpět.
  • 00:13:58 Koukej! Líbí se ti?
  • 00:14:00 Wow! Jsou krásný!
  • 00:14:03 No, tohle jsem koupila
    já tobě.
  • 00:14:05 -Co na to říkáš?
    -Děkuju.
  • 00:14:07 Pěkný. Ale nepřeháníš
    to trochu?
  • 00:14:10 Vždyť jsi říkala,
    že po těch horách
  • 00:14:11 nemáme žádný peníze.
  • 00:14:13 No nemáme,
    ale tak...
  • 00:14:15 Já jsem nemohla odolat.
  • 00:14:17 Vždyť za ty hory
    dlužíme ještě Kájovi.
  • 00:14:19 A já jsem tenhle
    měsíc
  • 00:14:20 nezaplatil vůbec
    žádnou složenku.
  • 00:14:23 No jo...
  • 00:14:25 Na toho Káju jsem
    úplně zapomněla.
  • 00:14:29 Ještě že je právník.
  • 00:14:31 Patnáct klacků pro něj
    nejsou žádný prachy.
  • 00:14:33 No, to jo.
  • 00:14:35 To si ještě pamatuju
    moc dobře,
  • 00:14:36 jak na těch horách
    v tom baru, v tý herně,
  • 00:14:39 nechal dvacítku
    během hodiny.
  • 00:14:40 To jsem ještě hodně
    při zemi, no.
  • 00:14:44 Jenže já nejsem Kája.
  • 00:14:46 Tak se s tím utrácením
    kroť,
  • 00:14:47 protože takhle na to
    Thajsko neušetříme.
  • 00:14:51 No, když byly ve slevě!
  • 00:14:54 Víš co? Tak já je
    vrátím, no.
  • 00:14:58 Ale ne! No tak nebuď
    zas jak dítě!
  • 00:15:02 Tak si ještě něco
    půjčíme, no.
  • 00:15:06 Stává se často,
  • 00:15:07 že požitkáři mají takové
    finanční problémy?
  • 00:15:10 No, já si myslím,
    že určitě ano,
  • 00:15:11 protože jejich život je
    finančně velice náročný.
  • 00:15:14 Například oni touží
    po značkových věcech.
  • 00:15:17 Značka je pro ně
    symbolem
  • 00:15:19 vlastně určitého
    osobního uspokojování.
  • 00:15:21 Jsou tam vlastně
    dvě motivace,
  • 00:15:23 proč oni touží vlastně
    po značkových věcech.
  • 00:15:25 Jednak oni vlastně
    uspokojují
  • 00:15:27 svoje vnitřní teda
    emocionální potřeby,
  • 00:15:30 zvyšují si vlastně
    sebevědomí
  • 00:15:32 a na straně druhé
    vlastně
  • 00:15:33 značkovou věcí jakoby
    potvrzují
  • 00:15:36 svůj sociální status.
  • 00:15:38 Je to vlastně na jedné
    straně honba za slastmi
  • 00:15:40 a na straně druhé
  • 00:15:42 honba vlastně
    za sociálním statusem.
  • 00:15:44 Oni vlastně v té značce
    vidí určitý symbol,
  • 00:15:47 určitou okázalost
    vlastně vůči ostatním.
  • 00:15:50 Takže oni se tím
    vlastně zařazují
  • 00:15:51 do určité skupiny,
    ale je...
  • 00:15:54 Zdá se mi, že je
    poněkud nezodpovědné,
  • 00:15:55 teda jak tady ta mladá
    dívka teda uvažuje,
  • 00:15:58 že si koupí nějakou věc
  • 00:16:00 a vlastně žije
    jakoby na dluh.
  • 00:16:02 Ono to je dneska také
    trendem žít na dluh.
  • 00:16:04 Nežijí na dluh
    jenom jedinci,
  • 00:16:05 ale celé společnosti,
    celé generace.
  • 00:16:08 Národní státy se dneska
    zadlužují vlastně,
  • 00:16:10 celý svět je zadlužený.
  • 00:16:11 Takže v tom já bych
    měl problém
  • 00:16:13 a bohužel právě
    pro ty požitkáře,
  • 00:16:16 pro ty hédoniky,
  • 00:16:17 je zadlužování -
    řekl bych -
  • 00:16:18 takovým celkem jakoby
    normálním jevem,
  • 00:16:20 bohužel.
  • 00:16:22 No, je to tak
  • 00:16:24 a já tady nebudu ani
    žádný mravokárce
  • 00:16:26 a říkat, že je to tak
    špatně a nebo dobře,
  • 00:16:28 ale prostě
    jak jste říkal:
  • 00:16:30 ten trend dneska
    takový je
  • 00:16:32 a pro mladý lidi
    je hodně důležitý -
  • 00:16:34 a to myslím obecně,
  • 00:16:36 a to se netýká jenom
    požitkářů -
  • 00:16:38 aby měli pocit,
  • 00:16:40 že mají nějaký ten
    sociální status
  • 00:16:43 nebo prestiž.
    To je prostě něco,
  • 00:16:45 co je vlastně v tom
    sociálním kontextu,
  • 00:16:48 jejich mazivztahy
  • 00:16:49 a má pro ně
    veliký význam.
  • 00:16:52 Takže hledají věci,
    kterými si to potvrzují:
  • 00:16:55 svoji cenu
    a svoji hodnotu.
  • 00:16:57 To, že se mi to
    třeba nemusí líbit
  • 00:16:59 z pozice třeba mé
    generace...
  • 00:17:01 je pravda,
    ale současně je pravda,
  • 00:17:03 že řada dospělých lidí
    se chová podobně.
  • 00:17:06 A já vždycky, když mluvím
    o mladých lidech,
  • 00:17:08 tak říkám:
    Oni nejsou jiní,
  • 00:17:10 jenom některý věci
    jsou tam víc vidět
  • 00:17:12 než platí pro rodiče
  • 00:17:15 a pro celou společnost,
    ve který žijou.
  • 00:17:19 Tak ono asi se
    nedá říct,
  • 00:17:20 že ten tlak společnosti
    je takový,
  • 00:17:22 že všichni žijeme
    na dluh,
  • 00:17:23 ale někde se přece
    člověk musí naučit
  • 00:17:25 finanční gramotnost,
    aby věděl,
  • 00:17:26 že si může pořídit jenom
    věci, na které má.
  • 00:17:29 (Dr. Macek) Ono je to
    dotlačí.
  • 00:17:30 Taková vlastně věc,
  • 00:17:32 která dneska hodně
    rozhoduje
  • 00:17:34 o přechodu do toho
    statusu dospělého,
  • 00:17:36 je třeba hypotéka.
  • 00:17:37 To já vidím
    na studentech,
  • 00:17:39 vysokoškolácích, ale i
    na dalších lidech.
  • 00:17:41 Prostě vzít si
    hypotéku -
  • 00:17:43 tak to je závazek
    na celý život
  • 00:17:45 a tam se výrazně mění
    to uvažování.
  • 00:17:49 To znamená: když oni
    k tomu dospějí,
  • 00:17:51 že chtějí trvalý vztah,
  • 00:17:52 že si chtějí
    založit rodinu,
  • 00:17:54 tak tohle je takový
    zlomový bod.
  • 00:17:56 Ten příklad
    s tou hypotékou
  • 00:17:57 se mi velice líbí,
    ale je právě v úplné...
  • 00:18:00 jaksi v úplné
    kontrapozici
  • 00:18:01 právě vůči těm
    hédonikům,
  • 00:18:03 kteří nemyslí
    do budoucna.
  • 00:18:05 Je zajímá prostě
    ten moment
  • 00:18:07 a ta přítomnost,
    kterou vlastně oni žijí.
  • 00:18:10 Tady a teď!
  • 00:18:11 (Dr. Macek) Já se
    na to dívám vývojově,
  • 00:18:12 protože je to
    moje práce,
  • 00:18:15 dívat se na to jako
    vývojový psycholog.
  • 00:18:17 Myslím si, že to
    patří víceméně
  • 00:18:19 k určité etapě života.
  • 00:18:21 A že ten zlom kolem
    té třicítky tam je.
  • 00:18:23 Neříkám, jsou lidi,
    u kterých se to nezmění
  • 00:18:25 a zůstanou tak,
  • 00:18:26 ale z vývojového hlediska
    prostě se řada věcí -
  • 00:18:29 čemu říkáme zralost
    a psychická zralost
  • 00:18:32 a součást sociální
    a tohle tam patří -
  • 00:18:34 se skutečně posunula
    od toho počátku,
  • 00:18:37 dvacetiletí od té
    legální zralosti,
  • 00:18:41 až někde k té třicítce.
  • 00:18:43 A nepomohlo by
    v některých případech,
  • 00:18:45 že by skutečně rodiče už
    své děti "vystěhovali"?
  • 00:18:49 Tím jim dali tu nálepku:
    Ano, jsi dospělý,
  • 00:18:52 o svých věcech
    si rozhoduj,
  • 00:18:53 ale už s námi nepočítej,
  • 00:18:55 že tě budeme finančně
    podporovat!
  • 00:18:56 V některých případech
    to skutečně pomoci může,
  • 00:18:58 ale v některých
    případech
  • 00:19:00 to může jakoby nasekat
    pěknou paseku, jo?
  • 00:19:02 Otázka je samozřejmě,
  • 00:19:03 jak ty děti byly
    vychovávány předtím
  • 00:19:05 a potom teda jak se
    těm dětem také bude dařit.
  • 00:19:08 Ale já si stejně
    myslím, že ti rodiče,
  • 00:19:10 když uvidí, že jejich
    děti budou strádat,
  • 00:19:12 tak že jim stejně
    budou pomáhat.
  • 00:19:13 Já bych to teda
    sám také dělal.
  • 00:19:16 A my známe jeden
    případ z Itálie,
  • 00:19:18 kdy rodiče začali
    soudit
  • 00:19:20 svého vlastního syna,
    kterému bylo 41 let,
  • 00:19:23 měl dobrou práci,
    dobře se mu dařilo,
  • 00:19:25 ale prostě nechtěl
    odejít z toho mamahotelu.
  • 00:19:27 Prostě byl velice
    pohodlný.
  • 00:19:29 A jeho matka prostě
    se z toho dostala
  • 00:19:30 do takového stresu,
    že skončila v nemocnici
  • 00:19:33 a otec začal svého
    syna soudit.
  • 00:19:36 Najali si právníka
  • 00:19:37 a skutečně ten soud
    vyhráli.
  • 00:19:39 A ten syn se
    prostě musel
  • 00:19:41 na základě soudního
    rozhodnutí odstěhovat.
  • 00:19:44 Ale také jsou případy,
  • 00:19:46 že vlastně takto
    dospělí lidé, děti,
  • 00:19:48 žádají po svých rodičích
    kapesné.
  • 00:19:50 A jsou to už dospělí
    lidé, kteří vydělávají,
  • 00:19:53 ale stále žijí
    se svými rodiči.
  • 00:20:00 (matka) Pojď sem!
    Vidíš ho?
  • 00:20:02 Jenom si prohlíží!
  • 00:20:03 Ani se nezeptal táty,
  • 00:20:05 jestli nepotřebuje
    pomoct s tou pračkou!
  • 00:20:07 Proč na něj pořád
    nasazuješ?
  • 00:20:09 Chtěli jste pomoct
    s kotlem
  • 00:20:10 a ne s pračkou!
  • 00:20:11 Ten kotel měli vynesený
    za 15 minut.
  • 00:20:14 Od tý doby tady
    jenom sedí a čeká!
  • 00:20:17 Já bych takovýho
    chlapa nesnesla!
  • 00:20:19 No jo, na tebe je
    málo hyperaktivní.
  • 00:20:22 Nemusí bejt
    hyperaktivní,
  • 00:20:23 hlavně když je zaujatej
    svojí profesí, že jo,
  • 00:20:26 nebo zodpovědnej
    za svůj život!
  • 00:20:28 Tak si představuju
    učitele.
  • 00:20:31 Vždyť víš, že neučí.
    Chce obchodovat.
  • 00:20:37 (matka) Prosím tě,
    co na něm vidíš?
  • 00:20:40 (dcera) Furt proti němu
    něco máš!
  • 00:20:42 Já to nechápu.
    Vždycky jsi chtěla,
  • 00:20:43 abych měla pěknýho
    a hodnýho kluka,
  • 00:20:46 s kterým se budu
    mít fajn.
  • 00:20:47 A já se s ním fajn mám.
  • 00:20:48 Je to tvůj život,
    Klárinko,
  • 00:20:50 ale já jsem říkala
  • 00:20:51 pěknýho, hodnýho
    a úspěšnýho.
  • 00:20:54 Ale pro mě úspěšnej je!
  • 00:20:56 To přece neznamená,
  • 00:20:57 že musí makat
    jako šroub
  • 00:20:58 a chodit domů otrávenej
    s strhanej
  • 00:21:00 jenom kvůli pitomý gáži.
  • 00:21:02 Pro mě jsou úspěšní ti,
    co něco dokázali!
  • 00:21:04 A pro mě ti,
    který uměj žít!
  • 00:21:08 Co pro vás osobně je
    kritérium úspěšnosti?
  • 00:21:11 (Roubal) Tak zaprvé:
  • 00:21:11 já jsem hrozně moc rád,
    že nemám takovou tchýni.
  • 00:21:13 Já mám skvělou tchýni
    a...
  • 00:21:16 Já ho trošku lituji,
    toho mladého muže,
  • 00:21:19 protože on je tady
    vystaven
  • 00:21:20 takové docela jakoby
    kritice
  • 00:21:23 ze strany teda té ženy
  • 00:21:24 a myslím si, že by se
    mu měla dát šance.
  • 00:21:28 Že prostě všechno
    nespočívá prostě
  • 00:21:31 jenom na dobré práci
    a na penězích.
  • 00:21:35 Samozřejmě já chápu
    tu matku,
  • 00:21:37 že má starost
    o svoji dceru,
  • 00:21:38 aby se jí dobře dařilo
  • 00:21:40 a aby měla spokojené
    manželství,
  • 00:21:42 ale nespočívá to -
    podle mého názoru -
  • 00:21:44 jenom na tom,
  • 00:21:45 že ten muž bude mít
    dobrou práci
  • 00:21:46 a že vydělá peníze.
  • 00:21:48 Může být hodný
    na svoji partnerku,
  • 00:21:50 mohou vychovávat děti,
  • 00:21:52 ale já bych ho
    nepodceňoval.
  • 00:21:54 Já bych mu tu šanci dal
  • 00:21:55 a určitě bych asi
    nesouhlasil úplně s tím,
  • 00:21:58 jak ta tchýně - nebo ta
    maminka teda té dcery -
  • 00:22:01 se k němu staví.
  • 00:22:03 Ona je šťastná ale
    ta dcera. Ona to řekla.
  • 00:22:05 To jsem chtěl říct.
  • 00:22:06 Já bych ten pocit -
    nebo to slovo úspěch -
  • 00:22:08 položil vedle toho být
    spokojený nebo šťastný.
  • 00:22:11 To je takový
    okamžitý stav.
  • 00:22:13 A spokojený znamená
    teda být rád,
  • 00:22:16 že žiju ten život,
    který mám
  • 00:22:18 a dělám to, co dělám.
  • 00:22:20 To znamená - a ta
    subjektivní spokojenost,
  • 00:22:22 ta může být...
    ta může být různá.
  • 00:22:24 Někdo je spokojený,
    že má dobrou práci,
  • 00:22:27 někdo je spokojený,
    že má krásné děti
  • 00:22:31 a výbornou manželku
    a nebo manžela.
  • 00:22:34 Ale taky je někdo
    spokojený,
  • 00:22:35 že může cestovat.
  • 00:22:37 (Burešová) Tam je
    ještě možná
  • 00:22:38 jedna obava té maminky,
  • 00:22:39 že když té dívce
    už je skoro třicet
  • 00:22:41 a má takového partnera,
  • 00:22:43 tak ona se samozřejmě
    bojí -
  • 00:22:45 rozejde se s ním,
    už nikoho nenajde -
  • 00:22:47 tak se bojí i té samoty
    té dcery možná.
  • 00:22:50 Já si myslím, že hodně
    je z té maminky čišet,
  • 00:22:52 že má obrovské obavy
    o budoucnost své dcery
  • 00:22:55 a já teda jako žena bych
    je určitě měla taky -
  • 00:22:59 když už je to tak někde
    na prahu třicítky
  • 00:23:01 a pořád vlastně
    se nic neděje,
  • 00:23:03 partner se s ní
    může rozejít,
  • 00:23:05 najít si nějakou
    mladší,
  • 00:23:06 ona zůstane sama
  • 00:23:07 a vlastně zase začne
    jakoby od začátku.
  • 00:23:10 Takže ona asi
    těma řečma
  • 00:23:12 určitě chce tu dceru
    pošťouchnout,
  • 00:23:14 aby toho svýho partnera
    k něčemu přiměla,
  • 00:23:16 ale je to opravdu asi...
  • 00:23:21 (Burešová) K výměně bytu?
  • 00:23:23 (Jeníčková) Možná asi
  • 00:23:25 k nějakýmu založení
    rodiny.
  • 00:23:26 Ale řekla bych, že je
    to taky hodně o tom,
  • 00:23:29 že opravdu ta matka
    potom neslyší
  • 00:23:32 v tomhle tom konfliktu
    tu dceru,
  • 00:23:33 která jí opravdu říká,
    že spokojená je.
  • 00:23:36 A pak je už asi
    namístě se zaměřit,
  • 00:23:40 jestli opravdu...
  • 00:23:41 Zkoumat, jestli ta dcera
    opravdu ano,
  • 00:23:42 jestli jí to může věřit,
    jestli se netrápí.
  • 00:23:44 A prostě respektovat.
    Je to její volba.
  • 00:23:46 A když už asi by už
    nevěděla, že už...
  • 00:23:49 Už by jí vadila
    taková situace,
  • 00:23:50 tak může říct:
  • 00:23:51 Já jsem utrápená, běž,
    nastěhuj se k němu!
  • 00:23:55 A možná tehdy by
    došlo k tomu,
  • 00:23:56 že by se najednou
    oddělily třeba
  • 00:23:58 jenom na základě
    tohohle toho
  • 00:24:00 a ti mladí by byli
    hozený
  • 00:24:02 do nějakého života.
  • 00:24:04 Tady už zaznělo
    hodně rad.
  • 00:24:07 A teď na závěr, abychom
    to téma završili:
  • 00:24:09 Co vlastně poradit
    rodičům,
  • 00:24:11 jejichž děti jsou
    takovými požitkáři.
  • 00:24:14 Jak jim mluvit
    do života?
  • 00:24:16 Jak je nasměrovat?
  • 00:24:16 Nebo jestli je
    vůbec nechat být.
  • 00:24:20 (Jeníčková) Já osobně
    bych asi
  • 00:24:21 hodně věřila sama sobě,
  • 00:24:23 že jsem to dítě nějakým
    způsobem vychovala,
  • 00:24:25 něco jsem do něho dala
  • 00:24:28 a teď hin se ukáže
    a nějak se to zúročí.
  • 00:24:30 Určitě bych asi...
  • 00:24:33 měla tendenci
    něco říkat,
  • 00:24:35 nějak se vyjadřovat,
  • 00:24:37 ale věřit si opravdu
    sám sobě,
  • 00:24:39 že do toho dítěte jsem
    zasila to nejlepší,
  • 00:24:42 co jsem mohla.
  • 00:24:43 A dál už je to
    jeho život.
  • 00:24:46 V žádném případě bych
    nevyčítal svým dětem,
  • 00:24:48 že si užívají života.
    Naopak.
  • 00:24:50 Ale vedle toho užívání
  • 00:24:51 musí být také vztah
    k nějaké zodpovědnosti
  • 00:24:55 a ochotě přebírat
    závazky
  • 00:24:57 a vstupovat i do těch
    méně příjemných
  • 00:24:59 životních situací,
  • 00:25:00 protože ty vždycky
    prostě
  • 00:25:02 dříve nebo později
    musí přijít.
  • 00:25:04 Musí se na to prostě
    ty děti připravit.
  • 00:25:05 Takže užívat si ano,
  • 00:25:07 ale vedle toho ještě
    být zodpovědný.
  • 00:25:10 K tomu životu.
  • 00:25:11 Důležité je jednak
    věřit si navzájem,
  • 00:25:15 to znamená věřit
    svým dětem,
  • 00:25:17 jací jsou a co dělají,
  • 00:25:18 věřit jim to,
    co nám sdělují -
  • 00:25:21 byť jsou dospělí,
  • 00:25:22 ale současně taky
    být otevřený.
  • 00:25:24 Říkat, když mě se
    něco nelíbí
  • 00:25:26 a tak to říct.
  • 00:25:27 To, si myslím,
    že je otevřený vztah,
  • 00:25:29 který může pomoct
    oběma generacím proto,
  • 00:25:32 aby spolu dál
    mohly žít
  • 00:25:35 a koexistovat dobře.
  • 00:25:37 Děkuji vám
    za vaše názory.
  • 00:25:39 Loučím se
    i s našimi diváky
  • 00:25:41 a příští týden opět
  • 00:25:42 u dalšího zajímavého
    rodinného tématu.
  • 00:25:55 Skryté titulky
    Jan Šmíd

Související