iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 12. 2003
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

53 hlasů
23088
zhlédnutí

Mezi nebem a zemí

Hudební dokument o šéfdirigentovi Zdeňku Mácalovi

58 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Mezi nebem a zemí

  • 00:00:26 Je 9.října roku 2003.
  • 00:00:30 Pražské Rudolfinum se naplňuje
    prvními tóny Mahlerovy 5.symfonie
  • 00:00:34 v podání České filharmonie
    a jejího nového šéfdirigenta.
  • 00:00:39 Je jím renomovaný hudebník
    Zdeněk Mácal.
  • 00:00:52 Člověk si uvědomí,
    kolik toho vlastně prožil,
  • 00:00:56 jak bohatý život jsem měl.
    Z toho má člověk radost
  • 00:01:04 a také si musí uvědomit,
    že musí být vděčný.
  • 00:01:20 Já jsem byl jako emigrant
    a byl jsem český umělec,
  • 00:01:24 ale podporu jsem z Česka neměl.
  • 00:01:29 Když jste Francouz,
    tak Francie vám pomůže.
  • 00:01:33 Někde jste doma.
    Ale já jsem nebyl doma nikde.
  • 00:01:37 A dodnes jsem doma všude,
    ale prakticky nikde.
  • 00:01:41 Jenže já jsem to otočil
    na pozitivní stránku.
  • 00:01:45 Tím, že jsem hodně cestoval
    a poznal jsem řadu národů,
  • 00:01:49 skoro 170 různých orchestrů,
    to jsou velké zkušenosti.
  • 00:01:55 které bych pravděpodobně...
    Možná v jiné formě...
  • 00:02:00 Tyto zkušenosti bych nemohl získat,
    kdybych zůstal tady.
  • 00:02:24 Já, jak slyšíte,
    pořád mluvím dobře česky.
  • 00:02:28 Řekl bych brněnsky. S manželkou
    a dcerou mluvíme stále česky.
  • 00:02:33 To je hlavní jazyk.
    Ale když jsem začal zkoušet
  • 00:02:37 s Českou filharmonií,
    tak jsem se kolikrát zeptal:
  • 00:02:41 Prosím vás, jak se to řekne,
    ten smyk nahoru a dolů?
  • 00:02:44 Protože já jsem to 30 let nepoužil.
    Já to znám asi v deseti jazycích,
  • 00:02:50 ale nebyl jsem si jistý,
    jak se to řekne v češtině,
  • 00:02:55 protože já jsem s českým orchestrem
    skoro 30 roků nezkoušel.
  • 00:03:00 Já se jsem si nebyl jistý.
    A oni říkali: To je nahoru a dolů.
  • 00:03:05 A mně to znělo trošku cize, protože
    když to 30 roků neslyšíte...
  • 00:03:10 Ale trefil jsem se do toho.
    Takže někdy se zeptám
  • 00:03:13 na určitě věci,
    jestli to říkám správně česky.
  • 00:03:28 Výběr šédirigenta pro instituci,
    jakou je Česká filharmonie,
  • 00:03:32 to je vždycky klíčový moment.
  • 00:03:35 Zdeněk Mácal měl několik
    velmi dobrých koncertů v Praze.
  • 00:03:42 Orchestr byl připraven
    s ním spolupracovat co nejtěsněji.
  • 00:03:45 Těsná spolupráce
    je vždy výchozí bází pro to,
  • 00:03:48 aby se uvažovalo dále.
  • 00:03:54 Ta druhá šestnáctka
    byla teď mnohem lepší.
  • 00:03:58 To je ono.
  • 00:04:00 Spolu s kolegy z umělecké rady
    jsem byl přesvědčen,
  • 00:04:04 že by bylo dobře po určité epoše
    vrátit do čela České filharmonie
  • 00:04:09 českého dirigenta.
    To není nic nacionalistického.
  • 00:04:12 Jde o postižení
    určitého základu, tradice
  • 00:04:16 a způsobu hry České filharmonie.
    A Zdeněk Mácal je přesně tento typ.
  • 00:04:24 Čekali jsme na jeho koncert
    v únoru 2002.
  • 00:04:27 Řekli jsme si, že základní
    rozhodnutí padne po tomto koncertě.
  • 00:04:31 Atmosféra byla báječná
    a orchestr to přijal s povděkem,
  • 00:04:35 že jsme se rozhodli tímto způsobem.
  • 00:04:37 Shodou okolností se těch programů
    dostalo do sezóny hodně,
  • 00:04:42 takže spolupracovat budete.
    Máte šanci se poznávat vzájemně.
  • 00:04:46 -Tak já mu tu práci předávám.
    -Děkuji.
  • 00:04:50 Všechno dobrý, ať se vám tady líbí
    a ať to vydržíme co nejdéle.
  • 00:05:02 Dámy a pánové, hezké dobré ráno.
    Jsem rád, že vás všechny vidím.
  • 00:05:06 Těším se hrozně moc na spolupráci.
  • 00:05:10 Zkušenosti, které jsem získal
    za 35 roků, jsou k nezaplacení.
  • 00:05:15 A když to tak vezmete.
    když ten kruh uzavřete,
  • 00:05:21 to byla moje učňovská léta,
    řekl bych.
  • 00:05:25 Já jsem se hodně naučil.
    Doufám, že dost.
  • 00:05:29 A teď se ten kruh uzavírá.
    Vracím se tam, odkud jsem vyšel.
  • 00:05:34 Pokud bude
    v mých silách a možnostech,
  • 00:05:39 sdílet ty mé zkušenosti
    s mými kolegy v orchestru,
  • 00:05:44 jsem ochoten a šťastný
    dát se do služeb české hudby.
  • 00:05:58 Já jsem vždycky prováděl skladby,
    za kterými stoprocentně stojím.
  • 00:06:02 To znamená, v které věřím,
    které se mně libí.
  • 00:06:06 V tom momentě,
    kdy jakákoliv skladba začne,
  • 00:06:11 ozve se první takt, první tóny,
    mě to nějak vnitřně osloví.
  • 00:06:16 Nebo ta hudba ke mně mluví.
  • 00:06:19 A moje tělo, můj duch,
    všechno se začne pohybovat.
  • 00:06:26 Jako bych tu muziku skoro
    fyzicky hladil mezi dvěma rukama.
  • 00:06:39 S Českou filharmonií
    se mi diriguje výborně,
  • 00:06:42 protože po pár minutách
    ten zvuk, který chci,
  • 00:06:50 aniž bych řekl slovo, je tam.
  • 00:06:52 Já nevím, jestli je v tom magie,
    nebo jsou to ta gesta,
  • 00:06:58 ale hudebníci České filharmonie
    to prostě mají v krvi.
  • 00:07:03 A my dýcháme společně.
  • 00:07:08 To je to nejlepší, co jsme...
  • 00:07:22 To je krásné!
  • 00:07:27 Zdeněk Mácal - dnes občan
    Spojených států amerických -
  • 00:07:31 studoval v rodném Brně konzervatoř
  • 00:07:34 a Janáčkovu akademii
    múzických umění.
  • 00:07:37 Jeho debut s Českou filharmonií
    se uskutečnil 20.května 1966.
  • 00:07:43 Dirigoval První symfonii
    Bohuslava Martinů.
  • 00:07:47 Už tehdy si získal u hráčů
    filharmonie pozoruhodný respekt.
  • 00:07:57 Bylo okamžitě zřejmé,
    že se jedná
  • 00:08:00 o mimořádně výrazný
    dirigentský talent.
  • 00:08:05 On vyhrál soutěže
    v New Yorku a Besonconu.
  • 00:08:10 A na tom základě
    ho tehdejší šéf České filharmonie
  • 00:08:15 Karel Ančerl pozval
    ke spolupráci do České filharmonie.
  • 00:08:19 A nebyla to
    jenom spolupráce domácí,
  • 00:08:22 ale hlavně na zájezdech.
    První zájezd, který s námi dělal
  • 00:08:27 pan dirigent Mácal, byl zájezd
    na Balkán a do Turecka.
  • 00:08:33 Už si nepamatuju, co tehdy
    dirigoval, ale zřejmě výborně,
  • 00:08:37 protože byl obsazen na další zájezd
    do tehdejšího západního Německa.
  • 00:08:43 Orchestr se samozřejmě dívá nejdřív
    s nedůvěrou na někoho mladého,
  • 00:08:49 kdo přijde.
    Ale koncerty s ním byly krásný.
  • 00:08:54 Lituju, že když sem teď nastoupil,
    už nemůžu s ním hrát.
  • 00:09:01 Ty koncerty určitě budou nádherný.
  • 00:09:04 A bude pracovat,
    což ten orchestr potřebuje.
  • 00:09:08 To je ten rozdíl teď.
  • 00:09:19 On toho mnoho tehdy nenamluvil,
  • 00:09:22 protože těch zkušeností s prací
    takového vynikajícího orchestru
  • 00:09:27 neměl tolik. Ale co měl,
    bylo dokonalé řemeslo.
  • 00:09:31 A nad to mimořádnou
    hudebnost muzikanta.
  • 00:09:36 To bylo až překvapivé.
  • 00:09:40 Zjara roku 1968
  • 00:09:45 jsme absolvovali zájezd
    do tehdejšího západního Německa.
  • 00:09:48 Pan dirigent Mácal byl druhým
    dirigentem šédirigenta Ančerla.
  • 00:09:52 Už tenkrát
    bylo naprosto nepochybné,
  • 00:09:55 že pan Mácal je jedním
    z nejtalentovanějších
  • 00:09:58 a nejvýraznějších zjevů
    tehdejší dirigentské generace.
  • 00:10:03 A to byla asi
    naše spolupráce poslední.
  • 00:10:06 V roce 1968 se stalo,
    že sem Rusi vtrhli.
  • 00:10:10 A já jsem věděl
    už z té doby předtím,
  • 00:10:16 že jako svobodný umělec
  • 00:10:28 i jako lidská bytost
  • 00:10:31 se nemohu smířit s jednou věcí:
  • 00:10:34 Že bych měl ve svém srdci
    něco cítit,
  • 00:10:38 a musel říkat něco,
    co bych měl říct,
  • 00:10:42 anebo musel být opatrný,
    aby se něco nestalo.
  • 00:10:46 To člověk může dělat
    pár hodin nebo pár týdnů,
  • 00:10:50 ale dělat to celý svůj život,
    to by pokazilo můj charakter.
  • 00:10:57 A to byla pro mě
    velice důležitá věc.
  • 00:11:02 Odchod do emigrace
    byl jeho osobní volbou.
  • 00:11:11 Odešli jsme s mojí manželkou
    a s naší dcerou,
  • 00:11:17 které bylo tehdy 8 roků.
    Na hranice jsme jeli taxíkem.
  • 00:11:22 Tam nás vzal jeden Němec,
    který nás přepravil.
  • 00:11:26 Pro dceru to bylo překvapení.
  • 00:11:29 Když už jsme byli v Německu,
    vysvětlil jsem jí celou situaci.
  • 00:11:33 Na jedné straně to byla obrovská
    změna, protože jsme opustili vlast
  • 00:11:37 a s dvěma kufry jsme šli
    do úplně cizího prostředí.
  • 00:11:41 Mezi úplně cizí lidi.
    Člověk se musel přizpůsobit.
  • 00:11:47 Ale na druhé straně
    jedna konstantní věc zůstala.
  • 00:11:50 Že já jsem dělal hudbu,
    jako jsem dělal předtím.
  • 00:11:55 Já jsem měl to velké štěstí,
    že po mých dvou vítězstvích
  • 00:11:59 v mezinárodních soutěžích
    v roce 1965
  • 00:12:04 a o čtyři měsíce později -
    v roce 1996 -
  • 00:12:08 kde byl předseda Leonard Bernstein.
  • 00:12:11 A já jsem byl úspěšný,
    protože jsem měl velké štěstí,
  • 00:12:15 že téměř bezprostředně poté,
    co jsme odešli,
  • 00:12:18 mě pozvala Berlínská filharmonie.
    Úspěch byl enormní.
  • 00:12:22 Kritiky byly plné chvály.
    A jak tohle prošlo tiskem,
  • 00:12:27 tak můj německý manažer
    rozeslal ty kritiky.
  • 00:12:31 V Německu je to tak,
    že je Berlínská filharmonie,
  • 00:12:35 a pak každý další orchestr
    je hned ten druhý orchestr
  • 00:12:39 po Berlínské filharmonii.
    Takže když jsem měl úspěch
  • 00:12:43 v Berlínské filharmonii,
    všechny orchestry mě chtěly mít
  • 00:12:46 a já jsem se mohl strhat.
    To bylo velice dobré,
  • 00:12:49 protože jsem byl okamžitě
    finančně zajištěný.
  • 00:13:12 První mercedes v roce 1969.
  • 00:13:15 To víte, v Německu a v celém světě,
    mercedes - to je status quo.
  • 00:13:20 Tak jsme koupili první mercedes.
    Na začátku jsem si říkal,
  • 00:13:25 že je to všechno drahé,
    tak jsme koupili Mercedes 250.
  • 00:13:29 A jako šéfovi West Germany Radio
    Orchestra v Kolíně
  • 00:13:34 mi vedoucí hudebního oddělení říká:
  • 00:13:37 Pane šéf, Mercedesem 250 jezdí
    všichni první houslisté.
  • 00:13:42 Vy musíte mít něco většího.
  • 00:13:46 No tak česká povaha
    se okamžitě rozčílí.
  • 00:13:51 Vrátili jsme se do Luzernu a
    manželka řekla: Jdeme do Mercedesu!
  • 00:13:55 A koupili jsme toho vůbec
    největšího mercedesa, co existoval.
  • 00:14:00 To bylo 300 SEL 6.3
    To bylo největší, co existovalo.
  • 00:14:12 Samozřejmě že člověk je smutný,
    ale to víc přichází
  • 00:14:16 z impulzů hudebních.
    Já jsem byl vždycky optimista
  • 00:14:20 a snažil jsem se
    prožít život radostně.
  • 00:14:23 A mou radostí je hudba.
    Tím, že jsem každý den dirigoval
  • 00:14:28 a měl jsem několik koncertů
    za týden, tak jsem měl pořád
  • 00:14:31 radost z něčeho, radost
    z tvůrčí práce, radost z hudby.
  • 00:14:36 Na druhé straně já jsem
    ani neměl čas být smutný,
  • 00:14:41 protože já už jsem potřeboval
    řešit něco jiného.
  • 00:14:56 Výhoda toho je,
    že jsem poznal celý svět
  • 00:15:00 a že jsem poznal absolutně
    rozdílné temperamenty orchestrů.
  • 00:15:05 Je zajímavé,
    že o co jsem se já snažil,
  • 00:15:10 aby nějakým způsobem
    všechny ty různé temperamenty,
  • 00:15:14 školy, národnostní rozdíly
    při provádění hudby sjednotit tak,
  • 00:15:21 aby pokud možno například Dvořák
  • 00:15:26 zněl i na různých kontinentech
    přibližně stejně.
  • 00:15:41 Koncert je něco speciálního,
    ale v těch zkouškách
  • 00:15:45 nasměrovat těch sto lidí,
    aby všichni dýchali s vámi,
  • 00:15:51 aby to bylo jako jedno tělo,
    jeden duch.
  • 00:15:55 To je na tom to fascinující,
    co mě dodnes láká,
  • 00:15:59 abych se pokusil každou zkoušku
    a každý koncert o to maximálně.
  • 00:16:33 Řekněte jméno světového sólisty
    a já jsem s ním hrál.
  • 00:16:37 S Henrykem Szeryngem
    jsme byli velice blízcí přátelé.
  • 00:16:41 Hráli jsme spolu nespočet koncertů.
  • 00:16:44 Ale já bych mohl jít dále.
  • 00:16:47 Paul Tortelier,
  • 00:16:49 Fournieur,
  • 00:16:51 Alfred Brendel,
  • 00:16:53 v novější generaci Radu Lupuu,
  • 00:16:56 Daniel Baerembo - pianista,
  • 00:16:58 Yoyoma, s kterým jsme
    velice blízcí přátelé,
  • 00:17:02 Isaac Stern, Pinky Zuckermann,
    Isaac Perlmann.
  • 00:17:06 Řekněte mi jméno a já jsem se všemi
    významnými umělci hrál.
  • 00:17:11 Co mají všichni společné,
    je láska k hudbě
  • 00:17:15 a vysoký profesionalismus.
    Ti lidé prostě přijdou na pódium
  • 00:17:20 a provedou nejvyšší možné
    technické a umělecké ztvárnění díla
  • 00:17:28 A to je ta fascinující věc,
    kterou tito vrcholní umělci
  • 00:17:33 mají společnou.
    I když jsou to rozdílné osobnosti.
  • 00:17:39 Tím, že jsme za mého mládí
    neměli dost svobody,
  • 00:17:43 tak když jsme odešli,
    tak jsem toho všechno chtěl využít.
  • 00:17:47 Nemohl jsem se toho nabažit.
    Cestovali jsme po celém světě.
  • 00:17:51 Fascinovalo mě,
    že zavolali z jiného kontinentu,
  • 00:17:55 já jsem byl volný,
    zavolal jsem na air line,
  • 00:17:59 koupil jsem ticket
    a už se tam jelo.
  • 00:18:03 Ta věc byla fascinující
    a vzrušující.
  • 00:18:07 Jenže když se dívám nazpět,
    tak já jsem hodně času strávil
  • 00:18:11 na pracování
    s více než 160 orchestry.
  • 00:18:15 S mnohými jsem byl jednou,
    dvakrát nebo pětkrát.
  • 00:18:18 Ale myslím si,
    že teď je pro mě důležité,
  • 00:18:24 že se budu koncentrovat
    hlavně na Českou filharmonii.
  • 00:18:29 Protože toho cestování
    a těch různých orchestrů
  • 00:18:32 jsem prožil dost.
  • 00:18:47 Za mnou tady vidíte fotografii,
    která byla vzatá asi v roce 1972,
  • 00:18:54 kdy jsem měl debut
    v Chicago Symphony.
  • 00:18:57 Můj americký debut
    s Chicago Symphony.
  • 00:19:00 Tato fotografie se objevila
    druhý den v Chicago Tribune.
  • 00:19:05 V novinách. S kritikou.
    A kritika začínala slovy:
  • 00:19:09 Ne, to není gangster z 20.let,
    ale guest conductor Zdenek Macal,
  • 00:19:15 který dirigoval ve svém debutu
    Chicago Symphony Orchestra.
  • 00:19:23 Celý můj život byl uspěchaný,
    ale v mládí to bylo víc hektické.
  • 00:19:27 A tak jsem si ani neuvědomil,
    že to je Chicago Symphony,
  • 00:19:31 že to je největší americký orchestr
    a jeden z nejlepších na světě.
  • 00:19:36 Tak jsem do toho vpadnul
    a všechno dopadlo dobře.
  • 00:19:40 Než jsem se otočil, tak jsem
    dostal pozvání na další sezónu
  • 00:19:43 k orchestru Chicago Symphony.
  • 00:19:46 K mému dobru byl na mém koncertě
    s Chicago Symphony
  • 00:19:49 manažer Pittsburgh Symphony.
  • 00:19:53 Ten mě viděl
    a hned mě pozval na další sezónu
  • 00:19:56 a já jsem potom dalších asi 15 roků
    jezdil pravidelně do Pittsburghu
  • 00:20:00 na několik týdnů. Takže
    můj rekord s Pittsburgh Symphony
  • 00:20:04 je asi 40 různých programů
    za dobu asi 12 let.
  • 00:20:22 Když jsem poprvé hostoval
    v San Francisco Symphony Orchestra,
  • 00:20:26 kde byl v té době music director
    můj přítel Ozawa.
  • 00:20:31 Když nebyl přítomen, tak mě vozili
    jeho symfonickým autem.
  • 00:20:35 Tady mě vozí auto České filharmonie
    - Škoda Octavia.
  • 00:20:39 Oni měli cadillac
    a jako číslo auta bylo OZAWA.
  • 00:20:44 Já byl fascinovaný a oni řekli:
    Když si zaplatíte 40 dolarů,
  • 00:20:48 můžete dostat značku
    s vaším jménem.
  • 00:20:52 Tak víte, jaké byly značky
    mých čtyř cadillaců?
  • 00:20:55 První cadillac byl MACAL.
  • 00:21:00 Druhý byl MACAL 1.
  • 00:21:04 Třetí byl MACAL G.
    To jako Macal Ginny.
  • 00:21:10 A čtvrtý byl MACAL Z.
    Jako Macal Zdeněk.
  • 00:21:14 Takže všechny cadillacy
    jsem měl označené svým jménem.
  • 00:21:17 Protože si vzpomínám, jak jsem
    byl fascinovaný před 30 lety,
  • 00:21:22 když Seigi měl na jeho autě OZAWA.
  • 00:21:28 Po koncertních zkušenostech
    ze čtyř světadílů
  • 00:21:32 se Zdeněk Mácal usadil v Americe.
    Tady postupně dirigoval
  • 00:21:35 všechny přední orchestry,
    včetně New York Philharmonic,
  • 00:21:38 Boston Symphony,
    Philadelphia Symphony Orchestra
  • 00:21:41 a další prestižní tělesa
    mnoha amerických měst.
  • 00:21:45 Z Kalifornie
    se přestěhoval na Miami.
  • 00:21:48 Florida, to je především slunce,
  • 00:21:51 které připomíná Moravu
    a její písně.
  • 00:22:14 Jaké to je si tak zaběhat?
  • 00:22:18 Pěkně se zadýchá člověk.
    To je dobrá příprava na koncerty.
  • 00:22:22 -A udržujete se tak?
    -Teď, když miň diriguju, tak musím.
  • 00:22:26 Předtím jsem dirigoval
    každý den 5 hodin,
  • 00:22:29 tak jsem nepotřeboval vůbec nic.
  • 00:22:38 Zkušenost z těch všech let
    v Americe je obrovská.
  • 00:22:43 Řekl bych, že jedna
    z nejpozitivnějších věcí je,
  • 00:22:48 že všechny ty orchestry
    jsou velice profesionální.
  • 00:22:53 Než začnete zkoušet,
    tak už jsou technicky připravené.
  • 00:22:56 Takže vy startujete ty zkoušky
    na poměrně vysoké úrovni.
  • 00:23:02 Záleží na vás,
    kolik z toho dostanete navíc.
  • 00:23:07 A já jsem se vždycky
    snažil dostat maximum.
  • 00:23:11 Já jsem tím známý. Říkají o mně,
    že jsem budovatel orchestru,
  • 00:23:16 nebo že tvrdě pracuji.
    Já se snažím tu práci udělat tak,
  • 00:23:21 a většinou se to daří,
    že ani já, ani ti hráči
  • 00:23:26 si neuvědomujeme,
    že tvrdě pracujeme,
  • 00:23:29 ale že máme radost, že máme výsadu
    tu krásnou hudbu provozovat.
  • 00:23:36 V roce 1993 se Zdeněk Mácal
    stal hudebním ředitelem
  • 00:23:40 New Jersey Symphony Orchestra.
  • 00:23:52 Už deset let hudebníci oceňují
    jeho dynamickou dirigentskou
  • 00:23:56 osobnost s jasnou tvůrčí koncepcí.
    Oceňují ho jako muže,
  • 00:24:01 který se zasloužil o jedinečný
    umělecký vzestup jejich orchestru.
  • 00:24:06 Orchestry a jejich odbory
    mají smlouvy s managementem.
  • 00:24:12 Já jsem součástí managementu.
    Té organizace.
  • 00:24:16 Ale zodpovídám za celou organizaci,
    včetně toho orchestru.
  • 00:24:20 Nemá cenu, aby člověk provokoval
    střetnutí kvůli tomu,
  • 00:24:27 že potřebujete 5 minut
    nebo půl hodiny víc zkoušky.
  • 00:24:31 Já vím dva roky dopředu,
    že na tento program
  • 00:24:35 budu mít čtyři zkoušky,
    tolik a tolik hodin.
  • 00:24:39 To je stanoveno od začátku.
    Teď záleží na vás,
  • 00:24:42 jak vy tu dobu využijete
    co nejvíc ekonomicky,
  • 00:24:45 abyste ten čas využili.
    Já jsem s tím nikdy neměl problémy,
  • 00:24:50 protože jsem známý tím, že i když
    zkouším Mahlerovu symfonii,
  • 00:24:54 která je přes hodinu dlouhá,
    tak během zkoušky zastavím,
  • 00:24:59 zkouším, zastavím, zkouším.
    A skončím dvě minuty před koncem.
  • 00:25:05 Manažer orchestru už se zvedá
    a chce ukazovat dvě minuty,
  • 00:25:09 kromě toho většina amerických
    orchestrů má veliké hodiny,
  • 00:25:13 takže dobře vidíte ručičky.
    A třeba 9.Beethovenova symfonie,
  • 00:25:18 která trvá asi 70 minut,
    tak většinou jsem skončil
  • 00:25:23 poslední větu jednu nebo dvě
    minuty před koncem zkoušky.
  • 00:25:38 Když jsem nastoupil v New Jersey
    a podobně v Milwaukee Symphony,
  • 00:25:43 tak jsem čekal 2 - 3 roky,
    než jsme začali nahrávat,
  • 00:25:46 abych dostal z toho orchestru
    přesně zvuk, frázování
  • 00:25:52 a muzikální projev ve směru,
    kterým si představuji.
  • 00:25:58 Aby to bylo blízko toho, kde chci.
  • 00:26:01 V obou těchto orchestrech
    jsem strávil 10 roků
  • 00:26:05 a nahráli jsme téměř celé
    symfonické dílo Dvořákovo.
  • 00:26:08 S Milwaukee jsem nahrál 9 symfonií
    a všechny symfonické básně.
  • 00:26:13 S New Jersey jsme začali
    s chorálními věcmi.
  • 00:26:17 Mám nahranou Stabat Mater,
    Requiem, Svatební košili a Te Deum.
  • 00:26:24 A další věci,
    které jsem s New Jersey natáčel.
  • 00:26:29 Ale vlastně mám celý velký blok
    české hudby,
  • 00:26:33 hlavně Dvořákovy,
    ale i Smetanovu Mou vlast.
  • 00:26:37 A za celou historii 85 roků
    New Jersey Orchestra nikdy nehrál
  • 00:26:43 na vyšší úrovni, než na které
    hrajeme poslední 2 - 3 roky.
  • 00:26:53 Letos v květnu Zdeněk Mácal
    ukončil svou činnost
  • 00:26:57 v New Jersey Symphony Orchestra
    provedením Beethovenovy Deváté.
  • 00:27:06 Rád bych řekl několik slov
    o maestru Mácalovi,
  • 00:27:13 kterého znám asi devět let.
  • 00:27:15 Tehdy k nám přišel
    jako hudební ředitel z Milwaukee.
  • 00:27:19 Je to skvělý dirigent
    s úžasnou citlivostí,
  • 00:27:22 oduševnělostí a především vášní.
  • 00:27:25 Myslím, že právě jeho vášeň k hudbě
    na něm milujeme nejvíc.
  • 00:27:30 A jistě také krásné řemeslo,
    které pomáhá orchestru vytvořit
  • 00:27:34 skutečně ten nejlepší zvuk.
    Myslím, že to jsou hodnoty,
  • 00:27:38 které asi s jeho odchodem ztratíme,
    protože najít místo něho
  • 00:27:42 někoho na stejné úrovni
    bude obtížné.
  • 00:27:46 Někoho, kdo bude mít tak skvělý
    kontakt s hudebníky i s publikem.
  • 00:27:50 To je něco speciálního.
    A proto si myslím,
  • 00:27:54 že Česká filharmonie bude mít
    v maestrovi velkou posilu.
  • 00:28:32 To je krásný pohled na Hrad!
    To v Americe nemají.
  • 00:28:49 Tady je místo, kde jsem
    před 30 lety naposledy stál.
  • 00:28:54 Takže tady znovu zas budu stát.
  • 00:29:10 V pražském Rudolfinu vrcholí
    přípravy pro novou hudební sezónu,
  • 00:29:14 která má být začátkem
    s napětím očekávané spolupráce
  • 00:29:19 Zdeňka Mácala s Českou filharmonií.
  • 00:29:23 Kdykoliv byl Zdeněk Mácal
    zvolen do vedoucí umělecké funkce,
  • 00:29:27 okamžitě uskutečňoval s osobním
    nadšením své hudební
  • 00:29:31 i organizační představy
    s jediným cílem -
  • 00:29:35 přinést publiku
    maximum hudebních prožitků,
  • 00:29:38 které budou mít,
    pokud možno, trvalou hodnotu.
  • 00:29:46 Je červen a Zdeňka Mácala
    čeká ještě Smetanova síň
  • 00:29:50 a poslední koncert
    ve funkci hlavního dirigenta
  • 00:29:54 se Symfonickým orchestrem
    hlavního města Prahy FOK,
  • 00:29:58 kam byl pozván v roce 2001.
  • 00:30:06 Je to člověk,
    který nikdy nic neponechá náhodě.
  • 00:30:13 O všechno se zajímá,
    všechno má promyšlené.
  • 00:30:16 Všechno včas sdělí všem hráčům
    a všechno funguje tak, jak má.
  • 00:30:19 To jsou lidé,
    co fascinují orchestr.
  • 00:30:26 V podstatě nedělá nic zvláštního.
    Ale když se objeví na pódiu,
  • 00:30:29 tak jen proto, že se tam objeví,
    orchestr začne hrát jinak.
  • 00:30:34 Nevím, jak to dělá.
    Možná je kouzelník.
  • 00:30:55 Já myslím, že je štěstí, že se nám
    podařilo pana Mácala přemluvit,
  • 00:31:00 aby se vrátil do Čech a do Prahy,
  • 00:31:04 abychom mohli jeho umění
    představit na pražských pódiích.
  • 00:31:11 Doufám, že se nám ho,
    především České filharmonii
  • 00:31:19 podaří v Praze udržet a připravit
    ještě řadu zajímavých koncertů.
  • 00:31:28 V posledních srpnových dnech
    vyrazila Česká filharmonie
  • 00:31:32 s novým šéfdirigentem
    na turné po hudebních festivalech
  • 00:31:36 v Německu a Itálii.
  • 00:31:52 Po 10 letech, které přinesly
    mnoho rozporuplných názorů
  • 00:31:56 s příchutí senzacechtivých afér,
    ale i některé závažné diskuze
  • 00:32:01 kolem obsazení postu šéfdirigenta
    různými zahraničními osobnostmi,
  • 00:32:06 po těchto 10 letech stojí v čele
    České filharmonie
  • 00:32:10 opět český dirigent. Není proto
    divu, že německý odborný tisk
  • 00:32:15 čekal s napětím na koncert
    ve Výmaru, který byl prvním městem,
  • 00:32:19 kde se orchestr
    se Zdeňkem Mácalem zastavil.
  • 00:32:35 Když děláte 45 roků hudbu,
  • 00:32:39 tak samozřejmě při studiu
    jste sám s partiturou, s tou hudbou
  • 00:32:44 a pohybujete se
    v nějaké sféře mystické
  • 00:32:48 nebo morální,
    psychologické, duchovní.
  • 00:32:53 Takže vlastně všechny tyto věci,
  • 00:32:56 kdy normální lidé musí meditovat,
    jít do kostela
  • 00:33:02 nebo prostě pracovat na sobě
    po té duchovní stránce,
  • 00:33:06 já při mém povolání mám možnost
    se zdokonalovat
  • 00:33:11 nebo pokračovat v duchovním vývoji.
    Všechno je s hudbou skloubeno.
  • 00:33:18 Ta hudba to podporuje.
    Co si člověk může přát víc?
  • 00:33:44 Na programu festivalového koncertu
    ve Výmaru byla Mozartova
  • 00:33:48 Symfonie D dur Pražská, čtyři
    poslední písně Richarda Strausse
  • 00:33:54 se sólistkou Gabrielou Beňačkovou
    a Dvořákova Novosvětská.
  • 00:34:10 Z komunikace s panem šéfdirigentem
    mám jenom ty nejlepší zkušenosti.
  • 00:34:16 On má zájem nejenom o to,
    jak dopadnou zkoušky a koncert,
  • 00:34:20 ale má zájem i o to, co je za tím.
    On tou Filharmonií skutečně žije.
  • 00:34:24 A to se odráží ve všem, co dělá,
    a samozřejmě to klade nároky
  • 00:34:29 i na nás,
    protože nás do toho vtahuje.
  • 00:34:56 Já jsem nikdy nebyl tvůrčí v tom
    směru, že bych napsal skladbu.
  • 00:35:01 Já jsem nenapsal ani notu.
    Nemohl bych napsat ani melodii.
  • 00:35:05 Já jsem o tom nikdy nepřemýšlel
    jít tímto směrem.
  • 00:35:09 Ale mám dobrý talent
    dešifrovat z druhé strany.
  • 00:35:13 Já když mám tu partituru,
    tak já jdu zpětný proces.
  • 00:35:18 Prostřednictvím partitury
    se snažím nahlédnout
  • 00:35:23 do nitra toho skladatele.
  • 00:35:33 Člověk musí být
    absolutně čestný sám k sobě.
  • 00:35:40 Za této situace je možnost,
    že vám váš talent,
  • 00:35:48 nebo že pánbůh
    vám otevře trošku to okno,
  • 00:35:53 nebo ty dveře,
    abyste mohl nakouknout
  • 00:35:58 do duše nebo do ducha
    toho nebo onoho skladatele.
  • 00:36:03 Na cestě do Wiesbadenu
    si filharmonici mohli přečíst
  • 00:36:07 kritiky odborného tisku
    na včerejší koncert.
  • 00:36:12 "Zdeněk Mácal ztvárnil Mozartovu
    Pražkou symfonii D dur tak,
  • 00:36:17 jak to již 20 let není obvyklé.
  • 00:36:20 Nad brilancí, posedlostí detailem
    dominoval slovanský sentiment
  • 00:36:25 a technické mistrovství
    sloužilo jen jako účel,
  • 00:36:29 který světí prostředky.
  • 00:36:34 Ve čtyřech posledních písních
    Richarda Strausse
  • 00:36:37 zvládala sopranistka Gabriela
    Beňačková nanejvýš obtížné partie
  • 00:36:42 bez vady, s okouzlující jasností
    a oddaností dílu.
  • 00:36:48 Dvořákova Novosvětská
    zaujala od prvního taktu.
  • 00:36:53 Skvělá sóla, jadrná tutti
    a strhující švih celkového výkonu
  • 00:36:58 učinily z koncertu
    jedinečný hudební zážitek."
  • 00:37:18 Novosvětskou symfonii jsem
    dirigoval pravděpodobně nejvíckrát
  • 00:37:22 ze všech ostatních děl. Samozřejmě.
    Jsem Čech. Je to moje hudba.
  • 00:37:27 Je řada děl, které se blíží
    k počtu provedení Novosvětské.
  • 00:37:32 Dirigoval jsem ji asi 150krát.
    A teď s Českou filharmonií
  • 00:37:37 brzo dosáhnu počtu 200 - 250.
    Ale ta věc je zajímavá,
  • 00:37:43 že pro mě Novosvětská symfonie
    není rutina.
  • 00:37:47 Každé to provedení je,
    jako kdybych to dirigoval poprvé.
  • 00:37:51 To je zvláštní.
    A fascinující na tom je,
  • 00:37:55 že můj orchestr,
    ta vynikající Česká filharmonie
  • 00:37:58 to hrál minimálně tolikrát jako já,
    možná ještě víckrát,
  • 00:38:02 ale mně se podařilo to,
    že jsem mohl prosadit
  • 00:38:06 bez jakéhokoliv násilí
    svoji koncepci.
  • 00:38:10 Oni to přijali a celá ta hudba
    plynula na zájezdě,
  • 00:38:15 jako bychom spolu hráli 10 roků.
    A my jsme spolu hráli tři dny.
  • 00:38:46 Já se snažím
    tou hudbou mluvit k lidem.
  • 00:38:50 Snažím se dát jim to,
    co já cítím v tom momentě,
  • 00:38:54 když tu hudbu diriguji.
  • 00:38:57 Pro mě je to obrovský zážitek
    a vnitřní uspokojení.
  • 00:39:01 Já si kolikrát myslím, když
    mám dobrý orchestr, který mě zná,
  • 00:39:05 který je připravený
    a který na mě reaguje,
  • 00:39:09 když všechno běží tak,
    jak si přeji, tak mám pocit,
  • 00:39:13 že ani nejsem na pódiu.
    Jako bych se vznášel
  • 00:39:17 někde mezi nebem a zemí.
    Je to něco mimořádného.
  • 00:40:09 Festival v italském Meranu
    znamenal pro Zdeňka Mácala
  • 00:40:13 a Českou filharmonii
    poslední koncert tohoto turné.
  • 00:40:18 Kritika ocenila "skvělý koncert,
    který bral za srdce"
  • 00:40:23 a hudebně zhýčkané publikum
    reagovalo způsobem,
  • 00:40:26 jaký se zažije jen vzácně.
    Sotva dozněl poslední tón,
  • 00:40:31 celý sál jako na povel vstal
    a celé minuty euforicky aplaudoval
  • 00:40:36 pln respektu
    k tomuto bezkonkurenčnímu
  • 00:40:39 uměleckému kolektivu.
  • 00:40:51 Zaplať pánbůh,
    konečně pan dirigent Mácal.
  • 00:40:54 Konečně dirigent. Jsem moc rád,
    že jsem se toho dožil.
  • 00:41:01 Doufám, že ho ničím nenaštveme
    a že společně budeme muzicírovat.
  • 00:41:05 Pro mě je důležité, že to je
    opět po dlouhé době dirigent,
  • 00:41:11 který má partituru v hlavě,
    nikoliv hlavu v partituře,
  • 00:41:14 jak my říkáme.
    Je to impulzivní muzikant,
  • 00:41:18 což mně vyhovuje,
    protože to mám rád.
  • 00:41:20 Já myslím, že v tom spojení
    Mácal a Česká filharmonie
  • 00:41:27 zažijeme to,
    co jsme již potřebovali.
  • 00:41:31 Prostě tu společnou vůli udělat
    z koncertu mimořádný zážitek.
  • 00:42:27 Pravděpodobně nejslavnější
    český hudebník je Rafael Kubelík.
  • 00:42:32 Můj dobrý přítel.
    Jedny Vánoce volám z Kalifornie
  • 00:42:38 Kubelíka do Kalifornie,
    do Palm Springs.
  • 00:42:42 To bylo ještě v době,
    kdy tady vládl komunismus.
  • 00:42:45 On mně říká:
    Ty jsi mladej, ty se tam vrátíš.
  • 00:42:49 Já říkám: "Rafaeli,
    podle mě ani ty, ani já
  • 00:42:54 se tam nikdy nevrátíme."
    A víte, co je zajímavé?
  • 00:42:59 Že oba dva jsme se sem vrátili.
    A to je fascinující věc.
  • 00:43:02 Já přesně slyším ten rozhovor,
    který jsem měli tenkrát v prosinci.
  • 00:43:07 Ale ta krásná věc je,
    že Rafael i já jsme se sem vrátili.
  • 00:43:16 Jedině je mně líto,
  • 00:43:19 že Rafael vždycky toužil,
    protože on tady byl šéfem,
  • 00:43:25 tak vždycky toužil po tom,
    aby se sem vrátil
  • 00:43:31 a aby tady byl jmenován šéfem.
  • 00:43:35 Já přijímám toto místo šéfdirigenta
    sám za sebe,
  • 00:43:43 ale někde v podvědomí
    to symbolicky přijímám
  • 00:43:49 i ve jménu
    mého přítele Rafaela Kubelíka.
  • 00:44:15 Já dodnes mám radost z toho,
    když mohu tu hudbu dělat.
  • 00:44:20 Dokonce dnes možná ještě víc,
    protože když je člověk mladý,
  • 00:44:24 tak si různé věci neuvědomuje.
    A nemá tolik zodpovědnosti.
  • 00:44:28 Když já jdu na pódium, tak mám
    stejnou radost jako tenkrát.
  • 00:44:34 To jsou věci,
    které jsou pocitově silné.
  • 00:44:38 Ale žádná odměna
    to nemůže vyvážit než to,
  • 00:44:42 že děláte lidi šťastné a spokojené.
  • 00:44:45 To je takové krédo
    mé tvůrčí práce i mého života.
  • 00:44:52 No to není možný! Ježišmarjá!
    To je neuvěřitelné!
  • 00:44:58 To je teda něco.
  • 00:45:04 Jak dlouho jste tady nebyl?
  • 00:45:07 35 roků.
  • 00:45:10 Se Zdeňkem Mácalem jsme
    se vypravili do jeho rodného Brna.
  • 00:45:17 Tak tady už to trochu poznávám.
  • 00:45:22 Prosím vás, teď doprava.
    Tak tady to znám.
  • 00:45:28 Tady vpředu je Grandhotel.
    To je Granhotel.
  • 00:45:34 Janáčkova opera.
  • 00:45:37 Ono se říká,
    že Moraváci jsou jiní než Češi.
  • 00:45:40 Já bych tolik rozdílů neviděl.
    My jsme národ emocionální,
  • 00:45:45 který má tolik společného.
    Já žádný rozdíl nevidím,
  • 00:45:50 kromě akcentu. Můj brněnský akcent
    mi zůstane asi do smrti.
  • 00:45:56 To je Národní divadlo v Brně.
    Mahenovo divadlo.
  • 00:46:02 Tady je to úplně jinačí.
  • 00:46:05 Dobrý den!
    Moje jméno je Zdeněk Mácal.
  • 00:46:08 Já jsem nový šéfdirigent České
    filharmonie a před 35 roky
  • 00:46:12 jsem tady chodil touhle vrátnicí
    z Janáčkovy akademie
  • 00:46:16 na profesora Františka Jílka. Byl
    tu Václav Nosek, Antonín Baladka
  • 00:46:22 a zpěvák Zdeněk Kroupa.
    Tady jste to změnili.
  • 00:46:27 Tady se šlo rovnou tam.
    A oni seděli takhle.
  • 00:46:32 I na ta jména bych si vzpomněl,
    ale je to přes 35 roků.
  • 00:46:52 Jednička jede do Králova Pole.
    Kam píšou? Řečkovice. Podívejte se!
  • 00:47:01 Vždycky jsme říkali,
    že jdeme na šalinu, takže...
  • 00:47:05 Teď musím říkat
    "jdeme na limuzínu".
  • 00:47:24 S celým respektem k české hudbě,
    já myslím, že moravská hudba,
  • 00:47:30 ta zemitost,
    je něco tak speciálního,
  • 00:47:34 že vás chytne za srdce
    a nenechá vás v klidu.
  • 00:47:42 Velký český skladatel
    a má velká láska Vítězslav Novák
  • 00:47:46 byl tak nadšen
    slováckými a slovenskými melodiemi,
  • 00:47:53 že není skoro skladby,
  • 00:47:58 v které by nepoužil
    slováckých nebo moravských rytmů.
  • 00:48:12 Já jsem byl odmalička
    doma obklopený hudbou.
  • 00:48:17 Otec muzicíroval jako houslista
    a jako saxofonista.
  • 00:48:22 On měl svoje kvarteto.
    Pánové se scházeli a cvičili.
  • 00:48:27 Zkoušeli u nás.
  • 00:48:30 Také měl dva jazzové bandy.
  • 00:48:36 Ty občas také u nás zkoušely.
  • 00:48:39 Takže jsem vyrůstal s hudbou.
  • 00:48:43 Když mi bylo asi 15 roků,
    tak jsem občas zaskakoval
  • 00:48:47 v jednom z těch jazzových bandů
    na klavír.
  • 00:48:52 Tak jsem byl pořád na pódiu
    už od mladých let.
  • 00:48:57 Když se ten orchestr rozšířil
    na 20 lidí při velkých bálech,
  • 00:49:01 tak to musel někdo dirigovat.
    Tak jsem se před to postavil
  • 00:49:06 a one, two, three, four...
    A už to šlapalo pěkně.
  • 00:49:10 Takže k dirigování
    jsem se dostal poměrně brzy.
  • 00:49:16 Jsme před brněnskou konzervatoří,
    kde jsem strávil dva roky.
  • 00:49:24 Tady nahoře v 1.poschodí,
    v jednom z těch dvou oken
  • 00:49:28 byla místnost,
    kde jsem pilně cvičil na klavír,
  • 00:49:33 protože moje profesorka
    Zuzana Zámečníková
  • 00:49:37 chtěla ze mě koncertního pianistu.
    Říkala: "Vy máte tak pěkné ruce.
  • 00:49:41 Z vás musím udělat
    koncertního pianistu."
  • 00:49:45 Tak jsem cvičili, cvičil,
    ale měl jsem moc jiných zájmů.
  • 00:49:51 Například dirigování
    a hraní bicích.
  • 00:49:57 Takže koncertní pianista
    se ze mě bohužel nestal.
  • 00:50:02 Já jsem vyrostl na jazzové hudbě,
  • 00:50:05 takže rytmus jsem měl
    od začátku v krvi.
  • 00:50:09 Že jsem studoval bicí nástroje,
    bylo víceméně náhodou,
  • 00:50:13 protože já jsem se chtěl dostat
    na dirigování na konzervatoř.
  • 00:50:18 Jenže dirigování se tam
    studovalo až od třetího ročníku.
  • 00:50:22 Ta škola byla na 5 roků
    a 2 roky jste musel dělat nástroj.
  • 00:50:27 Proto jsem dva roky
    studoval bicí nástroje
  • 00:50:32 a od 3.ročníku
    jsem měl dělat dirigování.
  • 00:50:36 Ale já jsem po 2 letech
    konzervatoř uzavřel
  • 00:50:41 a byl jsem přijat na Janáčkovu
    akademii na dirigování.
  • 00:50:46 Ukážu vám místo, kde jsme měli...
  • 00:50:50 To byl takový bod,
    kde jsme se s manželkou setkávali.
  • 00:50:55 Tady tenkrát nic nebylo.
    Tady to bylo prázdné.
  • 00:50:58 A tady na tomto rohu
    bývalo něco jinačího,
  • 00:51:03 tady jsme mívali rande.
    Většinou čekala ona na mě.
  • 00:51:07 -Já jsem chodil pozdě.
    -Vy a pozdě?
  • 00:51:10 -No vidíte, jak jsem se změnil.
    -Vždyť vy jste "pintlich".
  • 00:51:14 To jsem. To jsem se naučil
    až po zkušenostech s orchestry.
  • 00:51:20 Ale tenkrát jsem chodil pozdě.
    Pořád jsem měl nějaké akce.
  • 00:51:25 Přes den jsem studoval,
    byl jsem v opeře, ve filharmonii,
  • 00:51:30 ve škole a každý večer
    jsme byli buď v kině,
  • 00:51:34 nebo v opeře, nebo na baletu,
    nebo v Mahenově činohře.
  • 00:51:39 Takže to bylo non stop.
    Celý týden sedmkrát.
  • 00:51:43 Tady byl velký kulturní život
    a člověk to nasával plnými doušky.
  • 00:51:47 A co se v mládí naučíte,
    to vám zůstane až na stáří.
  • 00:51:52 A já ten entuziazmus
    a tu chtivost
  • 00:51:56 poznávat nové věci,
    toho jsem se dodnes nezbavil.
  • 00:52:00 Já se nadchnu pro všechno,
    co je nové.
  • 00:52:04 Zajímá mě kdeco.
    To jsou ty základy,
  • 00:52:09 které jsem dostal tady.
    Já jsem měl vynikající profesory.
  • 00:52:13 Například Břetislav Bakala
    a vedle něj Josef Veselka.
  • 00:52:18 To byl obrovský muzikant.
    Naučil jsem se od něho frázování.
  • 00:52:24 A možná že to sborové dirigování,
  • 00:52:28 kterého používám
    i při orchestrálním dirigování.
  • 00:52:34 Hudba je všechno.
    To je součást života.
  • 00:52:38 Bez toho jsem nemohl být
    a bez toho nemohu být dnes.
  • 00:52:54 Já jsem velice rád, že jsem
    mohl na svém prvním koncertě
  • 00:52:58 jako šéf České filharmonie
    dirigovat Mahlera,
  • 00:53:01 protože to je skladatel,
    který je mi velice blízký.
  • 00:53:05 Mahler je pro mě
    absolutní shrnutí
  • 00:53:10 celého 20.století.
  • 00:53:16 Hudebního, emocionálního,
    historického dění.
  • 00:53:21 Politického, uměleckého.
    Prostě v Mahlerovi je všechno.
  • 00:53:26 Jeden z důvodů, proč je dnes
    Mahler tak populární, je,
  • 00:53:31 že on sto roků dopředu
    předstihl dobu
  • 00:53:37 a v hudbě zachytil to,
    co se dnes děje.
  • 00:53:41 Rozervanost a na druhé straně
    veliké emoce.
  • 00:53:45 Láska, vášeň, nenávist.
    Všechno to je tam.
  • 00:53:50 A to je to, co je tak vzrušující.
  • 00:54:01 Tady to je jiné. Tady byly obchody.
    Teď trochu doleva a hned doprava.
  • 00:54:07 Teď se jmenuje Skácelova?
    To byla Masarykova.
  • 00:54:12 To už je ta ulice.
    Ty stromy tady nechali.
  • 00:54:15 Teď už jsme velice blízko.
  • 00:54:18 22, 22a, to je ano.
  • 00:54:21 Kde tady můžete parkovat?
    To je ono. 22a.
  • 00:54:28 Já jsem se tady
    před 67 lety narodil.
  • 00:54:33 Ona je tady nová.
  • 00:54:37 Dobrý den!
  • 00:54:40 Vy jste si teda vybral den.
  • 00:54:43 Já umývám okna, peru záclony
    a mám nepořádek.
  • 00:54:47 -Nezlobte se, že vás přepadáváme.
    -Pojďte dál.
  • 00:54:50 Tam byl klavír. Tady otec zkoušel,
    když měl kvartet.
  • 00:54:54 Tady měl otec psací stůl.
    Jako děcka jsme se tam schovávali.
  • 00:55:00 Ten výklenek si pamatuji přesně.
    Tady měl otec celou knihovnu.
  • 00:55:04 Až sem. Byla zasklená a plná knih.
  • 00:55:08 To jsem v životě nemyslel,
    že tady budu nazpátky.
  • 00:55:11 Takhle já jsem byl tady...
    Teď se mi zdá, že to snížili,
  • 00:55:15 ale ne. Ty okna jsou stejný.
    Jenže já... Teď já vidím až...
  • 00:55:20 Každý den tatínek přišel z práce
    asi v půl páté a v pět hodin
  • 00:55:25 jsem stál na tomto místě.
    Byly mi 4 roky, když jsem začal.
  • 00:55:30 Musel jsem předehrávat
    Ševčíkova cvičení.
  • 00:55:35 Otec mě klepal tužkou přes prsty
    a nadával, že to není dobré.
  • 00:55:40 Když mně bylo asi 10 let,
    tak sestra říkala tatínkovi,
  • 00:55:44 že nechci cvičit, že mě to nebaví.
    Tatínek se tak rozčílil,
  • 00:55:48 že vzal ty moje housličky
    a jak tady měli pelest od postele,
  • 00:55:52 tak ty housle rozbil.
    Tady to všechno začínalo.
  • 00:55:59 Od toho dne až do současnosti
  • 00:56:02 Zdeněk Mácal na své pozoruhodné
    cestě životem mnoho získal.
  • 00:56:06 Pro náš hudební svět
    je dnes nadějí pro zítřek.
  • 00:56:12 Lidé se diví,
    kde naberu tolik síly,
  • 00:56:16 abych mohl kromě koncertů a zkoušek
    dělat ještě tolik věcí -
  • 00:56:20 organizovat, cestovat,
    filmovat, rozhovory, novináři.
  • 00:56:25 Ale ta celá věc je prostá.
  • 00:56:28 Všechno, co děláte,
    dělejte s radostí a věřte v to.
  • 00:56:34 V tom momentě vám všechny ty síly
    zevnitř dají novou energii.
  • 00:56:40 A budete úspěšní,
    budete mít radost ze života.
  • 00:56:45 A den, který je třeba pod mrakem,
    se obrátí ve slunný den.
  • 00:56:53 To je celá filozofie. A hudba
    mně v tom pomáhala celý život.
  • 00:57:31 Skryté titulky:
    Jaroslav Švagr

Související