iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
20. 6. 2003
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

4 hlasy
6541
zhlédnutí

Hluboko naladěná Viola

Nejslavnější představení Divadla Viola, herečtí bardi a jejich pokračovatelé v dokumentu režiséra Viktora Polesného

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Hluboko naladěná Viola

  • 00:00:01 Hodně štěstí, zdraví,
    hodně představení,
  • 00:00:07 hodně štěstí, milá Violo,
    hodně představení!
  • 00:00:14 Všechno nejlepší k 40.narozeninám!
  • 00:00:18 -Děkuju pěkně.
    -To je ještě mladice, ta Viola.
  • 00:00:23 Já vám to takhle otočím.
  • 00:00:42 -Nazdar!
    -Ahoj! Pěkně vítám.
  • 00:00:46 Dobrý večer.
  • 00:00:49 Ahoj!
  • 00:01:50 Jo, jde to. Ale už to bylo lepší.
  • 00:02:32 Když jsem přišel do Violy poprvé,
    seděl jsem támhle. Já si tam sednu.
  • 00:02:40 Strašně jsem se bál,
  • 00:02:46 protože zhruba na tomto míste stál
    Luděk Hulan s basou,
  • 00:02:50 vedle něj bylo křídlo a Míša Polák
    a za bubny seděl Vladimír Žižka.
  • 00:02:55 Tak jsem si dodal odvahy
    a zeptal jsem se Luďka Hulana,
  • 00:03:00 jestli bych si nemohl zahrát.
    On nechtěl.
  • 00:03:06 Ale pak se mě nějakým záhadným
    řízením osudu zastal Vladimír Žižka
  • 00:03:12 a já jsem asi ve čtvrt na dvě došel
    k piánu k radosti Míši Poláka,
  • 00:03:19 protože ten už byl unaven.
  • 00:03:22 Z podřadné vinárničky se stal
    skutečně kumštýřský stánek.
  • 00:03:27 Zde můžete každý večer
    v intimním prostředí poznat
  • 00:03:32 naše přední jazzové hudebníky.
    Dnes v poprogramovém jam session
  • 00:03:37 to bude naše vynikají
    jazzová zpěvačka Eva Olmerová
  • 00:03:41 s doporovdem jazzového veterána
    klavíristy Míši Poláka
  • 00:03:45 a Karla Růžičky, který Evu podbarví
    sugestivním zvukem varhan.
  • 00:04:03 Podařilo se mi minout
    představení básniček.
  • 00:04:08 Těšil jsem se na to,
    až představení skončí a začne jazz.
  • 00:04:14 Četla se tu poezie beatniků.
    Lawrence Ferlinghettiho.
  • 00:04:19 Taky jsem slyšel o těch skandálech,
    jak tady Ginsberg
  • 00:04:24 dělal všelijaké párty.
    Ale na to jsem se nedostal.
  • 00:04:29 A taky mě ta americká poezie
    začala lákat úplně první.
  • 00:04:35 Protože to nebyla poezie
    zaměřená na krásu jazyka,
  • 00:04:40 ale byla to poezie,
    která byla výrazně prozaická.
  • 00:04:45 Ty věci, co psal Ferlinghetti,
    třeba básnička o prádle.
  • 00:04:50 To jsou popisy běžného života.
    Tam jsem se začal na poezii chytat.
  • 00:04:54 Sice mi to dalo velkou práci,
  • 00:04:58 ale přes ty americké beatniky
    to začalo.
  • 00:05:03 Pokud po ruce mám ale
    bohatství to neskonalé...
  • 00:05:11 Do světa mi pranic není,
    na nic nemám pomyšlení,
  • 00:05:15 vše je pro mne pouhý dým.
  • 00:05:19 Co mi po všem je,
    ať se kam chce točí země,
  • 00:05:26 jen buď víno v sklence mé.
  • 00:05:30 Jen buď víno v sklence mé.
  • 00:05:33 Jen buď víno v sklence mé.
  • 00:05:50 Myslím si,
    že byste docela rádi slyšeli,
  • 00:05:54 kdybych tu mluvil
    o počátcích Violy.
  • 00:05:58 Protože už nás moc pomětníků
    toho prvopočátku není.
  • 00:06:02 Na počátku byla Poezie s jazzem
    a hned nato Noc s Hamletem.
  • 00:06:07 Mlčel jsem tedy.
  • 00:06:14 A taky proto,
    že i v přírodě stěny mají uši.
  • 00:06:18 A že se pak vymlouváme na smrt,
    abychom mohli žít ještě špatněji.
  • 00:06:24 Vzpomněl jsem si na svou matku.
  • 00:06:28 Byl jsem její dvanácté dítě.
  • 00:06:31 A byť i s osudem v olověných botách
  • 00:06:35 spěchal jsem k ní
    v šatech po mrtvém Mozartovi.
  • 00:06:40 Jak to všechno začalo?
    Přišel ke mně ten Justl
  • 00:06:46 a řekl mi, jestli bych
    nerecitoval v této vinárně.
  • 00:06:53 Že to bude
    poetická vinárna Viola
  • 00:06:57 a jestli bych nerecitoval
    Holanovu báseň Noc s Hamletem.
  • 00:07:02 Holan byl tenkrát
    v naprosté nepřízni.
  • 00:07:07 -Víte proč?
    -Ne.
  • 00:07:11 Holan psal ještě takové básně,
  • 00:07:17 že vítal sovětskou armádu atd.
    -To znám.
  • 00:07:22 A když začaly procesy,
  • 00:07:28 tak Holan byl ještě pozván
  • 00:07:31 na nějakou
    velikou recepci na Hradě.
  • 00:07:38 A tam on vešel do té místnosti,
  • 00:07:45 která vždycky byly vyhrazena
    pro ty všechny špičky.
  • 00:07:50 Ústřední výbor, strana a vláda.
  • 00:07:53 Tam on vešel a řekl jim do očí:
  • 00:07:59 Vy jste vrahové a já s vámi
    nechci mít nic společného.
  • 00:08:05 A odešel odtamtud
    a zavřel se ve svém bytě na Kampě.
  • 00:08:10 A on skutečně nevycházel.
    Uzavřel se. To byla enkláva.
  • 00:08:16 On říkal: Tady je moje svoboda
    a za těmi mřížemi jsou oni.
  • 00:08:22 Maminka
  • 00:08:24 Ta stále na nástupišti loučení
    a nakonec sama.
  • 00:08:31 Nejmenšími dveřmi vstoupí,
    když je nám zle.
  • 00:08:37 K její oslavě by nestačila noc.
  • 00:08:40 Kdyby hvězdy jednou rukou
    zvedly vůz, do kterého usedla,
  • 00:08:45 jen aby spěchajíc ke svému dítěti
    dorazila dřív než její úzkost,
  • 00:08:49 zatímco tma blázní...
  • 00:08:51 Svaz spisovatelů měl to druhé
    představení vyhrazené pro sebe.
  • 00:08:57 Zřejmě se k tomu měli vyjádřit.
  • 00:09:01 -Možná to měli odsoudit.
    -Ty by se skoro čekalo.
  • 00:09:06 Ale místo toho se tady někteří
    najednou cítili úplně provinile.
  • 00:09:14 -Která to byla spisovatelka?
    -Já už si to jméno nepamatuju.
  • 00:09:20 Byla tenkrát známá.
    A byla velice angažovaná.
  • 00:09:24 Řekla mi: Všichni jsme svině,
    tohle je básník.
  • 00:09:30 Rozumíte?
    Já jsem to slyšel na vlastní uši.
  • 00:09:34 Tady vycházeli z toho
    já jsem byl v tom lokále.
  • 00:09:38 Kdesi osvětlené sklo šilhá blbě
    žlutým okem v sýru buddhismu.
  • 00:09:44 A zlé předtuchy jako zamaštěné
    karty všudypřítomné vědmy
  • 00:09:50 zdají se rozhodovat osud
    při mariacelské svíčce.
  • 00:09:57 Když se to chystalo,
    tak přišel ke mně Karel Höger
  • 00:10:04 naproti v divadle a říkal mi:
  • 00:10:07 Pane kolego, uvědomujete si,
    že jste členem Národního divadla?
  • 00:10:16 Pokládáte z vhodné,
    aby člen Národního divadla
  • 00:10:22 šel recitovat nějaké básničky
    tady naproti do vinárny,
  • 00:10:27 jak jsem slyšel,
    že to máte v úmyslu?
  • 00:10:31 Já jsem říkal: Pane Höger,
    to nejsou nějaké básničky.
  • 00:10:36 Je to veliká báseň
    Vladimíra Holana,
  • 00:10:41 kterou jsem ochoten recitovat
    nejen ve vinárně,
  • 00:10:44 ale třeba na křižovatce,
    kdyby k tomu mohlo dojít.
  • 00:10:48 A nemyslím si, že by došlo
    k nějakému znehodnocení
  • 00:10:54 členství v Národním divadle.
  • 00:10:57 A musím říct, že netrvalo dlouho
    a všechny je tady máte.
  • 00:11:06 Mladičká manželka jednoho sedláka
    splétala kožíšky jen.
  • 00:11:12 Vždycky mu říkala: Láska mě neláká,
    jeď klidně jen pracovat ven.
  • 00:11:18 jeď klidně jen pracovat v háj,
  • 00:11:21 jeď klidně jen pracovat v háječek,
  • 00:11:26 ach, háječek,
    jeď klidně jen pracovat v háj.
  • 00:11:31 Jeď klidně jen pracovat v háj!
  • 00:11:34 Tady se popíjelo, pochopitelně.
  • 00:11:37 To byla druhá základní
    moje škola života,
  • 00:11:41 protože během nocí strávených tady
    jsem viděl Václava Havla,
  • 00:11:45 viděl jsem tu Miroslava Macháčka,
    který si vždy sedl na modré schody
  • 00:11:51 a nadával na lidi, kteří dělali
    věci jinak, než on chtěl.
  • 00:11:56 Já jsem nevěděl, kdo on je.
    Přicházel v džínové bundičce
  • 00:12:00 a znal se dobře s Luďkem.
    A vždycky byl nespokojen s něčím.
  • 00:12:04 Až po měsíci mi Luděk řekl, že
    to je režisér z Národního divadla
  • 00:12:10 a že není spokojen s herci,
    kteří mu kazí jeho představení.
  • 00:12:17 Co dělá člověk, když je stár?
    Na mládí své se rozpomíná.
  • 00:12:23 Kolik mi tehdy bylo jar,
    když chutnala mi mělničina?
  • 00:12:28 Teď zbývá mi už let jen pár,
  • 00:12:31 však dosud s přivřenými víčky
    nalévám si ji do skleničky.
  • 00:12:38 Vždyť vínu jsem si neodvyk,
    nezanevřel jsem na tu révu
  • 00:12:42 a jezdím někdy na Mělník.
  • 00:12:46 A láska? Konec chvalozpěvu
    ať vyzní jako vroucí dík.
  • 00:12:52 Na skráních maje mnohou vrásku,
    vracívám se zas k tomu svazku.
  • 00:12:58 Když jsem poprvé viděl Františka
    Vláčila, tak ležel u baru na zemi.
  • 00:13:03 Nezdálo se, že by byl nespokojen.
  • 00:13:07 Vypadal velmi smířen
    se svou situací.
  • 00:13:13 Takhle to tady obvykle nevypadá.
  • 00:13:16 Za chvíli bude Viola plná mladých
    lidí. Ale musí se také zkoušet.
  • 00:13:20 Jako například zkouší
    pan Němeček s paní Rubanovičovou
  • 00:13:25 a s paní Fererovou program z veršů
    Francoise Villona.
  • 00:13:35 Vem arzenik a olovo tam vlej!
  • 00:13:40 Posypej sírou, co svařilo se tu!
  • 00:13:45 Nehašeným to vápnem zamíchej!
  • 00:13:50 Pak rozkrájej tam propocenou botu!
  • 00:13:54 A z židovky tam vetři nečistotu!
  • 00:13:59 Z malomocného opatři si hlen!
  • 00:14:04 Žluč z vlků, lišek, jezevců a fen.
  • 00:14:08 S utrejchem svař to,
    zalej do aspiku,
  • 00:14:13 aby to bylo hodně ostré jen!
  • 00:14:17 A škvař v tom
    jazyky svých klevetníků!
  • 00:14:22 Je řada vynikajících herců,
    kteří sem nikdy nevkročí.
  • 00:14:29 Ale protože já jsem měl rád
    poezii od studentských let.
  • 00:14:36 Rád jsem ji četl a objevoval,
  • 00:14:40 kupoval si básnické sbírky
    Halase, Seiferta, Hory a Nezvala.
  • 00:14:46 Tak jak to vycházelo.
    My jsme na to čekali.
  • 00:14:50 A rád jsem recitoval.
  • 00:14:54 A tento prostor byl jako dělaný.
    Já jsem tady od roku 1965,
  • 00:15:00 takže taky skoro 40 let
    mého hereckého života.
  • 00:15:06 Však dobře vím,
    že básník musí vždycky říci víc,
  • 00:15:12 než co je ukryto ve hřmotu slov.
  • 00:15:16 A to je poezie.
  • 00:15:20 Jinak by nemohl heverem verše
    vypáčit poupě z medových závěsů
  • 00:15:25 a nutit mráz,
    aby vám přeběhl po zádech,
  • 00:15:29 když svléká pravdu.
  • 00:15:39 Já nevím, kdy to kdo dělal.
    Věnec sonetů obrazem.
  • 00:15:44 To je něco jedinečného
    v české poezii,
  • 00:15:50 když se najde básník, který dokáže
    takovým způsobem jako Seifert
  • 00:15:54 napsat čtrnáct sonetů
    a z těch čtrnácti prvních veršů
  • 00:15:59 udělat patnáctý sonet,
    aby to mělo hlavu a patu
  • 00:16:04 a byla to vrcholná poezie o Praze.
  • 00:16:08 Praha, to chutná jak hlt vína,
    opakuji si stokráte
  • 00:16:12 to jméno dechem naváté
    a sladší dechu milenčina...
  • 00:16:16 Já mám takové tři body, tři slova,
    které souvisejí s Violou.
  • 00:16:21 Magie, zázrak a věrnost.
  • 00:16:24 Já začnu od té věrnosti.
    Ono se málokdy stane,
  • 00:16:32 aby člověk ještě na DAMU
    dostal pozvání někam,
  • 00:16:36 kde to začíná, kde to teprve kvasí
    a lidi se tam scházejí,
  • 00:16:40 a nevědí, co z toho vyleze.
    Já jsem ještě při škole
  • 00:16:44 tady byla jako divák, potom
    v roce 1966, tedy před 37 lety
  • 00:16:50 jsme dělali s Josefem Abrhámem
    Kainarovo Moje blues.
  • 00:16:55 Jeden z nich,
    ten starý učitel na cello,
  • 00:16:59 zasmál se nahlas
    a všichni se pohnuli.
  • 00:17:02 Zasmál se nahlas a ono to zaznělo
    jako kus masa, když pleskne o zem.
  • 00:17:08 Učeň se dívá na malého chlapečka,
  • 00:17:12 jak malé zvíře se dívává na jiné.
  • 00:17:16 Ještě ne chytit a rváti si
    z cizího, a už přece.
  • 00:17:21 A najednou jsem zjistila, že
    je rok 2003 a já jsem tady pořád.
  • 00:17:33 Dva trychtýři jdou noční tmou.
  • 00:17:40 Postavou jejich zúženou
    měsíční světlo teče stále
  • 00:17:44 na cestu lesem a tak dále.
  • 00:17:52 Vždycky mě fascinovalo,
  • 00:17:58 jak tento malinkatý prostor
    dává možnost rozletu duše.
  • 00:18:02 My jsme si tady s Jiřím Adamírou
    říkaly něhyplné verše
  • 00:18:06 a já měla pocit,
    že to Jiří říká mně.
  • 00:18:10 Ale on to říkal všem dámám tady.
    Tady je úchvatná blízkost,
  • 00:18:15 vše se sděluje z oka do oka,
    z duše do duše.
  • 00:18:19 Ta blízkost je nádherná.
  • 00:18:30 Kdyby mně to Český rybářský svaz
    nebo moje žena dovolily,
  • 00:18:34 řekl bych svému synovi:
    Jsi a staň se pytlákem.
  • 00:18:38 Překonáš zbabělost a najdeš odvahu.
  • 00:18:43 Až budeš unikat nástrahám,
    zaženeš tmu ve svém srdci.
  • 00:18:48 Ve své hlavě.
    A až se bude rozednívat, spatříš,
  • 00:18:54 jak srna dává srnčatům pít.
    Pochopíš přírodu.
  • 00:18:59 Až uvidíš plavat zajíce.
  • 00:19:03 Nebo až uslyšíš
    naříkat ptáky před smrtí.
  • 00:19:08 A hlavně se naučíš porážce.
  • 00:19:13 Já jsem se několikrát přistihla,
    že když jsem v jiném divadle,
  • 00:19:20 o televizi nemluvě,
    že mně hodně vadí,
  • 00:19:24 když není slovo přednášeno
    jasně, zřetelně, srozumitelně.
  • 00:19:29 Jak se mluvené slovo
    interpretuje na tomto jevišti,
  • 00:19:33 to je jeden ze základních znaků
    estetiky Violy,
  • 00:19:38 že se zprostředkovává divákům
  • 00:19:41 velmi kultivovaná
    podoba českého jazyka.
  • 00:19:46 Dále bych ráda zmínila
    specifický humor Violy.
  • 00:19:51 Že bych vám řekl zážitek, který
    mi připravil pan doktor Justl?
  • 00:20:00 Když bylo 15.výročí Violy,
    tak měl fantastický nápad,
  • 00:20:05 který se mně hrozně líbil
    a velice mě to poctilo.
  • 00:20:10 Z recitátorů, kteří ve Viole
    vystupovali, vybral čtyřicet.
  • 00:20:15 -Jedna.
    -Čtyřicet jedna.
  • 00:20:20 A rozdělil to na polovinu.
    Dvacet a dvacet jedna.
  • 00:20:26 A protože věděl, že každý může
    udělat jenom krátký úsek,
  • 00:20:32 tak vybral
    pro každého recitátora básničku,
  • 00:20:36 která se k němu hodila.
    A aby se nerušilo potleskem,
  • 00:20:41 aby večer měl hladký průběh,
    odehrával se v Rudolfinu,
  • 00:20:47 tak připravil dvacet židlí,
    které byly rozestaveny tak,
  • 00:20:53 abychom se nekryli.
  • 00:20:56 V prvním poločase nastoupilo
    20 předních českých recitátorů.
  • 00:21:00 Já a Hanzlík jsme tam
    tehdy byli jako mladá generace.
  • 00:21:05 A Vladimír nařídil, protože
    se mezi námi mohou vyskytnout tací,
  • 00:21:09 kteří se nenaučí text,
    tak aby to nevypadalo trapně,
  • 00:21:14 všichni povinně budeme mít desky,
    v těch deskách texty
  • 00:21:19 a budeme ty texty jako číst,
    aby to nevypadalo,
  • 00:21:23 že mladí mají čistou hlavu
    a staří jsou pitomí.
  • 00:21:28 Dostali jsme jednotné desky
    a začalo to.
  • 00:21:32 Začal Lukavský:
  • 00:21:36 Sám svobody, kdo hoden,
    svobodu vzdá atd.
  • 00:21:40 Do toho Hrušínský:
    Byl pozdní večer, první máj...
  • 00:21:45 A najednou se na jevišti
    začal odehrávat souboj talentů.
  • 00:21:52 Souboj gigantů. Místo toho,
    aby se každý oddal poezii,
  • 00:21:58 tak každý přidal, aby byl lepší
    než ten před ním.
  • 00:22:03 A teď se nesmělo tleskat,
    protože by to zabralo hodně času.
  • 00:22:07 Ještě nám Vladímír řekl,
    že se to musí dělat pečlivě,
  • 00:22:11 protože to je přímý přenos
    a bude se z toho dělat deska.
  • 00:22:16 A pointa, kterou
    Vladimír připravil, byla,
  • 00:22:21 že na závěr celé té slavy
    bude pan profesor Nedbal,
  • 00:22:26 který nás všechny učil.
    Že to bude hold panu Nedbalovi,
  • 00:22:31 který to krásně uměl
    a dostal báječnou básničku.
  • 00:22:36 A vlastně kvůli němu
    se to dělalo s těmi deskami,
  • 00:22:41 protože mohl zapomenout.
  • 00:22:44 Takže dvacet prvních prošlo,
    dvacet druhých prošlo
  • 00:22:50 a došlo
    na pana profesora Nedbala.
  • 00:22:54 Byl báječně oblečený a ohromně
    se bavil přehlídkou svých žáků.
  • 00:23:00 Pak to na něj jako dopadlo,
    udělal pauzu...
  • 00:23:08 Dlouho vstával. Ne kvůli stáří,
    ale aby to bylo působivé.
  • 00:23:14 Vstal,
  • 00:23:17 vzal ty desky,
  • 00:23:22 zavřel, odložil.
  • 00:23:25 Tím dal najevo, že těch 40 lidí
    to neumí, a on to umí.
  • 00:23:31 A řekl:
  • 00:23:37 Jan Neruda
    A hrdý buď
  • 00:23:54 A hrdý buď, národe můj.
  • 00:23:57 Buď hrdý.
  • 00:24:03 Národe náš český, buď hrdý.
    Hrdý buď!
  • 00:24:14 Buď hrdý! Národe, hrdý buď.
  • 00:24:18 V sále všichni šeptali.
    Celý sál to uměl.
  • 00:24:23 A dvacet recitátorů
    sedělo a dělalo:
  • 00:24:31 Protože nikdo nemohl napovědět
    tomu starému pánovi.
  • 00:24:36 Všichni dělali, jak je to krásné.
  • 00:24:39 Národe můj, buď hrdý.
    A věčně hrdý buď.
  • 00:24:44 Buď hrdý, národe náš český.
    Hrdý buď!
  • 00:24:52 Frenetický potlesk.
  • 00:24:55 Všichni odcházeli,
    jako když je přejde horký dech.
  • 00:25:00 Všichni se styděli.
    Když jsme se protlačili ven,
  • 00:25:05 tak on řekl: Tak co, mladej?
    Dostal jsem se z toho dobře, ne?
  • 00:25:25 Dnes - 3.října -
    se mi stala neobvyklá příhoda.
  • 00:25:36 Jakmile mi ráno přinesla
    Mavra Pulcheriovna, moje bytná
  • 00:25:43 a dobrá ruská duše vyčištěné boty,
    zeptal jsem se jí,
  • 00:25:49 kolik je hodin na věži kostela.
  • 00:25:54 Mavra Pulcheriovna odešla.
    Asi na střechu.
  • 00:26:00 Když se vrátila,
    bylo dávno deset pryč.
  • 00:26:07 V tu dobu jsem měl být už v úřadě.
  • 00:26:11 Přednosta oddělení Stokoza
    Jestigněvič pořád říká:
  • 00:26:16 Co teď máš, holoubku můj,
    pořád tak popletenou hlavu?
  • 00:26:21 Práci zamotáváš tak,
    že se v tom ani ministr nevyzná.
  • 00:26:36 Jede Ilja, jede cestičkou,
    z hory na horu skokem přeskakuje,
  • 00:26:44 z chlumu na chlum
    se krokem přehupuje
  • 00:26:47 a modrá moře objíždí kolem.
  • 00:26:50 Tak dojel bohatýr
    do smolenských blat,
  • 00:26:52 do těch černých blat
    a temných hvozdů,
  • 00:26:55 kde stojí podél cest
    strašliví loupežníci.
  • 00:27:00 Je jich všeho všudy 40 tisíc.
  • 00:27:05 40 tisíc a ještě jeden.
  • 00:27:11 Z dálky zahlédli,
    jak k nim někdo jede.
  • 00:27:15 Tu zvolal náčelník loupežníků:
    Chopte se, bratři, toho mládence!
  • 00:27:21 Svlečte mi z něho jeho pestrý šat,
    stáhněte z něho pestré odění,
  • 00:27:26 vezměte mu jeho dobrého koně,
    dejte se, bratři, mečem do díla!
  • 00:27:31 I vidí milý Ilja Muromec,
    že přišla bída, že je s ním zle.
  • 00:27:36 Popadl z hlavy svou přilbu
    a začal jí bít kolem sebe.
  • 00:27:41 Rozmáchne se vlevo a je ulička.
  • 00:27:46 Rozmáchne se vpravo a je brázdička.
  • 00:27:51 Loupežníci padají jako zralé klasy.
    I vidí loupežníci, že přišla bída,
  • 00:27:55 že je s nimi zle,
    a začnou volat velikým hlasem:
  • 00:28:00 Hoj, dobrý mládenče,
    nech něco na semeno!
  • 00:28:05 Ale Ilja nedal na jejich slova.
    Pobil všechny loupežníky.
  • 00:28:10 nenechal na semeno ani jednoho.
  • 00:28:13 Do velkých divadel
    často přijdou náhodní diváci.
  • 00:28:17 Třeba dostanou lístek.
    V Národním je 800 lidí
  • 00:28:25 a já nevím, kolik z nich opravdu
    chce do divadla dnes večer jít.
  • 00:28:29 Myslím, že je to malé procento.
    Do Violy chodí 9O lidí
  • 00:28:34 a všichni sem chtějí jít
    na tu věc ten večer.
  • 00:28:41 To byla malá Italka,
    malířům denně seděla.
  • 00:28:45 Tenká byla jak píšťalka
    krom velkých...
  • 00:28:51 bot nic neměla.
    Křehká byla jak vázička
  • 00:28:55 a půvabem jen hýřila,
    však vůni strašnou šířila,
  • 00:29:00 neb nemyla se, kočička.
  • 00:29:03 Když modelem chceš stát,
    když malíř má tě malovat,
  • 00:29:06 koupel si musíš dát,
    než začneš pózovat.
  • 00:29:10 Když modelem chceš stát,
    když malíř má tě malovat,
  • 00:29:14 snaž se o svoje vnady pečovat.
  • 00:29:18 V těchto šatech chci být pohřben.
  • 00:29:24 Ty ses jich dotkla,
    tys je posvětila.
  • 00:29:28 Též o to jsem tvého otce poprosil.
  • 00:29:31 Má duše se vznáší nad rakví.
  • 00:29:37 Ať mě prosím tě nešacují.
  • 00:29:41 Tato červená stuha,
    kterou jsi měla na ňadrech,
  • 00:29:46 když jsem tě poprvé našel
    mezi tvými dětmi.
  • 00:29:50 Poceluj je tisíckrát
  • 00:29:53 a vypravuj jim osud
    jejich nešťastného přítele.
  • 00:29:59 Miláčkové! Jak se kolem mě hemží!
  • 00:30:03 Jak se k tobě přimknul,
  • 00:30:06 jak jsem se tě nedovedl
    pustit od prvého okamžiku.
  • 00:30:12 Tato stuha budiž pohřbena se mnou.
  • 00:30:16 Dalas mi ji k narozeninám.
  • 00:30:20 Jak jsem to všecko tehdy hltal.
  • 00:30:26 A netušil jsem,
    že mě cesta povede až sem.
  • 00:30:33 Utiš se, utiš!
  • 00:30:49 Jsou nabity.
  • 00:30:54 Odbíjí dvanáctá.
  • 00:30:59 Budiž tedy.
  • 00:31:02 Sbohem, Loto!
  • 00:31:09 Loto, sbohem!
  • 00:31:19 Já nemohu
    otevřít širokou cestu zradě.
  • 00:31:27 Dokonce i kdybych
    s tvou pomocí zítra zvítězil.
  • 00:31:31 Jsou prostě věci,
    které král nesmí udělat.
  • 00:31:36 Především nesmí být poražen.
    Pak teprv všechno ostatní.
  • 00:31:41 Mohu přijmout zradu
    kteréhokoliv z Rudolfových pánů.
  • 00:31:45 Dokonce ji i přivítám.
    Ale nemohu přijmout pomoc člověka,
  • 00:31:50 který léta, a vždycky v rozhodující
    chvíli, zrazoval mne.
  • 00:31:55 Pane, chápu tvou hrdost. Snad
    můžeš padnout a uchovat si čest,
  • 00:32:01 jak říkáš, ale tvá čest
    bude brzy lhostejná poražené zemi.
  • 00:32:06 Lidé se nenasytí cti
    a požáry nebudou hořet míň,
  • 00:32:11 jestliže král uchoval svou čest.
    Právě ve světle smrti je čest
  • 00:32:15 leda lesklé slůvko. K mé cti
    by bylo patřilo stát proti tobě.
  • 00:32:19 Ale přicházím za tebou. Přijmeš-li
    mou pomoc a zvítězíme-li,
  • 00:32:24 pak budou moje jméno
    vláčet bahnem u každého stolu,
  • 00:32:28 u kterého se bude žvanit
    o bitvě na Moravském poli.
  • 00:32:32 Dvojitý zrádce.
  • 00:32:35 Příjemné sousto pro lidi,
    kteří se nikdy ničeho nedvážili.
  • 00:32:38 Přesto jsem přišel.
    Co se říká o mně nebo o mé cti,
  • 00:32:42 je bezvýznamné,
    když jde o osud celého království.
  • 00:32:47 Mohu-li zachránit království
    před Habsburkem za cenu toho,
  • 00:32:51 že ti, které jsem zachránil,
    budou po mně plivat, ať si plivají.
  • 00:32:57 Člověk vydrží víc, než si myslí.
    Přece tu nejde o nás dva.
  • 00:33:03 Jsem krále té země. Čest krále
    je trochu taky ctí království.
  • 00:33:10 V tom je mezi námi rozdíl.
  • 00:33:13 Země, v níž by museli plivat
    na svého vlastního krále,
  • 00:33:18 to je možná lepší,
    když ta země hoří.
  • 00:33:22 Máš jistě pravdu, ve světle
    požáru čest bledne rychle,
  • 00:33:26 ale přece je ještě něco horšího -
    přihlížet požáru beze cti.
  • 00:33:33 Mě na tom vždycky lákal
    vybroušený tvar toho miniprostoru.
  • 00:33:40 Udělat na malém jevišti velký
    prostor, to nutí k metaforám.
  • 00:33:45 MLUVÍ RUSKY:
    Jevleňje šestnáctoje.
  • 00:33:51 Pardon.
  • 00:33:59 Sedmnáctý výstup!
    Kdy už to utrpení skončí?
  • 00:34:03 Jestli ta muka potrvají
    ještě 5 minut, začnu volat o pomoc.
  • 00:34:07 Opona!
  • 00:34:08 Bravo!
  • 00:34:10 -Dějstvije vtaroje!
    -Druhé dějství!
  • 00:34:19 MLUVÍ RUSKY
  • 00:34:28 -Promiňte, kolik to má dějství?
    -Pět.
  • 00:34:37 MLUVÍ RUSKY
  • 00:35:02 Zapomněl jsem si vzít užívací sodu.
  • 00:35:07 Asi budu mít žaludeční katar.
  • 00:35:10 MLUVÍ RUSKY
  • 00:35:16 To je zvláštní. Smirnovský
    chlastá celý den vodku,
  • 00:35:21 a žádný žaludeční katar nemá.
  • 00:35:25 Já si myslím,
    že to je velmi divadelní prostor.
  • 00:35:29 Těch 37 let, co se tady pohybuju,
    tak si to nadále myslím.
  • 00:35:35 Dnes je ještě divadelnější,
    protože dřív bylo vedle řeznictví,
  • 00:35:41 takže tady byla stěna a dalo
    se nastupovat jen od kluků.
  • 00:35:46 Teď je to prokopané a herec
    tam může i vydržet půl hodiny,
  • 00:35:52 aby měl nástup z druhé strany.
  • 00:35:55 Jsou tady taková malá lanka,
    na které se věsí různé závěsy.
  • 00:36:00 To, co dá ve velkém divadle
    hodně práce s materiálem a světly,
  • 00:36:05 tak tady natáhneš dva bílé hadry
    a máš světlé divadlo.
  • 00:36:13 A když chceš les,
  • 00:36:18 tak tady neopotřebuješ projekční
    přístroj. Nic takového.
  • 00:36:23 Já myslím, že Viola člověka
    naučila z mála udělat hodně.
  • 00:36:30 Už zase začínají bobptnat!
  • 00:36:40 -Ja ljublju těbjá.
    -A já tě zabiju
  • 00:36:44 -Ja ljublju těbjá.
    -A já tě zabiju.
  • 00:36:47 -Ja ljublju těbjá.
    -A já ubiju těbjá!
  • 00:36:59 Porota vynesla
    osvobozující rozsudek.
  • 00:37:05 Mám několik inscenací,
    na které chodím 20x, 30x.
  • 00:37:11 Řekni jakou.
  • 00:37:13 V poslední době mám ráda inscenaci
    Mistrovská lekce s E.Balzerovou.
  • 00:37:25 Tahle ďábelská hudba!
    Pojď! Naplň mě zlobou.
  • 00:37:35 Prach jeviště, nevdechuj ho!
    Dívají se na mě.
  • 00:37:39 Kdo je to tlusté řecké děvče,
    o kterém jsme nikdy neslyšeli
  • 00:37:43 a které teď poprvé zpívá
    v našem chrámu chrámů?
  • 00:37:48 Ticho. Je čas. Začni!
  • 00:37:57 JE SLYŠET ŽENSKÝ HLAS,
    MLUVÍ ITALSKY
  • 00:38:17 Čekají, až začneš zpívat.
  • 00:38:20 JE SLYŠET OPERNÍ ZPĚV
  • 00:38:25 To jsem já, ten hlas.
  • 00:38:35 Ano. Troufla jsem si
    do největších výšek.
  • 00:38:39 Celý můj život
    směřoval k této chvíli.
  • 00:38:46 Debut v La Scale!
  • 00:38:48 Já to tady cítím.
  • 00:38:53 I teď na mě Viola
    zapůsobila jako prostor.
  • 00:38:57 Všechno se ve mně nabudí.
    Ta chemie začne pracovat.
  • 00:39:01 Jako by tu bylo svatý místo.
  • 00:39:05 Když vidíme ty fotky,
    sem vstupují už starší herci.
  • 00:39:12 Zralejší. Že už potřebují
    tuto vnitřní výpověď říct nablízko.
  • 00:39:19 Ale ten hlas!
    S hlasem si moc nezašukáš.
  • 00:39:26 Vím, jak o mně mluví.
    Je mi to jedno.
  • 00:39:29 Vím, co chci,
    a po dnešním večeru to budu mít.
  • 00:39:33 Neuplynul ani rok
    a stala jsem se královnou La Scaly.
  • 00:39:38 To už něco znamená.
  • 00:39:41 Vyhrála jsem, Batisto!
    Dokázala jsem to!
  • 00:39:48 Proč mi nemůžeš říct,
    že mě miluješ?
  • 00:39:52 Nechtěj to po mně.
    Při představení ne.
  • 00:39:55 Kde mám tužku na obočí? Někdo ji
    ukradl. Všichni jsou tak závistiví!
  • 00:39:59 Chtějí vidět můj krach. Kradou
    mi make-up, trhají mé kostýmy.
  • 00:40:03 Kde mám rtěnku? Teď ne, Batisto.
    Nerada tě vidím za sebou v zrcadle.
  • 00:40:09 Pořád se mě ptáš, jestli tě miluju.
    Máš co jsi chtěl. Slavnou ženu.
  • 00:40:15 I já mám, co jsem chtěla.
    Každý večer, když zpívám.
  • 00:40:20 Když zpívám, nejsem tlustá,
    nejsem ošklivá,
  • 00:40:24 nejsem manželka starého muže.
  • 00:40:27 Jsem všecko, co jsem chtěla být.
  • 00:40:37 Takhle si lásku nevynutíš, Batisto.
  • 00:40:39 Byla léta, kdy se tady dělal
    opravdu úchvatný repertoár,
  • 00:40:45 který se nikde jinde nenašel.
    Teď už je to jiné.
  • 00:40:50 Ten rozptyl je daleko větší.
    Myslím, že i tady se nedělá
  • 00:40:55 jenom poezie,
    ale spousta dalších žánrů,
  • 00:40:59 takže je to rozvolněnější.
    -Je to dobře, nebo špatně?
  • 00:41:03 To si netroufám tvrdit.
    Když si vezmeme inscenaci
  • 00:41:08 B.Bohdanové a J.Somra,
    tak to je krásné setkání
  • 00:41:14 s výsostným herectvím
    a velmi zajímavou literaturou.
  • 00:41:17 Vy jste čarodějnice!
    Ano. Čarodějnice.
  • 00:41:22 Ba ne. Já už vím, co za tím je.
    To je zásah shůry.
  • 00:41:31 Jak má člověk džina,
    tak ho musí ohlásit.
  • 00:41:36 Já nedovolím, abyste tu seděla
    s džinem v ruce a čekala,
  • 00:41:40 až budu moct zavřít já.
    -Já to potom ohlásím.
  • 00:41:45 Ode mě už se ale nedočkáte ničeho.
  • 00:41:49 -Tak už jsem se dočkala. Džina.
    -Ne! Pojďte sem!
  • 00:41:54 Kdo vám tu kartu poslal?
    Kdo to byl? Řekněte!
  • 00:42:00 Bůh. Ano, sám bůh.
  • 00:42:03 Že vám tu kartu poslal bůh?
  • 00:42:07 -Ano. -Nemluv se mnou
    tak protektorsky, ty potvoro!
  • 00:42:13 Jak to se mnou mluvíte, vy...
  • 00:42:17 -Já tady nebudu čekat...
    -Prosím vás, já se vám omlouvám.
  • 00:42:21 -Já zavolám sestřičku!
    -A co byste jí chtěla říct?
  • 00:42:25 Že vás obtěžuje nějaký muž?
    Prosím vás, nechoďte.
  • 00:42:29 Počkejte. Pojďte! Nebojte se!
  • 00:42:33 Zahrajeme si už jenom
    jednu poslední partičku.
  • 00:42:37 -Jednu poslední. Vemte si karty.
    -Tak dobře. Snad to půjde rychle.
  • 00:42:42 -Určitě to půjde rychle.
    -Hrajte a nemluvte.
  • 00:42:46 -My jsme nějaký nabroušený.
    -Nabroušený ne, ale unavený.
  • 00:42:51 Stačí když vyhrajete tuhle
    partičku, a půjdeme dovnitř.
  • 00:42:56 -Ty mrcho jedna.
    -No!
  • 00:42:58 -To říkám té kartě.
    -Nelžete!
  • 00:43:02 -Do pekel! Kristapána!
    -Musíte v jednom kuse klít?
  • 00:43:06 Kurva!
  • 00:43:12 Tak to řekněte.
    Máte ho, tak to řekněte.
  • 00:43:17 -Džin.
    -Nahlas by to nešlo?
  • 00:43:21 Já vás skoro vůbec neslyším.
  • 00:43:25 Hegot! Sakra! Krucifix! Mám džin!
  • 00:43:32 Už tu hrajou moji studenti.
    Martin Hofman, Zuzana Kainarová,
  • 00:43:38 Jirka Hána. Není větší potěšení
    pro pedagoga,
  • 00:43:42 než když sám účinkuje ve Viole,
    ve výuce jim něco říká
  • 00:43:47 o tomto způsobu interpretace
    a večer tu vidí své studenty
  • 00:43:52 to tady praktikovat.
  • 00:43:58 Jak jsem to ráno vstal?
  • 00:44:02 Pozvedl jsem své cáry,
    pozvedl jsem ruce k nebi
  • 00:44:06 a vydal se k Jeho Excelenci
    Ivanu Lafanasijeviči.
  • 00:44:15 Račte přece znát
    Ivana Lafanasijevičie, ne?
  • 00:44:19 Tak to neznáte svatého člověka.
  • 00:44:22 To je vosk před tváří Páně.
    Ten taje jako vosk.
  • 00:44:26 Až měl slzy v očích,
    když všechno ráčil vyslechnout,
  • 00:44:32 Ach! - povídá Ivan Lafanasijevič -
  • 00:44:36 Marmeladove, už nejednou
    jste zklamal moje očekávání,
  • 00:44:43 povídá Ivan.
  • 00:44:45 Já vás přijmu ještě jednou
    na svoji osobní zodpovědnost.
  • 00:44:55 Mějte to na paměti, Marmeladove.
  • 00:44:59 Můžete jít.
    Hele, Marmeladove!
  • 00:45:03 Ještě si se mnou
    musíte udělat indiána.
  • 00:45:06 Tak jsme si udělali indiána.
  • 00:45:10 Heja, heja, heja, heja...
  • 00:45:16 Ivan Lafanasijevič jako náčelník.
  • 00:45:20 A já jako zástupce trochu níž.
  • 00:45:24 Heja, heja, heja, heja...
  • 00:45:27 Tak jsme si dělali indiány.
  • 00:45:29 V pracovní době.
  • 00:45:36 Slíbal jsem prach z nohou jeho.
  • 00:45:40 V duchu, neboť ve skutečnosti
    by mě to asi zabilo.
  • 00:45:45 A Ivan by to jako stoupenec nových
    myšlenek neráčil dovolit.
  • 00:45:52 Vrátil jsem se domů.
  • 00:45:56 Když jsem řekl,
    že jsem byl znovu přijat do úřadu
  • 00:46:00 a že znovu beru gáži,
  • 00:46:03 udělala si se mnou indiána
    i Katěrina Ivanovna.
  • 00:46:09 To se událo,
    velevážení, před pěti nedělemi.
  • 00:46:13 To se událo,
    velevážení, před pěti nedělemi.
  • 00:46:17 To se událo,
    velevážení, před pěti nedělemi.
  • 00:46:27 Jak se to ráno stalo?
  • 00:46:30 Katěrina Ivanovna i Sonička.
  • 00:46:33 Jako bych se octl
    v království nebeském.
  • 00:46:37 To dříve, když jsem ležel jako
    zvíře, nadávky se jen sypaly.
  • 00:46:42 Ale teď chodí po špičkách
    a okřikují děti. Pšš!
  • 00:46:48 To si nepamatuju.
  • 00:46:51 -Jeden hlas.
    -Jo. To tam dejte.
  • 00:46:55 Michálku, dejte tu hudbu
    na Poslední duchy.
  • 00:47:00 -Před první intremezzo.
    -Intermezzo! Ano, Jeden hlas.
  • 00:47:05 Intermezzo! Půlnoc.
  • 00:47:11 V rozlehlých rovinách spí
    bledé luny syt.
  • 00:47:16 Kolem hor temno je,
    v jezeru hvězdný svit.
  • 00:47:20 Nad jezerem pahorek stojí,
    na něm co souk stín kol zdvíhá,
  • 00:47:27 nad tím se bílá lebka míhá.
  • 00:47:32 Kol kola duchů dav se rojí,
  • 00:47:36 hrůzných to postav sbor se stíhá.
  • 00:47:41 Sbor duchů.
  • 00:47:48 Půlnoční ticho je doba,
  • 00:47:53 světýlka bloudí po hrobách
  • 00:47:59 a jejich modrá, mrtvá zář
  • 00:48:04 svítí v dnes pohřbeného tvář,
  • 00:48:10 jež na stráži co druzí spí
  • 00:48:16 o vlastní křížek opření,
  • 00:48:21 poslední z pohřbených zde tlí.
  • 00:48:27 Ze dnu tu stojí šedý mrak
  • 00:48:32 a na něm měsíc složený,
  • 00:48:38 v strhaný, mrtvý strážce zrak
  • 00:48:43 i v pootevřené houpi
  • 00:48:49 přeskřípené svítí zuby.
  • 00:48:57 Jeden hlas!
  • 00:49:01 My jsme kdysi s Mirkem Macháčkem
    a Evaldem Schormem,
  • 00:49:06 Petrem Skomalem a mojí ženou
    tady měli takový sen,
  • 00:49:10 že bychom si jako jazzoví muzikanti
    stanovili téma,
  • 00:49:14 a pak bychom improvizovali.
    Moc jsme se na to připravovali,
  • 00:49:19 ale byla taková zvláštní doba
    a nám to tak jako drželo u krku.
  • 00:49:24 Nikdy jsme si netroufli odbočit.
    Vždycky jsme sem přišli,
  • 00:49:28 domlouvali jsme se,
    kdo to zkusí jako první,
  • 00:49:33 ale nikdy jsme to nezkusili.
    Drželi jsme se textu.
  • 00:49:38 V rámci toho textu jsme se
    samozřejmě snažili vám něco sdělit,
  • 00:49:43 ale abychom vykročili
    cestičkou absolutní svobody,
  • 00:49:48 to jsme si netroufli. A protože
    ti dva kamarádi už tady nejsou,
  • 00:49:53 tak jsem si řekl, že to zkusím.
    Ale protože jsem se bál,
  • 00:49:58 že na to sám nestačím,
    poprosil jsem pracovníky Violy,
  • 00:50:05 aby mně sem pomocí techniky
    přivolali kamarády,
  • 00:50:09 se kterými jsem tady hrál.
  • 00:50:12 První bude vstup Mirka Macháčka
    z tématu Dostojevský.
  • 00:50:18 Je nutno hovořiti tváří v tvář,
  • 00:50:22 aby duše četla ve tváři,
  • 00:50:26 aby srdce
    se projevovalo ve zvucích slov.
  • 00:50:30 Jediné slovo,
    vyřčené s přesvědčením,
  • 00:50:33 s úplnou upřímností,
    bez váhání tváří v tvář
  • 00:50:38 mezi čtyřma očima
    znamená mnohem víc
  • 00:50:42 než desítky archů popsaného papíru.
  • 00:50:49 Plnost existence poezie
    je teprve, když zní.
  • 00:50:55 Poezie je zpěv srdce, zpěv ducha.
  • 00:50:59 A teprve když zní,
    dosahuje plnosti své existence.
  • 00:51:03 Chtěl jsem,
    aby se naučili jednat tím slovem.
  • 00:51:08 Aby věděli,
    že slovo má obrovskou moc.
  • 00:51:11 Že to je pohyb, že to je gesto,
    že to je dramatická situace.
  • 00:51:16 Já nesnáším,
  • 00:51:21 když herci nerozumím,
    co mi chce sdělit jako postavou,
  • 00:51:25 a ještě navíc mu ani nerozumím.
  • 00:51:28 To mě přestává bavit.
    Ta práce naprosto ztrácí smysl.
  • 00:51:33 Je taková tendence, já jsem
    to zaslechl od vašeho kolegy.
  • 00:51:40 On řekl: Když tomu nerozumí,
    ať jdou pryč. Ať sem nechodí.
  • 00:51:44 Ale to je přece o něčem jiném.
    Oni naopak přece mají přijít.
  • 00:51:51 Slovo má obrovskou magiku.
    To je síla jako hrom.
  • 00:51:55 A když jsi ukován
    hodinu ke stolečku a říkáš verše
  • 00:51:59 nebo nějaké povídky
    a neděláš u toho salta,
  • 00:52:03 tak to musí mít velký vnitřek.
  • 00:52:06 Člověk myslí ve slovech.
    Můžeš myslet jinak? V číslech.
  • 00:52:14 Ale když chceš vyslovit myšlenku,
    tak to musíš říct slovy.
  • 00:52:19 PÍSNIČKA: Z úponku kvítek,
    vyrostl tady kvítek...
  • 00:52:29 A pozor! Zrá zrno révy,
    vinozrnovaté révy...
  • 00:52:40 Mezihra!
  • 00:52:43 Strejček, zpívej nahlas.
  • 00:52:47 Plod těžkne šťávou,
    révovinovatou šťávou,
  • 00:52:51 vinorévošťávičkou,
    šťávovinovatou révičkou,
  • 00:52:54 révovinovatou šťávou.
  • 00:52:57 Zlátne a sládne zlatý hrozen
    plá a sládne...
  • 00:53:15 Čas je tu zrání,
    vinobranočasozrání,
  • 00:53:19 časovinobraníčka,
    révovinočasobraníčka.
  • 00:53:25 Nůše a kádě, vinosudovaté kádě,
  • 00:53:29 sudonůšokádička...
  • 00:53:40 Ta láska se vším všudy
  • 00:53:44 Ta láska se vším všudy,
    a přesto pořád živá.
  • 00:53:50 A celá plná slunce.
    To je láska má, to je láska tvá.
  • 00:53:54 Ta která bila,
    ta věc vždy nová a nikdy nezměněná.
  • 00:53:59 Tak opravdová jako květ,
    tak rozechvělá jako pták,
  • 00:54:03 tak horká, tak živoucí jak léto.
  • 00:54:07 Můžeme oba dva odcházet, přicházet,
  • 00:54:12 můžeme zapomenout a znovu spát,
  • 00:54:15 vzbouzet se, trpět, zestarat.
  • 00:54:20 A znovu spát. Můžeme snít o smrti,
    vzbudit se, usmát se, smát
  • 00:54:25 a zase omládnout,
    naše láska tu bude dál.
  • 00:54:33 Jak mezek tvrdohlavá.
  • 00:54:37 Jak touha stále živá.
  • 00:54:40 Jak paměť ukrutná,
    jak lítost bláhová.
  • 00:54:44 Něžná jak vzpomínka.
  • 00:54:47 Chladná jak mramor,
    krásná jak den, křehká jak dítě.
  • 00:54:51 Dívá se na nás s úsměvem,
    mluví k nám mlčením
  • 00:54:55 a já se třesu,
    já jí rozumím a křičím.
  • 00:54:58 Křičím za tebe, křičím za sebe,
    prosím tě za sebe.
  • 00:55:02 Za každého, kdo má rád,
    za každého, kdo měl rád.
  • 00:55:06 Ano. Já křičím. Za tebe, za sebe,
    za každého, kdo tady miloval.
  • 00:55:11 Zůstaň tady dál,
    zůstaň tam, kde jsi,
  • 00:55:15 zůstaň tam, kdes byla dřív.
    Nehýbej se, neodcházej.
  • 00:55:21 My, co jsme milovali,
    my na tebe zapomněli.
  • 00:55:24 Ty na nás nezapomeň.
    Máme jen tebe na zemi.
  • 00:55:27 Nedej,
    abychom vychladli jak kamení.
  • 00:55:30 A mohem dál,
    vždy a kdekoliv ozvi se zas.
  • 00:55:36 A mnohem později někde u lesa
  • 00:55:41 ve hvozdu paměti pojednou vstaň,
  • 00:55:46 podej nám svou dlaň,
  • 00:55:51 a tak nás spas.
  • 00:56:40 Skryté titulky:
    Jaroslav Švagr

Související