Folklorika - Pán času
-
00:00:01
FOLKLORIKA
PÁN ČASU - 00:00:21 DĚTSKÉ HLASY
-
00:00:23
-Honzo, vstávej!
-Kolik je hodin? -
00:00:26
-Jak ukazuje sýr.
-Tři hodiny. -
00:00:30
-Udělej tři krůčky.
Udělej tři krůčky. -
00:00:35
Honem, honem!
Tři mravenci dopředu. -
00:00:43
-Ahoj. -Ahoj, dědo.
-Čau. -
00:00:45
-My jsme ti přišli popřát.
-Jo? To je překvapení. -
00:00:51
Počkej, já si musím stoupnout,
abych na tebe viděl trochu. -
00:00:55
-Všechno nejlepší k narozeninám,
hodně štěstí, zdraví a lásky. - 00:00:59 -Děkuju, jsi hodná.
-
00:01:03
-Všechno nejlepší k narozeninám,
hodně štěstí a hlavně to zdraví. -
00:01:07
-Děkuju.
-To zdravíčko děda potřebuje, viď. -
00:01:10
-Tak co bábovka, povedla se?
-Jo, dobrá. -
00:01:13
Mastná, správná,
ani není moc sladká. -
00:01:18
-Na narozeniny
si to můžeš dopřát, viď. -
00:01:21
-Je mi 74,
to ti je jednou za život, 74. - 00:01:29 -Děda je hodný, je s ním sranda.
- 00:01:34 A má hodně hodin doma.
-
00:01:46
-Počkej, já to tady vyndám.
-Tonda to zmordoval, viď. -
00:01:51
-Nějak to tam udělal podivně.
Vidíš to? - 00:01:54 On tady nalepil dřevo.
- 00:01:57 -To není možný.
- 00:01:59 -Vidíš to.
- 00:02:02 A je to nadzvoněné.
- 00:02:04 Tak to zkusíme natáhnout.
-
00:02:06
Ale já jsem s tebou chtěl probrat
hlavně, co tam dáme za nohy. -
00:02:13
-Tady by se hodily asi takovéhle.
-Vidíš, není to nadzvoněné. - 00:02:18 Tady je to nějaké ruplé.
-
00:02:22
-Když jsem byl malý,
ještě jsem nechodil do školy, -
00:02:26
tak můj táta měl dva stroje hodin,
pendlovek, na půdě. - 00:02:30 Já jsem nejradši si hrál s nimi.
-
00:02:33
Byly to nepotřebné stroje,
ke kterým nebyly skříně, nic. -
00:02:38
A já nejradši tam, vydržel jsem si
s tím hrát celé hodiny. -
00:02:42
Pak když bylo rozhodnutí na učení,
tak jsem se chtěl učit hodinářem. - 00:02:48 Naši se ptali, jestli je to možné.
-
00:02:52
Ale za dob komunistické éry
to nešlo, -
00:02:56
tam šli jenom tělesně postižení
anebo ženské. -
00:03:01
Tak jsem se šel učit na frézaře,
do školy jsem dál nesměl. -
00:03:05
Protože moje máma podepsala
Chartu 77. -
00:03:08
V šestnácti jsem potom
skládal uhlí jedné paní, -
00:03:12
ne kvůli penězům, ale protože
se mi zdálo, že je stará, - 00:03:16 tak jsem jí šel pomoct.
-
00:03:18
Měla v garáži takové staré hodiny,
ty hodiny jsem spravil, -
00:03:23
sice neodborně, tak všelijak,
dal jsem je do chodu. -
00:03:27
Víc jsem je mazal,
než dělal na nich, - 00:03:30 ale dal jsem je do chodu, chodily.
- 00:03:32 No a pak už to začalo.
-
00:03:34
Tam musíte znát spoustu řemesel,
soustružení, frézování. -
00:03:39
Já jsem byl vyučený frézař,
takže jsem uměl udělat - 00:03:43 ozubená kola.
-
00:03:45
Není moc hodinářů, kteří to umí
nebo kteří na to mají nářadí. -
00:03:50
Hele, na tohle povol tuhle
a ono se to roztočí. -
00:03:54
Povolí se ti tady tenhle provázek,
ten porovnávač. - 00:03:59 -Aby mi to neurvalo ruku.
-
00:04:02
-Musíš támhle tím klíčem
a pomaloučku. -
00:04:10
-Já jsem to asi měl ve vínku
tak nějak dané od táty. - 00:04:14 Táta ty hodiny sbíral,
-
00:04:17
já jsem mu koukal
asi nějak pod ruce. -
00:04:22
Rád jsem s ním byl,
jako se svým otcem. - 00:04:25 Jezdili jsme po burzách,
-
00:04:27
i když já jsem třeba ještě tenkrát
hodinám vůbec nerozuměl. -
00:04:31
Ale jezdili jsme na burzy,
bylo to dobrodružství pro mě. -
00:04:35
Kolem deseti let už táta mi dal
do začátku nějaké hodiny. -
00:04:40
Říkal, tak si je sprav
a můžeš je mít. -
00:04:42
Tak jsem něco zkoušel opravovat,
zbytek mi pomohl táta. - 00:04:48 Ale já si pamatuju,
-
00:04:50
v osmnácti už jsem měl
ve svém pokojíku - 00:04:53 desatery patnáctery hodiny.
-
00:05:00
Tak to máš ode mě k narozeninám.
To jsou zachráněné hodiny další. -
00:05:22
Já nevím, kolik je hodin, tati.
Taky nemáš hodiny, viď? -
00:05:25
-Nemám je s sebou.
-Já jsem si nechal telefon dole. -
00:05:31
No, hodinář nemá hodiny.
-Neví, kolik je hodin hodinář. -
00:05:37
-Nemáme pokračovatele,
moje děti to nebaví ani jedno. - 00:05:43 Bohužel, no, je to smutné.
-
00:05:54
-Čas je projevem hmoty,
existuje takzvaný časoprostor, - 00:05:59 kde je kombinace hmoty a času.
-
00:06:04
Hmota je ovlivňována časem
a čas je ovlivňován hmotou. -
00:06:08
Takže dalo by se říct,
je tady asi čas... -
00:06:11
Z našeho pohledu, když si
definujeme prostor a vesmír, - 00:06:15 tak vlastně existuje odjakživa.
-
00:06:18
Měřit začaly v podstatě
už staré civilizace, - 00:06:22 Egypťané, Babylóňané.
-
00:06:24
Od Babylóňanů máme šedesátinné
dělení času a úhlů a hodiny. - 00:06:29 Tomu měření času pomáhalo
-
00:06:32
pozorování pohybu těles
po nebeské sféře, -
00:06:35
Slunce, Měsíc, hvězdy,
východy, západy. -
00:06:48
-Zezačátku lidem stačilo
poměrně málo, - 00:06:51 takové ty hlavní body.
-
00:06:53
A pokud nesvítilo slunce,
tak si pomáhali právě -
00:06:56
těmi takzvanými elementárními
časoměrnými přístroji, - 00:06:59 což byly vodní hodiny
-
00:07:01
nebo v Číně byly velmi rozšířené
hodiny ohňové. -
00:07:05
U nás se potom ve středověku
používaly třeba hodiny přesýpací, - 00:07:08 které také sloužily.
- 00:07:10 Samozřejmě mohly být používány
-
00:07:13
jenom spíše na měření
kratších úseků, -
00:07:16
ale svoji úlohu
samozřejmě splnily. -
00:07:19
A dodnes se bůh času Chronos
zpodobňuje v jedné ruce s kosou - 00:07:23 a ve druhé s přesýpacími hodinami.
-
00:07:33
Tím, jak se život společnosti
stával složitější, -
00:07:37
rozvíjela se doprava,
vznikaly jízdní řády, -
00:07:40
tak samozřejmě bylo nezbytné,
aby všichni lidé -
00:07:44
měli nějakým způsobem možnost
zjistit přesný čas. -
00:07:48
Zezačátku to bylo tak,
že byly věžní hodiny, -
00:07:51
které dávaly
akustický signál na dálku. - 00:07:54 Ale to všude nefungovalo,
-
00:07:57
takže postupně vznikaly
individuální přenosné hodiny, - 00:08:01 které lidé nosili potom u sebe.
-
00:08:08
-Pro člověka ten čas je způsob,
jak měřit život. - 00:08:15 A to je velmi nebezpečná věc.
-
00:08:17
Když chodíme do práce,
tak je běžné, - 00:08:22 že člověk je placen za hodinu.
-
00:08:24
To znamená, že ten život se měří
a platí se za něj. -
00:08:30
My vlastně když jdeme
do zaměstnání, -
00:08:32
tak prodáváme svůj čas,
to jest svůj život. -
00:08:36
Půlku svého bdělého života
prodáváme zaměstnavateli. -
00:08:41
No a tam už se ten čas stává
trošku jakoby pánem. - 00:08:45 A když si člověk řekne,
-
00:08:47
že by mohl ještě vydělat víc
a ještě vydělat víc, -
00:08:50
a začne se štvát a honit,
tak tam už jako - -
00:08:54
tohle by asi
bez toho měřeného času nešlo. -
00:09:04
-Kde máš podstaveček
pro ty hodinky? Nemáš. -
00:09:08
-Nemám.
-No ale tak! -
00:09:10
Já se omlouvám,
já mu ho musím vyndat. -
00:09:13
Co jsme si říkali,
na podstavečku, ano? -
00:09:17
Vojto, ty tam dáváš
co dohromady? - 00:09:20 -Natahovací soukolí teď.
-
00:09:22
-Teď dáváš dohromady jaké soukolí?
-Natahovací. -
00:09:25
-Natahovací mechanismus.
Takže ne soukolí, mechanismus. - 00:09:30 -Já už to mám.
-
00:09:32
-Ty už to máš, Šárko,
už jsi to opravila? -
00:09:35
A ten stroj už máš domazaný,
Šárko? -
00:09:37
-Jo, mám.-Takže všechno
už máš tady hotové. Výborně. - 00:09:41 Toto je přístroj, který nám ukáže,
-
00:09:43
jak se hodinky moc zpožďují
nebo zrychlují. - 00:09:45 Jak vidíme, Šárka tady udělala,
-
00:09:48
že ty hodinky dělají
jednu sekundu za den, -
00:09:50
což je úplně skvělé,
což je paráda. -
00:09:53
-Hodinářská škola
je v podstatě součástí -
00:09:57
Střední školy průmyslové,
technické a automobilní v Jihlavě, -
00:10:00
konkrétně automobilního
pracoviště, již čtvrtý rokem. -
00:10:04
Historie hodinářské školy
je svázána s Vysočinou - 00:10:08 v podstatě dlouhodobě.
-
00:10:10
Hodinářská škola vznikla v Polné
někdy v 50. letech, -
00:10:13
pak se přestěhovala
asi před 10 lety do Jihlavy -
00:10:16
a s nějakou přestávkou
se dostala až k nám -
00:10:19
na automobilní pracoviště
naší velké školy v kraji Vysočina. -
00:10:22
To řemeslo hodinářské určitě je
pro žáky zajímavé, -
00:10:25
řekl bych i perspektivní
a jedinečné, -
00:10:27
protože jsme jedinou hodinářskou
školou v celé republice. -
00:10:31
V tom oboru v ročníku máme cirka
asi 10 až 12 žáků, - 00:10:34 jak se podaří naplnit.
-
00:10:36
Je to akorát, co my jsme schopni
kapacitně zvládnout -
00:10:39
našimi pracovníky,
vyučujícími v oboru hodinář, -
00:10:41
protože máme jednu paní mistrovou
a jednoho odborného učitele. -
00:10:49
-Tak, Rudo, prosím.
-Děkuju. -
00:10:52
-Nemáš za co,
vem si to k sobě ke stolu. Děkuju. -
00:10:56
Určitě funguje ta stará generace,
střední, teď ta nejmladší, - 00:11:02 která se do toho dostává.
- 00:11:04 Hodně to vidíme i na žácích,
-
00:11:07
kteří pokračují
v rodinných tradicích, -
00:11:09
pradědeček, dědeček, tatínek,
teď syn. - 00:11:12 Takhle to prostě funguje.
-
00:11:14
Můj mistr,
kterému bude k devadesáti, -
00:11:16
tak už teda teď nedělá
nějaké malinké hodinky, -
00:11:20
ale ještě se pustil
do větších hodin i v tomto věku. -
00:11:25
Naučil mě spoustu fíglů,
které se nikde nedočtete. -
00:11:31
Takže funguje to
a ti hodináři spolu spolupracují, - 00:11:34 což je hrozně fajn.
-
00:11:37
-Já jsem vyučená zlatník,
klenotník -
00:11:40
plus mám ještě udělanou
nástavbu na podnikání. -
00:11:43
Teď jsem si řekla,
že se to k tomu hodí, -
00:11:46
tak jsem přišla na tohle,
tak jsem tady. -
00:11:49
-Můj táta je hodinář,
založil svoji vlastní firmu -
00:11:53
a já jsem tam chodil
už odmala po škole, se tam koukat. -
00:11:57
Poslední dva tři roky
jsem tam začal pracovat. - 00:12:01 A pracuju tam, chodím tam týdně.
-
00:12:06
A rozhodl jsem se dát vlastně
na tuhle cestu hodináře, -
00:12:10
abych mohl po něm potom zdědit
jeho firmu. -
00:12:14
Líbí se mi hodinky
a sám jsem se tak nějak rozhodl, - 00:12:17 táta mě do toho ani netlačil.
-
00:12:19
A mám i tu výhodu,
že už to máme v rodině. -
00:12:43
-Poslední učebnice
kdysi vydal můj předchůdce -
00:12:47
pan Filipenský,
někdy v 90. letech. -
00:12:49
A od té doby samozřejmě
se v hodinařině hodně změnilo. -
00:12:53
A některé učebnice
vlastně vůbec neexistovaly, -
00:12:56
takže jsme se do toho
s paní mistrovou drze dali sami - 00:13:00 a děláme učebnice.
-
00:13:02
Určitě je důležité, aby se
hodináři učili jeden od druhého. -
00:13:08
Protože dneska je moderní
všechno vygooglovat, - 00:13:11 všechno najít na internetu,
-
00:13:13
a to se v hodinařině
dost dobře nedá. - 00:13:15 Tady je strašně důležitá tradice.
-
00:13:17
A myslím si, že my s paní
mistrovou děláme, co se dá pro to, -
00:13:21
abychom tu tradici udrželi,
abychom ji přenesli dál. -
00:13:23
To, co nás učili naši mistři,
naši učitelé, -
00:13:26
tak abychom dokázali
zase předat dalším generacím. - 00:13:29 Protože jednu chvíli hrozilo,
-
00:13:31
že hodinářské školství
úplně zanikne. -
00:13:47
Luděk Seryn je jeden
z takových typických žáků, -
00:13:50
kteří se u nás naučili
ty nejzákladnější základy. -
00:13:54
Ale protože v něm něco bylo víc,
tak on se rozvíjel potom sám dál. -
00:14:00
Jednak se vyučil ještě zlatníkem
a druhak se nespokojil s tím, -
00:14:05
že bude jenom rozebírat hodinky,
čistit hodinky, skládat hodinky, -
00:14:10
inkasovat za to
od zákazníků peníze, -
00:14:13
ale že chce do toho přinést
taky něco svého. -
00:14:17
To znamená, je to nadšenec,
možná můžu říct srdcař, -
00:14:23
inovátor, člověk, který se snaží
nedělat jenom hodinářskou rutinu, - 00:14:29 ale posunout se někam dál.
- 00:14:31 Taky se mu to povedlo.
-
00:14:38
-V okamžiku, kdy se člověk podívá
na svůj život, -
00:14:42
a bylo to v Mohelnici, v malém
krámečku když jsem fungoval -
00:14:45
a když jsem dělal
právě ty opravy a šperky, -
00:14:49
občas nějaký řetízek,
nějaký prstýnek. -
00:14:51
Člověk se podívá do budoucna
a tak si řekne, -
00:14:54
hele, dneska dobrý,
co bude za 10 let? -
00:14:57
Budu tady na tom samém místě,
budu dělat ty samé věci, -
00:15:00
budu to opravovat pro ty
samé lidi, možné pro jejich děti, - 00:15:03 ale budu pořád dělat tohle.
-
00:15:05
A v okamžiku,
kdy člověk se podívá, - 00:15:07 bylo mi tenkrát 24 nebo 25,
-
00:15:09
do toho budoucna a řekne si,
tak chci to, nebo nechci? -
00:15:13
Ten život se přece dá využít
jinak, dá se dělat cokoliv, -
00:15:17
jenom by člověk
pro to měl něco udělat. - 00:15:28 Tohle byl vlastně takový začátek,
-
00:15:30
kdy jsem začal zkoušet
první pouzdra a první věci. -
00:15:33
Strašně jsem chtěl, jé, to by bylo
super, kdybych měl svoje pouzdro, -
00:15:37
kdybych tam měl stroj a byly by to
moje hodinky, které bych udělal. -
00:15:41
Šel jsem a postupně jsem vlastně
ty překážky všechny, - 00:15:44 které mi byly stavěné do cesty,
-
00:15:45
se kterými jsem se musel
vypořádat, -
00:15:48
tak postupně jsem je
všechny přelézal. -
00:15:50
A když jsem měl ty první hodinky
na ruce, tak jsem si říkal, -
00:15:52
to by byla bomba,
kdyby tam byl i vlastně můj stroj. - 00:15:55 A tak dál a tak dál.
-
00:15:57
Takže pokaždé,
když se ta laťka o něco zvedla, - 00:16:00 tak jsem ji přeskočil, přelezl
-
00:16:01
a postavil jsem si další
o kousíček dál, o kousíček výš. - 00:16:08 A já jsem roztočil celý stroj,
-
00:16:10
v podstatě úplně celý stroj
se dneska otáčí. - 00:16:13 V tom je to unikátní
-
00:16:15
a tohle je něco, co vlastně
nikdy přede mnou nikdo neudělal. - 00:16:21 -Hodinářské řemeslo,
-
00:16:25
to se váže v podstatě už tedy
k hodinám mechanickým, -
00:16:28
které vznikly
někdy ve 13. století v Evropě, -
00:16:31
pravděpodobně v Itálii,
ale přesně to nevíme. -
00:16:34
Velice rychle se rozšířily
po celé Evropě. -
00:16:37
Ale tehdejší jejich tvůrce
neznáme, ti zůstali v anonymitě. -
00:16:41
My ty řemeslníky
konkrétně začínáme znát -
00:16:44
až tak někdy od toho 16. století,
kdy vznikala hodinářská centra. -
00:16:50
Už bylo vynalezeno použití pera
v hodinách, -
00:16:53
takže hodiny se mohly používat
přenosné, - 00:16:56 to vedlo k jejich miniaturizaci.
-
00:16:58
A tím se to řemeslo dostalo
trošku někam jinam, - 00:17:02 než to kovářství.
-
00:17:04
Začalo být takové svébytné,
ale přesto ti hodináři tehdejší, -
00:17:08
i když už je třeba známe jménem,
stále ještě vlastně fungovali -
00:17:13
v rámci těch cechů kovářských
a zámečnických. -
00:17:16
A první hodinářské cechy vznikaly
až na přelomu 16. a 17. století. -
00:17:30
V Čechách hodinářství začalo
poměrně velmi dobře, -
00:17:34
protože tehdy vlastně v Praze
za Karla VI. bylo centrum říše, -
00:17:39
takže to přitahovalo samozřejmě
jednak špičkové řemeslníky - 00:17:43 a jednak bohaté lidi.
- 00:17:45 Takže máme doloženo,
-
00:17:48
že za Karla VI. tady už byl
horologista Martin. - 00:17:51 Nevíme sice o jeho pracích nic,
-
00:17:53
ale prostě už tady horologisté,
čili hodináři existovali. -
00:17:57
A důkazem vysoké úrovně
českého hodinářství - 00:18:01 byl potom staroměstský orloj.
- 00:18:11 -Myslím si, že existuje čas.
- 00:18:13 A pánem času je každý sám.
-
00:18:16
Každý ten člověk sám za sebe
je svým pánem času - 00:18:20 a ovlivňuje i čas ostatních lidí.
-
00:18:22
Ale záleží to prostě
vždycky na tom jedinci. -
00:18:34
-Tak vás tady vítám v našem muzeu,
které jsem zakládal s mým synem, - 00:18:39 byl to takový můj celoživotní sen.
- 00:18:44 Tady máme asi 380 kusů hodin.
-
00:18:51
Nejstarší máme
tak kolem roku 1650, 1680. - 00:19:12 Tady je taková kuriozita.
-
00:19:15
Jsou to hodiny ze zámku
z Versailles ve Francii, - 00:19:19 měl je tam Ludvík XIV.
-
00:19:22
Když Ludvík XIV. zemřel,
byl Ludvík XV., -
00:19:27
takže hodiny ukazují
juliánský kalendář. -
00:19:31
On protestanty neměl rád,
vlastně tam se persekvovali, -
00:19:35
utíkali do Švýcarska a do jižního
Německa, Schwarzwald a tam. -
00:19:42
A ty hodiny vlastně musely
ze zámku, - 00:19:45 protože byly protestantské.
- 00:19:47 Tak se dostaly až sem.
-
00:19:50
My jsme je teda koupili
v Holandsku - 00:19:52 a dostaly se až sem k nám.
-
00:19:55
Byly v hrozném stavu,
zdevastované, nechodily, - 00:19:58 tak jsme je dávali dohromady,
-
00:20:00
aby vypadaly takhle,
jak vypadají dneska. - 00:20:02 To kyvadlo má kolem 30 kil.
- 00:20:05 -No čas, čas je nekonečný.
-
00:20:09
My si ho odměřujeme hodinami,
ale jinak je nekonečný, - 00:20:13 to je nekonečno.
- 00:20:23 Co tomu říkáš?
- 00:20:26 -Ty by tam šly.
- 00:20:28 Je to malé průměrem.
-
00:20:30
Ty by tam mohly jít,
musíme udělat větší dírku. - 00:20:33 -Větší dírku.
-
00:20:35
Možná bylo štěstí u táty,
že se nevyučil hodinářem, -
00:20:39
že tomu nepodlehnul
jako ve svém zaměstnání, - 00:20:42 jako povinnost, že jo.
-
00:20:44
Že vlastně si dobýval to,
co si přál. -
00:20:48
Jemu se to vyplnilo úplně
na 100 procent, -
00:20:52
to co táta nasháněl a co tomu
teda strašně moc obětoval, - 00:20:56 toho času.
-
00:20:58
I tu rodinu tomu podřídil,
že mu to musela respektovat. -
00:21:02
Nemusela, že jo,
ale uměl to udělat tak, - 00:21:05 aby nás neošidil a...
-
00:21:08
a abychom to měli taky rádi
asi tak nějak. - 00:21:12 Uměl nás hezky ovlivnit.
- 00:21:37 -Musí to mít každý trochu rád.
-
00:21:39
A my jsme se sešli tak,
že to mají všichni rádi. -
00:21:44
Syn si vzal tady za manželku,
ta to má radši jak my. - 00:21:49 A předtím o hodinách nevěděla nic.
-
00:21:52
Akorát mě furt trápila,
musíte mi říct, -
00:21:56
co je tohle a proč to je
a jak to je a na co. -
00:22:00
Tak jsem dělal učitele,
takového rychlého učitele. -
00:22:04
Za měsíc toho věděla
pomalu víc než já. -
00:22:07
Co nenašla ode mě,
tak hledala v knížkách, - 00:22:10 v internetu a všude možně.
- 00:22:12 Tu jsem neoblbnul.
- 00:22:19 No tak pojď ven.
-
00:22:21
-Ten čas u toho hodináře
není rozložený. -
00:22:23
Já když půjdu do práce
a vím, že tam jdu na osm hodin, - 00:22:26 tak si osm hodin odpracuju.
-
00:22:28
Ale prostě u těch hodinářů
to je tak, -
00:22:31
že oni si k tomu stroji sednou
a buď to někdy jde úplně krásně, -
00:22:34
a někdy se s tím prostě mordují
třeba dny, týdny. -
00:22:39
A opravdu nejhorší je to,
když ta žena tam přijde, -
00:22:42
má strašnou myšlenku
mu něco říct -
00:22:44
a on zrovna poslouchá ten tikot
v tu chvíli. -
00:22:47
A v tu chvíli
bych se radši neviděla. - 00:22:54 -Čas nevnímáte.
-
00:22:56
Když děláte
a jste do toho zabraná, -
00:22:59
tak opravdu vám to uteče
strašně rychle. -
00:23:02
Já jdu něco dělat
třeba v osm hodin večer, -
00:23:05
najednou říkám, sakra,
už jsem tady nějak dlouho, -
00:23:08
ono už je půl třetí třeba,
v noci. -
00:23:13
Je to strašné
takové nějaké uspokojení, -
00:23:16
když ty hodiny dáte do chodu,
které třeba nešly 200 až 300 let. -
00:23:20
A dáte je do chodu a chodí vám,
tak máte z toho hroznou radost, - 00:23:24 to vás potěší.
-
00:23:35
-Všechny ty myšlenky
se zhmotní zde, -
00:23:38
vytvoří se vlastně model
celých těch hodinek, - 00:23:41 celého toho mechanismu,
-
00:23:43
tak jak vlastně to celé
potom bude fungovat. -
00:23:47
Ten příběh těch hodinek
jako takových vznikl tím, -
00:23:51
že zákazník,
který už moje hodinky měl, -
00:23:54
přišel a přinesl myšlenku,
které jsem se chopil -
00:23:57
a kterou jsme potom spolu dotáhli
do toho výsledného projektu. -
00:24:01
Dovolil jsem si to představit
Akademii nezávislých hodinářů. -
00:24:05
Je to společnost, která byla
vytvořená někdy v 70. letech -
00:24:09
a byla to vlastně odpověď
na globalizaci hodinářství, -
00:24:12
kde se začali sdružovat
nezávislí hodináři. -
00:24:16
To znamená hodináři, kteří to
pořád dělají tou starou technikou - 00:24:20 nebo tím svým způsobem.
-
00:24:22
Akademie se rozhodla,
že jsem hoden s nimi vystavovat. -
00:24:26
Takže teprve až na té výstavě
v Basileji, kdy to všichni viděli -
00:24:30
a kdy všichni ten projekt,
všichni ty hodinky měli v ruce, - 00:24:34 tak na základě toho se rozhodli,
-
00:24:36
že bych se mohl stát kandidátem
v této skupině. -
00:24:39
Takže díky tomu
jsem se tam dostal. -
00:24:42
Jedná se o společenství 37 lidí
z celého světa. -
00:24:50
Myslím si, že máme každý právo
rozhodovat o svém čase. -
00:24:54
O tom, co s tím životem
a s tím časem uděláme. -
00:24:57
A můžeme a měli bychom, podle mě,
ho věnovat tomu, -
00:25:01
na čem nám záleží a co si myslíme,
že je pro nás dobré. -
00:25:05
Protože jednou se z tohoto
vlastně budeme zpovídat, -
00:25:08
budeme sami sobě klást otázku:
Mohl jsem ten život prožít lépe? -
00:25:12
Mohl jsem udělat něco víc
ve svém životě? - 00:25:15 Všichni jsme pány svého času.
-
00:25:32
Skryté titulky: Alena Kardová,
Česká televize 2020