iVysílání

Folklorika - Pán času

• 00:00:01 FOLKLORIKA
  PÁN ČASU
• 00:00:21 DĚTSKÉ HLASY
• 00:00:23 -Honzo, vstávej!
  -Kolik je hodin?
• 00:00:26 -Jak ukazuje sýr.
  -Tři hodiny.
• 00:00:30 -Udělej tři krůčky.
  Udělej tři krůčky.
• 00:00:35 Honem, honem!
  Tři mravenci dopředu.
• 00:00:43 -Ahoj. -Ahoj, dědo.
  -Čau.
• 00:00:45 -My jsme ti přišli popřát.
  -Jo? To je překvapení.
• 00:00:51 Počkej, já si musím stoupnout,
  abych na tebe viděl trochu.
• 00:00:55 -Všechno nejlepší k narozeninám,
  hodně štěstí, zdraví a lásky.
• 00:00:59 -Děkuju, jsi hodná.
• 00:01:03 -Všechno nejlepší k narozeninám,
  hodně štěstí a hlavně to zdraví.
• 00:01:07 -Děkuju.
  -To zdravíčko děda potřebuje, viď.
• 00:01:10 -Tak co bábovka, povedla se?
  -Jo, dobrá.
• 00:01:13 Mastná, správná,
  ani není moc sladká.
• 00:01:18 -Na narozeniny
  si to můžeš dopřát, viď.
• 00:01:21 -Je mi 74,
  to ti je jednou za život, 74.
• 00:01:29 -Děda je hodný, je s ním sranda.
• 00:01:34 A má hodně hodin doma.
• 00:01:46 -Počkej, já to tady vyndám.
  -Tonda to zmordoval, viď.
• 00:01:51 -Nějak to tam udělal podivně.
  Vidíš to?
• 00:01:54 On tady nalepil dřevo.
• 00:01:57 -To není možný.
• 00:01:59 -Vidíš to.
• 00:02:02 A je to nadzvoněné.
• 00:02:04 Tak to zkusíme natáhnout.
• 00:02:06 Ale já jsem s tebou chtěl probrat
  hlavně, co tam dáme za nohy.
• 00:02:13 -Tady by se hodily asi takovéhle.
  -Vidíš, není to nadzvoněné.
• 00:02:18 Tady je to nějaké ruplé.
• 00:02:22 -Když jsem byl malý,
  ještě jsem nechodil do školy,
• 00:02:26 tak můj táta měl dva stroje hodin,
  pendlovek, na půdě.
• 00:02:30 Já jsem nejradši si hrál s nimi.
• 00:02:33 Byly to nepotřebné stroje,
  ke kterým nebyly skříně, nic.
• 00:02:38 A já nejradši tam, vydržel jsem si
  s tím hrát celé hodiny.
• 00:02:42 Pak když bylo rozhodnutí na učení,
  tak jsem se chtěl učit hodinářem.
• 00:02:48 Naši se ptali, jestli je to možné.
• 00:02:52 Ale za dob komunistické éry
  to nešlo,
• 00:02:56 tam šli jenom tělesně postižení
  anebo ženské.
• 00:03:01 Tak jsem se šel učit na frézaře,
  do školy jsem dál nesměl.
• 00:03:05 Protože moje máma podepsala
  Chartu 77.
• 00:03:08 V šestnácti jsem potom
  skládal uhlí jedné paní,
• 00:03:12 ne kvůli penězům, ale protože
  se mi zdálo, že je stará,
• 00:03:16 tak jsem jí šel pomoct.
• 00:03:18 Měla v garáži takové staré hodiny,
  ty hodiny jsem spravil,
• 00:03:23 sice neodborně, tak všelijak,
  dal jsem je do chodu.
• 00:03:27 Víc jsem je mazal,
  než dělal na nich,
• 00:03:30 ale dal jsem je do chodu, chodily.
• 00:03:32 No a pak už to začalo.
• 00:03:34 Tam musíte znát spoustu řemesel,
  soustružení, frézování.
• 00:03:39 Já jsem byl vyučený frézař,
  takže jsem uměl udělat
• 00:03:43 ozubená kola.
• 00:03:45 Není moc hodinářů, kteří to umí
  nebo kteří na to mají nářadí.
• 00:03:50 Hele, na tohle povol tuhle
  a ono se to roztočí.
• 00:03:54 Povolí se ti tady tenhle provázek,
  ten porovnávač.
• 00:03:59 -Aby mi to neurvalo ruku.
• 00:04:02 -Musíš támhle tím klíčem
  a pomaloučku.
• 00:04:10 -Já jsem to asi měl ve vínku
  tak nějak dané od táty.
• 00:04:14 Táta ty hodiny sbíral,
• 00:04:17 já jsem mu koukal
  asi nějak pod ruce.
• 00:04:22 Rád jsem s ním byl,
  jako se svým otcem.
• 00:04:25 Jezdili jsme po burzách,
• 00:04:27 i když já jsem třeba ještě tenkrát
  hodinám vůbec nerozuměl.
• 00:04:31 Ale jezdili jsme na burzy,
  bylo to dobrodružství pro mě.
• 00:04:35 Kolem deseti let už táta mi dal
  do začátku nějaké hodiny.
• 00:04:40 Říkal, tak si je sprav
  a můžeš je mít.
• 00:04:42 Tak jsem něco zkoušel opravovat,
  zbytek mi pomohl táta.
• 00:04:48 Ale já si pamatuju,
• 00:04:50 v osmnácti už jsem měl
  ve svém pokojíku
• 00:04:53 desatery patnáctery hodiny.
• 00:05:00 Tak to máš ode mě k narozeninám.
  To jsou zachráněné hodiny další.
• 00:05:22 Já nevím, kolik je hodin, tati.
  Taky nemáš hodiny, viď?
• 00:05:25 -Nemám je s sebou.
  -Já jsem si nechal telefon dole.
• 00:05:31 No, hodinář nemá hodiny.
  -Neví, kolik je hodin hodinář.
• 00:05:37 -Nemáme pokračovatele,
  moje děti to nebaví ani jedno.
• 00:05:43 Bohužel, no, je to smutné.
• 00:05:54 -Čas je projevem hmoty,
  existuje takzvaný časoprostor,
• 00:05:59 kde je kombinace hmoty a času.
• 00:06:04 Hmota je ovlivňována časem
  a čas je ovlivňován hmotou.
• 00:06:08 Takže dalo by se říct,
  je tady asi čas...
• 00:06:11 Z našeho pohledu, když si
  definujeme prostor a vesmír,
• 00:06:15 tak vlastně existuje odjakživa.
• 00:06:18 Měřit začaly v podstatě
  už staré civilizace,
• 00:06:22 Egypťané, Babylóňané.
• 00:06:24 Od Babylóňanů máme šedesátinné
  dělení času a úhlů a hodiny.
• 00:06:29 Tomu měření času pomáhalo
• 00:06:32 pozorování pohybu těles
  po nebeské sféře,
• 00:06:35 Slunce, Měsíc, hvězdy,
  východy, západy.
• 00:06:48 -Zezačátku lidem stačilo
  poměrně málo,
• 00:06:51 takové ty hlavní body.
• 00:06:53 A pokud nesvítilo slunce,
  tak si pomáhali právě
• 00:06:56 těmi takzvanými elementárními
  časoměrnými přístroji,
• 00:06:59 což byly vodní hodiny
• 00:07:01 nebo v Číně byly velmi rozšířené
  hodiny ohňové.
• 00:07:05 U nás se potom ve středověku
  používaly třeba hodiny přesýpací,
• 00:07:08 které také sloužily.
• 00:07:10 Samozřejmě mohly být používány
• 00:07:13 jenom spíše na měření
  kratších úseků,
• 00:07:16 ale svoji úlohu
  samozřejmě splnily.
• 00:07:19 A dodnes se bůh času Chronos
  zpodobňuje v jedné ruce s kosou
• 00:07:23 a ve druhé s přesýpacími hodinami.
• 00:07:33 Tím, jak se život společnosti
  stával složitější,
• 00:07:37 rozvíjela se doprava,
  vznikaly jízdní řády,
• 00:07:40 tak samozřejmě bylo nezbytné,
  aby všichni lidé
• 00:07:44 měli nějakým způsobem možnost
  zjistit přesný čas.
• 00:07:48 Zezačátku to bylo tak,
  že byly věžní hodiny,
• 00:07:51 které dávaly
  akustický signál na dálku.
• 00:07:54 Ale to všude nefungovalo,
• 00:07:57 takže postupně vznikaly
  individuální přenosné hodiny,
• 00:08:01 které lidé nosili potom u sebe.
• 00:08:08 -Pro člověka ten čas je způsob,
  jak měřit život.
• 00:08:15 A to je velmi nebezpečná věc.
• 00:08:17 Když chodíme do práce,
  tak je běžné,
• 00:08:22 že člověk je placen za hodinu.
• 00:08:24 To znamená, že ten život se měří
  a platí se za něj.
• 00:08:30 My vlastně když jdeme
  do zaměstnání,
• 00:08:32 tak prodáváme svůj čas,
  to jest svůj život.
• 00:08:36 Půlku svého bdělého života
  prodáváme zaměstnavateli.
• 00:08:41 No a tam už se ten čas stává
  trošku jakoby pánem.
• 00:08:45 A když si člověk řekne,
• 00:08:47 že by mohl ještě vydělat víc
  a ještě vydělat víc,
• 00:08:50 a začne se štvát a honit,
  tak tam už jako -
• 00:08:54 tohle by asi
  bez toho měřeného času nešlo.
• 00:09:04 -Kde máš podstaveček
  pro ty hodinky? Nemáš.
• 00:09:08 -Nemám.
  -No ale tak!
• 00:09:10 Já se omlouvám,
  já mu ho musím vyndat.
• 00:09:13 Co jsme si říkali,
  na podstavečku, ano?
• 00:09:17 Vojto, ty tam dáváš
  co dohromady?
• 00:09:20 -Natahovací soukolí teď.
• 00:09:22 -Teď dáváš dohromady jaké soukolí?
  -Natahovací.
• 00:09:25 -Natahovací mechanismus.
  Takže ne soukolí, mechanismus.
• 00:09:30 -Já už to mám.
• 00:09:32 -Ty už to máš, Šárko,
  už jsi to opravila?
• 00:09:35 A ten stroj už máš domazaný,
  Šárko?
• 00:09:37 -Jo, mám.-Takže všechno
  už máš tady hotové. Výborně.
• 00:09:41 Toto je přístroj, který nám ukáže,
• 00:09:43 jak se hodinky moc zpožďují
  nebo zrychlují.
• 00:09:45 Jak vidíme, Šárka tady udělala,
• 00:09:48 že ty hodinky dělají
  jednu sekundu za den,
• 00:09:50 což je úplně skvělé,
  což je paráda.
• 00:09:53 -Hodinářská škola
  je v podstatě součástí
• 00:09:57 Střední školy průmyslové,
  technické a automobilní v Jihlavě,
• 00:10:00 konkrétně automobilního
  pracoviště, již čtvrtý rokem.
• 00:10:04 Historie hodinářské školy
  je svázána s Vysočinou
• 00:10:08 v podstatě dlouhodobě.
• 00:10:10 Hodinářská škola vznikla v Polné
  někdy v 50. letech,
• 00:10:13 pak se přestěhovala
  asi před 10 lety do Jihlavy
• 00:10:16 a s nějakou přestávkou
  se dostala až k nám
• 00:10:19 na automobilní pracoviště
  naší velké školy v kraji Vysočina.
• 00:10:22 To řemeslo hodinářské určitě je
  pro žáky zajímavé,
• 00:10:25 řekl bych i perspektivní
  a jedinečné,
• 00:10:27 protože jsme jedinou hodinářskou
  školou v celé republice.
• 00:10:31 V tom oboru v ročníku máme cirka
  asi 10 až 12 žáků,
• 00:10:34 jak se podaří naplnit.
• 00:10:36 Je to akorát, co my jsme schopni
  kapacitně zvládnout
• 00:10:39 našimi pracovníky,
  vyučujícími v oboru hodinář,
• 00:10:41 protože máme jednu paní mistrovou
  a jednoho odborného učitele.
• 00:10:49 -Tak, Rudo, prosím.
  -Děkuju.
• 00:10:52 -Nemáš za co,
  vem si to k sobě ke stolu. Děkuju.
• 00:10:56 Určitě funguje ta stará generace,
  střední, teď ta nejmladší,
• 00:11:02 která se do toho dostává.
• 00:11:04 Hodně to vidíme i na žácích,
• 00:11:07 kteří pokračují
  v rodinných tradicích,
• 00:11:09 pradědeček, dědeček, tatínek,
  teď syn.
• 00:11:12 Takhle to prostě funguje.
• 00:11:14 Můj mistr,
  kterému bude k devadesáti,
• 00:11:16 tak už teda teď nedělá
  nějaké malinké hodinky,
• 00:11:20 ale ještě se pustil
  do větších hodin i v tomto věku.
• 00:11:25 Naučil mě spoustu fíglů,
  které se nikde nedočtete.
• 00:11:31 Takže funguje to
  a ti hodináři spolu spolupracují,
• 00:11:34 což je hrozně fajn.
• 00:11:37 -Já jsem vyučená zlatník,
  klenotník
• 00:11:40 plus mám ještě udělanou
  nástavbu na podnikání.
• 00:11:43 Teď jsem si řekla,
  že se to k tomu hodí,
• 00:11:46 tak jsem přišla na tohle,
  tak jsem tady.
• 00:11:49 -Můj táta je hodinář,
  založil svoji vlastní firmu
• 00:11:53 a já jsem tam chodil
  už odmala po škole, se tam koukat.
• 00:11:57 Poslední dva tři roky
  jsem tam začal pracovat.
• 00:12:01 A pracuju tam, chodím tam týdně.
• 00:12:06 A rozhodl jsem se dát vlastně
  na tuhle cestu hodináře,
• 00:12:10 abych mohl po něm potom zdědit
  jeho firmu.
• 00:12:14 Líbí se mi hodinky
  a sám jsem se tak nějak rozhodl,
• 00:12:17 táta mě do toho ani netlačil.
• 00:12:19 A mám i tu výhodu,
  že už to máme v rodině.
• 00:12:43 -Poslední učebnice
  kdysi vydal můj předchůdce
• 00:12:47 pan Filipenský,
  někdy v 90. letech.
• 00:12:49 A od té doby samozřejmě
  se v hodinařině hodně změnilo.
• 00:12:53 A některé učebnice
  vlastně vůbec neexistovaly,
• 00:12:56 takže jsme se do toho
  s paní mistrovou drze dali sami
• 00:13:00 a děláme učebnice.
• 00:13:02 Určitě je důležité, aby se
  hodináři učili jeden od druhého.
• 00:13:08 Protože dneska je moderní
  všechno vygooglovat,
• 00:13:11 všechno najít na internetu,
• 00:13:13 a to se v hodinařině
  dost dobře nedá.
• 00:13:15 Tady je strašně důležitá tradice.
• 00:13:17 A myslím si, že my s paní
  mistrovou děláme, co se dá pro to,
• 00:13:21 abychom tu tradici udrželi,
  abychom ji přenesli dál.
• 00:13:23 To, co nás učili naši mistři,
  naši učitelé,
• 00:13:26 tak abychom dokázali
  zase předat dalším generacím.
• 00:13:29 Protože jednu chvíli hrozilo,
• 00:13:31 že hodinářské školství
  úplně zanikne.
• 00:13:47 Luděk Seryn je jeden
  z takových typických žáků,
• 00:13:50 kteří se u nás naučili
  ty nejzákladnější základy.
• 00:13:54 Ale protože v něm něco bylo víc,
  tak on se rozvíjel potom sám dál.
• 00:14:00 Jednak se vyučil ještě zlatníkem
  a druhak se nespokojil s tím,
• 00:14:05 že bude jenom rozebírat hodinky,
  čistit hodinky, skládat hodinky,
• 00:14:10 inkasovat za to
  od zákazníků peníze,
• 00:14:13 ale že chce do toho přinést
  taky něco svého.
• 00:14:17 To znamená, je to nadšenec,
  možná můžu říct srdcař,
• 00:14:23 inovátor, člověk, který se snaží
  nedělat jenom hodinářskou rutinu,
• 00:14:29 ale posunout se někam dál.
• 00:14:31 Taky se mu to povedlo.
• 00:14:38 -V okamžiku, kdy se člověk podívá
  na svůj život,
• 00:14:42 a bylo to v Mohelnici, v malém
  krámečku když jsem fungoval
• 00:14:45 a když jsem dělal
  právě ty opravy a šperky,
• 00:14:49 občas nějaký řetízek,
  nějaký prstýnek.
• 00:14:51 Člověk se podívá do budoucna
  a tak si řekne,
• 00:14:54 hele, dneska dobrý,
  co bude za 10 let?
• 00:14:57 Budu tady na tom samém místě,
  budu dělat ty samé věci,
• 00:15:00 budu to opravovat pro ty
  samé lidi, možné pro jejich děti,
• 00:15:03 ale budu pořád dělat tohle.
• 00:15:05 A v okamžiku,
  kdy člověk se podívá,
• 00:15:07 bylo mi tenkrát 24 nebo 25,
• 00:15:09 do toho budoucna a řekne si,
  tak chci to, nebo nechci?
• 00:15:13 Ten život se přece dá využít
  jinak, dá se dělat cokoliv,
• 00:15:17 jenom by člověk
  pro to měl něco udělat.
• 00:15:28 Tohle byl vlastně takový začátek,
• 00:15:30 kdy jsem začal zkoušet
  první pouzdra a první věci.
• 00:15:33 Strašně jsem chtěl, jé, to by bylo
  super, kdybych měl svoje pouzdro,
• 00:15:37 kdybych tam měl stroj a byly by to
  moje hodinky, které bych udělal.
• 00:15:41 Šel jsem a postupně jsem vlastně
  ty překážky všechny,
• 00:15:44 které mi byly stavěné do cesty,
• 00:15:45 se kterými jsem se musel
  vypořádat,
• 00:15:48 tak postupně jsem je
  všechny přelézal.
• 00:15:50 A když jsem měl ty první hodinky
  na ruce, tak jsem si říkal,
• 00:15:52 to by byla bomba,
  kdyby tam byl i vlastně můj stroj.
• 00:15:55 A tak dál a tak dál.
• 00:15:57 Takže pokaždé,
  když se ta laťka o něco zvedla,
• 00:16:00 tak jsem ji přeskočil, přelezl
• 00:16:01 a postavil jsem si další
  o kousíček dál, o kousíček výš.
• 00:16:08 A já jsem roztočil celý stroj,
• 00:16:10 v podstatě úplně celý stroj
  se dneska otáčí.
• 00:16:13 V tom je to unikátní
• 00:16:15 a tohle je něco, co vlastně
  nikdy přede mnou nikdo neudělal.
• 00:16:21 -Hodinářské řemeslo,
• 00:16:25 to se váže v podstatě už tedy
  k hodinám mechanickým,
• 00:16:28 které vznikly
  někdy ve 13. století v Evropě,
• 00:16:31 pravděpodobně v Itálii,
  ale přesně to nevíme.
• 00:16:34 Velice rychle se rozšířily
  po celé Evropě.
• 00:16:37 Ale tehdejší jejich tvůrce
  neznáme, ti zůstali v anonymitě.
• 00:16:41 My ty řemeslníky
  konkrétně začínáme znát
• 00:16:44 až tak někdy od toho 16. století,
  kdy vznikala hodinářská centra.
• 00:16:50 Už bylo vynalezeno použití pera
  v hodinách,
• 00:16:53 takže hodiny se mohly používat
  přenosné,
• 00:16:56 to vedlo k jejich miniaturizaci.
• 00:16:58 A tím se to řemeslo dostalo
  trošku někam jinam,
• 00:17:02 než to kovářství.
• 00:17:04 Začalo být takové svébytné,
  ale přesto ti hodináři tehdejší,
• 00:17:08 i když už je třeba známe jménem,
  stále ještě vlastně fungovali
• 00:17:13 v rámci těch cechů kovářských
  a zámečnických.
• 00:17:16 A první hodinářské cechy vznikaly
  až na přelomu 16. a 17. století.
• 00:17:30 V Čechách hodinářství začalo
  poměrně velmi dobře,
• 00:17:34 protože tehdy vlastně v Praze
  za Karla VI. bylo centrum říše,
• 00:17:39 takže to přitahovalo samozřejmě
  jednak špičkové řemeslníky
• 00:17:43 a jednak bohaté lidi.
• 00:17:45 Takže máme doloženo,
• 00:17:48 že za Karla VI. tady už byl
  horologista Martin.
• 00:17:51 Nevíme sice o jeho pracích nic,
• 00:17:53 ale prostě už tady horologisté,
  čili hodináři existovali.
• 00:17:57 A důkazem vysoké úrovně
  českého hodinářství
• 00:18:01 byl potom staroměstský orloj.
• 00:18:11 -Myslím si, že existuje čas.
• 00:18:13 A pánem času je každý sám.
• 00:18:16 Každý ten člověk sám za sebe
  je svým pánem času
• 00:18:20 a ovlivňuje i čas ostatních lidí.
• 00:18:22 Ale záleží to prostě
  vždycky na tom jedinci.
• 00:18:34 -Tak vás tady vítám v našem muzeu,
  které jsem zakládal s mým synem,
• 00:18:39 byl to takový můj celoživotní sen.
• 00:18:44 Tady máme asi 380 kusů hodin.
• 00:18:51 Nejstarší máme
  tak kolem roku 1650, 1680.
• 00:19:12 Tady je taková kuriozita.
• 00:19:15 Jsou to hodiny ze zámku
  z Versailles ve Francii,
• 00:19:19 měl je tam Ludvík XIV.
• 00:19:22 Když Ludvík XIV. zemřel,
  byl Ludvík XV.,
• 00:19:27 takže hodiny ukazují
  juliánský kalendář.
• 00:19:31 On protestanty neměl rád,
  vlastně tam se persekvovali,
• 00:19:35 utíkali do Švýcarska a do jižního
  Německa, Schwarzwald a tam.
• 00:19:42 A ty hodiny vlastně musely
  ze zámku,
• 00:19:45 protože byly protestantské.
• 00:19:47 Tak se dostaly až sem.
• 00:19:50 My jsme je teda koupili
  v Holandsku
• 00:19:52 a dostaly se až sem k nám.
• 00:19:55 Byly v hrozném stavu,
  zdevastované, nechodily,
• 00:19:58 tak jsme je dávali dohromady,
• 00:20:00 aby vypadaly takhle,
  jak vypadají dneska.
• 00:20:02 To kyvadlo má kolem 30 kil.
• 00:20:05 -No čas, čas je nekonečný.
• 00:20:09 My si ho odměřujeme hodinami,
  ale jinak je nekonečný,
• 00:20:13 to je nekonečno.
• 00:20:23 Co tomu říkáš?
• 00:20:26 -Ty by tam šly.
• 00:20:28 Je to malé průměrem.
• 00:20:30 Ty by tam mohly jít,
  musíme udělat větší dírku.
• 00:20:33 -Větší dírku.
• 00:20:35 Možná bylo štěstí u táty,
  že se nevyučil hodinářem,
• 00:20:39 že tomu nepodlehnul
  jako ve svém zaměstnání,
• 00:20:42 jako povinnost, že jo.
• 00:20:44 Že vlastně si dobýval to,
  co si přál.
• 00:20:48 Jemu se to vyplnilo úplně
  na 100 procent,
• 00:20:52 to co táta nasháněl a co tomu
  teda strašně moc obětoval,
• 00:20:56 toho času.
• 00:20:58 I tu rodinu tomu podřídil,
  že mu to musela respektovat.
• 00:21:02 Nemusela, že jo,
  ale uměl to udělat tak,
• 00:21:05 aby nás neošidil a...
• 00:21:08 a abychom to měli taky rádi
  asi tak nějak.
• 00:21:12 Uměl nás hezky ovlivnit.
• 00:21:37 -Musí to mít každý trochu rád.
• 00:21:39 A my jsme se sešli tak,
  že to mají všichni rádi.
• 00:21:44 Syn si vzal tady za manželku,
  ta to má radši jak my.
• 00:21:49 A předtím o hodinách nevěděla nic.
• 00:21:52 Akorát mě furt trápila,
  musíte mi říct,
• 00:21:56 co je tohle a proč to je
  a jak to je a na co.
• 00:22:00 Tak jsem dělal učitele,
  takového rychlého učitele.
• 00:22:04 Za měsíc toho věděla
  pomalu víc než já.
• 00:22:07 Co nenašla ode mě,
  tak hledala v knížkách,
• 00:22:10 v internetu a všude možně.
• 00:22:12 Tu jsem neoblbnul.
• 00:22:19 No tak pojď ven.
• 00:22:21 -Ten čas u toho hodináře
  není rozložený.
• 00:22:23 Já když půjdu do práce
  a vím, že tam jdu na osm hodin,
• 00:22:26 tak si osm hodin odpracuju.
• 00:22:28 Ale prostě u těch hodinářů
  to je tak,
• 00:22:31 že oni si k tomu stroji sednou
  a buď to někdy jde úplně krásně,
• 00:22:34 a někdy se s tím prostě mordují
  třeba dny, týdny.
• 00:22:39 A opravdu nejhorší je to,
  když ta žena tam přijde,
• 00:22:42 má strašnou myšlenku
  mu něco říct
• 00:22:44 a on zrovna poslouchá ten tikot
  v tu chvíli.
• 00:22:47 A v tu chvíli
  bych se radši neviděla.
• 00:22:54 -Čas nevnímáte.
• 00:22:56 Když děláte
  a jste do toho zabraná,
• 00:22:59 tak opravdu vám to uteče
  strašně rychle.
• 00:23:02 Já jdu něco dělat
  třeba v osm hodin večer,
• 00:23:05 najednou říkám, sakra,
  už jsem tady nějak dlouho,
• 00:23:08 ono už je půl třetí třeba,
  v noci.
• 00:23:13 Je to strašné
  takové nějaké uspokojení,
• 00:23:16 když ty hodiny dáte do chodu,
  které třeba nešly 200 až 300 let.
• 00:23:20 A dáte je do chodu a chodí vám,
  tak máte z toho hroznou radost,
• 00:23:24 to vás potěší.
• 00:23:35 -Všechny ty myšlenky
  se zhmotní zde,
• 00:23:38 vytvoří se vlastně model
  celých těch hodinek,
• 00:23:41 celého toho mechanismu,
• 00:23:43 tak jak vlastně to celé
  potom bude fungovat.
• 00:23:47 Ten příběh těch hodinek
  jako takových vznikl tím,
• 00:23:51 že zákazník,
  který už moje hodinky měl,
• 00:23:54 přišel a přinesl myšlenku,
  které jsem se chopil
• 00:23:57 a kterou jsme potom spolu dotáhli
  do toho výsledného projektu.
• 00:24:01 Dovolil jsem si to představit
  Akademii nezávislých hodinářů.
• 00:24:05 Je to společnost, která byla
  vytvořená někdy v 70. letech
• 00:24:09 a byla to vlastně odpověď
  na globalizaci hodinářství,
• 00:24:12 kde se začali sdružovat
  nezávislí hodináři.
• 00:24:16 To znamená hodináři, kteří to
  pořád dělají tou starou technikou
• 00:24:20 nebo tím svým způsobem.
• 00:24:22 Akademie se rozhodla,
  že jsem hoden s nimi vystavovat.
• 00:24:26 Takže teprve až na té výstavě
  v Basileji, kdy to všichni viděli
• 00:24:30 a kdy všichni ten projekt,
  všichni ty hodinky měli v ruce,
• 00:24:34 tak na základě toho se rozhodli,
• 00:24:36 že bych se mohl stát kandidátem
  v této skupině.
• 00:24:39 Takže díky tomu
  jsem se tam dostal.
• 00:24:42 Jedná se o společenství 37 lidí
  z celého světa.
• 00:24:50 Myslím si, že máme každý právo
  rozhodovat o svém čase.
• 00:24:54 O tom, co s tím životem
  a s tím časem uděláme.
• 00:24:57 A můžeme a měli bychom, podle mě,
  ho věnovat tomu,
• 00:25:01 na čem nám záleží a co si myslíme,
  že je pro nás dobré.
• 00:25:05 Protože jednou se z tohoto
  vlastně budeme zpovídat,
• 00:25:08 budeme sami sobě klást otázku:
  Mohl jsem ten život prožít lépe?
• 00:25:12 Mohl jsem udělat něco víc
  ve svém životě?
• 00:25:15 Všichni jsme pány svého času.
• 00:25:32 Skryté titulky: Alena Kardová,
  Česká televize 2020