iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 12. 2003
19:00 na ČT2

1 2 3 4 5

151 hlasů
29868
zhlédnutí

Přátelství na život a na smrt

Příběh sestřelených amerických letců

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Přátelství na život a na smrt

  • 00:00:10 Nejkrutější letecká bitva II.
    světové války nad naším územím
  • 00:00:17 se odehrála 17.12.1944.
    Z desetičlenné posádky Liberatoru
  • 00:00:21 "Pappyho" Westa zahynulo šest
    letců.
  • 00:00:28 Josepf G.Mergo, Thomas K.West,
    Frederick H.Gaul, Thomas E.
  • 00:00:37 Deibert. Frank C.Yesia,
    Roy L.Doe.
  • 00:00:47 Posledním pamětníkem je navigátor
    Thomas W.Qualman
  • 00:00:55 Můj o 4 roky starší bratr tehdy
    pilotoval stíhací letoun
  • 00:01:02 v Tichomoří - a toho jsem využil,
    abych přesvědčili rodiče,
  • 00:01:08 že i já chci do vzdušných sil.
    Když může on, proč bych nemohl
  • 00:01:14 také já, až mi bude osmnáct
    a budou mě moci přijmout.
  • 00:01:20 A také v ten den, kdy jsem
    odmaturoval,
  • 00:01:24 přijali mne do letectva.
  • 00:01:37 Kdykoli sem přijdu a pohlédnu
    na tuhle blůzu, vždycky se mi
  • 00:01:42 vrátí vzpomínky na moje válečné
    dobrodružství.
  • 00:01:46 Chodí sem moje vnoučata a pokaždé
    se mne ptají, proč tu blůzku
  • 00:01:52 tak opatruji, čí je - a já jim
    neustále vyprávím, že existuje
  • 00:01:58 někdo, kdo si tu blůzku ušil
    z hedvábného padáku,
  • 00:02:02 protože za války lepší a hezčí
    materiál nebyl.
  • 00:02:07 Ony tomu stále nerozumějí
    a tak jim stále dokola musím
  • 00:02:11 vyprávět, jak se to stalo.
  • 00:02:24 V srpnu 1944 byla jeho letka
    převelena na Sicílii,
  • 00:02:29 odkud vzlétaly bombardéry ničit
    strategické cíle -
  • 00:02:32 rafinerie v Blackhammeru
    a Odertalu ve Slezsku.
  • 00:02:41 O tom, jak velký měly strategický
    význam, nejlépe svědčí skutečnost,
  • 00:02:44 že produkovaly 50 tisíc tun
    pohonných hmot měsíčně.
  • 00:02:48 Tedy - alespoň do 7.července 1944,
    kdy byly postiženy prvním těžkým
  • 00:02:52 americkým náletem.
  • 00:02:55 Ovšem Němcům se podařilo velice
    rychle tuto produkci obnovit,
  • 00:03:01 proto následovaly nálety další.
  • 00:03:07 Onoho 17.prosince 1944
    operační štáb americké 15.letecké
  • 00:03:13 armády, sídlící v jižní Itálii
    vyčlenil na akci proti
  • 00:03:17 hornoslezkým rafineriím celkem
    527 bombardovacích
  • 00:03:21 a 300 stíhacích letounů.
  • 00:03:26 Byla to náše desátá mise -
    z níž se nakonec vyklubala
  • 00:03:28 "krvavá neděle".
  • 00:03:32 Den před tím Němci spustili svou
    ofenzívu v Ardenách, kam stáhli
  • 00:03:37 gro svého letectva operujícího
    proti západním spojencům.
  • 00:03:42 Osádky nastupovaly do letounů
    poměrně klidně.
  • 00:03:48 Konečně jsme se dostali
    nahoru.
  • 00:03:50 Nad námi bylo krásné modré nebe,
    ale mraky pod námi.
  • 00:03:57 Když radary Freja na Istrijském
    poloostrově zaregistrovaly první
  • 00:04:01 vlny amerických bombardovacích
    strojů, mířících k Balkánu,
  • 00:04:06 kolem 10.45 byl vyhlášen poplach
    i na 4 letištích okolo Berlína.
  • 00:04:15 Sídlila na nich elitní stíhací
    eskadra JG 300 Wildezau,
  • 00:04:22 která vyslal do boje celkem 100
    svých stíhacích letounů typu
  • 00:04:26 Fockewulf 190 a lehčích
    Messerschmidtů 106.
  • 00:04:31 Schylovalo se k dosud největšímu
    utkání nad českým územím.
  • 00:04:47 Stíhači doprovázeli tu první
    skupinu, která letela
  • 00:04:51 na Blackhammer sever, protože tam
    se očekával, když poletí první,
  • 00:04:55 první kontakt s nepřítelem.
  • 00:05:02 Jako druhá letka letěla skupina
    Liberátorů, která letěla
  • 00:05:05 na Odertal, který ležel západněji
    v tom Slezsku. Proto se poněkud
  • 00:05:08 odklonila a vzala to prakticky
    přes střední Moravu.
  • 00:05:16 U Luftwafe patřila eskadra JG 300
    k těm lepším.
  • 00:05:20 Byli bezvadně navedeni pozemním
    řídícím centrem do místa výskytu
  • 00:05:25 amerického bombardovacího svazu,
    který se blížil z jihu na sever,
  • 00:05:30 zatímco oni letěli zhruba
    ze západu na východ.
  • 00:05:34 K rozhodnému střetnutí došlo
    na Hané, zhruba v trojúhelníku
  • 00:05:40 mezi Olomoucí, Prostějovem
    a Přerovem.
  • 00:05:54 Vtom se ozval zadní střelec:
    "Nepřítel na páté hodině!
  • 00:05:59 Jsou tam čtyři. A na sedmé hodině
    další, jsou jich stovky!"
  • 00:06:13 Já jsem je neviděl, letěli zezadu,
    ale slyšel jsem řev stíhaček
  • 00:06:19 Pak to začalo. Hrozný masakr!
  • 00:06:26 Opancéřované Fockewulfy 190
    pronikaly sestavou amerických
  • 00:06:31 bombardovacích svazů
    jako nůž máslem.
  • 00:06:40 Horní část našeho stroje vyletěla
    do vzduchu, kulky vletěly
  • 00:06:44 do kabiny, bylo vidět jak tančí
    na palubních budících
  • 00:06:48 před pilotem, vzduchem
    letělo sklo.
  • 00:07:03 Vtom mě něco uhodilo do čela
    a začala mně téct krev.
  • 00:07:08 Motal jsem se a odhodilo mne to do
    rohu, protože letadlo se točilo
  • 00:07:12 stále dokola a já jsem nemohl
    stát, nemohl jsem se hýbat
  • 00:07:17 a říkal jsem si, co můžu dělat.
    Co budu dělat.
  • 00:07:21 Pane Bože, pomoz mi!
  • 00:07:37 Bombardér vybuchl a já jsem
    poletoval okolo jako bych byl
  • 00:07:41 vláčený koly od vozu a všude
    byla tma a pak jsem si uvědomil,
  • 00:07:47 že vůbec nevím, jak dlouho
    jsem byl omráčený nebo co,
  • 00:07:51 ale byl jsem venku a hledal jsem
    kolem sebe letadlo
  • 00:07:55 nebo něco takovýho, ale letadlo
    tam nebylo.
  • 00:07:59 Byl jsem to já, kdo poletoval
    vzduchem.
  • 00:08:09 Vyběhli jsem za vesnici
    a v té mlze
  • 00:08:15 jsme viděli jak padaly kusy
    letadel, hořících.
  • 00:08:19 V ten okamžik padal kus hořícího
    letadla nad komínem
  • 00:08:22 sousedova domu.
  • 00:08:24 Viděl jsem, že padá z oblohy něco
    jako podvozek.
  • 00:08:32 Byl to příšernej pocit.
    Co se stane?
  • 00:08:35 A taky jsem pořádně mrznul,
    jak jsem letěl dolů v mracích.
  • 00:08:39 Při přistání dej nohy k sobě
    a zády napřed!
  • 00:08:43 Ale já jsem s padákem neuměl,
    ani se otočit zády napřed,
  • 00:08:47 šel jsem napřed hlavou,
    ale naštěstí to neschytal
  • 00:08:51 můj obličej, vlítl jsem
    do lesa, přistál na stromech.
  • 00:09:05 Když jsme viděli, že letadlo se
    roztrhlo a padají chlapci,
  • 00:09:09 co nemají padáky, tak jsme se hned
    zhrozili a utíkali za tím padákem,
  • 00:09:14 co padal. Byl vidět. On visel
    zachycený za koruny stromů.
  • 00:09:23 Zmítal jsem se mezi stromy,
    nemohl jsem se vyprostit
  • 00:09:26 z popruhů padáku. Bylo to hrozný,
    snažil jsem se vymanit a utýct,
  • 00:09:32 ale vůbec jsem nevěděl,
    kam jsem doletěl.
  • 00:09:34 Byl jsem bezradný.
    Co dělat?
  • 00:09:37 Vtom jsem zahlédl mezi stromy
    2 chlapce, běželi ke mně.
  • 00:09:40 Já byl bezmocný.
    Co když jdou po mně?!
  • 00:09:43 Sáhl jsem po pětačtyřicítce,
    ale radši jsem ještě čekal,
  • 00:09:47 co se bude dít.
  • 00:09:49 Přiběhli až pode mne, na něčem se
    domlouvali, nevěděli jak ne mě.
  • 00:09:52 Až jeden vytáhl nůž a já si řekl:
    "Jé, to bude na mě."
  • 00:10:04 Co? Jak se k němu dostat?
    Tak jedině vylézt na strom.
  • 00:10:10 Hodit.
  • 00:10:11 Chmatl. Visel v těch kurtňách
    a začal to odřezávat.
  • 00:10:19 Ono to začalo sjíždět a padl
    na zem, tož jsme ho chytli.
  • 00:10:28 Jak jsem s nimi mluvil, zjistil
    jsem, že jsou to Češi,
  • 00:10:31 Čechoslováci.
  • 00:10:37 Mladé kluk, mladé kluk to byl,
    o několik roků starší.
  • 00:10:41 On to vycítil, že to myslíme
    dobře, sbalili jsme padák:
  • 00:10:46 A pome! Utíkali jsme do takové
    chatky, kam se dávalo krmeni
  • 00:10:53 pro zvěř - a tam jsme ho posadili.
  • 00:10:58 No a pak jsme večer pro něho
    přišli a on už tam nebyl.
  • 00:11:01 Komentář:
  • 00:11:03 Po příletu amerických stíhačů
    se situace obrátila.
  • 00:11:06 Německé ztráty byly ohromné.
  • 00:11:08 Celkem bylo sestřeleno
    66 letadel 222 letců.
  • 00:11:12 Nad Lipníkem se pět Fockewulfů
    vrhlo na další Liberátor.
  • 00:11:16 Vybuchl nad obcí Kokory.
    Tři letci zahynuli,
  • 00:11:19 sedm bylo zajato,jen boční střelec
    Frederick Hughes nepadl
  • 00:11:22 nepříteli do rukou.
  • 00:11:26 Měl to štěstí, že jeho seskok
    sledoval hajný z Trní, Jakubčík.
  • 00:11:34 Celé jeho příbuzenstvo
    spolupracovalo s partyzány
  • 00:11:38 ve Chřibech, jeho manželka
    pocházela z toho kraje.
  • 00:11:43 Hovoří J.Jakubčík
  • 00:11:44 Tatínek běžel na Kopánku
    a on ho našel.
  • 00:11:48 Sbalili padák, schovali.
    A protože měl jednu botu,
  • 00:11:53 dělal by škaredý stopy
    neboť už byl měkký povrch.
  • 00:11:58 A tak šel domů, vzal moje boty,
    on si je obul
  • 00:12:04 a robil moje stopy sem.
    A my jsme měli propadliště,
  • 00:12:12 ze sklepa je uvidíme, tam byl
    ještě partyzán Zdeněk Medek.
  • 00:12:19 Ti dva tam prostě seděli. A měli
    zařízený, kompoty tam byly,
  • 00:12:23 všecko, to byl takový fajn kryt,
    že tam vydrželi.
  • 00:12:27 Aji hermeticky uzavírací záchod
    tam byl. Zkrátka a dobře..
  • 00:12:34 Fredy zůstal. Nerozuměli jsme si,
    tak nebylo co debatovat.
  • 00:12:41 Když teda jsme se nemohli
    domluvit, tak tatínek jel
  • 00:12:45 do Brodku do cukrovaru
    za Himrem.
  • 00:12:51 Hovoří J.Vilímcová:
  • 00:12:53 Večer nebo v noci přijel
    z Tovačova nějakej pán pro švagra,
  • 00:12:57 že tam má nějakýho vojáka, cizího,
    kdyby byl tak laskav a jel s ním,
  • 00:13:06 aby se domluvili, aby mu řekl
    kdo je nebo co je.
  • 00:13:09 Uměl anglicky,
    měl obchodní akademii.
  • 00:13:11 A pak už sem pravidelně
    docházel.
  • 00:13:16 Nevím, co si říkali,
    jenom ho prosil,
  • 00:13:19 že tady někde musí
    být jeho letadlo.
  • 00:13:26 A ten Liberátor spadl někde sem
    do těchto míst, druhá část
  • 00:13:30 tam u mlýna, směrem
    ke mlýnu Kalábů.
  • 00:13:36 On ho prosil,že by byl hrozně rád,
    že tam má, v tom letadle,
  • 00:13:40 že je nějaká součástka, která má
    pro ně hroznou cenu,
  • 00:13:43 kdyby tu součástku mohl
    zlikvidovat.
  • 00:13:46 Buď ju donýst mu nebo to nějak
    udělat. No, tak švagr tam jel .
  • 00:13:52 Komentář:
    Šlo o šifrovací tabulku,
  • 00:13:54 kterou Vít Himr
    před Němci zachránil.
  • 00:13:59 Hovoří J.Košťálková:
    A tady někde na tom poli bylo
  • 00:14:02 kus toho letadla a tam seděl
    na sedačce uhořelý člověk.
  • 00:14:10 Byl zraněný už při zásahu
    toho letadla a zatím co ostatním
  • 00:14:14 se podařilo vyskočit, tak on zůstal
    a byl jako ohořelý.
  • 00:14:20 Obecní kronikář poznamenal: Pro
    občanstvo to byl den vzrušující.
  • 00:14:25 Děti i dospělí si prohlíželi
    trosky letadel.
  • 00:14:29 O 4. hodině se dostavili členové
    gestapa, kteří všechny rozehnali.
  • 00:14:35 Mezi věcmi mrtvého byla
    i fotografie jeho nejmilejší.
  • 00:14:50 Frederick Hughes byl živ a zdráv
    ukrytý v hájovně.
  • 00:14:54 Vchod do této skrýše byl z kuchyně
    hájovny, za kamny, a byla na něm
  • 00:14:59 deka, na které spávali psi.
  • 00:15:05 Tvrdil, že je poloindián,
    že má indiánskou krev.
  • 00:15:10 Bydlel normálně s hajného rodinou,
    jako její příslušník,
  • 00:15:16 protože hájenka nebyla v této době
    ještě v centru pozornosti gestapa.
  • 00:15:24 Byl tvrďas. Docela odvážný chlap.
    A riskoval, věděl, že se mu nic
  • 00:15:31 nestane. My bysme byli vystříleni
    a on by šel jenom do zajetí.
  • 00:15:38 On ten Fredy chodíval
    i do Tovačova do kina.
  • 00:15:41 Já jsem měl kenkartu, ale mně
    stačilo ukázat tak,
  • 00:15:46 ti co s tú flintú, tam byli u kina
    a trhali lístky, no tak mě znali,
  • 00:15:51 a já jsem řekl:"To sú kolegové."
  • 00:15:54 On byl takové smíšek, pro srandu.
    To měl Luboš Jakubčíků v kině
  • 00:16:04 strach, aby nepromluvil,
    aby ti co stáli kolem nepřišli
  • 00:16:13 na to, že je cizinec.
  • 00:16:17 Panebože, začal žurnál!
  • 00:16:31 To jste neviděli,
    jak on se začal rehotat,
  • 00:16:34 když viděl, jak Němci vítězijú.
    Ho šlo roztrhnúť.
  • 00:16:41 Já jsem povídal: "Jezusmanky,
    buď ticho!" Tak ztichl,
  • 00:16:46 nepromluvil, všechno dobře
    dopadlo, z kina jsme vyšli,
  • 00:16:50 věděl o tym akorát ten Mirek
    Indráků.A došli jsme klidně dom.
  • 00:17:01 Komentář:
    Anonymní udání přivedlo 23.3.
  • 00:17:05 do hájovny Trní gestapo. Přijelo
    zatknout hajného Jakubčíka.
  • 00:17:09 Fred Hughes s partyzánem Zdeňkem
    Medkem zahlédli gestapáky oknem
  • 00:17:13 a stačili se schovat.
  • 00:17:18 Furt chtěli vědět, kde je.
  • 00:17:20 Povídám:
    "Tak je v lese, ve službě."
  • 00:17:23 No tak jsme šli do lesa a volali
    jsme:"Táto!", jsem volal.
  • 00:17:31 A on náhodou šel. Zebrali ho,
    odvezli ho.
  • 00:17:36 Byl potom vláčen po různých
    věznicích v Přerově, v Olomouci,
  • 00:17:41 v Brně v Kounicových kolejích.
    Až potom v západních Čechách,
  • 00:17:46 také v jedné věznici,
    byl osvobozen v květnu 1945.
  • 00:17:58 Když mě tihle fajn kluci
    vysvobodili,
  • 00:18:01 začal jsem co nejrychleji utíkat.
    To jsem byl já.
  • 00:18:14 Možná jsem běžel asi minutu
    a najednou vidím chlapíka,
  • 00:18:18 kterej se schovává za stromem,
    asi takhle vysokej a něco
  • 00:18:23 pod sebou zakrývá. Měl na sobě
    leteckou uniformu, khaki barvu,
  • 00:18:27 a já si říkám:"Kdo to sakra je?"
    Měl bych se před ním asi někam
  • 00:18:41 ukrýt, ale nevěděl jsem co dělat,
  • 00:18:45 tak jsem běžel dál, až jsem
    přiběhl k němu, on se díval jiným
  • 00:18:50 směrem, a říkal jsem si, že radši
    vytáhnu svou 45, že budu víc
  • 00:18:55 v bezpečí.
  • 00:19:03 Ve chvíli, kdy jsem ji vytáhl,
    se ten muž s vystrašeným
  • 00:19:06 obličejem otočil ke mně
    a já říkám:
  • 00:19:09 "Ježíšmarjá Ede, Ede,jsi to
    ty?"
  • 00:19:17 Nemohl jsem se udržet,
    protože to byl můj druhý pilot
  • 00:19:20 a to jsem nikoho dalšího neviděl
    s padákem přistávat.
  • 00:19:31 A jediné, co řekl, bylo:
    "Nezvládnu to," řekl,"Už nemůžu,
  • 00:19:35 už nikdy nepoletím žádným
    letadlem, je to hrozné."
  • 00:19:40 Já mu říkám:"No tak Ede, pojďme
    sakra rychle odsuď. S největší
  • 00:19:45 pravděpodobností nás tady můžou
    chytit Němci nebo tak něco.
  • 00:19:49 Měli bychom se rozhodnout,
    co budeme dělat, ale hlavně
  • 00:19:53 musíme jít dál. Nó, jít dál.
    Dostat se z toho lesa.
  • 00:20:08 Zůstali jsme do tmy, vyšli jsme
    směrem na západ a narazili jsme
  • 00:20:13 na nějakou vodu, něco jako je
    tahle a tak jsme se přebrodili.
  • 00:20:24 Tohle udělat bylo dost hloupé,
    ale byli jsme zoufalí.
  • 00:20:28 Voda nám sahala něco nad pas,
    ale nevrátili jsme se,
  • 00:20:32 i když byl prosinec a voda byla
    hodně studená.
  • 00:20:37 Pokračovali jsme v chůzi, brodili
    se proti proudu
  • 00:20:41 a potom jsme běželi na kraj
    pole.
  • 00:20:54 Rozhlédli jsme se a v dálce jsme
    spatřili světlo.
  • 00:20:59 Řekli jsme si:"Tam půjdeme."
    Myslím, že jsme tam došli
  • 00:21:03 asi za 1/2-1 hodinu a spatřili
    jsme před sebou opuštěný dům,
  • 00:21:09 něco jako farmářskou usedlost.
    Ale nebyli jsme si jisti,
  • 00:21:13 protože byla pěkná tma.
  • 00:21:19 Pak jsme někoho zaslechli,
    ale nevěděli jsme,
  • 00:21:22 jestli to jsou dobří nebo špatní
    lidé.
  • 00:21:25 Něco jsme však udělat museli.
  • 00:21:36 Měli jsme v kuchyni psa,
    který jako dost reagoval na to,
  • 00:21:38 když někdo kolem chalupy šel.
  • 00:21:41 A ten pes se nějak rozštěkal,
    zuřivě, a tak otec vyšel ven.
  • 00:21:54 Punťo, lehni!
  • 00:21:59 Kdo je to?
  • 00:22:07 Vstupuji do té známé předsíně,
    abych vám ukázal, to místo.
  • 00:22:18 Tady je stůl, velmi starý stůl,
    a naproti němu kachlová kamna,
  • 00:22:26 nad nimiž jsme si usušili všechny
    své svršky.
  • 00:22:30 Ještě dodnes se v nich topí.
  • 00:22:35 Komentář:
  • 00:22:37 V kuchyni byla také manželka pana
    Inocence Kratochvíla.
  • 00:22:42 Dala nám hrnek čaje a spoustu
    dobrého jídla.
  • 00:22:54 Přišel za mnou Inocenc Kratochvíl,
    to bylo na večer nějak,
  • 00:22:58 a ptal se mě,jestli znám anglicky.
    Já říkám:"Na co to potřebuješ?"
  • 00:23:01 "No, chtěl bych si přeložit nějaký
    věci, který jsem našel
  • 00:23:04 v těch troskách letadla, noviny."
    Já jsem poznal, že nemluví pravdu,
  • 00:23:10 že v tom je něco jiného, tak jsem
    na něj udeřil:"Řekni mně,
  • 00:23:14 na co to chceš?"On:"No, já mám
    u sebe dva americké letce
  • 00:23:17 a nemůžu se s nima domluvit."
    Já jsem si vzpomněl,že můj kamarád
  • 00:23:21 Pepík Skácel se jako samouk učil
    anglicky, tak jsem ho zavolal
  • 00:23:24 a šli jsme spolu do domku
    Kratochvílů a tam jsme viděli
  • 00:23:29 obložená kamna jejich prádlem
    a šatstvem a tam jsme se pracně
  • 00:23:37 domlouvali. Ale naštěstí Qualman
    znal v té době trochu německy.
  • 00:23:42 Tak já jsem s Qualmanem německy
    a s tím Kasoldem zase Pepík Skácel
  • 00:23:45 se domlouval anglicky.
  • 00:23:52 Byl jsem v němčině docela dobrý,
    učil jsem se na střední škole.
  • 00:24:05 Ale hlavně můj otec hovořil
    německy, protože jeho tatínek,
  • 00:24:09 můj dědeček, se narodil v Německu.
  • 00:24:17 Od Kratochvílů jsem odvedl oba
    letce do stodoly mého strýce
  • 00:24:21 Stanislava Hošáka. Do naší stodoly
    jsem je odvést nemohl,
  • 00:24:26 protože my jsme bydleli uprostřed
    vesnice, neměli jsme humna
  • 00:24:28 a bylo nebezpečí, že by nás někdo
    mohl uvidět a mohlo by to špatně
  • 00:24:33 dopadnout. A velkou výhodu to mělo
    i proto, že na patře bylo
  • 00:24:38 spousta slámy, kde se dal
    udělat dobrý úkryt.
  • 00:24:44 Byli jsme tak unaveni, že nám
    nevadily ani krysy v seně.
  • 00:24:48 Když jsme se vzbudili, nevěděli
    jsme ani kolik je hodin.
  • 00:24:54 Venku trochu pršelo. Měl jsem
    nepříjemný pocit, že se na dvoře
  • 00:24:59 před stodolou něco děje,
    a pak jsem uslyšel,
  • 00:25:04 jak se dole pod námi otevřely
    dveře. To nás vyděsilo k smrti.
  • 00:25:10 Nevěděli jsme, kdo tam dole je.
  • 00:25:17 Strýc Hošák vůbec nevěděl,
    že má nájemníky ve stodole.
  • 00:25:21 Matka udělala řízky a pak nějakou
    slaninu jsem jim nosil.
  • 00:25:26 Prostě, aby měli na celý den.
  • 00:25:29 Maminka se na nic neptala,
    tatínek také o ničem nevěděl.
  • 00:25:32 Já jsem nic neříkal z obavy,
    kdyby je vyslýchali Němci,
  • 00:25:38 aby nakonec neprozradili
    oba ty letce i mě.
  • 00:25:47 Cesta, kterou se dalo dostat
    k partyzánům byla asi 40 mil
  • 00:25:52 dlouhá, ale my jsme byli ochotní
    udělat cokoli.
  • 00:25:58 Jožka se dokola ptal,
    jestli se v zimě chceme
  • 00:26:02 na tak dlouhou cestu vydat,
    a my jsme řekli:
  • 00:26:05 "Jasně,chceme jít!"
  • 00:26:11 Takový plánek jsem jim nakreslil
    podle speciální mapy,
  • 00:26:15 kde byly orientační body -
    Bystřice pod Hostýnem, Vsetín,
  • 00:26:18 Valašské Meziříčí, směr Hostýnské
    hory, Beskydy,
  • 00:26:22 kde jsem věděl, že operují
    partyzáni z brigády majora
  • 00:26:27 Murzina. Napsal jsem jim na to:
    Jsme američtí letci, dejte nám
  • 00:26:32 jídlo, ukažte nám cestu
    k partyzánům.
  • 00:26:35 Když jsme vyrazili z Henčlova,
    tak jsem zjistil, že pole není
  • 00:26:39 zamrzlé, ale rozblácené. U Lověšic
    jsme zůstali stát,
  • 00:26:43 já jsem je poprosil, ať počkají,
    šel jsem do vesnice,
  • 00:26:46 kde žil můj strýc Skácel,
    železničář, zaklepal jsem na ně,
  • 00:26:51 právě hráli se známými kanastu,
    strýc pochopil o co jde,
  • 00:26:55 dal mi jedny boty a bandasku
    s čajem, které jsem odnesl
  • 00:26:59 svým americkým přátelům.
  • 00:27:02 A tady vedou dvě trati. Tady jsme
    přešli tu první trať.
  • 00:27:11 Věděl jsem, že jsou hlídané
    německými hlídkami.
  • 00:27:15 Já jsem si neuvědomil,že ten druhý
    Američan, Kasold, nezná německy.
  • 00:27:20 Tomovi jsem řekl,ať dá pozor,
    že jsou tam dráty.
  • 00:27:23 To byly dráty k semaforům.
  • 00:27:26 Hudba
  • 00:28:02 Za tratí jsme se rozloučili.
    Já jsem se musel vrátit
  • 00:28:07 ještě za tmy domů, aby mě Němci
    nechytili,
  • 00:28:11 protože jsem neměl doklady.
  • 00:28:13 V Lověšicích jsem si půjčil
    od strýce Skácela kolo
  • 00:28:16 a s ním jsem dojel do Henčlova.
  • 00:28:19 Potom taky přišli pro mě. Ale já
    jsem byl v lese a maminka
  • 00:28:24 poslala bratra, aby křičel,
    že mě hledají nějací páni.
  • 00:28:30 Tak jsem věděl, aha zalez!
    Tak jsem zalehl a měl jsem
  • 00:28:37 kulovnicu a dalekohled,
    tak sem dával jenom pozor,
  • 00:28:42 jak to auto pojede od nás,
    jestli v autě nebude maminka.
  • 00:28:49 Ale nic,tam byli jenom ti chlapi.
    Mě nenašli, tak si vzali jenom
  • 00:28:58 moji fotografii a odjeli.
  • 00:29:01 No, a potom maminka už nevydržela.
  • 00:29:04 "Lubošku, jedeme s klukama pryč,
    já je odvedu k Himrovi
  • 00:29:12 do cukrovaru."
  • 00:29:15 A ono to už bylo nějak tak
    připravené, kdyby se něco stalo,
  • 00:29:19 tak, že by přišli tam.
  • 00:29:23 Notak maminka, mlha byla, to byla
    statečná ženská.
  • 00:29:33 Nekřičela, neplakala, tak jich
    zebrala.I když tátu gestapo vzalo,
  • 00:29:44 všecko tak snášela
    a organizovala.
  • 00:29:48 Zebrala jich a sama jich vedla oba
    dva.
  • 00:29:52 Jenomže Zdeněk, ten partyzán,
    šel za maminkou, v mlze se viděli.
  • 00:29:57 Ale Fredy, trošičku tak, aby se
    neviděli, protože kdyby na někoho
  • 00:30:05 narazili tak prostě je z obliga.
  • 00:30:10 Hovoří p.Vilímcová:
    Pěšky přišli spolu z toho Tovačova
  • 00:30:13 sem do Brodku, kde ho převedl
    přes vrátnici, aniž by vrátnej
  • 00:30:19 věděl, kdo to je.
  • 00:30:22 Hovoří p.Himrová: Schoval ho
    někde nad stájema na seníku.
  • 00:30:26 A tam byla taková velká stáj,
    kde měli voly, krávy a i koně,
  • 00:30:33 myslím, a nahoře nad tím bylo
    seno a sláma. A tím nebylo hnuto,
  • 00:30:44 no, říkal švagr, že 40 let.
    Tam nikdo nic nebral.
  • 00:30:48 Vždycky se tam dohodilo
    a nechalo se to tak.
  • 00:30:53 Komentář:Vzpomínají dcery
    brodeckého cukráře
  • 00:30:56 Antonína Kalabuse,Jaroslava
    Vilímcová a Věra Himrová.
  • 00:31:05 Jejich rodině připadla starost
    o obživu Freda Hughese
  • 00:31:09 a partyzána Zdeňka Medka.
  • 00:31:17 Tenkrát prostě se to na černo
    shánělo, maso.
  • 00:31:20 A švagr několikrát nám dal maso
    ze zabíjačky, na černo co bylo.
  • 00:31:29 Vít Himr, jednak organizoval
    a zůčastňoval se ilegální činnosti
  • 00:31:32 po dobu celé války.Zejména
    se zaměřoval na pomoc rodinám,
  • 00:31:40 jejíž příslušníci byly zatčeni
    gestapem,nebo rodinám,které měly
  • 00:31:47 svě členy v zahraničním odboji
    ve vojsku.
  • 00:31:51 Mezi jeho nejbližší přátele
    ve vesnici, patřil Osvald Blaťák,
  • 00:31:58 v tu dobu dělal tajemníka Obecního
    úřadu a byl napojen na ilegální
  • 00:32:03 organizaci profesora
    Josefa Janíčka z Brna.
  • 00:32:09 Osvald Blaťák, což v tu dobu
    bylo běžné, na tzv. mrtvé duše
  • 00:32:14 fasoval potravinové lístky.
    A zajišťoval pro Víta Himra
  • 00:32:19 i potraviny.
  • 00:32:22 Další jeho spolupracovník
    byl Leopold Zbožinek, řezník,
  • 00:32:27 uzenář, který zajišôval maso,
    uzeninu a masné výrobky.
  • 00:32:34 Maminka to vždycky uvařila
    a manžel pro to přišel,
  • 00:32:39 protože tenkrát se nemusel
    nijak schovávat, měl volnost.
  • 00:32:44 Komentář: Nebydlel v rodných
    Věrovanech, takže ušel pozornosti
  • 00:32:47 gestapa, které zatklo celou
    jeho rodinu.
  • 00:32:52 Byl zavřený tatínek, bratr
    a sestra, vzhledem k tomu,
  • 00:32:55 že bratr další byl v Anglii
    jako letec. Že uprchl,
  • 00:33:03 tak byli zavřeni. A na jejich
    gruntě byl nasazený nějaký německý
  • 00:33:09 sedlák, který tam hospodařil celou
    tu dobu, než se vrátili
  • 00:33:14 z koncentráku.
  • 00:33:18 Komentář:V dubnu 45 roku
    se Federyk Huges přestěhoval
  • 00:33:22 ze seníku v cukrovaru
    do Himrovy kanceláře.
  • 00:33:27 Každý večer chodívali po půlnoci
    se švagrem k nám.
  • 00:33:50 Moje maminka vždycky nachystala
    večeři, okoupal se,
  • 00:33:54 prošli se chvilku a zase šli
    zpátky do toho cukrovaru.
  • 00:34:10 Když jsme se rozloučili s Brázdou,
    šli jsme podle jeho mapky směrem
  • 00:34:15 k horám. Jak jsme se dostávali
    nahoru, byla čím dál tím větší
  • 00:34:20 zima a sněžilo.
  • 00:34:39 Neměli jsme žádné jídlo, tak jsme
    museli sejít dolů a najít
  • 00:34:44 nějaký osamělý domek, ke kterému
    bychom se mohli přiblížit
  • 00:34:48 a zaklepat na dveře.
  • 00:34:58 Někdo vykoukl oknem za záclonou,
    potom pootevřel dveře.
  • 00:35:04 My jsme mu ukázali, co nám napsal
    Brázda: Jsme američtí letci,
  • 00:35:10 nechte nás přespat, nechte nás
    přespat a dejte nám něco k jídlu.
  • 00:35:27 Oni nám chtěli pomoci, ale měli
    velký strach, ohlíželi se,
  • 00:35:32 jestli nás někdo nevidí, každé
    prasknutí větvičky je děsilo.
  • 00:35:37 Takže nás nikde přespat nenechali.
    Vůbec jsme se nemohli vyspat.
  • 00:35:49 Poslední den to bylo nejhorší,
    už jsme se nemohli brodit sněhem.
  • 00:35:54 Dva dny jsme nepotkali živáčka,
    tak jsme si řekli, že to musíme
  • 00:35:59 risknout. Bylo nám jasné,
    že pokračovat dál už nemůžeme,
  • 00:36:07 protože nám došly tablety,
    které nás udržovaly vzhůru
  • 00:36:10 a při síle. Myslím, že se jim říká
    povzbuzovací nebo tak nějak.
  • 00:36:21 Tak jsme si řekli, že prostě
    půjdeme k prvnímu domu,
  • 00:36:24 který zahlédneme v údolí
    a uvidíme.
  • 00:36:43 První stavení,které jsme spatřili,
    byl obytný dům.
  • 00:36:47 Byla tma, my jsme se samozřejmě
    k žádnému stavení nepřibližovali,
  • 00:36:50 dokud nebyla pořádná tma.
  • 00:37:03 Zaklepali jsme na dveře.
    Vyšel muž, později se ukázalo,
  • 00:37:07 že je to příbuzný někoho,
    s kým jsme se setkali.
  • 00:37:15 Když si nás prohlédl, zachoval se
    jako všichni před ním.
  • 00:37:23 Rozhodil ruce, že nás nemůže
    pustit dovnitř.
  • 00:37:26 Neuměl anglicky a my zase
    nerozuměli česky.
  • 00:37:29 Ale pochopili jsme ho.
    Řekl, abychom šli za ním.
  • 00:37:34 Váhali jsme, nevěděli jsme,
    co tím sleduje.
  • 00:37:37 Mohl nás vést k partyzánům,
    ale také třeba k Němcům,
  • 00:37:41 kteří by mu zaplatili
    a nás zastřelili.
  • 00:37:45 Kdo to mohl vědět.
  • 00:37:55 Ale následovali jsme ho dolů
    a došli k domu, který v noci
  • 00:37:58 vypadal bezpečně.
  • 00:38:10 Řekl:"Zůstaňte tady, schovejte
    se pod stromy."
  • 00:38:15 A šel dovnitř.
    Zůstal tam celou věčnost.
  • 00:38:25 Naráz někdo zaklepal a to vešel
    můj bratranec z vedlejší chalupy.
  • 00:38:28 A řekl mojí sestře, ta znala dobře
    anglicky, řekl jí:
  • 00:38:33 "Fanuš, já ti vedu hosty."
  • 00:38:39 Pak vyšel ven s nějakou paní
    a ta nás pozvala dál.
  • 00:38:42 On zůstal venku na stráži.
  • 00:38:48 A sestra říká:"Vy jste Američané?"
  • 00:38:53 Proboha, mohli jsme se zbláznit
    radostí, byli jsme tak šťastni,
  • 00:38:58 že slyšíme někoho mluvit anglicky.
  • 00:39:02 Já ho pořád vidím, jak vyskočil,
    ruku dovrchu.
  • 00:39:07 Dokonce mluvila s americkým
    přízvukem.
  • 00:39:11 Když jsem vstoupil do místnosti,
    byly tam dvě ženy a muž.
  • 00:39:19 Jedna z žen byla moje maminka,
    druhá byla teta Fan
  • 00:39:23 a třetí byl strýc.
  • 00:39:24 Tetě bylo v tu dobu 39 let.
  • 00:39:28 Byla v Chicagu asi 5 let,
    tak dobře mluvila anglicky.
  • 00:39:34 Ten muž byl můj tatínek. Tatínkovi
    bylo tehdy 42 let, byl svobodný.
  • 00:39:43 Přišli, jeden měl boty, druhý měl
    jenom hadry na nohách,
  • 00:39:48 tož nám jich bylo líto.
  • 00:39:59 Spatřili jsme slzy v jejích očích.
    Jak se na nás dívala, došlo jí,
  • 00:40:06 že musí něco udělat.
  • 00:40:13 Nejdřív jsme si svlékli to stále
    mokré oblečení a ona řekla:
  • 00:40:18 "Teď dostanete pořádně najíst
    a zůstanete tu."
  • 00:40:32 Když jsme skončili s tím
    nejlepším, totiž s umýváním,
  • 00:40:35 řekla nám, že si můžeme jít
    lehnout do postele.
  • 00:40:42 Když jsme jí řekli, že je to první
    spánek za posledních pět dní,
  • 00:40:47 opět se jí v očích
    objevily slzy.
  • 00:40:54 Usnuli jsme, a já nevím jestli to
    bylo o půl noci nebo později,
  • 00:40:58 naráz reflektor do okna
    a my jsme říkali:"Zle je, Němci!"
  • 00:41:05 Protože stále chodili,
    každou chvíli jsme jich tam měli.
  • 00:41:10 A nespali jsme nikdo až do rána.
    Sestra jich šla vzbudit.
  • 00:41:17 Vstoupila dovnitř a celá bez dechu
    nám říkala, že musíme pryč.
  • 00:41:22 Dali jim naši oblečení, pokrývky,
    protože jsme věděli, že je zima.
  • 00:41:29 Ukázalo se ji, kam mají jít
  • 00:41:31 Bylo to na celý den.
  • 00:41:33 A přes den se jim tam přineslo
    nějaké jídlo, aby tam přečkali.
  • 00:41:37 Bratr šel k partyzánům se zeptat,
    jestli by je přijali.
  • 00:41:45 Murzin víceméně navrhl,
    aby se vzdali Němcům.
  • 00:41:50 Že nemají pro ně ani oblečení,
    nic, že by jim hrozila smrť.
  • 00:41:56 Sestra mezitím šla za panem
    farářem Vališem,
  • 00:42:01 on byl kdysi v Americe,
    ještě se domluvit co a jak.
  • 00:42:04 On byl však nemocný,
    tak jim napsal dopis velice dlouhý
  • 00:42:09 a v něm jim vysvětloval,
    jaká je tady situace
  • 00:42:11 a že by bylo lepší,kdyby se prostě
    nechali zajmout.
  • 00:42:19 Celý den jsme se třásli zimou
    někde v lese.
  • 00:42:23 Jakmile padla tma,
    mohli jsme opět do domu.
  • 00:42:29 Moc, moc jsme doufali a ona měla
    pro nás prostřený stůl.
  • 00:42:41 Bylo to něco neskutečného.
  • 00:42:52 Nás bylo doma pět a vždycky jsme
    se spolu sešli při štědrovečerní
  • 00:42:57 večeři. Prostě sváteční nálada.
    A ještě lepší to bylo,
  • 00:43:04 když se přidala vnoučata.
  • 00:43:08 A ten pan Kasold, co na nás
    pořád hledí?.
  • 00:43:12 Já jsem měla malého synka,
    byl malý.
  • 00:43:14 Pak říkal sestře, že má v Americe
    tolikého syna.
  • 00:43:22 Pak přišla moje česká máma
    a přivedla malou neteř,
  • 00:43:27 která se jmenovala Dana.
    Podívala se na mě
  • 00:43:31 a byla to ta nejhezčí holčička,
    jakou jsem kdy viděl.
  • 00:43:41 Bylo jí 11 let, to jsem tenkrát
    nevěděl, a tak krásně se na mě
  • 00:43:47 usmála, netrvózně. A já se usmál
    na ni a ona byla nadšená.
  • 00:43:54 Myslím, že mi svým způsobem moc
    pomohla.
  • 00:44:04 A moje česká máma mi řekla,
    že tu noc, co jsme odešli,
  • 00:44:09 se ptala, na které straně postele
    jsem ležel.
  • 00:44:13 A když jí řekla, že na levé,
    chtěla tam pořád spávat.
  • 00:44:27 Komentář:
  • 00:44:29 Po večeři jim předali dopis
    liptálského faráře.
  • 00:44:36 Psal, že Němci se bojí Američanů
    a pokud ví, že dodržují
  • 00:44:42 Ženevskou konvenci o zacházení
    s válečnými zajatci.
  • 00:44:46 Dovolují Červenému kříži dodávat
    zajatcům potraviny a zásoby
  • 00:44:52 a se všemi zajatci se zachází
    dobře.
  • 00:44:56 V dopise bylo ještě mnoho
    argumentů, které se nám snažily
  • 00:45:00 vysvětlit, že jsme ve velice
    beznadějné situaci.
  • 00:45:08 Tak šli na tu faru,šel aji manžel,
    bratr a sestra.Všichni šli.
  • 00:45:17 Věděli jsme, že farář a naše
    laskavá hostitelka mysleli
  • 00:45:21 jen na naše vlastní bezpečí.
  • 00:45:29 Hovořili jsme s farářem Vališem
    o spoustě dalších věcí a on nám
  • 00:45:35 předával svoji odvahu.
  • 00:45:38 My, my jsme se podívali jeden
    na druhého v tom kostele,
  • 00:45:42 druhý pilot a já, a farář Vališ
    zdůraznil, že je to šance,
  • 00:45:48 vzdát se.
  • 00:45:55 Němci pronásledovali partyzány,
    bylo téměř jisté, že bychom byli
  • 00:45:59 dopadeni. Nebo bychom v té zimě
    v lese někde umrzli.
  • 00:46:11 Dívali jsme se jeden na druhého
    a vůbec jsme z toho neměli
  • 00:46:15 radost. Ale hluboko v sobě jsme
    cítili, že to, co řekl, je pravda
  • 00:46:22 a to je něco, co si budeme navždy
    pamatovat, tím jsem si jist.
  • 00:46:27 Protože farář Vališ byl velice
    moudrý a věděl, co dělá,
  • 00:46:32 ať už si o tom myslíme,
    co chceme.
  • 00:46:35 A jsem velice rád, že nám pomohl
    uniknout, najít z toho cestu,
  • 00:46:39 že nám dal šanci.
  • 00:46:41 Kdyby nás Němci chytili,
    byli bychom jako odbojáři mrtví.
  • 00:46:47 Řekl:"Teď myslete na své rodiče.
    A to je všechno."
  • 00:46:55 Komentář:
  • 00:47:01 Farář Vališ domluvil
    s protektorátními četníky,
  • 00:47:05 že se Američané vzdají
    do jejich rukou.
  • 00:47:07 Četníci pak zavolají na velitelství
    wehrmachtu a tak se letci vyhnou
  • 00:47:11 zatčení gestapem.
  • 00:47:13 Dopadlo to však jinak. Vsetínský
    wehrmacht už 23. slavil vánoce.
  • 00:47:25 Trvalo dlouho, strašně dlouho
    než jsme došli od četníků
  • 00:47:29 na gestapo. Pro nás to asi byla
    nejdelší cesta v životě.
  • 00:47:47 A potom už jsme nevěděli
    nic o nich, až po válce.
  • 00:47:52 Komentář:
  • 00:47:54 Prvního května vypuklo
    v Brodku u Přerova povstání.
  • 00:47:59 A my jsme si mysleli,
    že je konec války.
  • 00:48:02 A tak já jsem říkala sestře,
    povídám:"Ty, ten Fred, chudák,
  • 00:48:06 je tam zavřenej, pojď pudeme,
    zaklepeme na něho a vezmeme ho,
  • 00:48:07 ať už jde konečně ven."
  • 00:48:10 Začali lidi na vesnici odzbojovat
    vojáky, kteří tam projížděli,
  • 00:48:16 no a manžel s Fredem, prostě,
    že byl Američan,
  • 00:48:19 tak odjeli do vedlejší vesnice,
    bylo to v Majetíně.
  • 00:48:23 Tam byl celý štáb Němců
    a oni tam šli,
  • 00:48:28 aby prostě složili
    zbraně.
  • 00:48:32 Komentář: Fašisté však
    obsadili brodecké nádraží.
  • 00:48:36 Paní Hlinková telefonovala,
    že Němci shánějí různé adresy
  • 00:48:40 našich lidí a mezi nima že byl
    manžel, a tak mi volala
  • 00:48:45 aby se schoval,
    že po něm jdou.
  • 00:48:51 Tak se sebrali a honem utíkali
    do cukrovaru. A bydleli,
  • 00:48:55 až do 8. května bývali v kanále,
    kde se dává řepa na podzim,
  • 00:49:04 tak ty kanály byly čisty,
    bylo to vyčištěny,
  • 00:49:07 tak tam oni v těch kanálech
    spávali. Jídlo neměli.
  • 00:49:14 Tak maminka nachystala do kabele
    jídlo a říkala:
  • 00:49:18 "Holka, ty musíš tam, jít a jídlo
    jim tam dát, protože bez jídla
  • 00:49:24 nemůžou být." No a tak jsem šla,
    tady stáli ti gestapáci
  • 00:49:31 nebo esesáci a kam jdu? A já jsem
    říkala, že nesu tatínkovi večeřu
  • 00:49:37 do cukrovaru a tak mě pustili.
  • 00:49:54 Komentář:
  • 00:49:55 Frederick Hughes se snažil dostat
    co nejdřív domů.
  • 00:49:58 Ale podařilo se mu to až koncem
    června. A záhy nato došel
  • 00:50:03 do Brodku u Přerova dopis a v něm
    přiložená jeho svatební
  • 00:50:06 fotografie. O jeho válečném osudu
    se dozvěděli až v Bílém domě
  • 00:50:12 ve Washingtonu.
  • 00:50:20 Antonín Kalabus dostal
    od tehdejšího prezidenta
  • 00:50:27 Spojených států Eisenhowera
    děkovný dekter za to,
  • 00:50:31 že uchovávali půl roku
    amerického,letce.
  • 00:50:36 Komentář:
  • 00:50:37 Stejného ocenění se dostalo i Vítu
    Himrovi.
  • 00:50:40 Přineslo mu nejen radost,
    ale po únoru 1948 i mnoho strastí.
  • 00:50:47 Už prvního března ho soudruzi
    vyhodili ze zaměstnání
  • 00:50:56 Asi tři nebo čtyři měsíce neměl
    vůbec práci, potom se dostal
  • 00:51:00 do cukrovaru v Bedihošti.
  • 00:51:03 Komentář:
  • 00:51:05 Při oprověrkách v 58 roce
    mu nebyla dána důvěra
  • 00:51:08 dělnické třídy
    a byl opět vyhozen.
  • 00:51:14 Potom pracoval v železárnách
    manuelně a ve Starorežné
  • 00:51:18 v Prostějově.
  • 00:51:24 Po šesti měsících hrozného života
    v zajateckém lágru bylo opravdu
  • 00:51:32 něco, dostat se zpátky domů a stát
    opět na americké půdě.
  • 00:51:40 A ze všeho nejdřív jsem jel
    vyzuvednout mou milovanou
  • 00:51:43 ze střední školy, ale ona už
    mezitím tu školu dochodila.
  • 00:51:48 A věřte mi, já ji musel znovu
    dobývat.
  • 00:52:02 Za tři roky jseme se vzali
    a od té doby spolu šťastně žijeme.
  • 00:52:08 To je nejlepší věc, kterou jsem
    kdy udělal.
  • 00:52:21 Měli jsme tři syny, jeden zemřel,
    ale ti další dva mají každý
  • 00:52:27 dvě děti. A tak se všechno
    obrátilo k lepšímu.
  • 00:52:33 Že, miláčku.
  • 00:52:39 Komentář:
  • 00:52:40 Hned po válce se snažil zjistit,
    kde byl sestřelen
  • 00:52:43 a kdo mu pomáhal.Pamatoval si však
    jen jméno jednoho města.
  • 00:52:47 Liptál, ani jsme nevěděli,
    jak se to píše.
  • 00:52:56 Navštívil jsem přítele,
    který mluvil česky a on to celé
  • 00:53:02 napsal v češtině.
    Správce kostela, jméno neznámé,
  • 00:53:06 Liptál nebo Liptól.
  • 00:53:21 Ale víte, co zjistil? Že je to 3
    kilometry jižně od Vsetína,
  • 00:53:27 to znamená na Moravě,
    v Československu.
  • 00:53:32 A ukázalo se, že to bylo správně.
    Pro mě to byl zázrak.
  • 00:53:36 Nakonec to vyšlo.
  • 00:53:41 Komentář:
  • 00:53:44 Odpověděl nejen liptálský farář,
    ale také "česká máma"
  • 00:53:48 Fan Mrnuštíková. Z popudu Toma
    Qualmana uveřejnila výzvu,
  • 00:53:57 aby se ozval muž, který pomohl
    v nesnázích a nechal letce vyspat
  • 00:54:02 v seně. Hledala také místo
    Qualmanova sestřelu
  • 00:54:04 a hroby šesti jeho kamarádů.
    Marně.
  • 00:54:13 Až po sametové revoluci přijel
    na Moravu americký pilot stíhacího
  • 00:54:16 Lightingu, sestřeleného ve stejné
    bitvě poblíž Qualmanova Liberátoru
  • 00:54:20 - David R. Milles.
  • 00:54:25 Jak se vrátil zpět do Spojených
    států, zmínil se o tom svým
  • 00:54:29 kamarádům,že navštívil v Troubkách
    takovej pěknej památníček,
  • 00:54:38 no a on si ho vyfotografoval
    a ukazoval tu fotografii svým
  • 00:54:43 kolegům, americkým letcům,
    s kterými létal.
  • 00:54:49 A jeden z nich tam viděl jména,
    o kterých kdysi Tom Qualman
  • 00:54:57 mluvil. No a tak to napsal.
    Tom až na základě tohoto,
  • 00:55:03 se dozvěděl, že byl
    sestřelaný v Troubkách.
  • 00:55:07 Komentář:
  • 00:55:11 Tak se mohl Thomas W.Qualman
    po 50 letech poklonit památce
  • 00:55:16 svých spolubojovníků a setkat
    se s přáteli, kteří mu pomohli
  • 00:55:21 v nejtěžších chvílích života.
    Farář Vališ se setkání nedočkal.
  • 00:55:25 Mohl si však podat ruku
    s Josefem Brázdou,
  • 00:55:31 stačil obejmout svou "českou mámu"
    Fan Mrnuštíkovou i tu tehdy
  • 00:55:37 jedenáctiletou usměvavou dívenku
    ze samoty nad Liptálem.
  • 00:55:46 Vzpomínal na teplo kuchyně
    u Kratochvílů v Henčlově.
  • 00:55:50 Paní Kratochvílová mu přinesla
    dárek.
  • 00:55:58 Bylo mi hned jasné, co to je.
    Cože? To mi přece nedáš.
  • 00:56:04 Schováváš to 50 let,
    je to tvoje!
  • 00:56:08 A ona řekla:"Ty víš,
    že jsem ji schovala pro tebe."
  • 00:56:12 Já jsem málem omdlel, nevěděl
    jsem, co na to říct.
  • 00:56:21 Takže tak jsem k ní přišel,
    k blúzce z hedvábí z mého padáku.
  • 00:56:28 V životě by mě to předtím
    ani nenapadlo.
  • 00:56:31 To bylo teda opravdu něco.
  • 00:56:37 Skryté titulky:Jana Kubíčková
  • 00:56:42 .

Související