Životní příběh nejlepší české tenistky na vozíčku Ladislavy Pořízkové.
Režie: Jan Brichcín. Scénář: Michaela Brichcínová.
Můj sen Rio

Ladislava Pořízková onemocněla v 18 letech roztroušenou sklerózou. Sen vystudované zdravotní sestry odjet v rámci humanitární mise jako ošetřovatelka do Afriky se rozplynul. Nemoc se postupně zhoršovala a v roce 2010 ji definitivně upoutala na invalidní vozík. Dnes je Laďka nejlepší českou tenistkou vozíčkářkou. V roce 2014, kdy začínáme její příběh sledovat, se umístila na 150. místě v celosvětovém žebříčku. V následujícím roce se již vypracovala na 89. místo a získala tak naději zúčastnit se v roce 2016 paralympiády v brazilském Riu. Od té doby na žebříčku neustále stoupá. Navíc je obdivuhodně aktivní. Fotografuje, píše povídky a sbírá za ně ceny. Iniciovala vznik neziskové organizace Seppia, věnující se celoživotnímu vzdělávání zdravotníků pomocí on-line kurzů na internetu, absolvovala rekvalifikační kurz pro sociální služby a pomáhá v domě pro seniory… O nominaci na olympiádu do Ria snila i její patronka, vrcholová tenistka Lucie Hradecká. Obě ženy pojí nejen vzájemný obdiv a povzbuzování, ale také složitá cesta k cíli.

Napište nám