iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
1. 9. 2017
21:30 na ČT24

1 2 3 4 5

7 hlasů
19144
zhlédnutí

Wintonovy děti: pocta rodičům

Wintonovy děti: pocta rodičům

Příběh památníku rozloučení, kterým děti zachráněné Nicholasem Wintonem před holocaustem poděkovaly svým rodičům.

28 min | další Zpravodajství »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Wintonovy děti: pocta rodičům

  • 00:00:01 WINTONOVY DĚTI: POCTA RODIČŮM
  • 00:00:25 -Některé věci,
    které jsem ještě ani neviděla,
  • 00:00:28 co tam ještě zachránili
    z těch filmů.
  • 00:00:30 Tady mě máte!
  • 00:00:34 To mně bylo šest nebo sedm.
  • 00:00:41 Že bych byla hubená,
    se říct nedá.
  • 00:00:54 To bylo naše tradiční...
  • 00:00:57 V létě Staré Splavy,
    v zimě Špindlerův Mlýn.
  • 00:01:04 To je nejstarší sestra.
  • 00:01:06 Té bylo patnáct,
    když jsme odsud šli.
  • 00:01:10 Tady jsme všechny tři.
  • 00:01:12 To bylo těsně předtím,
    než jsme jeli.
  • 00:01:16 To bylo jaro. Já jsem jela...
    V létě 39 to bylo.
  • 00:01:47 -My tři jsme se viděli
    naposledy 21. ledna,
  • 00:01:50 jak jsem se díval na fotku,
    2011.
  • 00:01:52 To tam byl... To tu byl
    naposledy Nicholas Winton.
  • 00:01:57 Byli jsme pozvaní tam
    na ministerstvo obrany,
  • 00:02:00 tehdejším ministrem obrany.
  • 00:02:02 To už mu bylo skoro 200...
    103 let.
  • 00:02:06 Tak jsem si byl úplně jistý,
    že už ho určitě nikdy neuvidím.
  • 00:02:10 Ale u něj platí,
    že nikdy neříkej nikdy.
  • 00:02:14 -Pro mě on je samozřejmě
    velmi důležitý člověk.
  • 00:02:17 On je výjimečný.
    Je to vlastně náš druhý tatínek.
  • 00:02:20 On si nás všechny pamatuje,
    všechno o nás si pamatuje.
  • 00:02:24 Zajímají ho naše životy.
  • 00:02:27 Já jsem se snažila
  • 00:02:29 ještě každý rok
    na ty narozeniny za ním zajet.
  • 00:02:33 -Tohle číslo jsem měla kolem krku.
  • 00:02:36 A tohle je povolení
    ke vstupu do Británie.
  • 00:02:38 A já jsem další z dětí,
    které jste zachránil.
  • 00:02:47 -Mohu se zeptat,
    je tu ještě někdo,
  • 00:02:50 kdo vděčí za svůj život
    panu Nicholasi Wintonovi?
  • 00:02:53 Jestli ano, prosím, vstaňte.
  • 00:03:57 -To je druhá strana mého života,
  • 00:03:59 to, že jsem byl jeden
    z českých 669 Kindertransportů.
  • 00:04:04 Když Matej Mináč udělal
    z Nicholase Wintona hrdinu
  • 00:04:08 v tom filmu jeho,
    tak jsem se zeptal Mateje:
  • 00:04:12 Jak to, že děláš hrdinu
    z Nicholase Wintona?
  • 00:04:16 Bylo jich ještě několik.
  • 00:04:18 Tak na to mi odpovídal:
  • 00:04:21 Ve filmu nemůže být
    víc než jeden hrdina.
  • 00:04:25 On byl pravděpodobně ten jediný,
    komu neplatili za to, co dělal,
  • 00:04:30 že byl opravdu dobrovolně
    a tak dále.
  • 00:04:33 To byla jedna věc.
  • 00:04:36 V tom,
    když člověk o tom přemýšlel,
  • 00:04:39 pomalinku jsme o tom přemýšleli,
    tak jsem přišel na to,
  • 00:04:43 že vlastně jediní hrdinové
    byli ti rodiče.
  • 00:04:54 -Před třemi lety jeden z nás,
    který žije v Izraeli,
  • 00:04:57 jmenuje se Hugo Marom,
    mluvil s panem Wintonem.
  • 00:05:01 Říkali si... Hugo říkal:
    Víš, všichni vědí o nás, o vás.
  • 00:05:06 Ale nějak jsme někde zapomněli
    ty naše rodiče.
  • 00:05:09 A já myslím, že bychom měli
    na rodiče postavit pomník.
  • 00:05:13 A Nicky odpověděl jednou větou:
    Už je na čase!
  • 00:05:19 Celý ten nápad se dostal
    sem do Prahy.
  • 00:05:22 Nevěděli jsme nejdřív,
    jak s tím...
  • 00:05:25 Měli jsme soutěž,
    výsledky se nám nelíbily.
  • 00:05:28 A najednou... Tohle dítě,
    paní Marešová, řekla:
  • 00:05:32 Víš, co budeme potřebovat,
    je takové okno
  • 00:05:35 a na něm ruce rodičů
    z jedné strany
  • 00:05:37 a ruce dětí z druhé strany,
    jak se loučíme.
  • 00:05:42 -V té velké chodbě
    byl na jedné straně vlak,
  • 00:05:46 kde mávají děti, reliéf,
    a na druhé straně rodiče.
  • 00:05:50 Než uděláme společenství,
    než nám banka dá účet,
  • 00:05:54 než budeme smět na ten účet,
    to už tady nebudeme...
  • 00:06:04 -V mém případě to
    nebylo nějaké srdceryvné,
  • 00:06:07 protože máma se držela.
  • 00:06:10 A v tom je to celé.
  • 00:06:12 Kdyby bývala se tam
    máma před námi rozbrečela,
  • 00:06:15 tak já jsem se rozbrečel
    samozřejmě taky.
  • 00:06:18 Já jsem s tím vůbec nepočítal,
    že by to takhle mohlo dopadnout.
  • 00:06:22 Já jsem si byl jistý,
    že tam přijdou za námi.
  • 00:06:25 Jenže, ten Hitler byl rychlejší
    než britský home office,
  • 00:06:29 takže to dopadlo tak,
    jak to dopadlo.
  • 00:06:31 -Já myslím,
    že nejhorší byla doba,
  • 00:06:34 když Němci začali bombardovat
    Londýn a my jsme v Londýně.
  • 00:06:39 Oni ani nechodí
    se žlutou hvězdou.
  • 00:06:42 Nebo byly...
  • 00:06:44 Já myslím, že ještě nebyly
    lístky na potraviny tady.
  • 00:06:48 V Anglii už byly.
  • 00:06:50 Bombardovali ty děti.
    A oni je poslali do té Anglie.
  • 00:06:53 Takže já myslím,
  • 00:06:55 že to byla ta nejtěžší část
    té celé věci.
  • 00:06:58 Nejlepší část byla,
  • 00:07:00 když byli v komorách,
    těch plynových,
  • 00:07:02 tak si uvědomili ti rodiče,
    že zachránili ty děti.
  • 00:07:06 To je možná ten jediný okamžik.
  • 00:07:18 -Panu Wintonovi jsme děkovali
    celou tu dobu,
  • 00:07:21 co jsme o něm věděli.
  • 00:07:25 Ale našim rodičům jsme
    neměli možnost poděkovat
  • 00:07:28 a nepoděkovali.
  • 00:07:30 -Jediná věc, o které se mluvilo,
  • 00:07:33 že jedeme do země,
    kde se hraje fotbal...
  • 00:07:36 Lépe, než kdekoliv jinde.
  • 00:07:38 Tak nám to představili.
  • 00:07:40 Já jsem jednou nemluvil
    na telefonu s rodiči potom.
  • 00:07:45 Tak jsem řekl: Jim patří
    ten památník, těm rodičům.
  • 00:07:52 -Jak dlouho jste věděla
    nebo jste věděli, že pojedete?
  • 00:07:55 -To si vůbec nepamatuji,
    ale vím, že to bylo...
  • 00:07:59 Že to nebylo
    prostě vůbec připravené.
  • 00:08:02 Šlo to najednou, ráz na ráz.
  • 00:08:06 To byl strýc,
    ten přežil koncentrák.
  • 00:08:13 Ale taky brzy umřel potom.
  • 00:08:16 Ono to zanechalo na něm stopy.
  • 00:08:19 -Jak dlouho jste se s rodiči
    vlastně neviděla?
  • 00:08:23 -Ono to bylo pár let,
  • 00:08:25 protože já jsem bydlela
    skoro ty tři roky u těch cizích.
  • 00:08:29 Pak jsem byla
    zase v internáku...
  • 00:08:31 Takže prakticky těch šest let.
  • 00:08:45 -Když to bude na očích,
    tak to bude lepší.
  • 00:08:49 -Ano.
    -Určitě.
  • 00:08:51 -Ale ty kamery, já myslím,
    že oni tam ty kamery mají stejně.
  • 00:08:55 -No, jo.
  • 00:08:57 -Kolik to je na výšku?
    To bude jako jedna ku jedné.
  • 00:09:01 -Přes dva metry to bude.
  • 00:09:03 -To budou ty dveře!
  • 00:09:07 -Včera jsem měl jednání
  • 00:09:09 na generálním ředitelství
    Českých drah,
  • 00:09:12 kde mi byly předloženy
    různé dokumenty.
  • 00:09:16 Toto je plán hlavního nádraží.
  • 00:09:19 Oni navrhují,
    že by se to dalo sem.
  • 00:09:21 Tam už je plaketa
    Woodrowa Wilsona.
  • 00:09:24 Takže by to byl Wilson-Winton.
    To by byla dobrá kombinace.
  • 00:09:28 Tady mi ukázali vlak.
  • 00:09:30 Takže toto jsou ty původní dveře.
  • 00:09:32 Tohle by bylo tady.
  • 00:09:34 -A to je kde, tento vlak?
  • 00:09:36 -To je na Slovensku.
  • 00:09:40 -Když jsme měli ten nápad,
    postavit památník na nádraží,
  • 00:09:44 nejdříve mi lidé říkali:
    To vůbec nepůjde.
  • 00:09:47 Tam ti to nikdo nedovolí.
    Mají tam problémy s Italy.
  • 00:09:54 Zkrátka... Tak jsem si řekla,
    že Winton měl takovou mantru.
  • 00:09:58 Víte, co je mantra?
  • 00:10:01 Když to není nemožné,
    tak to je možné.
  • 00:10:05 Tak jsem napsala dopis
    panu řediteli, česky.
  • 00:10:09 A skončila jsem právě tou větou.
  • 00:10:12 On ten dopis ihned předal
    do kanceláře nádraží.
  • 00:10:17 Od nich jsem dostala dopis:
    Prosím, co budete potřebovat?
  • 00:10:22 Můžete se na nás spolehnout.
    A od té doby to tak šlo.
  • 00:10:27 -Vidět to bude,
  • 00:10:29 ale může tam být
    trošku problém s tím,
  • 00:10:32 že to bude překážet v té cestě.
  • 00:10:34 -Tam už jako lidé
    jdou k těm vlakům.
  • 00:10:37 -To se musí opravdu vymyslet,
  • 00:10:39 aby to tam bylo nějak
    zakomponované šikovně.
  • 00:10:42 -Původní návrh byl,
    že to bude na té chodbě.
  • 00:10:45 Všichni jsme to nakonec zavrhli,
  • 00:10:48 protože zaprvé to není dobře,
    protože tam se chodí k vlakům,
  • 00:10:52 tam lidi nepostávají,
    nejsou, nedívají se.
  • 00:10:57 -Já jsem chtěl, aby se udělala
    jenom nějaká obyčejná deska,
  • 00:11:01 která by se pověsila
    do těch Buben,
  • 00:11:04 protože odtamtud odešla
    většina našich rodičů.
  • 00:11:07 Odtamtud odešlo
    taky 50 tisíc Židů.
  • 00:11:10 A pro mě to má větší význam
    než ten Wilsoňák.
  • 00:11:14 Ale to je čistě soukromý,
    osobní názor.
  • 00:11:17 Teprve tím okamžikem,
  • 00:11:19 když rodiče nastoupili
    do toho vlaku v Bubnech,
  • 00:11:23 tak byl přerušen veškerý styk
    s nimi.
  • 00:11:26 Přestaly chodit dopisy.
    Cokoli...
  • 00:11:29 Tak tam je vlastně ten konec.
  • 00:11:43 -Velice nám pomáhá lady Baines,
    protože ona...
  • 00:11:47 Víte, v Anglii
    ta charita je trošku jiná.
  • 00:11:50 My se ji teprve tady učíme.
  • 00:11:53 Část toho památníku se dělá
    v anglickém sklářském studiu
  • 00:11:59 a část se bude dělat
    v Bratislavě.
  • 00:12:02 To bude dělat Jozef Majtán.
  • 00:12:05 To je velice známý sochař,
    který dělá taky v bronzu.
  • 00:12:10 Ještě jsme se úplně nerozhodli,
  • 00:12:13 jestli finále bude úplně celé
    z bronzu,
  • 00:12:16 nebo jestli to bude
    částečně dřevo a tak dále.
  • 00:12:23 Ale ta celková odhadnutá suma
  • 00:12:27 dělá asi mezi
    80 a 100 tisíci liber.
  • 00:12:31 Čili, dejme tomu,
    2,5 až 3 miliony.
  • 00:12:37 -Sbírka právě bude vyhlášena
    na naší webové stránce.
  • 00:12:42 Protože, nejenom že chceme
    od nich příspěvek,
  • 00:12:45 ale pokud jsou to třeba děti
    nebo potomci dětí,
  • 00:12:50 které těmi vlaky odjížděly,
    třeba od nich nějaké povídání,
  • 00:12:55 abychom věděli vlastně,
    kdo to je, o co se jedná.
  • 00:13:07 -Tak, teď je asi udělaná.
    Nějakou vodu...
  • 00:13:10 -V kuchyni.
  • 00:13:15 -Když se opíráte takhle o to sklo,
    tak je skutečně vidět jenom toto.
  • 00:13:22 To by musely být vidět
    potom i šaty a tak.
  • 00:13:28 -A to jsem nechtěla říct...
  • 00:13:32 -To je kokosové máslo.
  • 00:13:39 Tady máte paní,
    které jsou za tou akcí.
  • 00:13:45 Teď jenom takhle.
  • 00:13:47 -Jéé, to se bude Tadeáškovi
    hrozně líbit.
  • 00:13:51 Ten se v tom bude patlat!
  • 00:13:53 Budou dveře vlaku,
  • 00:13:56 jako vytržené,
    i s kouskem toho vlaku.
  • 00:13:59 Bude to v barvě původní,
    to znamená tmavě zelené,
  • 00:14:03 z druhé strany dřevěné,
    jako zevnitř.
  • 00:14:06 Má to být
    na mramorovém podstavci.
  • 00:14:09 Barvu jsme ještě nevybrali.
  • 00:14:11 To až podle místní,
  • 00:14:13 aby to trošku kontrastovalo
    s podlahou,
  • 00:14:16 která je tam taky mramorová.
  • 00:14:18 Ale jinak jako barevně
    to vypadá už dobře.
  • 00:14:22 -A tohle je to sádrové, právě.
    To je možná ono, co on chtěl.
  • 00:14:28 -Ano, to je sádrové.
  • 00:14:31 Jo, super.
    Tak jsme to udělali dobře.
  • 00:14:34 Máte to?
  • 00:14:36 -Jo!
  • 00:14:39 -Počkejte,
    ať vám nezlomím ruku nebo něco.
  • 00:14:42 Super!
  • 00:14:49 Tady paní Milena, to je
    v podstatě všechno její práce,
  • 00:14:52 co se týká z mé strany,
  • 00:14:54 protože my jsme spolu dělali
    otisk Sira Nicholase Wintona.
  • 00:14:58 Od té doby jsme v kontaktu.
  • 00:15:00 Přišla s tímto projektem.
  • 00:15:04 Udělal se v podstatě tendr.
  • 00:15:07 -Vy jste vyhrál tendr.
  • 00:15:09 -Přesně tak.
    A teď to tady dělám.
  • 00:15:14 Dobré. Prasklé, ale to nevadí.
  • 00:15:17 -Prasklé? Vadí to?
  • 00:15:23 -Když si člověk představí,
    že je na tom nádraží...
  • 00:15:27 ...jako otec...
  • 00:15:29 ...tak je to dost emotivní.
  • 00:15:32 Jako opustit svoje děti,
    prostě pustit je někam dál,
  • 00:15:35 protože to byla jediná možnost,
    jak je nechat naživu.
  • 00:15:42 Zatlačit. Neboj se.
  • 00:15:45 Tak! Vydrž! Vydrž!
  • 00:15:47 -To nebolí.
  • 00:15:49 -A teď zabereme.
    Vydrž! Vydrž ještě. Nedávej pryč.
  • 00:15:53 Já to musím nahrnout zpátky,
    abys to měla jako žába.
  • 00:15:58 Ty tvoje prstíky.
  • 00:16:01 -To smrdí!
  • 00:16:03 -To voní! To voní! To je vůně!
  • 00:16:12 Tak! A až budeme zvedat ruku,
    tak prstíky takhle nahoru. Tak!
  • 00:16:17 Tak! A nahoru!
  • 00:16:20 Tak! A je to hotovo!
  • 00:16:23 -Takové, jaké jsou ty malé dveře,
    tak tam budou velikánské.
  • 00:16:27 A na tom okénku budou
    tyto vaše ručičky ze skla.
  • 00:16:31 Nesahat!
  • 00:16:34 -Nesahat! A tyto jsou moje!
    -Jo!
  • 00:16:39 -My jsme na ni obě dvě,
    myslím, děsně pyšné,
  • 00:16:42 protože když člověk
    v takovémto věku
  • 00:16:44 si všechno dělá přes internet,
    všechno si zařizuje,
  • 00:16:47 když já někdy
    přijedu na návštěvu a chci,
  • 00:16:50 aby se někam podívala,
    tak jí řeknu:
  • 00:16:52 Mami, podívej se mi na internet,
    kde to je, nebo dej mi adresu.
  • 00:16:56 A to je v 85 letech
    prostě úplně báječná věc.
  • 00:16:59 -Milena píše.
    -Jo?
  • 00:17:08 -Babičko, bylo to dobré. To a to!
  • 00:17:10 -Je to dobré?
    To jsem ráda, že ti to chutná.
  • 00:17:14 -Mně to taky chutná!
  • 00:17:16 -To je taky dobře. To je fajn!
  • 00:17:19 A ještě tam mám potom ovocnou
    přesnídávku, kdybyste chtěli.
  • 00:17:24 Až to sníte.
  • 00:17:26 -Jo!
    -Jo!
  • 00:18:07 -Držím ti to navrchu!
  • 00:18:10 -Dobré!
  • 00:18:18 -Už je tam, milostivá paní!
  • 00:18:20 -Je to v podstatě vyrobené
    jako tavenice.
  • 00:18:23 Je to olovnatý křišťál.
    Český olovnatý křišťál.
  • 00:18:26 Všechno jsou české materiály.
  • 00:18:28 V podstatě je to základní deska,
  • 00:18:31 kde jsou jakoby vtavené
    ty dětské ručičky,
  • 00:18:33 protože ty jsou
    jakoby vmáčklé dovnitř.
  • 00:18:36 Uvědomte si,
  • 00:18:38 že ty děti byly uvnitř
    toho vlaku, uvnitř toho vagónu.
  • 00:18:41 A zvenku jsou utavené sólově
    ty dospělé ruce,
  • 00:18:45 které jsou pak přilepené.
  • 00:18:47 Samozřejmě,
    jsou přilepené pořádným lepidlem,
  • 00:18:50 které schnulo tři dny.
  • 00:18:52 Takže to nás přežije všechny.
  • 00:19:11 -Tyto dveře jsou replikou
    historického vagónu,
  • 00:19:17 které byly vyráběné v 30. letech.
  • 00:19:19 Provozovaly je České dráhy.
    To jsou prakticky...
  • 00:19:23 To je replika dveří
    z takového vagónu,
  • 00:19:25 do kterého oni nastupovali.
  • 00:19:27 V Bratislavě
    je ještě zachovaný celý vůz.
  • 00:19:29 Co jsem už chodil po Čechách,
    tak většinou byly rozsypané.
  • 00:19:33 Nebyl zachovaný interiér.
  • 00:19:35 Ale Bratislava má takový.
    Jedna věc.
  • 00:19:37 Tak bylo z čeho čerpat.
    A další věc.
  • 00:19:40 I nějaká výkresová dokumentace
    ještě po archivech je.
  • 00:19:43 Spolupracujeme s muzei a tak.
  • 00:19:45 Prošli jsme archiv
    a našli jsme i hotové výkresy.
  • 00:19:51 Když se to zkombinovalo
    i s tou plastikou skleněnou,
  • 00:19:56 tak já si myslím,
    že to bude pěkný památník.
  • 00:19:59 Je třeba takovéto věci
    připomínat,
  • 00:20:01 co se událo za těch zlých časů.
  • 00:20:06 -Já osobně to kladu do takové
    mozaiky té paměťové kultury,
  • 00:20:10 která u nás trošku je upozaděna.
  • 00:20:12 Já si myslím, že to jsou věci,
  • 00:20:14 přestože to už je
    několik desítek let,
  • 00:20:16 co se tyto tragické události
    staly,
  • 00:20:19 je neustále třeba
    si je připomínat.
  • 00:20:21 Není třeba říkat,
    z jakých důvodů.
  • 00:20:23 Všichni to víme.
    Ale neděje se to.
  • 00:20:25 Děje se to pouze příležitostně,
    při nějakých výročích
  • 00:20:29 nebo při nějakých
    vzpomínkových akcích.
  • 00:20:31 Jenomže, toto je věc,
  • 00:20:33 kolem které budou procházet
    denně statisíce lidí.
  • 00:20:37 Myslím si, že o to
    je to daleko důležitější.
  • 00:20:42 -Já myslím, že nejvyšší čas,
  • 00:20:45 ne kvůli jenom českým dětem,
    německým dětem.
  • 00:20:48 Vůbec, ta otázka je,
  • 00:20:51 co se dneska
    v tom hrozném světě děje,
  • 00:20:55 poněvadž ta situace se opakuje
    a opakuje a opakuje.
  • 00:21:01 A nakonec ti rodiče jsou ti,
    kteří nejvíc trpí,
  • 00:21:05 jestli ty děti umírají,
    nebo jestli ty děti posílají,
  • 00:21:09 neví kam, nebo jestli je berou
    na ty loďky z Libye do Itálie
  • 00:21:14 a neví,
    jestli přijedou na druhou stranu.
  • 00:21:31 -Představuji vám dvě dámy,
    obě Wintonovy děti,
  • 00:21:35 lady Milenu Grenfell-Baines
    a Zuzanu Marešovou,
  • 00:21:39 která nám všem střídavě
    v češtině a angličtině představí
  • 00:21:43 a odhalí památník.
  • 00:22:01 -Jaký je to pocit,
    po tom více než roce,
  • 00:22:04 nebo vlastně letech,
    že jste to dokázali?
  • 00:22:06 -Na jedné straně
    je to taková úleva.
  • 00:22:09 Já ještě nejsem při sobě úplně,
  • 00:22:12 protože jsem byla strašně napnutá,
    jak to dopadne.
  • 00:22:15 Ale, zaplaťpánbůh,
    je to krásný pocit.
  • 00:22:18 -Je to skoro krásnější,
    než jsme si to představovali.
  • 00:22:22 Protože jsme u toho byli,
    samozřejmě,
  • 00:22:26 když Honza Huňát
    právě dělal ty ruce.
  • 00:22:32 My jsme nevěděli,
    jak on to udělá.
  • 00:22:36 Takže to byla...
    Bylo to krásné překvapení.
  • 00:22:41 -A na závěr jedno přání.
  • 00:22:43 Aby mávající ruce na tomto
    našem nádraží
  • 00:22:46 v budoucnosti vítaly
    jen lepší svět.
  • 00:22:51 -Všechny Wintonovy děti
    pojďte sem!
  • 00:23:16 -Milena i já, obě dvě
    jsme měly velké štěstí,
  • 00:23:19 že naše rodiče přežili.
  • 00:23:21 Ale jsme opravdu
    jenom jedny z mála.
  • 00:23:24 Jinak takových, řekla bych,
    skoro 90 procent rodičů zahynulo.
  • 00:23:29 Těm všem,
    nejenom našim Wintonovým,
  • 00:23:33 ale říkám všem dětem,
    všem rodičům všech dětí,
  • 00:23:36 které je takhle posadili
    do vlaků,
  • 00:23:39 protože to byla obrovská odvaha
    a obrovské hrdinství.
  • 00:23:45 -Vlastně jsem si uvědomila tím,
  • 00:23:47 když jsme dneska u toho
    mohli být,
  • 00:23:49 u toho celého aktu,
  • 00:23:52 jak je to pro nás důležité vůbec,
    že v jednom tom vlaku seděla,
  • 00:23:56 že ti prarodiče
    ji do toho vlaku dostali.
  • 00:23:59 -Ta rodina žije
    s tou historií pořád?
  • 00:24:02 Nebo jak to u vás je?
  • 00:24:06 -Ono to tak úplně nebylo.
    Máma to sama říká.
  • 00:24:09 Možná, že jste o tom i mluvili.
  • 00:24:11 Tyto rodiny, které byly válkou
    jakýmkoliv způsobem postiženy,
  • 00:24:15 více nebo méně,
    tak o tom prakticky nemluvily.
  • 00:24:18 U nás se doma o tom
    skoro vůbec nemluvilo.
  • 00:24:20 Celá tato aktivita
    kolem Sira Wintona
  • 00:24:23 se objevila vlastně
    s prvním Mináčovým tónem.
  • 00:24:27 A čím dál tím víc
    se o tom mluvilo.
  • 00:24:29 Takže toto je vlastně
    velké vyvrcholení něčeho,
  • 00:24:32 co se odehrává
    posledních několik let.
  • 00:24:34 -Zuzana Marešová, where are you?
  • 00:24:49 -Víte, já vždycky
    když se podívám do zrcadla,
  • 00:24:52 tak si říkám,
    vlastní máma by tě nepoznala.
  • 00:24:55 Jak by mě poznala,
    když mě viděla naposledy,
  • 00:24:58 když mi bylo jedenáct.
  • 00:25:01 Vypadám přece jenom trošičku jinak,
    než když mi bylo jedenáct.
  • 00:25:06 Ať chcete, nebo nechcete...
  • 00:25:08 -Vy jste tak strašně vtipný!
    A to jste nechtěl nic říct.
  • 00:25:13 -Vy mě vždycky donutíte nakonec.
  • 00:25:16 Ale já myslím,
    že už to tímto vyvrcholilo.
  • 00:25:20 To je poslední velká věc,
    kterou jsme uskutečnili.
  • 00:25:24 Já ne.
    Já byl jenom koukající se na to.
  • 00:25:27 Ale moc bych se divil,
  • 00:25:30 kdyby ještě někdy
    něco takového vzniklo.
  • 00:25:36 Ona to zase není bůhví...
  • 00:25:39 ...bůhví jaká nádhera,
    že je člověk Wintonovým dítětem.
  • 00:25:55 My jsme v tomhle hráli
    úplně pasivní roli.
  • 00:25:58 Kdyby nás tam rodiče nenahnali,
    tak jsme tam nebyli.
  • 00:26:03 Vím, že pro ně to
    muselo být asi dost zlé.
  • 00:26:06 -Pro nás je to taky svátek,
    když se vidíme.
  • 00:26:09 Já si myslím,
    že se jim to taky líbilo.
  • 00:26:12 A mně určitě.
  • 00:26:14 A, nakonec, musíme být upřímní.
  • 00:26:17 My musíme využít
    každou příležitost,
  • 00:26:19 protože jenom v loňském roce
    nám tři zemřeli.
  • 00:26:23 Takže jako odcházíme.
  • 00:26:25 Jsme rádi, že jsme aspoň
    toto zvládli, dokud jsme tady.
  • 00:26:30 -Mluvila s vámi maminka, co dál,
    nebo dovedete si představit,
  • 00:26:33 že by teď seděla doma
    a nic nedělala?
  • 00:26:36 -To asi ne.
  • 00:26:38 -Ne, ona to dělat nebude.
  • 00:26:39 Ona bude pokračovat v tom,
    co dělala předtím.
  • 00:26:42 To znamená,
    bude dělat besedy ve školách.
  • 00:26:44 To ji strašně baví,
    má z toho navíc úžasný pocit,
  • 00:26:47 protože vždycky s námi
    sdílí ty dojmy,
  • 00:26:50 jak vlastně ty děti,
    kterým ona tam vypráví,
  • 00:26:52 co bylo, tak jaké jsou vnímavé,
    inteligentní,
  • 00:26:55 jak se do toho dokážou vcítit.
  • 00:26:57 -Já mám příští týden
    hned jednu konferenci další,
  • 00:27:01 na které budu, v zahraničí.
  • 00:27:03 To jsou americké podnikatelky.
  • 00:27:05 Asi 400 žen,
    které tady mají konferenci.
  • 00:27:08 Mám jim dát životabudič.
  • 00:27:11 Takže budu mít přednášku tam.
  • 00:27:13 Pak mám dvě školy už nalajnované.
  • 00:27:16 Prostě do prázdnin mám co dělat!
  • 00:27:19 To bylo hned po válce.
  • 00:27:24 Máma.
  • 00:27:47 Skryté titulky: Petra Kinclová
    Česká televize, 2017

Související