iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
30. 6. 2021
21:15 na ČT art

1 2 3 4 5

2 hlasy
6297
zhlédnutí

Na plovárně

Jiří Pelcl

Architekt, designér, profesor a bývalý rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze

26 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Jiřím Pelclem

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Dnes přivítáme NA PLOVÁRNĚ
    velkou osobnost českého designu.
  • 00:00:32 Je to umělec, jehož práce najdete
    na mnoha prestižních adresách.
  • 00:00:36 A možná, že máte některou z jeho
    prací i doma a denně ji používáte.
  • 00:00:42 Je držitelem mnoha
    úžasných ocenění,
  • 00:00:45 včetně ceny Czech Grand Design
    a také České národní ceny
  • 00:00:50 za design. Ale pak má taky ocenění,
    které jen tak někdo nemá.
  • 00:00:56 Totiž za návrh jednoho zařízení
    bytu získal od klientky husu.
  • 00:01:03 A to je fakt něco,
    co se dá závidět.
  • 00:01:06 Vítám NA PLOVÁRNĚ pana profesora
    JIŘÍHO PELCLA,
  • 00:01:09 dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:01:11 -Pane profesore,
    byla to živá husa?
  • 00:01:14 -Ne, byla oškubaná.
    -Byla oškubaná.
  • 00:01:17 -Byla oškubaná.
    A bylo to za mých začátků v Brně,
  • 00:01:21 kdy jsem po škole nastoupil
    do takové poradenské služby
  • 00:01:27 do obchodního domu s nábytkem.
  • 00:01:33 A tam se prodával
    sektorový nábytek,
  • 00:01:37 čili zákazníci to potřebovali
    nějakým způsobem sestavit
  • 00:01:42 a zkompletovat.
    A tohle byla paní z jižní Moravy.
  • 00:01:46 To byl takový bonus,
    protože já jsem byl placený firmou.
  • 00:01:51 Ale úplatek to nebyl,
    protože to bylo ocenění.
  • 00:01:56 -Právě, ano, ano.
  • 00:01:58 -Prémie.
    V té tašce to měla.
  • 00:02:01 -Tak vy jste byl z vesnice, ne?
    Tak vám to tak moc nepřišlo.-No.
  • 00:02:05 -Jaké to bylo pro kluka z vesnice,
    přijít najednou
  • 00:02:09 na uměleckou školu do Brna.
    Jak na vás koukali?
  • 00:02:12 -Samozřejmě to pro mě byl
    takový výlet do velkého města.
  • 00:02:16 -No jo.
  • 00:02:18 -Rodiče mě vybavili,
    koupili mi nový sako a kalhoty.
  • 00:02:23 Tenkrát takový růžový sako.
  • 00:02:26 A když jsem poprvé
    do té školy přišel,
  • 00:02:30 tak všichni tak,
    hele na toho v tom saku.
  • 00:02:33 Tak se smáli.
  • 00:02:36 Tak jsem brzy pochopil,
    že jsem trošku de mode.
  • 00:02:43 -Láska k růžové,
    ta vám přetrvala, ne?
  • 00:02:46 -Ale jo, no tak samozřejmě
    růžová je krásná.
  • 00:02:52 Je trošku taková vlezlá,
    podle toho, jaká je.
  • 00:02:56 Těch odstínů je spoustu.
  • 00:02:59 Přináší to takový určitý
    optimismus.
  • 00:03:02 Je to radostná barva,
    samozřejmě trošku sentimentální.
  • 00:03:06 -My jsme hrozně takoví
    konzervativní
  • 00:03:09 v těch barvách doma, že?
    -To jo.
  • 00:03:12 -Většinou člověk chce mít zdi bílé.
  • 00:03:15 Nevím, jak to máte vy doma,
    ale já mám bílé.
  • 00:03:18 -Anebo když je ta bílá zatónovaná.
    Lidi mají panickou hrůzu z šedé.
  • 00:03:24 Jakože šedé,
    to je něco jakoby...
  • 00:03:29 šedého, jak byl socialismus.
    Něco takového.
  • 00:03:33 Ale přitom šedá,
    zase, to je mraky valérů
  • 00:03:37 a je to naprosto uklidňující barva
    a hodí se ke všemu.
  • 00:03:44 -Šedá by šla, ale slonová kost,
    to je taková ta jakoby zašlá bílá.
  • 00:03:49 A s tím jsem měl vždycky problém
    kvůli těm radiátorům za komunismu.
  • 00:03:54 To byla hrůza.
  • 00:03:57 -To byla módní barva,
    ta byla všude.
  • 00:04:00 -A vy jste studoval architekturu
    už v Brně tehdy,
  • 00:04:03 anebo až v Praze na UMPRUM?
    -V Brně.
  • 00:04:06 Tam byl obor interiér...
    interiér - design.
  • 00:04:12 A vyučoval mě profesor Šálek,
    který byl vlastně scénograf,
  • 00:04:17 navrhoval taky divadla a takhle.
  • 00:04:20 A taková vídeňská škola,
    jako motýlek a takhle.
  • 00:04:25 -Tak vy máte na ty scénografy
    docela štěstí.
  • 00:04:28 Protože pak jste měl
    na UMPRUM Svobodu, že.
  • 00:04:31 Jaký to byl kantor?
  • 00:04:34 Teda umělec to byl samozřejmě
    svrchovaný.
  • 00:04:36 -Úžasný.
    -Ale ještě to neznamená,
  • 00:04:38 že vynikající umělec bude
    taky dobře učit.
  • 00:04:41 -Já si myslím,
    že učil dobře.
  • 00:04:43 Konzultoval to,
    co ho zaujalo.
  • 00:04:46 Takže když procházel mezi stolama,
    tak vždycky tak jako mrknul.
  • 00:04:50 A když ho to zaujalo,
    tak si přisedl.
  • 00:04:53 Když ne,
    tak šel dál.
  • 00:04:55 Byl trošku odměřený.
  • 00:04:58 Pořád cestoval
    a dělal ty scény po celé Evropě.
  • 00:05:05 A vždycky zaparkoval
    před školou v mercedesu,
  • 00:05:09 v tom sportovním,
    a v padnoucím obleku.
  • 00:05:14 A on ten Svoboda taky učil
    vlastně architekturu.
  • 00:05:18 A scénografii taky,
    ale jenom toho, kdo chtěl.
  • 00:05:22 Pro něho to byla určitá změna,
    protože to měl pořád v hlavě.
  • 00:05:27 Takže v té škole konzultoval
    úplně jiné projekty, což bylo fajn.
  • 00:05:33 -Nelákala vás někdy scénografie?
    -Neláká.
  • 00:05:38 -Já jsem si říkal právě,
    že pro designéra
  • 00:05:41 nebo pro architekta,
    že to divadlo je najednou
  • 00:05:45 takový fantaskní prostor,
    kde si můžete dovolit udělat věci,
  • 00:05:49 které byste do reálného prostoru
    sotva mohli vyrobit.
  • 00:05:52 -To určitě.
    Je to taková iluze.
  • 00:05:55 -A domy jste zkoušel dělat?
    -Jo, postavil jsem pár domů.
  • 00:05:59 -To je ale zábava velká, ne?
  • 00:06:01 -Není to jednoduchý,
    protože rodinný dům je vlastně
  • 00:06:05 malý projekt, ale je tam spoustu
    detailů a dá to spoustu práce.
  • 00:06:10 Takže studia,
    která navrhují domy
  • 00:06:14 jeden za druhým,
    tak to jde snadněji.
  • 00:06:17 -Taky je to zodpovědnost, ne?
    Aby to nespadlo.
  • 00:06:21 -I to jednání s klientem
    a jeho ženou, že jo.
  • 00:06:25 A teď ty...
  • 00:06:28 ty turbulence mezi nimi.
  • 00:06:30 Člověk se jich musí zeptat,
    jak je to s tou ložnicí,
  • 00:06:34 což je takový jako trošku...
  • 00:06:37 -No ale na to vy jste byl cvičen.
  • 00:06:40 Jako bytový architekt jste musel
    těch příběhů slyšet stovky.
  • 00:06:44 Je to inspirativní pro designéra,
    slyšet,
  • 00:06:47 co si lidi představují o svém bytě?
  • 00:06:51 -Určitě ano.
    -Jo.
  • 00:06:53 -Člověk by měl poznat
    co nejvíc lidí,
  • 00:06:57 aby věděl,
    kde žije a pro koho pracuje.
  • 00:07:02 Já dokonce jsem si říkal,
    že bych rád udělal takovou knížku,
  • 00:07:08 navštívil různé byty
    a udělal současný interiér u nás.
  • 00:07:17 Samozřejmě,
    že to není tak jednoduché,
  • 00:07:20 aby ho lidi pustili do kuchyně.
  • 00:07:23 Ale kdyby to byl třeba
    odečet plynu.
  • 00:07:26 Už jsme taky o tom uvažovali,
    jako že si vyfotíme ten plynoměr
  • 00:07:31 a mezitím...
    -Což o to,
  • 00:07:33 kdybyste o tom pak psali hezky,
    tak by to šlo.
  • 00:07:37 To by byli ty lidi i polichoceni.
  • 00:07:40 Ale hrozné je,
    že vy byste museli taky
  • 00:07:43 ukázat ty hrůzy.
    A těch je půlka určitě.
  • 00:07:47 -To jo.
    No, obávám se, že...
  • 00:07:50 že to bude trošku horší.
    -Ještě horší.
  • 00:07:54 Vy jste se musel dovědět
    něco o českém vkusu.
  • 00:07:57 -Je to spíš tristní záležitost.
  • 00:08:00 Protože je to taky odvislé
    od vzdělání, od společnosti,
  • 00:08:06 kde se ti lidé pohybují,
    s kým jednají,
  • 00:08:09 jejich životní styl
    a tím pádem interiéry, nábytek.
  • 00:08:16 A ty firmy samozřejmě se snaží
    nabídnout to, co...
  • 00:08:21 To, co je...
  • 00:08:25 nějakým způsobem srozumitelné
    na první pohled.
  • 00:08:29 I co vzbuzuje nějaké emoce,
    které ten člověk by rád.
  • 00:08:33 A už jsme někde u kýče.
    Vlastně co je to kýč?
  • 00:08:37 Je to vzbuzování emocí,
    příjemných a sentimentálních.
  • 00:08:42 A suvenýry atd.
  • 00:08:45 -Kdybyste viděl zařízený byt,
    myslíte si,
  • 00:08:49 že byste se trefil v popisu
    toho majitele?
  • 00:08:52 -Možná ano.
  • 00:08:55 Taky bych se díval,
    jak je oblečený, co dělá,
  • 00:08:58 co má na sobě,
    jaké má hodinky.
  • 00:09:01 A kdybych viděl,
    jak jsou ty švýcarský hodinky,
  • 00:09:05 takhle tlustý,
    tak asi odhadnu,
  • 00:09:09 jakým autem jezdí a co má doma.
  • 00:09:15 -Stalo se vám někdy,
    že jste přišel k někomu do bytu
  • 00:09:19 a absolutně vás to překvapilo?
  • 00:09:21 Že byste si nikdy nemyslel,
    že tenhle člověk,
  • 00:09:24 kterého třeba dobře znáte,
    že by mohl bydlet
  • 00:09:26 tímhle způsobem?
    Že by měl takhle zařízený byt?
  • 00:09:29 -Stalo se mi to.
  • 00:09:31 Stalo se mi to,
    protože to neodhadnete.
  • 00:09:34 -No právě,
    to je dobrodružství.
  • 00:09:37 -Je. Přece jenom v minulosti
    za socialismu se lidi
  • 00:09:41 víc navštěvovali.
    A že taky byly ty večírky...
  • 00:09:45 -To je pravda.
    -Jo? Pozvalo se pár lidí domů,
  • 00:09:49 přinesli lahve,
    byl to takový jakoby...
  • 00:09:53 Nebo příbuzní,
    že přespali a takhle,
  • 00:09:56 což zmizelo.
    -Taky bych řekl.
  • 00:10:00 -Takže ten přehled,
    jak bydlí lidi,
  • 00:10:03 které znáte,
    moc nemáte.
  • 00:10:06 I když samozřejmě
  • 00:10:08 lidé se snaží mít doma to,
    co je trošku reprezentuje.
  • 00:10:15 Člověk nikdy neví,
    kdo přijde, že jo,
  • 00:10:19 s odečtem na plynoměr.
    -No jo, ale pak jsou ty vitrínky.
  • 00:10:23 Vitrínky, ve kterých stojí ty věci,
    které se nikdy nepoužijí.
  • 00:10:27 Sváteční servis,
    sváteční skleničky...
  • 00:10:31 -Eiffelovka.
    -Eiffelovka.
  • 00:10:33 -Gondola. Z Benátek.
    -Ano, ano.
  • 00:10:36 Já nevím,
    jestli máte taky ten pocit,
  • 00:10:39 ale já bych řekl,
    že u toho designu,
  • 00:10:42 že ty některé věci potřebují
    nějaký čas na odležení.
  • 00:10:45 Máte doma něco,
    co si pořídíte,
  • 00:10:48 pak to dlouho užíváte,
    pak se vám to absolutně
  • 00:10:50 přestane líbit
    a musíte to dát pryč.
  • 00:10:53 A kdyby to člověk vzal
    a strčil to někam do garáže
  • 00:10:56 a nechal to 50 let uležet,
    tak to vytáhne
  • 00:10:59 a začne to zase být krásné.
  • 00:11:01 Ale v tom mezidobí
    se na to nedá koukat.
  • 00:11:04 Máte taky tenhle pocit?
    -Je to tak.
  • 00:11:07 A některé věci člověk vyhodit
    nějak nechce.
  • 00:11:13 Protože jsou kvalitní,
    z materiálu,
  • 00:11:16 který je drahý a takhle.
    Takže to tak nějak toleruje.
  • 00:11:21 Ale myslím si,
    že by měl být rázný v tom.
  • 00:11:24 My jsme bydleli na Malé Straně,
    v takovém velkém bytě,
  • 00:11:29 a naši synové už dospívali,
    už byli mladí muži.
  • 00:11:38 A jak to bývá,
    tak odejdou,
  • 00:11:41 najmou si svoje
    nějaké další garsoniéry.
  • 00:11:44 Ale ti naši ne,
    ti nějak byli spokojeni.
  • 00:11:48 Mama hotel fungoval.
    Já jsem měl ateliér na Letné.
  • 00:11:52 A jednou jsem se díval na inzeráty
    a byl tam takový sympatický byt,
  • 00:11:58 tak jsme se rozhodli se ženou,
    že si ho koupíme.
  • 00:12:02 Tak jsme ho koupili a od těch synů
    jsme se odstěhovali.
  • 00:12:10 V osobním autě několikrát.
    Hlavně knihy a takovéhle věci.
  • 00:12:14 Všechen nábytek, všechny lustry,
    všechno jsme tam nechali.
  • 00:12:19 A začali jsme nový život
    v tom novém bytě.
  • 00:12:22 Já jsem ho trošku upravil.
  • 00:12:25 A taky jsem měl spoustu porcelánu,
    skla od firem,
  • 00:12:29 bylo to v krabicích.
  • 00:12:31 A právě v tom starém bytě,
    jak bylo spoustu věcí,
  • 00:12:34 které by člověk měl obměnit,
    tak jsem neměl tu sílu.
  • 00:12:38 Ale v tom novém
    jsem to všechno vytáhl,
  • 00:12:41 tak jsme začali s manželkou
    po 25 letech nový život.
  • 00:12:45 Obvykle muži v tom věku začnou
    nový život s novou manželkou,
  • 00:12:50 ale to se mně zdálo tak banální,
    že...
  • 00:12:54 -Já se ještě vrátím k dobám
    vašeho mládí.
  • 00:12:58 Vy jste se v 80. letech dostal
    do Londýna.
  • 00:13:01 A to byl skoro zázrak,
    dostat se v 80. letech
  • 00:13:03 do Londýna na stáž.
    Rok jste tam byl?
  • 00:13:06 -Byl jsem tam rok.
    A skoro zázrak to byl.
  • 00:13:10 Já jsem si to vyřizoval
    asi tři a půl roku.
  • 00:13:14 Nebyl jsem ve straně,
    bylo to v rámci kulturních dohod
  • 00:13:17 mezi Velkou Británií
    a Československem.
  • 00:13:21 A každoročně vyjížděli
    tři čtyři lidi.
  • 00:13:26 A bylo docela obtížné
    se tam nějak vklínit.
  • 00:13:30 No a už jsem umdléval,
    ale pak na tom ministerstvu
  • 00:13:35 kultury paní vdávala dceru.
  • 00:13:40 A... a potřebovala...
    -To už smrdí tou husou zase.
  • 00:13:44 -No, potřebovala nábytek,
    potřebovala nějakou ložnici...
  • 00:13:49 A já jsem zavětřil příležitost,
    říkal jsem, jo,
  • 00:13:54 v tomhle bych mohl pomoct.
  • 00:13:56 A protože jsem samozřejmě
    měl styky a znal firmy,
  • 00:14:01 co kdo dělá a tak,
    takže jsem jí to navrhl.
  • 00:14:05 A ještě vlastně zprostředkoval,
    aby jí to dodali, prodali a tak.
  • 00:14:10 A pak to dostalo nějaký...
  • 00:14:14 svižnější postup
    a pak to dopadlo.
  • 00:14:18 -Ta škola,
    kde jste byl,
  • 00:14:20 mělo to úplně jiného ducha než to,
    co jste byl zvyklý z Prahy?
  • 00:14:24 -Royal College of Art je vlajková
    loď všech designerských škol.
  • 00:14:29 A je to velmi prestižní škola,
    kde studují lidi z celého světa.
  • 00:14:36 Samozřejmě,
    že to byl náraz.
  • 00:14:39 Ale nakonec na Wilsonovo nádraží
    jsem taky přijel jednou s kufrem.
  • 00:14:45 Takže na Victoria Station jsem se
    objevil s jiným kufrem později.
  • 00:14:50 -Co jste tam vytvořil za ten rok?
  • 00:14:53 -Docela dost věcí.
    Nábytek hlavně.
  • 00:14:56 A protože tam ty studovny byly
    spojeny de facto s dílnami,
  • 00:15:01 takže tam se ten nábytek kreslil
    finálně až podle toho prototypu.
  • 00:15:06 Protože ta práce s tím materiálem
    a s tím prostorem
  • 00:15:11 a proporcemi je v té dílně.
  • 00:15:14 Na tom papíře člověk
    může nakreslit cokoliv.
  • 00:15:18 Tenkrát samozřejmě nebyly
    ještě vizualizace a tyhle techniky,
  • 00:15:23 takže se to všechno kreslilo.
  • 00:15:26 Ale v těch dílnách jsem udělal
    spoustu věcí.
  • 00:15:30 -Ten design je pořád určitý souboj
    funkčnosti a estetiky.
  • 00:15:35 A ideální by bylo,
    kdyby to bylo v tom souladu.
  • 00:15:38 Co jste ochoten slevit z funkčnosti
    ve prospěch estetiky a naopak?
  • 00:15:43 -Já si myslím,
    že je to i spojené s věkem.
  • 00:15:47 Když je designér mladý,
    tak víc dává důraz
  • 00:15:51 na tu formu,
    na to, jak to vypadá,
  • 00:15:54 na ten vizuální dojem
    než na to pohodlí.
  • 00:15:58 Potom v průběhu doby pracuje
    s různými firmami,
  • 00:16:02 s různými klienty,
    tak pochopí,
  • 00:16:05 že výrobce to musí prodat.
  • 00:16:08 A málo platný,
    když přijdete do toho obchodu
  • 00:16:12 nebo do nějakého showroomu,
    tak se vám líbí židle,
  • 00:16:16 vy si na ni sednete a nic moc,
    že jo.
  • 00:16:20 Tak si sednete
    vedle na jinou židli.
  • 00:16:23 Třeba se vám nelíbí tolik
    jako ta předešlá,
  • 00:16:27 ale vlastně je to pro vás
    hodně důležité.-No jo.
  • 00:16:31 -Samozřejmě člověk nemůže
    upřednostnit jenom tu funkčnost,
  • 00:16:36 protože pohodlně se v tom sedí,
    všechno, ale je to takový...
  • 00:16:40 Je to nic neříkající,
    trošku nuda.
  • 00:16:45 Je to obtížné,
    dělat sedací nábytek.
  • 00:16:49 -Je. Zejména když děláte něco,
    čeho už tolik vzniklo.
  • 00:16:53 Jako třeba skleničky na víno.
    A skleničky obecně.
  • 00:16:56 Někdo má rád tu exkluzivitu,
    že jsou to tři kusy
  • 00:16:59 a víc toho není. Máte přehled,
    kolik se těch skleniček vyrobilo?
  • 00:17:03 Víte to?
    -Zhruba.
  • 00:17:05 Protože skleničky se buďto foukají,
    ručně vyráběné,
  • 00:17:09 kterých se tolik neudělá
    za tu směnu.
  • 00:17:15 Třeba padesát, podle toho,
    jak je to náročné.
  • 00:17:19 Ale ten automat,
    což je supící mamut,
  • 00:17:23 z kterého tak jako pára,
    voda stříká, olej,
  • 00:17:27 tak ten jich udělá
    20 000 za tu směnu.
  • 00:17:33 -Za tu směnu.
    -Pro mě byl ten automat úžasný.
  • 00:17:37 Myslím si, že je krásný,
    když se vyrobí ten kus,
  • 00:17:41 který je hezký, je kvalitní,
    a přitom není drahý.
  • 00:17:46 Že si ho může koupit kdokoliv.
  • 00:17:49 Třeba mi napsala paní
    z Buenos Aires e-mail,
  • 00:17:53 že pije z mých skleniček víno.
    To je úžasný.
  • 00:17:57 -To je hezký.
    Pijete sám ze svých skleniček?
  • 00:18:00 -Jo, piju.
  • 00:18:02 Byla to hlavně taková edice
    Vicenza, což trošku z té produkce
  • 00:18:08 Krystalexu vyčnívalo,
    protože to bylo trošku moc...
  • 00:18:14 Jak bych to řekl?
    Trošku moc moderní.
  • 00:18:17 -Vypadají nádherně.
  • 00:18:19 -Já myslím, že se jich aspoň
    víc jak milion vyrobilo.
  • 00:18:23 -To je úžasný pocit.
    -To je.
  • 00:18:25 Ono totiž to naše "české sklo",
    vždycky se říkalo,
  • 00:18:29 ono to bylo většinou spojené
    s tím individuálním sklem.
  • 00:18:33 Z té tavené plastiky a takhle,
    jako ti umělci,
  • 00:18:37 jak udělají ten kus
    a ta mísa stojí 50.000.
  • 00:18:42 A ta plastika stojí půl milionu.
  • 00:18:45 A mě tohle nikdy nebralo.
    Jo, jako...
  • 00:18:50 -Já bych řekl obecně,
    že nemáte moc rád
  • 00:18:53 nafrněný design, že?
    To nebude vaše parketa.
  • 00:18:58 -Není. Jsem takový trošku levičák
    nebo demokrat.
  • 00:19:03 I bych řekl,
    že nevyhledávám moc bohaté lidi.
  • 00:19:09 Ti mají velké možnosti
    a můžou si pořídit skoro cokoliv.
  • 00:19:15 A pomáhat jim v tom...
  • 00:19:17 On jim pomůže určitě někdo jiný
    že jo.-Jo.
  • 00:19:22 -Samozřejmě pro výtvarníka
    nebo designéra bohatý klient
  • 00:19:27 je vždycky úžasný,
    protože si můžete dovolit...
  • 00:19:31 -Co chcete.
    -No, no, no.
  • 00:19:34 -Dřív to bylo tak,
    že lidi měli hrnek
  • 00:19:36 a pili z něho 20 let.
  • 00:19:38 A když se po 20 letech rozbil,
    tak si koupili jiný.
  • 00:19:42 Dneska máme 20 hrnků na 1 rok.
  • 00:19:45 -Jdete do supermarketu si koupit
    potraviny a teď všude kolem
  • 00:19:50 si můžete koupit talíře,
    hrníčky, všechno možný.
  • 00:19:54 Tak to přibalíte do toho košíku,
    jako kdyby to bylo kus
  • 00:19:58 toho vepřového.
  • 00:20:01 Ta hodnota toho nádobí zmizela,
    jako by se posunula někam jinam.
  • 00:20:07 -Takhle to vypadá,
    že máte doma úplně prázdný byt.
  • 00:20:10 Ale vy jste trošku "věcař", ne?
    -Tak jo.
  • 00:20:14 Já některé věci i sbírám,
    protože jsou zajímavě konstruované.
  • 00:20:24 A jsou úžasné třeba
    v té jednoduchosti,
  • 00:20:27 a to mě fascinuje.
  • 00:20:30 I když jsou to věci úplně banální,
    otvírák na pivo
  • 00:20:33 nebo nějaká míchačka.
  • 00:20:36 Na chalupě jsem našel
    takovou míchačku,
  • 00:20:38 dřevěné držátko
    a z drátu natvarovaná ta míchačka.
  • 00:20:42 Ale krásně udělaná.
    A z jednoho kusu drátu.
  • 00:20:45 A jasně, je to jednoduché,
    funguje to,
  • 00:20:49 nestárne to a nezabírá to místo.
  • 00:20:52 Když si dnes vezmete mixér,
    to není jenom mixér,
  • 00:20:56 to je taková strojovna,
    v takovéhle krabici.
  • 00:21:00 -Kapotáž to má.
    -Kapotáž.
  • 00:21:03 A teď to vybalíte,
    teď to dělá tisíce věcí.
  • 00:21:07 Vy jich potřebujete pět,
    ale to je jedno.
  • 00:21:11 A pak to musíte furt umývat
    a skladovat někde.
  • 00:21:15 Ono se to nikam nevejde.
    -To je pravda.
  • 00:21:19 -Takže myslím si, že jsme si hodně
    odvykli oceňovat tu jednoduchost
  • 00:21:24 a funkčnost a určitou i prostotu
    těch věcí.
  • 00:21:28 -Existuje něco jako módní tvar?
    -Určitě.
  • 00:21:31 -Jo?
    Co je módní tvar dneska?
  • 00:21:34 -V současné době
    asi v tom tvarování vládne
  • 00:21:37 takový minimalismus,
    že ta sklenička je válec.
  • 00:21:41 Sice může člověku vyklouznout
    z ruky, takže nějaké projmutí
  • 00:21:46 nebo nějaké tvarování
    by bylo funkčně asi lepší.
  • 00:21:51 Ale vlastně je to ten minimální
    tvar toho geometrického tělesa.
  • 00:21:56 Ta snaha je ty věci abstrahovat
    do těch čistých linií.
  • 00:22:01 Někdy až trošku dietních,
    že člověk,
  • 00:22:04 když si prohlíží magazíny
    a teď ty interiéry jsou takové...
  • 00:22:09 -Minimalistické, ano.
  • 00:22:11 -Ty kuchyně jsou takové jako...
  • 00:22:14 Kuchyňská deska má 5 metrů,
    a tam je na konci taková sklenička.
  • 00:22:19 -To je pravda.
  • 00:22:21 A na těch fotkách,
    tam nikdy nejsou ty předměty.
  • 00:22:24 Tam třeba nikdy není kečup
    nebo hořčice.
  • 00:22:26 To se do toho nového bydlení...
    -Nebo chleba s máslem.
  • 00:22:30 -Pro to tam není místo,
    tam je ta žula.
  • 00:22:33 A taky vás inspirují věci,
    které se vám příšerně nelíbí?
  • 00:22:37 To je taky cesta,
    že vidíte něco a řeknete si,
  • 00:22:40 to je teda hrůza.
  • 00:22:42 A zjistíte,
    co vám na tom vadí.
  • 00:22:45 -Někdy ten předmět je úžasně
    funkční, ale je hnusnej.-No je.
  • 00:22:49 -Ale díváte se na něj a říkáte si,
    ta myšlenka není špatná.
  • 00:22:54 Určitě to dobře funguje,
    kdyby to nebylo tak hnusné.
  • 00:22:58 Takže pak to můžete přetavit
    nějak do jiného předmětu
  • 00:23:02 a tu funkci, tu službu,
    protože vlastně v designu jde o to,
  • 00:23:08 navrhovat předměty,
    které člověku nějak slouží,
  • 00:23:12 které mu život nějak ulehčí.
  • 00:23:15 Takže tu službu interpretujete
    v jiném předmětu,
  • 00:23:19 o kterém si myslíte,
    že je vizuálně nějakým způsobem
  • 00:23:23 kultivovaný a že lidi ho budou
    nějak akceptovat.
  • 00:23:27 Bude se jim jednoduše líbit,
    bude vzbuzovat nějaké pocity.
  • 00:23:32 Samozřejmě pocity libé,
    teď nemyslím ten kýč.
  • 00:23:40 Vůbec člověk,
    když navrhuje,
  • 00:23:43 tak vlastně s tím trošku bojuje.
  • 00:23:48 A je to proces,
    který když už vypadá,
  • 00:23:52 že to je ono,
    tak člověk má radost.
  • 00:23:57 A večer tohle,
    konečně to mám trošku v kupě.
  • 00:24:01 Ale ráno přijde do ateliéru
    a teď se na to podívá
  • 00:24:05 a říká - znovu.
  • 00:24:08 -Máte nějaký designérský rest?
  • 00:24:12 Něco, co jste chtěl udělat,
    a neudělal?
  • 00:24:15 -Mám.
  • 00:24:17 Já jsem udělal spoustu věcí
    na stůl, jako sklo, porcelán,
  • 00:24:22 skleniček spoustu z porcelánu,
    šálků a talířů, já nevím...
  • 00:24:27 A váz.
    A chtěl jsem udělat příbor ještě.
  • 00:24:31 A dokonce už to vypadalo,
    že to proběhne.
  • 00:24:35 Domluvil jsem se s jedním
    naším výrobcem,
  • 00:24:39 ono jich není moc.
  • 00:24:41 Ten příbor jsme vyprototypovali,
    myslím si,
  • 00:24:46 že je dobrý.
  • 00:24:48 Ale možná,
    že je to trošku
  • 00:24:51 jako s tou Vicenzou,
    je takový...
  • 00:24:54 asi pro toho výrobce moc obyčejný.
    Nebo moc moderní.
  • 00:24:59 Prostě pořád tu výrobu odsunuje,
    odsunuje...
  • 00:25:05 A asi k tomu nedojde.
  • 00:25:07 Takže to mě docela mrzí,
    protože ten příbor
  • 00:25:11 je taky krásná věc,
    která na tom stole vždycky je.
  • 00:25:16 A to jsem chtěl teda,
    aby... aby se vyráběl.
  • 00:25:21 -Tak já budu doufat,
    pane profesore.
  • 00:25:24 Budu doufat,
    protože vaši vázu už na stole mám
  • 00:25:27 a dělá mi stálou radost.
    -To mě těší.
  • 00:25:30 -A příbor, ten bych si pořídil.
    Řekněte jim,
  • 00:25:34 že už jeden klient by byl,
    kdyby na to došlo, jo?
  • 00:25:37 Moc děkuju, že jste se podělil
    o svoje zkušenosti s námi
  • 00:25:41 tady NA PLOVÁRNĚ, díky.
    -Já děkuju za pozvání.
  • 00:25:45 -Dnes byl naším hostem
    pan profesor JIŘÍ PELCL.
  • 00:25:51 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2021

Související