iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 5. 2021
21:30 na ČT art

1 2 3 4 5

16 hlasů
19400
zhlédnutí

Na plovárně

Jiří Pavlica

Folklorista, houslista, skladatel a primáš Hradišťanu

26 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Jiřím Pavlicou

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Našeho dnešního hosta
    vám nemusím představovat.
  • 00:00:31 Protože se toho tolik nahrál,
    nazpíval a naskládal,
  • 00:00:35 že není možné,
    že byste ho neznali.
  • 00:00:37 Ale když jsem o něm přemýšlel,
    tak jsem začal uvažovat,
  • 00:00:41 v jakých situacích bych si ho
    nedokázal představit.
  • 00:00:44 A říkal jsem si,
    umím si ho představit,
  • 00:00:46 jak by třeba česal jablka.
    Bez potíží.
  • 00:00:49 Nebo i hrál golf,
    i to bych si dokázal představit.
  • 00:00:53 Ale dost těžko bych si ho dokázal
    představit v nacpaném vagónu metra.
  • 00:00:58 Když si představím,
    že bych vlezl do vagónu metra
  • 00:01:01 a tam by vedle mě u tyče visel
    JURA PAVLICA,
  • 00:01:05 tak by mi to fakt přišlo divné.
    Tak se ptám, ahoj...
  • 00:01:08 -Ahoj.
    -Kdy jsi jel naposled metrem?
  • 00:01:12 -No tak před lockdownem.
    To jezdím metrem docela běžně.
  • 00:01:16 -Jezdíš, jo?
  • 00:01:18 -Hm, protože je to nejrychlejší
    dopravní prostředek po Praze.
  • 00:01:21 -Ty jsi takový jako přírodní
    člověk, a říkal jsem si,
  • 00:01:24 Juru vidět v metru,
    to by bylo fakt divný.
  • 00:01:27 -Jo, normálně.
    I vlakem.
  • 00:01:29 -A jaké činnosti bys nedělal nikdy?
  • 00:01:31 Říkal jsem si,
    asi by nešel nikdy na box.
  • 00:01:34 Šel bys na box?
    -To bych nešel.
  • 00:01:36 I když jako kluk jsem myslím
    docela zdatně boxoval.
  • 00:01:39 -Fakt?
    -No tak spíš jsem se pral
  • 00:01:41 tak univerzálně,
    protože každá třída musela mít
  • 00:01:44 svého předsedu
    na té základní devítileté škole.
  • 00:01:47 A já, protože jsem byl
    fyzicky nejzdatnější
  • 00:01:50 a každého jsem přepral,
    tak jsem byl předsedou třídy.
  • 00:01:53 Obecně bych řekl,
    všechny věci,
  • 00:01:56 které jsou destruktivní,
    tak mě nebaví
  • 00:01:59 nebo překážejí nebo vadí.
  • 00:02:01 -Tak víš,
    co já jsem si vždycky myslel,
  • 00:02:03 že ty jsi založil Hradišťan.
    -Ne! To jsem nebyl na světě.
  • 00:02:07 -Fakt, to jsem si myslel,
    že Jura Pavlica založil Hradišťan.
  • 00:02:10 Pak jsem zjistil,
    že ne.
  • 00:02:12 -Ne, ne, ne,
    Hradišťan byl založen v roce 1950.
  • 00:02:15 A já jsem se narodil
    daleko později.
  • 00:02:18 A ze současných členů kapely
    Hradišťanu nikdo nebyl
  • 00:02:21 ještě na světě.
    Já jsem tam přišel,
  • 00:02:23 byl jsem samozřejmě nejmladší
    ze všech.
  • 00:02:26 Ale zároveň to bylo složité v tom,
    že zakladatel Hradišťanu
  • 00:02:30 Jaroslav Staněk byl
    v té době v klatbě.
  • 00:02:33 To bylo v době počínající
    normalizace.
  • 00:02:37 My jsme pak nesměli hrát,
    měli jsme jakýsi zákaz,
  • 00:02:40 ale kumštýřsky to pro mě byla
    obrovská inspirace.
  • 00:02:43 -Já jsem si myslel, že to vždycky
    šlo do těch rockových skupin.
  • 00:02:48 -Ne, ne, ne.-Podívejme se,
    ten komunista i cimbálku zakázal.
  • 00:02:52 -Zakázal cokoliv.
  • 00:02:54 Dokonce dvěma členům
    tehdejšího Hradišťanu
  • 00:02:57 tzv. zřizovatel odebral nástroje.
    Oni nesměli hrát.
  • 00:03:02 Fakt.
    -To je neuvěřitelný.
  • 00:03:04 -Ale pravda je, že ty nástroje
    byly jakoby toho zřizovatele.
  • 00:03:07 -Já vím.
    -Tak mu odebrali nástroje.
  • 00:03:09 -Filharmonici taky občas používají
    nástroje Filharmonie.
  • 00:03:13 -Takže sebrali nástroj a bylo to.
    A nehráli jsme.
  • 00:03:16 Tak jsme se scházeli
    na jedné chalupě.
  • 00:03:18 To byla chalupa dr. Rutteho,
    který mimochodem byl rodák
  • 00:03:22 z Prahy, byl to pražský rodák,
    právník, a přišel na Slovácko.
  • 00:03:27 A tam pochopil,
    že jsou tam jisté klenoty.
  • 00:03:30 Stejně jako Joža Úprka pochopil,
    že je to něco,
  • 00:03:33 s čím může prorazit do světa.
  • 00:03:35 A uchoval tuto chalupu
    jako vlastně takové muzeum.
  • 00:03:39 A my jsme tam zkoušeli na zahradě.
  • 00:03:42 Takže my jsme byli
    na privátním pozemku.
  • 00:03:45 Ale to se rozkřiklo,
    protože jsme byli zakázaní,
  • 00:03:49 tak ty lidi na tu zkoušku
    si přišli za plotek
  • 00:03:52 takového toho selského stavení.
  • 00:03:54 A my jsme si hráli,
    byla to strašná legrace,
  • 00:03:57 ale vlastně jsme hráli pro ty lidi,
    co byli za tím plotem.
  • 00:04:00 Takhle byly naše zkoušky.
    To byly časy.
  • 00:04:02 -To je úplně absurdní.
  • 00:04:04 V té cimbálce,
    když se na to podívám
  • 00:04:07 z hudebního pohledu,
    tam jsou určitá specifika.
  • 00:04:10 Že tam ten zpěvák musí být
    vždycky trošku pozadu jakoby?
  • 00:04:14 -Já si nemyslím.
    Dokonce jsou některé písně,
  • 00:04:17 kde naopak ten zpěvák musí
    být vepředu.
  • 00:04:20 Na Slovensku tomu říkaj
    rozkazovačky. A předpzívává.
  • 00:04:24 A na tom muzikantovi je,
    aby to zaprvé znal,
  • 00:04:27 a když to nezná,
    tak během jedné sloky musí
  • 00:04:30 okamžitě analyzovat strukturu
    té písně.
  • 00:04:33 Což zase u běžných písní
    není tak těžké,
  • 00:04:36 protože ony nejsou nijak složité
    strukturálně.
  • 00:04:39 Ale horší je to u těch modálních
    archaických typů.
  • 00:04:42 A tam naráz,
    pokud tu píseň neznáš,
  • 00:04:45 musíš se z toho nějak vylhat.
  • 00:04:47 Teď mluvíme o době
    před 40 a více lety,
  • 00:04:51 protože od té doby se samozřejmě
    všechno posunulo.
  • 00:04:54 A i dnešní Hradišťan už dávno
    je úplně jiná kapela.
  • 00:05:00 -Hradišťan je kapitola
    sama pro sebe.
  • 00:05:03 Když ty jsi do toho přišel,
    tak už ta vaše první deska
  • 00:05:06 byla svým způsobem revoluční, ne?
    -Byla.
  • 00:05:08 -"Byla vojna, byla",
    to byly písničky,
  • 00:05:11 které se prostě normálně...
    -Se vymykaly.-Že jo.
  • 00:05:14 -To byla první deska,
    kterou jsem dělal.
  • 00:05:16 Byl nějaký rok 82, první věc,
    první velký projekt.
  • 00:05:20 A do toho, jak známo,
    člověk dá i víc, než na co má.
  • 00:05:24 -To je jasné.
    -Já jsem si vybral téma
  • 00:05:27 napoleonských válek,
    které se odrazily v písních.
  • 00:05:30 A už tímto námětem jsem se vymanil
    z těch běžných tematických okruhů -
  • 00:05:35 "Vínečko bílé",
    "Když jsem šel z Hradišťa",
  • 00:05:38 "Frajárečky" a "Cérečky"
    a všechny tady ty.
  • 00:05:41 Já jsem si sice našel
    úžasné materiály.
  • 00:05:44 Fakt jsem 2 roky v Akademii věd
    probíral třeba tehdejší
  • 00:05:48 Guberniální sbírku,
    která ještě čekala
  • 00:05:50 10 let na vydání.
    Tak to byly úžasné věci.
  • 00:05:54 Ale přesto jsem toho materiálu
    nenašel tolik.
  • 00:05:58 Tak já jsem si tenkrát dovolil
    úplně kacířskou věc.
  • 00:06:02 Já jsem tam napsal 5 svých písní.
  • 00:06:05 A přiznal jsem se k tomu
    opravdu až po mnoha letech.
  • 00:06:08 Protože tenkrát by mě zabili.
  • 00:06:10 -Neřekl jsi to?
    -Ne, neřekl jsem to.
  • 00:06:12 To je tam, na původním obalu
    je to lidová píseň.-Prosím tě.
  • 00:06:16 -To je zajímavé, ty věci,
    pod které jsem se nepodepsal,
  • 00:06:20 a jsou evidentně ohlasové,
    tak ty víceméně zlidověly.
  • 00:06:24 Jako "Mašíruju na Francúza,
    abych věděl, co je hrůza," atd.
  • 00:06:27 To si tak různě dnes zpívají.
  • 00:06:30 A ty, pod které jsem se podepsal,
    tak mají nějaký blok,
  • 00:06:33 protože je tam znám autor
    a nemají tu vůni toho čehosi.
  • 00:06:38 -No jo.
    -Esence toho...
  • 00:06:40 -Ale tomu se říká oddanost hudby.
    Ani na OSA jsi to neřekl?
  • 00:06:44 -Po letech ano,
    protože bych byl sám proti sobě.
  • 00:06:47 -Ale oni ti to zpětně už nedaj.
  • 00:06:50 -Já jsem se nemohl odvážit tenkrát.
  • 00:06:53 I tak jsem samozřejmě od...
    bych řekl ortodoxních,
  • 00:06:58 fundamentálních,
    říkalo se jim i hůř,
  • 00:07:01 příznivců...
  • 00:07:03 -No jo,
    tak to jsi dostal, viď?
  • 00:07:06 -Tak to jsem tak jako dostával.
    Ale na jednom mém kamarádovi,
  • 00:07:10 starším muzikantovi,
    jsem si ověřil,
  • 00:07:14 že všechno se vyvíjí
    a má svůj proces.
  • 00:07:17 Tak on zpočátku
    jako tradicionalista přišel
  • 00:07:20 a říkal: "Tak ten Slavkov,
    tos dělal ty? Tak s tím běž někam."
  • 00:07:25 Nezbylo mně, než říct:
    "Ano, pane inženýre, máte pravdu."
  • 00:07:29 A přišel po pěti letech a říkal:
    "Ono je to, člověče, docela dobrý."
  • 00:07:35 A přišel za další dva tři roky
    a říkal: "To je úžasné."
  • 00:07:39 Takže on to pochopil trošku pozdě.
  • 00:07:42 -Ale to člověka zase o to víc
    potěší.
  • 00:07:44 -Potěší, v podstatě mě to těší.
    -To je velké vyznamenání.
  • 00:07:47 -Ale opravdu jsem rád,
    že jsem to tenkrát
  • 00:07:50 v jisté mladistvé naivitě,
    bezelstnosti, udělal,
  • 00:07:55 že jsem do toho šel naplno.
    A vůbec jsem nepředpokládal,
  • 00:07:59 že by to mohlo mít
    nějaké širší odezvy.
  • 00:08:03 Panton, který to tenkrát vydával,
    to zprvu považoval za neprodejné.
  • 00:08:09 A cena byla 27 korun.
  • 00:08:12 A pak se ozval Panton,
    respektive Artia,
  • 00:08:15 protože na to zareagovali
    všichni příznivci Napoleona
  • 00:08:20 z Belgie, Francie,
    a naráz se to začalo ocitat
  • 00:08:24 v úplně jiných kategoriích.
    Tady by se slušelo to přísloví
  • 00:08:28 o tom hloupém sedlákovi,
    kterému narostly ty velké brambory.
  • 00:08:32 Tak nějak jsem si připadal.
  • 00:08:35 -Když teda mluvíš o hloupém
    sedlákovi, tak ty na všecko,
  • 00:08:38 co děláš, skoro na všecko,
    máš papír.
  • 00:08:41 Já jsem zjistil,
    že jsi všecko vystudoval.
  • 00:08:44 Housle jsi vystudoval, skladbu
    jsi vystudoval vlastně dvakrát.
  • 00:08:48 -Tak soukromě...
  • 00:08:50 -Jednak ve škole
    a soukromě ještě u Jardy Krčka.
  • 00:08:53 -Ano. A ve škole na JAMU
    u dnes už nebohého Arnošta Parše.
  • 00:08:57 Ale dnes ještě stále čiperného
    Zdeňka Pololáníka.
  • 00:09:01 Já jsem u něj měj duchovní hudbu.
  • 00:09:04 -A pak jsi studoval
    ještě hudební vědu.
  • 00:09:07 -Ale ještě předtím jako střední
    školu jsem dělal - a z toho si
  • 00:09:12 nepamatuju vůbec nic - jsem dělal
    střední ekonomickou školu.
  • 00:09:16 -Tak to si tě neumím představit.
  • 00:09:18 -Ale my jsme se učili tenkrát ten
    "chozrasčotní ekonomický systém",
  • 00:09:22 a to bylo úplně...
    Ale taky jsem uměl těsnopis.
  • 00:09:26 Třeba "jedna bedna má vadné dno"
    si pamatuju dodnes.
  • 00:09:29 A když jsem končil ZDŠ
    a uvažoval jsem o konzervatoři,
  • 00:09:34 tak v té době můj
    o 10 let starší bratr končil
  • 00:09:37 Akademii múzických umění,
    Janáčkovu, v Brně.
  • 00:09:41 A první zájezd, který měl,
    měl do Ameriky.
  • 00:09:44 Tam si zlomil tady tento druhý
    houslový prst na levé ruce.
  • 00:09:49 A v této chvíli já jsem se
    rozhodoval.
  • 00:09:52 Ale víceméně to za mě rozhodla
    rada starších, rodiče,
  • 00:09:56 strýček a tak. A říkali:
    "Povolání hudebníka,
  • 00:10:00 to je tak něco nejistého.
    Tak co svět světem stojí,
  • 00:10:04 tak jsou dva obory - obchod
    a stavebnictví."-Co chceš?
  • 00:10:09 -A stavební průmyslovka
    tenkrát byla až ve Zlíně,
  • 00:10:13 tehdejším Gottwaldově.
  • 00:10:15 A tehdejší střední ekonomická škola
    byla v Hradišti,
  • 00:10:18 no tak bylo rozhodnuto.
  • 00:10:20 Tak jsem šel na střední
    ekonomickou školu.
  • 00:10:24 Tam jsem 4 roky strávil
    s různými spolužáky,
  • 00:10:28 mezi jinými tam byl mým spolužákem
    - a s tím jsem seděl v lavici -
  • 00:10:33 taky herec a scenárista
    Antonín Procházka.
  • 00:10:36 -Ekonom?
    -My jsme s Tondou spolužáci.
  • 00:10:39 -Prosím tě.
    A bratr zůstal u muziky?
  • 00:10:43 -Bratr se pak vyléčil,
    doléčil a zůstal u muziky.
  • 00:10:47 A pak působil v zahraničí
    v Norsku, pak ve Švédsku,
  • 00:10:50 no a pak tam emigroval.
  • 00:10:52 Já jsem tenkrát byl
    s Petrem Ulrychem a s Javorama
  • 00:10:55 v Rakousku, v Linci.
  • 00:10:57 A volal jsem si s bráchou,
    který byl v Götteborgu.
  • 00:11:00 To byl rok 80,
    tuhá normalizace.
  • 00:11:03 A on mi říkal: "Brácho,
    já se mám vracet.
  • 00:11:07 Ale oni mně nechtějí tady nějak
    vyhovět v nějakých záležitostech
  • 00:11:11 na českém konzulátu,
    tak je ještě jedna možnost.
  • 00:11:15 Máš tam auto, seš svobodnej,
    máš tam fidlátka.
  • 00:11:19 Tak to nakopni, přijeď,
    a ve dvou se to lépe táhne."
  • 00:11:23 A já jsem měl opravdu 24 hodin
    na to, abych se rozhodl.
  • 00:11:28 A samozřejmě člověku
    se promítne absolutně všechno.
  • 00:11:33 A já jsem se rozhodl se vrátit.
  • 00:11:38 -Ale vzhledem k tomu,
    co děláš, si myslím,
  • 00:11:41 že ti musí být lépe tady.
  • 00:11:44 -Já jsem se rozhodoval
    kvůli třem okolnostem.
  • 00:11:47 A to byli nemocní rodiče,
    staří atd.
  • 00:11:50 Pak to byli všichni mí kamarádi
    a spoluhráči,
  • 00:11:54 protože my jsme v tu dobu
    mohli začít po tom zákazu hrát.
  • 00:11:58 A já jsem si říkal,
    tak já to teď znovu pohřbím.
  • 00:12:01 To už Jaroslav Staněk byl po smrti.
  • 00:12:03 Já zase zabiju celou
    jednu generaci.
  • 00:12:06 A na třetím místě jsem byl já.
  • 00:12:08 Já jsem říkal,
    já to nějak zvládnu.
  • 00:12:11 Tak jsem se vrátil,
    ale v tu chvíli,
  • 00:12:13 kdy jsem se vrátil, vím,
    že to bylo takhle zrovna
  • 00:12:16 u nás, tam na Starém Městě,
    byly hody.
  • 00:12:19 Teď tam byla ta muzika.
  • 00:12:21 Teď tam byli ti kamarádi
    a to všechno.
  • 00:12:23 Já jsem byl tak šťastný,
    že jsem se vrátil.
  • 00:12:25 Ale samozřejmě jsem netušil,
    co všechno mě čeká.
  • 00:12:28 Ale to už je pak věc další,
    aby se s tím člověk vyrovnal.
  • 00:12:31 -Když přineseš novou věc do kapely,
    má kapela právo veta?
  • 00:12:35 -V podstatě jo.
  • 00:12:37 -A stalo se to někdy,
    že ti řekli, tohle asi ne?
  • 00:12:40 -No tak stalo se to
    možná výjimečně.
  • 00:12:43 Hlavně dřív,
    kdy jsem byl strašně nesmělý.
  • 00:12:47 A tenkrát ti muzikanti
    mnozí byli starší.
  • 00:12:50 Ona ta generační výměna proběhla
    naprosto plynule a přirozeně.
  • 00:12:55 A v okamžiku,
    kdy jsme se profesionalizovali,
  • 00:12:57 tak už tam zůstali mladí kluci,
    kteří byli absolventi konzervatoře
  • 00:13:02 a Akademie, ať už v Praze,
    nebo v Brně.
  • 00:13:05 Takže v těch prvních letech,
    kdy tam byli ještě takoví
  • 00:13:09 ti naturisti trošku, tak řekli:
    "Já to tak necítím."
  • 00:13:13 Protože jsem mu tam napsal něco,
    co měl hrát, a jemu se to nechtělo.
  • 00:13:18 Dokonce i dneska se stane,
    ale to já poznám,
  • 00:13:22 kluci to daj najevo, říkaj:
    "Hele, Jiříku, člověče,
  • 00:13:26 jo, dobrý, ale udělals lepší věci."
    Takže tím je mi jasně naznačeno.
  • 00:13:31 -Ale někdy se ta kapela plete.
    -Někdy se plete, to je pravda.
  • 00:13:35 -"Yesterday" nechtěl nikdo
    z Beatles hrát.
  • 00:13:38 -Je to tak.
    A pak jsou to hity.
  • 00:13:40 Ale ty sám dobře víš, jak ošidné
    je se řídit reakcí diváků.
  • 00:13:45 To je na jednu stranu supr v tom,
    že to je okamžitá reakce na to.
  • 00:13:50 Vlastně dobrý není.
  • 00:13:53 Ale nemusí to být vždycky pravda,
    protože z toho dlouhodobějšího
  • 00:13:59 hlediska jsem si uvědomil,
    tak vždycky se to generačně
  • 00:14:03 publikum jistým způsobem zapouzdří.
    A teď si říkám, ale já chci dál.
  • 00:14:09 Protože vždycky jsem si říkal,
    aby to mělo smysl,
  • 00:14:12 tak se to musí vyvíjet.
    A i já se chci vyvíjet.
  • 00:14:16 A pak jsem pochopil,
    že když se chci moc vyvíjet,
  • 00:14:20 tak už to pak píšu pro jiné.
  • 00:14:22 Píšu to pro symfoňáky
    nebo pro jiná uskupení.
  • 00:14:25 Ale s tou kapelou jsem
    si uvědomil,
  • 00:14:28 že je to dvojsečná zbraň,
    kdybych se měl poddat těm divákům.
  • 00:14:33 Nejde to.
  • 00:14:35 Pár věcí jsem teď udělal,
    které i já jsem se musel učit,
  • 00:14:39 abych je dokázal přednést
    těm lidem.
  • 00:14:43 -Jaroslav Krček,
    když jsme ho zmínili,
  • 00:14:46 ty sis ho vzal taky
    jako hudebního režiséra
  • 00:14:48 na tu první desku, viď?
    -Geniální režisér.
  • 00:14:51 -To je strašně důležitá funkce,
    hudební režisér.
  • 00:14:54 To bylo de facto tehdy to,
    co je dneska producent, ne.
  • 00:14:58 To je někdo,
    kdo může mluvit i do té muziky
  • 00:15:01 i do celkové tváře té desky.
    -Je to tak.
  • 00:15:05 -Dal ti nějaké dobré rady?
  • 00:15:07 -On měl naprosto zásadní vliv
    na tuhle desku,
  • 00:15:10 o které jsme mluvili.
  • 00:15:12 Protože byly tam věci,
    se kterými jsem si tenkrát,
  • 00:15:15 upřímně, nevěděl moc rady.
  • 00:15:18 Takže ten Jarda tam byl
    jako režisér,
  • 00:15:22 on tam byl jako psycholog.
  • 00:15:24 -To je taky důležitá věc,
    ano, to je pravda.
  • 00:15:26 -Jako psycholog,
    protože on z některých sólistů,
  • 00:15:30 kteří tenkrát měli fóbii
    z mikrofonu,
  • 00:15:33 vytáhl takové výkony.
  • 00:15:36 On šel cestou ke zjednodušení,
    k oproštění se od věcí.
  • 00:15:41 A i s odstupem času
    jsem přesvědčen o tom,
  • 00:15:45 že tomu zásadně pomohl.
  • 00:15:47 Vlastně tam jsem dotáhl
    tu myšlenku,
  • 00:15:51 já jsem se chtěl oprostit
    od těch tehdejších klišé,
  • 00:15:55 ale ten Jarda mi v tom
    zásadně pomohl.
  • 00:15:57 -Tak ty jsi pro řadu lidí objevil
    Jana Skácela.
  • 00:16:00 Myslím si, že to byl
    takový průkopnický moment.
  • 00:16:04 A ještě ke všemu se ta deska
    tak povedla.
  • 00:16:07 Říkají ti to lidi na koncertech,
    že díky tomu začali číst Skácela?
  • 00:16:11 -Říkají.
  • 00:16:13 Samozřejmě,
    těší mě to.
  • 00:16:15 Dokonce s Milošem Štědroněm,
    který pro mě objevil Skácela tím,
  • 00:16:21 že mě pozval na nahrávání
    jedné desky,
  • 00:16:24 "Na dávném prosu",
    s Divadlem na provázku.
  • 00:16:27 V tehdejší generaci Donutila,
    Ivy Bittové a dalších,
  • 00:16:32 tak já jsem tam byl
    jako hostující muzikant.
  • 00:16:36 A tam přišel pan Skácel,
    to byly věci Miloše Štědroně.
  • 00:16:40 Tak já jsem dneska Milošovi vděčný
    za to, že mě s ním seznámil.
  • 00:16:44 Ale pak jsem už se napojil
    na Jana Skácela.
  • 00:16:48 A mě to tak odzbrojovalo,
    okouzlovalo a inspirovalo.
  • 00:16:53 A zkoušel jsem samozřejmě
    jiné básníky.
  • 00:16:55 My jsme s Janem Skácelem dělali
    jeden večer,
  • 00:16:59 kde on byl hostem,
    my jsme mezitím hráli.
  • 00:17:03 A tam ten Jan Skácel
    byl tak šťastný,
  • 00:17:06 bylo to dva roky před jeho smrtí,
    že jsem pak stříhal jeho myšlenky.
  • 00:17:12 A když to naše cédéčko
    "O Slunovratu" bylo tuším zlaté,
  • 00:17:17 myslím, já u nevím,
    nebo platinové...
  • 00:17:20 Zlaté, když bylo,
    přidal jsem to jako 2. CD k tomu.
  • 00:17:24 Ironií jeho osudu bylo,
    že zemřel 10 dnů
  • 00:17:27 před 17. listopadem.
    7. listopadu, na výročí VŘSR,
  • 00:17:30 tento zakázaný básník.
  • 00:17:32 -Takže ta deska vyšla až
    po jeho smrti, nebo ještě předtím?
  • 00:17:36 -Ta vyšla až po jeho smrti.
    Léta až po jeho smrti.
  • 00:17:39 A když jsem přišel
    za paní Boženkou,
  • 00:17:41 která byla v Židenicích v Brně
    v domově důchodců,
  • 00:17:44 já jsem se bál,
    že třeba se jí to nebude líbit.
  • 00:17:47 "Modlitba za vodu",
    nebo "Sonet o lásce
  • 00:17:49 a modrém portugalu",
    prostě mé srdeční věci.
  • 00:17:52 A ona mi říká: "Pane Pavlica,
    Honza je nahoře šťastnej."
  • 00:17:57 Ze mě spadl kámen.
  • 00:17:59 Byla to taková velice jiskřivá,
    hbitá...
  • 00:18:03 -Ale to mi řekni, jak to,
    že jsi pustil "Modlitbu pro vodu"
  • 00:18:07 do reklamy?
    -Příšli za mnou a říkal jsem:
  • 00:18:10 "Na to zapomeňte,
    já jsem to nenapsal proto,
  • 00:18:12 aby to bylo v reklamě.
  • 00:18:15 Už mi Pánbůh nikdy nedá
    žádný takový nápad."
  • 00:18:17 Ale vlastně všichni,
    vydavatelství,
  • 00:18:20 dědici Skácelových práv,
    už ten souhlas dali,
  • 00:18:22 já jsem ho nedal.
    Říkám: "Víte co, jestli to chcete,
  • 00:18:26 tak máte všechny souhlasy,
    tak ať vám to někdo zhudební.
  • 00:18:31 Udělejte si novou a máte to.
  • 00:18:33 Já to z principu,
    tam jde o princip."
  • 00:18:36 Oni to udělali,
    ale ten zadavatel je s tím vyhodil,
  • 00:18:40 že on chce ausgerechnet tamtu.
  • 00:18:43 -To chápu.
    -Tak přišli znovu.
  • 00:18:45 Já jsem říkal: "Víte co, to bychom
    se museli bavit úplně nějak jinak.
  • 00:18:49 Všichni by se museli vzdát
    svých nároků na honorář atd.
  • 00:18:52 To by muselo být
    nějak jinak uchopeno,
  • 00:18:54 aby to šlo generálně na něco.
  • 00:18:57 Výtěžek šel
    na dětskou onkologii v Brně.
  • 00:19:00 -To pak jo.
    -Pak to má smysl.-Pak jo.
  • 00:19:03 -Ale neošetřil jsem velikost
    písma a délku.
  • 00:19:06 Takže v rámci té reklamy,
    určitě si toho nikdo nevšiml,
  • 00:19:09 dokonce mě jeden můj známý
    v tisku napadl,
  • 00:19:12 že jsem se zaprodal.
  • 00:19:14 -No, jo, tak to je první,
    co člověka napadne.
  • 00:19:17 -A tam bylo: "Věnováno
    na charitativní účely."
  • 00:19:20 Já nevím, dvě vteřiny,
    to nikdo nepřečetl,
  • 00:19:23 malým písmem,
    a já jsem byl za troubu.
  • 00:19:26 Ale tady mě to hrálo.
  • 00:19:28 -Takže je dobře,
    že jsme si o tom popovídali.
  • 00:19:31 -Ale už mě nepodezíráš z toho,
    že jsem za mrzký peníz prodal něco,
  • 00:19:34 co mi bylo dáno.
  • 00:19:37 -Ty jsi kromě toho taky napsal
    spoustu duchovních věcí.
  • 00:19:41 Taky mši máš, "Missa brevis", že.
    A ta se docela dost hraje.
  • 00:19:45 -To se tak stane.
    -To je záslužné,
  • 00:19:48 protože nemáš pocit,
    že to, co se zpívá
  • 00:19:51 v katolických kostelích,
    že už by to nutně potřebovalo
  • 00:19:55 nějakou obrodu?
    Je to strašně těžká disciplína.
  • 00:19:58 Jak udělat duchovní hudbu
    pro účely mše,
  • 00:20:02 aby to ještě bylo vkusné,
    a aby to ale zase nebylo zatuchlé
  • 00:20:06 nebo moc přeslazené.
    -No.
  • 00:20:09 -To je fakt těžké.
    -Je to těžké.
  • 00:20:12 Ale ta "Missa brevis" byla
    svým způsobem požehnaná.
  • 00:20:17 Protože já jsem ji napsal
    naprosto spontánně
  • 00:20:21 jako idylickou vzpomínku
    na své dětství.
  • 00:20:24 Každý jsme někde z něčeho čerpali.
    A pro mě v tom bylo něco,
  • 00:20:29 kdy moje maminka,
    která zpívala ve sboru na kůru,
  • 00:20:33 tak jako malého předškoláčka
    mě vzbudila na nějaké roráty.
  • 00:20:39 Měl jsem zelený kabátek -
    to jsou útržky jenom,
  • 00:20:44 ale to jsou tak silné vjemy
    z toho dětství,
  • 00:20:48 že tohle mi tam někde zůstalo.
  • 00:20:52 Včetně vůní těch vlňáků
    těch tetiček.
  • 00:20:56 Včetně těch svící,
    tenkrát žádné dlouhotrvající.
  • 00:21:00 To všechno byl poctivý vosk.
  • 00:21:03 A to jsou takové neskutečně
    silné emoce.
  • 00:21:07 A já jsem vlastně tu vzpomínku
    na to idylické dětství,
  • 00:21:11 protože to bylo bezpečí,
    já jsem se do toho teplého pelíšku
  • 00:21:15 ještě vrátil.
    A to bylo tak obrovské.
  • 00:21:17 -Šlo to snadno, to psaní?
    -Šlo to v podstatě velice snadno.
  • 00:21:21 -To tak bývá, viď.
  • 00:21:23 -Jedinou věc,
    to "Sanctus",
  • 00:21:26 jsem dopisoval
    až asi s ročním odstupem.
  • 00:21:30 Ale zase je to "Sanctus" o to,
    bych řekl,
  • 00:21:34 takové trošku náročnější.
  • 00:21:36 Když jsem pak psal
    "Oratorium smíru",
  • 00:21:40 to už bylo samozřejmě
    pro velký symfoňák
  • 00:21:43 a s velkým jakoby rozměrem.
    A tam jsou už těžké pasáže.
  • 00:21:48 A myslím si, že i vzhledem
    k tomu obrovskému obsazení
  • 00:21:53 třeba ta oratorní věc nemůže mít
    nikdy ten dopad
  • 00:21:57 jako ta "Missa brevis".
    -To je ten paradox.
  • 00:22:01 Že na tom stráví člověk
    rok třeba života,
  • 00:22:05 nebo kolik, viď.
    A pak napíšeš píseň za odpoledne...
  • 00:22:10 -To je pravda.
  • 00:22:12 -A to je to, co zůstane.
    Je to paradoxní.
  • 00:22:15 -To je to tajemství tvorby.
    Je to úžasné,
  • 00:22:18 ale já jsem rád za to,
    že to tak je.
  • 00:22:20 A nebádám nad tím.
  • 00:22:23 Není nad to říct, ano,
    děkuji, asi se to podařilo.
  • 00:22:26 Ale to je všechno,
    co můžu říct.
  • 00:22:29 -Když jdeš psát,
    vždycky napíšeš?
  • 00:22:31 -Nějak se to stane.
    Třeba "Modlitba za vodu".
  • 00:22:34 Mě to tak napadlo,
    říkám si, to je dobrý.
  • 00:22:36 Ale v tu chvíli zazvonil dole
    můj kamarád Michal Stránský,
  • 00:22:40 textař, a říkal:
    "Jenom ti něco předám."
  • 00:22:43 Bylo to 5 minut, pak 10 minut,
    pak si na něco vzpomněl
  • 00:22:46 a bylo to čtvrt hodiny.
    Já jsem přišel nahoru ke klavíru...
  • 00:22:50 Nic. Jak to bylo?
    Tydy dydy dydy.
  • 00:22:53 Ne, jinak.
    Já jsem nebyl schopen...
  • 00:22:56 Tři další varianty jsem udělal,
    nebylo to ončo.
  • 00:23:00 Já jsem byl naštvaný na sebe,
    že jsem to nedokázal v tu chvíli.
  • 00:23:05 To prostě...
    Tak jsem šel nevrle večer spát.
  • 00:23:08 V noci, uprostřed noci
    se vzbudím...
  • 00:23:13 Říkám, to je ona!
    Tydy tym tyty dydy dydy dydy...
  • 00:23:17 Říkám, to je ona!
    To si ráno vzpomenu.
  • 00:23:20 Ale v tu chvíli se ve mně ozvalo
    to lepší já.
  • 00:23:24 Já jsem říkal,
    nebuď líný, vstaň.
  • 00:23:26 Tak já jsem ve tři hodiny ráno
    vstal, zaznamenal jsem si to.
  • 00:23:31 A už to bylo,
    ta hlava motivu byla.
  • 00:23:34 -To je zajímavý,
    že když tam změníš drobnost,
  • 00:23:37 tak to není ono.
    -Ano.
  • 00:23:41 -Viď?
    -To zajiskření je pryč.
  • 00:23:43 -Četl jsem někde tvoji větu,
    že jsi řekl,
  • 00:23:47 že pochybuješ o všem,
    co jsi udělal. Fakt?
  • 00:23:51 -Hm, asi jo.
    No, přišel jsem na to,
  • 00:23:55 že když to teď chci udělat tak,
    tak to tak mám udělat.
  • 00:23:59 A já to tak udělám.
    A když se k tomu vrátím po pěti,
  • 00:24:04 po deseti letech,
    už bych to udělal jinak.
  • 00:24:07 Takže jsem vlastně až zkušeností
    dospěl k tomu,
  • 00:24:10 že už nemám o tom tolik pochybovat.
  • 00:24:13 Protože vždycky ta věc
    má nějakou energii,
  • 00:24:17 kterou člověk vloží
    s tím nejlepším vědomím
  • 00:24:20 a svědomím do toho,
    co zrovna udělá.
  • 00:24:23 A může to být obyčejná
    písňová forma.
  • 00:24:25 Nebo může to být suita,
    nebo může to být oratorium.
  • 00:24:28 To je úplně jedno.
  • 00:24:30 Ale povinností každého autora
    je to udělat podle nejlepšího
  • 00:24:34 vědomí, svědomí.
    V okamžiku, kdy to udělám,
  • 00:24:37 nezbývá, než věřit,
    že ta energie byla ta nejlepší,
  • 00:24:41 které jsem byl schopen.
    A pak se ukáže,
  • 00:24:44 a to jsem si opravdu ověřil,
    že některé věci,
  • 00:24:47 které jsem udělal před deseti
    nebo patnácti lety,
  • 00:24:51 tak jako nic. A po patnácti letech
    naráz se přijde,
  • 00:24:55 že přišel čas na tuhle energii,
    kterou jsem tam kdysi
  • 00:24:58 do toho vložil.
  • 00:25:01 Takže já věřím na to,
    že co jednou člověk udělá
  • 00:25:04 v dobrém, ale bohužel i ve zlém,
    že se neztrácí.
  • 00:25:08 Že se to na tom našem
    vesmírném harddisku sčítá.
  • 00:25:12 Plusy, mínusy.
    A na nás je, abychom se
  • 00:25:16 z těch mínusů poučili
    a snažili se jich vyvarovat,
  • 00:25:20 aby už ve zbytku života, času,
    který nám bude dán,
  • 00:25:24 abychom dělali jenom plusy.
  • 00:25:27 -Tak na pochybnosti
    máš určitě právo.
  • 00:25:30 Já nicméně nepochybuju,
    že jsme udělali moc dobře,
  • 00:25:33 že jsme tě pozvali.
    Díky, žes tu byl, děkuju.
  • 00:25:36 -Já děkuju za pozvání.
  • 00:25:39 -Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    JURA PAVLICA.
  • 00:25:45 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2021