iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
30. 12. 2012
15:55 na ČT2

1 2 3 4 5

45 hlasů
17272
zhlédnutí

Na plovárně

Gábina Osvaldová

Herečka a textařka

25 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Gábinou Osvaldovou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Kdyby osobnost, kterou jsme dnes
    pozvali NA PLOVÁRNU, nedělala to,
  • 00:00:31 co dělá, řekl bych,
    že by mohla být docela dobrou
  • 00:00:34 sportovní střelkyní -
    protože má zvláštní talent
  • 00:00:37 trefovat se do černého.
  • 00:00:39 Když s ní půjdete do společnost?,
    tak se nebudete nikdy nudit.
  • 00:00:43 Ale nedejbože, že by vám
    vymyslela přezdívku,
  • 00:00:46 to už se jí potom nikdy nezbavíte.
  • 00:00:49 Patří k našim nejlepším textařkám
    a stojí také za úspěchem
  • 00:00:53 Lucie Bílé, pro kterou otextovala
    celou řadu krásných písní,
  • 00:00:57 jako LÁSKA JE LÁSKA
    nebo SMS nebo OKURKY.
  • 00:01:00 Vítám NA PLOVÁRNĚ
    GÁBINU OSVALDOVOU, dobrý večer.
  • 00:01:03 -Děkuji, ahoj.
  • 00:01:04 -Gábino, za co tě rodiče doma
    nejvíc trestali?
  • 00:01:10 -Oni mě moc netrestali.
    -Ne?
  • 00:01:12 -Ne. Já jsem byla takový neduživý
    dítě a byla jsem strašně taková
  • 00:01:17 křehká, bledězelená, vážila jsem
    až do 1. třídy asi 18 kg.
  • 00:01:24 A oni se mě báli
    v podstatě udeřit.
  • 00:01:27 Já vím, že jsem dostala
    od maminky jednou vařečkou,
  • 00:01:31 když jsem se pokoušela vyskočit
    z okna, asi v šesti letech.
  • 00:01:35 -Proč? Deprese? Dětská deprese.
  • 00:01:38 -No, krize středního věku,
    bych řekla.
  • 00:01:40 Já myslím, že to byla nějaká
    kravina, že jsem to někde viděla,
  • 00:01:44 tak jsem se drápala do okna.
  • 00:01:46 A to mi maminka skutečně dala
    za vyučenou, za což jsem jí vděčná.
  • 00:01:49 A tatínek mě jednou strašně
    zfackoval, ale absolutně neprávem.
  • 00:01:53 A to ve mně dlouho hlodalo.
  • 00:01:55 On mě opravdu nikdy nebil,
    a to bylo jedinkrát v životě.
  • 00:01:59 Bylo to hezký, že to bylo neprávem,
    a já jsem pak z toho dlouho měla
  • 00:02:02 dobrej pocit, jak mi ukřivdil.
    -A řekla jsi mu to?
  • 00:02:05 -Řekla jsem mu to mnohokrát.
    Chceš vědět, jak to bylo?
  • 00:02:07 Já se pokusím to zkrátit,
    aby můj tatínek zase nevypadal
  • 00:02:10 jako krvavej pes.
  • 00:02:12 Tatínek jel na Slovensko a říkal,
    dětičky, tatínek vám něco přiveze.
  • 00:02:16 Přivezl oštiepok, sýr, vypadal
    jako malej ragbiovej míč,
  • 00:02:20 byly na tom krásný hvězdičky,
    takový ty vlisy, a říkal,
  • 00:02:24 Gábinko, tu máš, ten je tvůj.
  • 00:02:27 Tak já jsem si říkala, oštěpek
    je můj, tak jsem si ho odnesla,
  • 00:02:31 někde jsem si s ním hrála.
  • 00:02:32 Načež tatínek přišel s tím,
    že oštěpek bude k večeři.
  • 00:02:35 A já jsem říkala, ale to nemůžete
    nakrájet, to je můj oštiepok.
  • 00:02:39 A on říkal, ne, ty jsi sobecká.
    Ty jsi ale říkal, že je můj.
  • 00:02:43 Ne, v žádném případě,
    dej sem ten oštiepok.
  • 00:02:46 A teď vzniklo takový to -
    ty hnusné sobecké dítě.
  • 00:02:49 Já bránila oštiepok, a tatínek
    si mě potom posadil na klín,
  • 00:02:53 a to bylo opravdu hrozný,
    a teď říkal: "Čí je ten oštiepok?"
  • 00:02:57 A já jsem řekla: "Můj."
    A on mi dal facku.
  • 00:03:00 A dále jsme pokračovali systémem
    Petschkův palác.
  • 00:03:04 "Čí je ten oštiepok?" "Můj."
    Facka. A takhle jsme bojovali,
  • 00:03:08 až mně už opravdu tekly slzy
    a měla jsem hlavu jako meloun.
  • 00:03:12 A potom jsem na konci podlehla,
    samozřejmě, a když padla poslední
  • 00:03:16 facka, tak já jsem řekla: "Váš."
  • 00:03:19 Tatínek mě pustil a já jsem
    ve dveřích řekla: "Ale můj taky."
  • 00:03:24 Tak to byla jediná
    tatínkova tortura.
  • 00:03:28 -Prosím tě, ty jsi byla takové
    to dítě z dobré rodiny, ne?
  • 00:03:31 -Dalo by se to tak říct.
    -Čím byli rodiče?
  • 00:03:34 -Maminka nebyla venkoncem ničím,
    maminka byla továrníkova dcera,
  • 00:03:39 která si - jak to tak bývá -
    vzala komunistu.
  • 00:03:43 Ale předválečnýho. Tatínek vstoupil
    do strany, když mu bylo šestnáct.
  • 00:03:47 Tak on to měl hodně brzo,
    měl to trošku jako Beatles.
  • 00:03:51 -A zůstal?
  • 00:03:53 -Zůstal, ale po příchodu
    sovětských vojsk dostal cukrovku.
  • 00:03:56 To ho tak zničilo.
  • 00:03:58 Tatínek učil scenáristiku,
    vlastně stál u prvních krůčků FAMU.
  • 00:04:02 Posléze se tam stal prorektorem.
    Maminka byla továrnická dcera.
  • 00:04:06 Uměla krasobruslit, anglicky, golf,
    jezdit na koni, báječně vařit,
  • 00:04:12 hezky se oblékat...
  • 00:04:16 -Ideální manželka.
    -Ideální, ale trošku nákladná.
  • 00:04:20 -Nákladná. A to ty teda po ní
    nemáš, protože jestli se nepletu,
  • 00:04:23 ty nerada nakupuješ.
  • 00:04:25 -To je právě ten důvod.
    -Jo? -No samozřejmě.
  • 00:04:28 Jako dítě, když jsme šly
    na procházku, tak jsme šly
  • 00:04:32 ke krejčímu zkoušet,
    ke kožešníkovi zkoušet,
  • 00:04:36 na nákup botiček, kabelek,
    rukaviček - takže já to zoufale
  • 00:04:40 smrtelně nenávidím.
    -Jo?-Ano.
  • 00:04:43 A ještě jsem nenáviděla, když se
    moje maminka kdekoli svlékala.
  • 00:04:46 Což u dětí je běžný.
  • 00:04:48 A když se maminka svlékala
    před krejčím panem Svatbou...
  • 00:04:51 -Svatba se jmenoval?
    -Svatba.-To je výborný.
  • 00:04:54 -Tak mně to vždycky připadalo,
    že se tam děje něco strašnýho.
  • 00:04:57 Ona se svlékla samozřejmě
    do kombiné, ale já jsem si říkala,
  • 00:05:00 proč ten uslintanej dědek,
    pardon, pane Svatba,
  • 00:05:03 on byl docela milej,
    proč ten uslintanej dědek
  • 00:05:06 se má dívat na moji maminku
    v kombiné?
  • 00:05:08 Takhle jsem dokonce dlouhá léta
    nenáviděla Arnošta Lustiga
  • 00:05:11 jako dítě. Protože na Dobříši,
    kam jsme jezdili nějak společně,
  • 00:05:15 a maminka v rybníce Papežák
    dováděla na nafukovací matraci.
  • 00:05:18 A měla takový plavečky,
    jenom horní díl.
  • 00:05:22 Měla prostě bikiny,
    a nemělo to ramínka.
  • 00:05:24 -A spodní díl měla?
    -Samozřejmě, zaplaťpánbůh.
  • 00:05:27 -Ty jsi říkala,
    že měla pouze horní díl.
  • 00:05:30 -Ne, horní díl bez ramínek.
    Že to byly dvojdílné plavky.
  • 00:05:33 A dováděli s panem Lustigem
    na té matraci, jako že vždycky
  • 00:05:37 se o ní opřel, jeden se vynořil
    a udělal: Kuk!
  • 00:05:40 A ten se zase opřel a udělal zase:
    Kuk! Arnošt Lustig.
  • 00:05:44 A maminka jednou udělala kuk
    a ta matrace jí odklopila
  • 00:05:47 ten horní plavek bez těch ramínek
    a udělala kuk na pana Lustiga
  • 00:05:51 jaksi oben ohne.
  • 00:05:53 Nebyla to vina pana Lustiga,
    ale já jsem ho nenáviděla za to,
  • 00:05:57 že viděl to, co neměl,
    na mojí mamince.
  • 00:06:01 -Po kom máš ten talent?
    To se přece dědí.
  • 00:06:04 -Jako chodit oben ohne?
  • 00:06:06 -Ne. Jako psát.
    Asi po tatínkovi, tím pádem, ne?
  • 00:06:11 -Pravděpodobně,
    ale tatínek nebyl vůbec na poezii.
  • 00:06:15 I když samozřejmě to měl rád
    a doporučoval nám určité věci,
  • 00:06:20 jako Morgensterna a takovýhle,
    ale maminka byla duše poetická.
  • 00:06:24 Maminka byla sečtělá.
  • 00:06:25 Tatínek psal, maminka nepsala,
    ta se věnovala jiným věcem.
  • 00:06:29 Ale tu poezii a odmalinka básničky,
    to do nás rvala ta maminka.
  • 00:06:33 -Ty jsi začala psát poměrně pozdě,
    jak jsi to tak dlouho tutlala?
  • 00:06:37 -Já jsem to netutlala.
  • 00:06:39 -Měla jsi předtím pokusy?
    To jsi musela mít, ne?
  • 00:06:42 -Ne, ne, ne. Takhle, já jsem si
    psala, jako každý dítě,
  • 00:06:45 nebo každý dítě, prostě jsem si
    psala básničky v pubertě.
  • 00:06:48 Ale u nás přes poezii byla
    moje sestra, která vyhrála soutěž
  • 00:06:51 Marušky Kudeříkové!
  • 00:06:53 Takže já jsem neměla absolutně čáku
    se trapně pokoušet
  • 00:06:56 o nějaký básničky, to bylo nemožný.
    Ale psala jsem si.
  • 00:07:00 Vlastně k tomu odhalení došlo,
    když Ondřej potřeboval opravit
  • 00:07:04 nějaký texty, že to zpěvákům
    nešlo do tlamy, tak mi říkal,
  • 00:07:08 hele, tadyhle jsou nějaký zádrhele.
    A já jsem to teda opravila.
  • 00:07:13 To jsem neměla dělat, protože on
    říkal, když jsi to opravila,
  • 00:07:16 tak bys to možná dokázala
    taky napsat. A já jsem říkala,
  • 00:07:20 já nemám ty ambice,
    v žádném případě.
  • 00:07:22 A to bylo skutečně
    ještě za bolševika,
  • 00:07:24 takže tam už vůbec ne. To vůbec!
  • 00:07:27 Já vím, že jeden ten text,
    co jsem napsala, tak nám rovnou
  • 00:07:31 nějakej rozhlasovej pracovník
    zakázal, a to velmi striktně.
  • 00:07:35 A první, který prošel,
    ač to bylo podivný,
  • 00:07:38 to snad bylo nějak na rozhraní,
    tak to byl teda MISS MOSKVA.
  • 00:07:41 -To si pamatuju,
    to vůbec nebyl špatný začátek.
  • 00:07:44 Překvapilo tě to, ten ohlas?
    To přece byl hit.
  • 00:07:47 -No, Ondřej napsal hudbu.
  • 00:07:49 A tam byl ten refrén,
    takovej údernej, a já jsem říkala,
  • 00:07:53 to je pěkný, ale tam by se mi hodil
    takovej ten ukrajinskej,
  • 00:07:57 nebo takovej ten sbor
    těch vypjatejch etnohlasů,
  • 00:08:00 a tam by byla pěkná ruština.
  • 00:08:02 Ondřej s tím šel za panem Borovcem,
    a ten řekl, že je slušnej člověk,
  • 00:08:06 že nechce mít s ruštinou
    nic společnýho.
  • 00:08:09 A když je milostivá paní
    tak chytrá,
  • 00:08:11 tak ať si to napíše sama.
    To byla taková hozená rukavice.
  • 00:08:15 Tak si to napíše sama,
    dej to sem. Tak jsem to napsala.
  • 00:08:18 Já jsem si od toho vůbec nic
    neslibovala, absolutně ne.
  • 00:08:21 -Ale tys musela umět dobře rusky,
    protože "strojnije" i "polnije",
  • 00:08:25 to není základní ruština,
    to už je trošku vyšší level.
  • 00:08:29 -Navěrno.-Že? Navěrno.
    -Navěrno.-Otlično.
  • 00:08:33 Otlično?-Otlično.
    -Já jsem tu ruštinu...
  • 00:08:40 -Ještě umím - zaměčatelnaja poezia.
    -Zaměčatelnaja poezia.
  • 00:08:45 Odříkat se nějakého jazyka
    z politických důvodů je blbost,
  • 00:08:48 protože ten jazyk za to nemůže.
  • 00:08:50 Ale zase chápu,
    že za toho bolševika
  • 00:08:53 se do tý ruštiny nikdo nehnal,
    protože by vypadal jako ližprdel.
  • 00:08:58 Na Slovensku říkají...
    ne, řiťopich je u nás,
  • 00:09:01 tam mají vriťsapchajko.
  • 00:09:03 -To neznám. Ale to je nádherný
    poetický výraz. -Že je pěkný?
  • 00:09:09 -To ani nezní sprostě.
    -Ne. Mně se to právě hrozně líbí.
  • 00:09:12 Já jsem měla ruštinu ráda
    a vlastně jsem se ji nikdy
  • 00:09:16 nemusela učit. Mně to lezlo
    do tý hlavy docela samo.
  • 00:09:20 Já jsem pak zjistila,
    že jsem musela bejt carským chrtem
  • 00:09:24 v minulém životě.
    A fakt se mi ta ruština líbila.
  • 00:09:27 A měla jsem k ní až takový vztah,
    že když se ostatní spolužáci
  • 00:09:31 nechtěli nechat vyvolat
    a vždycky se hledal ten vůl -
  • 00:09:34 tak umíte to někdo?
    Tak se přihlašte! -
  • 00:09:37 a tak já jsem se
    dobrovolně hlásila.
  • 00:09:39 Mě už pak nechtěli,
    protože já jsem se hlásila furt.
  • 00:09:41 -Tys měla na DAMU silný ročník.
    Tys byla s Honzou Hartlem...
  • 00:09:45 -No jejda!
    -Kdo tam ještě byl?
  • 00:09:48 -My jsme byli nejen silnej ročník,
    ale taky bezvadnej.
  • 00:09:50 -Byla jsi zamilovaná
    do nějakého spolužáka?
  • 00:09:53 -To ti je zvláštní,
    z toho ročníku vůbec.
  • 00:09:56 A přitom tam byli hezký kluci.
  • 00:09:58 Tam salónní krasavec
    Erik Tabery,
  • 00:10:02 ale to byli všechno kamarádi.
  • 00:10:04 Mně vůbec nenapadlo ani jednoho
    z těch chlapců... Vůbec ne.
  • 00:10:09 -Já si tě neumím představit
    v roli těch naivek. Šlo ti to?
  • 00:10:14 -To oni mi dávali, protože jsem
    byla blondýnka, modrooká, štíhlá,
  • 00:10:18 ale ty naivky jsou k ničemu.
  • 00:10:20 Naivku ještě vystřihnu,
    nebo už ne, ale mně nešly
  • 00:10:24 absolutně vůbec charakterní role,
    kde byl měla já věřit tomu.
  • 00:10:28 No to vůbec.
  • 00:10:31 -To je přesně jeden z dotazů,
    o kterých jsem si říkal,
  • 00:10:35 že ti musím položit.
  • 00:10:37 Přece jen v těch 70. a 80. letech
    ty inscenace, které se točily,
  • 00:10:41 bůhví jak duchaplné nebyly.
  • 00:10:44 Teď v tom člověk hrál
    a ten herec by měl mít ten dar,
  • 00:10:48 že prostě ten text přijme,
    ať je, jaký je,
  • 00:10:51 a hodnověrně ho ztvární.
  • 00:10:53 A to předpokládá,
    že mu to jeho intelekt dovolí.
  • 00:10:57 V tvém případě si nejsem úplně
    jistý, jak ses přes to dostala,
  • 00:11:01 když jsi musela přece vědět,
    že ty věty, které máš říct,
  • 00:11:05 jsou věty,
    které nikdy nikdo neřekl?
  • 00:11:08 -No, já mám docela štěstí,
    že já jsem toho moc neztvárnila.
  • 00:11:13 -Ale ztvárnila!
    -Ale já si myslím, že celkem...
  • 00:11:17 Z věcí tohohle typu to bylo
    pár nějakejch stupidních
  • 00:11:20 televizních inscenací.
  • 00:11:22 Opravdu si myslím,
    že mě to příliš nepotkalo.
  • 00:11:26 Já myslím, že můj majstrštych byl -
    to se jmenovalo... Já si vzpomenu.
  • 00:11:31 Byly to povídky, tři různé hrdinské
    činy sovětských žen na frontě.
  • 00:11:38 -To je nádherný.
  • 00:11:39 -To je vůbec můj...
    to ostatní je slabej čaj.
  • 00:11:43 Už vím! Ta moje povídka se
    jmenovala KOROPTVÍ LEST.
  • 00:11:47 -KOROPTVÍ LEST?
    -KOROPTVÍ LEST.
  • 00:11:50 A bylo to o sestřičce,
    která vede raněné do zázemí.
  • 00:11:54 A když se na kopci objeví němečtí
    vojáci, tak ona si vzpomene,
  • 00:11:59 jak je "otěc ochótnik" - znáješ ty
    ochótnik? -Znaju, da, navěrno.
  • 00:12:07 -No, drug ochotnik vyběgajet.
  • 00:12:09 Tak když ona chodila s tatínkem
    na lov, tak tatínek jí ukazoval,
  • 00:12:14 jak koroptvička, aby odvedla
    pozornost od svých mláďat,
  • 00:12:17 kde má hnízdečko, běží jiným směrem
    a nechá se třeba zastřelit.
  • 00:12:21 A ona si na to vzpomene a vydá se -
    já jsem měla prošívanou bundičku
  • 00:12:26 a válenky, jak jsem tam mazala.
  • 00:12:29 Ona odvede pozornost od těch svých,
    tam je schová, řekne,
  • 00:12:33 tady si lehněte, soudruzi,
    do roští, a vyrazí opačným směrem.
  • 00:12:37 Tam ji sejmou.
    Němci už nejdou nic hledat.
  • 00:12:40 Ti se rozhlédnou na kopci,
    řeknou si, zřejmě to byla
  • 00:12:43 taková zatoulaná sestřička
    v kopcích. Ale odkud šla a kam
  • 00:12:47 a koho vedla, to už se nešli
    podívat, protože to byli
  • 00:12:51 hloupí oslíci.
  • 00:12:52 A tady zachránění nešťastníci,
    poranění, se vydají opačným směrem
  • 00:12:57 a jsou všichni zachráněni.
  • 00:12:59 -To je krásné dílo.
    -Nádhera.
  • 00:13:01 V tý další povídce myslím hrála
    chudák Jana Březinová,
  • 00:13:05 v další hrála moje spolužačka
    Kostková - ta zase hrála
  • 00:13:08 klavíristku, která se stane
    řidičkou gruzavíka.
  • 00:13:13 A jede na frontě...
    -Gruzavík - nákladní automobil.
  • 00:13:16 -Správně, velice správně,
    otlíčno. -Otlíčno.
  • 00:13:21 Zdá se, že to bude zlatá nit,
    která bude probíhat
  • 00:13:24 celým tímto rozhovorem.
    -Já jsem se toho obávala.
  • 00:13:28 A ta dopadla tak, protože gruzavík
    přestal jet, a ona, ačkoli nadějná
  • 00:13:34 klavíristka, ho musela opravit,
    přičemž věděla, že jí omrznou
  • 00:13:38 prsty a že už si nikdy
    ani nebrnkne...-Na klavír.
  • 00:13:44 -Na klavír, no. Možná na bubny,
    že by to pak ještě mohla.
  • 00:13:48 Ale zkrátka obětovala se tak,
    že opravila náklaďák
  • 00:13:51 a dojela do místa určení.
  • 00:13:54 -Prsty špatný, samozřejmě.
    -No jistě.-Špatný.-Si piš.
  • 00:13:58 -Čekala jsi, že přijde
    takhle rychlý přechod v tom 89.?
  • 00:14:03 -Já jsem se lekla,
    že to je nějaká otázka na tělo.
  • 00:14:06 -Ne, proboha ne!
    Že to půjde takhle rychle?
  • 00:14:09 -Ne. Ne, já jsem vždycky seděla
    na chalupě a dívala jsem se z okna.
  • 00:14:15 A říkala jsem si, ježiš,
    tady je tak krásně,
  • 00:14:18 kdyby už šli konečně do hajzlu.
    Ale že půjdou, já jsem si to
  • 00:14:22 nedokázala představit ani v nej...
    v nejbáječnějších snech.
  • 00:14:26 -Ono tedy, popravdě řečeno,
    oni taky nešli. -Tak.
  • 00:14:29 -Oni taky nešli.
    -Takhle: mohli jít víc.
  • 00:14:32 -Ty jsi začínala v reklamě, viď?
    Psala jsi nějaké reklamní texty?
  • 00:14:37 -Ale jak začínala?
  • 00:14:39 -Já jsem myslel, že to byl
    jeden z počátků
  • 00:14:42 tvých textařských eskapád,
    že byly taky reklamní slogany?
  • 00:14:46 -Ano. Ale nebyly to počátky.
    To ne.
  • 00:14:48 -Nebyly to počátky,
    to už byla rozvinutá tvorba.
  • 00:14:51 Bavilo tě to?
    -Hele, jak kdy.
  • 00:14:53 Já si myslím, že se to dá dělat
    krásně, vtipně,
  • 00:14:56 že to může bejt i uměleckej kousek.
  • 00:14:59 Mně akorát na tom vždycky
    strašně vadí,
  • 00:15:01 že se to tak strašně opakuje.
  • 00:15:03 Já ten uměleckej kousek snesu
    jednou, u některých reklam
  • 00:15:07 třeba pětkrát, než je pochopím.
  • 00:15:09 Já si většinou všimnu syžetu,
    ale nevím, na co je ta reklama.
  • 00:15:12 Čím lepší reklama, tím méně já vím.
    Já si říkám, ty vole,
  • 00:15:16 to je bezvadný!
    A ti ježci, jaký mají čumáčky!
  • 00:15:19 Pak si říkám, na co to vůbec je?
  • 00:15:22 U některejch mi to trvalo
    šíleně dlouho.
  • 00:15:24 Třeba: "Hele, houba" - to miluju,
    to hraju v telefonu dodneška...
  • 00:15:29 -Hele, houba?
  • 00:15:30 -Ale nic neprozradíme,
    protože já nevím, na co to bylo.
  • 00:15:33 -To ani já nevím,
    že "hele, houba" je?
  • 00:15:35 -Už není.-Už není?
    -Ale byla.
  • 00:15:37 Ale některý ty reklamy
    jsou strašně stupidní.
  • 00:15:40 A dělat nějaký slogany
    pro stupidní reklamy
  • 00:15:43 je martýrium, obzvláště pak se
    dohadovat... -S managementem.
  • 00:15:48 -A s kreativci. Nejlepší jsou
    schvalovatelé, kteří neuměj česky.
  • 00:15:53 -To je pravda.
  • 00:15:55 -Tam sedí Turkyně,
    která umí všechny možný jazyky,
  • 00:15:58 jenom ne češtinu.
  • 00:15:59 A v životě jí nevysvětlíš,
    že to má nějakej vtip
  • 00:16:02 nebo slovní hříčku.
  • 00:16:04 Ona pokud možno chce,
    aby to vypadalo jako to,
  • 00:16:09 co už někde viděli,
    nebo to, co mají v zahraničí.
  • 00:16:12 Tam je pak velice tristní
    se s nimi dohadovat.
  • 00:16:15 -Oni ani ten vtip moc nemají rádi
    v těch reklamách.
  • 00:16:18 -Ze začátku ještě to šlo,
    ze začátku se občas něco prosmýklo.
  • 00:16:22 Teď se objevily taky
    docela hezký reklamy, místama.
  • 00:16:26 -Když píšeš pro ty různé
    interprety, mají výhrady?
  • 00:16:30 -To si nevzpomínám.
    Jednou mi říkal teda pan...
  • 00:16:35 Kotvald, že tomu textu
    vůbec nerozumí.
  • 00:16:41 Ale myslím si,
    že to nebyla moje vina.
  • 00:16:44 Ať jsem vysvětlovala,
    jak jsem vysvětlovala,
  • 00:16:46 tak to bylo marný.
    Tam se to prostě úplně míjelo.
  • 00:16:50 -Jo, jiná poetika.
    -Jiná poetika.
  • 00:16:53 Nevzpomínám si,
    že by mi to někdo hodil na hlavu.
  • 00:16:56 Já vím, že jednou třeba řekla
    Lenka Filipová, že ten text
  • 00:16:59 je pro ni příliš drsnej,
    že ona tohle vlastně zpívat nemůže,
  • 00:17:04 že jí to jaksi bytostně nesedí.
    Což já jsem naprosto pochopila.
  • 00:17:08 -Ano, to je legitimní.
    -Měla pravdu.
  • 00:17:11 Měla pravdu, to bylo příliš
    silácký, měla absolutní recht,
  • 00:17:14 já jsem se vlastně do ní netrefila.
    A vůbec jsem se na ni nehněvala.
  • 00:17:19 A pak to s velkou radostí nazpívala
    Lucka Bílá, protože ta je odvážná,
  • 00:17:24 s tou se dají dělat věci.
  • 00:17:26 -Vy jste se hledaly, vy dvě.
    To je takové souznění duší!
  • 00:17:30 Ty jsi napsala krásnou písničku,
    která se jmenuje HANA ZAŇA, ne?
  • 00:17:33 -HANA ZAŇA.
    -Ano, což je vlastně její portrét.
  • 00:17:36 -Ale to bylo na objednávku.
  • 00:17:38 To si objednal její tehdejší
    partner Petr Kratochvíl,
  • 00:17:41 mě by to nikdy nenapadlo,
    takhle se do ní trefovat.
  • 00:17:44 A on říkal, ne, napiš něco,
    co by bylo celý o Lucce,
  • 00:17:47 co by ji tak jako vystihlo.
    Tak jsem napsala.
  • 00:17:50 -To je velmi trefné.
  • 00:17:52 Říkal jsem si, jestli právě
    u tohoto textu se smířila se vším,
  • 00:17:56 co tam je?
  • 00:17:57 -No, tam jí vadilo tenkrát akorát
    "švadlenka límečků a rukávků".
  • 00:18:01 To jí vadilo.-Což je, podle mého
    soudu, jedno z mírnějších míst.
  • 00:18:06 -Ano. "Čínskej filozof kosočtverců"
    je trošku horší, to máš pravdu.
  • 00:18:10 -To je horší.
  • 00:18:12 -Ale "švadlenka límečků, rukávků"
    tenkrát vadila.
  • 00:18:15 A já jsem jí říkala, Lucko,
    ale na tom nic není.
  • 00:18:18 A neskrývej to, o čem si myslíš,
    že ve tvé minulosti je.
  • 00:18:21 Naopak, řekni to všem rovnou,
    než to začnou vytahovat.
  • 00:18:25 Je to mnohem lepší.
    A na tom nic není.
  • 00:18:28 Já bych na to byla pyšná,
    kdybych uměla ušít límeček
  • 00:18:30 nebo rukávek. Ale ona tenkrát měla
    pocit, že ji to nějak dehonestuje.
  • 00:18:34 Dneska už je to jinak,
    ale to byly takový rozjezdy,
  • 00:18:36 takže tam jí to vadilo.
  • 00:18:38 Tak "švadlenku límečků a rukávků"
    jsem potom mstivě nahradila
  • 00:18:42 "kudlanka nábožná, leč bezbožná".
    -To je taky krásný verš.
  • 00:18:46 -Ano. Tam bylo původně
    "švadlenka límečků a rukávků",
  • 00:18:49 ale "kudlanka" už jí nevadila.
    -Kudlanka ne.
  • 00:18:51 Ale ona, když se o něčem přesvědčí,
    tak to pak zazpívá
  • 00:18:55 s neuvěřitelnou šťávou.
  • 00:18:57 -Ta se nemusí ani o ničem
    přesvědčovat. To tak je.
  • 00:19:01 To prostě je tak
    a já na ni zírám v němým úžasu.
  • 00:19:05 Je to fantastický mít takového
    interpreta, to se hned tak nevidí.
  • 00:19:10 -Slyšel jsem, že krásně maluješ.
    -No krásně, maluju, no.
  • 00:19:16 -Prý maluješ velmi zručně.
    Proč se tomu nevěnuješ?
  • 00:19:19 -Od dětství maluju,
    protože mě to hrozně bavilo,
  • 00:19:23 ale já jsem opravdu malíř inzitní.
    Naivní.
  • 00:19:26 Lidi si nás pletou
    s Ivou Hüttnerovou, což je strašný,
  • 00:19:30 ale my tak jako nezávisle na sobě
    jsme si malovala každá svůj styl.
  • 00:19:36 Já to teda líp neumím.
  • 00:19:38 A ono v tý době, když my jsme
    začínaly, tak se to nosilo.
  • 00:19:41 To byla ta móda těch naivních,
    ti generáličové
  • 00:19:44 a všichni možní naivní...
  • 00:19:50 Já jsem třeba ilustrovala 2 knížky,
    blbě, ale hrozně mě to bavilo.
  • 00:19:55 A proč se tomu nevěnuju?
    Ono je to pracný.
  • 00:19:59 -Myslíš, že je to pracnější,
    než psát texty?
  • 00:20:01 -No tak, hele, třeba takovej olej,
    ten text můžu mít za 20 minut,
  • 00:20:06 nebo do rána, zatímco ten olej,
    když ho rozmaluješ,
  • 00:20:09 tak to schne třeba měsíc.
  • 00:20:11 -Text taky schne.
    Rozděláš, čekáš, zaschne...
  • 00:20:15 -No, ale tohle je fakt pracný.
    To malování je pracný.
  • 00:20:19 A já jsem asi ty emoce, kdy jsem se
    z toho potřebovala vymalovat,
  • 00:20:25 tak já je teď v sobě necejtím.
  • 00:20:28 A nebo nemám ten sicflajš,
    abych u toho vydržela dlouho.
  • 00:20:32 Když něco dělám, když maluju,
    tak to vždycky musí bejt
  • 00:20:36 ale opravdu,
    že tě donutí ta psýcha...
  • 00:20:40 -Puzení.-Ano.
    -Puzení musí bejt.
  • 00:20:42 -Zní to hezky, to puzení,
    ale dokud to tam není,
  • 00:20:45 tak já vím, že nemám co říct,
    že prostě malovat nemusím.
  • 00:20:49 Já jsem třeba ráda malovala
    pro lidi. Když mě někdo inspiroval
  • 00:20:53 nebo měl nějaký narozeniny
    nebo něco, tak většinou tam
  • 00:20:57 jsem i tu lenost překonala.
  • 00:21:00 Ale já jsem slíbila Soukupovi,
    že zase si ty barvy koupím
  • 00:21:03 a že budu malovat.
  • 00:21:05 -Od koho myslíš,
    že jsem se to dozvěděl?-Běda.
  • 00:21:09 -Vzpomněla by sis na nějakou
    z básniček z puberty?
  • 00:21:13 To by mě docela zajímalo, co jsi
    psala v 15 letech za básničky.
  • 00:21:19 -Rýmované básně to byly málokdy,
    já jsem psala prózu. Obzvláště.
  • 00:21:24 A to si teda nevzpomenu.
    Já si pamatuju všechno možný.
  • 00:21:27 Svoje básničky si pamatuju,
    ale ne z tý puberty.
  • 00:21:32 -Říkal jsem si, jaká témata?
    -Ale různá.
  • 00:21:34 -V pubertě mají děvčata
    depresivní témata občas.
  • 00:21:38 -Jistě jsem měla depresivní,
    protože tenkrát jupí juchů
  • 00:21:41 se nenosilo.-No to ne.
  • 00:21:43 -A neznám nikoho pod padesát,
    kdo by oslavoval lásku.
  • 00:21:47 Tam většinou musíš trpět
    a postrádat a rozrážet si
  • 00:21:50 hlavu o zeď a tak.
  • 00:21:52 Kdybys mi to byl řekl dřív,
    tak možná mně se cosi vynořuje.
  • 00:21:57 Počkej, jak to bylo?
  • 00:21:58 "Starému kožichu narodil
    se plyšáček,
  • 00:22:02 a už mu rostou knoflíky,
    teď ještě věšáček.
  • 00:22:06 No, honem, pospěšte si, maminko,
    má čas na první ramínko,
  • 00:22:11 no honem, nač pak shánět doktory,
    aby mu vyhnaly plandavé názory."
  • 00:22:16 Tak to je moje báseň.
    -To je hezká básnička!
  • 00:22:20 -No, tak to je tak jedna,
    která se rýmuje,
  • 00:22:23 ty ostatní se moc
    teda asi nerýmovaly.
  • 00:22:26 -Což teda si říkám,
    že ses vůbec nezměnila za ta léta,
  • 00:22:30 protože to jako kdybys
    to napsala dneska.
  • 00:22:32 To už jsi celá ty v tom.
    -Jo? -No jo.
  • 00:22:36 Ještě pořád máš úraz na anděly?
    -Jo. Jo.
  • 00:22:39 -A v čem tě to fascinuje? Andělé?
    -Já vůbec nevím.
  • 00:22:43 Mě fascinují odmalinka
    různý věci.
  • 00:22:46 Náš František, když jezdil
    v kočárku, tak dělal:
  • 00:22:50 "Tů-tů, vrn-vrn", neříkal "máma",
    "táta", "mašinky", "autíčka"...
  • 00:22:55 Já jsem viděla jenom zvířátka.
  • 00:22:58 Byla jsem ochotná vypadnout
    z kočárku kvůli slepici, pávovi,
  • 00:23:02 cokoli se kolem šustlo.
    Ale od útlého dětství.
  • 00:23:05 Jakmile mě vypustili z kočárku,
    tak jsem sbírala křemeny.
  • 00:23:08 Lunochod. Nikdo nevěděl proč.
  • 00:23:10 Já jsem jezdila po parku
    a vybírala jsem si pouze křemeny.
  • 00:23:14 Občas, abych se ujistila, jsem si
    křísla, a šup s tím do kapsy.
  • 00:23:18 Takže jako... to jsou takový věci,
    který člověk vůbec nechápe proč.
  • 00:23:23 -Takže andělé.
    -To bylo to samý.
  • 00:23:26 Já vím, že ten vztah ke zvířatům,
    k těm kytkám a šutrům je ve mně
  • 00:23:30 někde jakoby zakódovanej.
  • 00:23:32 To samý máš s těma andělama,
    že to teda tak ošklivě říkám.
  • 00:23:36 Hele, odmalinka!
  • 00:23:38 A pravda, že naši mi pak zarámovali
    pár obrázků s anděly,
  • 00:23:43 a já jsem na nich ujížděla.
    Mám je dodneška.
  • 00:23:46 Spoustu andělů jsem namalovala,
    o andělech píšu.
  • 00:23:50 Já vím, dámy to mají rády,
    anděly...
  • 00:23:54 Nebo dokonce někteří tvrdí,
    že s nimi rozmlouvají,
  • 00:23:57 že mají ty svoje strážné.
  • 00:24:00 Tak "andělíček, strážníček", to byl
    hot top mých dětských večerů.
  • 00:24:05 Tam jsem byla evidentně
    přesvědčená, že tam je.
  • 00:24:13 -Já ti přeju, aby tam byl.
  • 00:24:15 Aby tě těmi perutěmi ovíval
    a ten svěží vánek,
  • 00:24:19 abys přetavila do těch krásných
    textů k naší velké radosti.
  • 00:24:23 -Tak jo, tak tam jsi směřoval.
    -Tam jsem směřoval.
  • 00:24:27 A děkuji ti, že sis dneska
    udělala čas.-Děkuji.-Díky.
  • 00:24:32 Dnes byla naším hostem
    GÁBINA OSVALDOVÁ.
  • 00:24:36 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2012