iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
8. 5. 2011
20:55 na ČT2

1 2 3 4 5

29 hlasů
11311
zhlédnutí

Na plovárně

Karel Hvížďala

Český novinář, dramatik a spisovatel

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Karlem Hvížďalou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Občas míváme NA PLOVÁRNĚ hosty,
    se kterými není snadné dělat
  • 00:00:30 rozhovor, protože jsou tak
    slavní a poskytli jich
  • 00:00:33 tolik, že snad není otázka,
    kterou by už nedostali.
  • 00:00:38 Dnes bude situace opačná.
  • 00:00:40 Naším hostem bude klasik
    tohoto žánru, tedy rozhovoru.
  • 00:00:44 Knižně už jich vyšlo
    víc než třicet,
  • 00:00:47 a kromě toho je také autorem
    esejů, je to dramatik,
  • 00:00:50 a během své novinářské kariéry
    stál v čele několika
  • 00:00:54 novin a časopisů jako šéfredaktor.
  • 00:00:56 Vítám NA PLOVÁRNĚ
    pana KARLA HVÍŽĎALU.
  • 00:00:59 -Dobrý den. Jen ta slova
    byla na mě trochu moc silná.
  • 00:01:03 -Nebyla! Já jsem si říkal,
    že není vůbec snadné s vámi
  • 00:01:06 ten rozhovor nějak roztlačit.
  • 00:01:09 Seděl jsem a říkal jsem si,
    co bych se tak prvního zeptal?
  • 00:01:12 Vždycky mě něco napadlo
    a říkal jsem si, to bude
  • 00:01:14 panu Hvížďalovi připadat blbý.
    Tak něco jiného.
  • 00:01:17 -Pravda je, že první otázka
    je hrozně důležitá.
  • 00:01:20 To říkají i ti machři v cizině,
    s kterými jsem o tom mluvil.
  • 00:01:24 -To je druhá otázka,
    kterou jsem měl.
  • 00:01:30 -Tak to je dobrej začátek.
  • 00:01:32 -Jestli se dá první otázkou
    zničit rozhovor. Asi dá?
  • 00:01:36 -Tak zničit ne, ale je možné,
    že pak člověk zůstane
  • 00:01:40 v tom klišé, tak, jak je
    zvyklý mluvit.
  • 00:01:44 Zatímco když je ta první otázka
    překvapivá, tak vlastně musím
  • 00:01:48 začít myslet, nebo musím
    donutit toho partnera,
  • 00:01:52 aby vystoupil z těch svých
    kolejí, v kterých je běžné,
  • 00:01:57 že ty rozhovory vede.
    Tak co tam máte připraveno?
  • 00:02:01 -Tak já vám řeknu,
    co jsem si tak jako nachystal.
  • 00:02:05 Tak když jsme mluvili o tomhle
    tématu, na příklad moje
  • 00:02:09 zkušenost je taková - moje mělká
    zkušenost proti vaší
  • 00:02:12 hluboké zkušenosti.
    -455 rozhovorů není málo.
  • 00:02:15 -Ale občas si říkám, že je dobré
    trošku tu otázku vyšpekulovat.
  • 00:02:21 Pak zjistíte, že je daleko lepší
    položit nějakou banální otázku.
  • 00:02:25 Na banální otázku kolikrát
    člověk dostane lepší odpověď,
  • 00:02:29 než na otázku, která je velmi
    často hlubší, než ta odpověď,
  • 00:02:33 kterou byste na ni
    mohli vymyslet.
  • 00:02:36 -Ale tohle je svatá pravda.
  • 00:02:37 Člověk se nesmí bát pokládat
    i úplně "hloupé" otázky,
  • 00:02:42 protože často jsem udělal
    naprosto shodnou zkušenost.
  • 00:02:47 -Mění se nějak ten žánr,
    když děláte pro různý typ novin?
  • 00:02:52 Koncipujete jinak rozhovor,
    když je pro Hospodářské noviny,
  • 00:02:56 a koncipujete ho jinak,
    když je pro Respekt?
  • 00:02:59 -Většinou je ten nejdůležitější
    moment rozsah.
  • 00:03:03 Čili ty novinové rozhovory,
    tam stačí mít takové 2 témata,
  • 00:03:12 když máte celou tiskovou stranu,
    a na tom se to dá uhrát.
  • 00:03:18 Ale co mě samozřejmě zajímá
    mnohem víc,
  • 00:03:21 jsou ty knižní rozhovory.
  • 00:03:24 A tam těch témat musí být víc,
    a hlavně tam musí být víc
  • 00:03:29 těch nečekaných otázek,
    které toho člověka vysunou
  • 00:03:36 z toho běžně zajetého stereotypu
    odpovědí, protože tam musí dojít
  • 00:03:43 k něčemu, že vlastně ten člověk
    řekne něco, co ani neví, že ví.
  • 00:03:48 A ten interviewer zase na to
    musí reagovat tak,
  • 00:03:53 jak nebyl připravený.
  • 00:03:55 A to je vlastně ten zázrak
    toho rozhovoru.
  • 00:03:58 Pak se říká, že povedený rozhovor
    je takový zázrak, že mění
  • 00:04:03 oba ty lidi i ten svět,
    který je kolem nich.
  • 00:04:07 To znamená že něco přijmu
    z toho tazatele já,
  • 00:04:12 něco on do sebe, tím pádem mají
    jiný rastr, kterým nahlíží svět.
  • 00:04:17 Takové momenty jsou úžasné,
    ale je jich málo.
  • 00:04:21 Je jich strašně málo.
  • 00:04:23 Já si pamatuji, že nejhlouběji
    jsem se v rozhovorech dostal
  • 00:04:28 s rabínem Karolem Sidonem,
    protože jsme udělali 3 ty knihy.
  • 00:04:32 Ta první vlastně byla o tom,
    že jsme chtěli po těch 40 letech
  • 00:04:39 a 2 totalitách ukázat,
    kdo je to Žid,
  • 00:04:43 co je to judaismus atd.
  • 00:04:46 Druhá knížka byla o tom,
    kdy jsem se pokusil zjistit,
  • 00:04:49 co jsem já. A třetí se jmenuje
    SEDM SLOV, a je to 7 rozhovorů
  • 00:04:54 o 7 slovech, nejdůležitějších.
  • 00:04:57 Čili to je pokus doopravdy udělat
    takovou hlubokou sondu.
  • 00:05:01 Od té doby si pořád říkáme,
    měli bychom pokračovat.
  • 00:05:06 Ale nevíme jak.
  • 00:05:08 Prostě tam jsme se dostali
    na nějakou hranici,
  • 00:05:12 kdy já už to neumím provrtat
    moc dál.
  • 00:05:16 Teď se o to zrovna pokoušíme,
    protože vlastně 3 ty velké
  • 00:05:20 rozhovory vyšly - VZPOURY 1 -
    to znamená Havel, Landovský
  • 00:05:26 a Suchý, tak teď připravuji
    VZPOURY 2, kde bude Bělohradský,
  • 00:05:32 Schwarzenberg a Sidon.
  • 00:05:36 A tam vždycky dělám takový pandám,
    takový rozhovor.
  • 00:05:40 Tam jsme se trošičku pokusili
    navrtat hlouběji.
  • 00:05:46 Protože tam se mi podařila
    trošku ta 1. otázka,
  • 00:05:49 na kterou jsem myslel
    několik let, abych se přiznal.
  • 00:05:52 A to jsem si říkal, že vlastně Židé
    vždycky žili - nebo ne vždycky,
  • 00:05:59 ale dejme tomu posledních několik
    set let v ghettech nebo synagogách,
  • 00:06:05 v uzavřené společnosti,
    a že my žijeme teď v takové době,
  • 00:06:09 kdy všechny hranice se bourají.
  • 00:06:11 Nejen mezi slovy,
    ale mezi informací, drbem,
  • 00:06:15 mezi veřejným prostorem,
    soukromým prostorem atd.
  • 00:06:19 -Zprávy, zábava, další...
  • 00:06:21 -Přesně tak.
    To tam jmenuju taky, samozřejmě.
  • 00:06:24 Tak jsem si říkal, jak je možné
    v tomhle tu židovskou komunitu
  • 00:06:28 a to židovské myšlení,
    to ozvláštnění, které je
  • 00:06:32 v tom judaismu ve všem, tak jak je
    možné v téhle společnosti,
  • 00:06:37 úplně bez hranic,
    udržet si tu identitu.
  • 00:06:43 A jestli je to ještě dneska možné?
    Tak o tom se teď snažíme bavit.
  • 00:06:50 -Co jste se o sobě dozvěděl
    v té druhé knížce?
  • 00:06:53 -To je zásadní otázka, na kterou
    je strašně těžké odpovídat.
  • 00:06:58 Ono se říká, že vlastně stárnutí
    je cesta k sobě.
  • 00:07:03 Mně bude teď sedmdesát,
    tak mám většinu té cesty
  • 00:07:07 jistě za sebou.
  • 00:07:09 A snad jediné, co se dá poctivě
    říct, je, že bych měl pracovat
  • 00:07:17 soustředěně, soustavně a přesně.
  • 00:07:27 Že jenom když tohle se mi podaří
    udržet, tak vlastně dostane
  • 00:07:31 ten život nějaký smysl.
  • 00:07:34 Na tu otázku ale, ta je dobrá,
    i když vypadá tak,
  • 00:07:37 jako že se jen tak nabídla.
    Dobrá pro mě v tenhle moment.
  • 00:07:42 Protože já jsem dostal,
    zrovna před pár dny, nabídku
  • 00:07:46 takovou, jako že bych to určitě
    dostal na obrovský...
  • 00:07:50 ...teda pekuniárně zajímavé
    stipendium do Vídně.
  • 00:07:55 Na 3 měsíce.
  • 00:07:58 Ale má to podmínky - že musím
    tam sedět v tom byru, které mi
  • 00:08:03 bude přiděleno u toho počítače,
    a tam něco psát.
  • 00:08:08 Ale já mám práci tady, a když,
    tak tenhle rok ještě v Londýně,
  • 00:08:13 tak jsem si musel vlastně říct,
    že ta nabídka je sice velice
  • 00:08:18 lákavá, že právě na ty lákavosti
    člověk nesmí dát, že musí držet
  • 00:08:23 tu svou stopu, aby ten život
    měl nějaký smysl.
  • 00:08:27 Takže v pondělí to odmítnu.
  • 00:08:29 -Ale že tyhle věci přinášejí
    potěšení, když to pak
  • 00:08:32 člověk řekne?
  • 00:08:34 -No ježiš, to je uvolnění!
    Víme oba, o čem mluvíme.
  • 00:08:38 -Že? Předtím to ještě člověk úplně
    neví, ale až potom, když to řekne.
  • 00:08:42 Když to řekne, tak se mu udělá
    pěkně, že to svedl.
  • 00:08:45 -Jednak. A zároveň se vyztuží
    tím do budoucna.-No, no, no.
  • 00:08:49 -To je dobrý, s vámi se
    dobře povídá.
  • 00:08:54 -Víte, co je pro mě vždycky radost?
  • 00:08:57 Když si člověk udělá nějaký rozvrh
    toho rozhovoru, a teď najednou
  • 00:09:01 zjistíte, že ten protějšek vás
    odvede někam úplně jinam,
  • 00:09:06 o čem jste neměli ani tušení.
  • 00:09:09 Pak teda přichází ten moment,
    že musíte zabít své miláčky
  • 00:09:12 a všechny ty otázky, které jste si
    pečlivě připravil a vychystal,
  • 00:09:16 musíte opravit, vyhodit,
    ale vydáte se na cestu někam,
  • 00:09:21 o čem jste vůbec neměli tušení.
  • 00:09:23 -No to je dobrodružství
    toho rozhovoru.
  • 00:09:25 To jste úplně přesně popsal,
    protože ta chyba, když se člověk
  • 00:09:29 kouká na televizi často
    na nějaké rozhovory,
  • 00:09:32 byť třeba jenom krátké, tak vidí,
    že oni vůbec neposlouchají
  • 00:09:37 toho druhého a jedou jenom
    podle té přípravy.
  • 00:09:42 Kterou možná často ani neudělali
    oni, někdo jim je šoupne
  • 00:09:44 do toho studia těšně předtím.
  • 00:09:48 Kdežto to skutečné tajemství
    toho rozhovoru je v tom poslouchat.
  • 00:09:54 -Je zdokladováno, co bylo
    na počátku tohohle žánru,
  • 00:09:57 kdy je první rozhovor?
  • 00:09:59 -Oni jsou dva. 1836 je skutečný
    interview - otázka, odpověď,
  • 00:10:05 kdežto poprvé jsou použité
    ty "odpovědi" v tom roce 1835.
  • 00:10:13 A oboje jsou případy zločinců,
    newyorských vrahů.
  • 00:10:18 -Vyvíjí se nějak ten žánr,
    když to pozorujete
  • 00:10:21 během těch staletí?
  • 00:10:23 Došlo k nějakému výraznému
    posunu v tom rozhovoru?
  • 00:10:25 -Ano, je možné jmenovat
    několik momentů.
  • 00:10:29 První je, že ten žánr -
    s tím začal bulvár.
  • 00:10:34 Taky ta první encyklopedická
    hesla, která o interview jsou,
  • 00:10:41 tak ty si z toho vlastně dělají
    legraci, že hloupý novinář
  • 00:10:45 se ptá ještě hloupějšího politika
    a ten ještě hloupěji
  • 00:10:49 se vyhýbá odpovědi atd.
  • 00:10:52 To je zrovna Mayer - LEXIKON,
    takhle ho cituji.
  • 00:10:55 No ale to trvalo až po zavraždění
    Lincolna, kdy Johnson se ujal
  • 00:11:03 prezidentského úřadu,
    tak je první rozhovor
  • 00:11:08 face to face - z očí do očí -
    agenturního novináře,
  • 00:11:12 který se s ním už baví
    jako rovný s rovným.
  • 00:11:16 To je možné považovat za přelom,
    ten rok 1848.
  • 00:11:27 A další asi přelom je možné
    považovat po válce,
  • 00:11:33 když se začaly v Americe
    ty rozhovory autorizovat.
  • 00:11:42 A tím se z nich staly dokumenty.
  • 00:11:45 Protože předtím bylo možné
    se vymlouvat, že to tak neřekl.
  • 00:11:50 To přeskočilo potom do Anglie,
    do toho kontinentálního
  • 00:11:54 evropského prostoru se to dostalo
    v roce 1956, kdy s tím začal
  • 00:12:00 Spiegel, tam to dělal
    jistý pan Gaus.
  • 00:12:03 To byly veliké rozhovory,
    které se dělaly někdy 6 hodin.
  • 00:12:11 Ten interviewer byl silně
    připravený a vždycky oponoval
  • 00:12:16 tomu druhému. A ta poslední etapa,
    kdy se všecko krátí a lidé
  • 00:12:21 nechtějí už číst tak rozsáhlé
    věci, tak ta začala někdy
  • 00:12:26 kolem toho roku 1989, nebo tak,
    někdy se uvádí jako první
  • 00:12:32 z těchhle kratších tématických
    rozhovorů, kdy se ten interviewer
  • 00:12:39 chytne jednoho tématu a jde pak
    do hloubky toho tématu.
  • 00:12:44 Tak se někdy uvádí třeba
    rozhovor s Elie Wieselem.
  • 00:12:48 A tam je taky dobrá 1. otázka,
    kdy on říká: Podívejte se,
  • 00:12:53 teď padla zeď v Berlíně,
    tam východní Němci
  • 00:12:57 se západními Němci sedí
    na těch troskách,
  • 00:13:00 nemáte z toho zase strach?
    Jako Žid?
  • 00:13:04 To jsou takové ty vypalovací
    dobré otázky.
  • 00:13:08 Nebo: Smí si kancléř kleknout?
  • 00:13:12 To bylo, když Willi Brandt si klekl
    v Berlíně u pomníku holocaustu.
  • 00:13:18 -A to je radost, když člověka
    napadne něco takového.
  • 00:13:21 Taky máte z toho takové potěšení,
    když to přijde a řeknete si, jo?
  • 00:13:26 -No, z té otázky většinou ne,
    protože význam té otázky se
  • 00:13:30 potvrdí teprve tehdy,
    když dostanu chytrou odpověď.
  • 00:13:34 -Tak pak můžu říct, byla dobrá
    otázka. -To máte pravdu.
  • 00:13:37 Protože ono to neplatí jen tak.
    -Bohužel ano. -Ta otázka.
  • 00:13:42 A ono vůbec, když člověk to dělá
    delší dobu, jako já, tak asi není
  • 00:13:47 žádná zkušenost, která platí,
    když se nám něco povede,
  • 00:13:52 že to můžeme příště opakovat.
  • 00:13:55 V tom je to vlastně ale zároveň
    dobrodružné, že člověk nemůže
  • 00:13:59 tak lehce zhloupnout z toho,
    když vždycky musí začít úplně
  • 00:14:03 znovu od nuly.
  • 00:14:05 A je stejně, jako jste mi říkal,
    vzrušující i ta příprava.
  • 00:14:09 Tu já mám taky děsně rád.
    A pak už je to na té...
  • 00:14:14 ...na tom napojení,
    jak se ty lidi napojí.
  • 00:14:18 Teď, jak jsem dělal tu poslední
    knížku, až úplně vlastně do konce
  • 00:14:22 s Arnoštem Lustigem, tak tam
    vlastně mi řekl větu,
  • 00:14:27 která je sice pochvalná,
    ale trochu posunula i mé vědomí
  • 00:14:32 o tom rozhovoru. On mi říká:
    Víš, bejku, teprve na tobě
  • 00:14:37 jsem si uvědomil, že vlastně
    pořádnej rozhovor nebo román -
  • 00:14:42 ono je to hodně podobný,
    já se tam musím empaticky
  • 00:14:46 vcítit do těch figur,
    a ty do živýho.
  • 00:14:49 -To je pravda.
  • 00:14:51 -Takhle jsem si to předtím
    ještě taky nedokázal říct.
  • 00:14:55 -Správný novinář by měl umět
    něco, co mi hrozně nejde,
  • 00:14:59 a to klást nepříjemné otázky.
    Jde vám to? Já to hrozně nerad.
  • 00:15:04 Když vidím, že se ten partner
    kroutí, že mu není dobře,
  • 00:15:08 tak je mi to hrozně proti mysli.
  • 00:15:11 Ale asi správné by to bylo,
    člověk má klást nepříjemné otázky.
  • 00:15:14 -Já jsem s většinou partnerů,
    těch knižních rozhovorů,
  • 00:15:19 měl takovou domluvu, že mi budou
    odpovídat na všechny otázky.
  • 00:15:25 Ale u některých se rozhodneme,
    že je do knihy nedáme.
  • 00:15:28 Abych já se orientoval
    v tom člověku,
  • 00:15:31 takže mně na všecko odpoví.
  • 00:15:33 Většinou šlo jenom o privátní
    sféru, na to já bych vám taky
  • 00:15:40 neodpověděl, ale oni mi to řekli,
    abych já se mohl ptát dál.
  • 00:15:46 Protože ono se to nemusí
    přímo explicitně objevit
  • 00:15:51 v tom rozhovoru, ale je dobré,
    aby člověk věděl.
  • 00:15:56 -Máme dneska, podle vašeho názoru,
    u nás nějaké seriózní noviny?
  • 00:16:00 -To je teda těžká otázka.
  • 00:16:03 Kdybychom měli vzít skutečně
    evropský kontext, tak rozhodně ne.
  • 00:16:10 A není to ani možné vzhledem
    k velikosti trhu a redakcí.
  • 00:16:16 Dneska, přesně v téhle době,
    se vede v Německu diskuse,
  • 00:16:21 jestli je možné,
    aby seriózní noviny dělalo
  • 00:16:26 míň než 300 redaktorů?
  • 00:16:28 U nás Hospodářské noviny
    mají asi 50 lidí.
  • 00:16:32 V Americe New York Times
    nebo Washington Post měly
  • 00:16:36 donedávna 2500 lidí,
    a teď mají kolem 1000.
  • 00:16:41 Jenom rešeršní oddělení
    Der Spiegelu má 56 lidí.
  • 00:16:45 To nemá ani žádná redakce u nás,
    zdaleka ne.
  • 00:16:49 A to máte všechno úplně jiné.
  • 00:16:52 Tak si vemte - noviny byly
    založené v roce 1605.
  • 00:16:55 U nás začal Kramerius 1791.
  • 00:17:00 Cenzura byla zrušena 1695.
    U nás poprvé 1989.
  • 00:17:07 Přístup všech lidí k informacím
    ve Švédsku zrušený někdy
  • 00:17:14 na konci 18. století,
    u nás poprvé v roce 1999.
  • 00:17:19 A ještě dodneška se nedodržuje.
  • 00:17:22 Čili to zpoždění je mnoho staletí,
  • 00:17:25 My to nemůžeme dohnat za 20 let,
    to je naivní představa.
  • 00:17:30 -Vy se vyznáte v těch zahraničních
    médiích daleko líp než já,
  • 00:17:33 je ve světě běžné, že by každý
    víkend byla plná televize
  • 00:17:38 v poledne politiků?
  • 00:17:41 -Je běžné, že je plná novinářů,
    kteří analyzují politiky.
  • 00:17:46 To je jedna ze základních
    nedospělostí té české
  • 00:17:51 mediální scény, že tady
    neplatí dělba rolí.
  • 00:17:56 Prostě tady politici komentují
    v novinách svou politiku.
  • 00:18:02 To nikde nejde.
  • 00:18:04 Jsou slavné věty, třeba
    šéfredaktora Gardien:
  • 00:18:07 Politik k nám na názorovou stránku
    smí jen do rubriky dopisů.
  • 00:18:13 To nejde! Politik patří
    do zpravodajství,
  • 00:18:17 protože tu politiku dělá,
    a novinář analyzuje to,
  • 00:18:21 co oni dělají.
  • 00:18:22 A tady se ty role všechny
    proplétají, tady je to vlastně
  • 00:18:26 nový fenomén, ta politika
    se tady nikdy nedělala.
  • 00:18:30 Buď ve Vídni nebo v Moskvě,
    a tady seděli jen nějací příručí.
  • 00:18:35 Takže my se to všechno učíme,
    a než se prosadí ta dělba rolí,
  • 00:18:40 tak to bude ještě chvíli trvat.
  • 00:18:44 Takže ta tradice poledních
    politických rozhovorů je třeba
  • 00:18:48 v německé, vídeňské
    nebo francouzské televizi,
  • 00:18:51 ale tam sedí novináři,
    ale ne dokonce jen z té země,
  • 00:18:56 ale korespondenti.
  • 00:18:59 To znamená, že tam je ta reflexe
    vždycky... -V širším kontextu.
  • 00:19:04 -No, o to jde. Co nás nejvíc
    ohrožuje, je ten stále se
  • 00:19:09 sužující kontext.
  • 00:19:11 Vždyť my jsme se v minulém
    století zbavili v podstatě
  • 00:19:14 všech menšin, to znamená Němců,
    Židů, Slováků, Maďarů, Rusínců,
  • 00:19:22 a zůstali jsme sami
    ve svém malém kotlíku.
  • 00:19:27 A to představuje to největší
    ohrožení naší existence.
  • 00:19:34 -Jedna věc je, když se něco řekne,
    a druhá věc je, když se to napíše.
  • 00:19:37 Máte už odhad za ta léta,
    že víte, co bude vypadat dobře
  • 00:19:42 nebo co unese i ten papír,
    když s někým děláte rozhovor?
  • 00:19:47 -Myslím, že ne.
  • 00:19:49 Že to všechno zjišťuji
    teprve při tom zpracování.
  • 00:19:54 Protože při autentickém dialogu
    je spoustu vaty.
  • 00:20:01 Když člověk myslí, tak si tam dává
    slova, aby to dotáhl...
  • 00:20:05 -Aby měl čas.-Ano, a tu myšlenku
    dotáhl, aby ho napadlo teprve to,
  • 00:20:09 co chce říct. Tak tohle se
    všechno musí vystříhat z toho.
  • 00:20:14 A pak se vlastně s tím textem
    pracuje i trošku
  • 00:20:19 jako malíř s obrazem.
  • 00:20:22 Někdy se tahle věta vyndá
    a dá tam, aby to mělo překvapivou
  • 00:20:28 strukturu, aby to působilo.
  • 00:20:31 Někdy jsem si o tu větu řekl,
    třeba teď Arnoštkovi,
  • 00:20:35 když jsme to dělali.
  • 00:20:37 Hele, tady bychom potřebovali něco,
    aby to o ten mozek zadrhlo,
  • 00:20:42 aby po tom odstavci čtenář
    nesklouzl.
  • 00:20:46 A nebo jsem tu větu vyndal
    z jiného kousku toho rozhovoru
  • 00:20:51 a dal tam. Nebo on mi ji
    připsal na konec.
  • 00:20:54 Třeba jenom 3 slova.
    -To stačí.-No právě!
  • 00:20:59 -No, připadám si, že jsem
    absolvoval opravdu krásnou
  • 00:21:03 profesní univerzitní přednášku.
    -Tak to snad ne?-Ale jo!
  • 00:21:09 -Ale já jsem rád.
    -Kdybych měl index, tak bych dal.
  • 00:21:14 -Já jsem rád za ten rozhovor,
    protože mě to s vámi bavilo. Díky.
  • 00:21:19 -Děkuji moc a pro nás velké
    potěšení. Díky.
  • 00:21:22 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    pan KAREL HVÍŽĎALA.
  • 00:21:27 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2011

Související