iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 5. 2009
22:00 na ČT2

1 2 3 4 5

51 hlasů
12401
zhlédnutí

Na plovárně

Jindřich Štreit

Významný český fotograf a pedagog

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Jindřichem Štreitem

  • 00:00:26 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Tak už jsme tu měli dobu kamennou,
    dobu železnou, dobu bronzovou...
  • 00:00:31 Možná, že až ty další generace
    budou pojmenovávat dnešní dobu,
  • 00:00:36 že jí budou říkat
    "doba prolhaná".
  • 00:00:39 Protože ať už je to svět politiky,
    svět médií nebo svět reklamy,
  • 00:00:44 všude se lže ostošest.
  • 00:00:47 A přitom si myslím, že jsme
    neztratili cit pro pravdu.
  • 00:00:50 Když uvidíte v televizi obyčejného
    člověka, jak řekne jednu pravdivou
  • 00:00:54 větu, vyskočí to na vás
    z obrazovky jako vykřičník.
  • 00:00:58 Náš dnešní host, fotograf
    JINDŘICH ŠTREIT, se snaží
  • 00:01:02 celý život hledat svým objektivem
    pravdu, a řekl bych,
  • 00:01:07 že ji také nalézá.
    Dnes ho vítám na PLOVÁRNĚ,
  • 00:01:10 dobrý večer.
  • 00:01:12 Jindro, dá se ve fotografii
    dobře lhát?
  • 00:01:15 V současné době je to možné,
    protože je digitál,
  • 00:01:20 jsou počítače a může se
    všechno upravit.
  • 00:01:23 A známe z historie spoustu
    takových případů.
  • 00:01:27 Když se člověk dívá na reportážní
    fotky, třeba z těch válečných
  • 00:01:31 konfliktů, tak někdy mám takový
    pocit, kradmý, jako by to byla
  • 00:01:38 skoro taková, řekl bych,
    dokumentární komerce.
  • 00:01:42 Nepřijde ti to někdy taky tak?
  • 00:01:45 Ta snaha ukázat ty nejsilnější
    momenty, ty nejbrutálnější situace,
  • 00:01:50 to je to, co prodá ty noviny,
    když to bude na první stránce.
  • 00:01:54 Já nejsem válečný fotograf
    a vyhýbám se těmto situacím,
  • 00:02:00 ale samozřejmě pro noviny
    je důležité to napětí
  • 00:02:05 a asi ta krev, která tam teče.
  • 00:02:09 Ty jsi nikdy žádné konflikty
    vůbec nefotil? Nebo jo?
  • 00:02:12 Já jsem byl v Čečně a Ingušsku,
    to je jeden z mála takových
  • 00:02:16 příkladů, ale když jsem tam
    fotografoval, tak jsem se
  • 00:02:21 naprosto vyhýbal těmto situacím.
  • 00:02:24 Udělal jsem lidskou reportáž o tom,
    jak lidé žijí
  • 00:02:29 v utečeneckých táborech.
  • 00:02:32 Protože ten obyčejný člověk,
    ten vlastně vždycky
  • 00:02:36 ten konflikt odnese.
    Vždycky se to točí kolem něho.
  • 00:02:41 V novinách a ve zprávách se
    dozvíme, co politická špička,
  • 00:02:47 ale vlastně ten obyčejný člověk
    je součástí toho boje a součástí
  • 00:02:54 toho utrpení. A ten vlastně
    to nejvíc odnese.
  • 00:02:59 Dovedeš si představit,
    že bys tam žil?
  • 00:03:02 Myslím si, že ne.
  • 00:03:04 Když fotíš svoje fotky třeba
    v místě, kde žiješ,
  • 00:03:09 tak ty lidi důvěrně znáš.
  • 00:03:13 Když jedeš do Čečny nebo Japonska
    nebo do Číny, tak už nemáš tolik
  • 00:03:18 času, aby ses sžil s těmi objekty,
    které fotíš. Jak to děláš?
  • 00:03:23 Jak to řešíš?
  • 00:03:25 Tam jde o to, kdo tě provází.
  • 00:03:29 Kdo ti pomůže získat ten kontakt
    a dovede tě do toho prostředí
  • 00:03:34 a pomůže ti navázat
    to společenství.
  • 00:03:40 Pracuješ s nimi třeba,
    jako že manuálně?
  • 00:03:43 Když jsem fotografoval v Japonsku,
    tak jsem 3 měsíce pracoval
  • 00:03:46 s nimi na poli a při tom jsem
    fotografoval.
  • 00:03:50 Když jsem fotografoval v Rakousku,
    tak 2 roky jsem takto prožil
  • 00:03:53 s lidmi na statku.
  • 00:03:57 2 roky jsi tam s nimi žil?
  • 00:03:59 Jezdil jsem tam 2 roky,
    abych zachytil ten život,
  • 00:04:03 abych tam nebyl rušivým prvkem.
  • 00:04:09 Řekneš jim třeba, bylo by lepší,
    kdybyste teď tu motyku chytli...
  • 00:04:13 Nic, viď? Neříkáš, nic moc.
  • 00:04:15 -Čekám.
    -Čekáš. To chce hodně trpělivosti?
  • 00:04:19 Dokument je o trpělivosti.
  • 00:04:22 Kolik filmu padne
    na jednu dobrou fotku?
  • 00:04:28 Víš, to je zvláštní.
  • 00:04:32 Je to tak, že někdy z jednoho filmu
    uděláš třeba dvě výborné fotky,
  • 00:04:37 a potom fotografuješ, uděláš
    10 filmů, a neuděláš žádnou fotku.
  • 00:04:42 Když bych to zprůměroval,
    tak řekněme takových 5 filmů
  • 00:04:46 na 1 fotku. Tzn. takových
    150 - 200 záběrů.
  • 00:04:50 Ta černobílá fotka vždycky působí
    trochu pravdivějším dojmem.
  • 00:04:55 Proč myslíš, že to tak je?
  • 00:04:59 Já nerozlišuji mezi barevnou
    a černobílou.
  • 00:05:03 Pro mě i ta barevná fotka je sice
    více popisnější, ale ta černobílá
  • 00:05:09 vlastně abstrahuje tu realitu.
  • 00:05:13 Když se na ni podíváš a vidíš
    tu škálu černi a šedi,
  • 00:05:20 tak si myslím, že je stejně barevná
    jako ta barevná, skutečná.
  • 00:05:26 Ty jsi z učitelské rodiny,
    tatínek byl učitel, myslím,
  • 00:05:30 -že tvoje sestra taky učila?
    -Ano.
  • 00:05:32 Vy jste jednu dobu učili všichni
    tři na stejné škole?
  • 00:05:35 Ano.
  • 00:05:36 To muselo být! Radil ti tatínek?
  • 00:05:39 Můj otec pro mě byl vždy
    velkým člověkem,
  • 00:05:45 který měl u mě velký respekt.
  • 00:05:48 Takže já jsem ho vždycky toleroval
    a respektoval.
  • 00:05:54 Co tatínek učil, jaké předměty?
  • 00:05:56 Oba dva jsme byli elementaristy,
    když jsme učili na základní škole.
  • 00:06:01 Dovedeš si představit, že bys ještě
    dneska učil děti, takové ty,
  • 00:06:04 co mají ty mobily a točí si
    ty profesory?
  • 00:06:08 Já stále učím, ale na vysoké škole,
    ale nedovedu si představit,
  • 00:06:13 že bych se měl vrátit
    do základního školství.
  • 00:06:16 To chce hodně trpělivosti, ne?
  • 00:06:19 To je pravda. Nesmírně si vážím
    učitelů, kteří to vydrží.
  • 00:06:24 Ty vypadáš jako klidný, vyrovnaný
    člověk, to by mě zajímalo,
  • 00:06:27 co s tebou ti malí zlosynové
    dělali?
  • 00:06:30 Točili se mnou.
  • 00:06:32 Točili s tebou.
  • 00:06:36 Když se podíváme na tvoje fotky
    třeba ze Sovince a okolí,
  • 00:06:41 tak to vypadá, že jsi na mou duši
    člen té rodiny.
  • 00:06:46 Musel jsi někdy ty objekty žádat
    o svolení k focení, nebo už to
  • 00:06:51 braly, že je to tvoje součást?
  • 00:06:54 Už jsem byl součást celého
    toho života vesnice.
  • 00:06:59 Protože ty jsi fotil v situacích
    docela pohnutých - třeba u lůžka
  • 00:07:04 zemřelého - to jim nevadilo,
    že to někdo fotí?
  • 00:07:07 Nikdo ti nic neřekl?
  • 00:07:09 Je to o tom respektu a o té etice,
    udělat takovou fotografii,
  • 00:07:14 která nebude ponižovat
    a nebude degradovat ty lidi.
  • 00:07:19 Vydá se někdy autobus tvých
    sousedů, tedy z toho Sovince,
  • 00:07:24 se podívat na výstavu,
    kde visely?
  • 00:07:27 Velmi často chodili na výstavy,
    které jsem udělal.
  • 00:07:32 Zvlášť v tom okolí, kde žiji
    a kde bydlím, třeba v Rýmařově,
  • 00:07:37 tak se samozřejmě přijeli podívat.
  • 00:07:40 To mě zajímá, co tomu říkali?
  • 00:07:42 Protože my, když si tady budeme
    prohlížet tvoje fotky,
  • 00:07:45 tak velmi často uvidíš fotku,
    že se vlastně člověk od plic směje.
  • 00:07:50 Říkám si, co tomu říkali ti
    modelové, když přišli na výstavu
  • 00:07:53 a teď viděli lidi, jak se dívají
    na ně a smějí se?
  • 00:07:57 Já si myslím,
    že to je zase jiné vnímání.
  • 00:08:00 Že člověk, který je na té
    fotografii, alespoň já to tak mám,
  • 00:08:05 já jsem rád, že jsem
    na té fotografii.
  • 00:08:08 Dívám se na ni úplně jinýma očima
    než ten člověk, který si ji čte.
  • 00:08:14 Máme tady spoustu krásných fotek,
    právě z toho okolí.
  • 00:08:19 Tohle je zrovna taková
    šťastná rodina. Kdo to je?
  • 00:08:23 Máš k tomu příběh?
  • 00:08:26 To jsou zrovna moji rodiče.
    Můj tatínek s maminkou.
  • 00:08:30 Jsou na zahradě, kde měli ovci,
    takže to je taková rodinná fotka.
  • 00:08:38 Mohu ale říci, že fotografovat
    rodinu je to nejtěžší.
  • 00:08:44 Ty nemáš moc rodinných fotografií,
    viď? Máš svoji ženu nebo dceru?
  • 00:08:47 To taky mám, ale fotografovat
    rodinu tak, aby ji člověk viděl
  • 00:08:52 s odstupem, je opravdu velmi těžké.
  • 00:08:57 Co tomu říkal tatínek?
    Byl spokojen?
  • 00:09:00 Otec byl také amatérský fotograf,
    takže ten mě první učil
  • 00:09:07 fotografovat a zvětšovat.
    Myslím, že byl spokojený.
  • 00:09:14 Je tu celá řada mých oblíbených
    fotek, jako tahle toho sovětského
  • 00:09:19 faráře. Byl to sovětský farář?
  • 00:09:22 To je z Nákla.
  • 00:09:24 Z Nákla. A nese něco, co vypadá
    jako kříž, ale není to úplně kříž?
  • 00:09:29 To pan farář šel uklízet sníh
    ke kostelu, a to je vlastně hrablo,
  • 00:09:35 kterým čistil chodník.
  • 00:09:38 To se mu polámalo a on potom
    odchází domů
  • 00:09:42 a nese to vlastně jako kříž.
  • 00:09:48 Když vidíš takovouhle situaci
    před očima, to už musíš vědět,
  • 00:09:52 že to je to ono, ne?
  • 00:09:53 Samozřejmě.
  • 00:09:55 -To je prostě úlovek...
    -To je radost.
  • 00:09:57 Radost. A tohle je taky jedna
    z mých zamilovaných fotek.
  • 00:10:02 Jaká to je situace?
  • 00:10:04 Pan farář vyšel před faru
    a šla kolem babička
  • 00:10:09 a on ji tak utěšoval.
  • 00:10:14 To je právě to zachycení
    toho obyčejného života.
  • 00:10:17 Protože ten obyčejný život,
    ty obyčejné situace jsou věčné.
  • 00:10:21 Ty se odehrávají neustále.
  • 00:10:24 A v tom je právě ta síla
    té fotografie a toho umění.
  • 00:10:31 Když se podívám tady, to je teda
    taky úžasná fotka, tak vůbec
  • 00:10:35 netuším, při jaké příležitosti
    jsi mohl nafotit tohle?
  • 00:10:41 Protože to je venku,
    ale v kostýmech.
  • 00:10:44 To jsou děvčata z Topolan,
    která mi přišla zahrát na vernisáž
  • 00:10:50 výstavy v Olomouci.
  • 00:10:53 A já jsem udělal takové
    ty boží děti.
  • 00:10:58 Tady je celá kategorie fotek
    ze sociálního prostředí.
  • 00:11:05 Toto je fotografie, která vznikla
    v ústavu ve Šternberku.
  • 00:11:10 Je to velmi známá loutkoherečka
    Věra Říčařová, která přišla
  • 00:11:16 s Kašpárkem za tou holčičkou
    a zkoušela jí hrát.
  • 00:11:26 A ta holčička se vlastně
    poprvé usmála.
  • 00:11:29 Proto mám rud tuhle fotografii.
  • 00:11:32 Člověk zažije spoustu dost silných
    situací při tomhle hledání?
  • 00:11:37 A nikdy nevíš jaké.
  • 00:11:40 To je právě to kouzlo
    toho fotografování, že se dostáváš
  • 00:11:44 do prostředí, do kterého by ses
    nikdy nedostal, přijdou situace,
  • 00:11:50 které člověk nikdy neočekává
    a zažije úžasné věci.
  • 00:11:58 Ty vlastně ani nenosíš nějakou
    obrovskou tašku,
  • 00:12:01 jek je fotografové nosí?
    To ty nemáš, viď?
  • 00:12:04 Čím méně jsi nápadný,
    tím je to lepší.
  • 00:12:08 Ty taky nikdy nepoužíváš
    teleobjektiv, nebo jo?
  • 00:12:11 Ani teleobjektiv, ani blesk.
  • 00:12:14 Ani blesk? Nemrzí tě to někdy?
  • 00:12:17 Já raději fotografuji z očí do očí.
  • 00:12:20 Že ten člověk ví, nebo respektuje
    mě, tím asi dává jakýsi souhlas
  • 00:12:29 k tomu, že ho mohu fotografovat.
  • 00:12:32 Ty si taky fotky sám zvětšuješ...
  • 00:12:34 Protože to je nádherná práce,
    tam vlastně tvoříš.
  • 00:12:38 Tam vlastně nadržuješ, hlídáš si
    tu tonalitu, hlídáš si kontrasty,
  • 00:12:45 kompozici - takže já to považuji
    za nezastupitelné.
  • 00:12:51 Pouštíš si tam muziku,
    nebo jsi tam potichu?
  • 00:12:54 Já jsem tam úplně potichu.
  • 00:12:56 Potichu. A nikdo tam nesmí?
  • 00:12:58 -Může, ale...
    -Nepotěší to. Pochopil jsem.
  • 00:13:02 Já si myslím, že pro druhé
    je to taky nuda.
  • 00:13:05 Může, ale nepotěší.
  • 00:13:07 Ještě když se vrátím k fotkám,
    takhle je teda taky krásná.
  • 00:13:12 Ta bude mít taky příběh, viď?
  • 00:13:15 To je fotografie, která vznikla
    v Německu na koňském trhu,
  • 00:13:20 kdy ten člověk přijel s vozíčkem
    prodávat toho svého koně.
  • 00:13:28 Je to trošku taková smutná
    fotografie.
  • 00:13:36 A tohle, to asi taky nebude
    česká provenience...?
  • 00:13:40 To je francouzská fotografie,
    zase naprosto obyčejná situace,
  • 00:13:45 rodina sedí na zahradě,
    taková ta pohoda.
  • 00:13:54 Ale oni o tobě vůbec nevědí,
    jak dlouho jsi tam stál,
  • 00:13:57 než jsi to vyfotil?
  • 00:13:59 Chodil jsem tam několikrát.
  • 00:14:01 Nevyhnal tě nikdy nikdo?
  • 00:14:03 Snažím se předcházet
    takovýmto situacím.
  • 00:14:06 Jak to děláš?
  • 00:14:07 Aby člověk nenarazil.
  • 00:14:09 V tu chvíli, jakmile je tam
    ta averze, to už nemůžu udělat
  • 00:14:13 vůbec nic.
  • 00:14:15 Máš pocit, že se s posledními lety
    taková ta ostražitost
  • 00:14:18 vůči fotografům, že se to zhoršilo?
  • 00:14:21 Hodně se to zhoršilo.
  • 00:14:24 Člověk musí být připraven
    a stojí ho to víc úsilí,
  • 00:14:30 víc té komunikace a také musí
    získat jisté důvěry.
  • 00:14:40 Ty jsi pracoval, když jsi byl
    v nemilosti za minulého režimu,
  • 00:14:43 jako dispečer na statku.
    Kolik let jsi to dělal?
  • 00:14:47 Sedm let.
  • 00:14:49 Sedm let. Tam byla taky celá řada
    vděčných objektů.
  • 00:14:53 Tohle bude pravděpodobně jedna
    fotografie z toho období?
  • 00:14:57 To je jedna z těch fotografií.
  • 00:14:59 Já jsem ale na tom státním statku
    byl docela šťastný,
  • 00:15:02 protože jsem byl mezi těmi lidmi
    a ta důvěra byla ještě daleko
  • 00:15:06 větší, protože jsem byl
    jedním z nich.
  • 00:15:09 V kolik jsi vstával?
  • 00:15:11 V pět hodin.
  • 00:15:13 Zvykl sis na to?
  • 00:15:14 I dříve. Musel jsem si zvyknout,
    nic jiného nezbývalo.
  • 00:15:17 Ale ty jsi bytostný intelektuál,
    jak se ti komunikovalo
  • 00:15:22 s pracujícími bramborářkami,
    jak je tady vidím,
  • 00:15:25 včetně té lahve? Šlo ti to?
  • 00:15:28 Člověk se musí přizpůsobit.
  • 00:15:31 A musí na to zapomenout,
    že je intelektuál.
  • 00:15:35 Pokud se k nim chceš přiblížit,
    tak musíš být jedním z nich.
  • 00:15:40 A tahle fotka taky visela
    někde na výstavě,
  • 00:15:43 kde by si ji mohli prohlédnout?
  • 00:15:44 Určitě, já jsem je dal na takovou
    nástěnku, na tom státním statku,
  • 00:15:48 kde je všichni lidé
    samozřejmě viděli.
  • 00:15:51 Ti už se asi těšili,
    co tam bude, ne?
  • 00:15:53 Ano, a ty, které se jim líbily,
    tak si je odšpendlili
  • 00:15:56 a nechali si je.
    Takže jsem měl pořád co dělat.
  • 00:16:00 A co říkala dáma s lahví?
  • 00:16:03 Tak asi se jí líbila.
  • 00:16:05 Tady je úžasná fotka, to si taky
    říkám, že pravděpodobně,
  • 00:16:08 když sis na to místo stoupl,
    to je pohřební průvod, viď?
  • 00:16:12 Čekal jsi, že ty husy půjdou,
    nebo to byla náhoda?
  • 00:16:16 To byla naprosto náhoda.
  • 00:16:18 To je to, co člověk musí využít,
    to, co mu přijde a musí to vidět.
  • 00:16:27 Nemáš pocit, že ti je tam někdo
    seshora naháněl?
  • 00:16:30 Hele, Jindra tam už stojí 10 minut,
    pošlem mu tam husy,
  • 00:16:34 co nám to udělá?
    Ale je to úžasný...
  • 00:16:38 To musí být potom,
    když to vyvoláš, takovou fotku...
  • 00:16:41 Radost.
  • 00:16:42 To musí být radost.
    Protože přece jenom nevíš.
  • 00:16:44 Necháváš to třeba, když víš,
    že máš nějaký film a říkáš si,
  • 00:16:47 to asi bude dobrý, takovou dobu
    těšení, kdy si říkáš, počkám si
  • 00:16:51 na to a pak si to vyvolám,
    to bude hezký. Děláš to?
  • 00:16:54 Nedělám to často,
    ale v té době to bylo tak.
  • 00:16:59 Tohle bych teda vůbec nevěděl,
    do jaké kategorie to mám zařadit?
  • 00:17:05 Co to tam ty chlapi dělají?
    Kdo to je, prosím tě?
  • 00:17:09 To je soutěž v orbě.
  • 00:17:11 Soutěž v orbě...?
  • 00:17:13 Každým rokem se traktoristé
    scházeli a měli soutěž v orbě.
  • 00:17:19 Ale to přece, když jel
    na tom traktoru,
  • 00:17:22 to nemusel mít to číslo, ne?
    To každý věděl, kdo tam jede.
  • 00:17:26 No, ale bylo to potřeba.
  • 00:17:28 Pak máš úžasný cyklus,
    který se sem hodí zvlášť dobře,
  • 00:17:33 to je cyklus televizní.
  • 00:17:36 Já jsem to nazval: "Televize,
    součást našeho života".
  • 00:17:39 Protože ta televize provází
    toho člověka, a zvlášť na vesnici,
  • 00:17:44 ukazuje mu, jak se žije jinde
    a také mu pomáhá přežít,
  • 00:17:50 pomáhá mu "zabít čas",
    ale taky ho informuje.
  • 00:17:58 Já si myslím, že televize
    je velmi důležitá.
  • 00:18:00 Díváš se na televizi?
  • 00:18:02 Samozřejmě, že se dívám
    na televizi.
  • 00:18:04 To je docela, řekl bych,
    překvapující, protože u lidí
  • 00:18:07 tvého ponoru většinou je častější,
    že řeknou, to vůbec nemám
  • 00:18:12 televizi, to mě nezajímá.
  • 00:18:14 Já si myslím, že je důležité
    si vybrat.
  • 00:18:17 A když si vybereš, tak jsou tam
    skvělé věci, skvělé filmy
  • 00:18:22 a dozvíš se spoustu věcí.
  • 00:18:25 A mohu říci, že Česká televize,
    tak jak se o ní mnohdy mluví
  • 00:18:31 hanlivě - a mohu to posoudit
    podle televizí, které jsem viděl
  • 00:18:36 v zahraničí - že je Česká televize
    na tom velmi dobře.
  • 00:18:42 Tady je krásná fotka
    z toho cyklu.
  • 00:18:45 To vypadá jako Nastěnka?
  • 00:18:50 Ano, to je Nastěnka,
    protože vánoce bez Nastěnky
  • 00:18:54 český člověk nemohl mít,
    takže chtěl jsem,
  • 00:18:58 aby i ta Nastěnka byla součástí
    téhle kolekce.
  • 00:19:04 Prosím tě, a jak to děláš?
  • 00:19:06 Tak ty zjistíš, kdy vysílají
    "Mrazíka", jo?
  • 00:19:08 Určitě, to si najdu.
  • 00:19:10 A teď jdeš do té rodiny a řekneš,
    já bych se s vámi podíval
  • 00:19:13 na "Mrazíka"?
  • 00:19:15 To ne, prostě fotografuji v době,
    kdy zrovna šel "Mrazík",
  • 00:19:19 ale ten "Mrazík" je každým rokem.
  • 00:19:22 Takže já si každým rokem najdu
    jiné prostředí.
  • 00:19:25 Třeba jsem fotografoval v hospodě,
    a když byl "Mrazík",
  • 00:19:29 tak ta hospoda nejdřív hlučela, ale
    během "Mrazíka" byl absolutní klid.
  • 00:19:35 Skončil "Mrazík" a už to zase
    začalo.
  • 00:19:39 A to je taky z toho televizního
    cyklu. To je taky pěkná rodina...
  • 00:19:45 To jsou kolotočáři, kteří si vybalí
    televizi, protože bez ní se
  • 00:19:51 neobejdou, když jsou na vesnici.
  • 00:19:54 Víš, co mě fascinuje?
  • 00:19:56 Že ty máš ten dar opravdu,
    že o tobě lidi nevědí.
  • 00:20:00 Protože přece, když je 5 nebo 7
    lidí, nebo kolik jich je na té
  • 00:20:05 fotce, které někdo fotí,
    tak většinou vždycky aspoň jeden
  • 00:20:09 se do toho objektivu podívá.
    Ale tady teda nikdo.
  • 00:20:13 Já jsem takový nenápadný.
  • 00:20:16 No musíš být, protože jinak bys
    nemohl nafotit takovéhle fotky,
  • 00:20:20 které jsou zase z jiného prostředí.
  • 00:20:24 Já hodně fotografuji
    také ve vězení.
  • 00:20:28 Toto je ještě v době,
    kdy jsem fotografoval
  • 00:20:33 v pardubické věznici.
  • 00:20:35 A zase to je otázka té důvěry,
    kterou tam musíš získat.
  • 00:20:40 To teda v takovémhle případě
    určitě, to jim nevadilo?
  • 00:20:43 Nebo to netušili?
  • 00:20:45 Vyprávěl jsem jim svůj příběh
    a oni to přijali.
  • 00:20:48 Člověk by řekl, že fotka je dílem
    vteřiny, ale na tu dobrou fotku
  • 00:20:53 kolikrát potřebuješ několik let,
    abys ji udělal, viď?
  • 00:20:57 Je to tak.
  • 00:20:59 Člověk musí hledat to,
    co bylo předtím a co bylo potom,
  • 00:21:03 tak aby byl součástí
    celého toho děje.
  • 00:21:10 Máš nějaký svůj autoportrét?
  • 00:21:13 Taky se musí udělat nějaký.
  • 00:21:15 Žádný si nevybavuji.
  • 00:21:17 Když ho nemáš ty, tak jsme rádi,
    že jsme aspoň ve 23 minutách mohli
  • 00:21:21 si tady takový autoportrét vyrobit.
  • 00:21:24 Děkuji ti moc, že jsi přijel
    ze Sovince až sem
  • 00:21:28 a že jsme tě tu mohli mít, díky.
  • 00:21:30 Já děkuji tobě.
  • 00:21:31 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    pan JINDŘICH ŠTREIT.
  • 00:21:37 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize 2009