iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 1. 2006
19:55 na ČT2

1 2 3 4 5

38 hlasů
17703
zhlédnutí

Na plovárně

Juraj Herz

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

23 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Jurajem Herzem

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Myslím, že osobnost režiséra,
    kterého dnes přivítáme NA PLOVÁRNĚ,
  • 00:00:31 daleko lépe pochopíme,
    když budeme vědět,
  • 00:00:33 čím svou uměleckou dráhu začal.
  • 00:00:36 Když mu bylo dvanáct,
    byl totiž kouzelník.
  • 00:00:39 Já myslím, že něco z té profese se
    promítlo i do jeho snímků,
  • 00:00:44 které jsou plné zvláštních obrazů,
    magie a taky hrůzy.
  • 00:00:48 Ať už to byl "Spalovač mrtvol",
    "Petrolejové lampy", "Morgiana"
  • 00:00:52 a nebo "Panna a netvor".
  • 00:00:55 Vítám NA PLOVÁRNĚ pana režiséra
    JURAJE HERZE, dobrý večer.
  • 00:00:58 Dobrý večer.
  • 00:01:00 Ještě umíte nějaké triky,
    pane režisére?
  • 00:01:02 Umím. Když přijdou děti
    na návštěvu, tak jim dělám
  • 00:01:05 s kartami a s mincemi
    takové drobné věci.
  • 00:01:09 Co vás na tom fascinovalo?
  • 00:01:12 Mě fascinoval cirkus a kouzelníci.
  • 00:01:15 Vždycky doma, když přijel cirkus,
    tak jsme s rodinou na to šli.
  • 00:01:21 A když přišel kouzelník,
    tak jsme sedávali v 1. řadě,
  • 00:01:24 abych to odkoukal.
  • 00:01:26 A pak tady v Praze byl jistý
    pan Beránek, který prodával kouzla.
  • 00:01:30 Já jsem v Praze nikdy nebyl,
    já jsem byl na východním Slovensku,
  • 00:01:34 ale objednával jsem si je.
  • 00:01:36 Dával jsem si dohromady peníze
    a taková malá kouzla
  • 00:01:38 jsem si od něj objednával.
  • 00:01:40 Děsíte rád lidi?
  • 00:01:42 Jo.
  • 00:01:46 Já mám rád sám thrillery, horory,
    neustále se na to dívám,
  • 00:01:50 fascinuje mě to, přitahuje,
    znám, jak se to dělá, umím se bát.
  • 00:01:56 Čeho vy jste se bál jako kluk?
  • 00:02:03 Víte, to je těžká otázka,
    já teď vlastně nevím.
  • 00:02:06 Počkejte, myslím,
    že jsem se bál kominíka.
  • 00:02:10 Jednou chodbou jsem se bál jít,
    že tam byl kominík.
  • 00:02:15 Tak to je asi jediná
    vzpomínka na strach.
  • 00:02:19 Vy jste jako kluk strávil nějaký
    čas v koncentračním táboře
  • 00:02:23 v Ravensbrücku?
  • 00:02:24 A v Sachsenhausenu.
  • 00:02:27 Tuším, že jste o tom chtěl udělat
    film, dočkáme se ho?
  • 00:02:31 Asi už ne, ale chtěl jsem dělat
    film už dávno.
  • 00:02:37 Přišel jsem s tím,
    že chci dělat černou komedii.
  • 00:02:42 Černá komedie z koncentráku, to mi
    Němci, Češi, Italové a Američané
  • 00:02:48 říkali, že to je naprostý nesmysl.
  • 00:02:50 Vy jste měl to štěstí,
    že jste se vlastně dostali všichni
  • 00:02:54 z vaší rodiny zpátky.
    Vy jste přišel první?
  • 00:02:58 Nejhorší byla cesta tam.
    To byl týden ve vagónu.
  • 00:03:02 A otec říkal, až nás rozdělí,
    což se stalo, tak všichni tři
  • 00:03:05 se sejdeme doma v Kežmarku.
  • 00:03:08 Já jsem na nic jiného nemyslel
    a věřil jsem tomu.
  • 00:03:11 A taky jsme se všichni tři sešli.
  • 00:03:13 Pamatujete si na ten okamžik,
    když se vrátili vaši rodiče?
  • 00:03:16 Na tu situaci?
    Co jste zrovna dělal?
  • 00:03:19 Samozřejmě.
  • 00:03:21 Po měsíci poté, co jsem přišel já,
    přišla moje máma.
  • 00:03:24 A já vím, že jsem jí seděl
    na nohách a držel jsem se jí
  • 00:03:28 a byl jsem strašlivě šťastný.
  • 00:03:31 A pak celý Kežmarok věděl,
    že můj otec zemřel.
  • 00:03:35 Protože někdo přišel a říkal:
    Viděli ho, jak ho vynesli mrtvého.
  • 00:03:39 A otec nešel a nešel.
    My jsme věřili, že přijde.
  • 00:03:43 On byl velmi těžce nemocný,
    protože byl ve vyhlazovacím táboře.
  • 00:03:49 Jeho osvobodili Američané,
    mámu Angličané, mě Rusové.
  • 00:03:53 Ti Američané ho vyléčili
    a on přišel až v září.
  • 00:03:57 Já jsem byl na fotbale.
  • 00:03:59 A přišel za mnou jeden pán a říkal,
    prosím tě, vezmi ty košile domů.
  • 00:04:05 A já jsem říkal, proč bych bral
    pánské košile domů?
  • 00:04:09 Bylo mi to velmi divné,
    protože jsme žili sami s mámou.
  • 00:04:12 Šel jsem s těmi košilemi,
    všichni to už věděli, já ne,
  • 00:04:16 otevřel jsem dveře a otec tam stál
    ve wehrmachťácké uniformě.
  • 00:04:22 Měl vězeňské šaty, nic tam nebylo,
    tak byl oblečený jako wehrmachťák.
  • 00:04:27 A pro něj už byly ty košile.
  • 00:04:31 Pamatujete si, co bylo první,
    co vám řekl?
  • 00:04:35 To nevím.
  • 00:04:37 To bylo zastřené takovým štěstím.
  • 00:04:40 Ale vím, co říkal mé mámě,
    protože přesně 9 měsíců poté,
  • 00:04:46 co přišel domů, se narodil
    můj druhý bratr.
  • 00:04:50 A pak třetí.
  • 00:04:52 Vy jste po válce složil úspěšně
    zkoušky na herectví,
  • 00:04:56 jestli se nepletu, ale nikdy jste
    to profesně nestudoval.
  • 00:04:59 Z jakého důvodu?
  • 00:05:01 Já jsem herecké zkoušky složil
    v Bratislavě.
  • 00:05:05 Tam si mě povolal rektor a říkal,
    že herecky to bylo dobré,
  • 00:05:10 ale ať si uvědomím, ať se podívám
    do zrcadla, co bych hrál
  • 00:05:15 s mým exteriérem v současném
    slovenském repertoáru,
  • 00:05:20 např. v Jánošíkovi, a tím pádem
    jsem z herectví vypadl.
  • 00:05:27 Kdo byl vaším takovým mentorem,
    pokud jde o režii,
  • 00:05:29 kdo vás k tomu přivedl?
  • 00:05:32 Já jsem studoval na UMPRUM nejdřív
    v Bratislavě fotografii.
  • 00:05:35 A tam jsme měli loutkářský soubor,
    který jsem vedl.
  • 00:05:38 Když jsem odešel, tak jsem ho
    předal hned tomu dalšímu,
  • 00:05:41 který byl o rok níž.
    A ten se jmenoval Juraj Jakubisko.
  • 00:05:45 A ten vedl po mně ještě rok
    ten loutkářský soubor.
  • 00:05:49 A potkal jsem šéfa loutkářské
    katedry z Prahy a ten se mě ptal,
  • 00:05:53 co budu dělat. Já jsem říkal,
    že nevím. Tak pojď k nám.
  • 00:05:57 A šel jsem na loutkářskou katedru.
  • 00:06:00 A můj spolužák byl
    Honza Švankmajer.
  • 00:06:03 A tam byla výborná parta.
    A učili nás všechno.
  • 00:06:07 Já jsem se naučil šít loutky,
    pracovat s dřevem, režírovat,
  • 00:06:12 všechno možné.
    Loutkář musí umět všechno.
  • 00:06:17 Takže to byla sice dobrá průprava,
    ale já jsem chtěl být režisér.
  • 00:06:22 Herec a režisér.
  • 00:06:24 Udělat si svoji figuru a točit
    sám se sebou jako Tatti.
  • 00:06:28 Nedovolím si říct Chaplin.
  • 00:06:31 Ale to byla moje představa.
  • 00:06:34 Já jsem si myslel, já jsem
    komediant, já chci hrát,
  • 00:06:36 já jsem takový zvláštní typ,
    jak říkali Slováci,
  • 00:06:39 takže si budu točit sám se sebou.
  • 00:06:42 A kdo byl první,
    u koho jste pracoval?
  • 00:06:44 Já jsem byl rok v Semaforu.
  • 00:06:46 Vystupoval jsem, režíroval,
    začali o mně psát.
  • 00:06:50 A režisér Brynych mě obsadil
    do jednoho filmu,
  • 00:06:54 který se jmenoval
    "Každá koruna dobrá".
  • 00:06:57 A hrál tam Kopecký, Horníček,
    Höger... no výkvět.
  • 00:07:02 Ten film byl příšerný.
  • 00:07:05 Já jsem tam dostal malou roli
    vedoucího pohřebního ústavu.
  • 00:07:09 Tam už byl takový jemný pokyn!
  • 00:07:13 Já jsem stál a díval jsem se,
    jak to Brynych točí.
  • 00:07:16 A on říkal, prosím vás,
    vy se tady musíte nudit,
  • 00:07:20 jděte si do šatny.
    Já jsem říkal, ne, mě to zajímá.
  • 00:07:23 Já bych chtěl jednou režírovat, být
    asistent a pak se k tomu dostat.
  • 00:07:28 -A chcete ke mně?
    -Samozřejmě. Proč ne?
  • 00:07:32 Tak já vás vezmu.
  • 00:07:34 Takhle, zničehonic, člověka,
    který neměl FAMU.
  • 00:07:39 Přišel jsem do Semaforu a říkám,
    dávám výpověď.
  • 00:07:43 Tak si mě vzali dva kluci
    a celý den do mě hustili,
  • 00:07:48 že oni nikdy nebudou režírovat,
    že oni jsou asistenti
  • 00:07:51 a že ti staří režiséři
    je nepustí k lizu.
  • 00:07:56 A že já taky nebudu režírovat.
  • 00:07:58 Ti dva se jmenovali
    Janko Roháč a Miloš Forman.
  • 00:08:03 Já jsem je neposlechl.
  • 00:08:05 Začal jsem při 1. filmu honit
    krávy do záběru
  • 00:08:08 a takové podobné věci.
  • 00:08:11 Mým kolegům, kteří předtím byli
    v Semaforu, jsem klepal na dveře
  • 00:08:15 a požádal jsem je,
    aby přišli na plac.
  • 00:08:18 A nervově jsem se zhroutil.
  • 00:08:21 Jednak jsem najednou cítil
    takový pád.
  • 00:08:29 Ale to nebylo to hlavní.
  • 00:08:31 Hlavní bylo, že jsme točili
    v Orlických horách.
  • 00:08:33 A já mám těžké deprese v přírodě.
  • 00:08:38 Vážně?
  • 00:08:40 Já když točím v přírodě,
    tak ji mám rád. Já ji rád natočím.
  • 00:08:44 My jsme točili impresionistický
    film "Sladké hry minulého léta",
  • 00:08:47 kde příroda hrála velkou roli.
  • 00:08:50 Ale sám být v lese nebo vidět
    bílé pláně nebo být dlouho
  • 00:08:54 v přírodě - a navíc sám -,
    to na mě padne takový smutek,
  • 00:08:59 děs a taková samota,
    že to nemůžu vydržet.
  • 00:09:05 A to se stalo právě
    v Orlických horách.
  • 00:09:08 Bydlel jsem nad koňskou stájí,
    protože tam nebyly hotely,
  • 00:09:13 nebylo kde. Bydlel se mnou
    Pepík Abrhám,
  • 00:09:15 který hrál svoji 1. roli.
  • 00:09:18 Bylo tam strašně much.
    Samozřejmě nad stájí.
  • 00:09:22 Pepík to vždycky v noci vychytal,
    protože nesnesl jedinou mouchu.
  • 00:09:27 On to chytal takhle ve vzduchu.
    Zamotal si hlavu do šálu a spal.
  • 00:09:33 A já jsem tam byl
    nad těmi stájemi sám.
  • 00:09:36 Slyšel jsem dupat koně a krávy.
    Bylo mi strašně.
  • 00:09:40 Toužil jsem se projít po Václaváku,
    jít do čínské restaurace
  • 00:09:45 a jít do kina. Tři věci.
  • 00:09:49 Vy jste pak pracoval taky
    u Kadára a Klose.
  • 00:09:53 Tak já jsem se vrátil, pak jsem
    dělal další film u Brynycha:
  • 00:09:57 "Transport z ráje" - tam jsem se
    sám obsadil.
  • 00:10:01 Říkal, počkej, co to je za herce?
    Já jsem říkal, to hraju já.
  • 00:10:06 On říkal, ty děláš pomocného
    režiséra!
  • 00:10:09 Já jsem říkal, ale budu i hrát.
  • 00:10:11 Tak to byl Brynych.
  • 00:10:13 Pak o mně slyšel Kadár a dělal jsem
    s ním "Obžalovaného"
  • 00:10:16 a "Obchod na korze".
  • 00:10:18 Moje škola byly 4 filmy.
    Ty 4 roky byla moje FAMU.
  • 00:10:22 Já jsem samozřejmě vůči "famákům"
    měl mindrák, protože jsem myslel,
  • 00:10:27 že na FAMU se naučili řemeslo.
    Hlavně řemeslo. Což se taky učilo.
  • 00:10:32 A já jsem chtěl znát řemeslo.
  • 00:10:36 A viděl jsem nedávno film z FAMU,
    kde si famáci strašně stěžovali,
  • 00:10:42 že je profesoři chtějí učit
    nějaké "blbé řemeslo".
  • 00:10:45 Že oni chtějí dělat experimenty
    a na FAMU mají jedinou možnost,
  • 00:10:49 ale bez řemesla to nejde.
  • 00:10:52 A já se považuji za řemeslníka.
  • 00:10:55 Já se považuji za dobrého
    řemeslníka, já jsem se to naučil.
  • 00:10:59 Váš "Spalovač mrtvol" je dneska
    už česká klasika. Potěšilo vás,
  • 00:11:03 když měl před léty,
    skoro po víc než čtvrt století,
  • 00:11:07 -takový úspěch v Paříži?
    -To víte, že jo.
  • 00:11:10 To byl snad druhý
    nejsledovanější film?
  • 00:11:12 Ano. A navíc majitel kina,
    který je můj přítel, udělal výstavu
  • 00:11:16 náhrobků ve foyeru kina.
  • 00:11:20 Vyzdobil to černě a zlatě,
    tak jako když je pohřeb.
  • 00:11:26 Vypadalo to jako v krematoriu.
    A na polštářek položil hřeben.
  • 00:11:31 Hřeben, kterým se vždycky česal,
    sebe a mrtvoly, pan Hrušínský.
  • 00:11:38 A když šli lidi do kina,
    tak koukali, proč tam leží hřeben?
  • 00:11:42 Když šli z kina,
    tak obcházeli ten polštář,
  • 00:11:45 ale třikrát ho ukradli.
  • 00:11:47 On vždycky musel koupit
    nový hřeben.
  • 00:11:50 To muselo být docela zvláštní
    natáčení, protože vy jste točili
  • 00:11:54 v reále, vy jste točili přímo
    ve třech krematoriích.
  • 00:11:58 Z toho na vás nešla deprese?
  • 00:12:00 Ne. Víte, pro mě, když dělám, je
    tak důležitý ten film a výsledek,
  • 00:12:07 že ta krematoria, která jsme
    točili, mi strašně pomohla.
  • 00:12:14 Ti lidé byli soustředění,
    chtěli rychle vypadnout.
  • 00:12:18 My jsme ve tři odpoledne
    byli hotoví. Navíc bylo léto.
  • 00:12:22 Vzhledem k tomu, že jsme točili
    v lednici krematoria,
  • 00:12:25 tak abychom tam mohli točit,
    museli jsme nebožtíky dát jinam.
  • 00:12:31 Ale bylo strašně horké léto.
  • 00:12:34 A produkční chodil a rozprašoval
    lesní vůni.
  • 00:12:38 Tenkrát ještě tu lesní vůni
    rozprašovali taky v kinech.
  • 00:12:42 A po letech, když jsem přišel
    do kina a byla tam rozprášená
  • 00:12:46 lesní vůně, tak se mi udělalo zle.
  • 00:12:49 To je hrozné.
  • 00:12:50 Protože to byla lesní vůně
    s tou vůní hřbitovní.
  • 00:12:53 Rudolf Hrušínský to údajně
    nechtěl hrát?
  • 00:12:56 Ne. Z toho důvodu,
    že četl technický scénář.
  • 00:13:00 Já jsem byl zvyklý od Brynycha
    velice pečlivě psát technický
  • 00:13:04 scénář, záběr po záběru.
    Jaká velikost apod.
  • 00:13:08 Tenkrát měl průměrný film
    asi 450 záběrů.
  • 00:13:12 Můj technický scénář měl
    asi 1200 záběrů.
  • 00:13:16 A Hrušínský řekl,
    já tam nemám co hrát.
  • 00:13:20 Sotva je tady záběr,
    řeknu půl věty a hned jsem pryč,
  • 00:13:25 já tady nemám co hrát.
  • 00:13:27 Tak jsem ho velmi přesvědčoval,
    protože já bych to nebyl točil.
  • 00:13:31 Já jsem neviděl nikoho jiného.
  • 00:13:33 A pak jsem ho přesvědčil.
  • 00:13:35 První tři dny byl velmi
    rezervovaný.
  • 00:13:38 A pak jsme se spřátelili.
  • 00:13:42 Pak viděl výsledek
    a byl velmi spokojený.
  • 00:13:45 My jsme scénář přepisovali
    společně s Fuksem 2 roky.
  • 00:13:49 Jaký byl Fuks člověk?
  • 00:13:53 Byl tak bizarní,
    jako byly ty jeho knížky?
  • 00:13:56 Ne, byl daleko bizarnější.
  • 00:14:00 Uvědomte si, že on bydlel v bytě,
    kde okna byla zalepena tapetami.
  • 00:14:06 Kde ze stropu visely kostřičky
    ptáků a různé kosti.
  • 00:14:11 Kde byly různé podivnosti.
    A spal v rakvi.
  • 00:14:19 Měl velký vztah k mrtvolám,
    řekl bych takřka erotický.
  • 00:14:24 Jeho vlastně nejvíc zajímalo,
    jak budu dělat mrtvoly.
  • 00:14:28 Jestli to budou pravé mrtvoly
    nebo komparzisti,
  • 00:14:31 ale jestli se nebudou hýbat.
  • 00:14:34 A já jsem mu říkal, Ládíku,
    až to budeme točit,
  • 00:14:37 tak v té místnosti,
    kde budou ty mrtvoly,
  • 00:14:40 můžeš být chvíli s nimi sám.
    Já tě tam zavolám.
  • 00:14:46 -On říkal, to bys udělal?
    -To udělám.
  • 00:14:51 Tak to je úžasné! -
    On se na to strašně těšil.
  • 00:14:55 Pak samozřejmě z toho sešlo.
  • 00:14:58 Je to zvláštní svět
    těch jeho knížek, že?
  • 00:15:01 Ale on byl ještě zvláštnější.
  • 00:15:03 Když jste mluvil o tom,
    že jste měl depresi z přírody,
  • 00:15:06 je pravda, že jste taky
    neměl rád náplasti?
  • 00:15:09 Já jsem měl léta fobii
    z náplastí a obvazů.
  • 00:15:14 Nevím, odkud to přišlo.
  • 00:15:17 Máma měla obvázanou nohu,
    já jsem s ní týden nemluvil.
  • 00:15:20 Dokud měla ten obvaz,
    tak jsem se jí vyhýbal
  • 00:15:23 a nebyl jsem ochoten
    být s ní v jedné místnosti.
  • 00:15:26 Já jsem byl úplně hotový.
  • 00:15:28 Měl jsem "klapku", která si zlomila
    prst, měla sádru a musela z filmu.
  • 00:15:32 A první film byl "Znamení Raka",
    který se odehrává celý v nemocnici.
  • 00:15:36 Tam není jediný obvaz,
    jediná náplast, nic takového.
  • 00:15:40 U nás doma to nebylo,
    jenom tekutý sprej.
  • 00:15:43 Jak jste se s tím vypořádal?
  • 00:15:44 Zamiloval jsem se do Terezy
    a jeli jsme spolu autem.
  • 00:15:48 Jela s námi Jana Brejchová.
  • 00:15:51 A já jsem jí mačkal ruku,
    teda ne Brejchové, ale Terezce,
  • 00:15:55 a Jana řekla, proboha, Terezo,
    ty máš na prstě náplast.
  • 00:16:01 Já jsem ji v tom okamžiku pustil,
    ten den jsem s ní nemluvil,
  • 00:16:06 ale od toho okamžiku
    mi přestaly vadit.
  • 00:16:11 To je zvláštní.
  • 00:16:12 U vás se střídaly filmy a zákazy
    - skoro po každém filmu byl zákaz.
  • 00:16:17 Tady samozřejmě byla strašlivá
    nesvoboda dramaturgická.
  • 00:16:23 Jistý Ludvík Toman,
    který přišel na Barrandov a říkal,
  • 00:16:27 že naučí chodit režiséry k němu
    po kolenou, mi z "Petrolejek"
  • 00:16:32 vystřihl, po "Morgianě" jsem dostal
    zákaz. On řekl, že to je
  • 00:16:36 sadomasochistický film.
  • 00:16:38 Já jsem se divil a on říkal,
    já jsem myslel,
  • 00:16:41 že uděláte romantický film.
    Ale vždyť to je romantický film.
  • 00:16:44 On říkal, ale vy tam strašíte.
  • 00:16:47 Vždyť v romantismu se strašilo.
    A. Poe a takoví, to je strašení.
  • 00:16:52 On říkal, ne, vy nevíte,
    co je romantismus.
  • 00:16:54 Tak mi vysvětlil červenou knihovnu.
    Tak jsem dostal taky zákaz.
  • 00:16:58 Tak jsem říkal, nechci tady být.
  • 00:17:00 To není možné, aby něco takového
    bylo v Německu. A odešel jsem tam.
  • 00:17:05 Tam byl velký tlak finanční.
  • 00:17:08 Ti dramaturgové byli úplní blbci.
  • 00:17:12 Já jsem točil svůj první film
    v Maroku a šéfdramaturg z Hamburku
  • 00:17:19 si mě povolal před odjezdem.
  • 00:17:23 Říkal mi, pane Herz, a nezapomeňte,
    udělejte takové krásné záběry
  • 00:17:31 západu slunce.
    Takové, jaké jsou na pohlednicích.
  • 00:17:39 A já jsem se povinně usmál
    a říkal jsem si, to je blbej vtip.
  • 00:17:42 Jenže on to myslel vážně.
  • 00:17:44 Samozřejmě žádné pohlednice
    jsem mu nenatočil.
  • 00:17:46 Taky ten film skončil tak,
    že jsem stáhl své jméno.
  • 00:17:49 Já jsem totiž nevěděl, že autor
    předlohy tohoto filmu je největší
  • 00:17:54 kýčový autor v Německu.
  • 00:18:01 Oni si představovali kýčovitý film
    podle Konzalika,
  • 00:18:05 jestli vám něco to jméno říká?
  • 00:18:08 Vám to neříká, mně to neříkalo,
    Němcům to říká, protože Konzalik
  • 00:18:12 je nejčtenější autor v Německu.
  • 00:18:15 Všechno špatné, co si dovedete
    představit, se mi stalo v Německu
  • 00:18:19 při prvním filmu.
  • 00:18:21 Producent, kterého pak zavřeli,
    říkal, tohle je produkční.
  • 00:18:26 Byl to produkční, ale byl
    schizofrenik a těžký alkoholik,
  • 00:18:30 který hlavnímu vynikajícímu
    italskému herci zlomil ruku
  • 00:18:33 před koncem filmu.
  • 00:18:35 Pak jsme 3 měsíce čekali,
    než mu to sroste.
  • 00:18:38 Tohle je rekvizitář - to byl
    opravář motocyklů.
  • 00:18:40 Tohle je architekt - to byl
    jeho přítel, lékař,
  • 00:18:44 který měl 2 měsíce v létě čas.
    Tohle je pomocná režisérka...
  • 00:18:48 Já jsem myslel, že ona byla
    předtím zřejmě dozorkyně
  • 00:18:51 v koncentračním táboře,
    protože tak se chovala.
  • 00:18:55 Měl jsem tam skvělé dva
    osvětlovače. To byli moji kamarádi.
  • 00:18:59 Bez nich bychom ten film
    nenatočili.
  • 00:19:01 Kolik jste v Německu udělal
    filmů?
  • 00:19:04 Asi každý rok jeden.
  • 00:19:06 Zmýlil jste se někdy fatálně
    v obsazení?
  • 00:19:10 Jo. Víte, já nerad dělám zkoušky.
  • 00:19:14 Já si myslím, že to je určitým
    způsobem ponižování herců
  • 00:19:18 a nic to nedává.
  • 00:19:21 Já se spoléhám na svůj nos,
    což z 90 % vyjde.
  • 00:19:26 Ale z 10 % nemusí vyjít.
    A někdy to vyjde katastrofálně.
  • 00:19:35 Nechci říct, která herečka,
    ale byla ze Slovenska,
  • 00:19:37 která byla jako šampaňské.
    S tou byla zábava, byla ohromná.
  • 00:19:42 Já jsem ji potřeboval na takovou
    roli. Ona byla roztomilá, skvělá.
  • 00:19:46 Jak se dala klapka,
    byla to taková paní v domácnosti.
  • 00:19:51 Řeklo se "stop" a sršelo to. Zase
    bouchlo šampaňské a bylo to skvělé.
  • 00:19:57 To jsem nikdy předtím ani potom
    nezažil, bylo to neuvěřitelné.
  • 00:20:01 Co děláte v takové situaci?
    Co může režisér dělat?
  • 00:20:03 Má dvě možnosti. Buď se zastřelit,
    což já jsem neudělal, jak vidíte,
  • 00:20:09 nebo se snažit z toho dostat
    maximum, co se dá.
  • 00:20:15 Už je to částečně v háji.
  • 00:20:20 Co byste řadil mezi vaše osobní
    tři nejoblíbenější snímky?
  • 00:20:26 Můj nejoblíbenější film,
    který já považuji za film filmů
  • 00:20:29 a film o filmu, je Felliniho
    "Osm a půl".
  • 00:20:34 To je můj nejmilejší film,
    ale není nejdůležitější.
  • 00:20:39 Nejdůležitější film, při kterém
    jsem se rozhodl,
  • 00:20:42 že opravdu chci být režisérem,
    byl De Sicův film "Zloději kol".
  • 00:20:49 Je zajímavé, že pro několik
    režisérů bylo seznámení
  • 00:20:53 s De Sicovým filmem rozhodující.
  • 00:20:56 Já ho mám doma a asi před 2 měsíci
    jsem si ho pouštěl znovu,
  • 00:21:01 a poprvé Terezce,
    která při tom filmu plakala.
  • 00:21:05 Věděla totiž taky,
    co ten film pro mě znamená.
  • 00:21:09 A já jsem měl slzy v očích,
    protože pořád je to film filmů,
  • 00:21:12 film pro mě absolutně rozhodující.
  • 00:21:15 Jste čerstvý sedmdesátník...
  • 00:21:17 No čerstvý...
  • 00:21:19 Tak čerstvý.
  • 00:21:21 Jeden a půl roku už.
  • 00:21:23 Co vám dělá v současné době
    největší radost,
  • 00:21:25 co vás nejvíc baví?
  • 00:21:27 Počítač, všechny moderní věci.
    Já sedím 8 hodin u internetu,
  • 00:21:31 nakupuji, sbírám filmy,
    dělám si na ně nové obaly,
  • 00:21:36 všechno předělávám na DVD.
  • 00:21:38 Všechno moderní technické,
    to všechno hltám.
  • 00:21:44 A nemáte pocit, že ta technologie
    trochu ten film zabíjí
  • 00:21:47 a že se ta idea občas vytrácí?
  • 00:21:50 Jo, ale to není vina techniky.
  • 00:21:54 To je vina scénáře
    a producentské politiky.
  • 00:21:58 Kdyby byl výborný scénář,
    který by se mohl natočit s využitím
  • 00:22:03 veškeré techniky,
    tak já se přihlásím první.
  • 00:22:07 I když bych se toho samozřejmě bál.
    Ale já to miluji.
  • 00:22:12 Moc děkuji, uteklo to, děkuji,
    že jste si našel čas NA PLOVÁRNU.
  • 00:22:18 Doufám, že se budeme moct těšit
    na nějaký nový snímek?
  • 00:22:22 Já doufám taky.
    Rád bych ho natočil.
  • 00:22:25 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    pan režisér JURAJ HERZ.
  • 00:22:32 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize 2006