iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 6. 2015
16:30 na ČT :D

1 2 3 4 5

18 hlasů
198119
zhlédnutí

(Vel)Mistr E

Přála bych si jedno jen: Ať domov je mi přístavem

Pohádková etiketa pro pokročilé.

13 min | další Děti a mládež »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

(Vel)Mistr E

  • 00:00:00 (úvodní písnička)
    Mistr E, Mistr E
  • 00:00:02 vysvětlí nám zajisté,
  • 00:00:04 co je správné, a co ne,
  • 00:00:06 poslouchejte, přátelé,
  • 00:00:07 často z nevědomosti
    provádíme hlouposti.
  • 00:00:13 Etiketa, kouzlo světa,
  • 00:00:17 kolem nás si jen tak létá,
  • 00:00:20 kdo ji nezná,
  • 00:00:22 je popleta,
  • 00:00:24 zakletý na dlouhá léta.
  • 00:00:33 To se prostě
    nemůžeš houpat na židli.
  • 00:00:36 Jednou se ta noha ulomit musela.
  • 00:00:37 Co zase já? Já se nehoupám!
    Houpá se Klára!
  • 00:00:40 Co si to vymejšlíš?
    Já se nehoupám nikdy!
  • 00:00:44 Tak jsem se asi houpala já, no.
  • 00:00:46 Je tohle normální?
  • 00:00:48 To se nemůžeme doma
    ani na chviličku trošku zhoupnout?
  • 00:00:53 No! To ti teda pěkně děkuju.
    Můžu začít znova!
  • 00:00:59 -Jé, domácí buchty. -Pojď, dej si.
    -No, doma je doma.
  • 00:01:04 My jsme dneska ve škole kreslili,
    co je to domov.
  • 00:01:07 Jedna holka nakreslila hnízdo
  • 00:01:09 a jeden kluk zase
    zamřížovanou klec.
  • 00:01:13 A cos nakreslil ty?
  • 00:01:15 Nakreslil jsem nás,
    jak jsme spolu a slavíme...
  • 00:01:18 ...to, že ses stal mistrem světa
    ve fotbale, je mi to jasný!
  • 00:01:21 A to je krásný!
  • 00:01:23 Hlavně, žes nás nakreslil,
    jak jsme všichni spolu.
  • 00:01:25 Protože domov není jen místo,
    kde bydlíme,
  • 00:01:28 ale také místo, kde ti rozumějí.
  • 00:01:31 Tos vymyslel ty, tati?
  • 00:01:32 Ne, básník Morgenstern.
  • 00:01:34 Nemusel spravovat rozbitý židle,
    ten měl čas si něco vymýšlet.
  • 00:01:39 Jen jestli to nebylo tak,
  • 00:01:40 že to náhodou vymyslel zrovna,
    když se houpal na tý židli.
  • 00:01:44 Všude dobře, doma nejlépe.
    Určitě to znáš, Klárko.
  • 00:01:48 Aby ne.
  • 00:01:49 A etiketa jistě praví, jak udělat,
    aby náš domov byl co nejlepší.
  • 00:01:54 Víš, domov je vlastně pavučinka
    upředená z mnoha vláken.
  • 00:01:59 Ale co ten kluk,
    co namaloval domov jako vězení?
  • 00:02:03 Tomu se na té jejich pavučině
    asi moc nelíbí.
  • 00:02:06 Samozřejmě to vždycky
    úplně jednoduché není.
  • 00:02:10 Zajímavou zkušenost
    s hledáním domova mají
  • 00:02:13 i v Království Etikety.
  • 00:02:15 No jasně.
  • 00:02:19 No, to je ale krásná panenka!
    Jak se bude jmenovat?
  • 00:02:23 -Co třeba Amálie?
    -Tak... třeba.
  • 00:02:29 A co takhle hruštičku,
    dáš si?
  • 00:02:33 Já bych ti ji nakrájela
    na proužky!
  • 00:02:36 Ukaž, mami, já bych si ji dal.
    A krájet ji nemusíš.
  • 00:02:42 Zrovna jsem si ji
    přece chtěla dát.
  • 00:02:45 Vidíš, Terinka na ni měla chuť.
  • 00:02:47 Tak víš co, holčičko,
    já ti přinesu jinou,
  • 00:02:50 ještě lepší, zralejší!
  • 00:02:53 To teď budeme všichni skákat
    jenom podle ní?
  • 00:02:56 Chceme jen,
    aby se Terince u nás líbilo.
  • 00:03:00 Abych se tady cítila jako doma,
    že jo?
  • 00:03:03 Už ti ji nesu!
  • 00:03:05 To já když byla malá bludička,
    maminka mi koupila baterku
  • 00:03:09 a potom jsme si doma
    společně poblikávaly,
  • 00:03:12 blik, blik, blik!
  • 00:03:15 Nevím, nevím, mami,
  • 00:03:16 ale myslím, že baterie vynalezne
    jeden borec asi tak za 350 let.
  • 00:03:21 Možná, ale trůny byly už tehdá!
  • 00:03:24 Můj tatínek,
    když jsem byl malý chlapeček,
  • 00:03:26 mi nechal vyřezat piditrůneček
  • 00:03:29 a já si na něm vesele trůnil
    a trůnil...
  • 00:03:32 -Jako na nočníku?
    -Ne, učil jsem se vládnout!
  • 00:03:36 A už jsi to zvládnul?
  • 00:03:39 My tím chceme jenom říct,
    že jsme měli domov.
  • 00:03:44 A domov, to je něco jako...
    jak bych ti to řekla...
  • 00:03:49 Domov je prostě domov!
  • 00:03:51 Domov je,
    naše blonďatá maminko, přístav!
  • 00:03:56 A když už Terezka jednou
    do toho našeho přístavu vplula,
  • 00:03:59 tak musíme dbát na to,
    aby se jí u nás líbilo.
  • 00:04:05 Mně by mohla pomoct
    snad jedině Klárka.
  • 00:04:08 A já jsem tady!
    Copak tě trápí, Terko?
  • 00:04:12 No, oni se tady všichni snaží,
    abych se tu cítila jako doma,
  • 00:04:17 jenomže já sem prostě nepatřím.
  • 00:04:21 Nejvíc se mi stýská!
    Cítím se děsně.
  • 00:04:24 Přitom jsem si všechno
    zavinila sama.
  • 00:04:27 Počkej, co jsi zavinila?
    Co se vlastně stalo?
  • 00:04:32 Jednou jsem se s tetou Vařenicí,
    u které jsem bydlela,
  • 00:04:36 moc nepohodla.
  • 00:04:39 Bramborová placka ti nechutná,
    lívance ti nejedou,
  • 00:04:44 a teď se ofrňuješ i nad palačinkou!
  • 00:04:48 Ale to by vážně nešlo!
    Pořád jen palačinka, palačinka!
  • 00:04:53 A včera co bylo?
    Lívanec, lívanec!
  • 00:04:57 Ale byl celej propršenej.
    Všude tu od stropu kape.
  • 00:05:01 Proč nemůžeme bydlet
    aspoň trochu normálně?
  • 00:05:04 Milá, zlatá, když bydlíš
    u čarodějnice,
  • 00:05:06 tak musíš počítat s tím,
    že do chýše někdy zatéká.
  • 00:05:11 Není to královský salon!
  • 00:05:14 Ale proč nemůžeme mít
    aspoň normální strop?
  • 00:05:18 Normální strop?
  • 00:05:19 Podívej se,
    když ti tady nechutná,
  • 00:05:22 a když se ti tady nelíbí,
    no tak můžeš jít jinam!
  • 00:05:26 -Opravdu?
    -No, jen si běž!
  • 00:05:29 Já tady klidně můžu bejt sama.
  • 00:05:31 A tak jsem šla.
  • 00:05:34 No jasně.
  • 00:05:37 My máme vzácnou návštěvu!
  • 00:05:39 Klárko, my tentokrát tvoji pomoc
    ale nepotřebujeme.
  • 00:05:43 No, já si myslím, že spíš ano!
  • 00:05:45 Jen ať Klárka poví, co ji přivádí.
  • 00:05:48 Možná tuší, že je u nás
    Terce často do breku!
  • 00:05:51 Ale copak za to můžu?
  • 00:05:53 Po pravdě řečeno,
    nás už to taky dost zmáhá.
  • 00:05:57 A přitom se tolik snažíme.
  • 00:05:59 Dostala už šedesát osm panenek
    a dvaadvacet kočárků.
  • 00:06:03 Ale Vaše Veličenstvo,
    v tom je možná ta potíž.
  • 00:06:06 Domov přece není domovem proto,
    že tam dostáváme dárky.
  • 00:06:10 Ne?
  • 00:06:12 Domov je tam, kde nás mají rádi
    a kde nás chápou.
  • 00:06:15 Přesně to jsem jim říkal,
    jenže to oni furt nechápou.
  • 00:06:19 -Ale pochopili bychom...
    -My hlavně nevíme, co dělat.
  • 00:06:22 Tak ještě, že seš tady, Klárko,
    nenapadá tě nic?
  • 00:06:25 Napadá, a už jsem to zařídila.
  • 00:06:27 Dovolila jsem si k vám
    pozvat návštěvu.
  • 00:06:30 -Návštěvu? A koho?
    -Čarodějnici Vařenici!
  • 00:06:34 Tak to ne, Terezka říkala,
    že ji Vařenice vyhnala.
  • 00:06:38 Ale hlavně jsme se s Vařenicí
    od té doby vůbec neviděli.
  • 00:06:41 A ona ani neví,
    že tady Terezie je.
  • 00:06:43 Počkat, možná by to ještě
    šlo napravit.
  • 00:06:47 Terezie tady přece "jako? není.
  • 00:06:50 No ano, kdyby se Terezka
    schovala, tak by snad...
  • 00:06:54 No, a já bych to ráda zkusila.
  • 00:06:57 (Klárka)
    Myslím, že návštěva přichází.
  • 00:07:00 Jejda, to jsme se dlouho neviděli!
    Udělala jsem pár lívanců.
  • 00:07:08 Ano, ty tvoje lívance,
    ty jsou vždycky nejlepší!
  • 00:07:13 Jo? A já už se ani nepamatuju,
    kdy jsem je dělala naposledy.
  • 00:07:18 To víš, nemám teď pro koho.
  • 00:07:20 Ale jdi. Odlož si to sem, ke mně.
  • 00:07:24 Jarouši, to mi nebudeš věřit,
    od tý doby, co Terezička odešla,
  • 00:07:30 tak mně se nedaří uvařit
    ani ten nejjednodušší lektvar.
  • 00:07:34 Přeháníš, Vařenice,
    tak zlé to nebude.
  • 00:07:37 No bude, bude!
  • 00:07:39 Domov, kde jsi sám,
    hochu zlatej, není žádnej domov.
  • 00:07:44 Mně se tak stejská
    po té Terezičce!
  • 00:07:48 (čarodějnice)
    Přišlo mi, že je ke mně nevděčná,
  • 00:07:51 ale já bych hned vzala zpět to,
    co jsem jí řekla.
  • 00:07:57 Je to fakt strašně dobrý!
  • 00:08:00 Terinko, ty jsi tady?
  • 00:08:03 No, zastavila jsem se tady
    cestou domů.
  • 00:08:07 Domů? A kam domů?
  • 00:08:10 No, k nám domů.
    Moc se mi stýskalo.
  • 00:08:16 To je radost!
  • 00:08:19 Pojď, udělám ti palačinku,
    jakou jsi v životě nejedla!
  • 00:08:23 Šťastný konec,
    to je přece naše!
  • 00:08:25 A jaký jiný byste čekali?
  • 00:08:30 Jsme přece Království Etikety!
  • 00:08:36 Tak, a hotovo!
  • 00:08:39 Teda děti,
    to máme ale šikovnýho tatínka!
  • 00:08:43 Ále... to byla maličkost.
  • 00:08:47 Ale příště bych se stejně
    radši neměl houpat, co?
  • 00:08:51 Člověk musí doma mít
    pochopení pro chyby ostatních.
  • 00:08:54 I pro moji čtyřku z matiky?
  • 00:08:57 Moment, pro čtyřku ne!
  • 00:08:59 Jenom jsem to zkoušel.
    Dostal jsem dvojku.
  • 00:09:03 No dobře, teď už nám
    k dokonalé domácí pohodě
  • 00:09:06 schází jenom Klářin vtipný testík.
  • 00:09:09 -Takže tři obrázky...
    -Tři otázky...
  • 00:09:11 Nene, dneska bude
    jenom jedna otázka!
  • 00:09:15 Tak jdeme na to, ne?
  • 00:09:17 Domov je místo, kde:
  • 00:09:21 a) mohu celý den
    sedět u počítače a hrát hry;
  • 00:09:28 b) kde mne mají rádi takovou,
    jaká jsem,
  • 00:09:32 kde vždycky najdu pochopení;
  • 00:09:36 c) kde je v ledničce
    vždycky čerstvá šunka a dort.
  • 00:09:44 Domov je místo,
    kde vždycky najdu pochopení.
  • 00:09:48 Výbornej testík, Klárko!
  • 00:09:49 Ale ty buchty byly ještě lepší,
    že jo?
  • 00:09:51 A nebyla by tam ještě jedna?
    Nebo dvě?
  • 00:09:53 -Nebo tři?
    -Nebo čtyři?
  • 00:09:55 -Mami, že tam ještě jsou?
    -To víš, že jo.
  • 00:09:58 Domov je přece tam,
    kde se dostane na každého.
  • 00:10:06 Dobrou chuť.
  • 00:10:08 Dobrou...
  • 00:10:10 Už vím, Mistře, že domov je místo,
    kde najdu útočiště a pochopení.
  • 00:10:15 Máš pravdu, Klárko, a vidím
    že o etiketě už víš skoro všechno.
  • 00:10:20 -A tak se můžeme rozloučit.
    -Jak to?
  • 00:10:23 Co... co když budu potřebovat
    ještě někdy poradit?
  • 00:10:27 Jsem si jistý,
    že už to zvládneš sama.
  • 00:10:29 Ale nemusíš se bát,
    všude, kde se ocitneš mezi lidmi,
  • 00:10:33 bude s tebou etiketa
    a tím pádem i já.
  • 00:10:36 To jste mě aspoň
    trošičku uklidnil.
  • 00:10:39 Nesmíme ale zapomenout, že jedním
    z pravidel slušného chování
  • 00:10:43 je umění se rozloučit.
  • 00:10:45 No jasně, to je pravda!
  • 00:10:47 A pokud vím,
  • 00:10:48 obyvatelé našeho království
    po ničem jiném netouží.
  • 00:10:53 Podívej.
  • 00:10:55 Říkám ti ahoj, ne však lehce,
  • 00:10:58 do loučení s tebou
    se mi vůbec nechce.
  • 00:11:03 My navždy se už, Klárko,
    přece známe,
  • 00:11:06 co na tom změní,
    když si teď zamáváme?
  • 00:11:11 Byla jsi vždy naše milá víla,
    mnohému jsi nás také naučila.
  • 00:11:18 Zadělat lívance, vdolky...
    co to povídám?
  • 00:11:23 Vždyť já tě, holka,
    vážně ráda mám!
  • 00:11:28 Tetinka opět zamířila přesně:
    Budeš mi chybět, Klári, děsně!
  • 00:11:36 Také bych přidal svoje rozloučení,
    zůstaň vždy skromná, to se cení!
  • 00:11:44 Můj tatík hledá těžko slova.
  • 00:11:47 Klidně si běž,
    hlavně přijď zase znova!
  • 00:11:52 (Bonifácio)
    Když etiketu máš teď v malíčku,
  • 00:11:55 co ještě přidat,
    snad štěstí kapičku.
  • 00:12:02 My skřítkové to máme
    s přáním snadné:
  • 00:12:06 ať ti šiška plná lásky
    na kebulku spadne!
  • 00:12:11 Jsem tady poslední,
    tak nějak sám...
  • 00:12:16 vím, že lepší princeznu
    už nikdy nepotkám.
  • 00:12:21 No, vy jste úžasní!
  • 00:12:24 Taky bych vám ráda
    něco řekla.
  • 00:12:26 Až budu velká,
    taky bych chtěla žít
  • 00:12:29 v takovém království,
    jako máte jako vy!
  • 00:12:32 Jsem rád,
    že jsem tě poznal, Klárko!
  • 00:12:34 I já jsem ráda, Mistře.
  • 00:12:36 A děkuju, že jste mě naučil,
    jak se má člověk chovat k člověku.
  • 00:13:07 Skryté titulky: Olga Hanzlíková
    Česká televize, 2015

Související