13. září 2018

Abhejali, původním jménem Petra Bernardová je živým důkazem pravdivosti rčení, že duch může zvítězit nad hmotou. Jako teprve čtvrtá žena na světě totiž obstála ve výzvě nazvané Oceans Seven. Což znamená, že přeplavala sedm průlivů v různých koutech planety. Na prvních příčkách anket nejúspěšnějších sportovců nebo titulních stránkách novin byste ji však hledali marně. 41letá rodačka z Chebu totiž o medializaci moc nestojí. Svůj výkon považuje především za obrovskou spirituální zkušenost a potvrzení síly lidské vůle. Její strhující cestu hlavně k sobě samé natočil Petr Bělík.

Britka Julia Margaret Cameronová je označována za génia portrétní fotografie 19. století. Francouzský spisovatel Victor Hugo dokonce její tvorbu ohodnotil slovy „Nikdo zatím nezachytil paprsky slunce a nevyužil je tak jako Vy. Vrhám se k Vašim nohám.“ Přitom používala velmi složitou a nevyzpytatelnou techniku. Mokrý kolodiový proces. Ten zhruba 150 let později okouzlila tahle metoda Honzu Sakaře. Dokonce natolik, že se rozhodl ji oprášit. Zpočátku šel cestou pokus, omyl, ale nakonec uspěl a za své snímky už získal několik prestižních ocenění. A v Anglii v rodišti lady Cameronové připravil expozici, která ji připomíná. O cestě za svým snem vyprávěl Jindře Horské.

O jejich doprovod mají zájem takové hvězdy jako třeba Placido Domingo nebo José Carreras. Procestovali už takřka celý svět. Od Japonska až po Mexiko. Jejich nahrávky můžete slyšet i v hollywoodských trhácích. Možná vás překvapí, že řeč není o žádném zahraničním hudebním tělese s dlouhou tradicí, ale o teprve pětadvacetiletém soukromém uskupení z Prahy. Na počátku devadesátých let vzniklo doslova ze dne na den a v jeho úspěch tehdy věřil nejspíš jen málokdo. Proč se zrodilo tak rychle a kdo ho vlastně stvořil? To zjišťoval Petr Bělík.

Pojmem v hudební oblasti se pomalu ale jistě stává i malé středočeské městečko Divišov. Donedávna proslulé hlavně výrobou legendárních motocyklů značky Jawa. Dnes se v něm ovšem staví fortepiana. Tedy repliky předchůdců současných klavírů, na které se hrálo před zhruba třemi sty lety. Podle historických předloh a s využitím postupů dávných mistrů je tam dělá Čechoameričan s irskými kořeny Paul McNulty. A jeho instrumenty považují odborníci za jedny z nejlepších svého druhu na světě. Jaký podíl na tom má skutečnost, že se rodí právě u nás? To zjišťovala Iveta Dvořáková.

Jeho prostřednictvím se domlouváme s okolím a dáváme jím najevo momentální rozpoložení nebo emoce. Taky mnohé vypovídá o naší povaze. Možná už tušíte, že máme na mysli hlas. Pro hrdinku našeho příběhu má však ještě další význam. Stal se jejím nepostradatelným pomocníkem. Dita Horochovská je totiž už od dětství ochrnutá. Vinou nezhoubného nádoru v krční páteři, který nejde vyoperovat. Nemůže si sama uvařit čaj, obléknout tričko ani poslat obyčejnou sms. A právě hlas ji obrazně řečeno vrátil zpátky do života a umožnil jí kontakt se světem. Jak? To se dozvíte z reportáže Kateřiny Stibalové.