iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
18. 2. 2015
19:00 na ČT1

1 2 3 4 5

25 hlasů
33013
zhlédnutí

Kousek nebe

Poznejte příběhy pohnutých osudů hrdinů všedního dne, kterým, prostřednictvím jejich nejbližších, splníme sen.

58 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Kousek nebe

  • 00:00:35 Dobrý večer.
  • 00:00:37 Vítejte u dalšího dílu
    pořadu Kousek nebe.
  • 00:00:41 Jsem moc rád,
    že jste se opět rozhodli
  • 00:00:43 prožít spolu s námi pár snů.
    Každý z nás má nějaký sen.
  • 00:00:47 Někdo touží po adrenalinovém
    zážitku,
  • 00:00:49 jiný po odpočinku
    a další třeba jen úplně maličkosti.
  • 00:00:53 Mezi námi ale žije mnoho lidí,
    kteří si svá přání
  • 00:00:56 z nejrůznějších důvodů nemohou
    plnit.
  • 00:00:59 Ať už ze zdravotních,
    nebo jiných vážných příčin.
  • 00:01:02 Svým handicapům
    se ale pokouší čelit
  • 00:01:04 a snaží se brát život
    z té lepší stránky.
  • 00:01:08 A právě za to si zaslouží nejen
    náš obdiv, ale také kousek nebe.
  • 00:01:14 A přesně taková je hrdinka
    našeho prvního příběhu.
  • 00:01:16 Neuvěřitelně milá
    a obdivuhodně silná slečna,
  • 00:01:21 která dostala do vínku
    víc problémů, než radostí.
  • 00:01:24 A právě proto jsme se rozhodli
    vykouzlit úsměv na tváři právě jí.
  • 00:01:30 Moje cesta za dalším příběhem
    začíná tady,
  • 00:01:33 ve Vinoři u Prahy.
  • 00:01:35 Čekám tady na jednu mladou
    maminku,
  • 00:01:37 která sem chodí na pravidelné
    procházky s kočárkem.
  • 00:01:40 Napsala nám moc hezký mail.
    Popisuje v něm příběh
  • 00:01:43 jedné mimořádně statečné
    mladé slečny,
  • 00:01:46 se kterou se před léty
    skamarádila.
  • 00:01:50 Paní Anna už je naštěstí tady,
    tak zbytek vyprávění nechám na ní.
  • 00:01:54 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:01:56 -Moc mě těší.
    -Taktéž. Ráda vás poznávám.
  • 00:01:59 -To je syn?
    -Ano.
  • 00:02:00 -Můžu nakouknout?
    -Určitě.
  • 00:02:02 -Jak se jmenuje?
    -Alešek.
  • 00:02:05 On vlastně může trošku za to,
    že jste nám napsala.
  • 00:02:07 Přesně tak.
    Zrovna, když se měl narodit,
  • 00:02:10 tak jsem si krátila
    chvíli na internetu
  • 00:02:12 a našla jsem vaši hezkou
    výzvu na to,
  • 00:02:16 že lze splnit někomu sen.
    A hned mě napadla Nelča.
  • 00:02:19 A tak jsem poslala její příběh.
  • 00:02:21 -Vám je, můžu to říct?
    -Mně to nevadí.
  • 00:02:23 34. a Nele 15.
    Jak jste se s ní seznámila?
  • 00:02:29 Nelča je moje kamarádka ze Znojma,
    z mého rodného města.
  • 00:02:33 A potkaly jsme se u babičky.
    Ona se o ni starala.
  • 00:02:37 Nelča je velice starostlivá
    holčička.
  • 00:02:39 A i když je sama velmi nemocná,
  • 00:02:42 tak ráda oplácí tu starost
    ostatním.
  • 00:02:44 To kamarádství trvá dlouho?
    Jak dlouho už nežijte ve Znojmě?
  • 00:02:47 Já už jsem mimo Znojmo
    tak 10 let,
  • 00:02:49 ale s Nelčou jsem se potkala
    tak před 6 lety.
  • 00:02:52 A jak je to s její
    nemocí?
  • 00:02:53 Nelča byla nemocná
    už ve třech letech.
  • 00:02:56 Kdy se u ní projevila rakovina.
    A musela nastoupit léčbu,
  • 00:03:00 která vedla k tomu,
    že jí odešly obě ledviny.
  • 00:03:05 A pak měla transplantaci,
    která byla prvně úspěšná,
  • 00:03:09 ta ledvina jí vydržela
    nějakých 5 let.
  • 00:03:12 Pak šla na další transplantaci,
    ale ten štěp se neuchytl.
  • 00:03:16 Takže teď musí bohužel
    každý den na dialýzu
  • 00:03:19 a nezná běžné starosti dětí tak,
    jako její vrstevníci.
  • 00:03:24 -Jak se s tím vyrovnává?
    -Myslím, že to snáší velmi dobře.
  • 00:03:28 Je to velice optimistická,
    veselá holka.
  • 00:03:31 Proto ji mám taky ráda,
    protože místo toho,
  • 00:03:34 aby si stěžovala
    a každý den mudrcovala
  • 00:03:36 nad svým stavem, tak naopak
    dává radost všem ostatním okolo.
  • 00:03:41 Čím myslíte,
    že ji to nejvíc omezuje?
  • 00:03:44 Co by třeba chtěla dělat
    a teď zrovna
  • 00:03:46 kvůli tomu zdravotnímu omezení,
    těm dialýzám nemůže?
  • 00:03:49 Úplně běžné věci.
    Chtěla by mít normální prázdniny,
  • 00:03:52 jet třeba na tábor,
    seznamovat se s jinými dětmi,
  • 00:03:55 chodit do tanečních,
    což její vrstevnice teď chodí.
  • 00:04:00 Chodit do školy,
    což taky nemůže.
  • 00:04:03 Běžné záležitosti.
    Dát si třeba litr nějakého
  • 00:04:07 nápoje denně,
    protože ona si musí hlídat dávky,
  • 00:04:11 musí pít málo,
    potom ji bolí hlava...
  • 00:04:14 Je to nefér.
  • 00:04:16 -Má Nela podporu ve své rodině?
    -Velikánskou.
  • 00:04:19 Jednak ve své mamince,
    ale i ve svých sestrách.
  • 00:04:22 Myslím, že ta nemoc
    je drží hezky pohromadě
  • 00:04:25 a možná by si ostatní rodiny
    mohly z nich vzít příklad.
  • 00:04:29 Co myslíte, že bychom
    pro ni mohli udělat my?
  • 00:04:31 Nelča je velice veselé povahy
    a má ráda film.
  • 00:04:36 Film a televize, to je naplnění
    jejího času v nemocnici.
  • 00:04:41 -Tak to je samozřejmé.
    -Takže by se určitě ráda
  • 00:04:44 setkala s nějakou
    filmovou osobností.
  • 00:04:47 A má ráda filmy pana Trošky,
    takže kdyby měla tu možnost
  • 00:04:52 se s ním setkat,
    popovídat si s ním,
  • 00:04:55 trošku se nalíčit,
    být za takovou princeznu
  • 00:04:57 aspoň na chvilku,
  • 00:04:59 tak by jí to určitě udělalo
    radost.
  • 00:05:01 Takovou filmovou hvězdu sama
    kdyby byla.-Přesně tak.
  • 00:05:05 No, tak uvidíme.
    Třeba pro to něco můžeme udělat.
  • 00:05:07 Budete hodní.
  • 00:05:22 Nela je zrovna na dialýze.
  • 00:05:24 Tak doufám,
    že se na nás nebude zlobit.
  • 00:05:32 Dobrý den.
    VYPÍSKNUTÍ
  • 00:05:35 Ahoj!
    Ty jsi Nela, viď?
  • 00:05:40 Ahoj, já jsem Pavel.
    Pavel Kříž.
  • 00:05:44 A já jsem z pořadu
    Kousek nebe.
  • 00:05:46 A někdo mi o tobě napsal.
  • 00:05:50 Já bych si s tebou rád
    chvilku popovídal. Můžu?
  • 00:05:53 Čau, ahoj.
  • 00:06:02 Můžu s tebou chvilku mluvit?
    Určitě?
  • 00:06:06 -Na čem pracuješ?
    -Koukám na tebe.
  • 00:06:10 Ty koukáš na mě?
  • 00:06:12 Nelo, prosím tě,
    nám někdo napsal,
  • 00:06:14 ale já ti teď
    ještě nemůžu říct kdo.
  • 00:06:16 Ty se to dozvíš.
    Ty jsi mě úplně vyhodila.
  • 00:06:23 Že koukáš na mě.
    Já jsem z tebe úplně pryč.
  • 00:06:25 Co tady děláš, v té nemocnici?
    Jak to, že se tady
  • 00:06:27 poflakuješ, když máš být ve škole,
    co?
  • 00:06:30 -No, do který nechodím.
    -No, jak je to možný?
  • 00:06:35 Protože já nemám vůbec žádný
    ledviny.
  • 00:06:38 -Tak musím na dialýzy.
    -Musíš na dialýzy.
  • 00:06:41 -Jak často?
    -Každej den.
  • 00:06:43 -Každej den?
    -Kromě neděle.
  • 00:06:45 To máš volno.
    Jak vypadá takový obyčejný den,
  • 00:06:49 když se nepoflakuješ
    po nemocnicích?
  • 00:06:52 No, teď jsem fakt každý den tady,
    kromě té neděle.
  • 00:06:55 Ale dřív jsem chodila
    jednou týdně.
  • 00:06:58 A chodila jsem
    na střední pedagogickou školu,
  • 00:07:04 takže ze mě mohla být
    učitelka.
  • 00:07:06 To ještě bude, ne?
    Co - mohla.
  • 00:07:09 Ale potom...
    A chodila jsem hodně do sboru.
  • 00:07:13 To jsme měli ve středu,
    tím pádem, jak jsem i měla volno,
  • 00:07:17 tak mě tam sanitka vyklopila
    a šla jsem do sboru.
  • 00:07:20 Pak pro mě mamka přijela,
    protože mám nemocný kosti,
  • 00:07:26 tak moc dlouho neujdu.
  • 00:07:27 A jely jsme domů, nakoupit
    a ráno zase sanitkou do nemocnice.
  • 00:07:32 A jaký máš ještě koníčky,
    kromě zpívání?
  • 00:07:35 -Malování a zpívání.
    -Baví tě malovat, jo?
  • 00:07:37 -Co maluješ?
    -Všechno možný olejovkama.
  • 00:07:40 -Ale nejsem kamarád s tužkou.
    -Máš nějakého kluka?
  • 00:07:44 Já jsem se neměl takhle
    přímo zeptat, že jo.
  • 00:07:46 Ale tys mi odpověděla hned.
    Tak to je super.
  • 00:07:49 -A jak se jmenuje?
    -Mirek.
  • 00:07:52 -Tak to je dobře.
    -Když jsme doma, tak přijde.
  • 00:07:55 -A jste v kontaktu telefonem?
    -Jo.
  • 00:07:57 -Tak to je dobře.
    -Volá každej den.
  • 00:07:59 -Tak to je super kluk.
    -Jo.
  • 00:08:01 Prosím tě, já si teď
    ještě na chvilku
  • 00:08:04 promluvím s maminkou,
    ale vrátím se, neboj.
  • 00:08:06 A mám pro tebe překvapení.
    Ale to se dozvíš až za chvilku.
  • 00:08:10 To ti nemůžu všechno hned
    prozradit.
  • 00:08:13 -Tak zatím.
    -Čau.
  • 00:08:15 Ahoj, čau.
  • 00:08:22 Nela se narodila jako zdravá
    holčička.
  • 00:08:24 -Ano.
    -Kdy onemocněla?
  • 00:08:26 Zjistili to v půl roce.
    Tak zhruba.
  • 00:08:29 Pět šest měsíců jí bylo,
    když zjistili rakovinu ledvin.
  • 00:08:36 Pak se odstranila
    jedna ledvina.
  • 00:08:41 A pak ještě měla bloky
    chemoterapie po operaci.
  • 00:08:46 Já vím, že i prošla transplantací.
    Je to tak?
  • 00:08:49 Ta ledvina, co jí zůstala,
    tak nestíhala plnit tu svoji funkci
  • 00:08:53 a v nějakých dvou letech
    byla potřeba dialýza.
  • 00:08:57 A pak následovala transplantace.
  • 00:09:00 Ta transplantovaná ledvina
    fungovala pět šest let.
  • 00:09:06 -Potom ta ledvina vypověděla.
    -Pak měla další transplantaci.
  • 00:09:11 A po měsíci se musel
    ten štěp vyndat,
  • 00:09:14 protože to tělo to vůbec
    nepřijalo.
  • 00:09:17 Takže může vypít půl litru
    denně.
  • 00:09:20 A v těch tekutinách je i jídlo.
    Takže omáčky, polévky, zelenina,
  • 00:09:26 ovoce, meloun - to si kousne,
    nebo fakt kousíček.
  • 00:09:31 Zmrzlinu - všechno,
    co obsahuje hodně vody.
  • 00:09:34 Jogurty, tak to prostě se počítá
    do těch tekutin.
  • 00:09:37 -Vy žijte ve Znojmě.
    -Ano.
  • 00:09:39 A my jsme za vámi chtěli
    přijet do Znojma,
  • 00:09:42 ale teď jste tady
    v pražském Motole.
  • 00:09:45 Proč jste tady?
    Jak dlouho už jste tady?
  • 00:09:47 My jsme tady teď pátý týden.
    Léčí se od června.
  • 00:09:51 Ona má postižené kosti a byla
    potřeba ortopedická operace.
  • 00:09:57 Zpevnit ty kyčle a po dvou letech
    se ty dráty musely vyndat.
  • 00:10:02 Nemůžou tam zůstat nastálo.
  • 00:10:05 Takže se vyndaly ty dráty
    a chytla do těla nějakou sepsi.
  • 00:10:10 Co psychika?
    Jak to zvládá psychicky.
  • 00:10:13 Ona, jak je od toho půl roku
    po těch nemocnicích,
  • 00:10:16 tak jí stačí, když má maminku,
    i když je tak veliká,
  • 00:10:18 tak má maminku u sebe
    a takový to poňuňání večer a tak.
  • 00:10:22 To zvládneme.
    Vzájemně se doplňujeme.
  • 00:10:26 Když zrovna nejste
    tady v Praze v Motole
  • 00:10:29 a máte ten "normální život",
    jste ve Znojmě,
  • 00:10:31 jak vypadá váš denní režim
    s dojížděním, s dialýzou?
  • 00:10:36 Ráno ve čtyři jedeme
    do Motola,
  • 00:10:40 dialýza začíná od 7 nebo od 7:30.
  • 00:10:44 Teď je tedy zkrácená
    na ty tři hodiny.
  • 00:10:46 Oddialýzuje se a jdeme domů.
  • 00:10:49 -Teď je to ještě cesta...
    -Zpátky dvě a půl hodiny.
  • 00:10:52 Když je dobrý provoz
    na dálnici.
  • 00:10:54 A my dojíždíme sanitkou,
  • 00:10:56 protože já sama bych to autem
    nedala.
  • 00:10:58 Nelča lehne a spí
    a já někdy se taky prospím.
  • 00:11:01 Pak můžete fungovat.
  • 00:11:04 -Co tatínek Nely?
    -Ten prostě není.
  • 00:11:08 -Ten není.
    -Ten není.
  • 00:11:10 I soudně, policie ho hledala.
    On není.
  • 00:11:14 Tak prosím.
    Tak jsem zpátky.
  • 00:11:18 Nelo, prosím tě, já mám pro tebe
    nejdřív takový dárek.
  • 00:11:22 Podívej se na něj.
    Pomůžu ti s tím, jo?
  • 00:11:28 -Takovej hezkej papír.
    -To zničíme.
  • 00:11:31 -To je hezčí, co je vevnitř.
    -Jé!
  • 00:11:35 Jsi ráda?
  • 00:11:37 Ale já bych chtěl,
    jestli bys mi něco nenamalovala.
  • 00:11:40 Nemyslím teď hned,
    ale jestli bys nenamalovala
  • 00:11:42 něco jenom pro mě.
    Uděláš to? Jo?
  • 00:11:47 Já se na to budu těšit.
    Tohle je malinkej dárek.
  • 00:11:51 Ale zítra přijdu a mám pro tebe
    obrovský překvapení.
  • 00:11:57 Obrovský!
    A vezmu tě někam sebou. Pryč.
  • 00:12:03 Takže máš úkol
    a máš se na co těšit.
  • 00:12:06 -Tak jo. Pojď sem.
    -Dík.
  • 00:12:12 To je na stůl!
    Já u toho nemusím stát!
  • 00:12:17 -Můžeš malovat i na posteli.
    -To jo.
  • 00:12:23 ZAKLEPÁNÍ
    Ahoj.
  • 00:12:27 -Dneska mám volný ruce.
    -Tak se můžeme obejmout.
  • 00:12:30 Ahoj! Čau. Ahoj.
  • 00:12:35 Jak jsem slíbil, tak plním.
    Jsem tady.
  • 00:12:37 To je dobře.
    A já pro tebe něco mám.
  • 00:12:39 Tak mi to ukaž.
  • 00:12:47 -To jsi udělala...?
    -Jo.
  • 00:12:49 -To jsi včera namalovala?
    -No.
  • 00:12:51 -To jsi stihla?
    -Jo.
  • 00:12:52 Hodinu jsem přemýšlela,
    co ti mám namalovat.
  • 00:12:55 A těma barvičkama,
    který jsi dostala?
  • 00:12:58 Ty jsi neuvěřitelná, Nelo.
    To ti moc děkuju.
  • 00:13:02 Ještě se ale někde tady musíš
    potom podepsat.
  • 00:13:05 -Jo.
    -Moc děkuju, moc.
  • 00:13:08 Máš dneska všechny zdravotní
    povinnosti za sebou?-Hm.
  • 00:13:12 Takže jsi připravená
    na to vyrazit?
  • 00:13:15 -Nemusíš mě vracet.
    -Nemusím tě vracet?
  • 00:13:18 No, uvidím. To se pak ještě
    musím zeptat maminky.
  • 00:13:21 -Jak dlouho už jsi nebyla venku?
    -14 dní.
  • 00:13:25 No, tak to je nejlepší čas
    vypadnout, ne?
  • 00:13:27 -Jo.
    -Tak vypadneme, pojď.
  • 00:13:30 Podej mi ruku. A jdeme!
  • 00:13:43 Pojď sem, pojď.
    Nebreč.
  • 00:13:47 -Ahoj, já jsem Tereza.
    -Ahoj, já jsem...
  • 00:13:52 Nelo, ahoj.
    Já jsem Pavel.
  • 00:13:56 Nelo, já jsem tě vzal
    do ateliéru
  • 00:13:58 a tady tě předám
    do rukou týmu odborníků,
  • 00:14:02 aby se o tebe postarali
    jako o hvězdu, jo?
  • 00:14:05 Protože ty jsi hvězda,
    ne?
  • 00:14:07 Uděláme si tady takový holčičí
    sraz. Co ty na to?
  • 00:14:44 HUDBA
  • 00:14:46 Že jsem si to mohla zkusit,
    jak to fakt mají ty modelky.
  • 00:14:49 A že to je prostě strašně
    složitý.
  • 00:14:54 Vlasy, tohle, srovnat...
    Nevím.
  • 00:14:59 Ale zvykla bych si.
  • 00:15:10 To je úplně úžasný,
    že vidíš ty šminky a tohle...
  • 00:15:13 A to ne to a to je na to.
    Jé!
  • 00:15:27 Nejvíc mě asi baví focení.
    A pak malování a oblíkání.
  • 00:15:32 Úžasný, bombový.
    Špičkový, nejlepší.
  • 00:15:41 Ježišmarija! Jé!
  • 00:15:46 Dobrý?
  • 00:15:49 -Jo? Líbí?
    -Já nemůžu brečet.
  • 00:15:53 Co bys brečela?
  • 00:15:58 Dobrý den.
  • 00:16:02 Tak co?
    Už jsi někdy v takovým autě byla?
  • 00:16:06 -Ne!
    -Tak si užívej.
  • 00:16:11 POMALÁ PÍSEŇ
  • 00:16:57 -Nelo, ty víš, kde jsme, viď?
    -Hm.
  • 00:17:01 Ve Státní opeře.
    A já jsem tě chtěl pozvat na operu.
  • 00:17:05 Využiju toho,
    jak tě nádherně vyšperkovali.
  • 00:17:10 Ale ještě předtím,
    než se na ni spolu podíváme,
  • 00:17:13 tak já bych chtěl,
    abychom někoho potkali.
  • 00:17:15 Já ti někoho představím.
  • 00:17:23 Dobrý večer.
  • 00:17:25 Nelo, já bych ti chtěl
    představit pana režiséra Trošku.
  • 00:17:28 Máš moc ráda jeho filmy.
    A on tu dnešní operu režíroval.
  • 00:17:35 -Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:17:37 Co brečíš?
    Já tě nesežeru.
  • 00:17:46 On ti tady trošku ukáže,
    jak to probíhá v zákulisí.
  • 00:17:50 Chceš?
  • 00:17:52 Tyhle ty provazy
    jako znázorňují les.
  • 00:17:56 Tady se na tady to plátno
    promítá film.
  • 00:17:59 Uvidíš, že sem přijede princ
    na koni se svojí družinou.
  • 00:18:03 A takhle jdou jako na kameru
    a najednou vyjdou živí na scénu.
  • 00:18:07 Je to takhle propojený.
  • 00:18:08 No a tohle je jako jezírko, tady
    tančí ty víly, tady všude.
  • 00:18:14 Tady sedí vodník.
    Tohle je ježibaby chaloupka.
  • 00:18:16 Podívej se na to.
    To je na kolečkách.
  • 00:18:18 Oni to přitlačí, přivezou.
    A tady potom ona zpívá
  • 00:18:21 tu krásnou árii
    Měsíčku na nebi hlubokém.
  • 00:18:24 A tadyhle to je takzvané
    propadlo.
  • 00:18:29 A tam si stoupne ta Rusalka, na to,
    a ono to s ní vyjede nahoru.
  • 00:18:35 Takže to uvidíš.
    Támhle někde budeš sedět.
  • 00:18:37 Podívej, jak je to krásný.
    Ten nádherný strop a všecko.
  • 00:18:41 Ty budeš sedět v támhle té lóži,
    v 21.
  • 00:18:44 Takže uvidíš,
    jak ona vyjíždí nahoru,
  • 00:18:46 potom se ponoří jako do jezera.
    Nebo vyjede i vodník a tak dále.
  • 00:18:52 -Dobrý večer.
    -Ahoj.
  • 00:18:55 -Dobrý večer.
    -Tady vám vedu slečnu Nelu.
  • 00:18:59 Která se přišla podívat
    na Rusalku.
  • 00:19:01 Nelinka.
    Nelinko, máš krásné jméno.
  • 00:19:05 -Ty sis přála vidět Rusalku?
    -To je Rusalka.
  • 00:19:09 -A támhle je Ježibaba.
    -Ahoj. -Ahoj.
  • 00:19:13 Tohle je do Labutího jezera.
    To je balerína.
  • 00:19:17 Má na sobě i takovou aplikaci
    jako peří.
  • 00:19:20 Vidíš to?
    Takže to je Labuť.
  • 00:19:24 -Ty jsou hezký.
    -Tyhle jsou třeba hezký.
  • 00:19:27 Ty by ti slušely.
    Takhle, podívej.
  • 00:19:33 A tady jsme přímo uprostřed
    hlediště.
  • 00:19:36 Nad sebou máš krásný strop
    a ten lustr.
  • 00:19:38 Vidíš to, nádherný.
    První balkon.
  • 00:19:42 Ty budeš sedět v támhle té lóži.
    Teď nevím, která to je.
  • 00:19:46 Takže to krásně uvidíš celé
    to představení tady odtud.
  • 00:19:51 Tak pojď, kočko.
  • 00:19:55 -Jak se ti líbila prohlídka?
    -Hrozně moc.
  • 00:19:58 Tak víš co?
    Já ti pomůžu z kabátu.
  • 00:20:03 Opatrně.
  • 00:20:09 -Já to odnesu.
    -Rozluč se s panem režisérem.
  • 00:20:11 Kočko, těšilo mě moc.
    Měj se fajn. Držím ti palečky.
  • 00:20:16 -Děkuju moc.
    -Já taky moc děkuju.
  • 00:20:18 Hezký večer.
    Ať se ti to líbí.
  • 00:20:22 -Mluvila jsi s Rusalkou?
    -Jo, pozdravily jsme se.
  • 00:20:26 Je to krásná Rusalka.
  • 00:20:28 Co z toho divadla
    na tebe nejvíc zapůsobilo?
  • 00:20:32 Co byl největší zážitek?
  • 00:20:35 Hlavně, jak je to divadlo veliký.
    A prostě...
  • 00:20:40 Že mají jenom tři barvy.
    Zlatou, bílou a červenou.
  • 00:20:44 To je hrozně hezký.
  • 00:20:50 HUDBA A ZPĚV Z PŘEDSTAVENÍ
    RUSALKY
  • 00:21:11 Přivítejte Nelu
    s maminkou Boženou.
  • 00:21:29 -Ahoj.
    -Čau.
  • 00:21:32 -Jak se máš?
    -Dobrý.
  • 00:21:35 -Jsem ráda, že tě vidím.
    -Já jsem taky rád, že tě vidím.
  • 00:21:38 Vzpomínáš na ten nádherný den,
    co jsme prožili?
  • 00:21:43 Jo, hrozně často.
    Ještě i dneska ráno.
  • 00:21:48 Protože jsem si donesla ten kožich,
    co mi dali.
  • 00:21:54 Já vím, že tehdy,
    když jsem tam vpadl na ten pokoj,
  • 00:21:58 tak to byla opravdu přepadovka,
    naprosto nečekaně.
  • 00:22:03 Co ti v tu chvíli proběhlo
    hlavou?
  • 00:22:06 Já nevím.
    Úplně všechno možný.
  • 00:22:09 Hlavně, že ses objevil
    a že to bylo prostě úžasné,
  • 00:22:13 že tě vidím naživo a ne jenom v těch
    seriálech a filmech.
  • 00:22:17 Ty jsi byla v Motole
    5 týdnů v kuse.
  • 00:22:21 Je to tak? Nebo dýl?
    Jak to tam probíhalo každý den?
  • 00:22:25 Pravidelně jsi dostávala dialýzu,
    co ještě s tebou prováděli?
  • 00:22:28 Dialýzu, antibiotika,
    potom mně bylo špatně,
  • 00:22:32 teploty - všechno možný.
  • 00:22:34 A potom, jak mi už bylo dobře
    a nemohla jsem ven,
  • 00:22:37 protože jsem měla furt
    ten zánět, nebo co,
  • 00:22:40 tak to bylo strašně dlouhý.
  • 00:22:42 Co jsi tedy dělala
    ve volných chvílích?
  • 00:22:44 Malovala.
  • 00:22:46 Neznám moc lidí, kteří,
    když přijdou do opery,
  • 00:22:49 že by řekli:
    "To je zajímavý,
  • 00:22:52 že tady jsou vlastně
    jenom tři barvy.
  • 00:22:54 Červená, zlatá..."
    A jaká ještě?-Bílá.
  • 00:22:58 Bílá.
    Toho si málokdo všimne.
  • 00:23:01 Všimne si spousty věcí -
    výzdoby, lustru...
  • 00:23:03 A ty si všimneš barev.
    Máš ohromný talent na ty barvy.
  • 00:23:07 -O tom není pochyby.
    -Asi jo.
  • 00:23:11 Když jsem ti řekl, že tě unesu,
    měla jsi potuchu, kam tě unesu?
  • 00:23:19 -Ne.
    -A bylo ti to jedno.-Jo.
  • 00:23:21 Hlavně, že jsem byla s tebou
    a pryč.
  • 00:23:25 Já to beru jako poklonu.
  • 00:23:32 A co jsi cítila,
    když si tě vzali do parády
  • 00:23:35 v ateliéru jako filmovou hvězdu?
  • 00:23:38 Úplně úžasně.
    To nejde popsat.
  • 00:23:42 Nemusíš se o nic starat,
    nemusíš vymýšlet,
  • 00:23:45 co si vezmeš na sebe - že to úplně
    všechno vymyslejí za tebe.
  • 00:23:51 -A co focení?
    -No...
  • 00:23:55 Tebe to bavilo.
    Ty jsi byla velmi šikovná.
  • 00:23:59 -Asi jo.
    -Já myslím, že jo.
  • 00:24:02 -Ale ty jsi ty fotky neviděla.
    -Ne.
  • 00:24:05 -Jenomže já jsem je viděl.
    -Ježišmaria.
  • 00:24:09 Žádný ježišmaria.
    Já ti je teď ukážu.
  • 00:24:12 Protože vypadáš naprosto úžasně.
    Jsi opravdu fotogenická.
  • 00:24:18 -Tady je máš a podívej se.
    -Ty brďo.
  • 00:24:24 To vůbec nejsi ty.
  • 00:24:26 Poznáváš tu slečnu?
    Kdo to je?
  • 00:24:29 Je to Nela?
    MAMINKA: Ty jsou krásný.
  • 00:24:33 Já jsem tě sotva poznal,
    jak úžasně vypadáš.
  • 00:24:36 Co si myslíš?
  • 00:24:39 Bez těch brýlí
    jsi někdo úplně jiný.
  • 00:24:42 No. Když nevidím.
  • 00:24:44 Ale teď brýle máš.
    Jsou úžasný!
  • 00:24:50 -Že jo?
    -Hm.
  • 00:24:52 Dobře, to říká maminka.
  • 00:24:54 Maminka řekne kdykoliv,
    že je všechno úžasný. To znám.
  • 00:24:57 -To zase ne.
    -Ale já to chci slyšet od tebe.
  • 00:24:59 Co si o tom opravdu myslíš?
  • 00:25:02 Kdybych nevěřila, že jsem to já,
    tak je to cizí.
  • 00:25:06 Je to nějaká modelka, viď?
    Mohla bys to dělat, to ti řeknu.
  • 00:25:09 Opravdu jsi fotogenická.
    To myslím naprosto vážně.
  • 00:25:13 Moc ti to sluší.
  • 00:25:15 Co naše jízda, když tě potom
    vyšvihli limuzínou?
  • 00:25:19 -Pamatuješ si?
    -Jo.
  • 00:25:22 Jsem ti zahřívala ruce.
    Měl jsi je studený.
  • 00:25:27 To tady nemůžeš prozrazovat,
    prosím tě.
  • 00:25:30 Teď jsi to prozradila v televizi.
    Mně byla zima, tobě ne.
  • 00:25:35 Tak to tady takový věci neříkej.
    Počkej, jedeme dál.
  • 00:25:47 A co opera?
    Setkání s panem Troškou.
  • 00:25:51 -To bylo velký překvapení, ne?
    -Jo.
  • 00:25:56 A když tě prováděl,
    co všechno tě zaujalo?
  • 00:25:59 No, že někdo mohl vymyslet hlavně,
    jak ta Rusalka vyjížděla,
  • 00:26:06 že ten propadák,
    nebo jak se to jmenuje.
  • 00:26:08 Nebyl to propadák.
    Kdyby se Zdeněk Troška dozvěděl,
  • 00:26:14 že to byl propadák.
    To byla hezká opera.
  • 00:26:17 -Jak to vyjíždělo.
    -To propadliště, že jo.-Jo.
  • 00:26:21 No, propadák, pozor, to jsou slova,
    která nesmíš v divadle říct.
  • 00:26:25 Na to pozor.
    A určitě jste přemýšleli,
  • 00:26:28 Nelo, maminko,
    kdo nám o vás napsal,
  • 00:26:32 kdo si tohle to přání
    pro tebe přál?
  • 00:26:36 Kdo si přál, abychom pro tebe
    udělali něco krásného?
  • 00:26:40 Napadá tě někdo?
  • 00:26:45 Ne?
  • 00:26:48 -Asi ne.
    -Tak, prosím tě.
  • 00:26:51 -Fakt ne.
    -Máš kolem sebe tolik lidí,
  • 00:26:53 kteří tě mají rádi,
    to je jasný.
  • 00:26:56 Tak určitě máš na někoho podezření,
    ne?
  • 00:27:02 -A co vy, Boženo?
    -Já jo.
  • 00:27:05 -Podezření?
    -Hm.
  • 00:27:07 -Tušíte to? Tak řekněte.
    -Anička?
  • 00:27:13 Nelo?
    Myslíš, že maminka má pravdu?
  • 00:27:17 -Naše Anička?
    -No, naše.
  • 00:27:21 Tak já vás nebudu napínat.
    Přivítejte paní Annu!
  • 00:27:34 -Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:27:36 -Ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:27:47 Neplakej.
  • 00:27:49 Řeknete Nele, v jakém okamžiku
    jste nám poslala mail?
  • 00:27:52 Když jsem čekala Aleška,
    tak před porodem.
  • 00:27:55 Bylo to čekání na ten porod dlouhý,
    tak jsem myslela na tebe.
  • 00:28:01 MAMINKA: Ty jsi hodná.
  • 00:28:06 Neplakej.
  • 00:28:09 Nelo, Boženo, teď můžete něco říct
    tady o Aničce.
  • 00:28:14 -Co byste chtěly říct?
    -Je to zlatá duše.
  • 00:28:20 -Nelo, je to dobrá kamarádka?
    -To je víc než kamarádka.
  • 00:28:27 Aničko, vy jste viděla
    reportáž?
  • 00:28:30 Moc se mi líbila.
    Děkuju.
  • 00:28:33 Myslíte, že jsme Nele
    aspoň trošku splnili sen?
  • 00:28:36 Moc hezký den.
  • 00:28:39 A jsi kočka,
    tam ti to strašně slušelo.
  • 00:28:43 Úplná modelka.
    Jsem na tebe pyšná.
  • 00:28:46 -Děkuju ti moc.
    -Nemáš za co.
  • 00:28:49 Mám. Za hodně.
  • 00:28:55 No a já děkuji i vám.
    To je samozřejmě pro vás.-Děkuji.
  • 00:29:02 No a vám přeju,
    aby tohle to byl jenom začátek
  • 00:29:06 jenom samých dobrých zpráv
    a splněných snů.
  • 00:29:10 -Rozloučíme se.
    -Děkuju.
  • 00:29:13 -Tebe si nechám na konec.
    -Děkuju.
  • 00:29:15 -Pojď sem.
    -Děkuju.
  • 00:29:23 Říká se, že přítel je člověk,
  • 00:29:25 který přichází tehdy,
    když ostatní odešli.
  • 00:29:28 A paní Eva, dárkyně dalšího snu,
    o tom ví své.
  • 00:29:31 V nejtěžších chvílích se mohla
    spolehnout jenom sama na sebe,
  • 00:29:34 ale také na svou kamarádku Věru,
    pro kterou je pomoc druhým
  • 00:29:37 věc naprosto samozřejmá
    a přirozená.
  • 00:29:43 Tentokrát jsme zůstali
    v Praze.
  • 00:29:45 Náš příběh se odehrává
    tady na sídlišti Černý Most.
  • 00:29:50 Kde už léta žije se svými dětmi
    paní Eva.
  • 00:29:53 Je to velmi milá a sympatická
    žena.
  • 00:29:56 Jak ale víme, osud si nevybírá
    a tak se jim nedávno
  • 00:29:59 začal dost komplikovat
    život.
  • 00:30:02 Nebyla daleko od toho, aby skončila
    i se svýma dětma na ulici.
  • 00:30:06 Štěstím v neštěstí
    byla pro ni kamarádka Věra,
  • 00:30:11 která při ní stála
    jako strážný anděl,
  • 00:30:13 přestože sama zažívala
    velikou bolest.
  • 00:30:16 Pro matku dokonce tu největší.
    Utěšit ji bohužel nedokážeme,
  • 00:30:20 ale kousek nebe pro anděla
    bychom snad snést mohli.
  • 00:30:27 Jedna dva tři...
    Nechybí tady někdo?
  • 00:30:33 Nemá vás být pět?
    Kdo chybí?
  • 00:30:36 Ségra chybí.
    A další brácha Kuba.
  • 00:30:40 -A kde jsou?
    -Ty jsou v práci a ve škole.
  • 00:30:43 Ve škole ségra
    a brácha je v práci.
  • 00:30:47 -Holky, kde máte maminku?
    -Támhle.
  • 00:30:49 Tak já si s ní jdu popovídat.
    Zatím si hrajte.
  • 00:30:54 5 dětí.
    Tomu je těžko uvěřit,
  • 00:30:59 protože vy vypadáte úžasně.
    -Děkuju.
  • 00:31:01 -Musí být všechny hrozně hodné.
    -Jsou strašně hodné.
  • 00:31:03 Vůbec nezlobí, nikdy nezlobily
    a určitě nebudou zlobit.
  • 00:31:07 No, tak vidíte.
    Protože vypadáte tak skvěle.
  • 00:31:09 My jsme se dnes sešli
    kvůli vaší kamarádce Věře.
  • 00:31:12 Řekněte mi něco o ní.
    Jaký to je člověk?
  • 00:31:16 No, Věra je hrozně...
    Takhle, je to hrozně
  • 00:31:21 srdečný člověk, hodný, který je
    takový pohodový, radostný.
  • 00:31:27 Když třeba Věra přijde na návštěvu,
    tak se ten byt úplně rozzáří,
  • 00:31:32 protože ona je plná úsměvů
    a ráda dělá lidem radost.
  • 00:31:35 Jak dlouho jste kamarádky?
  • 00:31:37 My jsme se původně seznámily
    tady asi před 20 lety.
  • 00:31:40 Začalo se obydlovat,
    osídlovat,
  • 00:31:42 tak my jsme byly mezi prvníma,
    kdo tu bydlel.
  • 00:31:44 Tak občas se taková...
    Pár lidí se scházelo.
  • 00:31:49 Tam byla taková malá hospůdečka,
    kolem zaparkované kočárky a tak.
  • 00:31:53 Tam jsme si začaly povídat.
  • 00:31:55 A z toho vlastně postupně vzniklo
    takové kamarádství.
  • 00:31:59 Které přerostlo v takové
    hodně velké přátelství,
  • 00:32:02 že jsem zjistila,
    že ona je fakt úžasný člověk.
  • 00:32:04 A v posledních třech letech
    mi opravdu hodně pomohla.
  • 00:32:07 Slyšíš mě?
  • 00:32:10 Vlastně po 6letém partnerství
    mě opustil přítel,
  • 00:32:13 bylo to v době,
    kdy jsem čekala své páté dítě,
  • 00:32:17 malého Kristiána.
  • 00:32:19 Byla jsem tenkrát asi v desátém
    týdnu.
  • 00:32:21 A on nejenom,
    že mě přítel opustil,
  • 00:32:24 ale nechal mě i zcela
    bez prostředků.
  • 00:32:27 Z té malé mateřské,
    kterou jsem dostávala,
  • 00:32:29 nešel ani zaplatit nájem,
    natož...
  • 00:32:32 Chybělo mi strašně moc prostředků
    třeba i na jídlo.
  • 00:32:34 A v té době třeba Věra
    k nám dvakrát třikrát za týden
  • 00:32:38 přišla s taškou plnou ovoce
  • 00:32:41 a nějakého masa,
    abych mohla něco uvařit.
  • 00:32:45 Já jsem třeba u té Věry zjistila,
    že ona není člověk,
  • 00:32:48 který, když vám něco dává,
    čeká zavázanost nebo vděk.
  • 00:32:51 Ona to dává, protože ji to naplňuje,
    když může dávat.
  • 00:32:54 A čím víc ji znám
    a ona mi vypráví o jiných lidech,
  • 00:32:58 kterým ona pomáhá,
    protože to nejsem jenom já,
  • 00:33:01 tak ona se vždycky úplně
    rozzáří.
  • 00:33:04 A to je na ní hrozně krásný.
    A třeba se mi stalo,
  • 00:33:06 že napadl první sníh
    a Věrka nám volá a říká:
  • 00:33:11 "Tak holky, jste venku?"
    Já říkám:
  • 00:33:14 "Víš, když my nemáme oteplovačky.
    Holky ze všeho vyrostly a tak."
  • 00:33:17 Asi za dvě hodiny zvonek,
  • 00:33:20 Věrka jestli může na chvilku
    nahoru.
  • 00:33:22 A přinesla dětem oteplovačky,
    rukavice, čepice a říká:
  • 00:33:27 "Tak, holky, šup na sníh!"
    Takže to jsou věci,
  • 00:33:29 který by člověk ani nečekal
    a který mě vždycky dostaly.
  • 00:33:33 -Tak taková je asi Věra.
    -A Věra chodí, září,
  • 00:33:39 pomáhá a sama má jednoduchý,
    krásný život?
  • 00:33:43 No, to bych neřekla,
    že má úplně jednoduchý život.
  • 00:33:46 Před dvěmi lety jí v listopadu
    zemřela dcera a to musím říct,
  • 00:33:50 že na chvilku
    se ten její rozzářený úsměv
  • 00:33:53 a ten pohled z těch očí
    vytratil.
  • 00:33:56 Měla tam obrovskou bolest,
    kterou má pořád jakoby v srdci,
  • 00:34:00 ale přesto na lidi nezanevřela
    a pomáhá jim dál.
  • 00:34:03 Tak teď mi řekněte -
  • 00:34:05 čím bychom mohli Věře
    udělat opravdu radost?
  • 00:34:08 Ona není moc zvyká odpočívat
    a myslím si,
  • 00:34:10 že by si zasloužila nějaký
    odpočinek, nějaký relax,
  • 00:34:13 kde by si fakt odpočinula
    i ta její dušička,
  • 00:34:16 tělo a přišla na jiný myšlenky.
  • 00:34:21 -Holky, máte rády tetu Věru?
    -Hm!
  • 00:34:23 -A jaká je?
    -Hodná.
  • 00:34:25 A proč je hodná?
    Co na ní máte rádi?
  • 00:34:27 Protože ona nám vždycky
    přinese něco dobrýho.
  • 00:34:30 -I bonbóny, třeba.
    -I bonbóny, dobře.
  • 00:34:35 Tak když je hodná,
    tak na ni taky budeme hodní, ne?
  • 00:34:38 -Ukážete mi, kde bydlí?
    -Hm.
  • 00:34:40 Tak mě veďte!
  • 00:34:46 -Tady by to už mělo někde být, ne?
    -Tady.
  • 00:34:50 Tak já děkuju za doprovod.
    Teď už musím sám.
  • 00:34:53 -Aby se to neprozradilo, jo?
    -Hm.
  • 00:34:56 -Tak díky, zatím. Mějte se hezky.
    -Vy taky. Děkujeme. Na shledanou.
  • 00:35:05 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:35:06 -Vy jste paní Věra?
    -Ano.
  • 00:35:08 -Já se jmeuju Pavel Kříž.
    -Věra Vlasáková.
  • 00:35:11 Jsem z pořadu Kousek nebe
  • 00:35:13 a moc rád bych si s vámi
    popovídal.
  • 00:35:14 -Pustíte nás dál na chviličku?
    -Pojďte.
  • 00:35:18 Já jsem tady proto,
    že nám někdo napsal,
  • 00:35:21 že jste úžasná, skvělá žena,
    která má velkou radost
  • 00:35:27 z toho, když může pomoct
    někomu druhému.
  • 00:35:29 O tom jsem si s váma
    chtěl chvilku popovídat.
  • 00:35:32 Vy máte dneska volno,
    protože jsme vás zastihli doma,
  • 00:35:35 nejste v práci.
  • 00:35:37 Co jste měla v plánu dělat?
    Jestli to není tajemství.
  • 00:35:39 Víceméně jsem nic konkrétního
    neměla.
  • 00:35:42 Takže nevadí,
    že jsme vás takhle přepadli.
  • 00:35:44 -Tak svým způsobem nevadí.
    -Tak vidíte, no!
  • 00:35:47 A to už je první pozitivní věc.
    Vraťme se k tomu pomáhání.
  • 00:35:51 Slyšel jsem, že to děláte ráda.
    Je to pravda?
  • 00:35:55 Tak já nevím,
    jestli vědomě někomu pomáhám.
  • 00:36:02 Je fakt, že mám okolo sebe
    pár lidí,
  • 00:36:05 který mám ráda,
    který třeba nejsou v úplně
  • 00:36:07 dobré situaci a je pravda,
    že mě těší,
  • 00:36:10 když jim můžu pomoct
    nebo udělat radost.
  • 00:36:12 Já vím, že jste prožila
  • 00:36:15 nějakou bolestnou záležitost
    ve svém životě.
  • 00:36:18 -Můžu se zeptat, co se stalo?
    -Umřela mi dcera.
  • 00:36:22 Teď v listopadu to budou dva roky.
    Když to člověk srovná s ledačíms,
  • 00:36:26 co třeba prožil,
    nebo co má za sebou,
  • 00:36:30 tak to je asi doopravdy
    to nejhorší.
  • 00:36:32 To asi může posoudit
    každý ten rodič,
  • 00:36:34 kdo přijde o své dítě.
  • 00:36:37 -Kolik jí bylo?
    -Bylo jí 22.
  • 00:36:41 -Teď by jí bylo v srpnu 24.
    -A co se stalo?
  • 00:36:47 Já se přiznám,
    že dost dobře ani nevíme.
  • 00:36:50 Ona mně zatelefonovala,
    že jí je špatně,
  • 00:36:52 já jsem obratem volala lékařce,
    ale ten den zrovna
  • 00:36:55 nějakým způsobem neordinovala,
    zastupovala ji jiná lékařka.
  • 00:36:58 A druhý den mi už jenom zavolali
    do práce z Bulovky,
  • 00:37:03 že tam ráno přijela
    a asi po hodině a půl,
  • 00:37:08 kdy ji ošetřovali na té JIPce,
    tak že už ji nezachránili.
  • 00:37:16 To je věc, se kterou se rodič
    nikdy nevyrovná.
  • 00:37:20 To bude pořád ve vás.
  • 00:37:23 Ale nějakým způsobem ten život
    musí jít dál, když se to stane.
  • 00:37:26 Jak jste se s tím poprala vy,
  • 00:37:29 že jste vůbec mohla
    normálně dál pokračovat?
  • 00:37:32 Spousta lidí
    se po takové události uzavře,
  • 00:37:35 přestane komunikovat.
  • 00:37:37 -A vy vlastně děláte opak.
    -Psychicky vám nikdo moc neporadí.
  • 00:37:42 S tím se musíte vypořádat sám.
  • 00:37:44 S tou bolestí,
    kterou v tu chvíli prožíváte,
  • 00:37:48 s takovou hroznou prázdnotou -
    to trvá dost dlouho.
  • 00:37:52 A tak musíte fungovat dál.
  • 00:37:57 -A jak odpočíváte?
    -Jak odpočívám?
  • 00:38:00 To vypadalo, že vůbec neznáte to
    slovo!
  • 00:38:03 Že jste se...
    Ale podívala jste se na mě,
  • 00:38:06 jako bych to řekl
    nějakým jiným jazykem.
  • 00:38:09 Jak relaxujete,
    když potřebuje tělo i mysl?
  • 00:38:13 Zajdu si třeba ke kamarádce
    na kafčo a popovídáme.
  • 00:38:17 To je samozřejmě záležitost,
    ale to není opravdový relax.
  • 00:38:23 Víte co?
    Já mám pro vás takový překvapení.
  • 00:38:27 Jestli jste plánovala,
    že budete dělat pochůzky,
  • 00:38:30 praní a takové věci,
    tak to dělat nebudete.
  • 00:38:34 -Nebudu.
    -Má skvělou příležitost
  • 00:38:38 váš přítel, aby se do toho
    pustil za vás.
  • 00:38:41 Protože vy se budete mít
    na chvilku jako v ráji
  • 00:38:45 a budete relaxovat.
    Potřebujete jenom,
  • 00:38:48 abyste si na to sbalila
    pár věcí,
  • 00:38:50 protože teď nebudete
    pár nocí spát doma.
  • 00:38:55 -Tak všechno sbaleno?
    -To právě nevím.
  • 00:38:57 -Nevím, co jsem sbalila.
    -To zjistíte, co jste zapomněla.
  • 00:39:03 Tak, paní Věro, já myslím,
    že můžete s klidným srdcem odjet.
  • 00:39:09 Kdyby Milan potřeboval
    pomoct s něčím,
  • 00:39:12 s čím jste ho zaúkolovala,
    tak já mu pomůžu.
  • 00:39:15 -To jsem právě vůbec nestihla!
    -Tak tím líp.
  • 00:39:17 Aspoň si taky trošku odpočine.
  • 00:39:20 Tak já vám přeju šťastnou cestu
    a uvidíme se.
  • 00:39:22 -Milane, ahoj.
    -Tak si to užij.
  • 00:39:26 -Pojďte.
    -Děkuju.-Prosím.
  • 00:39:41 No, napnutá jsem. Určitě.
  • 00:39:44 Na jednu stranu se těším,
    na druhou jsem nervózní.
  • 00:39:49 Věra zatím netuší,
    že jede do Budapešti.
  • 00:39:53 Byla jsem někde v zahraničí.
    Jako studentka jsem byla
  • 00:39:55 u Balatonu s kamarádkama.
    Jinak jsem v zahraničí nebyla.
  • 00:39:58 A možná nějaký takový ten
    nákupní výlet do bývalé NDR.
  • 00:40:04 Jinak jsem nebyla.
    Když tak cestuji jenom po Čechách.
  • 00:40:24 Jsem překvapená.
    Ještě to musím rozdejchat.
  • 00:40:54 HOVOŘÍ MAĎARSKY
  • 00:41:07 PŘEKLÁDÁ DO SLOVENŠTINY:
    Vítají vás v hotelu.
  • 00:41:09 Všechno máte k dispozici,
    co si budete přát.
  • 00:41:11 Můžete jít do welness centra.
  • 00:41:13 Když budete něco potřebovat,
    tak se na ně klidně obraťte.
  • 00:41:17 Budou vám všichni
    k dispozici.
  • 00:41:40 "Dobré ráno, doufám,
    že jste odpočatá
  • 00:41:42 a dobře naladěná na dnešní den.
  • 00:41:45 Nejdete do práce,
    nemusíte nikam spěchat.
  • 00:41:48 Dnes vás čekají
    jen samé příjemné věci.
  • 00:41:52 V klidu dopijte kávu nebo čaj,
    pak sejděte o patro níž,
  • 00:41:57 nahlaste se na recepci a uvidíte.
    Váš Pavel."
  • 00:42:07 Myslím si, že ten relax
    by potřeboval přítel určitě.
  • 00:42:10 A taky z rodiny spousta lidí.
    Vůbec spoustě lidem
  • 00:42:13 bych to ráda dopřála,
    kdyby to bylo v mé moci.
  • 00:42:21 Bylo to strašně příjemný.
  • 00:42:24 Teploučký, heboučký, kamínky
    úžasný...
  • 00:42:28 Pokožka to asi potřebovala.
    V tom směru ji strašně zanedbávám.
  • 00:42:31 Takže bezvadný.
    Je to hrozně příjemný.
  • 00:42:36 Je to trošku zvláštní.
    Člověk je tady jakoby cizí,
  • 00:42:39 de facto s cizíma lidma,
    i když jsou všichni
  • 00:42:41 strašně příjemní,
    tak trošku smutno je, v tom pokoji.
  • 00:42:45 Ale jinak fajn.
  • 00:42:51 Cesta byla náročná, bylo to
    7 hodin cesty bez cigarety.
  • 00:42:56 Psali jsme si, že je trošku
    zaskočená těma kamerama,
  • 00:42:59 ale myslím si,
    že až se tam objevím,
  • 00:43:01 že se to trošku zklidní.
  • 00:43:32 HOVOŘÍ MAĎARKY
    Dobrý den.
  • 00:43:35 -PŘEDSTAVUJE Agněžku...
    -Dobrý den.
  • 00:43:39 David. A to jsou pro vás šatičky,
    protože to bude vaše
  • 00:43:43 krásná učitelka tance,
    která vás naučí tancovat
  • 00:43:47 různé typické maďarské
    tance.
  • 00:43:50 Ježišmarija!
    A botky taky, jo?
  • 00:43:53 No, byla jsem samozřejmě nesvá
    z toho převlečení.
  • 00:43:56 To jsem si nebyla jistá,
    jestli je to ono.
  • 00:44:00 Z tance jsem asi ani moc
    strach neměla...
  • 00:44:03 Určitě by to člověku šlo líp,
    kdyby byl mladší.
  • 00:44:06 Ale jinak tanec dobrý.
  • 00:44:19 VYHRÁVÁ HUDBA
  • 00:44:30 To je dívčí část.
  • 00:44:32 Potom by měl přijít nějaký muž,
    chlapec...
  • 00:44:36 A on také ukáže,
    jak šikovný je on.
  • 00:44:39 On má místo láhve hůl.
  • 00:44:43 Ten chlapec krouží okolo té dámy
    a ukazuje té dámě,
  • 00:44:47 jak kolem ní krouží,
    jak je šikovný.
  • 00:44:51 -A ona jde najít nějakého muže.
    -Dobře.
  • 00:44:54 Máme chlapa?
    Máme, máme.
  • 00:45:10 Já jsem tady zaskočená ze spousty
    jiných věcí, v tu chvíli.
  • 00:45:14 Jo, tak určitě.
    Překvapilo mě to mile.
  • 00:45:17 Jeho určitě ne.
    Ale tak říkala jste,
  • 00:45:21 že je tady plno mužských a že
    nějakého vyberete. Nevěděla jsem.
  • 00:45:24 Myslela jsem si nějakého fakt
    tanečníka.
  • 00:45:31 Zastavte, zastavte
    u té láhve.
  • 00:45:39 Já jsem to kdysi,
    ještě na základce tancoval.
  • 00:45:43 Ale to už je let.
    Takže to člověk zapomene.
  • 00:45:45 No ne, čardáš taky,
    protože jsem chodil
  • 00:45:48 s romskými spolužáky do školy,
    tak nás to tam takhle učili.
  • 00:46:20 Jedlík je velikej.
    Já jsem byla zvyklá,
  • 00:46:24 že jsme uvařili a měli jsme to
    s dětma na tři dny.
  • 00:46:28 Tak to neplatí.
    Většinou už tam druhý den nic není.
  • 00:46:32 Jedlík je velký. Rád jí. To baští.
    To by se možná dalo zařadit
  • 00:46:35 i mezi toho koníčka,
    to je pravda.
  • 00:46:38 No a má rád sladký,
  • 00:46:40 takže já potom musím taky péct
    buchty...
  • 00:46:45 MILAN: Když jsme se seznámili,
    chodili jsme spolu
  • 00:46:48 asi tři čtyři měsíce,
    tak mi chtěla udělat radost.
  • 00:46:50 Tak mi udělala guláš
    a dala mi jich tam 9.
  • 00:46:54 Chili papričky.
    Bylo to výborný.
  • 00:46:57 Já mám hodně rád pálivý.
  • 00:47:02 To byl klasický maďarský guláš,
    teda.
  • 00:47:30 Je hrozně spokojená,
    protože tohle asi nikdy nikde,
  • 00:47:34 a možná ani nezažije.
    Asi tady na takovýhle hotel
  • 00:47:40 a takový relax
    finančně mít nebudeme.
  • 00:47:46 Protože vlastně
    z práce do práce...
  • 00:47:56 Milan je přítel, jsme spolu 13 let,
    možná pomalu už 14.
  • 00:48:02 Seznámili jsme se samozřejmě
    už v období,
  • 00:48:05 kdy jsme měli každý nějaký
    předcházející vztah za sebou,
  • 00:48:09 každý máme nějaké své děti.
  • 00:48:12 Narazili jsme na sebe náhodou
    a bylo nám spolu prostě fajn,
  • 00:48:14 nějakým způsobem jsme se poznali
    a žijeme spolu, no.
  • 00:48:18 Je to partner, kterému věřím,
    je na něj spolehnutí,
  • 00:48:24 samozřejmě, že ho mám ráda,
    miluju ho,
  • 00:48:27 po celé ty roky jsme spolu.
  • 00:48:30 Myslím, že mě nějakým způsobem
    nikdy nezradil
  • 00:48:34 a podržel v těch situacích,
    kde to bylo potřeba.
  • 00:48:38 To si myslím,
    že je hrozně důležitý.
  • 00:49:28 Co bych vzkázala tomu,
    kdo mně to nadělil?
  • 00:49:32 Určitě, že je to překvapující,
    ale že mu strašně moc děkuju,
  • 00:49:35 že je to hrozně hezký,
  • 00:49:37 protože bych se sem třeba
    jen tak nedostala.
  • 00:49:42 A prostě ty masáže, ten bazén...
    Tak že by mě mohl přihlásit
  • 00:49:46 ještě jednou,
    že bych si to zopakovala.
  • 00:49:51 Přivítejte paní Věru
    a pana Milana.
  • 00:50:00 Dobrý den.
  • 00:50:02 Věro, co jste si myslela,
    když jsme zazvonili,
  • 00:50:05 vy jste otevřela a já tam stál.
    Kamery tam stály?
  • 00:50:09 To jsem si nemyslela
    skoro vůbec nic.
  • 00:50:11 To bych vás všechny v tu chvíli
    asi zastřelila.
  • 00:50:13 Tak ještě že nemáte zbraň.
    To bysme tady neseděli.
  • 00:50:17 Dokonce jsem si ani nevzpomněla,
    bylo mi to připomínáno,
  • 00:50:21 že jsem vás taky vůbec dovnitř
    pustit nemusela.
  • 00:50:24 Mě to v tu chvíli vůbec
    nenapadlo.
  • 00:50:26 Mě to vždycky napadne,
    ale říkám si:
  • 00:50:28 "Zavřou se ty dveře?"
    Nezavřely. Vy jste...
  • 00:50:32 No, vidíte to.
  • 00:50:34 V rámci slušnosti
    jsem vás pozvala dál.
  • 00:50:36 Já trošku spoléhám na tu slušnost,
    protože my totiž
  • 00:50:38 obyčejně víme, za kým jdeme,
    víte?
  • 00:50:41 -Co ta Budapešť?
    -Budapešť byla hrozně fajn.
  • 00:50:44 Bylo to překvapení,
    velký překvapení.
  • 00:50:47 -To doufám.
    -Protože, i když jsem byla
  • 00:50:49 upozorněna štábem,
    že si mám vzít plavky,
  • 00:50:52 tak jsem maximálně čekala,
    že to budou nějaké
  • 00:50:55 české lázně s nějakým bazénem,
    když už teda plavky.
  • 00:51:00 Takže když jsme přejížděli hranice,
    tak to už jsem byla překvapená.
  • 00:51:05 No a Budapešť strašně fajn.
    Krásný hotel...
  • 00:51:09 No a teď teda k tomu
    čardáši,
  • 00:51:12 protože to vám musím říct,
    že mě opravdu zaujalo.
  • 00:51:16 My, když jsme vám přivedli
    Milana jako tanečníka,
  • 00:51:20 tak to mělo být překvapení.
  • 00:51:22 To skoro vypadalo,
    že jste zklamaná.
  • 00:51:26 Já jsem...
  • 00:51:31 Teď pozor, teď vysvětlujte.
    Sedí vedle vás, pozor na to.
  • 00:51:35 Čekala někoho mladšího.
  • 00:51:37 Já jsem určitě zklamaná nebyla.
    Určitě jsem ho ráda viděla.
  • 00:51:40 Ale já jsem v tu chvíli
    asi čekala všechno možný.
  • 00:51:43 -Že už jsem byla tak smířená.
    -Zatím to nejde,
  • 00:51:46 abyste se z toho moc vykroutila.
  • 00:51:48 Vy jste totiž řekla:
    "Já jsem myslela,
  • 00:51:50 že to bude někdo,
    kdo umí tancovat.
  • 00:51:53 A vy jste mi přivedli Milana."
  • 00:51:55 Ale ta projížďka lodí,
    to je nádhera, že jo?
  • 00:51:57 Ta je krásná.
    Osvětlená Budapešť je nádherná.
  • 00:52:00 Mají nádherný stavby,
    nádherný památky...
  • 00:52:03 Co tržnice?
    To je zážitek.
  • 00:52:06 Tržnice je určitě zážitek.
    Hlavně pro partnera.
  • 00:52:10 -To byl zážitek pro mě.
    -Jo?
  • 00:52:12 -Jo, vy jste na to jídlo, že jo?
    -Ano, ano.
  • 00:52:15 Teď se teda zeptám, a pozor na to,
    co odpovíte, Milane.
  • 00:52:19 Ten guláš, co uvařila Věra,
    a ten v té Budapešti -
  • 00:52:24 který byl lepší?
    -Věrky!
  • 00:52:26 Tak já jsem úplně...
    Ale úplně bez přemýšlení.
  • 00:52:31 To z vás úplně vypadlo!
  • 00:52:33 Tak je to správný.
    Tak to má být.
  • 00:52:35 A teď vám musím položit tu otázku,
    kterou tady vždycky kladu.
  • 00:52:40 Kdo si myslíte, že za tím je?
  • 00:52:44 Kdo chtěl, abyste zažila
    něco výjimečného?
  • 00:52:47 Aspoň na chvilku?
  • 00:52:49 Já jsem si furt myslela,
    že to je třeba
  • 00:52:52 někdo z rodinných příslušníků,
    někdo okolo mě.
  • 00:52:55 Měla jste si napsat nějaký seznam
    a vylučovací metodou...
  • 00:53:00 Nechcete si ještě tipnout,
    než to já konečně prozradím?
  • 00:53:07 -Fakt netuším, netuším.
    -Tak já už vás nebudu napínat.
  • 00:53:13 Takže přivítejte paní Evu
    a její tři asistenty -
  • 00:53:17 Natálku, Valérii a Kristiána.
    Pojďte.
  • 00:53:27 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:53:29 Ahoj.
  • 00:53:38 -Ahoj.
    -Čau.
  • 00:53:43 Tak, Evo, když jste teď viděla
    tu reportáž, jak jste se cítila?
  • 00:53:48 Byla jsem dojatá.
    Přišlo mi to hrozně krásný.
  • 00:53:51 My jsme se s Věrkou viděly hned,
    co se vrátili z Budapešti.
  • 00:53:55 Jela cestou zpátky
    a měla starost,
  • 00:53:57 že v jednom obchodě
    mají levný mlíko
  • 00:53:59 a že teď jedou domů
    a jestli nechci vzít karton.
  • 00:54:01 Tak jsem říkala:
    "Ježišmaria ne, děkuju."
  • 00:54:04 -Už zase.
    -A zase jsem si říkala:
  • 00:54:06 "Už zase myslí na někoho jiného
    než na sebe."
  • 00:54:08 A říkala jsem:
    "Ale určitě se stavte."
  • 00:54:10 Takže přijeli na návštěvu
    plní dojmů.
  • 00:54:13 Dali jsme si vínko, kávičku,
    popovídali jsme si,
  • 00:54:15 vyprávěli nám zážitky.
    Fakt jsme se u toho i nasmáli.
  • 00:54:19 Byla doma i Adélka,
    starší dcera,
  • 00:54:22 a už tenkrát mi to z toho vyprávění
    přišlo strašně krásný, kouzelný.
  • 00:54:27 Protože, když o tom povídali,
    tak úplně zářili oba dva.
  • 00:54:29 A teď, když jsem viděla
    tu reportáž...
  • 00:54:31 -Co zažili.
    -Co zažili.
  • 00:54:32 Tak mně to přišlo opravdu
    moc hezký.
  • 00:54:35 A jak se vám líbilo,
    jak tancovali čardáš?
  • 00:54:37 To se mi líbilo moc.
    A jinak by řekla,
  • 00:54:41 že by Věrka mohla být
    úplně profesionální herečka.
  • 00:54:44 Že jí to určitě moc slušelo.
    Před kamerou jako doma.
  • 00:54:51 A chcete teď vy něco Věře říct,
    proč jste nám o ní napsala?
  • 00:54:57 Chtěla bych ti hrozně moc
    poděkovat za všechno,
  • 00:54:59 co pro nás děláš,
    za všechny moje děti,
  • 00:55:01 za to, jak nám pomáháš,
    za to, jaká jsi,
  • 00:55:03 za to, že tě vůbec znám.
  • 00:55:05 Protože to je pro mě čest
    tě vůbec znát,
  • 00:55:08 takového skvělého člověka,
    jako jsi ty.
  • 00:55:11 -Nepřeháněj.
    -Pozor.
  • 00:55:18 No a co vy, Věro?
    Chcete něco říct?
  • 00:55:22 Samozřejmě, určitě.
    Strašně moc děkuju.
  • 00:55:25 Bylo to překvapení.
  • 00:55:28 Tak trošičku jsem si asi
    víc myslela, žes to byla ty.
  • 00:55:32 Nebyla jsem si úplně jistá.
  • 00:55:34 Ale chtěla jsem říct to samý.
    Já jsem hrozně ráda,
  • 00:55:36 že vás znám, protože ty děti
    já už takhle maličký nemám,
  • 00:55:40 mám teda jenom dva malý vnoučky,
    menší,
  • 00:55:43 ale nevidím je zase tak
    často.
  • 00:55:45 A k vám jdu vždycky
    hrozně moc ráda,
  • 00:55:47 protože ty dětičky dobíjejí.
    A vůbec.
  • 00:55:50 Evča, přesto,
    v jaké je situaci,
  • 00:55:52 tak je vždycky strašně
    pohostinná a milá.
  • 00:55:55 A i kdyby se dělo já nevím co,
    tak člověka i vyslechne.
  • 00:56:01 Jestli dovolíte,
    já bych teď na závěr
  • 00:56:03 přečetl malý kousek
    ze školní slohové práce
  • 00:56:07 Eviny 16leté dcery,
    která tu teď s námi není:
  • 00:56:11 "Každé dítě, a to je známo,
    si najde svůj vzor,
  • 00:56:15 podle kterého by chtělo
    jednou vést svůj život.
  • 00:56:18 A já mám ty vzory dva.
    Nejenom moji maminku,
  • 00:56:22 která pro naši rodinu
    dělá první poslední,
  • 00:56:24 ale také tetu Věru,
    milovanou osobu u všech lidí.
  • 00:56:28 A mám veliké přání,
    aby jednou byla nadevše šťastná.
  • 00:56:32 A aby jednou poznala,
    že všechny ta síla,
  • 00:56:35 kterou nad lidmi vydala,
    se jí vrátila.
  • 00:56:38 Kéž by na této planetě žilo víc
    takových lidí, jako je ona.
  • 00:56:41 To bych byla nejšťastnější."
  • 00:56:44 Já myslím,
    že k tomu není co dodat.
  • 00:56:46 Děkuju vám.
  • 00:56:52 To je pro vás.
  • 00:56:54 A tohle pro všechny dohromady.
    Moc děkuju, mějte se.
  • 00:56:59 -Mějte se moc hezky.
    -Děkuju, děkuju.
  • 00:57:02 -Děkuji.
    -Já děkuju.
  • 00:57:05 A loučím se i s vámi,
    ale ne na dlouho.
  • 00:57:07 Už za týden jsme tu znovu
    s dalšími příběhy
  • 00:57:10 o mimořádných lidech,
    které stojí za to poznat.
  • 00:57:13 A pokud náhodou víte o někom,
  • 00:57:16 kdo si zaslouží kousek nebe,
    napište nám.
  • 00:57:19 Příběhy a přání posílejte
    na email:
  • 00:57:24 Nebo navštivte webové stránky
    České televize.
  • 00:57:27 Krásný zbytek večera
    a za týden na shledanou.
  • 00:58:04 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2015

Související