iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 10. 2014
19:55 na ČT2

1 2 3 4 5

7 hlasů
6774
zhlédnutí

Mezi ploty se Simonou Babčákovou

Významné osobnosti se účastní skupinové psychoterapie na podporu projektu „Mezi ploty“.

51 min | další Vzdělávání »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Mezi ploty se Simonou Babčákovou

  • 00:00:01 Psychoanalytické skupiny často
    začínají mlčením,
  • 00:00:03 třeba i půlhodinovým.
  • 00:00:05 Obávám se, že režie by nebyla ráda.
  • 00:00:07 Za kolik?
  • 00:00:09 Aby teda narostlo to napětí
    skupinové.
  • 00:00:11 A kolik máte lidí v tý skupině,
    aby to bylo efektivní? Tak cirka.
  • 00:00:15 Sedm až dvanáct.
  • 00:00:17 Teď jsme ideální vlastně,
    teď jsme ideální vzorek.
  • 00:00:20 Dobrý. Dobrý počet.
  • 00:00:21 Těch 12 je takovej limitní počet,
  • 00:00:23 pak už je to dav
    a už se s tím pracuje jinak.
  • 00:00:26 A minimum je kolik?
  • 00:00:28 No, minimum jsou tři na skupinu.
  • 00:00:30 Jako tři lidi jsou skupina,
    dva ne ještě.
  • 00:00:32 Ale když je to tři, tak to není
    nic moc, upřímně řečeno.
  • 00:00:36 Od pěti, šesti.
  • 00:00:38 A musíte dělat, já to zase
    srovnávám se školstvím,
  • 00:00:40 jako když někdo promluví,
  • 00:00:41 tak mu pak fakt jako ve finále
    musíte dát to slovo,
  • 00:00:43 aby on si taky řek ty dvě věty,
  • 00:00:45 nebo to necháte "zas dneska
    to úplně celý odespal?"
  • 00:00:48 Tak asi je důležité,
  • 00:00:49 jaký formát je té skupiny,
    nebo té terapie, jestli je to...
  • 00:00:53 Protože někdy na těch třeba
    akutních odděleních
  • 00:00:56 se vlastně v této sestavě
    lidi sejdou jenom jednou,
  • 00:00:59 protože pak už jsou přijati
    a propouštěni.
  • 00:01:02 Anebo je potom dlouhodobá skupina,
  • 00:01:03 kde klidně můžeme nechat několik
    týdnů jenom hovořit a naslouchat,
  • 00:01:07 protože se musí postupně otevřít.
    Takže to hodně závisí...
  • 00:01:11 Protože budete vědět, že ho budete
    mít k dispozici ještě dlouho?
  • 00:01:13 Jo. Jo. Jo. A on nás.
  • 00:01:16 Dobrý večer. Já bych vás ráda
    přivítala, milí televizní diváci,
  • 00:01:19 při dnešní debatě,
  • 00:01:21 která se odehrává v rámci festivalu
    Mezi ploty,
  • 00:01:25 který má už 22. ročník
    a již tradičně je pořádán
  • 00:01:29 v psychiatrické nemocnici
    v Bohnicích.
  • 00:01:33 A my si tady dneska budeme povídat
    o duševním zdraví.
  • 00:01:37 Já bych rovnou chtěla poprosit
  • 00:01:38 pana ředitele psychiatrické
    nemocnice, pana Martina Hollého,
  • 00:01:42 jestli by byl tak laskav
  • 00:01:44 a řekl mi oficiální definici
    duševního zdraví.
  • 00:01:50 My musíme vycházet z obecné
    definice zdraví
  • 00:01:52 Světové zdravotnické organizace,
    která v roce myslím 1946 řekla,
  • 00:01:57 že zdraví je stav kompletní
    fyzické, duševní a sociální pohody.
  • 00:02:05 V zásadě, pokud bysme to brali
    ve vztahu k této definici, tak...
  • 00:02:11 Jakékoli zakolísání už je diagnóza
    v podstatě?
  • 00:02:13 95 procent lidí je nějakým způsobem
    nemocných
  • 00:02:17 nebo nějakým způsobem trpí.
  • 00:02:19 Na druhé straně máme nějaké
    jako jasné nemoci,
  • 00:02:23 které se dají velmi dobře
    charakterizovat.
  • 00:02:29 A to, co si myslím,
    že z té definice plyne,
  • 00:02:32 a proč si myslím, že je dobrá,
  • 00:02:35 že ukazuje na křehkost toho stavu
    zdraví.
  • 00:02:38 A na to, že vlastně všichni máme
    ve svých životech,
  • 00:02:42 právě dřív nebo později
    se dostaneme do stavu,
  • 00:02:47 který neodpovídá té definici
    zdraví.
  • 00:02:50 Já teda mám svoji definici
    duševního zdraví,
  • 00:02:52 která pro mě je o tom,
    že jsem schopná zvládat to,
  • 00:02:56 že život je proměnlivý
  • 00:02:58 a že jsem schopná zvládat
    nějaké kritické momenty.
  • 00:03:03 Čili pro mě k tomu duševnímu zdraví
    patří to, že akceptuji to,
  • 00:03:07 že každý život obsahuje kritické
    momenty
  • 00:03:10 a stavím se k nim jako
    ke kritickým momentům.
  • 00:03:13 To znamená, ano, vím, tady je teďka
    třeba zabrat,
  • 00:03:15 nebo se zakoncentrovat na nějakej
    problém,
  • 00:03:18 a ne ho nechat plynout a tvářit se,
    že já jsem "ready",
  • 00:03:23 aby si toho náhodou nikdo nevšiml
    a nevyhodili mě z kola ven,
  • 00:03:26 jako že jsem slabý článek
    společnosti,
  • 00:03:28 protože jsem vyčerpaná,
    nebo mám zakolísání.
  • 00:03:31 A neznám člověka, který by byl
    pořád "Hi!"
  • 00:03:35 a který by byl pořád spokojený
    a zvládal.
  • 00:03:39 -Toho neznám ani já.
    -Právě. Právě.
  • 00:03:42 -Jsou někteří, kteří se tak tváří.
    -Právě. A já jsem se chtěla zeptat,
  • 00:03:46 -já jsem se chtěla zeptat, Olgo,
    vás, -to jsem zvědavá.
  • 00:03:51 Teď se spojuju právě
    s tou tváří.
  • 00:03:53 Protože vaše tvář je pro mě,
    jak jste cvičila a tak,
  • 00:03:56 tak vaše tvář je pro mě zafixovaná
    s tím, jako:
  • 00:04:00 "Je to perfektní, zvládám, holky,
    dělejte to taky tak
  • 00:04:04 a dělá se to takhle."
  • 00:04:06 A zároveň vím, že jste prošla
    nějakým syndromem vyhoření,
  • 00:04:09 tak jsem se vás chtěla zeptat
    hlavně na to,
  • 00:04:11 co byly ty signály, podle kterých
    jste poznala,
  • 00:04:14 že toto už padá někam mimo vaši
    kontrolu,
  • 00:04:18 že už to je mimo to, co jinak
    normálně ten život přináší?
  • 00:04:23 Ty signály, to je asi strašně
    důležité,
  • 00:04:25 a to víme všichni, že z té psychiky
    ty signály,
  • 00:04:29 to je strašně těžko hledat.
  • 00:04:31 Tam člověk skutečně si sám nedokáže
    říct:
  • 00:04:34 "Tak už jsem blázen,
    nejsem blázen."
  • 00:04:36 Já to teď bagatelizuji,
    samozřejmě.
  • 00:04:39 Já jsem hrozně ráda, že přišel
    takovej vztyčenej prst
  • 00:04:41 a to bylo v podobě, že se mi úplně
    podlomilo fyzické zdraví.
  • 00:04:45 Ačkoliv, a bylo to,
    řeknu jednu část toho,
  • 00:04:49 pan doktor se s tím určitě setkává,
    nespavost.
  • 00:04:53 Možná to známe všichni,
    ale já jsem ten člověk,
  • 00:04:55 který se nikdy nechtěl smířit
    s tím, že nespí,
  • 00:04:59 lupnu si pilulku a půjdu dál.
  • 00:05:01 Já jsem to prostě takhle nechtěla.
  • 00:05:03 No, a když za sebou člověk měl pár
    nocí, kdy nedal ani vteřinu,
  • 00:05:05 tak najednou si říkal: "Ty bláho,
    já jsem prostě někde jinde.
  • 00:05:09 Co se děje?"
  • 00:05:11 A hlavně to nespaní potom
    způsobuje to,
  • 00:05:12 že člověk opravdu nemá energii
    vlastně na soudnost,
  • 00:05:16 nebo na pozitivní myšlení,
  • 00:05:17 že se potom daleko snadněji propadá
    emocionálně do těch temných...
  • 00:05:22 No, spánek je něco, co potřebujeme.
  • 00:05:27 A spánek takový, aby byl ještě
    jako zdravý,
  • 00:05:32 a teď nemyslím to,
  • 00:05:34 abysme spali u otevřeného okna
    a měli čerstvý vzduch,
  • 00:05:36 ale aby měl tu správnou
    architekturu.
  • 00:05:39 Ten spánek má různé fáze
    a různé formy
  • 00:05:44 a zdá se, že to, co je důležité je,
    abysme tam měli nějaké sny,
  • 00:05:49 které si sice nemusíme pamatovat,
    ale v té REM fázi spánku probíhají.
  • 00:05:56 A protože v těch snech probíhá
    něco,
  • 00:05:57 co si můžeme představit jako
    defragmentaci disku v počítači,
  • 00:06:01 že se přiřadí ty vjemy denní
    k nějakým emočním obsahům,
  • 00:06:06 a jakoby se uvolňuje ta kapacita
    pro další den.
  • 00:06:13 Já si to přeložím, tu definici,
  • 00:06:15 že jako dovstřebáme ty zážitky, jo,
    v tom spánku?
  • 00:06:18 Uložíme si je tak, abysme měli
    volno
  • 00:06:20 a abysme měli energii do toho
    dalšího dne
  • 00:06:23 na tu psychickou energii.
  • 00:06:25 Tři roky jsem se takhle motala
    v kruhu,
  • 00:06:28 než jsem se odhodlala skutečně,
    a pomohli mi k tomu přátelé,
  • 00:06:32 že jsem navštívila lékaře.
  • 00:06:35 Dostala jsem medikamenty,
  • 00:06:38 a ty mi opravdu pomohly se z té
    největší tíhy dostat
  • 00:06:42 a začínat rozklíčovávat,
    jak jsem vlastně zpětně žila.
  • 00:06:45 To, že únava byla mým každodenním
    kamarádem, ale fakt únava.
  • 00:06:49 Jako říkat: "Já už budu
    asi unavená", no, tak jasně!
  • 00:06:53 To, že člověk vstává a první,
    co mu pinkne do hlavy:
  • 00:06:54 "Ty bláho, co se zase dneska
    podělá? Co bude špatně?" Jo?
  • 00:07:00 A teď jsem s tím prostě jela
    každý den, a tak dále.
  • 00:07:03 Strach a strach a úzkost,
  • 00:07:06 a teď v tom vlastně člověk jel
    a teď neměl žádný těšení,
  • 00:07:09 neměl žádný hezký momenty.
  • 00:07:11 A tím nemyslím, že by musel
    každý měsíc odlítávat někam,
  • 00:07:14 prostě nějaké sebemenší těšení,
    a tak dále.
  • 00:07:17 -Ztráta schopnosti cítit radost?
    -Přesně tak.
  • 00:07:20 A ta automatika. Jdu před lidi,
    ano, to je to moje povolání,
  • 00:07:23 a oni nejsou zvědaví na to, koukat
    se na můj smutnej ksichtík.
  • 00:07:27 Oni tam přišli pro tu energii.
  • 00:07:29 Tak já jsem do toho dávala
    a úplně jsem se dostala dolů.
  • 00:07:33 Přestalo mě poslouchat tělo
    a já jsem musela se nějak nahodit,
  • 00:07:37 abych normálně začala žít.
  • 00:07:38 Takže tam toho bylo strašně moc
    získaných.
  • 00:07:41 Stereotyp, to je hrozný slovo,
    kdy člověk jde léta ve stereotypu.
  • 00:07:45 A já jsem teď hrozně ráda,
  • 00:07:46 že to tělo prostě absolutně
    zkolabovalo,
  • 00:07:49 protože jsem mohla zjistit,
    že jsem opravdu jela dost blbě.
  • 00:07:52 Myslím, že tenhle obrázek poměrně
    dobře popisuje tu situaci,
  • 00:07:56 o který jste mluvila, kdy vlastně
    je to to téma matka a dítě,
  • 00:08:04 z těch, který jste si mohla zvolit.
  • 00:08:06 A ta mateřská postava vlastně
  • 00:08:07 s tím svým obrovským srdcem
    končí na kolenou.
  • 00:08:10 Je to takový zářivý, vydává to
    strašně moc energie
  • 00:08:13 a je otázka, jak dlouho to ta matka
    může vydržet, jo.
  • 00:08:17 Nejde asi jenom o vztah k dítěti,
    ale celkově o fungování v životě.
  • 00:08:23 Ona je taková trošku průsvitná
    v těch šatečkách, trošku éterická,
  • 00:08:29 a není teda úplně jistý,
  • 00:08:32 jestli to je k přežití,
    takováhle pozice.
  • 00:08:35 Tam je to tak, že to tělo u každého
    reaguje trochu jinak.
  • 00:08:40 Jsou lidi, kde to tělo vlastně
    dlouho drží
  • 00:08:43 a ty problémy nebo ta deprese
    nebo to zakolísání,
  • 00:08:49 se bude projevovat víc v sociálních
    vztazích nebo v něčem,
  • 00:08:54 v sebehodnocení nebo právě v tom
    pesimismu.
  • 00:08:58 Ale není neobvyklé, že právě
    to tělo začne selhávat,
  • 00:09:02 ať už teda formou nespavosti
  • 00:09:04 nebo nějakých psychosomatických
    potíží.
  • 00:09:10 A to se chci zeptat, je nějakým
    způsobem definovanej čas,
  • 00:09:13 kolik času nějakýho smutku
    nebo úzkosti
  • 00:09:17 je ještě běžná součást života
  • 00:09:19 a kolik už přepadává do nějaké
    patologie,
  • 00:09:22 se kterou je třeba už si nechat
    pomoct?
  • 00:09:27 Pokud definujeme, a tím pádem se
    snažíme definovat
  • 00:09:30 depresi jako klinickou jednotku
    a odlišit ji od toho,
  • 00:09:34 co nazýváme chandrou, depkou,
  • 00:09:38 tak to trvání by mělo být víc,
    než čtrnáctidenní,
  • 00:09:41 pokud tam není jednoznačný důvod.
  • 00:09:44 A často je to tak, že necítíme,
    nevidíme,
  • 00:09:46 není to po ztrátě někoho blízkého.
  • 00:09:50 Je to něco, co mě přepadne,
    bez toho, že by to mělo nějaký
  • 00:09:54 jednoznačně identifikovatelný
    důvod.
  • 00:09:58 Ale je dobré ještě vnímat,
  • 00:10:00 že ta deprese není jenom
    smutná nálada,
  • 00:10:01 ale právě jsou tam další složky,
    jako porucha spánku,
  • 00:10:05 která je velmi charakteristická.
  • 00:10:07 Většinou je to to zkrácení spánku
    a zhoršený spánek,
  • 00:10:10 ale někdy to může být nadměrný
    spánek,
  • 00:10:12 je to porucha chuti k jídlu.
  • 00:10:14 A pokud se tyhle tři věci
    dávají dohromady
  • 00:10:18 a trvají déle, než 14 dnů
    a po většinu těch týdnů,
  • 00:10:22 tak je dobré asi vcelku s odvahou
    vykročit někam k odborníkovi.
  • 00:10:29 Tak ale to si myslím,
    že praxe asi není taková,
  • 00:10:31 že by si většina lidí řekla
  • 00:10:32 po 14 dnech tohohle tristního
    stavu: "Ha, jdu vyhledat pomoc."
  • 00:10:36 Většinou asi to ty lidi nechají
    zajít hodně daleko, ne?
  • 00:10:40 To jsou měsíce, roky.
  • 00:10:41 Jak dlouho vy jste potom zpětně
    si uvědomila,
  • 00:10:46 že jste jela přes ty signály,
    než jste opravdu to vzala vážně?
  • 00:10:52 -Tři, čtyři roky.
    -Tři, čtyři roky?
  • 00:10:56 -To je slušný výkon.
    -No, přesně tak.
  • 00:11:01 A to si opravdu člověk zpětně
    uvědomuje i to,
  • 00:11:05 že doma se člověk choval jako
    smutnej klaun, agresivní klaun.
  • 00:11:13 To pak člověk takhle vidí přesně,
    co všechno bylo,
  • 00:11:17 a proto jsem se i rozhodla
    o tom veřejně povídat,
  • 00:11:22 protože mám takový pocit,
  • 00:11:25 že se spousta lidí, co se dívá,
    začne poznávat.
  • 00:11:29 A je strašně dobře, že o tom
    hovoříme,
  • 00:11:31 protože my si, kurňa,
    můžeme ten život zkvalitnit,
  • 00:11:34 co si budeme povídat.
  • 00:11:35 No, já si myslím, že hlavně teda
    obecně ve společnosti
  • 00:11:37 je obrovskej stud,
  • 00:11:39 protože ta společnost je nastavená,
    že maximum je norma,
  • 00:11:43 a že tam je obrovskej stud
    si přiznat,
  • 00:11:46 že je něco, co nezvládám.
  • 00:11:48 A strach z toho, že potom dostanu
    punc
  • 00:11:50 toho slabýho článku společnosti,
  • 00:11:53 a následně toho odmítnutí
    a strach z odmítnutí, to je asi...
  • 00:11:57 Můžu se přihlásit jenom?
  • 00:11:59 To je podle mě taky problém,
  • 00:12:00 že moc řešíme to,
    co si o nás jiní myslí.
  • 00:12:02 Jak mě přijme tenhleten
    a co si o mě pomyslí?
  • 00:12:06 Vždyť to je v podstatě jedno,
    musíte bejt spokojený sám se sebou.
  • 00:12:09 A když tam nechybí
    ta sebeakceptace,
  • 00:12:11 v tom, že já vím, že žiju,
    nebo myslím si to, dobrej život,
  • 00:12:17 že žiju podle svých pravidel,
    že jsem věrná tomu, čemu věřím,
  • 00:12:21 tak i když si o tom myslí
    někdo jiný něco jinýho,
  • 00:12:26 tak já si za tím stojím.
  • 00:12:28 A myslím, že ta sebeakceptace
    je strašně důležitá.
  • 00:12:32 Já jsem ještě před rokem studovala
    k tomu v Polsku,
  • 00:12:35 a nechala jsem toho, protože jsem
    právě cítila, že nejsem v pohodě.
  • 00:12:38 A spala jsem 3 hodiny denně,
  • 00:12:40 byla jsem nešťastná,
    byla jsem agresivní
  • 00:12:43 a měla jsem to, že chci splnit
    to očekávání těch lidí,
  • 00:12:46 že nebudu blbá zpěvačka,
    ale že studuju práva,
  • 00:12:50 že budu jako nějak společností
    uznávaná,
  • 00:12:53 tím, že asi nebude úplně blbá,
    když má práva.
  • 00:12:55 A nějak strašný kalkul z mý strany.
  • 00:12:58 Ale nebyla jsem šťastná.
    Takže jsem toho nechala.
  • 00:13:00 Já si myslím, že je důležitý bejt
    trošku sobec.
  • 00:13:03 Protože jestli já s někým žiju
    od narození až do svý smrti
  • 00:13:07 a jsem s někým 24 hodin denně,
    tak jsem to já.
  • 00:13:11 A teprve potom je moje manželka
    a mý děti a mý kamarádi
  • 00:13:14 a mý přátelé, a tak dále.
  • 00:13:16 To znamená, musím sobecky myslet
    na sebe.
  • 00:13:19 A pokud já se sebou nebudu
    v pohodě,
  • 00:13:21 tak dominovým efektem nebudu
    v pohodě s manželkou, s dětma,
  • 00:13:24 s kamarádama, přátelema, a takhle.
  • 00:13:26 A pokud budu se sebou v pohodě,
  • 00:13:27 tak budu v pohodě s manželkou,
    s dětma, a tak dále.
  • 00:13:29 Takže jde o to, kam to domino
    jakoby cvrnknem.
  • 00:13:32 A proto je důležitý dělat jenom to,
    co chceme a bejt sobec.
  • 00:13:36 To znamená, já, jako filmař,
    nebo jako režisér,
  • 00:13:39 se mi většinou ty lidi snaží vnutit
    nějakou myšlenku,
  • 00:13:43 že třeba můj nový film,
    který teďko dělám, Nabarvené ptáče,
  • 00:13:47 jako vůbec je divácky nezajímavá
    záležitost.
  • 00:13:50 Jako kdyby mě to zajímalo!
    Protože důležitý je to pro mě,
  • 00:13:54 abych já natočil film,
    kterej já potřebuju natočit,
  • 00:13:57 protože potřebuju tím filmem
    přeci něco říct.
  • 00:14:00 A jestli to ti diváci pochopěj
    nebo nepochopěj,
  • 00:14:04 no tak to už je vlastně
    jinej problém.
  • 00:14:06 Nakonec stejně umřou jako, že jo,
    zatímco ten můj film zůstane.
  • 00:14:11 Je důležitý v životě dělat věci,
    který opravdu chceme
  • 00:14:14 a nenechat se manipulovat trhem,
    očekáváním, vším možným,
  • 00:14:18 protože potom je to v pohodě.
  • 00:14:21 A já to nazývám zdravým sobectvím,
    tohle.
  • 00:14:24 A bolí to. Bolí to, zatraceně
    to bolí,
  • 00:14:26 protože člověk jako i doma
    potřebuje k tomu oporu,
  • 00:14:30 protože ten partner je potom
    hodně o tom,
  • 00:14:33 že to musí chápat jakoby,
    o čem jsem zase jakoby já.
  • 00:14:37 A nesmí to být výčitky toho typu:
    "Nemáme na nájem.",
  • 00:14:40 protože to se taky nakonec může
    při tom sobectví lehce stát.
  • 00:14:43 Ale protože zase psychicky
    dělám to, co opravdu chci,
  • 00:14:47 tak já potom nejsem v tom
    psychickým nesouladu sám se sebou.
  • 00:14:50 Můžu se zeptat? Pro mě je to
    strašně zajímavý,
  • 00:14:52 protože já se s tímhle setkávám
    hrozně často
  • 00:14:55 a vlastně v momentě, kdy...
  • 00:14:59 v Polsku je na to takovej výraz -
    chlebodawca,
  • 00:15:01 to znamená ten, kdo vám dává
    chleba,
  • 00:15:03 kdo je vaším zaměstnavatelem,
    chlebodárce,
  • 00:15:07 tak v podstatě u nás, u většiny,
    jsou to ty lidi, ten trh.
  • 00:15:12 A když se na to úplně vykašlete,
    tak je tady to o tom nájmu
  • 00:15:19 a o tom, že musíte z něčeho žít,
    samozřejmě...
  • 00:15:21 Nejlepší je, když si děláte,
    co chcete,
  • 00:15:23 a zároveň to lidi berou
    a není tam cejtit ten kalkul
  • 00:15:25 a to, že to děláte po dně
    a vlastně vás to ani nebaví.
  • 00:15:30 To podle mě je to nejhorší,
    co se může stát.
  • 00:15:32 Ale zároveň, když třeba děláte
    něco, co vás baví,
  • 00:15:34 je to hrozně jako vaše záležitost,
    ale...
  • 00:15:38 A tohleto přeci je ten rozdíl
    mezi dobrým a špatným uměním,
  • 00:15:41 protože pokud je umění
    vykalkulovaný, tak je to špatně
  • 00:15:46 a tím pádem se dostávám jakoby
    do tý deklinace.
  • 00:15:49 A ve chvíli, kdy já dělám opravdu
    to, čemu já věřím,
  • 00:15:52 no tak to je to,
    o čem tady mluvíme.
  • 00:15:55 Ty pořádáš, Roberte,
    festival Mezi ploty už 22. rokem
  • 00:15:58 a bavili jsme se před natáčením
    pořadu o té psychosomatice.
  • 00:16:03 Jestli bys mohl říct tu hezkou
    historku s nohou?
  • 00:16:07 Já se vám přiznám, že v podstatě
    to co dělám, miluju,
  • 00:16:12 ale zároveň mně to svým způsobem
    i ubližuje.
  • 00:16:15 Ale pak je tam třetí fáze,
    kdy člověk cejtí i,
  • 00:16:18 ať to zní jakkoli divně,
  • 00:16:20 že vlastně to do vás začne
    jako vcházet.
  • 00:16:24 Takže jediná obhajoba pro mě,
  • 00:16:26 proč tuhletu šílenost v dobrým
    slova smyslu,
  • 00:16:29 dvaadvacetkrát dokola furt shánět
    peníze
  • 00:16:31 a z toho se právě člověk každej
    den probouzí,
  • 00:16:34 jestli už to bude,
    nebo to nebude,
  • 00:16:37 a fakt je to takovejhle hororovej
    sen, než ta událost proběhne,
  • 00:16:41 tak takový východisko, který jsem
    v tom našel je,
  • 00:16:49 jak jsme proměnili formát
    Mezi plotů
  • 00:16:52 a snahou je komunikovat, cejtit se
    s lidma příjemně,
  • 00:16:58 že se mi přihodil, ať to zní
    jakkoli pateticky,
  • 00:17:02 takovej okamžik asi před měsícem.
  • 00:17:04 Já jsem začal cejtit k tomu týmu
    těch lidí, s kterejma to dělám,
  • 00:17:07 obrovský množství lásky.
    Nikdy jsem to nezažil.
  • 00:17:12 Vzpomněl jsem si na jakéhokoliv
    člověka,
  • 00:17:15 od dramaturga, produkčního,
  • 00:17:17 a začal jsem prostě něco,
    co jsem v životě nezažil,
  • 00:17:21 cejtit prostě obrovskou lásku
    k těm lidem, ale vážně!
  • 00:17:27 A sice se mi pak dějou takový věci,
  • 00:17:31 jako že mně tady natečou nohy,
    protože jsem si říkal:
  • 00:17:34 "To je skvělý. 16 hodin denně
    pracuješ, zapomínáš jíst",
  • 00:17:38 a ještě jsem si říkal,
    jak jsem dobrej, jo?
  • 00:17:42 To právě to tělíčko si řekne,
    rozumíš? Tělíčko si říká.
  • 00:17:45 Říká: "Dost! Zastav,
    na shledanou, nejdu dál!"
  • 00:17:49 Já mám třeba dvě takový zásady
    a ty fakt dodržuju.
  • 00:17:53 První, do sedmi do večera nepiju.
    Nepiju, prostě nepiju!
  • 00:17:58 Nedám si alkohol, jo?
  • 00:18:00 Ale dám si rád i před spaním.
  • 00:18:02 Jako fakt dobrou jednosladovou
    whisky, to je supr.
  • 00:18:05 A těším se na ni. To si ji tak jako
    vychutnám,
  • 00:18:08 na balkóně, na tom sídlišti,
    jak bydlíme,
  • 00:18:10 a koukám na ty pejskaře,
    jak tam choděj.
  • 00:18:12 A tam jsou ty osudy a tam jako
    blikaj ty televizory
  • 00:18:18 a tam se všecko odehrává.
  • 00:18:20 Tam zaštěká pes, tam někde tohle,
    někdo vyvede kolo,
  • 00:18:25 takovej ten běžnej život.
  • 00:18:27 Ale je to ta hezká chvilka,
    na kterou se, Vašku, těšíte.
  • 00:18:29 -Těším.
    -A proč ne?
  • 00:18:31 Já si tam dám panáka
    a koukám na ten svět,
  • 00:18:34 jak to tak všecko pode mnou...
  • 00:18:36 A ta druhá zásada je, prosím,
    a fakt i za cenu,
  • 00:18:40 že třeba sedím v tý produkci klidně
    do tří do rána, klidně do tří,
  • 00:18:44 nikdy žádnou práci domů.
    Nikdy! Nikdy!
  • 00:18:48 Já si neodpustím glosu k té večerní
    single maltce.
  • 00:18:53 Tak, jak jste to popsal, že po tom
    dni si dáváte
  • 00:19:00 ten předěl, ten rituál,
  • 00:19:02 kdy celý ten rituál v sobě obsahuje
    ten panák,
  • 00:19:07 to není tak, že byste to dělal
    kvůli tomu panáku,
  • 00:19:11 ten je součást rituálu,
    tak je to ok.
  • 00:19:15 Tak si myslím, že to může být.
  • 00:19:16 Problém je, když já přijdu z práce
    a vytáhnu tu flašku
  • 00:19:20 a dám si ty dva panáky,
    abych to prostě chemicky předělil.
  • 00:19:24 A to je důležité rozlišovat.
  • 00:19:28 A obojí je o nějakém alkoholu,
    ale asi cítíme ten rozdíl.
  • 00:19:34 Já jsem chtěl říct, že ty rituály,
    si myslím,
  • 00:19:36 že jsou právě v tomhletom směru
    ohromně ochranný,
  • 00:19:38 protože dokud je to v mezích
    toho rituálu,
  • 00:19:40 samozřejmě nějakým způsobem
    zdravýho,
  • 00:19:43 což ten jeden panák asi není
    takovej problém,
  • 00:19:46 tak to je zároveň ochranný toho,
    aby to nebylo víc.
  • 00:19:50 Aby to nebyly dva panáky,
    pět panáků, flaška.
  • 00:19:54 Pro mě je prostě nepochopitelný,
  • 00:19:57 že třeba tenhle magor dělá
    na něčem, nevím, 5-6 let...
  • 00:20:00 -I víc, no. -To na tu psychiku
    musí bejt nepřestavitelný.
  • 00:20:03 A vlastně nevidí,
  • 00:20:04 my jsme se bavili, to světýlko je
    tak strašně daleko,
  • 00:20:06 na konci toho tunelu.
  • 00:20:08 Pro mě je úplně nepředstavitelný,
  • 00:20:10 že bych něco dělal takhle strašně
    dlouho bez tý odezvy.
  • 00:20:13 Já jsem v tomhle strašně malý dítě.
  • 00:20:14 Já prostě napíšu písničku
  • 00:20:16 a fakt tu kapelu okamžitě
    budu prudit,
  • 00:20:18 aby příští tejden v Krnově
    v klubu jsme ji zkusili.
  • 00:20:21 Druhej den si ji ještě zkusit,
    večer ji zahráli.
  • 00:20:23 A já jsem prostě na tom hotelu
    usínal blaženej.
  • 00:20:25 Ale prostě obdivuju ty chlapy,
  • 00:20:27 který celou dobu to táhnou prostě
    nějakým způsobem bez tý odezvy.
  • 00:20:31 Já prostě okamžitě potřebuju,
  • 00:20:32 jako ten delfín si udělá ten skok
    a jde si pro tu rybu.
  • 00:20:35 A oni prostě skáčou.
  • 00:20:37 A 10 let Marhoul plave
    a dostane rybu možná jednou za rok.
  • 00:20:42 Ale já to prostě beru tak,
  • 00:20:44 jako že je nějaká hora
    a tam řekněme je ten vrchol,
  • 00:20:47 na kterej já chci píchnout
    tu vlajku.
  • 00:20:49 A myslím, že ve svým věku,
    tedy pomalu už pětapadesáti,
  • 00:20:53 si uvědomuju, že prostě tam nemůžu
    vyhopsat hned, na tu horu,
  • 00:20:57 jak kamzík, že jo.
  • 00:20:58 Že musím postupně budovat
    nějaký tábory,
  • 00:21:01 stejně jako horolezci,
    když lezou osmitisícovku.
  • 00:21:03 Ale co se děje, když je vlajka
    zapíchnuta, když je hotovo?
  • 00:21:07 -No, to je krásnej pocit.
    -Krásnej? -Hm.
  • 00:21:10 No, protože když člověk udělá to,
    co opravdu chce,
  • 00:21:12 tak je to krásnej pocit.
    Je to opravdu velký štěstí.
  • 00:21:16 A štěstí z mejch filmů trvá furt,
    protože já třeba,
  • 00:21:20 ty filmy se někomu nelíběj,
  • 00:21:22 nebo jsem v nich nasekal
    neuvěřitelnou spoustu chyb,
  • 00:21:24 to si myslím, že určitě,
  • 00:21:27 ale já vím, že sám před sebou
    obstojím.
  • 00:21:29 Že jsem ty filmy v tu chvíli
  • 00:21:31 udělal nejlíp, jak jsem uměl
    a jak jsem cejtil,
  • 00:21:34 a ty filmy jsou poctivý.
  • 00:21:36 Nejsou třeba dobrý pro někoho,
    ale jsou poctivý.
  • 00:21:39 A já mám z nich radost furt.
  • 00:21:41 Ale je nutný samozřejmě vyvažovat
    ty věci.
  • 00:21:43 Já mám nakonec spoustu aktivit.
  • 00:21:45 Myslím si, že tady nepadlo,
    já teda nejsem věřící,
  • 00:21:48 ale myslím, že lidem hodně může
    pomoct víra v Boha,
  • 00:21:51 i když já věřící nejsem.
  • 00:21:53 Ale co třeba mně pomáhá je sport,
    ale na pohodu, hodně na pohodu.
  • 00:21:58 To znamená, začutat si fotbal.
  • 00:21:59 Já jsem ten buran, kterej hraje
    fotbal nebo týmový sporty.
  • 00:22:02 Já potřebuju sdílet emoce.
  • 00:22:04 Já se potřebuju s někým objímat,
    někoho se dotýkat.
  • 00:22:06 Někdo dá gól, kámoš dá gól...
  • 00:22:09 Na tom obrázku je hodně tenistů
    vedle sebe!
  • 00:22:12 Marku, jestli vás můžu poprosit
  • 00:22:13 o drobnou arteterapetutickou
    analýzu?
  • 00:22:19 Tak, v těch tématech se projevuje
    spousta dalších věcí.
  • 00:22:22 Jednak jste začal o tý oslavě
    toho sobectví,
  • 00:22:24 tak tady vidíme, že to je typicky
    o jednom člověku.
  • 00:22:28 A potom, jak jste mluvil o těch
    filmech,
  • 00:22:33 jak prostě jeden film skončí,
  • 00:22:36 tak on hnedka nastoupí člověk
    do další fronty
  • 00:22:38 a pokračuje v dalším.
  • 00:22:41 Na druhou stranu ta kontinuita
    toho, jak to tady popisujete,
  • 00:22:45 mně nebezpečně připomíná teda
    kontinuitu vaší řeči,
  • 00:22:48 -do který se úplně nedá skočit.
    -Nedá.
  • 00:22:54 A trošku i kontinuitu teda
    vaší práce.
  • 00:22:57 Trošku bych se bál toho vyčerpání
    potom,
  • 00:22:59 protože to jsou nekonečný řady.
  • 00:23:01 Ale to vyčerpání právě,
  • 00:23:03 proto jsou vedle záchranný
    jakoby různý nástroje,
  • 00:23:08 a těmi záchrannými nástroji
  • 00:23:10 je stoprocentně rodina v první
    řadě, já mám 4 děti.
  • 00:23:16 Na základě výrazu mýho kamaráda
    Pavla Hrdličky jim říkám
  • 00:23:18 moje čtyři důchodové pilíře,
    takže děti stopro, rodina.
  • 00:23:25 To je zase něco jinýho.
  • 00:23:27 Tohle je jakoby symbolický
    ztvárnění toho života.
  • 00:23:31 Jsou tam ty důchodové pilíře,
    prostě.
  • 00:23:34 Ne, to je symbol jako,
    jak život funguje.
  • 00:23:37 Propast, vrchol, propast, vrchol.
  • 00:23:40 Václav to podepsal obráceně
  • 00:23:41 a ten obrázek je ještě takhle
    lepší možná.
  • 00:23:43 Teprve když jsem ho upozornil,
    že to je hodně ostrý,
  • 00:23:46 tak se omluvil a podepsal to
    z druhý strany,
  • 00:23:48 což tohle je možná v Český
    republice víc čekání na film,
  • 00:23:51 než ta poměrně pozitivní chůze
    po těch horách.
  • 00:23:56 Akorát to odporuje gravitaci.
    Dobrý, lehce zvážním.
  • 00:24:00 Rodina, sport, a potom takový věci,
  • 00:24:04 jako je divadlo Sklep,
    ve kterým já hraju,
  • 00:24:06 a je to pro mě opravdu psychická
    hygiena.
  • 00:24:09 Protože já, když jsem unavenej
    a třeba opravdu i zdeprimovanej,
  • 00:24:12 ale naštěstí důvodně...
    To jsem rád, že jsem to řekl,
  • 00:24:16 že důvodně zdeprimovanej neznamená,
    že člověk je fakt nemocnej.
  • 00:24:19 Já jedu do toho divadla,
  • 00:24:21 tam sedí nějakejch 250 natěšenejch
    diváků na český Monty Python
  • 00:24:25 a já tam dělám takový blbosti
    a takovýho kašpara ze sebe
  • 00:24:28 a ty lidi rozesmávám.
  • 00:24:30 A teď končí to představení
    a já jsem úplně nabitej.
  • 00:24:34 Jsem odpočinutej,
    jako když vylezu ze sprchy.
  • 00:24:36 Jako za půl hodiny začnu usínat,
    to je teda pravda,
  • 00:24:39 protože se to vyčerpá.
  • 00:24:41 Takže divadlo hraju rád
  • 00:24:42 a je to pro mě moje terapie,
    že lidi fakt rozesměju.
  • 00:24:47 Honzo, vy jste jen tak mimochodem
    zmínil,
  • 00:24:49 že hrajete 120 koncertů ročně.
  • 00:24:52 Mě osobně by zajímalo,
  • 00:24:54 jestli se to nějakým způsobem
    projevilo ve vašem partnerství,
  • 00:24:58 protože to jste prakticky
    nebyl doma, ne?
  • 00:25:00 No, je to pravda.
    Projevilo se to velmi drobně.
  • 00:25:03 Já mám takový sedmiletý cykly,
    takže já jsem teď potřetí ženat,
  • 00:25:07 zatím jenom rok teda,
  • 00:25:09 takže ještě 6 let tomu dávám,
    aby byly docela fajnový.
  • 00:25:12 Ale předtím jsem byl dvakrát ženat,
    vždycky 7 let,
  • 00:25:14 a ještě mezitím mám, já tomu říkám
    období vlka,
  • 00:25:17 kdy jsem opravdu jako špatnej
    a nespím, nejím.
  • 00:25:22 A je to takový...
    Zkrátka je to jednoduchý.
  • 00:25:23 Všechny moje ženy, a nejen ty
    manželky,
  • 00:25:25 se vždycky se mnou seznámily
    na základě toho, že jsem hudebník,
  • 00:25:28 protože přiznejme si, já nejsem
    úplně typ,
  • 00:25:29 kterej vejde do restaurace
    a všichni řeknou:
  • 00:25:31 "Wow, tak tohohle buřta
    bych fakt chtěla!
  • 00:25:35 To je fakt přesně kluk mejch snů."
  • 00:25:37 Pochopitelně, když vylezu na pódium
    a jsem neuvěřitelně vtipnej,
  • 00:25:40 okouzlující, vynikající tanečník,
  • 00:25:42 špičkovej perkusionista,
    výbornej zpěvák,
  • 00:25:44 tak samozřejmě po koncertě...
  • 00:25:47 -Ty, pojď!
    -Nezlob se...
  • 00:25:51 Takže já jsem se se všema svejma
    ženama seznámil
  • 00:25:57 vlastně v podstatě na koncertě.
  • 00:26:00 A to je nádherný pravidlo,
    který my si tady říkáme v kapele,
  • 00:26:03 protože nejen já jsem poněkolikáté
    ženat,
  • 00:26:05 zkrátka že ty ženy nás opouštějí
    kvůli tomu,
  • 00:26:09 kvůli čemu se do nás zamilovaly,
  • 00:26:11 protože my jsme vlastně všechno
    v naší kapele,
  • 00:26:14 dokonce Josef Vlček napsal
    kdysi dávno,
  • 00:26:16 že jestli je nějaká asexuálnější
    kapela na světě, než Sto zvířat,
  • 00:26:19 tak ať zavolá.
  • 00:26:20 Nikdo nezavolal, takže já už to
    vím,
  • 00:26:22 ale přesto já prostě mám
    tři krásný děti, téměř dospělý,
  • 00:26:26 s dvěma manželkama.
  • 00:26:27 Teď mám třetí ženu rok,
  • 00:26:29 tak chystáme se pořádat nějaký
    další večírky,
  • 00:26:32 takže já jsem šťastnej.
  • 00:26:34 Ale samozřejmě jsou tam mezi tím
    ty stavy,
  • 00:26:36 kdy vlastně si člověk říká:
    "Tak co já dělám špatně?"
  • 00:26:38 Vždyť já prostě dělám jenom tu věc,
    co mám rád,
  • 00:26:40 a vlastně mám dokonce pocit,
    že čím jsem starší, tím jsem lepší,
  • 00:26:43 tím jsem slušnější,
    tím víc chodím domů, víc spím,
  • 00:26:46 ale stejně se zkrátka nedaří.
  • 00:26:48 Takže ono to není jako sláva,
    že by mě nějak dostihla,
  • 00:26:50 ale spíš ten způsob tý obživy,
    kterej je vlastně zajímavej,
  • 00:26:53 protože všichni mí spoluhráči
    z kapely mají manželky,
  • 00:26:58 který přišly po koncertě za nima.
  • 00:27:01 A to si myslím, že je takový nefér
    od těch holek.
  • 00:27:04 Ne že bych chtěl mít tři manželky
    současně, to ne.
  • 00:27:06 Já myslím, že to není jenom
    jev hudební,
  • 00:27:09 ale že často se žena zamiluje
    do partnera proto,
  • 00:27:12 že jí imponuje nějaká
    jeho výkonnost,
  • 00:27:15 ale ta výkonnost potom je na úkor
  • 00:27:17 jakéhokoliv volného společného
    času.
  • 00:27:19 -S tím vy se musíte setkávat.
    -Je to zejména u hudebníků.
  • 00:27:22 Vy o tom mluvíte tak,
    jako že si člověk představí cokoli.
  • 00:27:25 Já si představuju, že nějaký top
    manažeři
  • 00:27:28 taky pracujou 12 hodin denně,
    aby obhájili ty pozice,
  • 00:27:31 a kde potom je čas na nějaký,
    já nevím, noční uspávání?
  • 00:27:36 Já jsem byl vždycky občasný manžel,
    ale vynikající otec.
  • 00:27:38 To je zajímavý, že já jsem to
    hodně rozlišoval, tyhle dvě role.
  • 00:27:43 Já bych poprosila pana doktora
    Martina Hollého,
  • 00:27:46 jestli by se nějak k tomu celému
    vyjádřil.
  • 00:27:50 Já teď nevím, jestli se ptáte
  • 00:27:52 mě jako odborníka
    nebo jako manažera,
  • 00:27:58 protože podobně to doma zažívám.
  • 00:28:02 Jak se vás to dotklo?
    Kam vám to míří?
  • 00:28:05 Samozřejmě, že mám doma na talíři,
    že teda jako
  • 00:28:10 -klienti jsou vám přednější?
  • 00:28:12 Před sedmou by se taky někdy hodilo
    přijít domů a nepracovat.
  • 00:28:20 Možná to je velmi dobrý můstek
    k tomu tématu,
  • 00:28:26 které tady už zaznívalo,
  • 00:28:28 to znamená, jak má být vyvážen
    ten egoismus, to sobectví,
  • 00:28:32 v tom, že jak to Václav říkal,
    věřím tomu, co dělám
  • 00:28:36 a dělám to, čemu věřím,
  • 00:28:39 a vlastně ty ostatní jsou
    až za tím.
  • 00:28:45 Honza ukazuje, že to ne vždy
    dobře funguje,
  • 00:28:48 že to prostě taky přechází
    do nějakých krizí.
  • 00:28:52 Eva povídala o tom, jak ta zakázka
    okolí, jaký mám být,
  • 00:29:01 jak si představuju, že si mě lidi
    přejou,
  • 00:29:05 co všechno dokážu nad svůj výkon,
    nad svůj limit dělat.
  • 00:29:09 A vlastně z toho vychází jenom to,
  • 00:29:12 že vždy musíme žít v nějaké
    vyváženosti.
  • 00:29:14 V tom, že pokud se budu jenom
    přizpůsobovat trhu filmovému
  • 00:29:21 nebo budu jenom hrát,
    tak to nebude úplně vyvážený život.
  • 00:29:32 -Nebo úzkosti z hypotéky?
    -Jo.
  • 00:29:35 Ale myslím si, že když odmyslíme
  • 00:29:37 ty v uvozovkách primitivní
    materiální věci,
  • 00:29:41 tak je to o tom, že žijeme
    v nějakých vztazích,
  • 00:29:44 že prostě jsme tvor sociální
  • 00:29:47 a vlastně jsme nějaké, když to
    úplně zpřízemním, stádové zvíře,
  • 00:29:53 tak to, že dáváme taky ohled
    nějak na okolí
  • 00:29:58 a máme nějaký dar altruismu,
    to je taky důležité.
  • 00:30:04 Ale nemůžeme to dělat bez toho,
  • 00:30:05 nebo nemůžeme popírat
    ty vlastní hodnoty.
  • 00:30:08 To si myslím, že je jedna ze zásad,
    kterou bysme se měli vést.
  • 00:30:15 A je to hodně o tom, že potlesk,
    ocenění okolí,
  • 00:30:20 mi vlastně dobíjí trochu
    ty baterky,
  • 00:30:22 ale ty baterky jsou ve mně
  • 00:30:25 a ty musí být v souladu s tím,
    že jsou skutečně moje.
  • 00:30:30 Já těžko budu žít z toho oceňování
    okolí,
  • 00:30:33 pokud budu vědět, že dělám něco,
    co vlastně není dobře,
  • 00:30:36 nebo není v souladu s mým.
  • 00:30:39 Takže to je jenom glosa k tomu,
    co tady zaznívalo
  • 00:30:42 na vrub toho sobectví nebo zaměření
    se na sebe a altruismu.
  • 00:30:51 No, protože v rámci toho sobectví,
    jak říkal Václav,
  • 00:30:53 proto jsem asi skončil tak,
    jak jsem skončil, nebo začínám teď,
  • 00:30:56 je to sobectví u mě úplně zásadní.
  • 00:30:59 Já prostě 3 dny s prominutím
    rozdávám radost
  • 00:31:01 a jsem opravdu ten řízek,
  • 00:31:03 a pak jsem doma úplně mrtvej muž,
    prostě.
  • 00:31:07 Já bych poprosila Marka Holuba,
  • 00:31:08 jestli by byl tak laskav
    a dal reflexi.
  • 00:31:11 Řekněte něco o mém Kašpárkovi.
  • 00:31:13 Tohle je teda, myslím, bezvadná
    ilustrace toho,
  • 00:31:16 o čem jsme teď tady mluvili,
  • 00:31:20 kdy tam máme osobu toho Kašpárka
    dvakrát,
  • 00:31:23 přičemž ten loutkovodič je daleko
    výraznější postavou,
  • 00:31:26 než ten Kašpárek vedenej.
  • 00:31:30 A je to taková dualita,
  • 00:31:34 kdy ten loutkovodič je vlastně
    ten hrající, bavící všechny kolem,
  • 00:31:39 má ten úsměv, je rozjásanej
  • 00:31:42 a ten Kašpárek je vlastně takovej
    ten malinkej vzadu,
  • 00:31:45 o kterým se moc nedozvíme.
  • 00:31:47 Působíte tady na nás vy,
    jako ten, kdo nás baví,
  • 00:31:52 ten, kdo do toho vstupuje,
  • 00:31:53 ten, kdo to nějakým způsobem táhne
    a ukazuje všem tuhle svoji stránku.
  • 00:31:59 O týhle, která je tam skrčená
    někde v rohu, se moc nedozvíme,
  • 00:32:03 přestože je tomu vašemu jménu
    tady v rohu vlastně nejblíž
  • 00:32:08 z celýho toho obrázku.
  • 00:32:10 Takže je otázka, co nám neříkáte
  • 00:32:14 a co se o vás tímhle způsobem
    nedozvíme,
  • 00:32:17 ale tahle postava je samozřejmě
    výrazná
  • 00:32:20 a pro vaši práci určitě
    podstatnější.
  • 00:32:26 Mě by ještě zajímalo, kdo je ten
    vodič, který vede toho vodiče.
  • 00:32:31 To už my nevíme a to byste nám
    musel říct vy.
  • 00:32:34 No, to bych teďko rád, aby v tom
    třetím pokusu byla manželka.
  • 00:32:36 Uvidíme, no.
  • 00:32:39 Nevím, jestli vám to mám přát,
    nebo radši ne.
  • 00:32:43 A mně zrovna jo možná právě.
  • 00:32:45 Docela bych to potřeboval a i bych
    si to zasloužil, po těch letech.
  • 00:32:48 To znamená, že pak ta rodina
    bude taky důležitá, že jo?
  • 00:32:50 No, ona je vždycky,
    ale to je jenom, že...
  • 00:32:52 A ta by měla vlastně vyrůst
    v tom malým Kašpárku
  • 00:32:54 v rovnocennýho Kašpárka?
  • 00:32:56 Nevím, kde vyroste.
  • 00:32:58 K tomu, který se ukazuje
    a sbírá to ocenění od těch davů
  • 00:33:00 a pak by měl doma být
    ten spokojenej a usměvavej.
  • 00:33:03 Ale každopádně si myslím,
    že to bylo velmi trefný.
  • 00:33:07 U vás je to ještě trošku
    komplikovaný tím, že umíte malovat.
  • 00:33:10 -Já se omlouvám.
    -Teď to bude komplikace.
  • 00:33:15 Kdybysme se pohybovali
    v tělocvičně,
  • 00:33:16 tak tam budu patřit na chvost.
  • 00:33:19 Když to člověk neumí,
    tak samozřejmě ukáže daleko víc,
  • 00:33:22 než když už to má nějakým způsobem
    zvládnutý,
  • 00:33:24 natrénovaný, tu techniku.
  • 00:33:26 No, ale každopádně si myslím,
    že velmi trefný.
  • 00:33:31 I pro mě to je teda umění,
  • 00:33:32 nebo všechny formy umění jsou
    pro mě terapie jako taková.
  • 00:33:35 A asi nejen, když je člověk
    aktivní,
  • 00:33:39 dělá, což tady děláme teda všichni,
    nějakou formu umění,
  • 00:33:42 vy tady máte určité psychické umění
    znalosti duše,
  • 00:33:45 ale i jenom se na to umění dívat,
    jenom ho sdílet,
  • 00:33:51 jenom ho nechat připustit.
  • 00:33:53 Hudba přímo, tak ta si myslím,
  • 00:33:55 že ta má ten kontakt s emocema
    opravdu nejrychlejší.
  • 00:33:59 Takže pracuje s tím i oficiální
    psychiatrie,
  • 00:34:05 s tím, že třeba v rámci nějaké
    rekonstrukce
  • 00:34:09 nebo změny svých životů
    choďte víc na kulturu,
  • 00:34:12 protože to má ten terapeutickej
    potenciál?
  • 00:34:17 Možná jenom krátce. Jsou tam dvě
    polohy, jednak je to dělat umění,
  • 00:34:25 být v tom velmi jednoduchém,
    zjednodušeném,
  • 00:34:28 a to je možná Markova parketa,
    protože to nejsou jenom obrázky,
  • 00:34:32 ale můžeme mluvit o drama
    terapiích,
  • 00:34:34 a pak samozřejmě se zabýváme v tom,
  • 00:34:40 abysme nabídli nějaké možnosti,
    které jsou třeba výhodnější,
  • 00:34:45 a to je potom o pasivní konzumaci
    některých forem a druhů umění,
  • 00:34:51 protože patří k nějaké vyváženosti
    života.
  • 00:34:56 A to, co Václav říkal o tom,
    že je tady nějaký dlouhodobý,
  • 00:35:02 pro mnohé z nás asi
  • 00:35:04 nepředstavitelně frustrující
    projekt,
  • 00:35:08 tak musí být v tom životě doloženo
    a vyváženo něčím,
  • 00:35:10 co ty baterky dobíjí.
  • 00:35:12 A možná to dobíjení baterek
    je takovým dobrým symbolem toho,
  • 00:35:17 že pokud jsme nemocní,
    pokud přijde duševní nemoc,
  • 00:35:20 tak přestává fungovat to dobíjení
    baterek.
  • 00:35:23 Já si přestávám všímat
    těch drobností,
  • 00:35:25 z kterých mám radost a z kterých
    načerpám.
  • 00:35:28 Protože obecně, když se podíváme
    na naše životy
  • 00:35:30 jako na filmovém páse,
    tak nejsou plné radosti.
  • 00:35:34 A my žijeme z těch okamžiků,
    někdy delších, někdy kratších,
  • 00:35:39 od pateticky vyznívajícího východu
    slunce,
  • 00:35:43 přes fotbalový zápas s kamarády,
    po cokoli jiného.
  • 00:35:48 Posvátné chvilky.
  • 00:35:49 A to, že zahraju něco se Sklepem
    a rozesměju 250 lidí?
  • 00:35:58 Pokud přichází deprese,
    tak tohle nefunguje.
  • 00:36:02 Může jich tam být 500, může tam být
    celý stadion
  • 00:36:05 a já nedobiju ty baterky.
  • 00:36:07 Někde se prostě překročila
    nějaká mez.
  • 00:36:11 Já si taky vzpomínám v mém životě,
    když jsem skutečně už drhla,
  • 00:36:16 můj tatínek vždycky říkal
    tou držkou o zem,
  • 00:36:18 tak mi jedna klientka...
  • 00:36:21 Já jsem se s tím svěřila
    a hrozně jsem se bála.
  • 00:36:24 Já jsem se svěřila, říkala jsem:
  • 00:36:26 "Ježíšmarja, to já taky,
    to já taky", a tak dále.
  • 00:36:28 "Musíš se na něco těšit v tom
    životě."
  • 00:36:30 A já jsem si uvědomila, že jsem
    léta žila v tom,
  • 00:36:32 že jsem fakt jenom jela.
  • 00:36:33 To bylo to dítě, to byla ta práce,
    to byly ty povinnosti, ty funkce.
  • 00:36:37 Z funkce do funkce,
    z funkce do funkce.
  • 00:36:40 Já jsem neměla koníčky, já jsem...
  • 00:36:42 "Vždyť ta tvoje práce je ten
    tvůj koníček!" Ale to taky nejde!
  • 00:36:45 A přesně to, že já jsem se nějak
    zaléčila a pak se mi otevřely oči
  • 00:36:50 a já jsem začala přemýšlet
    o změnách.
  • 00:36:52 "Já začnu dělat tohle a tohle."
  • 00:36:54 Já jsem nikdy nečetla.
    Kulturní analfabet.
  • 00:36:56 Já 4 roky čtu a bez knížky prostě
    nedám ani ránu
  • 00:37:00 a strašně mi to dělá dobře.
  • 00:37:01 To je ten panák před spaním,
    já ta knížka.
  • 00:37:03 Já se na to těším.
    To je ten moment.
  • 00:37:05 Těším se na to, že jsem začala
    dělat jiný aktivity,
  • 00:37:07 začala jsem být ten sobec.
  • 00:37:09 A tohle všechno by mělo člověku
    přicházet
  • 00:37:12 a měl by si to uvědomovat.
  • 00:37:13 Takže já takhle sbírám ty střípky,
    co si povídáme,
  • 00:37:16 a srovnávám to s tím svým vývojem.
  • 00:37:19 Je to běh na dlouhou trať,
    to asi každý uzná,
  • 00:37:21 ale já už mám ty momenty,
    že se na něco můžu těšit.
  • 00:37:24 A mám projekt 10 let,
    nebo mám projekt nějaký,
  • 00:37:27 ale mám tam ty momenty,
    který mě právě zvedaj,
  • 00:37:30 myslet na sebe a probudit se
    a dělat něco, na co se můžu těšit.
  • 00:37:35 Já tomu říkám, že se učím
    mistrovství zevlingu.
  • 00:37:38 Mistrovství zevlingu je odpoledne
    si číst knížku,
  • 00:37:42 aniž bych měla výčitky svědomí,
    že nevysávám.
  • 00:37:46 Pokud si čtu knížku a zároveň mám
    výčitky svědomí, že nevysávám,
  • 00:37:49 není to zevling.
  • 00:37:51 Já na to navážu. Já svým klientům,
    pacientům při tý terapii radím,
  • 00:37:57 aby si ten den prokládali takovejma
    drobnejma odměnama.
  • 00:38:01 Pro každýho to může bejt
    něco jinýho.
  • 00:38:03 Dám si kávičku, přečtu si knížku,
    časopis,
  • 00:38:06 nebo si jdu do obchodu prohlídnout
    hezký boty,
  • 00:38:10 to je celkem jedno,
    dle vkusu každýho,
  • 00:38:12 ale aby vždycky po tom opruzu
    nějakým, kterej je nutnej,
  • 00:38:17 protože se musíme něčím živit,
  • 00:38:19 tak aby bylo něco, na co se můžou
    těšit.
  • 00:38:21 Aby se mohli něčím odměnit,
    aby ten systém tý zásluhy a odměny
  • 00:38:26 tam byl nějakým způsobem
    nastartovanej,
  • 00:38:28 protože to je jeden z důležitých
    mechanismů,
  • 00:38:31 kterej při tý depresi chybí, jo,
  • 00:38:33 že se odměním za to,
    že jsem měl nějakej výkon.
  • 00:38:38 -Nebo i že si vykompenzuju nějaký
    au, ne? -Tak, přesně tak!
  • 00:38:42 A když se tomu dá tenhle rytmus
  • 00:38:44 a člověk si na to nějakým způsobem
    najede a zvykne,
  • 00:38:47 tak se i obnoví takovej ten pocit
    z toho dobře vykonanýho.
  • 00:38:51 I když to třeba byl vopruz,
    tak prostě jsem to udělal,
  • 00:38:53 udělal jsem to dobře
    a mám z toho dobrej pocit.
  • 00:38:56 A ten pravidelnej rytmus
    toho fungování u těch depresí
  • 00:38:59 je strašně důležitej a myslím si,
  • 00:39:02 že se to velmi osvědčuje teda
    při práci.
  • 00:39:05 My už se tady ale bavíme o depresi
    jako o diagnóze,
  • 00:39:07 ale mně se líbilo, jak jste říkala,
    Olgo,
  • 00:39:09 že ten moment vlastně byl ten,
  • 00:39:10 že jste to někomu řekla,
    že jste posdílela.
  • 00:39:13 Já vždycky říkám, že já bych
    bez svých kámošek nebyla nic.
  • 00:39:17 Já když mám prostě problém,
    tak zavolám jedné, malá úleva,
  • 00:39:19 ale ještě to není ono.
  • 00:39:20 Druhé, třetí, čtvrté, a trošičku
  • 00:39:22 při sedmé už mě to samotnou
    přestává lehce zajímat,
  • 00:39:24 protože už je to tak rozebraný
    do mrtě.
  • 00:39:27 Mě by zajímalo, jestli jako bratři
  • 00:39:29 spolu sdílíte opravdu, opravdu,
    opravdu úplně všechno
  • 00:39:36 a jestli to třeba byla věc,
  • 00:39:38 která vám v životě byla takovým
    tím pevným bodem ve vesmíru?
  • 00:39:43 Já si myslím, že...
    nevím jak bratr...
  • 00:39:46 -Dětství.
    -Dětství asi máme vynechat, že.
  • 00:39:50 Ne ne! Já myslím, že dětství
    je gró,
  • 00:39:52 odkud adaptační strategie vychází.
  • 00:39:59 Ale je to tak, že v podstatě
  • 00:40:01 my s bráchou od dětství
    spolupracujeme, dá se říct.
  • 00:40:07 Tak a ještě obrázek,
    kterýmu se trošku chci věnovat.
  • 00:40:12 Pojednává o vás a zajímavá je tam
    teda postava tý loutkovodičky.
  • 00:40:19 Je to žena, obvykle se na tomhletom
    tématu,
  • 00:40:22 protože to téma je často
    zpracováváno,
  • 00:40:26 tak obvykle se tam žena nevyskytuje
    jako ten loutkovodič.
  • 00:40:31 Možná by bylo zajímavý zkoumat,
  • 00:40:34 kdo by to v reálu ve vašem životě
    mohl být,
  • 00:40:38 ta žena, která vás tímto způsobem
    vede.
  • 00:40:41 To je jednoduchý, to byla maminka,
    protože táta s náma nežil.
  • 00:40:46 Je vidět, že jste ji znázornil
    ve výrazných barvách,
  • 00:40:50 hlavně v červené,
    což by asi napovídalo,
  • 00:40:52 že pro vás byla důležitou postavou
    a že jste ji asi měl velmi rád.
  • 00:41:02 Zároveň působí mladě,
  • 00:41:04 jako někdo před asi počítám
    velmi dávnou dobou,
  • 00:41:09 že bysme trošku mohli uvažovat
    o tom,
  • 00:41:13 do jaký míry se k tomuto období
    vracíte,
  • 00:41:17 který by asi i podle postavy
    toho sedícího
  • 00:41:20 patřilo nějakýmu dětství.
  • 00:41:24 Ty bratrský vztahy se nejvíc
    formujou a vytvářejí
  • 00:41:28 právě v tom dětství
    před tou pubertou,
  • 00:41:31 než si ty lidi začnou
    trochý konkurovat, holky atd.
  • 00:41:36 Ale ten nejdůležitější vztah
    vzniká někdy v týhle době,
  • 00:41:39 kdy si ty kluci vlastně hrajou.
  • 00:41:44 Je pravda, že jsme s bráchou
    jednak vyrůstali v divadle,
  • 00:41:47 ale pak jsme měli doma
    přesně takovýhle divadlo,
  • 00:41:50 takže jsme si i navzájem hráli
  • 00:41:52 a to dětství vlastně pro nás
    byla samá divadla.
  • 00:42:00 Ten začátek, tady vlastně byly
    depresní záležitosti,
  • 00:42:07 ale to bych opravdu musel mluvit
    dobře a dlouho,
  • 00:42:12 protože vlastně ty problémy byly
    vlastně poprvé v roce 1974...
  • 00:42:25 Můžu to zkrátit?
  • 00:42:27 Je to tak, že při týhletý práci
    člověk zažívá spoustu stresů.
  • 00:42:32 To chce Vašek říct,
    že bylo období normalizace,
  • 00:42:38 televize měla takový to heslo
  • 00:42:44 "kdo máš dlouhý vlas,
    nechoď mezi nás",
  • 00:42:47 nebo jak to bylo, nevím.
  • 00:42:49 -Soudružka Balážová...
    -Jasně, máničky byly v neoblibě.
  • 00:42:52 V agenturách nás museli stříhat,
    než jsme vylezli na jeviště,
  • 00:42:57 kytarista Ota Petřina,
  • 00:43:02 tenkrát jsem měl taky vlasy,
    on je má pořád,
  • 00:43:08 tak ten se odmítl ostříhat
  • 00:43:11 a tím pádem 14 let nesměl
    na jeviště.
  • 00:43:16 A brácha tím trpěl,
  • 00:43:18 nejen že tím trpěl,
    ale tam se stala ta věc,
  • 00:43:23 že jsme vlastně netušili
    proč nesmíme nikdo hrát.
  • 00:43:29 No a brácha, protože to chtěl
    zjistit, proč nesmíme hrát,
  • 00:43:33 proč ho nesměj vysílat v televizi,
    v rádiu, proč nesmí vydávat desky,
  • 00:43:39 on se tenkrát dostal do pozice
    Marty Kubišový,
  • 00:43:42 -Úplná stopka.
    -No, taky.
  • 00:43:45 tak se začal pídit, pídit,
    chodil od čerta k ďáblovi,
  • 00:43:51 nespal, přemejšlel pořád a dostal
    se do takovýho psychickýho stavu,
  • 00:44:02 že najednou už ta deprese začala
    přecházet v nějaký vidiny...
  • 00:44:10 -Strach, že mě chtěj...
    -Že ho chtěj zastřelit.
  • 00:44:15 Pak už se rozložil totálně,
  • 00:44:18 že mi třeba telefonoval ve tři ráno
    a říkal: Seš zamknutej?
  • 00:44:26 Oni nás opravu chtěj zastřelit!
    Chtěj nás zlikvidovat!
  • 00:44:30 A teď se dostal do takový
    záležitosti,
  • 00:44:34 že prostě nejedl, nepil,
    chodil na všechny úřady
  • 00:44:38 a pak už s ním nebyla vůbec řeč.
    Takže skončil na...
  • 00:44:47 -Kde to bylo na psychiatrii?
    -Na Karláku.
  • 00:44:51 My můžeme v zásadě rozlišit
    duševní trable
  • 00:44:55 na dvě takové velké skupiny.
  • 00:44:57 Jedna je, že my normálně reagujeme
    na nenormální situaci,
  • 00:45:02 byť to tomu okolí přijde,
    že jsme divní.
  • 00:45:06 Ta moje reakce je normální
    ve vztahu k té situaci.
  • 00:45:10 Často jsem označkován za nemocného
    nebo divného,
  • 00:45:14 protože to okolí nemusí vědět
    tu situaci,
  • 00:45:18 ale potom máme druhou skupinu
    poruch,
  • 00:45:20 kde vlastně já reaguji
    na normální běžné věci,
  • 00:45:24 schizofrenik přechází ulicí
    a najednou se zarazí,
  • 00:45:28 protože mu hlas bude říkat něco,
    aby zastavil.
  • 00:45:32 Takže já nenormálně reaguju
    na normální situace.
  • 00:45:35 A mně jenom přišlo zajímavé,
    to jak jste to vyprávěl,
  • 00:45:39 že v situaci, kdy nedojde
    k té krizi,
  • 00:45:43 která byla způsobena vnějšími
    faktory, k adekvátní intervenci,
  • 00:45:46 tak ta krize může přerůst ve stav,
  • 00:45:49 který už asi můžeme spokojeně
    nazvat nemocí,
  • 00:45:52 nakonec jste říkal,
    že to skončilo hspotalizací
  • 00:45:54 a musela tam být medicínská
    intervence do toho.
  • 00:45:58 A tohle si myslím, že je důležité,
  • 00:45:59 možná u vás bysme našli v začátku
    nějaké paralely v tom,
  • 00:46:03 že v začátku je to vlastně
    normální, že jsem unavený,
  • 00:46:06 vlastně je normální, že mě to teď
    netěší, protože je toho moc,
  • 00:46:09 až nakonec u vás selhalo tělo.
  • 00:46:13 A už reaguje nenormálně na to,
    že slunce vyšlo,
  • 00:46:17 a je to nenormální reakce.
  • 00:46:19 A vznikají ty paranoi,
    a těch bylo x, samozřejmě,
  • 00:46:22 to už se nechci rozpovídávat.
  • 00:46:24 Tak tohle mi přišlo jako velmi
    dobrý příklad toho,
  • 00:46:27 jak neodkládat ty řešení.
  • 00:46:29 To je taky důvod proč se jít
    s někým poradit
  • 00:46:33 a jak říkám, my jsme tady za naši
    profesi, ale často to sdílení,
  • 00:46:41 tak jak jste vy, Simono, říkala,
  • 00:46:43 že jedna, druhá, třetí, pátá,
    sedmá kamarádka,
  • 00:46:46 tak to sdílení samo o sobě
    je důležité,
  • 00:46:49 protože já jak si ty svoje myšlenky
    musím převést do slov,
  • 00:46:53 tak už tomu dávám nějakou logiku,
    už to nějakým způsobem uchopuju,
  • 00:46:57 už stahuju a chytám
    a dávám tomu nějaký...
  • 00:47:02 -A dostávám zpětnou vazbu,
    to je další věc. -To je druhá věc.
  • 00:47:06 Ale myslím si, že někdy odkládáme
    to sdílení,
  • 00:47:10 protože potřebujeme toho mudrce,
  • 00:47:13 protože vždy to má být
    někdo moudrý,
  • 00:47:15 a někdy si tím vlastně ubližujeme,
  • 00:47:18 protože na tom sdílení je velmi
    důležité i to samotné sdílení,
  • 00:47:24 že to vlastně jako někomu
    převyprávím.
  • 00:47:28 Jak sleduju i ty alternativní
    způsoby nějakých terapií,
  • 00:47:31 ať už je to kinezinologie,
    rodinné konstelace atd.,
  • 00:47:35 tak se mi líbí, že opravdu narůstá
    v České republice
  • 00:47:38 velké množství těch ženských
    a mužských kruhů,
  • 00:47:41 které jsou založené vyloženě
    na tomhle sdílení.
  • 00:47:46 A co tak mám v mém okolí
    zpětný vazby,
  • 00:47:48 tak opravdu to má velký efekt
    na zkvalitnění těch životů
  • 00:47:53 a změnách typů těch osobních
    příběhů.
  • 00:47:57 Takže já bych vám všem poděkovala,
  • 00:47:59 já doufám, že si diváci z toho
    vzali to poznání,
  • 00:48:03 že prožívat v životě krize
    je naprosto normální,
  • 00:48:06 jak jste řekl, pane doktore,
  • 00:48:07 že krize je šance někam se
    posunout, něco pochopit,
  • 00:48:11 a doufám, že už se nebudete bát,
    že budete handicapovaní
  • 00:48:15 a že se nebudete stydět za to,
    že se vám něco děje
  • 00:48:18 a že zavčasu vyhledáte jakoukoliv
    konzultaci,
  • 00:48:22 která vám přijde do cesty,
    protože jak to víme,
  • 00:48:26 vždycky něco přijde do cesty,
    když člověk zavolá,
  • 00:48:28 ať už je to kniha, letáček,
    článek v časopise,
  • 00:48:33 kamarád, který má nějakou
    zkušenost, kterou posdílí,
  • 00:48:36 pomohlo mi toto a toto,
  • 00:48:39 a že vezmeme tu péči o sebe,
  • 00:48:41 o tu psychohygienu, o to svoje
    duševní zdraví vážně.
  • 00:48:47 A mně už nezbývá, milí diváci,
  • 00:48:48 než se s vámi rozloučit
    z La Fabriky,
  • 00:48:51 poděkovat generálnímu partnerovi
    RWE,
  • 00:48:54 poděkovat hlavnímu partnerovi
    Kooperativě,
  • 00:48:57 děkujeme za podporu
    i Hlavnímu městu Praze,
  • 00:49:01 kteří nám umožnili nejen
    tohle setkání,
  • 00:49:03 ale především to, že se uskuteční
    festival Mezi ploty,
  • 00:49:06 na který vás zítra ještě zveme.
  • 00:49:09 Mějte se hezky a třeba brzy
    na shledanou!
  • 00:49:15 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2014

Související