iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 7. 1968
na ČT1

1 2 3 4 5

2 hlasy
4557
zhlédnutí

Co tomu říkáte, pane Werich? 6/9

Jan Werich o bratrství a přátelství

15 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Co tomu říkáte, pane Werich?

  • 00:00:06 Je opět letní neděle, ale ne ta
    prázdninová neděle
  • 00:00:11 se svojí letargií a nudou.
  • 00:00:13 Poznal jsem to dnes ráno doma,
  • 00:00:15 když jsem narazil na hromadu
    zábavných knížek,
  • 00:00:20 které jsem si od loňského podzimu
    střádal,
  • 00:00:23 že si je letos v létě přečtu.
  • 00:00:26 Nedostal jsem se k tomu a budou
    muset počkat asi jeden rok.
  • 00:00:30 Je neděle 28. července 1968.
    Taková nervózní neděle.
  • 00:00:40 Lidé stojí v ulicích fronty,
    aby mohli připojit svůj podpis
  • 00:00:44 na listinu, aby těch 14,
    kteří v nejbližších hodinách
  • 00:00:50 nebo dnech budou bránit naše zájmy,
    věděli,
  • 00:00:55 že my, těch 14 milionů
    stojíme za nimi.
  • 00:00:59 Je to taková nervózní neděle a lidé
    se vracejí předčasně z víkendu,
  • 00:01:04 aby zapnuli televizory, protože
    chtějí slyšet lidi, kterým věří.
  • 00:01:10 Já nevím, čím to je, že když je
    člověk nervózní nebo má strach
  • 00:01:15 nebo úzkost, tak chce slyšet slovo
    člověka, ke kterému má důvěru.
  • 00:01:20 O něhož se může opřít
    a kterého má rád.
  • 00:01:25 Proto se ptám: Co tomu říkáte,
    pane Werichu?
  • 00:01:30 Tak vám děkuji. Řekl jste to moc
    pěkně, pane Škutino.
  • 00:01:33 Já tomu říkám to, co tomu říká
    těch 14 milionů.
  • 00:01:38 Já si myslím, že v této situaci
    nezáleží, co tomu říká jednotlivec,
  • 00:01:45 ale co říkáme všichni.
    My všichni říkáme totéž.
  • 00:01:51 Já myslím, jak jste správně řekl,
  • 00:01:54 jak lidé čekají na ulici ve frontě,
    aby mohli podepsat provolání
  • 00:02:01 Literárních listů, že je to jeden
    z nejkrásnějších pohledů
  • 00:02:05 na ty národy, co si vzpomínám.
  • 00:02:09 Já si pamatuji, v roce 1938 to
    bylo naposled,
  • 00:02:13 kdy jsem viděl takovou jednotu
    a takovou spontánnost u všech nás,
  • 00:02:18 kteří jsme se tady narodili.
  • 00:02:21 Nyní to vidím podruhé, čekal jsem
    přes 30 let, ale stálo to za to.
  • 00:02:26 Sám si nikdo neví rady,
    dejme hlavy dohromady,
  • 00:02:32 snad se nám to povede.
    To jsme zpívali s Voskovcem.
  • 00:02:36 Teď je ta chvíle,
    mít ty hlavy pohromadě.
  • 00:02:40 Já jsem se snažil a všichni myslíme
    na totéž.
  • 00:02:46 V záplavě velkých slov, které jsou
    ve vzduchu, najít smysl slov.
  • 00:02:54 Pořád jsem slyšel přátelství,
    bratrství.
  • 00:02:57 Pane Škutino, já sám mohu těžko
    o bratrství mluvit,
  • 00:03:01 protože jsem bratra nikdy neměl.
  • 00:03:04 Já tu instituci z vlastní
    zkušenosti neznám.
  • 00:03:08 Tak jsem se obrátil tam,
    kam se člověk obrací.
  • 00:03:11 A to do dějin a začal jsem zkoumat,
    kde se vyskytlo bratrství.
  • 00:03:19 Přišel jsem na hodně případů
    a jeden není tak starý.
  • 00:03:27 Je to příklad bratrské lásky.
    Bratři Kennedyové.
  • 00:03:31 Když jsem šel hodně daleko
    a hodně hluboko,
  • 00:03:34 tak jsem přišel na dva bratry.
    Jeden se jmenoval Kain.
  • 00:03:39 A tak mě napadlo, že bratrství
    je úděl, to není volba.
  • 00:03:46 Bratra vám přidělí rodiče nebo
    osud, jak se na to díváte.
  • 00:03:54 Přítele si volí člověk sám
    a dobrovolně.
  • 00:03:58 Začal mě zajímat obsah
    slova přátelství.
  • 00:04:02 Našel jsem zajímavou esej,
    kterou napsal sir Francis Baker.
  • 00:04:09 To byl velmi chytrý člověk
    v alžbětínské době,
  • 00:04:14 kterému se připisuje autorství
    shakespearovských her.
  • 00:04:20 Nevím kdo, ale říkali mu
    "sekretář přírody". Znal všechno.
  • 00:04:28 O přátelství napsal znamenitou
    esej, kde říká,
  • 00:04:32 že se přátelství skládá ze dvou
    částí.
  • 00:04:35 První část násobí radost ze života.
  • 00:04:43 Dává to člověku radost a příjemný
    pocit,
  • 00:04:46 že může být v blízkosti člověka,
    kterého obdivuje,
  • 00:04:49 kterému věří a kterého miluje.
  • 00:04:52 Současně mu to dává pocit,
    že je sám obdivován, milován
  • 00:04:58 a že se mu věří. To je jedna část,
    která násobí.
  • 00:05:03 Pak druhá část přátelství
    je ta, kde se dělí.
  • 00:05:06 To je ta část, kde se člověk dělí
    s přítelem o starosti a bolesti.
  • 00:05:13 Někdy naloží osud člověku na ramena
    takový balík,
  • 00:05:19 že ho sám nemůže unést. A potřebuje
    někoho, kdo by mu pomohl.
  • 00:05:25 To je funkce přátelství.
    Podstatou toho je důvěra a víra.
  • 00:05:33 Přátelství znamená, že když někdo
    přijde k vašemu příteli
  • 00:05:40 a začne vás pomlouvat,
    tak ten přítel pomluvy vyvrací.
  • 00:05:47 Ten ví, že lžou, protože on vám
    věří a to je podstata přátelství.
  • 00:05:55 Je to nejen láska, ale i víra.
  • 00:06:01 Tak jsem viděl, že v hledání obsahu
    slov člověk nenajde odpověď a radu
  • 00:06:11 na situaci, v které jsme.
  • 00:06:13 Dostávám dopisy a jeden byl velice
    tlustý.
  • 00:06:18 A protože jsem člověk zvědavý,
    tak jsem tlustou obálku otevřel.
  • 00:06:23 Tam byla tato knížka a poslal mi ji
    kdosi, koho ani neznám.
  • 00:06:30 Je z Hradce Králové a já ji otevřel
    a začal jsem číst a tu mě napadlo,
  • 00:06:37 že je to vzkaz. Je to vzkaz
    od jednoho velikého vlastence,
  • 00:06:47 který svému vlastenectví
    obětoval život.
  • 00:06:52 Já bych ten vzkaz rád vyřídil.
    Začnu číst třeba tady.
  • 00:06:57 "To je dobře, že jsou mezi národy
    sloni a poníci.
  • 00:07:06 Je dobře, když ti mrňousi čas od
    času dostanou na frak,
  • 00:07:11 když zapomenou, že musejí do houfu.
    Přitom nesmí nikdy zařvat.
  • 00:07:17 Žádných z těch malých,
    jak se lidově říká.
  • 00:07:21 Protože mrňousové mají stejně
    nesmrtelnou duši jako ti velcí.
  • 00:07:26 S tatou jsme často mluvili
    o malých národech."
  • 00:07:30 S tatou, pane Škutino.
    Víte, kdo to byl tata?
  • 00:07:34 -Pan prezident Masaryk.
    -Ano, T. G. M.
  • 00:07:37 Toto říká jeho vtipný syn Jan.
  • 00:07:41 "S tatou jsme často mluvili
    o malých národech.
  • 00:07:45 Já byl ale skeptik ve famílii, ale
    starý pán nepřestal nikdy věřit,
  • 00:07:50 že mrňousové mají na světě zrovna
    tak své poslání, jako ti velcí.
  • 00:07:56 Když někdo hodil flintu do žita
    jen proto,
  • 00:07:59 že se narodil jako Čech nebo Slovák
    a ne jako Rus nebo Američan,
  • 00:08:04 tata se vždycky rozčílil.
    Takovým lidem říkal vul.
  • 00:08:10 On rozlišoval mezi vůl
    s kroužkem a vul bez kroužku.
  • 00:08:17 Ti bez kroužku byli nebezpečnější.
  • 00:08:21 Ale v jedné věci jsme se neshodli.
  • 00:08:23 On věřil, že malé národy,
    jako my Češi,
  • 00:08:26 by měly být mosty mezi
    těmi velkými.
  • 00:08:29 Mně se tahle myšlenka nikdy moc
    nezamlouvala.
  • 00:08:32 Po mostech se šlape.
  • 00:08:36 V tom jsem souhlasil se starým
    pánem,
  • 00:08:39 že člověk může být zrovna tak
    hrdý na to, že se narodil v Praze
  • 00:08:44 nebo v Bratislavě, jako kdyby se
    býval narodil v Moskvě
  • 00:08:49 nebo ve Washingtonu.
  • 00:08:52 Taky jsem souhlasil s tím,
  • 00:08:54 že máme ve světě nosit na trh
    výsledky našeho politického myšlení
  • 00:09:00 a vyložit je pěkně vedle zboží
    z Washingtonu, Paříže, Londýna
  • 00:09:04 a Moskvy a že se sice mrňousové
    mohou moc věcem naučit
  • 00:09:10 od těch velkých, ale taky je mohou
    lecčemu naučit.
  • 00:09:15 To se ví, že se máme učit od těch
    velkých, ale ne se po nich opičit
  • 00:09:21 a papouškovat. Národ, ať je malý
    nebo velký,
  • 00:09:27 nesmí nikdy ztratit svoji
    původnost.
  • 00:09:30 Jinak by přestal být národem.
  • 00:09:33 S Karlem Čapkem jsme si také
    mockrát povídali o malých národech
  • 00:09:37 a o velkých.
  • 00:09:39 Veliký básník a veliký zahradník
    před Hospodinem, Karel Čapek.
  • 00:09:45 Jednou, když jsme zase takhle
    mluvili, tak povídá:
  • 00:09:49 "Podívej se na tenhle strom.
  • 00:09:52 Jsou na něm veliké větve
    a malé větve.
  • 00:09:56 Ty velké podpírají ty malé.
    A jde z nich míza do těch malých.
  • 00:10:02 A neberou malým větvím mízu.
  • 00:10:06 Takhle by se měly chovat velmoci
    k malým národům,"
  • 00:10:10 povídal ještě Čapek.
  • 00:10:17 "Člověk může věřit buď na násilí
    nebo na ideu.
  • 00:10:22 Když věříte, že je člověk opravdu,
    jak nás učili ve škole,
  • 00:10:28 homo sapiens a že velikost se nesmí
    měřit podle toho,
  • 00:10:33 kolik má kdo tanků a kanonů,
  • 00:10:35 ale podle toho, jak původně
    a jak hluboce umí myslet.
  • 00:10:40 Tak vám mohu dát tisíc příkladů,
    které dokazují,
  • 00:10:44 že se velké myšlenky mohou narodit
    zrovna tak dobře
  • 00:10:48 v poslední české nebo slovenské
    vesnici,
  • 00:10:53 jako v nějaké metropoli
    s miliony obyvatel."
  • 00:10:59 A pak říká dál: "Víte, že jsem
    neroztrhal moc podrážek cestou
  • 00:11:05 do kostela a kalhoty nemám na
    kolenou moc prošoupané od klečení.
  • 00:11:11 Na jedno jsem ale věřil. Že nás Pán
    Bůh udělal všechny stejné.
  • 00:11:17 Jeden je bílý, druhý černý."
    Jeden je krásný jako vy a já.
  • 00:11:23 "Nebo poďobaný od neštovic,
  • 00:11:27 ale všem je nám zima,
    když venku mrzne.
  • 00:11:31 všichni se potíme,
    když praží slunce.
  • 00:11:35 A všichni musíme dýchat,
    abychom se neudusili.
  • 00:11:40 Nakonec nás všechny odvezou.
    Všichni jsme smrtelní i nesmrtelní.
  • 00:11:50 Proto nesmíme dělat jeden
    z druhého otroka.
  • 00:11:54 Pro tohle každý, ať jeho táta
    byl prezident nebo dráteník,
  • 00:12:01 musí mít stejnou příležitost
    žít plný život.
  • 00:12:05 Nikdo si nikdy nesmí myslet,
    že je něco víc a něco lepšího,
  • 00:12:09 než je ten druhý.
  • 00:12:11 Možná má toho víc v makovici.
    Možná, že nosí lepší košili.
  • 00:12:17 Možná, že má fortelnější ruce.
    Možná, že má větší biceps.
  • 00:12:22 Tohle všechno ho jenom zavazuje,
    jenom zavazuje.
  • 00:12:27 Aby toho udělal víc pro ty
    s menšími bicepsy
  • 00:12:33 a s horší košilí.
  • 00:12:35 Tomu mohou věřit a rozumět jen ti
    lidé, kteří mají rádi lidi.
  • 00:12:46 Mít rád lidi a milovat lidi,
    to je to celé tajemství.
  • 00:12:51 A jediný recept na štěstí.
    A to platí pro všechny.
  • 00:12:56 Pro mě, pro vás, pro Stalina,
    pro Trumana.
  • 00:13:01 Pro celý svět."
  • 00:13:05 Ještě by se dala dodat jedna
    zajímavá myšlenka.
  • 00:13:13 "Někdy si myslím, že jsme udělali
    velikou chybu,
  • 00:13:17 že jsme nechali o svobodě mluvit
    jenom básníky a táborové řečníky.
  • 00:13:22 Básníci nedefinují věci moc přesně
  • 00:13:25 a už vůbec nedefinují věci jasně
    táboroví řečníci.
  • 00:13:31 O svobodě jsme měli nechat mluvit
    učitele.
  • 00:13:35 Děti se měly učit o svobodě
    ve škole docela vědecky.
  • 00:13:39 Tak, jako se učí číst a psát
    a počítat.
  • 00:13:43 Měl to být povinný předmět.
  • 00:13:47 Náramně povinný, každý den.
  • 00:13:50 Měli jsme je učit, že svoboda
    není jenom láska - páska,
  • 00:13:56 vlast - mast. Že to není jen
    básnické volání po křídlech.
  • 00:14:02 Měli jsme je učit, jaký je rozdíl
    mezi skutečnou svobodou a anarchií.
  • 00:14:08 Jak svobodu je vždycky nutné
    spojit s kázní.
  • 00:14:14 Jak každý může dělat co chce,
  • 00:14:17 jen pokud při tom nešlape sousedovi
    na kuří oko.
  • 00:14:23 Jenže s lidmi je těžko.
  • 00:14:28 Dovedou si věci vážit plně,
    jenom když je na chvilku ztratili.
  • 00:14:33 To platí o svobodě jako o všem
    ostatním.
  • 00:14:38 Dokud vám někdo nestojí za zády a
    nepoloží vám revolver mezi lopatky
  • 00:14:46 a nediktuje vám, co máte psát,
    říkat a učit,
  • 00:14:52 nevíte opravdu, jaká je to veliká
    věc, když smíte psát a říkat
  • 00:14:59 a učit to, čemu sám věříte."
    To je ten vzkaz.
  • 00:15:06 Tak vám děkuji za tento vzkaz
    a za lekci svobody.
  • 00:15:20 Skryté titulky
    Miroslav Hanzlíček

Související