iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 9. 2013
13:20 na ČT2

1 2 3 4 5

9 hlasů
12292
zhlédnutí

Cizinec je našinec

Osudy Srbů

Dokumentární cyklus o osudech cizinců, kteří se rozhodli žít v naší zemi.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Cizinec je našinec

  • 00:00:01 Guillaume Apollinaire řekl
    takovou věc:
  • 00:00:03 "Praha tady není pro lidi,
  • 00:00:05 tady jsou lidi,
    aby sloužili Prahy",
  • 00:00:09 že to je prostě neskutečná,
    ta krása chce obrovskou oběť.
  • 00:00:25 Já jsem přijela do Prahy,
    když mě vzali na FAMU,
  • 00:00:29 jsem přijela na vysokou, a přijela
    jsem do úplně neznámýho města sama.
  • 00:00:35 Jak to bylo s tebou?
  • 00:00:37 Tak já jsem v tý době Prahu znal.
  • 00:00:39 Já jsem sem jezdil tak jednou
    dvakrát do roka
  • 00:00:41 vlastně za babičkou, za dědečkem,
  • 00:00:43 takže nepřijížděl jsem do neznámého
    prostředí.
  • 00:00:46 Samozřejmě, že teprve když jsem
    sem přijel,
  • 00:00:48 tak jsem začal vlastně poznávat
    tu Prahu takovou, jaká skutečně je.
  • 00:00:52 Do té doby to byla taková určitá
    idealizovaná představa města,
  • 00:00:55 které žije především kulturou.
  • 00:00:57 A později teprve začíná člověk
    rozkrývat
  • 00:01:01 všechna tajemství velkoměsta,
  • 00:01:02 které do té doby vlastně pro mě
    bylo neznámé.
  • 00:01:05 Přijeli jsme na Hlavní nádraží,
    prostě jako po výbuchu, hnědá barva.
  • 00:01:11 Ale taková hnědá trošku, taková
    jakoby po válce s tou šedou, že jo,
  • 00:01:15 mínus dvacet, Trabanty, Volhy,
    a tak dále.
  • 00:01:18 Pamatuju si, že můj nebožtík táta
    říkal:
  • 00:01:19 "Ježíš, syne, běž mi odsud,
    utíkej, ty brďo!
  • 00:01:21 Fakt chceš tady studovat?"
  • 00:01:24 Jenže já už byl infikovanej
    svým dědou,
  • 00:01:25 kterej byl velký sokol,
  • 00:01:26 a všechno, co je český
    nebo československý,
  • 00:01:28 to bylo nejlepší na světě.
  • 00:01:30 Já jsem přišla z Jugoslávie,
    která se už rozpadla,
  • 00:01:35 jako po bombardování vlastně
    v tý nejhorší době.
  • 00:01:41 Nevím, jestli nejhorší
    nebo postnejhorší.
  • 00:01:46 A nějak jsem to vůbec neplánovala,
    že přijedu do Prahy,
  • 00:01:49 chtěla jsem odejít kamkoliv.
  • 00:01:52 (repuje)
  • 00:02:04 Seber se, rozeber, neber mi naději
    na dopad, skok a dopad,
  • 00:02:07 slunce a sám, skrz něj padám,
    miluju tebe, stahuju tebe.
  • 00:02:11 Taky tam do tmy, taky do snu,
    taky do hry, taky do dna,
  • 00:02:13 taky jsem ze tmy, taky jsem ze snu,
    taky ze hry.
  • 00:02:17 Čekám, čekám, tak pojď! Vraž!
  • 00:02:19 Hrozba špáru okolo hranolu,
    stojaté vody, zvaž,
  • 00:02:21 černý, kolik máš,
    co to znáš?
  • 00:02:24 Nevede dál, až na zapomenutou
    polární pláž,
  • 00:02:26 bílou, bílou, studenou.
    Vraž! Vraž!
  • 00:02:32 (repuje srbsky)
  • 00:03:05 Já jsem sem přišel a tady jsou ženy
    nesmírně krásný, nádherný, vnímavý,
  • 00:03:10 a vždycky mě fascinovalo,
    což dřív nebylo na Balkáně,
  • 00:03:14 český holky vždycky jdou pohromadě,
    vždycky!
  • 00:03:18 Tři, pět, venku. I když jsou vdaný.
  • 00:03:20 Ony prostě si udělaj pft, hopa,
    sólo, v pátek večer, ty brďo.
  • 00:03:24 Jak můžeš jít sólo?
    No, prostě sólo.
  • 00:03:26 Vyjdem si s kámoškou, pijem čaj
    s kámoškou prostě.
  • 00:03:30 Takže jako to jsou, to jsou věci,
    který mě fascinovaly.
  • 00:03:39 Ten dům nakonec dopad jinak,
    než měl být v tý původní ideje,
  • 00:03:44 ztratily se tam ty nějaký
    autentický prvky.
  • 00:03:48 Dopadlo to jako klasická
    administrativní dům do elka
  • 00:03:51 a s takovou plechovou fasádou.
  • 00:03:54 Mělo to být úplně opačně.
  • 00:03:55 Měl být o patro nižší,
    byl to takovej autentický barák,
  • 00:03:58 zvýrazněný barvami toho plechu
    na fasádě.
  • 00:04:02 Tak tuhle zahradu jsem nakreslila já
  • 00:04:04 a mohla jsem na tom obdélníku
    udělat co chci v rámci možností.
  • 00:04:09 Tak prosím, Petře, jsme připravený?
    Jsme připravený, prosím?
  • 00:04:15 Raz, dva, a!
  • 00:04:20 Vlastně já jsem svým způsobem
    přeskočil Bělehrad.
  • 00:04:22 Já jsem rovnou přišel do Prahy
  • 00:04:23 a okruh kolegů, spolupracovníků
    jsem si vlastně vytvářel zde.
  • 00:04:28 To znamená, že já mám daleko víc
  • 00:04:29 vlastně profesních kontaktů tady,
    než v Srbsku.
  • 00:04:34 Ale na druhou stranu pro mě opravdu
    nehraje velkou roli
  • 00:04:38 nějaká jako národní příslušnost.
  • 00:04:41 Konec konců jsme na lodi bratří
    Formanů,
  • 00:04:43 to jsou lidi, se kterými si velice
    dobře rozumím i lidsky, profesně,
  • 00:04:47 a to je společnost postavená
    tak kosmopolitně,
  • 00:04:51 že prostě tady je vidět,
  • 00:04:52 že opravdu to, zda si dva lidi
    porozumí,
  • 00:04:54 nebo zda navážou nějaký i jakoby,
  • 00:04:57 řekl bych, pracovní, profesionální
    kontakt,
  • 00:04:59 nebo zda se tady podaří
    něco vytvořit,
  • 00:05:01 tam prostě potom nějaká národní
    příslušnost
  • 00:05:04 nehraje vlastně žádnou roli.
  • 00:05:06 Tamto nahoře,
    to jsou ty pětadvacet...,
  • 00:05:08 nebo to už je skoro třicet let
    starý obrazy,
  • 00:05:11 který jsem dělal jako diplomovou
    práce.
  • 00:05:14 To byl Kosovský boj, a tak dále.
  • 00:05:16 Ale to nebyla pointa toho,
    tenkrát bylo pointa umřít pro něco,
  • 00:05:19 protože ten moment smrti,
    ten moment toho strašnýho souboje.
  • 00:05:26 Můj oblíbenej dům v Bělehradě
    je od Nikola Dobroviče,
  • 00:05:30 ten generálštáb, který je bohužel
    zbombardovanej,
  • 00:05:33 a kterej se asi nikdy
    nezrekonstruuje.
  • 00:05:37 Ale je to takovej krásnej dům
    a je to škoda.
  • 00:05:41 Potřebu říct to, že jsem Srb,
    a že jsem v pořádku,
  • 00:05:44 jsem měl zvlášť v době války,
  • 00:05:46 a v době, kdy jsem tedy byl
    jako ve věku, já nevím,
  • 00:05:48 šestnácti, sedmnácti let,
  • 00:05:49 což je takový ten,
    taková ta postpuberta.
  • 00:05:53 A vzpomínám si, jak jsem se neustále
    snažil dobývat
  • 00:05:56 do různých redakcí novin, časopisů,
    a samozřejmě nebylo mně jako dáno,
  • 00:06:01 často jsem nebyl pouštěn ani do těch
    novin, ani do těch časopisů,
  • 00:06:05 a někteří trpělivější redaktoři
    byli tak hodný,
  • 00:06:08 že si se mnou aspoň popovídali
  • 00:06:09 a snažili se mi vysvětlit,
    že jsem úplně vedle.
  • 00:06:13 V Bělehradě to vypadalo tak,
    že byly ty studentský protesty,
  • 00:06:17 vždycky byly nějaký přestávky
    v tý škole,
  • 00:06:20 že to nefungovalo,
    že něco bylo zrušený kvůli něčemu.
  • 00:06:25 A profesor ateliéru byl člen vlády
    v tý době,
  • 00:06:31 nebyl v tom ateliéru s náma.
  • 00:06:33 Většina lidí neměla vůbec peníze.
  • 00:06:36 Neměli jsme peníze ani kupovat
    papíry, na který budeme kreslit,
  • 00:06:39 kreslili jsme na nějakých starých
    kalendářích na druhý straně,
  • 00:06:43 na tých lesklých papírech,
    a možnost pracovat ještě k tý škole
  • 00:06:47 byla prostě pracovat
    v nějaký podivný diskokávarně.
  • 00:06:52 Majitel tý kavárny většinou
    byl nějakej mafián.
  • 00:06:55 Pracovat po nocích v takový kavárně,
  • 00:06:57 a pak vydělat peníze, aby člověk
    koupil papíry, na který bude kreslit
  • 00:07:00 na architektuře trošku bylo divný.
  • 00:07:05 V roce 68, 21. srpen, moji narozky.
  • 00:07:10 Jedeme z moře a najednou tisíce,
    tisíce lidí, auta, všechno možný,
  • 00:07:14 a táta viděl nějakou takovou dámu,
    jak brečí,
  • 00:07:16 dvě děti, manžel se snaží.
  • 00:07:19 Tak co se stalo, že jo?
    Samozřejmě co se stalo?
  • 00:07:21 Invaze, Rusáci přišli,
    obsadili všechno.
  • 00:07:24 Tak on vzal tu rodinu k nám doma.
  • 00:07:27 A tenkrát to bylo zajímavý, jak
    prostě ty lidi strašně byli vděčný.
  • 00:07:31 To je ta, říkám, ta vazba Čechů,
    Srbů, nebo vůbec Jugoslávců.
  • 00:07:36 Prostě ta vazba jako,
  • 00:07:37 která je od Masaryka
    přes druhou světovou válku,
  • 00:07:41 přes v roce 68, kdy se Jugoslávie
    skutečně postavila
  • 00:07:44 a pojmenovala to správným jménem:
  • 00:07:46 okupace, invaze, hrůzostrašná věc
    se vším všudy.
  • 00:07:49 A to prostě pokračuje do určitý
    míry,
  • 00:07:52 i když bohužel teďka je to takový
    nejmenší a nejtenší,
  • 00:07:58 což mě strašně, strašně mě to
    jako mrzí.
  • 00:08:01 Hudební vazba mezi Čechy a Srby
    je relativně stará záležitost.
  • 00:08:05 Řekl bych, že ty kořeny jsou
    v době obrozenecké,
  • 00:08:09 kdy skladatelé čeští tehdejší
    čerpali inspiraci mimo jiné i u Srbů
  • 00:08:15 i u jiných slovanských národů.
  • 00:08:18 Výsledkem je například Janáčkovo
    Srbské kolo,
  • 00:08:20 to je taková méně známá
    symfonická skladba,
  • 00:08:23 anebo daleko známější skladba
    Srbské kolo
  • 00:08:26 ze Slovanských tanců Dvořákových.
  • 00:08:38 Srbské kolo v uvozovkách,
    protože když si poslechnete,
  • 00:08:40 jak takové autentické srbské kolo
    zní, třeba...
  • 00:08:50 Tak tam bychom nějakou vazbu našli,
    že, ale přece jenom dá se říct,
  • 00:08:54 že to byla spíš taková idealizovaná
    vize tehdejších skladatelů,
  • 00:08:58 jak by srbské kolo asi mohlo znít.
  • 00:09:02 Řekl bych, že daleko závažnější
    vazba umělecká vznikla až později,
  • 00:09:08 a to hlavně v době, kdy spousta
    srbských muzikantů
  • 00:09:11 přicházela do Čech studovat
    a vraceli se do Srbska
  • 00:09:15 jako etablovaní vyškolení
    hudební skladatelé.
  • 00:09:19 A ti vlastně vytvářeli základ
    srbské kultury
  • 00:09:22 takového toho evropského,
    západoevropského typu.
  • 00:09:26 Češi pomohli industrializovat
    celou bývalou Jugoslávii,
  • 00:09:29 ať jsou to Baťovy závody,
    gumařský, letecký průmysl,
  • 00:09:32 já nevím, prostě všechno možný.
  • 00:09:34 Jo, vysoká umělecká škola
    na malování,
  • 00:09:37 taky ty studenti pražský založili
    potom v Bělehradě akádu.
  • 00:09:41 FAMU? FAMU, to už je známá věc,
    Nikola Tesla byl tady.
  • 00:09:45 Tady je milion důvodů, proč vlastně
    jsme jakoby takhle propojený
  • 00:09:51 a to já právě, to je já co nejvíc
    ctím,
  • 00:09:55 takže vlastně jsem totálně
    jakoby jedno.
  • 00:09:57 Ve mně je vlastně teď už dva národa,
    moje manželka je Češka,
  • 00:10:01 takže vlastně já jsem jakoby
    to propojil, i s těma dětma.
  • 00:10:11 Co jsi měl rád z balkánskýho folku
    třeba?
  • 00:10:15 Měl jsem rád Tomu Zdravkoviče,
    měl jsem rád Harisa Džinoviče.
  • 00:10:18 To byli takový jako, ano, ano.
  • 00:10:21 Ty mi dodneška, já když slyším
    jejich písničky,
  • 00:10:23 tak ucítím tabák, vůni rakije,
    to okamžitě naskočí,
  • 00:10:29 a ta nostalgie, kterou ty písničky
    probouzí,
  • 00:10:32 je něco, co vlastně mě vede k tomu,
  • 00:10:35 že si občas tajně tyhle písničky
    na Youtubu tak jako vyhledávám
  • 00:10:38 tak každých pár měsíců,
  • 00:10:40 abych se tak jako správným způsobem
    nadopoval.
  • 00:10:43 A děláš to tajně?
  • 00:10:45 No tak tajně, připadá mi to takové
    trošku trapné, ale...
  • 00:10:50 -Já to totiž taky dělám tajně.
    -No. No.
  • 00:10:54 Jak jsem přišla sem, tady ty hory
    a lesy, že jsem řekla:
  • 00:10:57 "Ježíš, ta Vojvodina je tak rovná,
    to je taková nuda."
  • 00:10:59 Ale teď, po tý době,
    já to mám strašně ráda,
  • 00:11:02 jak tam fouká ten vítr.
  • 00:11:04 Tam jsou ty Karpaty vidět,
    tam odkud já jsem,
  • 00:11:06 protože to je na hranici
    s Rumunskem, a je to krásný.
  • 00:11:12 Tak to tam poslouchám, jak to
    všechno duní skrz ten dům.
  • 00:11:15 Jako je to zajímavý, že vlastně
    je to ten, jako je to ten domov.
  • 00:11:25 (zpívá srbsky)
  • 00:12:38 Myslím si, že to, jakým způsobem
  • 00:12:39 jsou vztahy v Srbsku ventilovány
    jako ven,
  • 00:12:42 tak jsou jakoby, řekl bych,
    psychicky zdravější.
  • 00:12:47 Prostě já to uvedu úplně
    na konkrétním příkladě,
  • 00:12:50 ale to se mi stávalo dnes a denně.
  • 00:12:52 Často sem jezdil vlakem vlastně
    z Prahy do Bělehradu,
  • 00:12:55 nebo dál, do Palanky,
  • 00:12:57 a bylo neuvěřitelný, jak se
    atmosféra ve vagónu proměnila
  • 00:13:01 s přechodem státní hranice
    z Maďarska do Srbska.
  • 00:13:05 Zaprvé přistoupila spousta
    místních lidí,
  • 00:13:07 ale i ty lidi, který do té doby
    vlastně seděli a chovali se netečně,
  • 00:13:10 tak najednou začali se jeden druhého
    vyptávat,
  • 00:13:13 začali si mnohem víc povídat,
  • 00:13:14 a než člověk dojel od hranice
    do Bělehradu,
  • 00:13:17 což bylo třeba 200 kilometrů,
  • 00:13:18 tak už celé kupé o mně vědělo
    odkud jsem, co dělá moje rodina,
  • 00:13:22 jaké mám problémy třeba v rámci
    rodiny, v rámci práce,
  • 00:13:26 a měl jsem milion rad,
    jak tyhle problémy vyřešit, že ano.
  • 00:13:30 Některé ty rady byly samozřejmě
    nesmyslné,
  • 00:13:33 některé více či méně jako
    mně nějakým způsobem pomohly,
  • 00:13:37 ale prostě to, že má člověk
    kolem sebe prostředí,
  • 00:13:38 které se o něj zajímá,
  • 00:13:40 může být na jednu stranu sice
    jako nepříjemné,
  • 00:13:42 že co je komu do toho,
  • 00:13:43 ale na druhou stranu to člověka
    osvobozuje
  • 00:13:45 pak právě v takových traumatických
    situacích,
  • 00:13:47 že je schopnej jako si s tím
    prostředím spoustu věcí vyříkat.
  • 00:13:51 To je pro mě taková jako asi
    nejzásadnější věc,
  • 00:13:53 kvůli které se prostě vždycky
    v tom Srbsku tak jako uvolním,
  • 00:13:56 když tam přijedu.
  • 00:13:58 Mně vždycky vadilo: Proč mi Češi
    nezvou doma?
  • 00:14:00 Nemaj peníze, tak proč?
  • 00:14:02 Ok, tak nepotřebujem,
    já jenom chci být doma,
  • 00:14:04 to u nás otázka byla jako
    největšího přátelství:
  • 00:14:06 Prosím tě, vem mě k sobě domů
    nebo ukaž mi rodiče nebo chatu.
  • 00:14:10 Strach. Strach se vším všudy.
  • 00:14:12 Přijde mi, že je tady víc
    nějak stres, než v Srbsku.
  • 00:14:16 Nevím, čím to je, ale právě možná
    je to tím,
  • 00:14:19 jak tam jako nic nefunguje,
  • 00:14:21 tak ty lidi jsou otevřenější
    a přímější a upřímnější.
  • 00:14:26 A tady jako vlastně všechno funguje,
    ty lidi nemaj čas,
  • 00:14:28 pořád pracujou a jsou ve stresu.
  • 00:14:32 Tak občas mi ten stres trošku vadí,
    že není trošku to ležérnější třeba.
  • 00:14:36 Češi nikdy dřív nemluvili sprostě.
  • 00:14:38 Četli knížky, že jo, v metru
    vstávali,
  • 00:14:41 když příde babička nebo dědeček.
  • 00:14:43 Pamatuju si, jak v tý Jungmannce
    byl takovej obchůdek,
  • 00:14:46 kde se prodávaly cizojazyčný noviny
    nebo obrovská fronta na noviny.
  • 00:14:50 Nebo prostě když bylo knihkupectví,
    nová kniha, ty brďo!
  • 00:14:53 Dvě stě, tři sta metrů jako
    obrovská fronta.
  • 00:14:55 Teďka? Jak mluvěj,
    to je neuvěřitelné.
  • 00:14:58 Klesá vzdělání, jo, a vždycky,
    i když to líbilo někomu nebo ne,
  • 00:15:05 Češi zbožňují erotiku.
  • 00:15:08 Ve všem ten podtext erotike,
    to je neuvěřitelný!
  • 00:15:11 I když erotika vládne světem,
    ale vůbec, tady Praha,
  • 00:15:17 takový ty Karlovy Vary
  • 00:15:18 a taková ta města,
    která jsou taková lázeňská,
  • 00:15:20 to je přikrytá erotika všude.
  • 00:15:23 Byla, je a bude, to je prostě
    ve všem.
  • 00:15:25 A myslím, že ještě jedna věc
    by vůbec nevadila.
  • 00:15:29 Jako já tím, že mám český pas
    a už jsem jakoby Čech,
  • 00:15:32 Čechům by nevadilo trošku
    víc nacionalismu.
  • 00:15:35 Donedávna myslím, že Češi moc
    nerozlišovali Jugoslávce.
  • 00:15:40 Jak plyne čas, tak je začínaj
    rozlišovat,
  • 00:15:42 a myslím, že teď to berou tak,
  • 00:15:44 hodně lidí už to začíná brát tak,
    že ano Chorvati,
  • 00:15:47 ano, protože to je to moře,
    ta dovolená,
  • 00:15:49 a Srbové ne, protože to jsou ti,
    co nemaj nic jinýho na práci,
  • 00:15:51 než vraždit a běhat po Balkáně
    s nožem v zubech.
  • 00:15:54 Tenhleten obrázek, myslím,
  • 00:15:56 že začíná pomalu jako se dostávat
    do podvědomí mnoha lidí
  • 00:16:00 a jako velmi mě to mrzí.
  • 00:16:03 Snažím se osobním nějakým samozřejmě
    příkladem ukázat, že tomu tak není,
  • 00:16:08 ale jediný, co můžu lidem doporučit
    je: "Přijeďte se podívat do Srbska!
  • 00:16:11 Uvidíte, jaká je realita."
  • 00:16:14 To jsem pochopil vlastně
    potom Nagano,
  • 00:16:16 totálně jsem taky brečel euforicky,
  • 00:16:19 bylo všechno Kde domov můj,
    prostě mě to vzalo totálně,
  • 00:16:22 a skutečně jako je to takový
    směšný pocit.
  • 00:16:25 Ano, jedu tam, tam už vlastně
    nemám nic, ani dům, ani barák,
  • 00:16:28 prostě žádnou nemovitost,
    jedu prostě
  • 00:16:31 a sem se vracím jako doma.
  • 00:16:34 Cizinkou jsem především, že pořád
    chodím na cizineckou policie,
  • 00:16:37 mám pořád ten vízum, který...
  • 00:16:39 Jako pořád, prodlužujou ho
    na deset let,
  • 00:16:41 tak to bylo zrovna teď, tento rok,
  • 00:16:44 a mám ty zážitky vždycky stejný
    z tý cizinecký policie.
  • 00:16:48 A pak se cítím trošku cizinkou
    na úřadech
  • 00:16:51 a jak dělám tu architekturu
    a chodím na ty úřady občas,
  • 00:16:54 a ty lidi jsou tam takový,
    jaký jsou,
  • 00:16:58 tak jako jenom čekaj, kdy se chytím,
    že neumíte něco vyslovit,
  • 00:17:02 nebo nevíte jakoby, o co jde,
    podle nich.
  • 00:17:06 A cítím se jako trošku cizinkou
    v tom,
  • 00:17:08 jako napsat nějakou technickou
    zprávu k něčemu
  • 00:17:10 a mám tam chyby v tom psaní.
  • 00:17:16 Ale jinak v tom životě ani nevím.
  • 00:17:18 Ani se necítím moc, v tom civilním
    životě, jako cizinkou.
  • 00:17:24 Hrozně jsem si v tomto pocitu
    liboval, když jsem byl v pubertě.
  • 00:17:26 Měl jsem takový ten pocit,
    že jsem ten vyděděnec.
  • 00:17:29 Takové to romantické vyžívání
    se v té jinakosti a tak.
  • 00:17:35 Tak to mě samozřejmě přešlo.
    A spíš to vnímám tak,
  • 00:17:39 že můžu z pozice Srba jakoby
    se dívat na sebe jako na Čecha
  • 00:17:43 s určitým nadhledem a naopak.
  • 00:17:45 A víš o tom, že nejseš Srb?
  • 00:17:49 Děkuju, žes mi to připomněla.
  • 00:17:52 Víš o tom, že existoval
    v devadesátých letech
  • 00:17:54 ten termín "kvalitní Srb"?
  • 00:17:56 A víš, že ty seš nekvalitní Srb,
    protože seš napůl,
  • 00:18:00 a já jsem taky nekvalitní Srbka,
    protože jsem jenom napůl?
  • 00:18:05 No, nekvalitní Srb,
    s tím jsem se ještě nepotkal.
  • 00:18:08 A taky mi to v Srbsku nikdy
    nikdo nevytkl,
  • 00:18:10 ale možná, že proto, že přece jenom
    u mě to, že jsem nekvalitní Srb,
  • 00:18:14 je tak zřejmé, že mi to nikdo neměl
    zapotřebí vytýkat.
  • 00:18:20 Měla jsi problémy naučit se česky?
  • 00:18:23 No, v podstatě já jsem tu češtinu
    poslouchala.
  • 00:18:27 Můj dědeček je původně Čech,
    tak jsem poslouchala odmalička,
  • 00:18:31 ale já jsem vůbec neuměla mluvit
  • 00:18:33 a měla jsem problém ještě s tím,
    že nějaký věci jsou podobný,
  • 00:18:38 ale neznamenaj to stejný.
  • 00:18:41 Tak jsem na začátku myslela,
    že za tři měsíce už něco vím,
  • 00:18:44 ale pak jsem zjistila, že je to
    špatný a trvalo to.
  • 00:18:48 Jako trvá to pořád, pořád se učím.
  • 00:18:52 -Je to těžký jazyk, viď?
    -Je. Je to těžký jazyk.
  • 00:18:57 Můj druhý děda, ten byl farář,
    pravoslavný farář,
  • 00:18:59 a on mi vyprávěl tenkrát,
    já jsem se vyptával:
  • 00:19:01 "Bože, dědo, co to je bogorodica,
    co to je Kristus?"
  • 00:19:04 A on říkal: "Koho máš nejvíc rád?"
    A já říkám: "Babičku."
  • 00:19:08 Takže vlastně já jsem udělal
    moji babičku s mojím tátou,
  • 00:19:12 prostě že to bylo pro mě jako
    něco posvátnýho, něco úžasnýho.
  • 00:19:15 A samozřejmě podle tých vlivů
    z dětství ty barvy,
  • 00:19:18 ty fresco malby, ty pigmentace,
    jsem vlastně vytvořil cyklus obrazů,
  • 00:19:22 které se vlastně jmenuje
    ne Křesťanství,
  • 00:19:24 ale vlastně Můj dětství.
  • 00:19:26 Co se týká dětí, myslím, že jako jo,
  • 00:19:28 že jsem prostě trošku i opustila
    tu kariéru vůči svým dětem,
  • 00:19:32 co tady není tak moc často,
    si myslím.
  • 00:19:37 Já jsem opravdu od jedna do šest let
    jsem dětem vařila každý den
  • 00:19:42 a byla jsem s nima pořád doma
  • 00:19:46 a tu práci jsem spíš dělala v noci,
    když oni spí.
  • 00:19:49 Teď máme malýho syna
    a já samozřejmě řeším,
  • 00:19:52 jakým způsobem mu zprostředkovat
    tu svou dvounárodnostní zkušenost.
  • 00:19:57 Vím, že on bude vyrůstat tady.
  • 00:19:59 Je otázka samozřejmě, jak dalece
    se nám podaří
  • 00:20:02 mu tuto jakoby mou zkušenost
    zprostředkovat,
  • 00:20:07 ale vím, co pro mě tahleta zkušenost
    znamenala
  • 00:20:10 a věřím, že i pro něj by to bylo
    obohacením,
  • 00:20:14 kdyby si dokázal vytvořit vztah
  • 00:20:15 ke dvěma takto odlišným kulturám
    současně.
  • 00:20:45 která je neuvěřitelná češtinářka
  • 00:20:58 C'est la vie! C'est la vie!
    Cherchez la femme.
  • 00:21:03 A říkaj teda tvýmu manželovi,
    že se dobře oženil?
  • 00:21:05 Jo, říkají. Říkají.
  • 00:21:10 -A co on na to?
    -On říká: "Jo."
  • 00:21:14 -Umíš srbskou hymnu?
    -Ne.
  • 00:21:18 -Umím. -Fakt?
    -Fakt.
  • 00:21:22 Neumím ji zpívat, ale fakt umím,
    jako...
  • 00:21:25 Mě máma přesvědčila, já jsem zpívala
    v chóru v střední škole,
  • 00:21:28 že jsem to tam zpívala,
    a já vůbec si nepamatuju.
  • 00:21:31 Myslím, že to jsem nezpívala,
    máma je úplně jistá, že jo,
  • 00:21:35 a já ji opravdu neznám, tu novou.
  • 00:21:38 -Umíš jugoslávskou hymnu?
    -Jo.
  • 00:21:42 -Umíš českou hymnu?
    -Ano.
  • 00:21:45 -Kde domov můj...
    -Seš dobrej.
  • 00:21:48 Dokonce i slovenskou,
  • 00:21:49 protože já jsem osmdesátá léta
    byl tady, takže to je...
  • 00:21:54 A tu srbskou neumíš...?
  • 00:21:57 Protože Srbsko je příliš mladý stát.
  • 00:21:59 Já jsem vlastně, nevím,
    pořád se cítím jako Jugoslávec
  • 00:22:02 a hodně se tak jako deklaruju.
  • 00:22:05 Dodneška vlastně jsem zastáncem
    toho,
  • 00:22:07 že když mohli Židé nemít svůj stát
    dva tisíce let,
  • 00:22:12 tak Jugoslávci taky můžou
    dva tisíce let žít bez svýho státu.
  • 00:22:16 -Měli jste někdy koncert v Srbsku?
    -Neměli jsme nikdy.
  • 00:22:23 Půjde to nahoru,
    tak jako kal ode dna,
  • 00:22:28 půjde to nahoru,
    jako výtah ze suterénu.
  • 00:22:33 Půjde to nahoru,
    tak jako kal ode dna,
  • 00:22:38 půjde to nahoru,
    jako výtah ze suterénu.
  • 00:22:43 Tlačíme se na sebe a vypínače,
    někdo si zastaví,
  • 00:22:47 tlačíme se na sebe a vypínače,
    tlačíme se na sebe a vypínače,
  • 00:22:55 někdo si zastaví, vystoupí.
    Někdo si zastaví, vystoupí.
  • 00:23:01 Daleko neuteče!
  • 00:23:04 Baví mě docela rekonstrukce
  • 00:23:05 a revitalizace industriálních
    objektů,
  • 00:23:08 což jako myslím, že jich je tady
    hodně,
  • 00:23:10 a že bysem se mohla tomu věnovat
    vlastně dál. Bavilo by mě to.
  • 00:23:16 A řekni mi, chtěla bys stavět
    něco v Srbsku?
  • 00:23:18 Třeba nějaký vlastní domeček
    někde v přírodě?
  • 00:23:23 A kde by to bylo?
  • 00:23:25 No, asi by to bylo někde jako
    ve Vojvodině, odkud jsem,
  • 00:23:28 v tý rovině.
  • 00:23:31 -Jako že taková osamělá salaš, jo?
    -Jo.
  • 00:23:40 Já bych samozřejmě pro Srbsko
    hrozně rád něco udělal
  • 00:23:42 a mockrát na to myslím.
  • 00:23:45 Myslím si, že ale napsat dejme tomu
    novou srbskou národní operu
  • 00:23:49 není ta správná cesta,
    kterou bych chtěl jít,
  • 00:23:51 ale domnívám se, že prostě se svojí
    zkušeností, kterou získám tady,
  • 00:23:56 můžu pak Srbsku nějakým způsobem
    pomoct
  • 00:23:58 a můžu tam nějakým způsobem
    fungovat.
  • 00:24:00 A domnívám se, stejně,
    jako si tady myslím,
  • 00:24:04 že se společnost dá kultivovat,
  • 00:24:07 a že cílem nás umělců není jenom
    uspokojovat nároky nějaké menšiny,
  • 00:24:13 která miluje tu vážnou hudbu,
  • 00:24:15 ale myslím, že naším cílem
    je kultivovat společnost
  • 00:24:18 a řady těchto lidí rozšiřovat
    a otvírat se.
  • 00:24:21 Tak stejně tak si myslím,
  • 00:24:23 že bych dokázal jakoby vložit
    spoustu energie
  • 00:24:26 do snahy zkultivovat i tu společnost
    v Srbsku.
  • 00:24:31 Kdyby ses mě zeptala,
    co by byl můj sen,
  • 00:24:34 můj sen by byl, že bysem svůj život
    ukončil
  • 00:24:37 jako profesor na bělehradský
    akademii,
  • 00:24:40 pedagog, který by dokázal přesně
    to středoevropský vzdělání
  • 00:24:45 přenést zpátky do toho Balkánu.
  • 00:24:49 No, to by bylo báječný.
    To by se mi líbilo.
  • 00:25:35 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2013

Související