iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 10. 2013
13:15 na ČT2

1 2 3 4 5

3 hlasy
5052
zhlédnutí

Cizinec je našinec

Osudy Romů

Dokumentární cyklus o osudech cizinců, kteří se rozhodli žít v naší zemi.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Cizinec je našinec

  • 00:00:10 ZPÍVAJÍ ROMSKY
  • 00:00:32 Romská historie má svoje
    strašně krásný minulý časy,
  • 00:00:40 protože Romové pocházejí z Indie,
    jak už všichni víme.
  • 00:00:45 A šli všichni z Indie
    vlastně přes Balkánský poloostrovy
  • 00:00:51 a rozptýlili se po celý Evropě.
  • 00:00:54 A má svoje tradice, má svoje zvyky,
    má svůj jazyk
  • 00:00:58 a hlavně každý Rom má svoje srdce.
  • 00:01:03 Romové kočovali,
    ale kdysi se to nějak přelomilo
  • 00:01:07 a každej už jakoby se usadil
    na nějakým svým městě,
  • 00:01:13 jak se říká gav.
    Takže se usadili ve svých místech
  • 00:01:16 a už jako to kočování nemělo
    nějaký moc velký vliv na ně.
  • 00:01:21 Nejvíc, kde to bylo,
    tak bylo Maďarsko, Belgie,
  • 00:01:26 Rumunsko, Polsko, Čechy, Slovensko.
  • 00:01:30 My Romové - Cigáni
    jsme doma všude na světě.
  • 00:01:38 Od podstaty
    jsme vlastně kočovnej národ,
  • 00:01:41 co si budeme povídat. Ne jedinej.
  • 00:01:44 Proč nemáme svoje místo?
  • 00:01:47 Máme.
  • 00:01:49 Stačí si to jenom uvědomit.
  • 00:01:52 -A kde je to místo?
    -Všude.
  • 00:01:55 -A ty bys chtěl kočovat?
    -Ale no tak jak na to přijde.
  • 00:01:59 Jsou to nálady, že jo.
    Určitě někdy jo,
  • 00:02:03 určitě bych chtěl,
    kdyby to bylo tak romantický,
  • 00:02:05 ale v 21.století
    těžko můžu vzít bryčku a koně
  • 00:02:10 a prostě někam vyjet.
  • 00:02:12 Chtěli bysme zkusit to kočování,
    ale dneska už je jiná móda.
  • 00:02:19 -Jezdí se v autech. -Ale vyzkoušet
    bysme to určitě chtěli.
  • 00:02:23 -To jo. To určitě.
    To může bejt dobrý.
  • 00:02:25 -A kam byste jeli?
    -Všude. -Na Slovensko.
  • 00:02:28 -Za mojí rodinou. -Já bych chtěl
    jet úplně hodně daleko.
  • 00:02:32 -Já taky. -Já bych chtěla jet tam,
    kde jsou ty chudý úplně.
  • 00:02:36 Prostě těm chudým zatancovat,
    aby věděli, že taky existujem.
  • 00:02:40 -Že nejsou sami, že nás je víc.
    -Že nás je víc.
  • 00:02:42 Já bych chtěla kočovat.
    A kdybych měla kočovat,
  • 00:02:46 tak bych kočovala
    na Slovensku po romských osadách,
  • 00:02:51 kde ti Romové
    v těch romských osadách,
  • 00:02:56 kdyby mě viděli, že kočuju,
    třeba by se ke mně přidali,
  • 00:03:00 protože už by si sami řekli:
  • 00:03:02 Á, to jsou naše pudy.
    Ta je naše, ta patří k nám.
  • 00:03:10 Není to o tom,
  • 00:03:13 že bych chtěla
    zrovna po těch romských osadách,
  • 00:03:16 ale já to tak cítím
    a prostě moje druhý já mi říká,
  • 00:03:21 že jako tam patřím.
    Tam bych měla jednou bejt.
  • 00:03:25 Já jsem nejradši tady na Šumavě.
    Podívej se, jak je to tady krásný.
  • 00:03:29 Támhle, támhle.
    Všude, kam se podíváš. To žeru.
  • 00:03:32 A to mi stačí, protože
    já jsem tady z toho místa
  • 00:03:35 a já si tady brouzdám
    a cestuju po tý Šumavě pořád.
  • 00:03:40 -Ten Rožmberk je krásnej.
    -Takže bys chtěl už zůstat tady?
  • 00:03:44 No, zůstat ne.
    Já cestuju po celým světě.
  • 00:03:47 Právě proto říkám, že jsem doma
    všude, ale tady to mám nejradši,
  • 00:03:50 protože jsem se tady narodil.
    Tady jsou ty kořeny.
  • 00:03:52 My Romové bysme si měli uvědomovat
    to, kde se narodíme,
  • 00:03:56 to je jednoduchý.
    Částečně je to vlastně i odpověď
  • 00:03:59 na tu tvoji první otázku.
    Kde se člověk narodí,
  • 00:04:03 kde má ty kořeny.
    A z toho vytvářet nějakou tradici.
  • 00:04:06 Ve vší pokoře k Bohu, k tradicím.
  • 00:04:11 My jsme se usadili.
    My se snažíme se začlenit.
  • 00:04:16 Žijou, starají se
    o svoji rodinu a pracujou.
  • 00:04:22 Tak to už je tím, že se usadili.
    A tím, že už mají svoje území.
  • 00:04:27 Protože pro ně je hlavní to území,
    když to řeknu,
  • 00:04:31 jestli už mají
    Romové svoje území, tím,
  • 00:04:34 že prostě mají svojí rodinu.
    Protože Romové kladou
  • 00:04:37 velký důraz na rodinu,
    a to už je pro ně velký úspěch.
  • 00:04:41 Pro ně už je to území.
    Rodina je pro ně území. A láska.
  • 00:04:46 Lído, jak jste se poznali?
    Pamatujete si to?
  • 00:04:50 -Jo, pamatuju.
    -Pamatuju.
  • 00:04:52 Na diskotéce to bylo v Krumlově.
    V Hroznu.
  • 00:04:56 Já jsem stála u stolu
    a on tam stál s klukama.
  • 00:05:00 Tak se vsadili o cappy, o pití,
    jestli přijde a dá mi pusu.
  • 00:05:05 Tak on přiběhl, dal mi pusu
    a pak mě volal ven samozřejmě.
  • 00:05:09 -Ale nechtěla. Nechtěla jít ven.
    -Prej jestli se půjdeme líbat.
  • 00:05:14 Tak jsem odpověděla, že ne. Pak mi
    řekl: Tak pojď aspoň tady za roh.
  • 00:05:20 Budeme se líbat.
    Já říkám: Ne, já nejdu.
  • 00:05:24 Tak mi půjčil šátek,
    já jsem si ho zavázala do vlasů,
  • 00:05:27 protože jsem neměla u sebe gumičku,
    a řekl mi:
  • 00:05:30 Ale ten mi musíš vrátit zejtra,
    protože já ho musím vrátit kámošce.
  • 00:05:34 Jenom proto, aby mě vytáhl ven, no.
    Takhle to začalo.
  • 00:05:38 Romové hodně kladou důraz
    na svoji rodinu
  • 00:05:42 a snaží se držet společně.
    Jakoby jekethane.
  • 00:05:47 Romsky se řekne společně jekethane,
    že drží při sobě.
  • 00:05:52 Když jde jeden, tak jdou všichni.
  • 00:05:55 Já jsem měl víc pocitů v životě.
    Já jsem měl pocity, že nežiju,
  • 00:05:58 pak že žiju a pak že položiju.
  • 00:06:02 Položiju. Když jsem si říkal,
    že položiju, tak to je logický,
  • 00:06:06 že člověk žije průměrně a je to
    takový jako ani mastný, ani slaný.
  • 00:06:12 Že žiju?
  • 00:06:15 Když se mi narodil syn.
  • 00:06:18 Mě vychovávají teda prarodiče,
    který jakoby nadevše miluju.
  • 00:06:23 To je můj život.
  • 00:06:26 Vlastně babičce říkám mami,
    dědovi říkám normálně dědo.
  • 00:06:31 Tatínka mám,
    ale v dnešní době už s ním
  • 00:06:35 nejsem moc v kontaktu,
    protože žije v zahraničí.
  • 00:06:38 A já jsem na to hrozně hrdá,
    jak mě naši vychovali, prarodiče
  • 00:06:42 a dala bych za ně život.
  • 00:06:45 Já si pamatuju
    třeba v Rožmberku starý lidi,
  • 00:06:50 který teďka pomalu vymírají,
    bohužel.
  • 00:06:53 Ze včerejška na dnešek
    umřela jedna další
  • 00:06:56 ze starším rožmberských obyvatelek.
    Bylo jí určitě přes 80.
  • 00:07:01 86-87 let.
  • 00:07:04 To jsou lidi,
    který mě znají od peřinky.
  • 00:07:08 A ti staří lidé odcházejí.
  • 00:07:10 A čím víc odcházejí,
    tím víc já si vzpomínám na to,
  • 00:07:14 jaké to bylo,
    když já jsem byl malý,
  • 00:07:18 protože i tady ti lidi
    tvořili moje dětství.
  • 00:07:23 A to patří
    k tomu koloritu tady tý Šumavy.
  • 00:07:26 A to by
    si měli uvědomovat i Romové.
  • 00:07:28 Brát to místo takový, jaký je.
  • 00:07:31 Ne ausgerecht jenom křičet:
    My jsme chudáci.
  • 00:07:37 Tak dobře. Co by se dalo dělat?
    Tak budu vycházet z toho, kde jsem.
  • 00:07:40 Mám to tady rád,
    tak budu něco pro to dělat,
  • 00:07:44 abych tam mohl zůstat.
    A když mi to nejde
  • 00:07:47 a necejtím k tomu místu nic,
    tak se seberu a jdu jinam.
  • 00:07:51 Třeba někde jinde
    to budu mít radši.
  • 00:07:54 Právě proto,
    abych zůstal tím dobrým Romem.
  • 00:07:58 ZPÍVAJÍ ROMSKY
  • 00:08:09 Ve vozíku dřevo není,
  • 00:08:12 moje milá hezká není.
  • 00:08:15 Vezmu jabko, rozpůlím ho,
    hop, hop, hop.
  • 00:08:18 Půlku tobě a půlku mně,
    hop, hop, hop.
  • 00:08:22 Rom je odvozeno od slova Roma, Řím.
  • 00:08:26 Česká republika to tak usoudila,
    po roce 1960 už tak rozhodla,
  • 00:08:31 že Cigánů nebo Cikánů,
    ať je tam g nebo k,
  • 00:08:37 nás uvedou jakoby Romové.
    A máme svoje pojmenování.
  • 00:08:41 My jsme byli teďka
    na Khamoru minulej rok
  • 00:08:44 a byli tam Romové
    nebo Cigáni z Makedonie.
  • 00:08:47 A když jsme na ně mluvili česky,
    tak nevěděli co,
  • 00:08:50 a když jsem s nima mluvil romsky,
    tak mi normálně odpovídali.
  • 00:08:52 -No fakt. -A byly tam
    nějaký jazykový bariéry trochu?
  • 00:08:56 -Jako bylo tam něco.
    -On mluvil tou svojí romštinou,
  • 00:08:59 my taky svojí.
    -Ale rozuměli jsme si.
  • 00:09:01 Dušan uměli říct normálně.
    Pak na něj furt volali.
  • 00:09:04 Ty romský slovíčka se odvozujou
    a jediný,
  • 00:09:09 co tam mají jiný,
    jsou třeba samohlásky.
  • 00:09:13 Anebo jakoby
    nějaký jiný pojmenování,
  • 00:09:18 že je tam to th a třeba ae.
  • 00:09:23 Odvozuje se to vlastně
    od takových těch slovíček,
  • 00:09:26 že jako pochopím toho člověka,
    co mi chce říct a na co se ptá,
  • 00:09:30 a dokážu mu taky
    svým jazykem odpovědět
  • 00:09:34 a on mi taky bude rozumět.
  • 00:10:02 Samozřejmě já jsem měl to štěstí
    vyrůstat tady v tom krásným místě,
  • 00:10:06 tady v těch Sudetech.
  • 00:10:09 Je tu krásně a tady vlastně
    se prolínaly různý kultury
  • 00:10:13 a já si nepamatuju, že by
    tady byla jenom jedna kultura.
  • 00:10:17 Tady byli Němci, tady byli Romové,
  • 00:10:19 tady byli Poláci, Maďaři,
    všehochuť prostě.
  • 00:10:24 Tady bylo úplně normální,
    že každý dítě rozumělo maďarsky,
  • 00:10:29 polsky, cigánsky,
    ať bylo černý nebo bílý.
  • 00:10:34 Tady byly zážitky pořád.
    My jsme nalézali třeba granáty,
  • 00:10:38 starý munice kolem Bílýho mostu
    tady za Rožmberkem.
  • 00:10:42 Mě si brali do rodiny cizí rodiny.
  • 00:10:46 Řekli: Hans, komm hier,
    a už to bylo,
  • 00:10:49 už si tam chtěli se mnou povídat
    a už se o mně starali
  • 00:10:52 a něco mě učili
    a bylo to perfektní.
  • 00:10:55 A zase Poláci na mě zavolali,
    že jdeme na borůvky,
  • 00:10:58 tak jsme šli na borůvky.
    Vůbec to nevadilo.
  • 00:11:02 A přitom respektovali to,
    že jsem Cigán, že jo.
  • 00:11:05 Já si pamatuju to kolo právě,
    protože jsem jela někam
  • 00:11:09 směrem jako dolů silnicí
    a já jsem tam viděla opici.
  • 00:11:14 -Cože? -Fakt. Ona to byla ženská
    a ona vypadala jak opice.
  • 00:11:17 Já jsem začala brečet,
    zahodila jsem kolo
  • 00:11:20 a utíkala jsem domů.
    Pak tam šel táta pro to kolo.
  • 00:11:23 A pak říkal mámě: Fakt ta ženská
    vypadala jak opice, ona má pravdu.
  • 00:11:28 Já jsem fotograf. To je jedna
    z mých hlavních profesí.
  • 00:11:32 Já se spíš zabývám sociální
    a dokumentární fotografií.
  • 00:11:37 To je Ústí. To je v Ústí.
  • 00:11:40 To jsou takový
    ty chudý romský rodiny,
  • 00:11:43 který tenkrát měly veliký problémy,
    což si mnohdy jiní lidé
  • 00:11:48 žijící každodenním životem v Praze,
    nedokážou představit,
  • 00:11:52 jak ti lidi musí být skromní,
    a přitom jsou rádi.
  • 00:11:56 Tady to je Chánov.
    To je jeden malej kluk,
  • 00:11:59 jehož vzorem je Van Damme.
  • 00:12:02 Ale skutečně
    ten kluk mi ukazoval věci,
  • 00:12:06 který skutečně
    obyčejný dítě neudělá.
  • 00:12:10 On to skutečně
    odkoukal z různého videa,
  • 00:12:13 to karate a různý ty chvaty.
    Nevím, jaký je jeho osud.
  • 00:12:17 Jestli se zrovna dívá, tak ať
    si mě najde. Rád bych ho viděl.
  • 00:12:22 V dnešní době pracuju
    v nízkoprahovým zařízení
  • 00:12:27 jako organizační pracovník.
  • 00:12:33 Věnuju se vlastně našemu
    nízkoprahovému zařízení Bouda.
  • 00:12:40 Je to otevřený klub pro všechny
    bez ohledu na barvu pleti.
  • 00:12:45 Máme klub filmový historie,
  • 00:12:48 kdy děti každej čtvrtek
    si můžou sami přinést svůj film,
  • 00:12:51 kterej by je vlastně bavil.
    A vidím sama, že vlastně ty děti
  • 00:12:56 po tom filmu věnujou tu pozornost
    a když se ukončí ten film,
  • 00:13:00 tak přijdou a ptají se na různý
    věci a slova, kterým nerozumí,
  • 00:13:05 a proč se lidi tak maj
    a proč tak žijou a to.
  • 00:13:09 Tak už je pro mě pocit vítězství,
    že mají zájem.
  • 00:13:14 Nabízíme doučování
    pro žáky základních škol.
  • 00:13:20 A po domluvě se mnou
    i pro středoškoláky.
  • 00:13:24 Anebo už jako i doprovod
    na různý orgány,
  • 00:13:28 jako je úřad práce a tak dále.
  • 00:13:31 Například exkurze středních škol.
  • 00:13:34 Jdu s nima,
    protože vlastně oni budou mít
  • 00:13:37 takovej ten pocit bezpečí
    a jakoby tu oporu v někom,
  • 00:13:41 že vlastně někdo s nima jde.
  • 00:13:44 Chodí i dospělí.
    Sama jakoby vlastně se snažím
  • 00:13:48 mít i poradenství pro dospělé,
  • 00:13:52 že kdykoliv
    nerozumí nějakým papírům,
  • 00:13:55 neumí je vlastně vyplnit,
    tak můžou kdykoliv přijít
  • 00:13:59 a já se snažím jim to vysvětlit.
  • 00:14:02 Bouda nabízí
    pro kapely hlavně místo,
  • 00:14:07 kde můžou mladí
    nezkušení hudebníci začít nějak.
  • 00:14:17 Mě to teda napadlo, protože
    jsem si půjčil cédéčko od Pepíka.
  • 00:14:21 Tam jsem viděl taneční soubor
    a začal jsem shánět malý děti.
  • 00:14:25 A přemýšlel jsem,
    jak se ten soubor bude jmenovat.
  • 00:14:28 Amare Romane Čhave.
  • 00:14:31 A kdo vlastně přišel na ten název
    Naše romské děti?
  • 00:14:35 -Robert. -Ne. Lída.
    -Robert. -Ne, ne, ty.
  • 00:14:40 -Ty jsi na autobusáku řekla...
    -Jo, tys to řekla jakože to.
  • 00:14:45 První název byl, první název,
    jsme se jmenovali Činger, phager.
  • 00:14:50 -To znamená co? -Činger, phager
    je trhej a rozbíjej.
  • 00:14:56 Tak jsme se jmenovali prvně.
    Pak šlo, pak šlo...
  • 00:14:59 Pak jsme přemýšleli, protože
    jsme viděli, že už to někdo má,
  • 00:15:04 tak jsme přemýšleli
    a pak mě to napadlo,
  • 00:15:07 že jsme Amare Romane Čhave.
    -Naše romské děti.
  • 00:15:17 Já jsem našel starý látky
    a přemlouval jsem je,
  • 00:15:21 aby mi něco ušily, protože jsme
    jeli na první soutěž do Tábora.
  • 00:15:25 -To byla vlajka.
    -To byla vlajka stará
  • 00:15:28 a my jsme z toho udělali kostýmy.
  • 00:15:31 Moje mamka se do toho večer pustila
    a ráno mu ukázala kostým.
  • 00:15:34 A on řekl:
    Jo, babi, je to ono, to chceme.
  • 00:15:37 Tak jsme jely.
    A to jsme šily ještě ručně.
  • 00:15:40 Motivuje je to hlavně k tomu,
    že je někde ta možnost,
  • 00:15:45 že jim někdo jakoby dá tu možnost
    se projevit a ukázat,
  • 00:15:51 aby ukázali svůj talent.
  • 00:15:54 Protože většina lidí
    se bojí ukázat svůj talent.
  • 00:15:58 A jsou v tom dobří.
  • 00:16:01 Jako tancujeme
    maďarsko-olašský tance.
  • 00:16:04 Ale jako kroky vymýšlejí děti,
    jak teď řekly.
  • 00:16:07 -A písničky máme takový.
    -Máme i písničky takový.
  • 00:16:10 Ale tu sestavu jako,
    tu si vymýšlíme sami.
  • 00:16:14 Máte nějakej problém s rasismem
    nebo jak na vás pohlíží
  • 00:16:17 jako společnost okolo vás?
    -Některý normálně a některý...
  • 00:16:21 -Úplně jinak.
    -Špatně. -Jinak.
  • 00:16:24 Já tady třeba pracuju pro obec
    a jsem s chlapama v práci
  • 00:16:27 úplně spokojenej.
    Baví se se mnou normálně.
  • 00:16:31 Takže já s tím nemám žádný problém.
  • 00:16:34 Některý bílí
    se chovají k Cigánům normálně,
  • 00:16:37 některý zase špatně.
    A u Cigánů je to taky tak.
  • 00:16:41 Některý se chovají k bílým dobře
    a někteří špatně.
  • 00:16:46 Já si myslím,
    že my jsme moc hluční,
  • 00:16:49 a tím ty lidi jsou na nás naštvaní.
  • 00:16:52 Třeba.
  • 00:16:54 Třeba my jsme zvyklý třeba, že nás
    mámy nechávají do těch 9 venku,
  • 00:16:59 ale třeba ostatní lidi
    na to zvyklý nejsou.
  • 00:17:01 My si třeba zpíváme nebo takhle
    a jim to vadí
  • 00:17:04 a už na nás volají policajty
    a takový věci.
  • 00:17:07 To bysme i my Romové
    mohli bejt proti nim,
  • 00:17:10 že prostě jsou bílí.
    Že my jsme tmavší
  • 00:17:14 a že oni jsou bílí, tak bysme
    mohli taky jako je ponižovat,
  • 00:17:18 že jsou prostě bílí
    a nejsou barevní jako my, že jo.
  • 00:17:21 A zase některý bílí lidi
    se chtějí opálit,
  • 00:17:25 aby byli taky jako my.
  • 00:17:27 Tady se jakoby nedá bavit
    o nějakým postavení.
  • 00:17:31 Jsme všichni lidi, tak bysme měli
    vědět, jak se máme k sobě chovat.
  • 00:17:35 A ta úcta by tam měla být.
  • 00:17:38 Ale v dnešní době ta úcta
    hodně u těch lidí jakoby chybí.
  • 00:17:45 Svoboda je pro mě to,
  • 00:17:48 že v dobrým slova smyslu
    se můžu svobodně rozhodovat,
  • 00:17:53 aniž bych někoho omezoval.
  • 00:17:56 Moje svoboda ovšem končí tam,
  • 00:18:01 kde začíná svoboda toho druhého.
  • 00:18:05 A to by si Romové
    měli především uvědomovat.
  • 00:18:10 A čím víc si to budou uvědomovat,
  • 00:18:12 tak si budou uvědomovat
    ty původní tradice,
  • 00:18:15 protože z toho vychází
    i filosofie indická,
  • 00:18:19 romská a starých Romů.
    To ti řekne každej starej Rom.
  • 00:18:24 Já si myslím,
    že mám dobrou výchovu,
  • 00:18:27 že jsem měl dobrý předky.
  • 00:18:29 Takhle jsme vychovaní.
    Proto žijeme tady na Šumavě.
  • 00:18:32 Jaký jsou zvyky u Romů?
  • 00:18:34 -Tak třeba že když...
    -Že dělají hodně dětí.
  • 00:18:38 Dřív se jich dělalo víc,
    protože nebyla televize,
  • 00:18:43 byla jenom svíčka.
    -Nebyla elektrika.
  • 00:18:45 A jak třeba vypadá
    romskej pohřeb nebo svatba?
  • 00:18:50 -Vartuje se.
    -Co to je?
  • 00:18:52 -Na pohřbu. Vy nevartujete?
    -Nevím, co to je.
  • 00:18:55 To je to, že hlídáte toho
    zemřelýho. Toho mrtvýho prostě.
  • 00:19:00 Příklad řeknu. Když v pondělí umře
    a v pátek je pohřeb,
  • 00:19:04 tak ho hlídáte, dokud se nepohřbí.
  • 00:19:08 To vlastně hlídáte
    jeho stráž a duši.
  • 00:19:12 -Věříte na duchy?
    -Jo.
  • 00:19:15 -Ne.
    -Já jo.
  • 00:19:17 -A potkali jste někdy ducha?
    -Já jo. Vlastního.
  • 00:19:20 Já radši nevěřím,
    protože se jich bojím.
  • 00:19:23 To je nedílná součást
    a zbytky snad i tradice.
  • 00:19:27 Jsou, určitě nějaký síly jsou.
    Záleží zase na tom,
  • 00:19:30 jak člověk věřící je.
    A záleží na těch démonech, že jo.
  • 00:19:34 To už je popsaný i v bibli.
    A když přijde špatnej démon,
  • 00:19:39 když přijde démon,
    tak je třeba se pomodlit k Bohu
  • 00:19:42 skrze Ježíše Krista,
    a on zase vypadne.
  • 00:19:45 Jednou se mi stalo, že jsem spal
    a tahalo mi to furt peřinu.
  • 00:19:49 -Mně taky. -A ráno jsem se probudil
    a měl jsem na rukách modřiny.
  • 00:19:52 -To já taky. -I na nohách.
    -Já jak jsem spal,
  • 00:19:55 tak můj brácha jakože brečel.
    A můj strejda jakože přišel
  • 00:20:00 a chytil mě za nohu,
    abych vstal jako.
  • 00:20:06 Aby prostě nebrečel už.
  • 00:20:09 Chodí navštěvovat Romy
    hlavně ti umřelí po nějaký době,
  • 00:20:15 kdy umřou. Umře babička, dědeček
    a myslím si,
  • 00:20:19 že v každý rodině s pravidelností
    se vracejí ze záhrobí
  • 00:20:23 zkontrolovat tu rodinu.
  • 00:20:25 Oni se neukážou obličeji,
    ale ukáže se vám, v čem umřeli,
  • 00:20:30 a ukáže se vám stín.
  • 00:20:32 -Já jsem to ještě nikdy nezažila.
    -Já taky ne.
  • 00:20:34 Každej o tom povídá,
    ale mně se to nikdy nestalo.
  • 00:20:37 Ducha abych viděl, že bych se
    probudil a viděl ho, to ne,
  • 00:20:40 ale třeba jsem spal, když máma
    šla na romskou zábavu s tátou,
  • 00:20:45 tak jsem spal
    a furt jsem slyšel v kuchyni,
  • 00:20:48 že furt někdo pouštěl vodu
    a zase ji zavíral.
  • 00:20:51 Tak jsem se šel kouknout
    a nic tam nebylo.
  • 00:20:54 Lehl jsem si a zase
    spadla sklenička nebo talíř.
  • 00:20:56 Ale jako neviděl jsem ho.
    Ani stín, ani nic.
  • 00:21:00 Mojí babičce se stalo,
  • 00:21:03 že jí vypadly
    všechny skleničky a talíře.
  • 00:21:08 Jo, za mnou chodí máma i táta.
    Choděj.
  • 00:21:12 Babička a děda občas přijdou.
    Ale člověk to už bere normálně.
  • 00:21:16 Romové spíš víc tomu věří,
  • 00:21:18 proto se jim
    spíš zjevujou než Neromům.
  • 00:21:22 -Třeba když leží a než usínají,
    tak si třeba... -Vzpomenou.
  • 00:21:26 Ne, že vzpomenou,
    ale třeba mají takový divný pocity,
  • 00:21:29 strach třeba z něčeho.
    No a potom třeba ležíte
  • 00:21:35 a řeknete si třeba,
    že máte třeba strach z něčeho.
  • 00:21:39 A jak ležíte, tak třeba kape voda,
  • 00:21:41 a vy už si myslíte,
    že to je duch nebo něco.
  • 00:21:44 Člověk má taky představivost
  • 00:21:47 a musí vědět jako,
    co možný je a co není.
  • 00:21:51 Co je diagnóza a co není diagnóza.
    No a když to takhle odškrtáš,
  • 00:21:56 tak pak ti zbyde
    těch 10 procent tý skutečnosti,
  • 00:22:00 tý jiný formy toho života.
    Což teda Romové je logický,
  • 00:22:04 že na to myslí, protože
    náš původ je přece jenom indický.
  • 00:22:08 Můj vztah k Bohu,
    já a pánbíček, devloro.
  • 00:22:13 Devloro je vlastně
    jako pánbíček v češtině.
  • 00:22:17 Máme mezi sebou krásný vztah.
  • 00:22:21 A ten vztah by měl mít
    asi každý s Bohem takovej,
  • 00:22:28 že neměl by o něm jen tak mluvit,
    protože pán Bůh dává
  • 00:22:36 každýmu člověku
    nějak najevo svůj cit
  • 00:22:43 a ukáže mu cestu,
    jakou by měl jít,
  • 00:22:49 a ukáže mu,
    co je špatně a co je dobře.
  • 00:22:53 Bez Boha já bych nemohl žít,
    já bych nemohl dýchat,
  • 00:22:57 já bych nemohl vnímat
    tady to všechno,
  • 00:22:59 co Pán Bůh stvořil.
    A o tom je i to kočovnictví.
  • 00:23:04 Kdybych nevěřil, nemám tohle.
    Počkej, tohle to.
  • 00:23:07 Á, támhle!
  • 00:23:10 Já věřím na toho,
    kterého jsem asi co nejvíc viděl
  • 00:23:13 na fotkách a v kostele.
    Na takovýho.
  • 00:23:15 -A myslíte si, že má vousy?
    -Má.
  • 00:23:18 -Jo. Kudrnatý hnědý.
    -A je tmavej, nebo je světlej?
  • 00:23:22 -Takovej tmavší. -Akorát.
    -Obojí. -Akorát jako já.
  • 00:23:24 Protože stvořil svět barevnej.
  • 00:23:29 Rome romeha, roma lede v leha.
  • 00:23:34 V češtině to znamená Rom s Romem
    a všichni Romové s Bohem.
  • 00:23:44 Tady to se nahradit nedá ničím,
    ten pohled, rozumíš?
  • 00:23:48 Podívej se. Sem mají vyvážet
    ty cigáňata a říkat:
  • 00:23:52 Dívejte se, děti! Co sedíte?
    Rozeběhněte se do tý louky
  • 00:23:58 a každej mi přineste to,
    co se vám líbí.
  • 00:24:01 Ale zlato mi jenom ukažte.
    To si seberu sám.
  • 00:24:04 -Já jsem rád, co jsem.
    -Já taky. -Já taky.
  • 00:24:07 Proč bych to měl měnit, když
    mám krásnej život tak, jak jsem?
  • 00:24:11 -Já bych chtěla být víc Romkou.
    -Já taky.
  • 00:24:14 -Protože jsem napůl bílá.
    -Já jsem rád, že jsem Rom.
  • 00:24:18 -Já taky.
    -Já taky. -Já taky.
  • 00:24:19 Třeba hodně bílých z nich mají
    respekt, že se jich třeba bojí.
  • 00:24:23 To se mi líbí.
  • 00:24:24 -Tohle to byl taneční soubor:
    -Amare Romane Čhave.
  • 00:24:29 ZPÍVAJÍ ROMSKY
  • 00:24:41 Ve vozíku dřevo není,
  • 00:24:44 moje milá hezká není.
  • 00:24:47 Vezmu jabko, rozpůlím ho,
    hop, hop, hop.
  • 00:24:50 Půlku tobě a půlku mně,
    hop, hop, hop.
  • 00:24:54 Máváme!
  • 00:24:56 Ahoj!
  • 00:24:57 Holky, pusu posíláme.
  • 00:25:27 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2013

Související