iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
18. 1. 2017
19:20 na ČT art

1 2 3 4 5

31 hlasů
27841
zhlédnutí

Josef Koudelka

Dokumentární snímek věnovaný dílu a životním osudům významného českého fotografa.

Tvůrčí cesta Josefa Koudelky započala nenápadnou výstavou v Semaforu a směřovala přes práci pro časopis Divadlo, legendární avšak anonymní záznam sovětské okupace až po vznik monumentálního cyklu Invaze v roce 2008. Počátkem sedmdesátých let emigroval Josef Koudelka do Velké Británie, kde získal azyl a začal hned cestovat po evropských zemích. Nejvíce si zamiloval Itálii, v níž spatřilo světlo světa mnoho působivých fotografií. Fascinován však byl i krajinou východu, kde našel mnoho podnětů, jak zvěčnit své bytostné tíhnutí k pomíjivému obrazu krajinu, nezvratně přeměňovanému anarchickými lidskými zásahy. Vděčným námětem jeho fotografií se stal rovněž syrově pitoreskní svět rumunských cikánů. Film sleduje v jednotlivých kapitolách zásadní oblasti fotografovy tvorby, vesměs vymezené i autorskými knihami: Raná tvorba, Divadlo, Cikáni, Invaze, Odchod do emigrace, Exily, Zdevastovaná krajina – Chaos.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Josef Koudelka

  • 00:00:06 -Je to hezký,
    že tady nikdo není, co?
  • 00:00:13 Jenom vítr prostě a...
  • 00:00:19 K těm ruinám mě přitáhlo totéž,
  • 00:00:23 co mě přitáhlo ke všemu ostatnímu,
    co jsem fotografoval.
  • 00:00:28 Něco krásnýho, jo?
    Tam je spousty krásy.
  • 00:00:44 Já jsem jednou měl výstavu
    v Aténách
  • 00:00:48 a pochopitelně když dělám výstavu,
  • 00:00:49 tak vždycky jsem tam aspoň týden
    nebo déle,
  • 00:00:52 protože většinou si to
    instaluji sám.
  • 00:00:55 No a to bylo v 91. roce,
    takže jsem se prošel kolem
  • 00:01:03 a dostal jsem se do toho
    Zeusovýho chrámu.
  • 00:01:08 A byla tam ta jedna takhle,
  • 00:01:10 ten jeden sloup takhle prostě
    poskládaný,
  • 00:01:14 a tak jsem se ho snažil
    vyfotografovat.
  • 00:01:20 A postupně mě to vtáhlo,
  • 00:01:25 a správně bych to měl skončit 2017
    velkou výstavou v Pantheonu.
  • 00:01:40 Bravi!
  • 00:01:45 "Tak já tady počítám krysy
    na břehu té řeky, co sedím,
  • 00:01:50 zatímco jiní fotografové
    z Magna fotografují dějiny."
  • 00:02:35 To je vlastně v historii poprvé
    ve Vatikánu,
  • 00:02:38 že budou mít tady pavilon.
  • 00:02:41 Námět toho pavilonu bude
    Stvoření - Genesis.
  • 00:02:48 Mě si vybrali na základě mé práce,
  • 00:02:51 že to bude nikoliv Creazione,
    ale De-creazione,
  • 00:02:57 to znamená jako proti nebo ničení.
  • 00:03:04 Tohle je destrukce přírodou, že jo,
    pochopitelně.
  • 00:03:06 Lidi ten chrám vybudovali,
    ale příroda ho zbourala, jo?
  • 00:03:10 To znamená, ten byl vybudovaný
    500 let před Kristem
  • 00:03:15 a dvě století potom to padlo dole.
  • 00:03:22 Todle je v Jordánsku
    chrám Herkulese,
  • 00:03:27 který je z 2. století před Kristem.
  • 00:03:30 Ta jeho socha byla 7 metrů vysoká
    a to jsou zbytky z toho.
  • 00:03:37 Pochopitelně tady jsou takový
    dva případy,
  • 00:03:40 tři případy vlastně
    ničení civilizací,
  • 00:03:44 vždycky přijde jedna vlna.
  • 00:03:49 Tohle je možné, že to bylo zničený
    křesťanama, jo, křesťanstvím.
  • 00:03:54 Ta fotka, tahlencta,
    která je basilika v Libyi,
  • 00:03:58 ta asi byla zničena musulmánama,
    až tam přišli, že jo.
  • 00:04:03 To nahoře, ten triptych nahoře, to
    je ničení v současnosti v Izraeli.
  • 00:04:09 To co je uprostřed,
    je vchod do Betléma.
  • 00:04:30 Já jsem měl kamaráda
    na průmyslovce,
  • 00:04:33 já jsem se dostal do Prahy,
    když mně bylo 14 let,
  • 00:04:37 a on měl Rolleiflexe.
  • 00:04:39 Já předtím jsem měl takovej
    bakelitovej aparát,
  • 00:04:42 který jako vůbec pořádně
    nefungoval,
  • 00:04:45 nic se tam nedalo nastavit,
    tak jsem požádal mého tatínka,
  • 00:04:49 jestli by mně dal peníze,
    abych si ho koupil.
  • 00:04:55 A můj tatínek byl velice opatrný
    na peníze,
  • 00:04:59 ale co se týkalo, abychom se něčím
    zajímali, dělali něco,
  • 00:05:04 tak nás vždycky velice podporoval.
  • 00:05:11 Člověk dostane nějaký nástroj,
  • 00:05:14 v tomhletom případě je to
    fotografický aparát,
  • 00:05:17 a zjišťuje možnosti, že jo.
  • 00:05:22 Zjišťuje, co aparát dokáže,
    co film dokáže,
  • 00:05:25 a z toho důvodu já ty první části
    nazývám experimenty.
  • 00:05:51 Ta krajina, ta mě zajímala
    od začátku, že jo,
  • 00:05:54 a když jsem měl ten Rolleiflex,
  • 00:05:56 s kterým jsme chodili na čundry
    do Tater,
  • 00:05:57 tak jsem fotografoval tu krajinu,
  • 00:06:00 ale ta krajina, jak mně to
    ten fotoaparát vyfotografoval,
  • 00:06:03 ta neodpovídala tomu,
    jak jsem ji viděl,
  • 00:06:07 nebo jak bych ji chtěl vidět.
  • 00:06:11 Vždycky jsem chtěl mít
    panoramatický aparát.
  • 00:06:15 Už na začátku jsem z toho čtverce
    ořezával, co bylo zbytečné,
  • 00:06:21 takže vlastně mám už z 58. roku
    první panorama.
  • 00:06:30 Tenkrát mě objevil fotograf
    a kritik Jiří Jeníček
  • 00:06:35 a ten mně říkal:
    "Koudeláčku, vy máte oči!"
  • 00:06:47 Já jsem hrál na technice v souboru.
  • 00:06:51 Já jsem studoval technickou
    univerzitu
  • 00:06:56 a tam jednou, když jsem přišel,
    tam bylo napsaný,
  • 00:06:59 že přijmou dudáka i na zaučenou,
  • 00:07:02 no a mě vždycky dudy zajímaly,
    cimbál, klarinet.
  • 00:07:06 Já jsem hrál na housle
    předtím, na harmoniku,
  • 00:07:08 tak jsem si vzal ty dudy
    a naučil jsem se trošku na to hrát,
  • 00:07:14 a pak jsem s nima jel do Itálie
    v 61. roce.
  • 00:07:21 My jsme teda jezdili autobusem
    a zpívali neustále
  • 00:07:26 a bylo to moc hezký.
  • 00:07:28 A lidi si nás vždycky po skončení
    těch slavností brali k nim.
  • 00:07:42 A nikdy nezapomenu na to,
  • 00:07:43 když poslední den všichni vožralý
    v moři a byl úplněk
  • 00:07:51 a já jsem si říkal: "Kurva, Josefe,
    ty už se sem nikdy nevrátíš!"
  • 00:08:00 No a vlastně ta Itálie,
    se to téměř dá říct,
  • 00:08:02 že se stala mojí druhou zemí.
  • 00:08:06 A jestli jsem byl něčím ovlivněn,
    zvláště mentalitou teda,
  • 00:08:10 tak mentalitou italskou.
  • 00:08:17 -Ostatně co je na tom?
    Jako kdybych neměl zadek!
  • 00:08:19 -Co se tvého zadku týče,
    posadila bych ho na trůn.
  • 00:08:22 Mohl bys náramně zbohatnout,
    znamenitě se cpát jitrnicemi
  • 00:08:25 a hasit si to v kočáře po ulicích.
  • 00:08:29 Mohl by sis taky pořídit deštník,
    přílbici,
  • 00:08:33 kaftan, který by ti šel až na paty.
  • 00:08:36 -Já jsem měl kamaráda,
    který mně říkal:
  • 00:08:39 "Josefe, ty seš fotograf
  • 00:08:40 a já mám strejdu, kterej dělá
    v časopise Divadlo.
  • 00:08:44 A proč tam nezajdeš?
    Oni shání fotografa,
  • 00:08:47 třeba bys mohl fotografovat
    divadlo."
  • 00:08:49 Tak já jsem tam zašel,
  • 00:08:51 no a oni mě poslali fotografovat
    Matku Kuráž do Kladna.
  • 00:08:57 Libor Fára byl grafikem
    toho času kdysi,
  • 00:09:00 kterému se ty moje grafické výtvory
    líbily, a říkal:
  • 00:09:05 "Já bych z toho chtěl udělat
    obálky časopisu Divadlo."
  • 00:09:09 Mně to připadalo teda strašně
    divný,
  • 00:09:11 protože ty moje fotky neměly
    jako s tím divadlem
  • 00:09:14 vůbec nic společnýho, že jo.
  • 00:09:42 Když mně pan Krejča zavolal,
  • 00:09:44 když se Divadlo za branou
    zakládalo,
  • 00:09:45 jestli bych s nima chtěl
    spolupracovat, tak já jsem řekl:
  • 00:09:49 "Dobře, ale já mám některé
    podmínky."
  • 00:09:53 Taková základní podmínka byla,
    že budu mít možnost fotografovat
  • 00:09:57 alespoň 3 kompletní představení
    nebo zkoušky
  • 00:10:01 a navíc že ještě budu mít možnost
    chodit mezi hercema.
  • 00:10:14 Já jsem mu říkal, když jsem se
    s ním po létech setkal:
  • 00:10:16 "Pane Krejča, já tomu ale doteďka
    nerozumím,
  • 00:10:19 že vy jste mě nechal prostě
    chodit mezi těma hercema,
  • 00:10:22 plést se tam mezi něma, což jistě
    se jim nelíbilo, vám asi taky ne."
  • 00:10:29 A on říkal: "Josefe, vy kdybyste
    herce fackoval,
  • 00:10:35 mně by to nevadilo."
  • 00:10:38 Já vlastně jsem to divadlo
    používal,
  • 00:10:41 abych z toho udělal něco jinýho.
  • 00:10:44 Zajímavý bylo, ten Krejča právě,
    ten udělal ten komentář o tom,
  • 00:10:47 že když poprvé se na ty fotografie
    dívali, tak byli překvapeni,
  • 00:10:52 že vlastně vůbec nemohli poznat,
    který herec to byl,
  • 00:10:57 ale že byli překvapený,
  • 00:10:58 že to vlastně byly ty osoby
    z toho Čechova.
  • 00:11:03 -Taky jsem se strhal!
    Univerzita, plány,
  • 00:11:06 v Boha jsem věřil jinak,
    než ostatní,
  • 00:11:08 oženil jsem se jinak,
    než ostatní...
  • 00:11:11 -Já v té době jsem nechal
    zaměstnání toho inženýra.
  • 00:11:14 Moc jsem toho nevydělával
    a Krejča mně říkal vždycky:
  • 00:11:20 "Josefe, já vám za ty fotografie
    nikdy nemůžu dost zaplatit."
  • 00:11:26 A on teda přidával mně peníze,
    jako bych dělal kulisáka.
  • 00:11:32 To divadlo, to byla pro mě
    obrovská škola,
  • 00:11:35 protože v divadle někdy není
    moc světla
  • 00:11:39 a já jsem to musel naexponovat tak,
    abych dostal to, co jsem chtěl,
  • 00:11:47 což mně nesmírně pomohlo
    u těch cigánů.
  • 00:12:24 Já pořád používám to slovo cigáni,
  • 00:12:26 protože v té době i svaz
    se jmenoval Zväz Cigánov-Rómov.
  • 00:12:33 To není, že bych nechtěl
    respektovat to označení Rom,
  • 00:12:37 což si myslím, že je velice
    správné,
  • 00:12:40 ale prostě pro mě to období
    je období fotografování cigánů.
  • 00:13:04 Lidi se mě pořád ptají, proč,
    že jo, proč jsem byl...
  • 00:13:07 Já nikdy nevím. Já říkám:
  • 00:13:09 "Já nikdy nevím,
    ani mě to nezajímá."
  • 00:13:11 Já si myslím, že hlavní důvod
    je muzika,
  • 00:13:14 jako v mnoha případech u mě.
  • 00:13:17 (hraje romská hudba)
  • 00:13:54 Když jsem prvně šel fotografovat
    cigány, to si pamatuju výborně,
  • 00:13:58 to bylo v Rakúsech.
    To byla cigánská osada pod Tatrama.
  • 00:14:06 Tatry byly zasněžený a já jsem
    tam přicházel koncem odpoledne,
  • 00:14:12 z dálky jsem viděl ty sruby, řev
    a teď já jsem šel,
  • 00:14:21 a jak jsem přicházel, tak celá
    ta vesnice šla proti mně.
  • 00:14:55 Kolem mě bylo vždycky spousta lidí.
  • 00:15:00 A někdy já, když jsem chtěl třeba
    někoho vyfotografovat,
  • 00:15:04 tak jsem se musel prostě
    s tím objektivem přiblížit
  • 00:15:08 velice blízko k němu, že jo.
  • 00:15:22 Lidi neměli mnoho fotografií.
  • 00:15:25 Pokud měli ty fotografie, tak to
    bylo, že stáli takhle,
  • 00:15:30 že je někdo fotografoval, že jo.
  • 00:15:32 Já si pamatuju jednu komickou
    situaci, kdy jsme odjížděli
  • 00:15:37 a ony děcka utíkaly za náma, jo,
    prostě za tím autem.
  • 00:15:43 A já takhle z auta jako chci
    fotografovat
  • 00:15:48 a najednou ten jeden kluk,
    co utíkal,
  • 00:15:51 se zastavil a takhle si stoupl,
    že jo.
  • 00:16:08 Bejt tam znamenalo prostě
    jíst totéž, co oni jedli,
  • 00:16:11 a oni někdy jedli zdechliny,
    mít plno blech.
  • 00:16:15 Já jednou jsem si musel ostříhat
    vlasy, protože jsem měl vši,
  • 00:16:18 a policajti přijeli a pod záminkou,
    že jsem utekl z věznice,
  • 00:16:22 tak mě odvezli.
  • 00:16:39 Pochopitelně ti cigáni nejsou
    takoví, jak vy je tady vidíte,
  • 00:16:46 ti jsou taky takoví.
  • 00:16:49 Mě ty špatný stránky nezajímají.
    Já si z lidí beru to nejlepší.
  • 00:17:17 Když jsem žil
    tady v Československu,
  • 00:17:20 tak pro mě byly důležitý 3 ženy -
  • 00:17:23 Anna Fárová, Markéta Luskačová
    a Dagmar Hochová.
  • 00:17:29 Tou nejdůležitější byla
    Anna Fárová.
  • 00:17:33 Hodně jsem se od ní naučil.
  • 00:17:36 Při fotografování cigánů
    to bylo hlavně v systematičnosti.
  • 00:17:42 Ona rozdělila moje fotografie
    na kategorie
  • 00:17:46 a já jsem si uvědomil, co mně chybí
  • 00:17:50 a co mám fotografovat,
    abych vytvořil komplexní názor.
  • 00:18:03 Ve 3 hodiny ráno, když mně
    sekretářka z divadla telefonovala:
  • 00:18:06 "Josefe, Rusáci jsou tady!"
  • 00:18:09 tak jsem prostě vzal foťáky,
    vzal filmy, byla ještě tma,
  • 00:18:14 a šel jsem přímo k rádiu.
    Tam se začali shromažďovat lidi.
  • 00:18:30 Většina těch fotek byla udělaných
    v jednom týdnu.
  • 00:18:34 Ty nejdůležitější vlastně
    byl ten první den,
  • 00:18:38 kdy prostě se toho dělo
    úplně nejvíc.
  • 00:18:52 To byla neuvěřitelná situace
    pro fotografa,
  • 00:18:55 protože kamkoliv jste se otočil,
    tam se něco dělo, že jo.
  • 00:19:03 Jsou 2 fotografie na mým kontaktu,
  • 00:19:06 kontakt, to znamená, že jsou
    ty fotky jedna po druhé,
  • 00:19:09 to je tahle fotografie,
  • 00:19:14 a hned druhé políčko
    je tato fotografie.
  • 00:19:21 Je možný, že to bylo 30 vteřin,
    je možný, že to byly 2 minuty
  • 00:19:27 a muselo to bejt velice rychle,
    že jo.
  • 00:19:31 Tohle se vám v životě nestane,
    že jo.
  • 00:19:55 Lidi mně říkali:
    "No tys byl teda statečný!"
  • 00:19:58 Já říkám: "Ne! Já jsem statečný
    nebyl."
  • 00:20:04 Já normálně ve svém životě
    nejsem statečný
  • 00:20:11 a v té době já jsem cítil,
    že se mně vůbec nic nemůže stát.
  • 00:20:37 Jeden z největších zázraků,
    který byl pro mě, je,
  • 00:20:41 že přes jednu noc se najednou
    lidi dokážou naprosto změnit,
  • 00:20:50 že nebylo důležitý, kdo byl starý,
    kdo byl mladý,
  • 00:20:55 že nebylo důležitý, jestli byl
    někdo intelektuál nebo dělník,
  • 00:20:59 prostě že všichni jsme měli
    něco společného
  • 00:21:03 a to bylo, že Rusi přijeli,
    obrovská armáda je tady,
  • 00:21:10 a chtěli nám vzít něco,
    co my jsme si chtěli podržet.
  • 00:21:31 Ať je to divný, jak je to divný,
  • 00:21:35 já jsem k těm klukům v těch tankách
    neměl nenávist.
  • 00:21:40 Pro mě to byla nejenom
    naše tragédie,
  • 00:21:44 ale i tragédie prostě jejich,
    že tam byli,
  • 00:21:49 a moje tragédie v tom, že vlastně
    já jsem klidně mohl být...
  • 00:21:55 Já jsem žil ve stejném systému,
    že jo,
  • 00:21:57 jednou já jsem byl taky voják,
  • 00:22:00 jednou mohli pro mě přijít v noci,
    naložit do aeroplánu,
  • 00:22:04 posadit na tank
  • 00:22:05 a mohl jsem bejt někde v Budapešti
    nebo kdekoliv jinde.
  • 00:22:17 V principu ty moje fotografie
    měly dokumentární význam,
  • 00:22:20 ukázat, jak to bylo, ale postupem
    času dostaly jinší význam,
  • 00:22:27 že vlastně je to symbol,
  • 00:22:30 že jistý lidi chtějí mít svobodu
    a ti druzí jim to berou.
  • 00:22:53 Někdo jel do Československa
  • 00:22:55 a on to byl kurátor muzea
    ve Washingtonu, Gino Stroff,
  • 00:23:00 a Fárová mu ukázala ty fotky.
  • 00:23:04 A on se ptal, jestli by mohl
    těch pár fotek si vzít sebou.
  • 00:23:11 Ten Gino Stroff, on byl kamarád
    Elliotta Erwitta,
  • 00:23:14 který v té době byl prezidentem
    Magna, a ty fotky viděl.
  • 00:23:21 Pak jsem dostal zprávu s dotazem,
  • 00:23:23 jestli ten fotograf má
    víc fotografií,
  • 00:23:26 jestli bych jim mohl poslat
    negativy.
  • 00:23:34 Aneta Fárová mě přesvědčila,
  • 00:23:36 že Magnum je seriózní organizace,
    že se nemusím bát,
  • 00:23:43 a já jsem teda ty fotografie
    poslal.
  • 00:23:48 Ty negativy přišly do Ameriky,
    vybrali z toho fotografie,
  • 00:23:54 které byly publikované po celém
    světě k 1. výročí té ruské invaze.
  • 00:24:06 Ty moje fotografie nikdy nebyly
    podepsaný mým jménem
  • 00:24:09 a doba se začínala měnit
    k tomu horšímu.
  • 00:24:17 Věděl jsem, že kdyby jednou
    zjistili,
  • 00:24:20 kdo byl ten neznámý fotograf,
    tak že bych mohl mít potíže.
  • 00:24:26 Já jsem byl v Londýně a chtěl jsem
    mít cestu nazpátek otevřenou,
  • 00:24:32 no tak jsem se snažil
    ten můj legální pobyt prodlužovat.
  • 00:24:36 No a pak mně řekli, že se musím
    vrátit
  • 00:24:39 a požádat tady znova o prodloužení,
  • 00:24:41 což mně bylo jasný, že kdybych se
    vrátil, tak že už nikdy nevyjedu.
  • 00:24:48 Přemýšlel jsem o tom,
    že požádám o azyl,
  • 00:24:54 a ten můj kamarád, u kterýho jsem
    bydlel, tak mně říkal,
  • 00:24:59 že přijde Elliott Erwitt
  • 00:25:00 a Elliott Erwitt byl vlastně
    ta moje hlavní spojka s tím Magnem.
  • 00:25:05 Já jsem věděl, že druhej den
  • 00:25:07 on se mnou bude mluvit
    o mojí budoucnosti,
  • 00:25:10 tak jsem se velice pracně učil,
  • 00:25:12 jak se tvoří budoucí čas
    v angličtině, jo.
  • 00:25:19 A on se mě zeptal,
  • 00:25:22 jestli bych se chtěl stát
    "associate member Magna".
  • 00:25:28 To není tak snadné, se do Magna
    dostat, a to mě potěšilo.
  • 00:25:35 Magnum je družstvo fotografů,
    kde vládne téměř naprostá anarchie.
  • 00:25:41 Tenhle rok mu bude 70 let.
    V současné době je tam asi 50 lidí.
  • 00:25:49 Pro mě to bylo strašně důležité,
    že jsem se do Magna dostal,
  • 00:25:52 protože jsem se najednou octl
  • 00:25:55 ve skupině nejlepších fotografů
    ve světě.
  • 00:26:07 Pro mě dobrá fotka je ta,
  • 00:26:09 která se mně dostane do mozku
    a nemůžu na ni zapomenout.
  • 00:26:14 A znakem dobré fotky je,
    že s časem se stává lepší a lepší.
  • 00:26:19 A když přežije 50 let
    a ještě se na ni můžete dívat,
  • 00:26:23 tak je to dobrá fotka.
  • 00:26:26 A jsme první!
  • 00:26:29 Víc nepotřebujem.
  • 00:26:58 Magnum, to bylo to nejdůležitější,
    co pro mě bylo.
  • 00:27:01 Magnum mně vydělalo peníze
    těma fotografiema z 68. roku.
  • 00:27:06 Z těch peněz, které jsem měl,
    já jsem vydržel žít několik let.
  • 00:27:15 Vzhledem k tomu, že lidi znali
    moje fotky z 68. roku,
  • 00:27:20 tak jistí lidé mně chtěli pomoct.
  • 00:27:23 Hlavní byl Bresson v té době.
    A pochopitelně řada lidí z Magna.
  • 00:27:28 Bresson věděl daleko víc
    o fotografické profesi, než já,
  • 00:27:33 věděl nebezpečí fotožurnalismu.
  • 00:27:35 On říkal: "Josefe, ty máš oči.
    Ty o ty oči můžeš přijít.
  • 00:27:39 Nestaň se fotožurnalistou!"
  • 00:27:47 Zásadní pravidlo je prostě chodit,
    chodit, dívat se,
  • 00:27:52 a to vždycky opakuju, že když jsem
    se sešel s Bressonem,
  • 00:27:56 tak jsem mu říkal, že vlastně
    nejsem žádný fotograf,
  • 00:27:59 že jsem sběratel fotografií.
    A on se tomu velice smál.
  • 00:28:05 A tím jsem ale myslel, že člověk
    musí najít to místo,
  • 00:28:08 kde ta fotografie na něj čeká,
  • 00:28:11 a pak tam chodí tak dlouho,
    až ji dostane.
  • 00:28:47 Bylo mně 32 let a dá se říct,
    že jsem byl hotový chlap.
  • 00:28:52 Měl jsem naprosto jasnou představu,
    že nechci být jak oni,
  • 00:28:58 když říkám to "jak oni",
  • 00:29:00 to znamená ti na tom západě,
    jak my jsme říkali,
  • 00:29:04 že chci si co nejdýl udržet to,
    abych se na ně díval,
  • 00:29:10 abych byl jinačí, a abych si udržel
    takový ten zdravý vztek.
  • 00:29:16 U nás v Československu
    my ty možnosti nemáme,
  • 00:29:20 svoboda tady není, nemůžem cestovat
  • 00:29:23 a vy tady všechno máte prostě
    a vy to vlastně neužíváte.
  • 00:29:31 Z toho důvodu já jsem se rozhodl
    žít z minima,
  • 00:29:36 vlastně takové ty základní věci,
    který potřebuju k cestování, že jo,
  • 00:29:41 tyhle košile, 2 košile na 3 roky,
    1 bundu,
  • 00:29:48 nosil jsem sebou dvoje trenýrky,
    jedny boty, 2 foťáky, spoustu filmů
  • 00:29:54 a podařilo se mně vlastně,
    že 16 let, až do narození mé dcery,
  • 00:30:02 jsem nikdy neplatil žádné nájemné,
  • 00:30:06 že jsem dělal jen to,
    co jsem chtěl.
  • 00:30:16 Já jsem měl, a pořád mám,
    (klepe na dřevo)
  • 00:30:20 doufám, že to bude ještě chvíli
    trvat, štěstí v životě.
  • 00:30:30 Já jsem se octl ve světě,
  • 00:30:32 ale v tom světě existovali
    jistý lidi,
  • 00:30:35 který pro mě, jako v tom
    Československu,
  • 00:30:39 mě zajímají víc, než jiní,
  • 00:30:41 což na začátku byli cigáni,
    no a pak se to rozšířilo.
  • 00:31:09 Většinou v té době já jsem se
    stýkal s lidma,
  • 00:31:13 kteří toho moc neměli.
  • 00:31:15 Z toho důvodu jsem se snažil
    žít z minima,
  • 00:31:18 protože jsem nechtěl mít víc,
  • 00:31:20 než ti lidi, který jsem
    fotografoval.
  • 00:31:43 Todle je místnost kontaktů tady.
  • 00:31:47 Já jsem teda těch kontaktů měl
    ze všech těch fotografů nejvíc,
  • 00:31:50 a vlastně to, co vidíte tady,
    odspoda až nahoru.
  • 00:32:00 V každé té knize je asi
    130 kontaktů, to znamená 130 filmů.
  • 00:32:08 Filmy jsem vyvolával jednou za rok.
  • 00:32:11 Na začátku jsem je vyvolával
    v Anglii,
  • 00:32:13 kde můj kamarád z Magna,
    David Hurn,
  • 00:32:16 měl temnou komoru, kde jsem vyvolal
    filmy, kde jsem udělal kontakty,
  • 00:32:21 kde jsem udělal malé zvětšeniny,
    což mně většinou trvalo 2,5 měsíce.
  • 00:32:29 Takhle jsem přežil zimu
    a pak jsem znova zase odjel.
  • 00:32:50 "Vím, že jsou lidi,
  • 00:32:51 který když tam večer přijdu
    a zaklepu na dveře,
  • 00:32:54 nechají mě vyspat, a někteří ne.
  • 00:32:58 Jsou lidi, že kde jdeš
    kolem baráku,
  • 00:33:01 tak tě zavolají a pozvou na jídlo.
  • 00:33:04 Jsou lidi, když tě vidí sedět
    na chodníku,
  • 00:33:07 pít mlíko a jíst chleba,
    přijdou a chtějí ti dát peníze.
  • 00:33:14 A když vidí, že se stydíš,
    tak ti řeknou:
  • 00:33:16 Ne, vem si to! Pro štěstí!
  • 00:33:20 Jsou lidi, kteří na silnici
    zastaví, i když nemáváš,
  • 00:33:23 a jsou také jiní.
  • 00:33:25 A taky víš, že policajty
    v žádné zemi nemáš rád."
  • 00:33:33 Vy žijete jistým způsobem života,
  • 00:33:35 protože děláte jisté fotografie
    a ne opačně.
  • 00:33:39 Vy nespáváte ve spacáku,
    abyste dělal silné fotografie.
  • 00:33:46 Jo? To není podmínka toho,
    dělat dobré fotografie,
  • 00:33:50 spávat ve spacáku, že jo.
  • 00:33:53 Vy spáváte ve spacáku proto,
    že děláte jisté fotografie.
  • 00:34:11 Poprvé když jsem se setkal
    s ředitelem fotografijské sekce
  • 00:34:15 Muzea moderního umění
    Johnem Szarkowskim,
  • 00:34:18 měl jsem jet do Kanady
  • 00:34:20 a vezl jsem malé fotky,
    abych je tam ukázal.
  • 00:34:24 A přespal jsem u Elliotta Erwitta
    a on mně říkal:
  • 00:34:26 "Heleď, já zavolám
    Johnu Szarkowskimu.
  • 00:34:29 Běž se za ním podívat,
    on ti publikoval fotku!"
  • 00:34:33 Tak jsem tam zašel a já jsem mu
    ukázal ty malý fotky
  • 00:34:36 a on se na ně podíval a říkal:
  • 00:34:38 "Josefe, já tady v těchhle
    fotkách",
  • 00:34:42 jenom fotky, které jsem mu dal,
    když jsem odešel z Československa,
  • 00:34:45 "já tady vidím něco velice
    zajímavýho,
  • 00:34:48 něco, cos předtím nedělal.
    A já chci udělat tvoji výstavu."
  • 00:35:19 Když fotím, ta první musí bejt tak,
    jak jsem to viděl,
  • 00:35:25 prostě bez ostření,
    třeba bez dívání do hledáčku,
  • 00:35:31 a pak teprve, když to ještě
    existuje, tak dělat korekce.
  • 00:35:36 A tenhle pes, vidím,
    že je skutečně první.
  • 00:35:40 Já, když jsem toho psa viděl,
    tak vypadal dosti děsivě.
  • 00:35:43 Ten pes měl strach, já jsem měl
    taky strach,
  • 00:35:45 a že jsem na něj šel takhle prostě,
    jo, bez dívání,
  • 00:35:49 přičemž vypadá, že je dobře,
    ta kompozice že je dobrá, že jo.
  • 00:36:10 Jeden z lidí, od kterého já jsem se
    naučil myslím nejvíc o fotografii,
  • 00:36:15 byl Robert Delpire,
  • 00:36:18 s kterým jsme připravovali většinu
    mých knih a mých výstav.
  • 00:36:25 Měl jsem to štěstí,
    že prostě většina těch lidí,
  • 00:36:28 kteří kolem mě byli
    v té fotografii,
  • 00:36:30 zároveň se stali mými blízkými
    přáteli.
  • 00:36:43 První velká důležitá výstava byla
    v 1984 v Londýně v Hayward Gallery.
  • 00:36:48 Na té výstavě já také jsem poprvé
    ukázal fotografie z 68. roku.
  • 00:36:54 Poslal jsem vzkaz mamince,
    tatínek už nežil,
  • 00:36:57 a maminka říkala, že je tak stará,
    že už jí nic udělat nemůžou
  • 00:37:02 a stejně ty fotografie je pravda.
  • 00:37:06 Takže to bylo poprvé, co jsem se
    přiznal k jejich autorství.
  • 00:37:27 Proč jsem si vybral Osvětim?
  • 00:37:30 Myslím si, že jsem neviděl
    nic strašnějšího,
  • 00:37:33 než co tady je,
    anebo co se tady stalo.
  • 00:37:47 Já jsem sem přišel, abych se díval,
    abych si to tady procítil,
  • 00:37:55 abych o tom dostatečně věděl.
  • 00:38:00 Hlavní důvod, proč jsem sem přišel,
  • 00:38:02 že bych chtěl udělat tu jednu
    fotografii, aby byla silná.
  • 00:38:06 Jestli se mně to podaří
    nebo nepodaří, to nevím, jo.
  • 00:38:34 Já si myslím, že ze všeho nejtěžší
    ve fotografii je fotografovat lidi,
  • 00:38:39 co se děje, kdo probíhá,
    co probíhá.
  • 00:38:43 Stále se za něčím honíte
    a něco vám neustále uniká.
  • 00:38:50 Když fotografujete krajinu,
    tak to je většinou čekání.
  • 00:38:56 Sluníčko je tam, stín je tam,
  • 00:38:59 tak mi to bude trvat tak 20 minut,
    než dojde tam,
  • 00:39:03 anebo mi to bude trvat půl dne,
    nebo den prostě, až se zase vrátí,
  • 00:39:07 takže člověk musí přijmout
    rytmus toho sluníčka,
  • 00:39:12 což mně se v tomhlectom období
    mého života náramně hodí.
  • 00:39:18 Nikam se nehonit, prostě chodit si,
    dělat si co chci,
  • 00:39:23 a dívat se do sluníčka,
    nebo na mraky a poslouchat ptáky...
  • 00:39:51 Jedna vládní organizace
    francouzská,
  • 00:39:54 která se jmenuje Datarte
  • 00:39:56 v 86. roce pozvala
    asi 20 fotografů,
  • 00:39:59 aby fotografovali současnou
    francouzskou krajinu.
  • 00:40:04 Já jsem k nim přišel do úřadu
  • 00:40:07 a viděl jsem tam ležet
    panoramatický aparát.
  • 00:40:11 Tak jsem řekl: "Víte co?
    Můžu si ho půjčit na týden?
  • 00:40:15 Já bych si to rád vyzkoušel."
  • 00:40:18 Já jsem do fotografování krajiny
    moc chuť neměl,
  • 00:40:22 protože jsem věděl, že mě to zavede
    od fotografování lidí,
  • 00:40:26 protože když já jsem v krajině,
    tak jsem tam rád sám.
  • 00:40:31 Nicméně půjčil jsem si ten aparát,
    běhal jsem s ním po Paříži různě,
  • 00:40:34 zkoušel fotografovat všechno.
  • 00:40:36 Vyvolal jsem filmy, a když jsem se
    na to díval, tak jsem si říkal:
  • 00:40:41 "Josefe, tady je něco,
    cos nikdy nezkusil
  • 00:40:44 a měl by sis to vyzkoušet."
  • 00:41:06 Nakonec jsem zjistil, že vlastně
    tu krásnou francouzskou krajinu
  • 00:41:09 fotografovat nedokážu,
    a že mě ani nezajímá,
  • 00:41:13 a že vlastně co mě nejvíc zajímalo,
  • 00:41:15 byla ta přestavba toho těžkýho
    průmyslu v Lotrinsku.
  • 00:41:20 A tam jsem teprve začal fotit.
  • 00:41:45 Použiju něco, co je ve španělštině,
    a nevím, kdo mně to kdy řekl,
  • 00:41:54 a Bressonovi se to strašně líbilo:
  • 00:41:56 "Lo visible hace la forma,
    lo invisible le da suvalor."
  • 00:42:04 To, co vidíte, to je ta kompozice,
  • 00:42:08 a to, co nevidíte, jí dá svoji
    hodnotu, tu správnou hodnotu.
  • 00:42:40 Od té doby, co jsem začal používat
    ten panoramatický aparát,
  • 00:42:43 tak mě zajímá, jak ten současný
    člověk ovlivňuje krajinu.
  • 00:43:09 Problém s tou panoramatickou je,
    že to zabere tolik,
  • 00:43:13 a že to v tom formátu všechno
    musí fungovat, že jo.
  • 00:43:17 A vždycky tam je něco,
    co nefunguje.
  • 00:43:21 Je to daleko snadnější,
  • 00:43:22 fotografovat tím normálním
    aparátem,
  • 00:43:25 protože zabere toho míň,
  • 00:43:27 takže je snadnější vyloučit to,
    co vám překáží.
  • 00:43:33 Ale zase ta panoramatická,
    když se to podaří,
  • 00:43:36 tak to ten normální aparát
    nedokáže.
  • 00:43:58 Pro mě fotograf, který si může
    říkat fotograf,
  • 00:44:02 je ten, který nejen, že udělal
    pár dobrých fotek,
  • 00:44:08 ale dokázal z toho třeba udělat
    knížku, že jo.
  • 00:44:12 Knížka znamená, že taky chcete
    něco říct.
  • 00:44:37 Tohle jsou tři moje děti.
  • 00:44:42 Tohle je holka, ta žije v Anglii,
  • 00:44:46 tohle je Lucina,
    kterou jste potkali v Praze,
  • 00:44:49 a která žije tady 15 minut ode mě,
  • 00:44:55 a to je její brácha, kterej žije
    v Itálii.
  • 00:45:00 Tohle jsou moji rodiče u Bressona,
  • 00:45:04 když tenkrát myslím po 7 letech
    jim dali povolení přijet.
  • 00:45:26 Někdy, když jako chceš něco říct
    o lidech,
  • 00:45:29 můžeš toho říct někdy více,
    když ty lidi tam nevidíš,
  • 00:45:35 což si myslím, že třeba ta moje
    knížka
  • 00:45:37 o té izraelské zdi proti
    Palestincům,
  • 00:45:42 že to řekne něco o těch lidech,
    kteří to budujou,
  • 00:45:45 možná víc, než kdyby tam
    všude byli
  • 00:45:47 a bylo tam házení kamenama
    a vším tím, že jo.
  • 00:46:02 Při tom prvním zájezdu jsem vlastně
    toho moc neviděl,
  • 00:46:07 ale už jenom to, co jsem viděl,
    mně stačilo k tomu, abych si řekl:
  • 00:46:11 "Sakra! Posledních 25 let
    fotografuješ,
  • 00:46:16 jak současný člověk ovlivňuje
    krajinu, ale nikdy něco takového,
  • 00:46:23 což je vlastně to mrzačení
    té Svaté země, tos nikde neviděl."
  • 00:46:29 V současnosti pravděpodobně
    ve světě
  • 00:46:32 se staví tisíce kilometrů zdí,
  • 00:46:35 ale není ani jedna podobná
    téhle zdi.
  • 00:46:41 Čím tahle zeď je specifická?
  • 00:46:44 Zaprvé, že je stavěná
    na cizím území.
  • 00:46:49 Prostě tam, myslím, 85 procent
    je stavěno na palestinském území,
  • 00:46:54 to znamená, že se nemluví
    o dvou stranách zdi.
  • 00:46:58 Druhá věc je ta, že žádná z těch
    zdí není postavená na území,
  • 00:47:06 které je tak důležité,
    jako je Svatá země.
  • 00:47:14 Když si uvědomíte, že máte
    Olivovou horu,
  • 00:47:18 kde prostě Ježíš klečel,
    a kde až doteďka chodilo procesí,
  • 00:47:23 najednou to procesí tam nemůže
    chodit.
  • 00:47:44 Díky tomu digitálnímu aparátu
    a té panoramatické kameře
  • 00:47:48 já si myslím, že až doteďka
    ta fotografie mě baví.
  • 00:47:52 Když jsem já potkal Bressona,
    tak mu bylo 62
  • 00:47:57 a už tenkrát měl dost fotografie.
  • 00:48:01 Mně je teď 77, ale ta fotografie
    mě neustále baví, že jo,
  • 00:48:08 a to je pro mě to nejdůležitější.
  • 00:48:25 Nejdřív je objev. Jak se člověk
    k tomu objevu dostane?
  • 00:48:30 Že si koupí dobrý boty, a že chodí,
    chodí, chodí,
  • 00:48:36 a že se dívá na všechno,
    až jednou najde něco, co ho zajímá,
  • 00:48:44 a co si myslí, jak já tomu říkám:
    "Tady na mě čeká fotografie."
  • 00:48:52 Jak se k té fotce dostanete?
    Jedině můžete opakováním.
  • 00:48:58 Znova, znova, znova, srovnáváním,
    co jste udělal dřív.
  • 00:49:03 Nejdřív je objev,
    a pak je tvrdá práce.
  • 00:49:30 V těch místech
    je strašné množství krásy.
  • 00:49:36 Já se v těch místech
    strašně dobře cítím,
  • 00:49:40 protože pokud nejsem
    na takovém turistickém místě,
  • 00:49:44 kde jsou ty proudy lidí,
    jako na Karlově mostě,
  • 00:49:47 že tam jsem většinou sám,
    že si chodím, že si dělám, co chci.
  • 00:50:16 Ta moje knížka se bude jmenovat
    Ruiny,
  • 00:50:20 že se musíme na všechno
    dívat kolem,
  • 00:50:24 že všechno to jednou budou ruiny.
  • 00:50:35 Já to vlastně vůbec, ten projekt,
    nechci skončit.
  • 00:50:40 Co může být lepšího,
    než ráno se probudit
  • 00:50:44 a špacírovat si prostě
    v krásné krajině, že jo?
  • 00:50:49 V krásné krajině
    a mezi krásnejma věcma.
  • 00:51:13 (mluví italsky)
    -Co to znamená?
  • 00:51:22 -Udělali jsme všechno,
    co jsme mohli.
  • 00:51:25 To stačí, todle...
  • 00:51:29 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2016

Související