iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
17. 10. 2013
23:15 na ČT art

1 2 3 4 5

3 hlasy
25994
zhlédnutí

Absolventský ročník 2013

Miroslav Donutil se potkává s nastupující hereckou generací

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Absolventský ročník 2013

  • 00:00:00 .
  • 00:00:05 Já vám radím jedno,
    jeďte fakt do každýho divadla,
  • 00:00:09 který vám je trochu milý
    a normálně pruďte,
  • 00:00:12 fakt jako není jiná možnost.
  • 00:00:15 Říkejte těm lidem prostě -
    Já jsem z JAMU jo,
  • 00:00:18 ta škola vychovala celou
    řadu herců a chci u vás hrát.
  • 00:00:22 Jestli hostovačku nebo angažmá,
    mě je to jedno, ale chci se
  • 00:00:27 někde prezentovat, tohle udělejte.
  • 00:00:29 Jako já bych rozhodně neváhal,
    jinak to prošvihnete skutečně.
  • 00:00:34 Najednou zjistíte,
    že skončí ta škola
  • 00:00:37 a nebude co.
    Nebude kam. A co budete dělat?
  • 00:00:40 Budete si doma snít sny?
    Za měsíc poté,
  • 00:00:43 co tu školu absolvujete,
    všichni zapomenou,
  • 00:00:46 že jste ji dělali.
  • 00:00:48 To je důležitý vědět.
  • 00:00:50 Vy musíte teď prostě si vybudovat,
    jestliže se to nepovedlo
  • 00:00:54 během studia,
    tak si musíte tu svoji šanci
  • 00:00:57 na budoucnost budovat teď.
  • 00:00:59 Dneska je krutá doba
    a je to tak, jak to je.
  • 00:01:02 Zůstanete na ocet.
    To je dost blbej pocit.
  • 00:01:08 Nikdo vás sám neosloví,
    nevěřte tomu, nikdo nepřijede
  • 00:01:12 a neřekne - jé, konečně.
  • 00:01:15 -Tady jsi, tady tě mám.
    -Na vás jsem čekal.
  • 00:01:21 Já jsem si myslel,
    že mě řeknete třeba 3,
  • 00:01:24 že máte angažmá
    nebo nějaký zájem někde,
  • 00:01:30 ale že vůbec nic,
    to je úplně děsivý teda.
  • 00:01:50 -Ty udělej povel
    jako vždycky děláš.
  • 00:02:02 -Možná začínají být nervózní -
    co vlastně bude dál.
  • 00:02:07 Myslím, že ta škola
    je výborná i pro lidi,
  • 00:02:10 kteří to třeba dělat nebudou,
    že to je jakýsi návrat,
  • 00:02:15 že má málokdo možnost,
    tak nenásilně navázat na dětství
  • 00:02:23 nebo se do něj vrátit.
  • 00:02:25 Tím hraním, tím hledáním hravosti.
  • 00:02:30 Tím, že fantazírují
    jako na pískovišti,
  • 00:02:34 ale má to trošku širší ten obzor.
  • 00:02:37 -Blázen. Já mám pocit,
    že herec je naprostý blázen
  • 00:02:41 a kaskadér.
  • 00:02:43 Vlastně hrdina, protože ve spoustě
    případech dává těm lidem,
  • 00:02:50 co chtějí vidět a vědět,
    možná i naději.
  • 00:02:57 Jo asi je hrdina,
    herec je pro mě hrdina.
  • 00:03:00 -Myslím si, že herectví
    se nedá definovat,
  • 00:03:03 někdo je šašek
    a někdo je charakter.
  • 00:03:06 Je to opravdu široká škála.
  • 00:03:08 Já si opravdu myslím,
    že obstojí i šašek i charakter.
  • 00:03:12 Možná, že můžete říkat,
    že charakter je lepší než šašek,
  • 00:03:16 ale pořád si myslím,
    že možná je to otázka vkusu.
  • 00:03:19 -A opravdu to dělám proto,
    abych tím sobě udělala dobře,
  • 00:03:23 že dělám věc správně,
    protože pocházím z malého města
  • 00:03:27 a tam se herectví bere jako
    strašně promiskuitní záležitost.
  • 00:03:31 I tím, jak jsou teď bulvárem
    propírané různé osobnosti,
  • 00:03:35 tak je to s tím spojované.
  • 00:03:37 Moje takové motto je dokázat,
    že to jde i jinak.
  • 00:03:41 Proto mně třeba mrzí,
    když se dělá představení,
  • 00:03:43 které toto nesplňuje,
    které prostě opravdu sahá
  • 00:03:46 do nějakých hlubokých
    nesmyslných extrémů.
  • 00:03:49 -Čeho si vážím nejvíc na herectví?
    No tak to je asi ten prostředek,
  • 00:03:53 že mám tu možnost, pokud to jde,
    něco těm lidem sdělit
  • 00:03:56 -Máte nějakej vzor hereckej?
  • 00:03:59 -Ne.
  • 00:04:00 -Tak co vás přivedlo k rozhodnutí
    profesionálně se předvádět?
  • 00:04:05 -Touha lidem něco říct,
    něco ukázat.
  • 00:04:08 To, že mě baví se předvádět.
  • 00:04:11 Možná proto nemám žádný vzor,
    že chci ukázat něco sama ze sebe
  • 00:04:15 a nechci se někomu podobat,
    co se týče známých osobností.
  • 00:04:20 -Co jim chcete sdělit?
  • 00:04:22 Já jim chci sdělit,
    ukázat nějaký problém
  • 00:04:24 ve společnosti.
  • 00:04:26 Proto mám rád
    i politické divadlo místy a tak.
  • 00:04:29 Jakože ne jenom házet hrách na zeď.
  • 00:04:32 Vždycky si myslím,
    že to divadlo má za cíl
  • 00:04:36 nejenom pobavit ty lidi.
  • 00:04:37 Hlavně aby ti lidi si
    z toho divadla něco odnesli,
  • 00:04:41 aby měli o čem přemýšlet.
  • 00:04:43 -My nezměníme svět tím divadlem
    a byla by chyba,
  • 00:04:46 kdybychom si to mysleli,
    ale když se o to trošičku pokusíme,
  • 00:04:50 tak třeba, třeba jo.
  • 00:04:52 A kdybychom pomohli jenom sami sobě
    v tom, že se změníme,
  • 00:04:55 tak to bude fajn.
  • 00:04:57 -Já nechci, aby herectví bylo
    pro mě nějaká terapie.
  • 00:05:00 Já to chci dělat dobře.
  • 00:05:02 Když to nebudu dělat dobře,
    tak to dělat nechci.
  • 00:05:05 -Jak člověk pozná osobnost
    v přítomnosti, když jsou to děcka?
  • 00:05:12 -Osobnost v přítomnosti,
    no to je vždycky těžký
  • 00:05:15 na těch přijímačkách,
    kde máte přibližně 400 lidí.
  • 00:05:22 Protože tam musí být taky
    předpoklad, nejen,
  • 00:05:26 že z něj bude zajímavý člověk,
    ale taky že spolu budeme
  • 00:05:31 moct vycházet,
    že na sebe budeme slyšet,
  • 00:05:34 že si budeme
    nějakým způsobem rozumět,
  • 00:05:37 že se budeme zajímat.
  • 00:05:39 Určitě si i vyberu lidi,
    kde cítím rizika nebo nevím,
  • 00:05:43 kam to vlastně může
    nebo kde to povede.
  • 00:05:47 U kterých mě to zajímá,
    kam to může vést, tak asi.
  • 00:06:39 -Trochu to sedělo místy na prdeli,
    ale že to bylo takové trošku
  • 00:06:44 i tím počtem asi diváků
    i tím jiným prostorem,
  • 00:06:48 který je takový, mám pocit,
    víc zahulenej ten black box tady.
  • 00:06:52 Tak to bylo takový místy jako...
  • 00:06:55 -Já si myslím,
    že to na prdeli nesedělo dneska.
  • 00:06:58 -Taky si myslím, že to docela...
  • 00:07:01 -Ale to je o tom pocitu..
  • 00:07:04 -Ono totiž něco jinýho je,
    když hrajete v tý Martě,
  • 00:07:07 kam chodí už specifický publikum,
    které už jde na vás,
  • 00:07:11 na vaše inscenace,
    které už jde na to,
  • 00:07:13 na co je tam zvyklé
    a taky podle toho reaguje.
  • 00:07:16 Velmi dobře si to pamatuji,
    že tam už chodili opravdu
  • 00:07:19 naši fandové, kteří věděli,
    co a jakým způsobem budeme hrát.
  • 00:07:23 Kdežto tady
    najednou sedělo publikum,
  • 00:07:26 se kterým jste měli
    možná trochu práci.
  • 00:07:28 -Kdo to je herec osobnost
    podle vás? Nemyslím jméno.
  • 00:07:32 -Jakýsi fenomén. Já nevím,
    jestli si za to člověk může sám,
  • 00:07:36 nebo je to jakási souhra náhod,
    ale je to asi člověk,
  • 00:07:40 kterého si zapamatujete.
  • 00:07:43 Může to být i náhoda,
    může se náhodou stát
  • 00:07:48 celebritou
    a člověk si ho zapamatuje.
  • 00:07:51 Je něco na člověku, když ho vidíte,
    tak ho třeba chcete vidět znova.
  • 00:07:57 -Já vždycky říkám jedno -
    Herec je buď dobrý nebo špatný,
  • 00:08:01 ale publikum je dobrý vždycky.
  • 00:08:03 Čili tam se není potřeba
    na to ani vymlouvat ani spoléhat.
  • 00:08:07 Jakmile přijde publikum,
    tak publikum je svatý.
  • 00:08:11 To je jedno, kdo to bude.
  • 00:08:13 -Vychovávat diváka?
  • 00:08:15 -No já si myslím,
    že to je blbost vychovávat diváka,
  • 00:08:18 protože diváka nevychováte.
  • 00:08:20 -Když je někdo nastavenej tak,
    že bude chodit na travesti show,
  • 00:08:25 tak ho nepřemluvíš
    na lepší divadlo.
  • 00:08:28 -Ale když budeme nabízet jenom
    takové show, tak nemá na výběr...
  • 00:08:32 -Přestane chodit třeba.
  • 00:08:34 A bude chodit jenom na toto.
  • 00:08:36 Nechci dělat divadlo
    za každou cenu.
  • 00:08:39 Nechci dělat divadlo v podstatě,
    když nebudou naplněny moje
  • 00:08:43 utopické touhy a představy.
  • 00:08:45 Pak to nemá smysl pro mě
    a má smysl dělat něco úplně jiného.
  • 00:08:49 -Definice utopické touhy je,
    že nebude naplněna.
  • 00:08:53 -Některé utopie mají jako blízko
    k tomu, aby se naplnily.
  • 00:09:00 Já bych chtěla
    dělat autorské divadlo,
  • 00:09:03 fakt výrazně.
  • 00:09:05 Mít jakoby možnost skrz svoje oči
    ukazovat svět, moje vidění světa,
  • 00:09:13 moji optiku.
  • 00:09:15 Bylo by kouzelný,
    kdyby to chtěl někdo poslouchat.
  • 00:09:18 Bylo by fajn, kdyby se takových
    lidí sešlo víc a to je všechno.
  • 00:09:25 To by se mi líbilo.
  • 00:09:27 -Co je u vás šmíra?
  • 00:09:29 -Šmíra je chodit
    do divadla do práce.
  • 00:09:33 -To je 90 % herecké práce.
    Někteří z vás tam skončí.
  • 00:09:41 -Já fakt nevím, kde skončím,
    ale v tuhle chvíli já nebudu
  • 00:09:46 nikde zvát žádné režiséry,
    nežádám o angažmá nikde.
  • 00:09:51 -Když říká, nechci dělat divadlo
    za každou cenu,
  • 00:09:55 když nebudou naplněny moje touhy,
    já tomu naprosto rozumím.
  • 00:09:59 Kdyby v té době, kdy já jsem šel
    do profesionálního angažmá,
  • 00:10:03 nevznikalo divadlo
    Husa na provázku,
  • 00:10:06 nevím co bych dělal.
    Já to nevím.
  • 00:10:08 Já bych nedovedl jít tady
    do Mahenovy činohry nebo já nevím
  • 00:10:12 do nějakého kamenného divadla
    a tam začínat prostě
  • 00:10:16 s nějakými malými rolemi,
    které by mě tam nesporně potkávaly.
  • 00:10:20 Prostě tady
    mě potkalo hned všechno.
  • 00:10:23 Jako já jsem tam přišel
    a hned ten čumák vzali
  • 00:10:26 a namočili mě
    do toho prostě a hrej.
  • 00:10:29 Já měl na repertoáru
    28 velkých rolí.
  • 00:10:31 Najednou z ničeho nic
    čili to je něco,
  • 00:10:34 co fakt potká člověka
    jako neskutečný dar.
  • 00:10:37 Ale ty si řekla,
    že směřuješ na Prahu.
  • 00:10:40 -Já jsem se chtěla i vás zeptat,
    jestli jste měl,
  • 00:10:43 po škole na výběr,
  • 00:10:45 jestli jste se rozhodoval,
    zda půjdete na Provázek
  • 00:10:48 nebo někam jinam.
  • 00:10:49 -Jo, jo.
  • 00:10:49 -Někteří z nás bohužel
    ani na výběr nemáme,
  • 00:10:52 ani žádnou možnost,
    že třeba bychom se
  • 00:10:55 pro něco rozhodovali.
  • 00:10:57 Takže já si neříkám,
    jestli oblast nebo Praha.
  • 00:11:00 Já si říkám, že prostě Praha.
  • 00:11:02 -I za tu cenu,
    v Národním divadle držet kopí?
  • 00:11:05 -I za tu cenu.
  • 00:11:06 -Vlastně to je podmíněno
    ta Praha tím, že vlastně si
  • 00:11:09 slibuješ od toho,
    že v Praze je práce,
  • 00:11:12 že tam budeš moct točit,
    že prostě budeš moct dělat
  • 00:11:16 věci mimo divadlo.
  • 00:11:17 Že to není jenom to divadlo,
    o které ti jde?
  • 00:11:20 -Vaše ambice míří k Praze?
    -Ne.
  • 00:11:24 -Taky ne.-Asi ne.
  • 00:11:26 -Je to protest?
  • 00:11:27 -Není to protest,
    ale myslím si,
  • 00:11:30 že dobré divadlo
    se nedělá jenom v Praze.
  • 00:11:33 -To je správné,
    to je hezká myšlenka, ano.
  • 00:11:36 -Říká herec úspěšný v Praze.
  • 00:11:38 -No jo, jenomže já jsem tam přišel
    po 20 letech působení v Brně.
  • 00:11:42 Pro mě taky nebyla priorita Praha,
    pro mě byla priorita dobrý divadlo
  • 00:11:47 s tím naprosto souhlasím.
  • 00:11:48 -Chtěl bych vědět
    odkud tak jako všichni jste
  • 00:11:50 jenom jedním slovem. Odkud?
  • 00:11:52 -Z Opavy.
    Opava.
  • 00:11:53 -Budějovice.
    -Frýdek - Místek.
  • 00:11:56 -Brno.-Křižanov.
    -Třemošnice, kousek od Chrudimi.
  • 00:11:59 -Smrček kousek od Chrastí.
    -Vracov u Kyjova.
  • 00:12:03 -No, tak to je ...
    Víš z toho vznikne krásný vzorek.
  • 00:12:06 Máte vůbec představu,
    co to je oblast?
  • 00:12:09 Co to je oblastní divadlo
    jako dneska? Máte tu představu?
  • 00:12:13 -Já jsem párkrát navštívil divadlo
    Horácké divadlo Jihlava,
  • 00:12:18 ale moc nadšenej
    jsem nebyl, přiznám se.
  • 00:12:23 -Já taky ne.
  • 00:12:25 -Já se na to ptám proto,
    protože oblastní divadlo,
  • 00:12:28 to je něco,
    co sebou nese velký problém jo.
  • 00:12:31 Jednak tam zkoušíte,
    nazkoušíte premiéru,
  • 00:12:35 odehrajete 12 repríz
    a stáhne se to,
  • 00:12:38 protože potenciál divácký už není.
  • 00:12:40 Víc se toho bohužel odehrát nedá.
  • 00:12:43 Něco se dostane na zájezdy,
    odjezdí se s tím pár štací
  • 00:12:47 po republice, ale tím to končí
    a už zkoušíte další věci.
  • 00:12:51 Otázka je, jestli vy,
    jako na prahu toho začátku,
  • 00:12:54 jste ochotní podstupovat to,
    že to žádnou výdrž nemá.
  • 00:12:58 -Kdy se z vás stal takový kazatel,
    co chce lidi vychovávat a ne bavit?
  • 00:13:04 -Asi později,
    asi tou Niky výchovou.
  • 00:13:08 Asi když jsem šel
    k divadlu na JAMU,
  • 00:13:13 tak jsem to viděl trochu jinak.
  • 00:13:15 Viděl jsem inscenace,
    které jsem viděl někde
  • 00:13:19 v pardubickým divadle třeba
    a říkal jsem si jo, to je super,
  • 00:13:23 to chci dělat.
  • 00:13:24 Později se člověku ten pohled
    na tu věc úplně změnil,
  • 00:13:28 že si začal říkat,
    ježiši, vždyť to jsou hovadiny.
  • 00:13:30 To jsou prostě věci,
    to je s prominutím kopání do zadku
  • 00:13:34 a jakoby ti lidi nic.
  • 00:13:35 Oni se zasmějí,
    ok oni se chtějí smát,
  • 00:13:37 ale chce to jako
    inteligentní humor.
  • 00:13:40 -Nevím jak bych chtěla dopadnout,
    jestli vůbec třeba,
  • 00:13:44 samozřejmě jsem se
    poslední rok setkala s tím,
  • 00:13:47 že bych to divadlo na úkor toho
    všeho třeba dělat ani nechtěla,
  • 00:13:51 že vlastně divadlu
    nechci dát úplně všechno.
  • 00:13:53 Jak někdo je opravdu takový ten,
    který by jezdil s maringotkou
  • 00:13:57 a kočoval po celé republice
    a hrál za chleba a sůl,
  • 00:14:00 tak ten typ já nejsem.
  • 00:14:01 -Tak co vás k tomu táhne?
  • 00:14:03 -To právě nevím. To je to.
  • 00:14:05 Teď se zamýšlím nad tématem
    mé diplomové práce.
  • 00:14:09 Ani nevím proč,
    ani nemám téma,
  • 00:14:11 o čem by to mělo být,
    ale jediné co mi naskakuje -
  • 00:14:14 herectví jako diagnóza,
    což pro mě jakoby opravdu je.
  • 00:14:18 Já to nedokážu popsat,
    proč se to děje,
  • 00:14:21 ani proč to chci dělat,
    ale mám to tam, cítím to tam.
  • 00:14:30 -Ne prosím tě, jak ty uděláš krok,
    my začneme hrát.
  • 00:14:34 -Dozadu jo?
  • 00:14:40 Začínáme v prvním ročníku,
  • 00:14:43 prvního půl roku
    děláme jenom improvizace
  • 00:14:46 z nejrůznějších pozic.
  • 00:14:48 Od slova k tělu, od těla ke slovu.
  • 00:14:57 Tam jsou především
    oni sebou samými,
  • 00:15:00 ale v situacích, které neznají.
  • 00:15:03 Tím pádem oni se vlastně
    poznávají v těch nových,
  • 00:15:07 jiných situacích,
    kdy nikdy ještě nejednali.
  • 00:15:11 Čili se mnohdy i zaskočí,
    překvapí, jak vlastně reagují.
  • 00:15:15 Tam jsou ty cesty v podstatě
    do charakteru nebo právě
  • 00:15:24 k těm překvapivým momentům.
  • 00:15:28 Jsou velice jemné
    a hodně to otvírají vlastně.
  • 00:15:36 -Je to vážná věc
    nebo si jenom prodlužujete dětství?
  • 00:15:40 -To mě nenapadlo,
    ale beru to dost vážně.
  • 00:15:43 -Co je na tom vážného
    šaškovat někde v paruce?
  • 00:15:47 -Právě, že všechno.
  • 00:15:49 Právě že svoje věci,
    které řešíte tam venku,
  • 00:15:53 nemůžete přenést tady.
    Všechno to musíte shodit
  • 00:15:57 a dělat právě ty šašky
    na tom jevišti,
  • 00:16:00 aby ti diváci nepoznali,
    že se něco děje.
  • 00:16:03 To je na tom to vážné.
    Umět se vcítit do té postavy.
  • 00:16:06 I když je vám vzdálená,
    i když si s ní nevíte rady
  • 00:16:10 a chodíte dva měsíce
    a přemýšlíte nad tím,
  • 00:16:13 jak byste to udělal,
    tak to je na tom to vážné.
  • 00:16:16 -Dva měsíce chodíte a přemýšlíte,
    jak budete poskakovat v paruce?
  • 00:16:21 -Jo.
  • 00:16:23 -Jak se to říká, že jsme parta,
    přátelé, kamarádi, já nevím co.
  • 00:16:27 Myslím, že máme jednu velkou výhodu
    aspoň drtivá většina z nás
  • 00:16:31 a fakt si myslím,
    že vlastně všichni,
  • 00:16:33 že si nemůžeme konkurovat,
    protože každý děláme něco jiného
  • 00:16:36 a děláme to jinak.
  • 00:16:38 Takže pokud dostane
    někdo hlavní roli někde,
  • 00:16:40 tak si neřeknu, že mi ji vyfoukl,
    protože ten člověk přece
  • 00:16:43 je natolik jiný,
    že asi i ta představa
  • 00:16:46 o tom představení je jiná.
  • 00:16:48 My nemůžeme mít pocit,
    že někdo je lepší a někdo je horší
  • 00:16:51 nebo nemáme ho, myslím si, že ne.
  • 00:16:53 Nadáváme, když někdo zaspí
    na zkoušku a musíme s režisérem jít
  • 00:16:57 a vzbudit ho v jeho vlastním bytě.
  • 00:16:59 Pak na něj nadáváme jo,
    ale protože by byl někdo lepší
  • 00:17:02 nebo horší, to se nedá určit.
  • 00:17:04 -Já jsem se smála tomu charizmatu.
  • 00:17:07 Kdo má větší nebo menší charisma,
    to je prostě úplně jedno -
  • 00:17:10 Iveta vypadá jinak než Tina,
    jsou úplně jiný,
  • 00:17:14 vyzařuje úplně jinou energii,
    úplně jiný rejstřík v podstatě
  • 00:17:17 a obě jsou univerzální,
    obě se dají použít do kdečeho...
  • 00:17:24 -Mě přitahují i ty otazníky,
    které vznikají,
  • 00:17:28 když se na ně dívám.
  • 00:17:31 Když vidím,
    že tam žádný závažnější problém
  • 00:17:36 s tělem a mluvou není,
    když tam cítím fantazii.
  • 00:17:43 Ten předpoklad vůbec se na tu scénu
    postavit nějak uvolněně,
  • 00:17:49 abych vnímala okolí,
    abych vnímala partnera.
  • 00:17:53 Vnímal, co se kolem mě děje
    a nebyl zablokovaný a neřídil,
  • 00:18:01 nesnažil se řídit tu situaci,
    aby vnímal, partnersky vnímal.
  • 00:18:06 Opravdu, abych viděla,
    že tam spolužije s někým.
  • 00:18:14 Teď jste na tom úplným začátku,
    máte takový pocit, že už to tam je,
  • 00:18:19 že už se to tak jako všechno
    nahroutilo do vás, že už není
  • 00:18:24 v podstatě téměř
    vůbec nic potřeba rozvíjet.
  • 00:18:28 Najednou přijde dalších 10, 15 let,
    kdy zjistíte, že se budete bít
  • 00:18:35 s vlastní nicotností
    a objevovat teprve svět divadla.
  • 00:18:41 Já jsem ráda,
    když do role vstupuji
  • 00:18:44 úplně v klidu.
  • 00:18:45 Když můj vlastní život
    je tak rovný, tak přesný,
  • 00:18:48 tak pevně stojící,
    že prostě můžu přijít na to jeviště
  • 00:18:52 a teď můžu být kurva
    a za dvě hodiny jeptiška
  • 00:18:55 a budu úplně v pohodě,
    protože se vrátím domů.
  • 00:18:58 A budete to hrát zevnitř?
  • 00:19:00 -Projdu si tou cestou.
  • 00:19:02 Myslím si, že to je o míře
    vaší vlastní inteligence.
  • 00:19:06 Toho, jak moc stojíte nohama pevně
    na zemi ve svým vlastním životě.
  • 00:19:10 Jak moc jste si jisti sami sebou,
    abyste pak mohl na tom jevišti
  • 00:19:15 o tu jistotu přicházet.
  • 00:19:20 -To je šílené
  • 00:19:21 -Mě to nepřijde, fakt ne.
  • 00:19:23 Možná to jsou moje
    naivní představy o něčem,
  • 00:19:26 co prostě v praxi nefunguje.
  • 00:19:28 Možná si to jenom myslím
    a nikdy se mi to nepovedlo
  • 00:19:31 takhle pořádně udělat.
  • 00:19:32 Možná jsem
    nikdy tou cestou neprošla.
  • 00:19:35 Možná jsem vždycky hrála jeptišku
    plytce a kurvu ještě plytčeji.
  • 00:19:39 Co já vím.
  • 00:19:39 -Já jsem přišla jednou za Mirkem
    s tím, že budu dělat
  • 00:19:43 finanční poradkyni
    a ten mi udělal takovou přednášku,
  • 00:19:47 že jsem se mu už ani nezmínila.
  • 00:19:50 -Ne prostě hraj,
    jako kurňa hraj, když ti to jde.
  • 00:19:53 -Já neříkám, že nebudu hrát.
  • 00:19:55 -Taky budeme natírat ploty.
    -Vy se nehádáte třeba?
  • 00:19:59 -Hádáme.
    -Řekneme si všechno.
  • 00:20:01 -Jako úplně všechno?
  • 00:20:03 -Úplně naprosto.
  • 00:20:04 -To je ta výhoda
    těch malých divadel.
  • 00:20:07 Všechno se to řeší
    v jedné malé kanceláři,
  • 00:20:10 v jedné malý zkušebně
    a je to prostě přímočaré,
  • 00:20:13 kdežto když přijde potom člověk
    do toho velkého divadla,
  • 00:20:17 tak najednou zjistíte,
    že tam už je to trochu jinak.
  • 00:20:21 Už máte k sobě dál.
  • 00:20:22 Takže tohle, co prožíváte teď,
    to je období štěstí.
  • 00:20:25 -Ale vy jste vypadali
    stejně jako oni,
  • 00:20:28 když vytáhnu starý archivy
    ze 70. let, jako vy - parta,
  • 00:20:31 tak jste byli takoví dobře
    vypadající zajíci, plní energie.
  • 00:20:36 -Někteří doskákali dál
    a někteří přestali skákat no.
  • 00:20:39 To je prostě tak,
    ten vývoj je takový že jo.
  • 00:20:42 Z našeho ročníku polovina,
    jestli se nepletu Niko,
  • 00:20:46 možná víc než polovina,
    už není že jo, co se týče herectví,
  • 00:20:50 někteří už taky vůbec
    nejsou mezi námi.
  • 00:20:53 Ten vývoj je prostě nezastavitelný
    a je krutý jo prostě.
  • 00:20:57 Nemůžeš ani chvilku polevit,
    jakmile chvilku polevíš,
  • 00:21:01 tak v ten moment
    už tam je někdo jiný.
  • 00:21:03 Já nevím, kde tolik mladých lidí
    pořád bere touhu stát se hercem,
  • 00:21:08 když vědí, jak to tady říká
    slečna kolegyně, že se tím neuživí,
  • 00:21:13 že jim to pořád někdo říká.
  • 00:21:15 -Jít do práce minimálně na dva roky
    a jestli to bude Praha nebo Cheb
  • 00:21:19 je pro mě momentálně asi jedno.
    Chtěla bych mít práci.
  • 00:21:23 Jak bych nechtěla skončit
    za 20 let -
  • 00:21:26 já jsem nad tím asi neuvažovala.
    To je moc daleko pro mě.
  • 00:21:30 Chci mít děti a doufám,
    že mi to kariéra umožní.
  • 00:21:36 Chci mít děti
    a chci se věnovat kariéře.
  • 00:21:41 -To vám umožní,
    jestli dostanete fleka v Šumperku,
  • 00:21:44 můžete mít děti
    a nikdo si toho nevšimne
  • 00:21:47 kromě vašeho manžela.
  • 00:21:50 To nemám takovou představu.
  • 00:21:53 Jsou takové extrémy jako je porno,
    do kterého bych asi teď říkám,
  • 00:22:01 že nešla, ale to je prostě...
  • 00:22:04 -Za 3 roky třeba.
  • 00:22:06 -Třeba. Kdo ví.
  • 00:22:07 -Tak to už nepotřebuju.
    Dobrý. Stop.
  • 00:22:37 -Máš magický vliv na masu?
    Věděl si to předtím nebo až zpětně?
  • 00:22:42 -Jak ti na to mám odpovědět?
    magický vliv...
  • 00:22:47 -Máš, vyprodaný Národní divadlo
    prostě tolik let sorry.
  • 00:22:53 -Já si myslím,
    že to všechno začalo tady
  • 00:22:56 na tom Provázku.
  • 00:22:57 Já se k tomu pořád vracím,
    možná jsem s tím už trapný,
  • 00:23:01 ale opravdu tady jsme dostali
    všechny ty základy.
  • 00:23:05 Já jsem byl u toho,
    když to vznikalo.
  • 00:23:07 Kdy se dalo předpokládat,
    že když budeme maximálně dřít,
  • 00:23:11 což se později stalo,
    tak se z toho může stát
  • 00:23:14 něco výjimečného a to se potvrdilo.
  • 00:23:17 Ne každý tuhle možnost má,
    samozřejmě.
  • 00:23:21 -Přitom myslíte, že jsme typy?
    Já jsem teď nad tím přemýšlel.
  • 00:23:25 -Jsou typy?
  • 00:23:26 -To jsem chtěl říct,
    že i kdybyom nebyli typy,
  • 00:23:30 tak někteří z nás jsou
    možná trošku méně flexibilní,
  • 00:23:34 ale tohle, že si uvědomujeme,
    že každý je...
  • 00:23:38 -To je dobrý nápad.
  • 00:23:39 -Mě je strašný horko.
  • 00:23:41 -To vůbec nemusíte mít na hlavě.
  • 00:23:43 -Tak to sundáme.
  • 00:23:45 -Ale nám řekli,
    že musíme zůstat v tom kostýmu.
  • 00:23:49 -Pak mi ukážete na něj prstem
    a společně ho fyzicky napadneme.
  • 00:23:53 -Dobře.
  • 00:23:54 -Ale to je přesně to,
    když se setkáváš s režisérem,
  • 00:23:58 chápeš to.
  • 00:23:59 Prostě Sedláček řekl zůstaňte,
    tam nějaký poskok, asistent...
  • 00:24:03 -To nám řekl pán,
    který měl v ruce smlouvy
  • 00:24:06 a na nich byly honoráře.
  • 00:24:08 -No tak produkční,
    on to zaslechl od toho režiséra
  • 00:24:12 a už to šel reprodukovat
    a řekl - nechte si ty paruky,
  • 00:24:15 jako chce režisér,
    abyste byli v parukách.
  • 00:24:18 Prostě to přijde,
    to setkávání s těmi režiséry.
  • 00:24:20 Zatím se setkáváte s Nikou,
    která - dobrý tak nabídni
  • 00:24:24 a je hodná jo.
  • 00:24:25 Pak přijde tam nějaký satanáš,
    který bude ječet prostě jak tur -
  • 00:24:29 takhle ne ty vole!
    a bude dupat a skákat.
  • 00:24:32 To bude potom zajímavý se
    s tím vyrovnat...
  • 00:24:34 tak promiň, já jsem tě přerušil.
  • 00:24:36 -Já jsem chtěl říct,
    že vy jste se ptal,
  • 00:24:39 jestli jsme typy...
  • 00:24:41 My jsme velmi šťastní,
    že si navzájem jakoby
  • 00:24:44 nekonkurujeme, nelezeme si do zelí,
    ale tím pádem možná prohlubujeme
  • 00:24:48 naše klady a naše specifika,
    ty čtyři roky, co tady jsme.
  • 00:24:51 To je možná fakt.
  • 00:24:53 Já jsem velký a jsem prostě velký.
  • 00:24:55 Pořád hraji starý lidi
    celé ty 4 roky, co tady jsem.
  • 00:24:59 -Já jsem v 1. ročníku hrál
    velmi nezapomenutelnou roli psa,
  • 00:25:03 bylo to úžasný.
  • 00:25:04 Pamatuješ Niko?
    Český rod se to jmenovalo.
  • 00:25:07 Od Plicky.
  • 00:25:08 No a to je právě krásný, rozumíš.
  • 00:25:11 Na základě toho,
    já jsem tam stál v tom houfu
  • 00:25:13 a občas jsem udělal "haf",
    což mi přišlo naprosto debilní.
  • 00:25:17 Tak jsem se styděl
    před všemi těmi spolužačkami
  • 00:25:19 z vyšších ročníků,
    které tam seděly a dívaly se
  • 00:25:22 na nás.
  • 00:25:23 Po té prověrce herecké
    přišla za mnou spolužačka
  • 00:25:26 z vyššího ročníku, Sylva
    a řekla - běž na chodbu,
  • 00:25:28 čeká tam režisér Pospíšil.
  • 00:25:29 Chceš hrát v Huse?
    Říkám - teď jsem hrál psa,
  • 00:25:31 Ona říkala - ne, to je divadlo
  • 00:25:33 Já vůbec nevěděl,
    že to divadlo je.
  • 00:25:35 Tam stál takový
    fousatý, malý, nasraný,
  • 00:25:37 který si furt rval vousy
    a říká - tys hrál toho psa.
  • 00:25:40 Říkám - dejte už mi pokoj
    s tím psem.
  • 00:25:42 On říkal - to bylo geniální.
  • 00:25:43 Půjdeš k nám do divadla,
    do deseti let jsme nejslavnější
  • 00:25:46 divadlo v Evropě.
  • 00:25:47 To byla první věta,
    kterou mi ten člověk řekl.
  • 00:25:50 Já jsem ho považoval
    za blázna jako.
  • 00:25:51 Skryté titulky: Marie Butula Cichá
    Česká televize, 2013
  • 00:25:53 .

Související