iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
2. 2. 2014
17:15 na ČT2

1 2 3 4 5

62 hlasů
105679
zhlédnutí

S mámou v base

Časosběrný dokument mapuje fenomén mateřství ve vězeňských podmínkách

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

S mámou v base

  • 00:00:21 Moje děti pro mne znamenají
    všechno.
  • 00:00:23 Život.
    Já je miluju,
  • 00:00:26 já bych pro ně udělala cokoli
    na světě, já bych za ně umřela.
  • 00:00:31 Být tady se svým synem
    je pro mne opravdu velký zázrak,
  • 00:00:34 protože vidět ho jak vyrůstá
    je opravdu nádhera.
  • 00:00:47 Strašně moc pro mě znamená,
    to je moje zlatíčko.
  • 00:01:06 Tohle je nejkrásnější oddělení,
    protože recidiva je zde malá,
  • 00:01:10 to znamená,
    že ty ženy opravdu
  • 00:01:12 toho pobytu na oddělení
    si váží
  • 00:01:17 a zpravidla se velice snaží
    o to dítě pečovat.
  • 00:01:28 Jirko, Jirko.
  • 00:01:47 Těším se hrozně moc.
  • 00:01:49 To každej měsíc
    je to samé pořád dokola.
  • 00:01:51 Nervozita,
    aby všechno dobře dopadlo,
  • 00:01:54 i na návštěvu přijeli.
  • 00:01:56 Přijede stoprocentně náš tatínek
    a možná,
  • 00:01:58 když to dobře dopadne,
    tak i sestřička.
  • 00:02:13 No, je to špatný, no.
  • 00:02:15 I vzhledem k tomu,
    že člověk je na všechno sám,
  • 00:02:19 i co se týká finančně,
    no, já nevím -
  • 00:02:24 co se týká ohledně podpory.
    Je to špatný, no.
  • 00:02:27 -A Míša
    je tedy v dětským domově,
  • 00:02:30 neuvažoval jste třeba,
    že by byla s váma?
  • 00:02:33 No, nebylo by to špatný,
    ale říkám -
  • 00:02:37 teď, když chodím do práce,
    jakmile...
  • 00:02:39 tak je to takový problematický.
  • 00:02:44 Jaký to je
    v tom dětském domově?
  • 00:02:46 Tak jako jde to tam,
    není to tam nejhorší,
  • 00:02:49 abysem si měla nějak stěžovat,
    to ne.
  • 00:02:51 -Máš tam kamarády?
    -No.
  • 00:03:06 Počasí je depresivní,
    všechno tu na mě padá,
  • 00:03:10 už jsem tu strašně moc
    dlouho.
  • 00:03:12 Děti mi šly do školky...
  • 00:03:14 Je to takový všechno smutný,
    pro mě.
  • 00:03:17 -Co jim vlastně říkáte?
    Jak jste to vymysleli?
  • 00:03:19 -Tak tatínek je v práci
    a já jsem vlastně nemocná.
  • 00:03:23 Tak já musím být
    tady s Riankou
  • 00:03:25 do tý doby,
    než nám bude dobře.
  • 00:03:27 A potom za nima přijdeme.
  • 00:03:29 Až budu vědět,
    že na to mají věk,
  • 00:03:32 tak je prostě budu varovat
  • 00:03:33 a klidně jim dám příklad
    sama na sobě,
  • 00:03:35 jak jsem dopadla,
    když jsem byla na drogách.
  • 00:03:37 Co ty drogy
    můžou všechno dokázat,
  • 00:03:39 udělat tomu člověkovi
    nebo s tím člověkem
  • 00:03:41 a jak vám to zničí zdraví,
    jak vám to vezme plno let života,
  • 00:03:44 jak si z toho života
    vůbec nic nepamatujete.
  • 00:03:47 A když se potom
    ze všeho dostanete,
  • 00:03:49 tak to na vás padá,
    jo.
  • 00:03:51 Tenkrát jsem vlastně brala
    pervitin
  • 00:03:55 a vlastně po porodu
    mi na JIPce řekli, že teda...
  • 00:04:00 Paní primářka mi řekla,
    že mi děti nechá sebrat
  • 00:04:02 a to prostě takhle nesmí
    bejt.
  • 00:04:06 Moje děti
    mi nikdo nesmí vzít.
  • 00:04:09 Takže tenkrát vlastně
    jsem dala souhlas,
  • 00:04:10 že mě bude kontrolovat
    sociální pracovnice,
  • 00:04:13 kdejaký odběry,
    když po mně budou žádat.
  • 00:04:15 A tenkrát to bylo to,
    ten průlom toho,
  • 00:04:19 kdy prostě to špatný
    jsem hodila za hlavu
  • 00:04:23 a tou motivací a tou prioritou
    budou jenom děti.
  • 00:04:29 V šestnácti jsem se začala
    chytla party.
  • 00:04:33 Začala jsem ty drogy brát.
  • 00:04:37 A potom vlastně jsem začala
    s tou trestnou činností.
  • 00:04:40 Taky jsem si našla přítele.
    A prostě to se mnou šlo.
  • 00:04:43 Teď, když to zvládnu,
    ať se děje co se děje,
  • 00:04:46 protože fakt mě to malý
    potřebuje.
  • 00:04:47 Musím mu toho spoustu vynahradit
    a Kristýna mě potřebuje.
  • 00:04:53 Potřebují mě oba dva.
  • 00:04:55 -A proč vlastně skončil
    ten chlapeček v péči mámy?
  • 00:04:58 -No, protože jsem vlastně
    dělala blbosti
  • 00:05:00 a vlastně jsem to...
  • 00:05:02 Tak jsme se prostě
    s mámou domluvily,
  • 00:05:04 že bude lepší,
    když ho ona bude mít v péči.
  • 00:05:07 -Tys ho dala mamince do péče,
    když mu bylo kolik?
  • 00:05:10 -Ehm...
    Něco po roce, no.
  • 00:05:13 -Lituješ toho?
    -No, strašně.
  • 00:05:16 -Co jeho táta?
    -Ten jeho táta...
  • 00:05:20 Myslím si, že až tak jako,
    nevím,
  • 00:05:26 nemá o něho až takový zájem,
    jako by měl mít.
  • 00:05:33 -Co táta Kristýnky?
    -Tatínek od Kristýnky umřel.
  • 00:05:36 Na mozkovou příhodu,
    takže vlastně...
  • 00:05:41 -To byla tvoje velká láska?
  • 00:05:43 -No, tak s ním jsem mohla mít
    tu šťastnou rodinu, ale bohužel.
  • 00:05:47 Byl teda starší, ale...
    Pardon.
  • 00:05:55 Šup, dva.
    Míšo, ták, ták.
  • 00:06:03 Co jsi maminčina Kristýn?
    Lá, lá...
  • 00:06:07 -Co jsi maminčina, řekni?
    -Látka.
  • 00:06:10 -Ano!
    To je má láska, že jo?
  • 00:06:15 Kočárek pojedeme za chvilinku,
    jo?
  • 00:06:17 Maminka ti učeše ty culíčky.
  • 00:06:20 Počkej,
    učešeme pěkně ty culíčky, dva...
  • 00:06:25 A kdo to tam je,
    Krystýnko?
  • 00:06:27 Kdo to je?
    Paní vychovatelka.
  • 00:06:30 Ano.
    A miluješ paní vychovatelku? -Jo.
  • 00:06:32 -Jo? A jak moc?
    -Táák.
  • 00:06:34 -Jo. A pošleš pusinku?
    -Jo.
  • 00:06:36 -Tak pošli.
    -Mlask.
  • 00:06:52 Skousnout zuby a vydržet,
    no.
  • 00:06:56 Vydržet všechno to,
  • 00:06:58 co prostě ten výkonu trestu
    obnáší.
  • 00:07:03 Ještě, že to ty děti
    tak nevnímají,
  • 00:07:05 ale my to tak bereme
    úplně jinak.
  • 00:07:08 V nás prostě hrají nervy
    a různé emoce. Určitě.
  • 00:07:19 Děti to vnímají,
    že prostě jdou ven a tak.
  • 00:07:22 A že se můžou trošku venku
    vyřádit.
  • 00:07:25 A ta školka, já si myslím,
    že to byl dobrej nápad.
  • 00:07:26 Baru, sundej ji.
  • 00:07:32 A ty taky.
    Pocem, ty. Pojď, Jirko, pojď.
  • 00:07:38 Ale tomu to jde,
    chlapečkovi krásně.
  • 00:07:41 -A mně už je takhle...
    -Tři roky ti jsou?
  • 00:07:44 Takový velký kluci jste tady
    šikovný.
  • 00:07:47 A jak hezky stavíte.
  • 00:07:49 Teda, podívej se,
    tady máme kaktus, viď?
  • 00:07:55 A řekneš mi,
    co to je za barvičku?
  • 00:07:57 -Červená.
    -No teda, ty jsi šikovný.
  • 00:08:02 Jé, ta byla sladká.
  • 00:08:08 Spolupracujeme už několik let.
  • 00:08:10 Vzniklo to tak,
    že sem přišly děti
  • 00:08:12 několika zaměstnanců věznice.
    A my jsme školka,
  • 00:08:14 která se neuzavírá
    veřejnosti.
  • 00:08:16 Děti máme rádi,
    takže když nás oslovili,
  • 00:08:19 jestli sem mohou přijít,
    takže žádnej problém nám to nečiní.
  • 00:08:24 Naopak jsme rádi, že můžeme
    tady někomu ještě prospět.
  • 00:08:28 Mějte se hezky, holky,
    ať vás brzo pustí.
  • 00:08:30 -No, já vám děkuju, moc,
    strašně vás miluju.
  • 00:08:33 Šťastný Nový rok.
  • 00:08:35 No holky, hlavně hodně zdraví.
    Tak se budeme těšit.
  • 00:08:37 Na shledanou, na shledanou.
  • 00:08:57 Dobrý den.
    Tak pojď, pojď. Pojďte dál.
  • 00:09:09 VÁNOČNÍ KOLEDY
  • 00:09:13 -Víte kdo má narozeniny?
    -Jak by ne.
  • 00:09:15 Dnes má narozeniny Jéžíšek.
    Takže dneska to oslavíme.
  • 00:09:26 My zatleskáme.
  • 00:09:35 Přála bych si,
    aby po určité době
  • 00:09:38 moje dcera
    mohla poznat svého tatínka.
  • 00:09:44 Protože je bez tatínka.
  • 00:09:46 Moc bych si to přála
    pro svoji dceru.
  • 00:09:51 A Kristýnka
    si přeje mašinku k Vánocům.
  • 00:09:54 Co si přeješ?
  • 00:10:08 Dej mi to pití,
    Kristýnko.
  • 00:10:12 Pro moje děti bych si přála
    taky ještě,
  • 00:10:14 aby z nich byly jednou
    trošku jiný lidi,
  • 00:10:16 než jsem teď já.
  • 00:10:19 A aby ten život
    měly o něco šťastnější a veselejší,
  • 00:10:21 aby šly trošku jiným směrem,
    než jsem šla já.
  • 00:10:25 To je asi všechno.
  • 00:10:45 ZPÍVAJÍ KOLEDY
  • 00:10:55 Když mi bylo,
    teď nevím přesně,
  • 00:10:57 asi dvanáct, čtrnáct,
    tak nějak,
  • 00:10:59 tak přímo na Štědrej den
    se u nás zastavila moje matka,
  • 00:11:02 kterou jsem do tý doby
    viděla občas,
  • 00:11:05 protože mě vlastně odkopla
    jako nejstarší.
  • 00:11:08 V tom jsem měla výhodu,
    že si mě jako nejstarší
  • 00:11:10 vzala babička,
    sourozenci byli v dětským domově.
  • 00:11:13 No a právě na ten zmíněný
    Štědrý večer
  • 00:11:15 přišla moje matka s otcem.
  • 00:11:18 Tenkrát jsem přesně nevěděla
    o co jde,
  • 00:11:21 ale byli opilí
    a začali tam dělat scénu,
  • 00:11:23 že babi
    se už o mě starat nebude,
  • 00:11:26 že si mě berou k sobě,
    že mám okamžitě jít
  • 00:11:30 a že jim pomůžu vychovávat
    zbývající tři sourozence.
  • 00:11:32 Že se o ně budu starat
    a že odteďka budu jenom s nima.
  • 00:11:35 Samozřejmě,
    že já jsem nechtěla,
  • 00:11:37 protože jsem ji neznala,
    babička,
  • 00:11:39 ta se postavila proti tomu
    taky.
  • 00:11:41 Vyvrcholilo to tím,
    že tam lítaly nože.
  • 00:11:43 Nakonec tam tenkrát zasáhla
    policie.
  • 00:11:46 tak je odvedli, byl pokoj,
    ale nám to ty Vánoce hodně zkazilo.
  • 00:11:53 Nikdy jsem jí neřekla mami,
    to samý vlastně s otcem.
  • 00:11:56 Řekla jsem "ahoj Ferdo".
  • 00:11:59 Prostě nic,
    žádný cit ve mně nebyl.
  • 00:12:02 A Marcela, jako že moje máma,
    se hrozně divila,
  • 00:12:04 proč jí neříkám mami,
    proč teda jí říkám:
  • 00:12:07 "A ty si myslíš,
    že po tom jak jsi nám
  • 00:12:09 kdysi s babičkou zkazila
    Vánoce,
  • 00:12:11 můžu mít k tobě
    vůbec nějaký cit?
  • 00:12:13 Vždyť jsi mě odhodila
    jako miminko ve třech měsících
  • 00:12:16 a já k tobě nemůžu cítit
    žádnou lásku."
  • 00:12:21 Zda-li může nebo nemůže výchova
    za páchání trestné činnosti,
  • 00:12:27 musím říci, že asi tak polovina
    těch případů ano.
  • 00:12:32 A leckdy přečíst si
    opravdu ty jejich životopisy
  • 00:12:37 je hrůzostrašné.
  • 00:12:39 Někdy si říkám, v tak mladém věku,
    čím si prošly.
  • 00:12:42 A že se vůbec divím,
    že skončily jenom ve vězení,
  • 00:12:45 že ještě jsou naživu.
  • 00:12:57 -Co píšou v novinách?
    -"Anestie".
  • 00:13:03 -Píšou amnestie, jo?
    -Jo.
  • 00:13:07 Co ještě tam píšou?
  • 00:13:10 -Co tam je, Kristýnko?
    -"Anestie".
  • 00:13:12 -Amnestie, jo?
  • 00:13:16 Jediný mně a Báře.
  • 00:13:17 Buďto je propustily,
    anebo tomu zbytku zkrátily,
  • 00:13:19 aspoň něco jim sundaly
    z toho trestu.
  • 00:13:21 Jediný mně a Báře
    nesundaly nic.
  • 00:13:22 Ani měsíc, ani den, nic.
  • 00:13:26 Počkej, miláčku.
    Tak kde máš svoje vajíčka?
  • 00:13:29 Počkej, počkej.
  • 00:13:34 No!
    Zatočíš hezky, zatoč, zatoč.
  • 00:13:37 Šup!
    Jé, máš vajíčko.
  • 00:13:40 -A kdy vlastně pustili
    tvýho manžela?
  • 00:13:42 -6. ledna.
  • 00:13:44 A to bylo nějak, počkej,
    o víkendu v sobotu.
  • 00:13:47 A pustili ho
    nějak strašně pozdě v noci.
  • 00:13:51 Víš, že byl
    sám z toho překvapenej.
  • 00:14:00 -A jaký to bylo shledání,
    když jste se vlastně viděli?
  • 00:14:03 -Katastrofa, konec, konec.
  • 00:14:05 Já jsem brečela.
    Hele, jak jsem měla strach,
  • 00:14:08 že si ho holka nebude pamatovat,
    víš?
  • 00:14:10 Že k němu nepůjde.
    Nebo takhle, víš?
  • 00:14:14 Že pro ni prostě bude cizí,
    svým způsobem.
  • 00:14:16 Ale ne,
    to bude v pohodě.
  • 00:14:20 -Dobrý den.
    Jé, ahoj.
  • 00:14:23 Kdo to přišel, Kristýnko?
    Někdo přišel?
  • 00:14:29 Paní Čápová je tady.
  • 00:14:31 Já jsem ráda,
    že máme každý den
  • 00:14:33 aspoň tu vycházku,
    že ji strojím, že?
  • 00:14:36 To je jasný,
    protože se člověk podívá ven.
  • 00:14:43 To ani není to blbost,
    spíš to je taková automatická věc,
  • 00:14:49 to vození za ruku,
    že prostě jezdí auta.
  • 00:14:52 Poprvé, když jsme šly
    na tu vycházku,
  • 00:14:55 tak ona měla strach z těch aut,
    že pořád šla k tomu patníku.
  • 00:15:07 Já musím, já musím.
    Kam mám utíkat?
  • 00:15:12 Ty sis mě tak osedlala,
    jo?
  • 00:15:15 Tak amnestie, haha.
  • 00:15:17 Amnestie.
    No, to byla paráda.
  • 00:15:19 Když vyhlásili amnestii,
    mě se to samozřejmě netýkalo,
  • 00:15:22 tak...
    No hrůza, já nevím.
  • 00:15:28 Když se stane taková věc,
    tak každý čeká,
  • 00:15:30 že alespoň něco.
    Že aspoň bude mít tu úlevu.
  • 00:15:34 Nebo že on je ten vyvolenej,
    že prostě půjde domů
  • 00:15:37 a chce aby ty děti
    prostě vyrůstaly normálně.
  • 00:15:40 A ne, že tady prostě
    obě zavřené.
  • 00:15:43 I když se dívám na blbý filmy,
    tak tam vidíte,
  • 00:15:46 že třeba jde matka s dítětem
    někam s ním.
  • 00:15:48 A prostě, když je tady člověk
    zavřený s dítětem,
  • 00:15:51 tak by prostě chtěl
    to samý pro svoje dítě.
  • 00:15:54 Nejvíc mi chybí asi malý.
    Malého mám u mámy.
  • 00:15:58 Ten mi nejvíc chybí.
  • 00:16:01 Edo!
    No ahoj, sluníčko moje.
  • 00:16:03 Ty jsi byl nemocný?
    HLAS V TELEFONU
  • 00:16:11 Jo,
    to bys měl dát asi babičce.
  • 00:16:14 Babička se o tebe
    celou dobu stará.
  • 00:16:16 Ta si zaslouží přáníčko asi,
    víš?
  • 00:16:19 Počkej, já ti dám Kristýnku jo?
    Tak počkej.
  • 00:16:22 Tak řekni ahoj, Edo.
    A řekni - co děláš?
  • 00:16:25 -Co děláš?
  • 00:16:29 Na tomto oddělení můžou být děti
    do tří let.
  • 00:16:30 Udělují se
    i výjimky do čtyř let.
  • 00:16:33 A já si myslím,
    že to nevyjde do těch čtyř.
  • 00:16:37 A mám strach,
    že prostě budu muset
  • 00:16:39 dát Kristýnku domů,
    že budeme jedna bez druhé.
  • 00:16:43 -Ty děti do těch tří let
    ještě nevnímají, kde se nacházejí.
  • 00:16:47 Je to pro ně hezké prostředí,
    všichni se tady,
  • 00:16:51 zaměstnanci i příslušníci,
    chovají i k dětem hezky,
  • 00:16:55 ale nad ty tři roky
    už začíná to uvědomování si.
  • 00:16:59 A hlavně nestačí to prostředí.
  • 00:17:02 Prostředí je poměrně zúžené,
    byť ta ubytovna je rozsáhlá,
  • 00:17:06 chodí se velmi často ven,
    ale ten kontakt
  • 00:17:08 s tím vnějším světem
    není takový,
  • 00:17:11 jako by měl být
    u dítěte správně se rozvíjejícího.
  • 00:17:14 A tady je problém.
  • 00:17:18 No podívej se,
    co to je?
  • 00:17:39 A jdeme domů!
    Hahaha, ahoj!
  • 00:17:43 Rianko, jdeme?
    Strašně se těšíme, viď?
  • 00:17:48 -A za kým jedeme?
    -Za Jiříčkem.
  • 00:17:51 -A za kým ještě?
    -Za Danečkem.
  • 00:17:54 -A za tatínkem?
    -Za tatínkem.
  • 00:17:57 -Jo, těšíme se, viď?
    -Jo.
  • 00:17:59 No, to víš, že jo.
  • 00:18:04 Teď jedeme s Riankou domů
    na přerušení trestu na čtyři dny.
  • 00:18:07 Na nádraží nás bude čekat tatínek,
    viď?
  • 00:18:09 -Jo, bude.
    -Jo, bude, no.
  • 00:18:12 A s tatínkem půjdeme domů
    za bráškama, viď?
  • 00:18:18 Doma jsem nebyla 26 měsíců.
    Já si furt říkám,
  • 00:18:21 že se snad bojím
    jenom jedný věci,
  • 00:18:24 tím, jak vlastně
    dlouho nejsem doma,
  • 00:18:26 tak já si s Riankou hraju
    ještě jako s malým děckem.
  • 00:18:28 Ale ti kluci,
    ti už jsou větší...
  • 00:18:31 Já nevím, co třeba mají rádi,
    co se jim líbí,
  • 00:18:34 jaké pohádky mají rádi,
    takže já do toho budu muset
  • 00:18:36 nějak celkově zapadnout.
  • 00:18:48 Honem, broučku!
    Honem k tatínkovi.
  • 00:18:56 -Dlouho jsem tě neviděla.
    Půjdeme se koupat do bazénu?
  • 00:18:59 -Jo,
    půjdeme se koupat do bazénu.
  • 00:19:02 Půjdeme do Sokolova do bazénu,
    jo?
  • 00:19:05 -Nemůžeme, já nemůžu,
    já musím být jen v Kynšperku.
  • 00:19:11 -A co je pro tebe takhle nejhorší,
    když tady vlastně nemáš ženu?
  • 00:19:14 -No to,
    že tady vlastně nemám ženu.
  • 00:19:17 Že se mi ani kolikrát nechce jíst.
    A hodně myslím na ně.
  • 00:19:23 Jsem z toho špatnej.
    A hlavně děti jsou z toho špatný.
  • 00:19:28 Cejtí to hodně.
  • 00:19:32 Kluk mi z toho až začal koktat,
    že ona tady vlastně není.
  • 00:19:36 -Ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:19:48 Ahoj, moje lásko.
  • 00:19:50 Ty jsi takhle jela vláčkem,
    zlatíčko?
  • 00:19:52 S mámou, jo?
    Srdíčko moje!
  • 00:19:55 Hele, honem,
    dej putinku bráškovi.
  • 00:20:01 Chyťte se hezky, šup, šup.
    No, jdeme, jdeme.
  • 00:20:06 Já mám kolo.
  • 00:20:09 Děti vyrostly,
    všichni se změnili,
  • 00:20:11 byt se změnil,
    všechno je tady jinak.
  • 00:20:15 -To musí být zvláštní pocit,
    ne?
  • 00:20:17 -Jo, úplně.
    Jsem jak mimozemšťan.
  • 00:20:20 -Koukej, koukej, Míro,
    Kristýnko.
  • 00:20:24 -Já si myslím,
    že tohle je trest!
  • 00:20:26 Když jdete do výkonu.
    A teď prostě ta odluka
  • 00:20:28 od těch dětí,
    to je strašně silný.
  • 00:20:31 A já si myslím, že tohle je fakt
    trest, největší trest.
  • 00:20:34 -Ze začátku jsem ji nechtěla.
    -Ne, ne, nechtěla.
  • 00:20:38 -A co to byl problém?
  • 00:20:40 -No, to byl ten problém
    s těma drogama, i můj syn.
  • 00:20:45 Takže, no ale prostě teď
    na ni nedám dopustit.
  • 00:20:49 Změnila se o 100 procent,
    a prostě ne,
  • 00:20:52 je dokonalá matka, ženská.
    Prostě klobouk dolů.
  • 00:20:59 -Tak si to užijte. Ahoj.
    -Ahoj.-A díky.
  • 00:21:02 Jo, nemáte zač. My taky.
    Ahoj.
  • 00:21:08 Jsem bydlela vždycky nahoře,
    pokoj plný všech dětí.
  • 00:21:12 Malej mi do toho začal zlobit
    a už to prostě bylo neúnosný,
  • 00:21:15 protože to jsem koukala
    po něm,
  • 00:21:17 jak se mi válí po zemi,
    mlátí se hlavou do země.
  • 00:21:19 Teď další čtyři děti
    mi visely na okně,
  • 00:21:21 skákaly mi z okna,
    takže já měla strach, samozřejmě,
  • 00:21:24 o ty děti, blbě spadnou,
    něco se stane.
  • 00:21:27 A už mi trošku ujely nervíky.
  • 00:21:30 -A co se stalo?
    -Malej dostal přes prdel
  • 00:21:33 takovým stylem,
    že až vylít z pokoje.
  • 00:21:37 Ona to má v sobě, tu tvrdost.
    A tu výchovu,
  • 00:21:39 nebo spíše nevýchovu
    svých rodičů.
  • 00:21:42 A za to všechno, bych řekla,
  • 00:21:45 že ani tak nemůže ona,
    jako ta výchova.
  • 00:21:48 A snažila se si to uvědomit
    a řešila to mnohokrát
  • 00:21:52 s paní psycholožkou.
    A my teď jenom doufáme,
  • 00:21:55 že prostě to dítě nedopadne
    nějakým způsobem špatně
  • 00:21:58 a že zůstane v rodině,
    že bude láskyplně vychováváno,
  • 00:22:01 ale nezbývá než čekat.
  • 00:22:04 Oni ti ho vzali, že?
  • 00:22:09 -Nejzákladnější změna je,
    že jsme už s malým doma.
  • 00:22:11 Povedlo se to tak,
    že oslavil doma svoje narozeniny.
  • 00:22:13 Třetí, s celou rodinou.
  • 00:22:15 Takže to je ta nejhlavnější změna,
    ta nejhezčí.
  • 00:22:31 -Ono se to říkalo ve vězení,
    že jsi měla problémy s tím,
  • 00:22:33 že tě babička vychovávala
    tvrdou výchovou.
  • 00:22:36 Jak to probíhalo?
  • 00:22:39 -To hlavně bylo tak,
    že se neposlušnost trestala.
  • 00:22:41 Když jsem opravdu hodně zlobila,
  • 00:22:43 tak plácačkou na mouchy,
    vařečkou.
  • 00:22:48 Ale ono to bylo užitečný.
  • 00:22:50 -Takže myslíš,
    že to bylo správný?
  • 00:22:52 -Jedině to bylo správný,
    určitě.
  • 00:22:55 -A naučila ses vlastně od ní,
    že ten model té výchovy
  • 00:22:57 přejímáš i vůči svým dětem?
  • 00:23:00 -Ze začátku to možná tak bylo,
    teď už vůbec ne.
  • 00:23:05 I po tom pobytu tam,
    kde jsem byla,
  • 00:23:07 se to změnilo.
    Malýho si vedu úplně jinak.
  • 00:23:10 A zatím to funguje,
    tak není potřeba.
  • 00:23:12 Protože jsem tam zkoušela,
    u toho malýho,
  • 00:23:15 to brát normální klasickou
    dobrou cestou
  • 00:23:17 a začalo to fungovat,
    tak jsem u toho už zůstala.
  • 00:23:23 Tak v tom výkonu trestu
    já jsem byla 23 měsíců,
  • 00:23:26 bylo to za trestný čin
    neplacení výživného.
  • 00:23:35 Vyhlídky? Já ani nevím.
    Spíš bych chtěla...
  • 00:23:38 Vlastně mi bude končit
    ten pobyt s Kristýnkou tady,
  • 00:23:44 takže se budu snažit
    psát tu žádost o prodloužení.
  • 00:23:49 Nejvíc bych si přála,
    abysme nebyly rozdělené
  • 00:23:53 s tou Kristýnkou.
    A aby jsme byly prostě brzo doma
  • 00:23:59 A abysme mohly jít dál.
    To je asi tak celé.
  • 00:24:05 ZPĚV: Houfem, ovečky,
    seberte se všecky,
  • 00:24:08 houfem, ovečky,
    seberte se
  • 00:24:13 Já na ni dupy dupy dup,
    ona...
  • 00:24:19 Děti prostě nechápou to,
    že maminkou,
  • 00:24:21 proč si Rianku bereš s sebou
    a proč si nás s sebou vzít nemůžeš?
  • 00:24:24 A mají mi to tak trochu za zlý,
    oplakali to.
  • 00:24:26 Už od pátku od večera
    jsem se jim snažila vysvětlit,
  • 00:24:29 že maminka jede ještě do nemocnice,
    s tou nohou.
  • 00:24:32 A že teda až pan doktor řekne,
    až se uzdravím,
  • 00:24:34 tak že za nima přijedu.
  • 00:24:37 Nožičky dolů.
    Kozo jedna.
  • 00:24:43 -Ty jsi koza.
    -Ty jsi koza.
  • 00:24:47 Už bych chtěla být strašně moc
    doma se svýma dětma.
  • 00:24:53 A aby to bylo prostě
    už všechno za mnou,
  • 00:24:55 aby jste třeba přijeli
  • 00:24:57 se jednou podívat na mne,
    na Rianku...
  • 00:25:00 Jak Rianka vyrostla,
    jak je doma,
  • 00:25:02 jak já to doma všechno zvládám,
    jak jsme v pohodě.
  • 00:25:05 A takhle bych já si představovala
    to naše společný setkání
  • 00:25:09 po nějaký tý době.
  • 00:26:05 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2013

Související