iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
22. 3. 2015
17:15 na ČT2

1 2 3 4 5

7 hlasů
9859
zhlédnutí

Jeden rok s Fulbrightem

Jitka Klimešová

Botanička Jitka a její čtyři děti objevují Ameriku v rámci vědeckého pobytu jejich matky. Budou děti okouzleny americkou kulturou a nebudou zde chtít rovnou zůstat na další studia?

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Jeden rok s Fulbrightem - Jitka Klimešová

  • 00:00:42 JITKA: Tady máme takový skleník,
    do kterého fouká,
  • 00:00:45 říkáme tomu otevřený skleník.
  • 00:00:49 A tady máme
    velký pokus s pampeliškami.
  • 00:00:52 Máme tady několik potomků
    několika maminek... pampeliščích.
  • 00:00:58 Ty dceřiné rostliny
    jsou úplně stejné geneticky
  • 00:01:00 jako ty jejich maminky.
    A my jsme je dali
  • 00:01:04 do různého prostředí,
    což tady není vidět,
  • 00:01:06 to prostředí se vyznačuje tím,
    že je různě zalíváme.
  • 00:01:09 Prostě část jich dostává
    celou zálivku,
  • 00:01:12 část jich dostává
    půlku zálivky
  • 00:01:14 a ještě jsme si to rozdělili
    na dvě skupiny,
  • 00:01:17 že polovina z nich
    zažila kruté sucho,
  • 00:01:20 dva týdny nebyly zality,
    takže je dost trápíme,
  • 00:01:23 protože to je jediný
    způsob,
  • 00:01:25 jak zjistit o těch rostlinách
    něco hlubšího.
  • 00:01:35 ZVONÍ NA ZVONEK
    Svolávání mančaftu.
  • 00:01:40 JITKA:
    Už jsem starší osoba,
  • 00:01:42 to bych musela běhat nahoru
    a ptát se, jak se máte.
  • 00:01:44 To je ještě patro navíc,
    že jo.
  • 00:01:47 Takhle se zazvoní.
    Zvlášť to funguje na jídlo.
  • 00:01:52 JITKA: Pro botaniky
    je strašně důležitý cestovat.
  • 00:01:55 Ty informace o té přírodě
    jsou sice v knihách,
  • 00:01:58 ale hlavně jsou
    v té přírodě samotné.
  • 00:02:01 V té době,
    kdy jsem studovala,
  • 00:02:04 tak jsem zas až tolik
    příležitostí cestovat nemohla
  • 00:02:07 a potom vlastně
    jsem měla děti.
  • 00:02:09 Takže už jsem delší dobu
    uvažovala,
  • 00:02:12 když děti trochu povyrostly,
    že bych přece jenom
  • 00:02:14 někam vycestovala.
  • 00:02:16 A hledala jsem možnosti,
    takže jsem se dozvěděla
  • 00:02:19 o Fulbrightově stipendiu,
  • 00:02:21 protože mi to říkali
    různí kolegové.
  • 00:02:23 A než jsem vlastně
    začala připravovat
  • 00:02:25 ten projekt,
    tak jsem s dětmi...
  • 00:02:29 Udělaly rodinnou radu
    a ony byly nadšené.
  • 00:02:31 A já jsem byla hrozně ráda,
    že jsou nadšené,
  • 00:02:34 protože jsem si řekla,
    protože už rostou...
  • 00:02:36 A že si tam ještě
    užijeme toho,
  • 00:02:38 že jsme jedna rodina,
    protože už jsou dospělé,
  • 00:02:40 než se mi rozutečou do světa
    za svými zájmy.
  • 00:02:45 Tady, když se podíváme,
    tak tady v těch složkách
  • 00:02:47 je spoustu rostlin,
    takových zadokumentovaných.
  • 00:02:57 To jsou zápisy o tom,
    jak rostou.
  • 00:03:02 Mnoho, mnoho druhů,
    jak vypadají pod zemí
  • 00:03:07 a to je zrovna vlastně
    věc,
  • 00:03:10 kterou budu zkoumat
    i ve Spojených státech,
  • 00:03:13 že se budu koukat,
    jak vypadají tamní rostliny
  • 00:03:15 pod zemí,
    jestli jsou stejné jako ty naše,
  • 00:03:18 takže to bude
    taková podzemní botanika.
  • 00:03:24 JITKA:
    Myslím, že se mi to povedlo.
  • 00:03:27 Tady v tomto lese
    jsem možná už prostudovala
  • 00:03:30 všechny rostliny,
    které tady rostou.
  • 00:03:34 Ze začátku jsem se
    tak soustředila
  • 00:03:36 na to podzemí,
    že vlastně z toho obrázku
  • 00:03:39 se vůbec nepozná ta kytka,
    ale později,
  • 00:03:43 což nevím,
    jestli tady bude vidět,
  • 00:03:45 jsem se snažila
    vždycky kreslit i to nadzemí.
  • 00:03:48 Ono je nudný, většinou.
  • 00:03:52 JITKA: Když jsem v terénu,
    někde,
  • 00:03:55 děláme třeba i něco jiného
    a já vidím nějaký druh,
  • 00:03:57 který si nepamatuju,
    že bych ho dělala,
  • 00:03:59 tak si ho vykopu, vyčistím
    a ty podzemní orgány
  • 00:04:03 vlastně si nakreslím
    a to mi potom už slouží,
  • 00:04:06 že tam se můžu zpátky podívat,
    vlastně jak to vypadalo.
  • 00:04:10 Ta fotografie nezachytí
    všechno.
  • 00:04:13 Tam je takový jako nepořádek,
    protože tam bývají, že jo,
  • 00:04:16 zbytky listů, nějaké kořeny
    a já když to kreslím,
  • 00:04:19 tak už vlastně třeba
    zbytečné věci tam nenakreslím,
  • 00:04:22 takže potom se k tomu můžu
    vrátit.
  • 00:04:25 MAMINKA: No asi se uštve, pomalu.
    To máte...
  • 00:04:29 Sama furt študovala,
    děti čtyři,
  • 00:04:32 manžel se ztratil, že jo.
    Takže ono je to těžký.
  • 00:04:37 JITKA: Já jsem se vlastně
    přímo k tomu problému
  • 00:04:39 těch kolonálních rostlin
    dostala společně s manželem,
  • 00:04:43 takže jsem začala studovat
    tu literaturu
  • 00:04:45 vlastně na jeho podnět.
  • 00:04:47 Ale manžel se vlastně
    ze své asi 10. expedice
  • 00:04:51 do Himalájí v roce 2007
    nevrátil.
  • 00:04:57 Na většině z těch deseti výprav
    byl úplně sám.
  • 00:05:00 Vlastně bylo-li to
    někde mimo civilizaci,
  • 00:05:03 mimo osady,
    tak vlastně potom ho najít
  • 00:05:06 se ukázalo zcela nemožné.
  • 00:05:08 A když, jestli se mu
    něco stalo mimo cestu,
  • 00:05:11 tak ta oblast je tak obrovská
    a tak špatně dostupná,
  • 00:05:15 že to není možné zjistit.
  • 00:05:20 Ono třeba i o to stipendium
    jsem si mohla požádat,
  • 00:05:25 až jsem vyřídila vlastně...
    Až jsem zařídila,
  • 00:05:31 aby byl muž prohlášen
    za mrtvého.
  • 00:05:34 S tím bylo tolik...
    Já jsem rok počkala,
  • 00:05:37 čekala jsem, co se stane,
    jestli se třeba někde neobjeví.
  • 00:05:50 VOJTA: Poprvé letím letadlem,
    teda podruhé.
  • 00:05:53 No, je to skvělý.
  • 00:05:56 Už teďka letíme z Kodaně
    do Washingtonu,
  • 00:06:00 už jsme v polovině
    cesty.
  • 00:06:03 No, stihl jsem bejt
    i na záchodě, je fakt dobrej.
  • 00:06:06 Mnohem lepší
    než v českejch vlacích.
  • 00:06:23 ADAM: Tohle mě tu překvapuje,
    to asi nemá viset.
  • 00:06:27 VOJTA: Jo, donats.
  • 00:06:29 LADA: Jo, půjdeme na donats?
    Ty kroky k tomu
  • 00:06:32 jít na donats bylo,
    zajistit si bydlení...
  • 00:06:37 BĚLA: ...Internet...
  • 00:06:40 LADA: ...Být ve škole,
    mít internet,
  • 00:06:42 což bylo poměrně těžký,
    mít auto...
  • 00:06:47 ADAM: Jako já
    na tom neumím hrát.
  • 00:06:50 Takhle to můžu zapnout,
    to začne chrčet
  • 00:06:53 a když na to člověk něco
    začne,
  • 00:06:56 tak ono to vydává
    takovýhle zvuky.
  • 00:06:59 Ale jako aby to znělo ňák...
  • 00:07:02 Teď to vůbec nereaguje,
    že něco mačkám.
  • 00:07:21 ADAM: No, největší problém
    je ta doprava
  • 00:07:23 nebo jako vůbec ten...
  • 00:07:26 Čekal jsem,
    že to bude míň radikální, no,
  • 00:07:29 tady ten šok,
    nebo tady ta změna.
  • 00:07:32 Že se tady člověk
    vůbec jako svobodně
  • 00:07:35 nemůže moc pohybovat.
  • 00:07:37 LADA: Třeba seznámit se
    s někým jiným,
  • 00:07:39 to je velkou překážkou.
    Když člověk prostě neumí mluvit,
  • 00:07:43 tak nemůže ten kontakt navázat,
    že jo.
  • 00:07:48 BĚLA: No tak, kámoše?
    Nevím, jestli se to
  • 00:07:50 tak dá nazvat,
    ale někdo se tu se mnou baví.
  • 00:07:54 LADA: Co není v papírech,
    to není.
  • 00:07:56 Oni mají papíry na všechno,
    prostě.
  • 00:07:58 VOJTA: Jakmile se začneš mračit
    a jde vidět, že ti není...
  • 00:08:03 prostě nejsi šťastnej,
    tak okamžitě tě pořád obskakujou
  • 00:08:09 a nefunguje,
    že by někdo byl prostě...
  • 00:08:11 Brečel na chodbě, nebo tak.
  • 00:08:14 JITKA: No, je to asi takový,
    jak jsem si to představovala.
  • 00:08:17 Je to snazší tím,
    že les je blíž,
  • 00:08:19 než jsem si ho představovala,
    takže jako opravdu,
  • 00:08:22 když mám chvilku čas,
    tak si můžu tam zajít.
  • 00:08:26 Je tady klid,
    takže práce jde dobře.
  • 00:08:30 Jediný problém je,
    že už je podzim
  • 00:08:33 a spousta těch rostlin
    už má to nejlepší za sebou,
  • 00:08:37 takže spěchám,
    abych před zimou něco udělala.
  • 00:08:41 No, tady se musíme
    někde procpat.
  • 00:08:46 Už jsou tady
    jenom zbytky lián,
  • 00:08:49 ale při školení bezpečnosti
    práce
  • 00:08:51 jsem byla upozorněna,
    že kdybych chtěla něco
  • 00:08:53 za tím plotem,
    takže samozřejmě je to možné,
  • 00:08:56 ale musím na security office
    požádat o dovolení.
  • 00:09:04 Rozdíl je, samozřejmě,
    že tady je ten les
  • 00:09:07 mnohem druhově bohatší.
  • 00:09:10 Tady kolem nás
    je třeba sto druhů stromů,
  • 00:09:12 kdežto v Česku by
    na takovým místě těch druhů
  • 00:09:14 bylo jenom dvacet
    nebo ještě míň.
  • 00:09:18 Hm, ale ulomila jsem si
    z toho...
  • 00:09:22 Tady jsou ty listy tento rok,
    ale příští rok,
  • 00:09:26 už jsou připraveny, tady,
    budou o deset centimetrů dál.
  • 00:09:31 A tady její sestra,
    tady téhle rostliny,
  • 00:09:36 je s ní spojena tím
    oddenkem.
  • 00:09:38 A tady jsem ten oddenek
    bohužel překopla tou lopatkou,
  • 00:09:42 ale musela bych se podívat,
    jak dlouho přetrvává.
  • 00:10:12 Tak to vypadá
    na Woodvardia Areolatu.
  • 00:10:17 Tady vidíme, že vlastně vznikly
    dvě dceřiné rostliny
  • 00:10:21 před dvěma lety.
    A ani tento rok
  • 00:10:27 už se vlastně ta rostlina
    nerozvětvila,
  • 00:10:29 asi neměla dost zdrojů.
  • 00:10:31 JITKA: Ono se samozřejmě
    jako přemýšlí o tom,
  • 00:10:34 k čemu ta klonalita
    těch rostlinám je.
  • 00:10:37 A je to hrozně vlastně
    složitý.
  • 00:10:40 Má to spoustu aspektů,
    kdy je to výhodný.
  • 00:10:42 A to je to třeba to,
    že si můžou pomáhat,
  • 00:10:46 nebo že můžou hledat
    lepší prostředí
  • 00:10:49 a tam vlastně se zdržet,
    že jsou pohyblivé v tom lese.
  • 00:10:55 Prostě ten oddenek
    jim umožňuje mít
  • 00:10:58 takové velké zásoby,
    že když se něco děje,
  • 00:11:01 tak použijí ty zásoby,
    které byly nashromážděny
  • 00:11:04 těmi generacemi předcházejícími.
  • 00:11:08 JITKA: Ježíš, tam máš vody.
  • 00:11:11 VOJTA: Jojo,
    to jsem tam nacákal já.
  • 00:11:14 JITKA: A nezkusíme to
    nějak vypustit?
  • 00:11:17 Tak jeďte napřed nahoru
    na Muddy Creek, jo. Támhle.
  • 00:11:29 Příběh o Pocahontas,
    tak ten se měl odehrávat
  • 00:11:32 tady v těch malejch zálivech,
  • 00:11:34 je to jeden
    z největších mokřadů Ameriky.
  • 00:11:38 A Maryland byl
    vlastně druhou kolonií anglickou,
  • 00:11:43 která vznikla na území dnešních
    Spojených států amerických.
  • 00:11:46 Takže tady jsou dneska lesy,
    jako tady byly...
  • 00:11:49 Na první pohled to vypadá,
    jako tady byly
  • 00:11:51 za tý Pocahontas, ale samozřejmě
    to jsou druhotný lesy.
  • 00:12:02 Já nevím, já si představuju,
    jak jedu po dálnici.
  • 00:12:05 Prostě to na mě...
  • 00:12:08 Já i v noci couvám.
    A ta šestiproudá dálnice
  • 00:12:13 jenom s těma světlama těch aut
    a ty funící náklaďáky.
  • 00:12:18 To je pro mě takovej
    jako dojem,
  • 00:12:20 takovej jako podprahovej,
    člověk už to potom neřeší,
  • 00:12:24 prostě se s tím smířil,
    že musí všude autem.
  • 00:12:27 Takže, když se řekne Amerika,
    tak si to vybavím.
  • 00:12:32 Abych si tady mohla koupit
    auto,
  • 00:12:34 potřebuju místní řidičský průkaz.
    A k jeho získání
  • 00:12:38 nejenom jsou potřeba
    znalostní testy,
  • 00:12:40 kterými jsem ňák bez problémů
    prošla,
  • 00:12:43 ale je potřeba prokázat
    driving skill,
  • 00:12:46 který spočívá v zacouvání
    mezi zaparkovaná auta.
  • 00:12:50 JITKA: Test řidičských dovedností
    jsem dělala už dvakrát
  • 00:12:54 a neprošla jsem,
  • 00:12:56 protože neumím couvat
    mezi zaparkovaná auta.
  • 00:12:58 Takže to jdu teď trénovat.
  • 00:13:32 Moc.
  • 00:13:43 Buďto 40 centimetrů
    nebo minus 40 centimetrů.
  • 00:14:20 JITKA: Tohle je náš vánoční
    stromeček,
  • 00:14:24 jinak cesmína,
    tedy homuli tree.
  • 00:14:30 Typická vánoční věc,
    která bejvá na obrázcích,
  • 00:14:35 v Česku v podstatě neroste,
    protože ona má ráda pořádnej mráz.
  • 00:14:47 Tak z tohohle zelňačka
    teda nebude.
  • 00:14:49 LADA: No, je to takový trochu
    málo kyselý, no.
  • 00:15:10 VOJTA: To je jediná cesta,
    když rodiče začínají říkat nám
  • 00:15:15 o skvělosti jejich vlastních
    revoltních dětí.
  • 00:15:22 JITKA: Revoltujících.
    VOJTA: Revoltujících, dobře.
  • 00:15:25 VOJTA: Ne, rozhodně bych
    tady nezůstal.
  • 00:15:28 Ne, že bych Ameriku
    tak nesnášel,
  • 00:15:30 ale mám v Česku skvělý kamarády,
    za to tady teda kamarády nemám,
  • 00:15:36 ty lidi se chovaj hrozně a tak.
    Prostě mám radši Česko.
  • 00:15:44 ADAM: Co?
  • 00:15:47 LADA: Nic, jako přemýšlím,
    kolik Američanek
  • 00:15:49 ve svým věku jsi tady
    viděl.
  • 00:15:51 ADAM: No, nemluvil jsem
    asi s žádnou,
  • 00:15:54 ale občas člověk ňákou potká
    na ulici, no.
  • 00:15:57 Obecně mám dojem,
    že v Česku jsou hezčí holky.
  • 00:16:04 ADAM: Dáme si to znova?
    JITKA: To není konec, ne?
  • 00:16:06 Nebo je?
    Aha, je to konec.
  • 00:16:09 BĚLA: To je začátek.
  • 00:16:14 JITKA: Při takový rychlosti.
  • 00:16:35 VŠICHNI ZPĚV: Narodil se
    Kristus Pán, veselme se.
  • 00:16:42 Z růže kvítek vykvet nám,
    radujme se.
  • 00:16:50 Z života čistého,
    z rodu královského,
  • 00:16:58 nám, nám narodil se.
  • 00:17:04 Jež prorokován jest,
    veselme se,
  • 00:17:12 ten na svět poslán jest,
    radujme se...
  • 00:17:23 JITKA: Ty to natáčíš?
    VOJTA: No, funguje to.
  • 00:17:37 BĚLA: A k večeři máme...
    LADA: Důležitý k přežití...
  • 00:17:45 JITKA: Celerový pšouky
    totiž odháněj medvědy.
  • 00:18:13 BĚLA: Na Ladinu počest.
  • 00:18:17 LADA: Oslava mých
    dvacátých narozenin.
  • 00:18:40 JITKA: No, je to velká země,
    jsme zjistili při našem výletu.
  • 00:18:47 Tak jednak mě zaujalo to,
    jako moct si opravdu
  • 00:18:51 v krátké době srovnat,
    jako ten průřez si udělat
  • 00:18:54 těma Spojenejma státama.
    To bylo nádherný.
  • 00:18:57 Z botanickýho hlediska
    asi nic hezčího není.
  • 00:19:07 No, tak jak se blíží konec
    toho mýho pobytu tady,
  • 00:19:10 tak samozřejmě přemýšlím,
    jestli mi to
  • 00:19:13 změnilo život
    nebo kam mě to nasměrovalo,
  • 00:19:16 nebo jestli jsem splnila to,
    co jsem slíbila.
  • 00:19:19 Ale je to takový,
    těžko na to odpovědět, že jo.
  • 00:19:23 Protože člověk je příliš
    v tom ještě ponořenej.
  • 00:19:26 Jako život mi to asi těžko
    změní,
  • 00:19:28 už je to takový starší
    vědec,
  • 00:19:31 takže těch možností,
    kam by mi to mohlo
  • 00:19:34 ten život změnit,
    už není moc.
  • 00:19:42 BĚLA: Takže vlastně ukazováček
    je ta šipka, tady ta?
  • 00:19:45 ADAM: Jo.
  • 00:19:49 BĚLA: Ale jak víš,
    že ta palec není takhle?
  • 00:19:52 ADAM: Cože?
    Ty vždycky máš v tomhle pozici.
  • 00:19:55 Ty vždycky tvoříš
    ten pravej úhel, že jo?
  • 00:19:58 JITKA: Nemusím se namáhat já,
    která tomu vůbec nerozumím.
  • 00:20:01 Vůbec si to nepamatuju
    a najde se někdo jinej.
  • 00:20:04 ADAM: Ale držíš to blbě.
  • 00:20:07 VOJTA: Dneska je poslední hodina,
    takže vlastně máme
  • 00:20:09 "free time",
    že můžeme dělat cokoli.
  • 00:20:15 Na začátku roku se samozřejmě
    všichni hrozně o mě zajímali,
  • 00:20:19 ale prostě po pár dnech,
    když zjistili,
  • 00:20:22 že prostě nerozumím a tak,
    tak šli stranou.
  • 00:21:26 JITKA: Oni tady o těch kytkách
    vlastně toho třeba moc neví
  • 00:21:29 a tu diverzitu
    nesledují u těch bylin,
  • 00:21:31 tak vlastně využijí oni to
    dobře? Že jo.
  • 00:21:37 Jako ne že by se mi nikdy
    nestalo,
  • 00:21:40 že bych rok dělala
    na projektu,
  • 00:21:42 který potom byl úplně na nic,
    na roztrhání,
  • 00:21:45 to jako slepý uličky
    vždycky jsou, že jo.
  • 00:21:49 Prostě si myslím,
    že jsem je trošku přinutila
  • 00:21:53 se nad tím zamyslet
    a se tím zabývat
  • 00:21:55 třeba jako do budoucnosti.
  • 00:22:10 JITKA:
    Mě nevyrušuje vůbec nic,
  • 00:22:12 jako tady v tom vědeckým
    životě.
  • 00:22:14 Já bych řekla,
    že to jsem odhadla jako dobře,
  • 00:22:17 že tady byl klid na práci.
  • 00:22:20 Až bych řekla, že potom
    to člověkovi zase přijde líto.
  • 00:22:24 Protože jako sice
    ten můj supervizor,
  • 00:22:28 ten je jako skvělej,
    ale na druhou stranu
  • 00:22:31 s nikým jiným jsem tady
    ňakej...
  • 00:22:34 na tom pracovišti,
    než zdvořilostí rozhovor
  • 00:22:38 nezapředla, vůbec.
    Což mi přijde jako smutný.
  • 00:23:34 JITKA: Asi tři dny
    mi trvalo,
  • 00:23:37 než jsem se přestala křenit
    na lidi a říkat "hallo".
  • 00:23:41 Než se člověk naučil
    zase českou řeč těla,
  • 00:23:44 že má říkat,
    že jako to není zas tak fajn,
  • 00:23:50 když se někdo ptal,
    jak se máš a tak.
  • 00:23:55 ZVONEK
    Děcka, jídlo.
  • 00:23:58 Tady ty bez tý náplně
    musíte jíst přednostně,
  • 00:24:01 protože až budou ztuhlý,
    tak nebudou nic moc.
  • 00:24:05 VOJTA: Nejvíc mě překvapily
    asi poznávací značky u aut.
  • 00:24:09 Protože, tak nějak jsem si jich
    v Americe začal všímat,
  • 00:24:12 tak mě napadlo,
    že tady můžu dělat něco podobnýho,
  • 00:24:15 tak jsem si začal psát
    čtyři poslední čísla.
  • 00:24:20 JITKA: Je fakt,
    že oni ti Američani v rámci
  • 00:24:24 zachování osobní svobody
    se vlastně o ni připravili.
  • 00:24:27 Oni vlastně vsadili na to,
    že každý,
  • 00:24:29 aby měl osobní svobodu,
    tak bude mít to svoje auto,
  • 00:24:32 takže oni si tu situaci
    ani neuvědomovali,
  • 00:24:35 tím se tý osobní svobody
    prostě naprosto zbavili,
  • 00:24:39 protože bez toho auta
    je člověk úplně ztracenej.
  • 00:24:42 Mě se ptali lidi, jako jo,
    proč...
  • 00:24:44 Jestli jsem tam nechtěla zůstat.
    To jako nejde.
  • 00:24:47 Jako s dvouma dospělejma dětma,
    to by člověk musel mít
  • 00:24:50 hodně dobrou práci,
    aby mohly studovat, že jo,
  • 00:24:54 když se platí vysoká škola.
  • 00:24:56 A teď,
    aby mohly studovat mimo domov,
  • 00:24:59 by musel mít každej auto.
  • 00:25:01 To je úleva,
    teď si každej může vymyslet,
  • 00:25:05 jít za kamarádama, že jo,
    nebo jet do školy, že jo,
  • 00:25:08 a já to nemusím řešit,
    nemusím jet s nima.
  • 00:25:11 Já jsem tam byla taxikář.
  • 00:25:58 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2014

Související