iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
18. 10. 2003
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

82 hlasů
11002
zhlédnutí

Na kus řeči

Adolf Born a Jiří Stivín

43 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na kus řeči

  • 00:00:39 Dobrý večer!
  • 00:00:41 Dobrý večer, dámy a pánové,
    vítám vás v Branickém divadle,
  • 00:00:45 dobrý večer, dámy a pánové,
    doma u televizních obrazovek.
  • 00:00:48 Sešli jsme se opět
    na kus řeči.
  • 00:00:50 Dovolte, abych vám představil
    svoje dnešní hosty.
  • 00:00:53 Prvním hostem je malíř,
    pan Adolf Born.
  • 00:01:00 -Dobrý večer!
    -Dobrý večer, prosím!
  • 00:01:07 A tím druhým hostem je hudebník,
    pan Jiří Stivín.
  • 00:01:14 -Dobrý den! Nazdar!
    -Nazdar, jak se ti vede?
  • 00:01:18 Já jsem si tady přinesl
    abych mohl opravit,
  • 00:01:22 kdyby se něco rozbilo.
  • 00:01:24 Trochu mi to připomíná,
    že jsi instalatér.
  • 00:01:27 Také jsem, já tam mám trubky.
  • 00:01:29 Každý si s sebou nosí to,
    co potřebuje
  • 00:01:32 a ty toho máš asi nepočítaně.
  • 00:01:34 Pane Borne,
    tady nad námi visí obraz.
  • 00:01:36 Visí tady nad námi celou dobu,
    co ten pořad běží.
  • 00:01:40 Ještě nikdy
    jsme si ho nepojmenovali.
  • 00:01:43 Dnes tady máme malíře,
    pojďme si k němu něco říct.
  • 00:01:47 Už několik lidí se mě ptalo.
    Kdo to je? Co to je? Proč to je?
  • 00:01:53 Proč to je, to řeknu já.
  • 00:01:55 Nám se to líbí
    a proto jsme si ho sem dali.
  • 00:01:57 Jméno asi hodně lidí bude vědět,
    Giuseppe Arcimboldo.
  • 00:02:02 To byl malíř císaře Rudolfa II.
  • 00:02:05 On našel svůj vlastní svět,
    že sestavoval portréty, i Rudolfa,
  • 00:02:12 z květin, z obilí
    a různých artefaktů.
  • 00:02:17 Je to jakýsi otec
    moderních surrealistů.
  • 00:02:24 Jak to probíhalo v hudbě,
    ten surrealizmus?
  • 00:02:28 Bylo to také tak,
    že pan Arcimboldo skládal?
  • 00:02:31 Ano byl Ital, známý tím,
    že skládal jako Stravinský.
  • 00:02:37 Stravinský udělal potom to,
    že jeho noty ze 16. století opsal
  • 00:02:43 a nikdo nevěřil tomu,
    že to nenapsal.
  • 00:02:47 Pan Born je monarchista.
  • 00:02:49 Skutečně jste svým založením
    naladěn na tuto strunu?
  • 00:02:53 Ano, to byla nejkrásnější doba.
    Od té doby to jde všechno z kopce.
  • 00:03:00 To víme všichni.
  • 00:03:02 Se vším nesouhlasím také proto,
  • 00:03:05 protože císař František Josef
    byl příliš liberální.
  • 00:03:09 Když mu arch. Adolf Loss postavil
    takovou škatuli před Burgem,
  • 00:03:13 tak on říkal: "Nelíbí se mi to,
  • 00:03:16 ale jsem ochoten respektovat
    cizí názor."
  • 00:03:18 Já bych to nechal zbourat.
  • 00:03:22 Být císařem,
    tak bych se o tom vůbec nebavil.
  • 00:03:24 Já mu vytýkám
    přílišný liberalizmus.
  • 00:03:27 Přece jenom tam najdete chybičku.
  • 00:03:29 Drobnou chybičku,
  • 00:03:31 ale byla to nejinteligentnější
    hlava našeho státu.
  • 00:03:37 Doufám, že hlavy poslouchají.
  • 00:03:41 A dělají si samy závěry.
  • 00:03:44 Pojďme od monarchie poskočit
    k tomu,
  • 00:03:46 co nás zajímá v souvislosti s vámi.
    Jaké byly vaše začátky?
  • 00:03:49 Jak se to tak stane,
    že se člověk stane malířem?
  • 00:03:53 Musí mít talent, dispozice,
    o tom nepochybujeme.
  • 00:03:57 A potom ho k tomu někdo přemlouvá?
    Nebo mu nechá volné pole?
  • 00:04:02 Jak se to u vás stalo?
  • 00:04:03 Já si pamatuji,
    že když jsem projevil cudně,
  • 00:04:09 že bych chtěl být malířem,
    tak naši se zděsili.
  • 00:04:14 Pro ně byl malíř ve velurovém
    širáku s velkou mašlí
  • 00:04:20 a obrácenou hůl
    a v tom zakulaceném měl obrazy
  • 00:04:24 a chodil po hospodách a prodával
    je za večeři nebo za peníze.
  • 00:04:30 Přestože měli tento názor,
    mně to přímo nezakázali.
  • 00:04:35 Moje začátky byly bezproblémové.
  • 00:04:40 Já jsem vždy miloval knížky
    a ilustrace.
  • 00:04:44 Pravda je, že dnes máte za sebou
    určitě 200 knižních titulů,
  • 00:04:47 50 animovaných filmů
    a vaše tvorba je známá.
  • 00:04:50 Takže to, pro co jste se rozhodl,
    bylo úžasné.
  • 00:04:54 Dnes už vaši tvorbu uznává
    nejen náš čtenář,
  • 00:04:59 ale čtenáři po světě,
    minimálně po Evropě.
  • 00:05:06 Já vždy mluvím pochvalně.
  • 00:05:10 To je jedna z českých vlastností,
    která se mi líbí.
  • 00:05:12 90 % se mi nelíbí,
    ale tahle vlastnost se mi líbí.
  • 00:05:16 Smysl pro humor.
  • 00:05:18 Je zajímavé, že nám nejbližší
    jsou Turci se smyslem pro humor.
  • 00:05:24 Nejenom to. Mentalitou,
    způsobem oblékání, chováním.
  • 00:05:29 Říkám, že neexistuje hlubší
    bratrství než Češi a Turci.
  • 00:05:36 My s Evropou nemáme nic společného.
  • 00:05:40 To by mě zajímalo,
    kde jste na tomhle srovnání byl?
  • 00:05:44 Já jsem v Turecku byl
    a v tom oblečení bych nešel ani...
  • 00:05:50 Podívejte se, kdo jiný jde u nás
    třeba u Masarykova nádraží
  • 00:05:56 v montérkách a zamaštěné čepici,
    kterou nesundá?
  • 00:06:00 Stivín!
  • 00:06:03 Ale ten chodí
    do luxusnějších podniků.
  • 00:06:07 Tys šmidlal, fidlal od začátku?
  • 00:06:10 Já jsem fidlal nejdříve na housle
    a bylo to něco tak tragického,
  • 00:06:14 že jsem si řekl,
    že hudbu už nikdy v životě.
  • 00:06:16 Začal jsem dělat kameru
    a vystudoval jsem film.
  • 00:06:20 Časem jsem přišel ke spolužákovi,
    který mi řekl,
  • 00:06:23 že má doma saxofon
    a jestli ho nechci.
  • 00:06:27 On ho přinesl
    a já jsem začal hrát na saxofon.
  • 00:06:31 Potom Ondra Otčenáš říkal,
  • 00:06:32 že má flétnu,
    že ji vyměnil za hodinky,
  • 00:06:35 jestli ji nechci.
  • 00:06:37 Tak jsem mu řekl, že jestli
    mi ji dá na splátky, tak jo.
  • 00:06:39 Kdyby mi dal někdo tubu,
    tak jsem dnes tubista.
  • 00:06:41 Já jsem chtěl říci,
    že mám doma varhany.
  • 00:06:43 U mě to začalo v 18 až 20 letech
    díky tomu,
  • 00:06:47 že se mi muzika začala líbit.
  • 00:06:49 Začal jsem chodit za jednou holkou,
    která mě nechtěla.
  • 00:06:52 -Dodnes s tím mám potíže.
    -S tou jednou?
  • 00:06:58 Po škole jsem zjistil,
    že musím na vojnu.
  • 00:07:01 K filmu nebrali.
  • 00:07:04 Zjistil jsem, že berou
    v Armádním uměleckém souboru
  • 00:07:06 a tak jsem šel tam.
  • 00:07:08 Začal jsem tam hrát v muzikálech
    na saxofon.
  • 00:07:12 Najednou jsem zjistil, že mě to
    baví více než cokoli jiného.
  • 00:07:15 Nezkoušel jsi třeba malovat?
  • 00:07:17 Já jsem věděl,
    že talent na malování nemám.
  • 00:07:20 Měli jsme na FAMU povinné kreslení.
  • 00:07:22 Přišel jsem na 1. hodinu
    a tam seděla nahá paní.
  • 00:07:28 -Já jsem se zhrozil.
    -Tys myslel, že je to spolužačka.
  • 00:07:33 Hlavně to bylo něco neobvyklého
    vidět nahou ženskou ve třídě.
  • 00:07:38 Dali mi úhel a měl jsem to kreslit.
    Ještě to mám schované.
  • 00:07:42 Je to hrozné.
  • 00:07:44 Tys ji možná namaloval tak,
    jak by vypadala,
  • 00:07:46 kdybys ji potkal dnes.
    Ono je to už dlouho, viď?
  • 00:07:49 Ono už tenkrát to nebylo nic moc.
  • 00:07:54 -To bylo povinné.
    -Ano, to bylo povinné.
  • 00:07:57 Přišly holky
    a vy jste je malovali.
  • 00:07:59 To nebyly holky.
    Tahle měla dlouhou jizvu.
  • 00:08:02 Nějaká operace?
  • 00:08:04 Nevím. Říkali jsme si,
    čím starší slepička,
  • 00:08:07 tím lepší polívčička.
  • 00:08:10 To jste si s těmi holkami
    domlouvali randíčka, ne?
  • 00:08:14 S holkami možná ano,
    ale tyhle modelky holky nebyly.
  • 00:08:17 Počkej, já se neptám tebe.
    Ty sem pořád zanášíš ty slepičky.
  • 00:08:21 Tady se ptám.
    Na modelky se ptám.
  • 00:08:24 Už mlčím.
  • 00:08:25 Nepamatuji si ani na jeden případ,
    že by z toho něco vzešlo.
  • 00:08:29 Neříkej mi, že jste si nějakou
    nepřivedli.
  • 00:08:31 Holky to byly pěkné.
  • 00:08:33 Když to chcete slyšet,
    samozřejmě.
  • 00:08:36 To jsou věci,
    které nás zajímají.
  • 00:08:39 Není možné,
    aby malíř ignoroval krásnou ženu,
  • 00:08:41 která tam před ní sedí nahá.
  • 00:08:43 To mě neříkejte,
    že vás v té chvíli zajímal předmět.
  • 00:08:47 Myslíte jaký předmět?
  • 00:08:49 Vás přece musí zajímat ona
    jako předmět dokonalosti.
  • 00:08:53 -Jako předmět krásy.
    -Samozřejmě.
  • 00:08:57 Ne, že vás to bere
    jako učební látka.
  • 00:08:59 Já bych se chtěl zeptat,
  • 00:09:01 na jaké významné zlomové body
    ve svém životě vzpomínáte.
  • 00:09:06 Já se domnívám,
    že dodnes si lidé neuvědomují,
  • 00:09:10 jakou gigantickou roli
    sehrál Jiří Trnka.
  • 00:09:13 Protože vytvořil evropskou školu
    animovaného filmu.
  • 00:09:16 Vlastně proslavil to naše
    animátorské umění.
  • 00:09:19 To je něco neskutečného.
    To je práce cizelérská.
  • 00:09:23 Obdivuhodná práce.
  • 00:09:25 Já když jsem to viděl,
    tak jsem si uvědomil,
  • 00:09:27 že ne jenom v tom animovaném filmu,
    že profese, kterou divák nevidí,
  • 00:09:33 když se třeba dívá na film,
    že je důležitá.
  • 00:09:37 A že tu profesi vytvářejí lidé.
    Ti lidé jsou zajímaví.
  • 00:09:40 My jsme měli v Brně rekvizitáře.
  • 00:09:42 To byl neskutečný člověk.
  • 00:09:45 On stál na štaflích a sypal listí,
    aby to vypadalo, že je podzim.
  • 00:09:49 Režisér byl problém,
    protože to režírovali dva režiséři.
  • 00:09:54 Arnošt a Karel.
    Arnošt s Karlem tam seděli.
  • 00:09:58 Oni se sami nemohli dohodnout,
    kdo dá pokyn,
  • 00:10:01 ale nakonec pokyn dali.
  • 00:10:03 Pokynuli tomu rekvizitáři
    a ten rekvizitář udělal to,
  • 00:10:06 co nikdo nečekal.
    Udělal na režiséra...
  • 00:10:11 On mu znovu udělal...
  • 00:10:13 A on...
  • 00:10:16 Režisér udělal takhle...
  • 00:10:18 a říkal: "Prosím vás,
    proč jste nehodil to listí?"
  • 00:10:21 "Řekl jste, že dáte pokyn, ne?"
  • 00:10:24 Říkal: "Vždyť jsem vám ukazoval."
    "To byl pokyn?"
  • 00:10:28 "Co si jako představujete.
    To byl pokyn.
  • 00:10:31 Měl jste hodit listí."
  • 00:10:33 "Jasně se domluvme
    a já budu počítat s tím,
  • 00:10:37 že je to pokyn a hodím listí.
    To není problém."
  • 00:10:43 Rozjeli to znovu.
  • 00:10:45 V tom režisér Arnošt odešel
    a zůstal jen režisér Karel.
  • 00:10:48 Přišla situace,
    kdy měl rekvizitář hodit listí.
  • 00:10:51 Karel udělal...
  • 00:10:53 A rekvizitář...
  • 00:10:57 Karel znovu...
  • 00:10:59 Rekvizitář...
  • 00:11:02 Karel řekl: "Stop!
    Proč jste to nehodil?!"
  • 00:11:05 "Čekám na pokyn."
  • 00:11:07 "Vždyť jsem vám ten pokyn
    teď dával."
  • 00:11:10 "Ten váš předchůdce..."
  • 00:11:12 "To není předchůdce, to je kolega.
    My ten film děláme spolu."
  • 00:11:14 "Ale to se chlapci dohodněte.
  • 00:11:16 Buď dáváte pokyn vy,
    nebo ten druhý.
  • 00:11:20 Já nebudu reagovat na vás na oba.
    Dohodněte se, kdo ten pokyn dá."
  • 00:11:25 "Dohodli jsme se,
    že ten pokyn budu dávat já."
  • 00:11:30 "Teď to vím a je jasno.
    Na toho druhého mohu zapomenout."
  • 00:11:36 "Na toho můžete zapomenout.
  • 00:11:37 Já teď dávám pokyn, mě budete
    poslouchat. Já jsem režisér."
  • 00:11:40 "Ten druhý není režisér?"
  • 00:11:42 "Ten druhý je režisér,
    ale odešel. Pokyn budu dávat já!"
  • 00:11:45 "Dobře, čekám na váš pokyn."
  • 00:11:48 Znovu si sedl na štafle.
    Když Karel udělal takhle...
  • 00:11:56 Tak se přesně tak rozjely
    štafle a rekvizitář spadl.
  • 00:12:00 To byl podzim jako vyšitý.
  • 00:12:03 Existuje krásná story,
    podobného ražení, hudební,
  • 00:12:07 kdy muzikant hraje v orchestru
    na fagot, dirigent diriguje
  • 00:12:12 a fagot má sólo a hraje...
    Otočí stránku a...
  • 00:12:19 Dirigent: "Stop! To nemůžete
    takhle zastavit.
  • 00:12:24 Vždyť to máte v celku.
  • 00:12:26 Tak si někomu řekněte,
    ať vám otočí."
  • 00:12:28 Tak si řekl kolegovi,
    aby mu stránku otočil.
  • 00:12:32 Zase hraje...
    "Děkuji vám."
  • 00:12:47 Já vím, že vy muzikanti
    si děláte také pěkné kousky.
  • 00:12:51 Třeba o 3 tóny výš
    to hodíme zpěvákovi.
  • 00:12:56 Kluci hoďte to tomu Láďovi
    trochu výš.
  • 00:12:58 -Schválně, co bude dělat?
    -Tak mu to hodíme.
  • 00:13:02 Schválně, co bude dělat?
  • 00:13:04 Dámy a pánové,
    přichází pan Láďa Kerndl.
  • 00:13:07 Pánové, spusťte!
    A o 3 tóny výš!
  • 00:13:17 ZPÍVÁ ANGLICKY
  • 00:15:31 Pánové,
    my jsme se o tom lehce dotkli,
  • 00:15:33 když jsme mluvili o modelkách.
  • 00:15:35 Jak vám ženy vstoupily do života
    a jak ho moc ovlivnily?
  • 00:15:39 Já nevím,
    musel bych se zeptat své ženy.
  • 00:15:41 Já už si nepamatuji nic.
  • 00:15:44 Ty jsi dobrý. Ty chceš přijít domů
    a zeptat se své ženy:
  • 00:15:49 "Mámo, nevíš, jestli ženy sehrály
    v mém životě nějakou roli?"
  • 00:15:52 Vy říkáte své ženě maminko?
  • 00:15:54 To se tak u náš na Moravě říká.
  • 00:15:57 Říkám, je to ta exotika.
    Je to orientální.
  • 00:16:03 To je to Turecko.
  • 00:16:05 Matka je střed.
  • 00:16:10 Alespoň se naučte
    dobrý den turecky.
  • 00:16:13 -MLUVÍ TURECKY DOBRÝ DEN
    -Proto jsme příbuzní.
  • 00:16:17 Je zajímavé, že moji přátelé
    z Turecka,
  • 00:16:22 kteří byli blízcí, mi říkali
    Adolf Bej.
  • 00:16:28 Ti, kteří byli vzdálenější,
    ti mi říkali Adolf Born Effendi.
  • 00:16:33 -Není to krásné?
    -To je nádherné.
  • 00:16:34 Kde jsi hrál nejdále, Jirko?
  • 00:16:37 Minulý týden jsem hrál v Rochestru.
    To je u jezera Ontario.
  • 00:16:41 Tam, nebo na Kubě.
    Tam to bylo také zajímavé.
  • 00:16:45 Tam s těmi ženami je to
    non plus futrál,
  • 00:16:49 jak říkáme non plus ultra.
  • 00:16:51 Tam mě varovali před nimi.
  • 00:16:54 Říkali, jestli pozveš Kubánku
    do kina a nemiluješ se s ní,
  • 00:16:58 tak ti rozbije ústa.
    Tam je to jako pusa.
  • 00:17:03 Já jsem tam byl strašně dávno,
    asi v r. 61 nebo 62.
  • 00:17:07 To se tam začínalo jezdit.
  • 00:17:09 V jednom baru v Havaně
    se ke mně přiblížil takový stín.
  • 00:17:14 To byl Kubánec.
  • 00:17:16 Říkal: "Prosím vás,
    já mám jednu otázku.
  • 00:17:18 Říká se ještě na Ostravsku
    včil kurva?"
  • 00:17:22 To byl krásný zážitek
    setkat se s vlastencem v Havaně.
  • 00:17:30 Jeden náš slavný houslista
    jel vlakem z Paříže z koncertu.
  • 00:17:33 Nastoupil do 1. třídy
    a tam seděl černoch.
  • 00:17:36 On řekl průvodčímu,
  • 00:17:39 že s nějakým přiblblým černochem
    tam nebude sedět.
  • 00:17:43 A ten černoch povídal: "Já ti dám
    takového přiblblého černocha,
  • 00:17:48 až se z toho poděláš, ty blbečku!"
  • 00:17:52 Ve třídě jsme měli jednoho
    Egypťana a jednoho Vietnamce.
  • 00:17:57 Ti se spolu stále prali.
  • 00:17:58 Do toho přišel můj spolužák
    Hubert Krejčí, který dělal jogu.
  • 00:18:02 Jeden nadával arabsky,
    druhý vietnamsky.
  • 00:18:05 Nic si nerozuměli.
    On mezi ně skočil a udělal...
  • 00:18:10 Takhle je rozťal.
    Oni se rozpadli.
  • 00:18:12 Oba ho milovali,
    protože on je vždy rozsoudil.
  • 00:18:15 Když jsme končili školu,
    tak holky přemluvily toho Egypťana,
  • 00:18:18 on měl krásné hodinky a ony říkali:
    "Dej Mirkovi hodinky na památku."
  • 00:18:24 "To nemohu dát, to mám od otce
    na památku, to nemohu věnovat."
  • 00:18:28 Zeptali jsme se ho,
    co vůbec jeho tatínek dělá.
  • 00:18:31 On říkal: "On má takový
    malý krámek u nás v Káhiře."
  • 00:18:35 Pak nám ten malý krámek ukázal.
    To byl 4poschoďový obchodní dům.
  • 00:18:41 Tak jsme mu ty hodinky sebrali
    a odjel bez nich.
  • 00:18:45 A kde vy?
  • 00:18:46 Já to říkám každému.
  • 00:18:50 Nejdříve má každý poznat
    svoji domovinu.
  • 00:18:54 To znamená Tyrolsko, Solnohradsko,
    Bavorsko...
  • 00:18:57 Turecko!
  • 00:18:59 Teprve pak do vzdálených krajů.
    Proč nepoznat krásy svojí vlasti?
  • 00:19:04 To, že někdo tam udělal hranice,
    to já neuznávám.
  • 00:19:08 Já chci svoji monarchii zpět.
  • 00:19:10 Tak miluji stejně Tyrolsko
    jako Bavorsko.
  • 00:19:15 Odtamtud je naše císařovna Sissi.
  • 00:19:17 Samozřejmě v Berlíně nevystoupím
    z vlaku a neopouštím peron,
  • 00:19:22 protože Prusové, to je něco jiného.
  • 00:19:25 To nejsou úplně lidi.
    Bavoráky já vždy miloval.
  • 00:19:30 V hospodě měli vždy
    velké fotografie,
  • 00:19:34 kde stáli dva městsky oblečení lidé
    a jeden v koženkách.
  • 00:19:39 Pod tím byl vždy nápis:
    "Dva Prusové a člověk."
  • 00:19:46 Já tohle miluji.
  • 00:19:48 Pro Bavoráky, když někdo pozdraví
    "Česy",
  • 00:19:53 tak musí dát peníz do klobouku.
  • 00:19:56 Tam se zdraví "Grüss Gott.
    Je to prostě naše země.
  • 00:20:01 Já jsem pro,
    aby člověk byl vždy vlastencem.
  • 00:20:05 No vidíš, a ty jezdíš někam
    do Rochestru,
  • 00:20:09 místo toho, abys poznával domovinu.
  • 00:20:11 To je jazzová země.
  • 00:20:13 To je pravda. V Rakousku-Uhersku
    toho jazzu moc nebylo.
  • 00:20:16 Tam spíše to jódlování.
    Víš, jak vzniklo jódlování?
  • 00:20:19 Jódlování vzniklo v jedné chalupě
    v Tyrolsku.
  • 00:20:22 Tam byl pastýř a měl ženu a dceru.
    V noci někdo zabouchal na dveře.
  • 00:20:30 Byl to poutník a říkal: "Já jsem
    zabloudil a potřebuji tady přespat.
  • 00:20:36 Mohl byste mě tu nechat přespat?"
  • 00:20:39 Pastýř říkal: "To je problém,
    já mám jen jednu místnost
  • 00:20:42 a tam spí moje žena s dcerou
    a já spím s krávami."
  • 00:20:45 "Tak alespoň si lehnu
    někam ke dveřím."
  • 00:20:49 Tak přespali a ráno poutník
    odchází a pasák přijde do kuchyně.
  • 00:20:58 Dcera je taková růžolící,
    taková šťastná.
  • 00:21:04 Ono mu to došlo,
    že k něčemu muselo dojít.
  • 00:21:08 Vyběhl ven před svoji barabiznu
    a řval na poutníka:
  • 00:21:13 "Ty proklatej bastarde,
    zneuctils mi dceru!"
  • 00:21:19 A on odpověděl: ZAJODLOVAL.
  • 00:21:36 Už jsme se tady bavili o malíři,
    který namaloval tenhle obraz.
  • 00:21:40 Kteří autoři vám jsou blízcí?
  • 00:21:42 Moji nejmilejší jsou dva
    a to je Adriaen Brouwer,
  • 00:21:45 který maloval hospodské rvačky
    a Henrick Avercamp,
  • 00:21:49 který maloval jen bruslaře.
  • 00:21:52 Nic jiného. Ale padající,
    dámy s vyhrnutými sukněmi.
  • 00:21:58 Tomu bych já posloužil
    jako vděčný model.
  • 00:22:01 Já jsem se nikdy nenaučil bruslit.
  • 00:22:04 Já jsem myslel s těmi sukněmi.
  • 00:22:06 Já, který neumím bruslit,
    jsem si troufl na zimní stadion.
  • 00:22:10 Herci Praha, herci Brno proti sobě.
  • 00:22:15 My jsme vytvořili slepeckou trojku
    s Polívkou a Pechou.
  • 00:22:19 Měli jsme bílé hole a černé brýle,
    aby byla sranda.
  • 00:22:22 Brali jsme mantinely hlava nehlava.
    Mne osobně hlídal Jirka Hrzán.
  • 00:22:29 To dělal tak, že mě svalil
    a na mně ležel.
  • 00:22:34 Já jsem se nemusel moc pohybovat
    a kolem nás to lítalo.
  • 00:22:38 V brance stál Franta Kocourek
    v sukni staré hokyně
  • 00:22:41 a chytal ty puky do sukně.
  • 00:22:44 On říkal: "Hoši, já nepotřebuji
    tu hůl. Mně stačí ta suknička."
  • 00:22:48 Takhle to nastavoval,
    chytal to do sukně.
  • 00:22:51 Měl to rozprostřené
    přes celou branku.
  • 00:22:53 Pak najednou udělal: "au!"
    A odešel.
  • 00:22:58 To přišel pan Smoljak a říkal:
    "Prosím vás jestli hráč s č. 9
  • 00:23:03 bude stále takhle prudce střílet,
    tak my odjedeme a nebudeme hrát."
  • 00:23:18 My jsme to Bobovi Frýdlovi řekli,
    to byl hráč s č. 9.
  • 00:23:22 On tenkrát trénoval s brněnskou
    Kometou, s kluky,
  • 00:23:25 kteří hokej uměli hrát.
  • 00:23:27 Jemu to nepřipadlo,
    že prudce střílí.
  • 00:23:30 On vjel do té třetiny
    a znovu to vyšil.
  • 00:23:34 Smoljakovi to prolétlo kolem hlavy.
    Učesalo mu to tu hřívu a řekl:
  • 00:23:38 "Tak, a tím jsme skončili."
  • 00:23:48 Když jsem se ptal pana Borna,
    jací malíři jsou jeho srdci blízcí,
  • 00:23:56 tak se musím zeptat, jaké kapely
    a jaké hráče máš rád?
  • 00:24:01 Já jsem takový zvláštní případ.
  • 00:24:03 Já mám rád klasickou muziku
    i jazzovou.
  • 00:24:06 V jazzové oblasti to jsou
    od Charlie Parkera, Coltrana,
  • 00:24:10 Miles Davise, Desmonda.
  • 00:24:14 Je jich strašná síla.
  • 00:24:16 To jsou všichni slavní jazzmeni,
    kteří posunuli někam kořeny jazzu.
  • 00:24:20 Potom Chick Corea a další.
  • 00:24:23 Potom můj učitel a nejen můj,
    ale učitel všech českých jazzmenů
  • 00:24:29 a to byl Karel Velebný.
  • 00:24:32 S Karlem Velebným jsem hrál
    v SH Quintetu.
  • 00:24:36 To byl můj duchovní otec.
    Jeden z mých duchovních otců.
  • 00:24:39 Já jsem v té vážné hudbě
    měl druhého duchovního otce
  • 00:24:42 a tím byl Milan Munclinger,
    který byl vedoucí ARS Rediviva.
  • 00:24:48 Já jsem vždy říkal "Arš recidiva".
    To on se hrozně rozčiloval.
  • 00:24:51 On byl zasloužilý umělec.
  • 00:24:53 Já jsem říkal: "Zasouložilý umrlec
    Milan Munclinger
  • 00:24:57 a jeho Arš recidiva."
  • 00:25:00 Vážná muzika a hlavně
    Johann Sebastian Bach
  • 00:25:02 a Georg Philipp Telemann,
    to jsou skladatelé,
  • 00:25:05 kteří nikdy nebyli překonáni
    od toho baroka.
  • 00:25:08 Možná jako ti malíři
    od toho barokního období.
  • 00:25:12 Svým způsobem to byl vrchol
    civilizace
  • 00:25:14 a pak už to všechno upadalo.
  • 00:25:16 Současné věci jsou popmuzik.
  • 00:25:19 Už se to nedá poslouchat
    a tak se vracíme zpět.
  • 00:25:21 -Mělo by to jít také dopředu, ne?
    -Tak něco pro to udělej!
  • 00:25:25 -Já? Proč já?
    -Budoucí zasloužilý umělec.
  • 00:25:29 Zasouložilý umrlec?
  • 00:25:33 Jistě, ta doba se zase blíží,
    kdy se to bude dávat.
  • 00:25:36 Už ne.
  • 00:25:43 Abych tě s Láďou přesvědčil,
    že se to vrací,
  • 00:25:48 teď uslyšíš písničku,
    kterou nazpíval Robbie Williams.
  • 00:25:53 Je to pradávná píseň.
  • 00:25:55 Dnes se znovu vrací
    a mladíci ji zpívají rádi.
  • 00:25:58 Viď, mladíku!
  • 00:26:02 ZPĚV
  • 00:26:08 ZPÍVÁ ANGLICKY
  • 00:28:32 Pánové, která výstava vám utkvěla
    nejvíce v paměti?
  • 00:28:36 Mne nejvíce baví,
    když zahajuji výstavu.
  • 00:28:41 A to dělám
    jen nejbližším kamarádům.
  • 00:28:43 Těch zase není tolik.
  • 00:28:45 Když jsem zahajoval výstavu
    Vlastovi Zábranskému,
  • 00:28:49 kterého miluji, protože je to
    chlapec problémový,
  • 00:28:55 ale přesto velmi milý.
  • 00:28:56 Stejně jako Alois Mikulka,
    který je z dalších Brňáků,
  • 00:29:02 které si považuji.
  • 00:29:05 Jsem rád, že tyto dvě jména
    zmiňujete, jsou to moji kamarádi.
  • 00:29:08 S Vlastou Zábranským, kterému jsme
    říkali mistr konfrontace,
  • 00:29:15 to bylo vždy úžasné.
  • 00:29:16 Jeli jsme z výstavy z Prahy do Brna
    a zastavili jsme u motorestu,
  • 00:29:20 kde nebylo nic moc.
  • 00:29:23 Vlastík má takový zvláštní
    způsob mluvy.
  • 00:29:26 On mluví překotně
    asi takto...
  • 00:29:32 Málo mu je rozumět.
  • 00:29:34 Přišli jsme k motorestu
    a on měl žízeň.
  • 00:29:37 Říkal: "Máte tak něco jako
    tak, tak jako vodečka?"
  • 00:29:43 Ta paní tak na něho koukala.
  • 00:29:47 "Jestlipak tak nějak to pití?"
  • 00:29:49 Já jsem říkal, že pan Zábranský
    chce něco na pití, nějaký alkohol.
  • 00:29:53 A ona říkala: "My tady máme jen
    takové dárkové lahvičky.
  • 00:29:58 Takové ty malinké.
    Peprmintky, vodku a tak.
  • 00:30:03 -Říkal: "Kolik jich máte, vodeček?"
    -"Máme jich tady 27."
  • 00:30:10 "Tak mi to zabalte."
  • 00:30:14 Já jsem mu říkal Leonardo da Vinci
    současnosti.
  • 00:30:18 Stalo se, že když tady byl
    Gorbačov se svojí manželkou,
  • 00:30:21 tak si paní Raisa vybrala
    jeho obraz.
  • 00:30:23 Dostala to jako dárek.
  • 00:30:26 Oni s těmi obrazy vyzdobili
    hotel Praha, kde oni bydleli
  • 00:30:29 a ona si ho odvezla.
  • 00:30:31 Vlasta ten obrázek ale věnoval
    národní galerii.
  • 00:30:35 Oni ho z národní galerie
    přemístili tam.
  • 00:30:37 On se tam šel podívat
    a obraz nikde.
  • 00:30:39 On si stěžoval.
    Kde jako ten obrázek je?
  • 00:30:44 Oni říkali, že ho má Gorbačov.
  • 00:30:48 "Když jsem ho dal
    do národní galerie,
  • 00:30:50 tak jak to, že ho má Gorbačov?
    Ať ho vrátí."
  • 00:30:52 A napsal dopis na ÚV.
  • 00:30:55 Ať ho okamžitě vrátí, protože
    to byl obraz věnovaný národu
  • 00:30:58 a ne aby šel do Moskvy.
  • 00:31:01 Oni odpověděli, že je to dárek.
    Tak on napsal Gorbačovovi.
  • 00:31:04 Napsal, že jeho manželka odvezla
    obraz a ať ho vrátí.
  • 00:31:09 Ona mu odepsala, že se jí líbí
    a že by ho chtěla.
  • 00:31:14 On jí odepsal, že ho musí vrátit,
    že ho uloupila.
  • 00:31:19 Ona ten obraz poslala zpět
    a napsala mu,
  • 00:31:23 že přesto si ho váží
    a ten obraz že by chtěla.
  • 00:31:26 On jí napsal: "Jako každý máte
    možnost mě navštívit v mém ateliéru
  • 00:31:29 Stojanova ulice číslo 8
    od 16 hodin."
  • 00:31:39 Co se týče Lojzy Mikulky,
    také to bylo zajímavé.
  • 00:31:42 My jsme instalovali výstavu
    tady v Praze.
  • 00:31:44 Tam byly dvě dámy
    a měly perziánový kožich.
  • 00:31:48 Ony si to obhlížely a říkaly,
  • 00:31:52 že by mu za ten obraz
    daly spoustu peněz.
  • 00:31:54 On říkal: "Já bych se vás rád
    zeptal,
  • 00:31:56 vy chodíte často po výstavách?"
    "Ano, my chodíme často."
  • 00:32:01 Já bych se vás zeptal,
    tak trochu mě to trápí,
  • 00:32:04 nekrade se tady na těch výstavách?"
  • 00:32:07 On měl o to opravdu strach.
  • 00:32:10 Když jsme instalovali tu výstavu,
    tak tam byl obrázek,
  • 00:32:14 kde byla koňská hlava
    a miska plná slív.
  • 00:32:18 Jedna ta slíva chyběla
    a ten kůň se tak díval,
  • 00:32:24 jakože ví, kde je.
  • 00:32:27 Mně se ten obrázek moc líbil.
  • 00:32:30 Já jsem vždy chtěl mít od Lojzy
    nějaký obraz doma.
  • 00:32:34 To ale nešlo.
    On nedá, neprodá.
  • 00:32:37 "To ještě musím domalovat
    a ještě tady malinko..."
  • 00:32:42 Přišel malíř Jirka Slíva
    a protože se ten obraz jmenoval
  • 00:32:48 Kůň a slívy, tak říkal,
    že ho musí mít.
  • 00:32:51 Že ho nemůže mít nikdo jiný,
    že je to pro něho.
  • 00:32:54 Lojza udělal osudovou chybu a řekl:
    "Ne, ten jsem už věnoval Mirkovi."
  • 00:33:00 Já jsem se moc potěšil.
  • 00:33:03 Když jsme tu výstavu likvidovali,
    tak jsem si ten obrázek sundal.
  • 00:33:09 On říkal: "Počkej, co s tím?"
    "Vždyť jsi mi ho dal."
  • 00:33:12 "To je malý formát,
    to já musím ještě domalovat."
  • 00:33:17 Nakonec mi ten obrázek nechal.
    Mám ho doma.
  • 00:33:20 "Kůň a slívy" u nás visí.
    Slíva mi to dodnes vyčítá.
  • 00:33:24 Pan Born zavzpomínal
    na Lojzu Mikulku
  • 00:33:27 a Vlastu Zábranského.
  • 00:33:30 Teď bychom se mohli trochu
    věnovat Karlovi Velebnému.
  • 00:33:33 To byla obrovská persóna
    nejen jazzu, ale hudby vůbec.
  • 00:33:36 Karel Velebný vymyslel
    nejen Cimrmana,
  • 00:33:39 ale spoustu muzikantských
    průpovídek.
  • 00:33:42 "První stará folklorní písnička,
    která se zmiňuje o jazzu."
  • 00:33:48 Všichni říkali: "Kterou myslíš?"
  • 00:33:52 "Žežuličko, kde jsi byla,
    džez tak dlouho nekukala?"
  • 00:33:55 Takových průpovídek měl spoustu.
  • 00:33:58 Když šel spát, tak říkal:
    "Dobrou moč!"
  • 00:34:02 Na shledanou.
    Říkal: "Na schovávanou."
  • 00:34:06 Na to si člověk zvykne
    a potom říká:
  • 00:34:08 "Na schovávanou,
    ať se vám dobře vejde."
  • 00:34:13 Potom měl "Poluce pážete".
  • 00:34:15 Toho musel za bolševika
    přejmenovat na "Paže pážete".
  • 00:34:18 Poluce, to se nesmělo.
    To bylo tabu. To nevím proč?
  • 00:34:21 Krásný název je: "Předčasně
    zmeškaný vlak."
  • 00:34:26 -To je takové duchaplné.
    -Mohl bys nám z toho něco zahrát?
  • 00:34:29 Klidně.
  • 00:34:31 To by bylo zajímavé,
    když na Karla Velebného vzpomínáme.
  • 00:34:49 Nebudu dlouho zdržovat,
    ale funguje to.
  • 00:34:57 Měli jste nějaké koníčky,
    nesouvisející s tím,
  • 00:35:02 co je náplní vašeho života?
  • 00:35:05 Když jsem přijel po válce r. 45
    v 15 letech do Krkonoš,
  • 00:35:10 tak jsem věděl, že miluji zimu,
    hory a celou tu atmosféru.
  • 00:35:17 Když jsem se svým spolužákem
    chodil za války lyžovat tam,
  • 00:35:24 kde je dnes televize,
    tam se říkalo na rasovně,
  • 00:35:27 protože tam byla rasovna.
  • 00:35:29 Byl tam také dokonalý
    lyžařský terén.
  • 00:35:32 Neupravovaný.
  • 00:35:34 Jak ten sníh napadl,
    tak se tam jezdilo.
  • 00:35:36 Jeden pán, daleko starší
    než jsme byli my,
  • 00:35:41 kterým nám bylo 14 let,
    sjel dolů a tam byla jeho dáma.
  • 00:35:45 Řekl: "Milostivá,
    tady je to jako v Garmiši."
  • 00:35:48 Od té doby jsem věděl, že chci
    vidět Garmisch-Partenkirchen.
  • 00:35:53 Naštěstí jsem ho viděl
    několikrát.
  • 00:35:56 Cestování, to miluji.
  • 00:35:59 Protože vždy z toho něco udělám,
    nějaké kresby.
  • 00:36:03 Patří to k takovému sbírání něčeho.
  • 00:36:12 Jako lidi sbírají známky,
    tak já sbírám dojmy z cest.
  • 00:36:16 To je pěkné, že potvrzujete to,
    na co se mě lidé ptají.
  • 00:36:21 Kde berete historky,
    které vyprávíte?
  • 00:36:24 Vymýšlíte si to?
    Je to pravda, není to pravda?
  • 00:36:26 Je to pravda,
    život to přináší.
  • 00:36:28 Když vy přijdete na Kavčí hory...
  • 00:36:32 Hele, další příběh.
    Někomu pípá telefon.
  • 00:36:35 Všichni vědí, že do divadla
    se telefon brát nemá.
  • 00:36:39 Ale je to tak,
    dnes už nosíme telefon s sebou.
  • 00:36:42 Zprávička: "Tak co,
    jaký je Donutil?"
  • 00:36:46 "Zatím nic moc. Born dobrý,
    Stivín také docela jde.
  • 00:36:52 Když říkáte o Kavčích horách
    jak jste tam lyžoval,
  • 00:36:57 tak my jsme tam také jeli
    s jedním režisérem autem
  • 00:37:00 a on v té době měl nějakou
    poslaneckou tendenci.
  • 00:37:05 Teď nás zastavil policajt
    a kontroloval ho.
  • 00:37:08 On říkal, že nemá u sebe občanský
    průkaz, že má jen poslanecký.
  • 00:37:14 Policajt mu říkal: "Jo tak ty jsi
    poslanec?"
  • 00:37:17 On říkal: "Netykejte mně!"
  • 00:37:19 "Hele, jsi poslanec,
    tak ti budu tykat.
  • 00:37:21 Ty vymýšlíš ty zákony
    a sám je budeš porušovat?
  • 00:37:24 Ty blbečku jeden."
  • 00:37:28 Napařil mu 2 800 korun.
  • 00:37:36 Potom jsme spolu jeli do města,
    tam jak je Perlovka a Skořepka,
  • 00:37:40 tyhle proslavené ulice.
  • 00:37:43 On tam měl zaparkované auto
    a říkal: "Kdyby mi dali ještě botu,
  • 00:37:51 tak už by mi nic nescházelo."
    Samozřejmě, že tam byla.
  • 00:37:58 Já jsem volal na policajty
    a říkal jsem:
  • 00:38:01 "Prosím vás, kdybyste byli tak
    laskaví a sundali mu to dolů.
  • 00:38:04 On je nemocný, hlava ho bolí,
    v životě tu nestál, prachy nemá,
  • 00:38:10 včera přišel o všechno,
    vykradli ho."
  • 00:38:13 Oni říkali: "Už toho nechte,
    my mu to sundáme,
  • 00:38:16 ale musí zaplatit 300 korun
    manipulační poplatek."
  • 00:38:18 "Ono by bylo dobré, kdyby ani
    ten poplatek nemusel platit.
  • 00:38:22 On je na tom opravdu mizerně.
    A dnes má migrénu."
  • 00:38:25 "No tak dobře, normálně bych mu dal
    pokutu 2 000 korun."
  • 00:38:30 A on do toho: "Jak, pokutu
    2 000 korun?"
  • 00:38:36 "Tady je takové rozpětí
    900 až 2 000 korun."
  • 00:38:38 "Proč já bych měl mít zrovna
    tu horní sazbu?"
  • 00:38:43 "Protože já vám mohu dát jakoukoli.
    Od 900 až do 2 000 korun."
  • 00:38:46 "No právě, že mi to můžete dát
    od 900 do 2 000 korun.
  • 00:38:50 Ale vy mi dáváte
    rovnou tu nejvyšší."
  • 00:38:52 "Já vám nic nedávám.
    Pan Donutil vás tady zachránil."
  • 00:38:55 "Mne to nezajímá, řekl jste 2 000.
    To kvůli tomu, že jsem poslanec?"
  • 00:39:00 "Jo, vy jste poslanec?!"
    A bylo to tady podruhé.
  • 00:39:11 Můj kamarád, který je Američan,
    mi řekl:
  • 00:39:15 "V kolik máš zítra zkoušku?"
    Řekl jsem že v 10 hodin.
  • 00:39:18 "Tak já tě odvezu do divadla."
    Řekl jsem si, že je to příjemné.
  • 00:39:22 Přijede pro mě,
    zaveze mě do divadla.
  • 00:39:24 Přijel. Ráno v 9 hodin před domem
    Harley.
  • 00:39:29 Motorka nádherná.
  • 00:39:31 Řekl jsem: "Copak si myslíš,
    že mohu s tebou na tom jet?"
  • 00:39:34 On měl připravenou helmu.
    Tu mně narazil.
  • 00:39:39 Vypadal jsem v tom úžasně.
    Nasadili jsme si helmy a jeli jsme.
  • 00:39:46 Přijeli jsme k divadlu.
    On říkal: "Kudy tam chodíte?"
  • 00:39:50 Já jsem volal: "Prosím?"
    Protože on na mě stále řval.
  • 00:39:53 Cestou na nás lidi mávali,
    protože si mysleli,
  • 00:39:56 že se točí nějaká žertovná scéna.
  • 00:39:59 Přijeli jsme k divadlu
    a tam kluci nosili kulisy.
  • 00:40:02 Byly tam otevřené dveře
    a to vede až na jeviště.
  • 00:40:06 On až tam dojel.
  • 00:40:08 Vyklopil mě.
    Kolegové tam stáli.
  • 00:40:10 To byl první Harley
    na jevišti Stavovského divadla.
  • 00:40:14 To je blázen, tenhle člověk.
  • 00:40:17 On jezdí do Mariánek
    a jezdí bez helmy.
  • 00:40:19 Říká: "Všechny mouchy
    už jsem ochutnal."
  • 00:40:24 Má tam policajta,
    má ho takhle nastaveného.
  • 00:40:28 Ten už ho stopuje a on sahá
    do kapsy a vytahuje 1 000 korun.
  • 00:40:36 Říká: "Jako obvykle, pane!"
  • 00:40:40 Jak je to u tebe s těmi koníčky?
  • 00:40:43 Ada říká, že rád sbírá.
    Já také rád sbírám.
  • 00:40:46 Rád sbírám píšťaly, flétny
    a různé věci,
  • 00:40:50 do kterých se dá foukat a hrát.
  • 00:40:52 Takových těch věcí mám spoustu.
    Fléten a hudebních nástrojů.
  • 00:40:56 Občas sportuji, ten tenis
    a teď jezdím na kole.
  • 00:41:00 To je taková zvláštní disciplina.
    Všichni jezdí na kole.
  • 00:41:04 Mojí touhou je mít v autě
    takové vysunovací
  • 00:41:09 a každého cyklistu srazit.
    To je moje touha.
  • 00:41:19 Zmínili jste tady krásnou
    lidovou písničku
  • 00:41:21 a možná, že by bylo výborné,
    udělat tady ojedinělý tah na závěr,
  • 00:41:26 kdybyste vy dva zazpívali
    k poctě pana Karla Velebného
  • 00:41:31 "Žežuličko kde jsi byla?"
    To by se mi moc líbilo na závěr.
  • 00:41:35 Jak ono to správně je?
  • 00:41:38 ZPÍVÁ
  • 00:41:40 Žežuličko kde jsi byla,
    džes tak dlouho nekukala,
  • 00:41:42 kuku..., kuku..., kuku...!
  • 00:41:44 Teď s panem Bornem dohromady
    a bude to úplně dokonalé.
  • 00:41:47 To nevím, nevím.
  • 00:41:49 -Můžeme z toho udělat melodram.
    -Vy to jenom parlandujte.
  • 00:41:53 Tak asi.
  • 00:41:57 Předehra.
  • 00:42:06 To už je dlouhá předehra.
  • 00:42:10 -A teď ten zpěv.
    -To já jsem zpíval, v duchu.
  • 00:42:13 ZPĚV
  • 00:42:15 Žežuličko kde jsi byla,
    džes tak dlouho nekukala.
  • 00:42:17 Kuku..., kuku..., kuku...!
  • 00:42:21 A za stálého kukání končí
    dnešní pořad Na kus řeči.
  • 00:42:26 Skryté titulky:
    Iva Méhešová

Související