iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 4. 2012
15:50 na ČT2

1 2 3 4 5

8 hlasů
2174
zhlédnutí

Sto let Skauta

Pásmo věnované stému výročí založení organizace

49 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Medailonek Heleny Illnerové a Jaroslava Čvančary

  • 00:00:07 kteří věří, že život ve službě
    má nějaký smysl,
  • 00:00:11 no a proto se teď budeme bavit
    o dobrovolnictví,
  • 00:00:14 a to jednak se Šimonem Pánkem,
    ředitelem Člověka v tísni,
  • 00:00:17 -ahoj Šimone
    -ahoj
  • 00:00:19 a s Martinem Hnykem,
  • 00:00:20 který je členem občanského sdružení
    Pro Arte Beuronensis,
  • 00:00:24 také koordinátorem programu
    Akce příroda a Hnutí Brontosaurus
  • 00:00:27 a editorem Skautského století.
  • 00:00:29 -Ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:00:30 Skauti už 100 let pracují s pojmem,
    který se jmenuje dobrý skutek.
  • 00:00:34 Co je to dobrý skutek, Šimone?
  • 00:00:38 Tak já myslím, že ta definice
    přesná není tak důležitá,
  • 00:00:41 důležité je to, že člověk pomůže,
  • 00:00:44 aniž by za to očekával
    nějakou protihodnotu,
  • 00:00:46 tak úplně nejjednodušším způsobem
    bych to nazval,
  • 00:00:50 a může to být drobnůstka
  • 00:00:52 a může to být něco, co je
    pravidelné, složité, a tak dále,
  • 00:00:56 ale všechno to stačí k vyplnění
    políčka modrého života,
  • 00:00:59 což by každý skaut
    měl každý den vyplnit.
  • 00:01:03 To znamená něco, co člověk dělá
    nezištně a zároveň tím pomáhá.
  • 00:01:07 -Vnímáš to stejně, Martine?
    -Určitě.
  • 00:01:10 A vždycky je velmi dobré,
    když za tím dobrým skutkem
  • 00:01:13 je i dobrý pocit pro toho,
    kdo ten dobrý skutek dává.
  • 00:01:17 Zatímco na západ od našich hranic
  • 00:01:18 je dobrovolnost braná prostě
    jako součást normálního života,
  • 00:01:23 tak u nás přece jenom se k tomu,
    řekla bych, prokousáváme.
  • 00:01:27 Ale jak moc pracně,
    to je vlastně otázka pro vás.
  • 00:01:30 Bohužel v dnešní době náhled
    společnosti, aspoň to je můj názor,
  • 00:01:33 je, že dobrovolnictví není
    normální,
  • 00:01:36 a musíme, nebo v současné době
    se to dobrovolnictví znova rodí,
  • 00:01:40 což je na jednu stranu
    vlastně hrozně špatně
  • 00:01:44 a na druhou je to dobře,
  • 00:01:45 že se vůbec jakoby k tomu
    dobrovolnictví vracíme.
  • 00:01:49 A bohužel ani mezi skauty
  • 00:01:51 to dobrovolnictví není úplnou
    samozřejmostí.
  • 00:01:55 Co tě přivedlo k té myšlence,
  • 00:01:56 že mezi skauty to není úplně běžná
    myšlenka, dobrovolnictví?
  • 00:02:00 Máš nějakou zkušenost?
  • 00:02:01 Když vzpomenu na minulých
    prázdninách
  • 00:02:05 na roverském táboře Naděje,
  • 00:02:07 tak jsme vedli diskusi
    na téma konzumní život
  • 00:02:11 a jak se vlastně vymanit z toho
    chlívku pro ty prasátka,
  • 00:02:15 tak pak jsme ještě měli
    takovou menší diskusi o tom,
  • 00:02:19 co tak kdo dělá.
  • 00:02:21 A i skautům přišlo velmi zvláštní,
  • 00:02:24 že třeba Beuronské kapli věnuji
    stovky, tisíce hodin ročně,
  • 00:02:30 nic za to nemám,
    a přišlo jim velice zvláštní,
  • 00:02:33 že to může člověk dělat
    jen pouze pro dobrý pocit,
  • 00:02:37 pouze pro to, že v návštěvní knize
    vidí:
  • 00:02:39 "Děkujeme vám za akci,
    velice se nám líbila.
  • 00:02:42 Velice rádi přijdeme znovu."
  • 00:02:44 Ona už teď ta kaple začíná vypadat
    velmi krásně,
  • 00:02:47 takže už se máte de facto
    čím chlubit.
  • 00:02:49 Člověk v tísni ve spolupráci
    se skauty
  • 00:02:51 se zase může pochlubit
    školami v Africe.
  • 00:02:54 -Kolik už jich stojí, Šimone?
    -12 a jsou to každoročně 1-2 školy,
  • 00:03:00 které se postaví vlastně díky
    té veřejné sbírce
  • 00:03:03 Postavme školu v Africe,
    kde vybírají i skauti.
  • 00:03:06 A před lety jsme se na tom
    domluvili,
  • 00:03:09 že tohleto budeme dělat společně.
  • 00:03:10 Kolik skautů, Šimone,
    pracuje pro Člověka v tísni?
  • 00:03:13 Dá se to nějak spočítat?
  • 00:03:15 Je jich hodně. Je jich hodně,
    jsou to většinou lidé,
  • 00:03:18 kteří jsou schopni se dobře
    postarat sami o sebe,
  • 00:03:21 a to i v těch výjimečných
    podmínkách.
  • 00:03:23 Když někdo umí prostě
    tábořit v lesích,
  • 00:03:25 tak se zorientuje lépe
    i v té Africe,
  • 00:03:30 než někdo, kdo neopouští
    vytopený byt anebo penzion.
  • 00:03:35 Když někdo umí uvařit pro družinu,
    tak si umí uvařit právě i na misi.
  • 00:03:40 Jsou to lidé, kteří jsou zvyklí
    dobře pracovat v týmu,
  • 00:03:43 protože prostě z kolektivu
    ze skauta
  • 00:03:46 jsou zvyklí spolupracovat
    nějakým způsobem.
  • 00:03:49 Hodně těch lidí má v sobě
    nějakou odvahu,
  • 00:03:52 a pak samozřejmě,
  • 00:03:54 protože to všechno, co jsem
    jmenoval, je potřeba,
  • 00:03:55 přesto u nás pracují lidé, kteří
    jsou i sociálně nějak specifičtí.
  • 00:04:01 A to jsou lidé, kteří mají silnější
    sociální cítění,
  • 00:04:04 což je věc, kterou třeba vlastně
    skaut svým členům vštěpuje,
  • 00:04:08 takže já bych to neodhadl,
    ale rozhodně třeba mezi vedením,
  • 00:04:12 mezi výraznými postavami
    za posledních 10 let,
  • 00:04:16 bych řekl, že třeba nejmíň polovina
    těch lidí má zkušenost ze skauta,
  • 00:04:19 takže vlastně hrozně moc.
  • 00:04:22 Kdy se tobě nejvíc,
  • 00:04:23 řekněme úplně v té praktické části
    práce u Člověka v tísni,
  • 00:04:28 hodily skautské zkušenosti?
  • 00:04:30 Určitě v organizační rovině,
  • 00:04:33 protože organizování pomoci
    někam do světa
  • 00:04:36 ve velmi krátkém čase,
  • 00:04:38 to je svým způsobem krizové řízení
    a je to trochu podobné tomu,
  • 00:04:42 když prostě máte vést tábor 40 dětí
    a začne pršet,
  • 00:04:46 a teď se musí všechno
    řešit najednou, a tak dále.
  • 00:04:49 Takže ty organizační zkušenosti,
  • 00:04:51 které člověk někdy od 12-13 let
    začal sbírat prostě ve skautu.
  • 00:04:56 No a pak si myslím, že se mi
    to hodně hodilo
  • 00:04:59 spolu se zkušenostmi z cestování,
    s tím, že se prostě člověk nebojí.
  • 00:05:04 Nebojí se nových věcí,
    nebojí se toho, jak obstojí,
  • 00:05:07 nebojí se toho, kde bude spát,
    co bude jíst,
  • 00:05:10 protože na to byl zvyklý už jako
    dítě, že to není to hlavní,
  • 00:05:13 a tím pádem mu zůstává možná
    víc času na tu práci,
  • 00:05:16 není unaven z toho, že je prostě
    v podmínkách,
  • 00:05:19 kde není kde se umejt,
    jídlo je velmi jednoduché,
  • 00:05:23 v noci je zima a mrzne.
  • 00:05:25 Umí se prostě zachumlat do spacáku,
    protože to zná ze zimních výprav,
  • 00:05:30 a tohle všechno samozřejmě
    pak pomáhá.
  • 00:05:33 Občas se nám stane, že s námi začne
    pracovat někdo,
  • 00:05:36 kdo je v zásadě velmi schopný,
    výkonný, je to třeba manažer,
  • 00:05:39 a pak přijede a tyhlety jakoby
    nekomfortní věci - zima,
  • 00:05:45 to, že tam není ta teplá sprcha
    každý den, a tak dále,
  • 00:05:48 tak toho člověka hrozně jakoby
    to otravuje, možná až oslabuje,
  • 00:05:54 že prostě nemá to,
    na co je ze života zvyklý.
  • 00:05:57 Martine, ty jsi pomáhal
    spoluzachraňovat
  • 00:06:01 nádhernou kapli v teplickém
    gymnáziu.
  • 00:06:04 Mluvil jsi o dobrovolnictví.
  • 00:06:07 Jak je těžké vlastně vysvětlit
    těm ostatním, že když člověk...
  • 00:06:12 tvým vrstevníkům, začal jsi
    v šestnácti, teď je ti 21,
  • 00:06:15 že když člověk udělá něco dobrého,
  • 00:06:17 a v případě té kaple je to skutečně
    běh na extrémně dlouhou trať,
  • 00:06:21 že se ten dobrý pocit nakonec
    dostaví v člověku jako takovém?
  • 00:06:26 Bohužel je to dneska tak, že říct:
  • 00:06:30 "Pojďte s náma dělat něco,
    třeba zachraňovat tu kapli,
  • 00:06:35 nebudete z toho mít žádné peníze",
    tak velmi málo lidí na to slyší.
  • 00:06:39 Takže trochu propojit to samotné
    dobrovolnictví
  • 00:06:42 třeba s tím zážitkovým programem,
    pak na to ty lidi slyší,
  • 00:06:45 což v podstatě dělá i skaut, že má
    velký důraz na zážitkový program.
  • 00:06:54 S tím dobrovolnictvím
    to je hrozně zajímavé.
  • 00:06:55 Já jsem nedávno o tom někde mluvil
  • 00:06:58 a říkal jsem, že to je dědictví
    komunismu, že si nechceme pomáhat,
  • 00:07:03 nebo že tady není
    to dobrovolnictví,
  • 00:07:04 a dostal jsem docela za uši,
    několik emailů s příkladem na to,
  • 00:07:09 že za komunismu se přece dobrovolně
    leccos dělalo.
  • 00:07:11 A od té doby o tom přemýšlím
    a říkám si,
  • 00:07:15 že to bylo takové to nedobrovolné
    dobrovolnictví,
  • 00:07:19 a že ta pachuť, si myslím,
    vlastně tady zůstala.
  • 00:07:21 Protože jak je možné, že v Německu,
    v Holandsku,
  • 00:07:24 prostě v okolních státech
  • 00:07:26 je dobrovolnictví v desítkách
    procent běžnější, než tady u nás,
  • 00:07:31 než za těch minulých 40 let?
  • 00:07:33 Je tam možná takovej
    ten skepticismus až cynismus Čechů,
  • 00:07:39 který prostě pochází hluboko
    z historie a Češi řeknou:
  • 00:07:41 "Vždyť je to stejně na nic!",
    že jo. "To nemá cenu."
  • 00:07:44 Ale já myslím, že proti tomu
    je třeba jít.
  • 00:07:46 Já myslím, že možná,
    jak říkal Martin,
  • 00:07:49 že dobrovolnictví se teprve
    znovuobnovuje tady ve společnosti,
  • 00:07:54 a že pořád člověk musí jít
  • 00:07:57 možná i trochu proti jakoby zvědavě
    ironickým otázkám lidí kolem:
  • 00:08:03 "Proč to děláš? Proč radši nejdeš
    s náma do kina, na fotbal?
  • 00:08:08 Proč radši neděláš něco pro sebe?
    Co ti to přináší?"
  • 00:08:12 A není to jednoduchý někdy.
  • 00:08:14 Jak na to odpovídáš ty, když prostě
    se tě zeptají, proč to děláš?
  • 00:08:19 Kde bereš to sebevědomí,
    že to umíš říct?
  • 00:08:23 Vím, že to, co dělám, má smysl.
  • 00:08:27 Ten pocit, že já se za to můžu
    vlastně pochválit,
  • 00:08:30 nebo ne pochválit, ale říct si:
  • 00:08:32 "Teď jsi udělal dobrou věc,
    jen tak dál!", tak asi to.
  • 00:08:37 Když bych měl někde pracovat
  • 00:08:41 a bylo by to proti mému
    přesvědčení,
  • 00:08:45 tak bych to asi nedělal,
  • 00:08:46 i kdyby mi nabízeli
    třeba úplně krásnej plat,
  • 00:08:50 každej tejden dovolenou na Havaji,
    tak to asi ne.
  • 00:08:54 Já to znám, protože občas za mnou
    přijde
  • 00:08:56 někdo z kolegů v Člověku v tísni,
    zvláště z těch mladších, a říká:
  • 00:09:00 "Mě se pořád lidi ptaj,
  • 00:09:01 proč pracuju pro tu neziskovou
    organizaci,
  • 00:09:03 proč nejdu do byznysu, do reklamy,
    někam,
  • 00:09:06 a pro mě je těžký jim to vysvětlit.
    Jak to vysvětluješ?"
  • 00:09:09 A já říkám: "Já říkám vždycky
    to samý,
  • 00:09:11 že to je pro mě důležitější,
    než prostě jak ten plat vypadá,
  • 00:09:14 protože nakonec pocit ze života
    je důležitější."
  • 00:09:18 Martin Hnyk a Šimon Pánek
    o dobrovolnictví.
  • 00:09:21 Jeden mimo jiné za společnost
    Pro Arte Beuronensis,
  • 00:09:25 tedy obecně prospěšnou společnost
    a Šimon za Člověka v tísni.
  • 00:09:29 Chlapi, děkuju vám. Díky!
  • 00:09:30 -Děkujem.
    -Na shledanou.
  • 00:09:39 Tak jenom to jméno známe
    v podstatě.
  • 00:09:42 Pracovala v Akademii věd,
  • 00:09:44 a že byla Světluška
    po válce.
  • 00:09:47 To víme taky. A teď se jí totiž
    musíme zeptat na to ostatní,
  • 00:09:52 proto sem taky jdeme.
  • 00:09:55 Ahoj. Já jsem Helena.
    Ahoj. Nazdar.
  • 00:09:58 -Dobrý den.
    -Ahoj.
  • 00:09:59 -Musíte mi taky říct jméno, ahoj.
    -Ester.
  • 00:10:01 -Ester, a ty?
    -Emílie.
  • 00:10:02 -A ty?
    -Janek.
  • 00:10:04 Ahoj, Janku. Tak jo!
  • 00:10:06 -A ten největší?
    -Prokop.
  • 00:10:09 Tady nastupujeme
    a jdeme na výlet na Sněžku.
  • 00:10:12 Já jsem tahle žížala na konci.
  • 00:10:14 Pak už jsem nikdy takováhle žížala
    nebyla.
  • 00:10:16 A vedle stojí moje nejlepší
    kamarádka,
  • 00:10:18 ta se jmenovala Slůně
    a doteďka žije.
  • 00:10:22 Jmenuje se Janka Outratová
    a doteďka jsme velký kamarádi.
  • 00:10:26 A to je to právě, když se s někým
    stane člověk kamarád,
  • 00:10:28 dokud je tak mladej, tak to vydrží.
  • 00:10:32 Já jsem se chtěl zeptat, jak jste
    se do toho skautu dostala?
  • 00:10:35 Jestli vás k tomu nějak rodiče
    přinutili?
  • 00:10:38 No, že by mě zrovna přinutili,
  • 00:10:41 nebo že by mě tam přitáhli
    přivázanou na provaze, tak to ne,
  • 00:10:45 ale to bylo krátce po válce,
  • 00:10:48 tak to samozřejmě byli všichni
    takoví jako nadšení,
  • 00:10:51 skončila 2. světová válka.
  • 00:10:53 A já jsem měla tatínka, kterej
    se zrovna vrátil z koncentráku,
  • 00:10:57 a tatínek si myslel, že bych měla
    se sestrou někam chodit.
  • 00:11:00 A maminka dobře znala ten oddíl,
    kam jsem chodila, ta Sluníčka.
  • 00:11:05 A mně se to strašně líbilo.
    Měli jsme pokřik:
  • 00:11:09 "Sluníčka se jmenujeme,
    skautským světem putujeme,
  • 00:11:11 na cestu si svítíme,
    dobro, krásu vidíme."
  • 00:11:14 -A máte vy nějaký pokřiky?
    -Máme. -Máš?
  • 00:11:17 Tak řekni jakej vy máte pokřik.
  • 00:11:20 "Máme rády lesy, vody,
    neleknem se nepohody.
  • 00:11:22 Stonožky jsme veselé
    a přírody přátelé."
  • 00:11:25 No, to máte ale moc hezkej pokřik!
  • 00:11:26 "Amazonky jako květ,
    projdou spolu celý svět,
  • 00:11:29 máme rády přírodu..."
  • 00:11:32 Á, já jsem hrozně zblblá,
    já si to ani nepamatuju!
  • 00:11:35 "Ve svornosti, v kázni, síle
    provedeme my své cíle.
  • 00:11:38 Na obzoru čas je náš,
    budoucnost jsme, mladá stráž."
  • 00:11:44 A když jsem sama měla děti,
  • 00:11:46 tak jsem jim chtěla dopřát
    něčeho podobného,
  • 00:11:49 že založím oddíl, a že tomu oddílu
    dám jméno Sluníčka,
  • 00:11:54 jako se jmenoval oddíl,
    do kterého já jsem chodila,
  • 00:11:57 a že je povedu ke stejným hodnotám,
    jako jsem byla vedena já,
  • 00:12:03 když jsem byla takhle malá.
  • 00:12:06 Já se jmenuju Helena
    a oni mi říkali napřed Helenka,
  • 00:12:10 ale potom jednou, když jsme měli
    rozcvičku a cvičili jsme,
  • 00:12:13 běhali jsme po louce
    a měli jsme na nohou holiny,
  • 00:12:17 a já jsem těma nohama vykopávala
    a vykopla jsem tu svoji holinku,
  • 00:12:23 že letěla přes celej potok
  • 00:12:25 a ještě někam se mi schovala
    do křoví,
  • 00:12:27 tak mi potom všichni říkali
    Holínka.
  • 00:12:28 Tak jsem měla přezdívku Holínka.
  • 00:12:31 -A ty máš taky přezdívku, viď?
    -Skokan.
  • 00:12:35 Ty máš přezdívku Skokan?
  • 00:12:36 A pak už tady vlastně
    žádnou přezdívku nikdo nemá?
  • 00:12:39 -Já jo, já mám Dodo.
    -A ty máš Dodo?
  • 00:12:42 Jednou jsme vám udělali
    hroznou věc.
  • 00:12:44 Já jsem chtěla, aby je to bavilo,
  • 00:12:47 tak jsem si vzala v práci
    takový pinzety.
  • 00:12:51 Víte, co je pinzeta?
    Víte, co je pinzeta, že jo.
  • 00:12:54 Tak jsem nabrala pinzety,
    nabrala jsem igelitový pytlíky
  • 00:12:59 a každý družině jsem dala
    víc pytlíků,
  • 00:13:02 dala jsem jim ty pinzety
    a řekla jsem,
  • 00:13:05 ať sbíraj po lese různý,
    teď nevím, jak to říct,
  • 00:13:11 asi hovínka nebo něco takovýho,
  • 00:13:14 prostě co z těch zvířátek vypadne,
  • 00:13:16 a ať to potom, měli jsme tam knihy,
    tak ať to podle toho určej.
  • 00:13:22 No, a co se potom stalo?
  • 00:13:24 Tak ony vám přišly ty družiny,
    měly spoustu pytlíků.
  • 00:13:28 Ty pytlíky byly prostě plný
    těch různých hovínek,
  • 00:13:31 a než jsem něco řekla,
  • 00:13:33 tak ty družiny to takhle rozsypaly
    na ten jídelní stůl
  • 00:13:37 a začly těma pinzetama
    se v tom hrabat
  • 00:13:40 a vybírat podle těch obrázků,
    čemu to tak asi odpovídá.
  • 00:13:45 Ale v tý době zrovna přišla
    do toho tábora, a to bylo hrozný,
  • 00:13:48 nějaká doktorka.
    To byla hygienička,
  • 00:13:52 to vám jistě něco řekne,
    když přijde hygienik na tábor,
  • 00:13:55 a teď bylo před obědem.
  • 00:13:57 Ona měla pocit, že ucítí,
    jak tam něco vaříme,
  • 00:13:59 což možná ucítila,
  • 00:14:01 ale na tom jídelním stole takhle
    byly vysypaný
  • 00:14:04 zaječí bobky a jelení trus,
  • 00:14:08 a prostě co vás tam napadne,
    co tam ty děti našly,
  • 00:14:11 tak to jsme měli na tom.
    Tak to jsme měli velkej průšvih.
  • 00:14:17 Když potom už jsem byla hodně velká
    a už potom byla doba,
  • 00:14:22 kdy odsud odcházeli ti komunisti,
    po tom roce 1989,
  • 00:14:27 tak chtěli lidi, abych šla napřed
    dělat místopředsedkyni
  • 00:14:32 takový velký organizace,
    která se stará o vědu,
  • 00:14:36 a ta se jmenuje Akademie věd,
  • 00:14:38 a teďko tam byla spousta lidí,
    co to měli dělat.
  • 00:14:42 A teď všech se ptali:
    "Tak jaký vy máte zkušenosti?
  • 00:14:44 Co už jste někdy řídil
    nebo řídila?"
  • 00:14:48 A když přišla řada na mě,
  • 00:14:50 tak jsem si nemohla na nic takovýho
    vzpomenout,
  • 00:14:52 protože ani jsem nic takovýho
    nedělala,
  • 00:14:54 protože jsem před rokem 1989
    nemohla, a já jsem říkala:
  • 00:14:59 "Víte, já si myslím,
    že já řídit umím."
  • 00:15:02 A oni říkali: "A proč si myslíte,
    že zrovna vy řídit umíte?"
  • 00:15:05 A já jsem říkala: "Já jsem řídila
    takovejch táborů skautskejch,
  • 00:15:09 a všecky dobře dopadly,
    tak já myslím, že řídit umím."
  • 00:15:13 Tak oni mě zvolili a pak jsem se
    stala i tou předsedkyní.
  • 00:15:17 Já myslím, že klišé žádný,
  • 00:15:20 já myslím, že možná, když někdo
    je už starší a nosí široký klobouk
  • 00:15:24 a nevím, jestli se ty klobouky
    ještě nosej,
  • 00:15:26 někdy mi to připadá maličko
    úsměvný, že jo,
  • 00:15:29 a někdy to může být třeba
    i určitý trvání na tom,
  • 00:15:32 aby vždycky byl ten stejnokroj,
    a tak dále.
  • 00:15:35 Víte, to je dáno zase generačně,
  • 00:15:38 protože my jsme potom vyrůstali
    v tom,
  • 00:15:43 že jakýkoliv stejnokroj,
  • 00:15:44 protože člověk viděl samé pionýry,
    a tak dále,
  • 00:15:47 tak neměl k tomu příliš chuti.
  • 00:15:50 A najednou, když se nemuselo
    nosit nic,
  • 00:15:52 tak třeba byl člověk
    docela spokojený.
  • 00:15:56 Víš, dneska si každej myslí,
    z rodičů třeba,
  • 00:15:59 že důležitý je,
    aby to dítě jelo někam,
  • 00:16:01 kde třeba se naučí hrát tenis,
    anebo kde bude jezdit na koni,
  • 00:16:05 anebo kde se bude mluvit anglicky.
    To vůbec není tak důležitý.
  • 00:16:09 Důležitý je naučit se kamarádit
    se s lidma, chovat se,
  • 00:16:13 bejt férovej a navzájem si pomáhat,
    přebírat zodpovědnost,
  • 00:16:19 prostě to jsou všechno
    strašně důležitý věci.
  • 00:16:23 Já myslím, že bejt skautem
    je trošku maličko něco jinýho,
  • 00:16:28 než jen umět uzlovat
    a umět dobře třeba tu morseovku.
  • 00:16:35 Já myslím, že to nejpodstatnější
    je být dobrý kamarád,
  • 00:16:40 vyznávat slušnost, vyznávat pravdu,
    mít rád lidi okolo,
  • 00:16:46 umět žít v přírodě, umět se radovat
    z tý přírody, být zodpovědný.
  • 00:16:51 Já bych vám chtěl poděkovat
  • 00:16:53 a předat vám skautskej šátek
    100 let českýho skautingu.
  • 00:16:57 No to seš moc hodnej!
    To mi udělalo obrovskou radost!
  • 00:17:01 100 let českého skautingu,
    to je krásnej šátek!
  • 00:17:03 Jestli můžu, tak já si ho dám.
    Mám z toho velkou radost.
  • 00:17:08 Je krásnej, děkuju!
  • 00:17:10 -Já ti teda dám taky šátek.
    -Děkuju vám.
  • 00:17:13 Tak, hezky ti to upravím...
  • 00:17:15 -Skauti dávaj nad.
    -Nad, jo? -No, skauti dávaj nad.
  • 00:17:19 Máš pravdu. To by nebylo hezký
    pod tím límečkem,
  • 00:17:22 tak abys to měl hezky.
  • 00:17:25 -Konečně nosí šátek, jak se má!
    -Jak to? Mně se zamotávaj.
  • 00:17:29 Ne, nezamotávaj se.
    To zamotáváš jenom ty.
  • 00:17:32 -Já to zamotaný neznám.
    -Takhle, jak to máte teďko vy.
  • 00:17:36 -To jsem pochopila.
    -Tak je to špatně.
  • 00:17:38 -Tak je to špatně jo?
    -Ne.
  • 00:17:40 Hele, víš co? Já myslím,
    že tohle je hezkej šátek.
  • 00:17:42 -Ahoj.
    -Děkuju.
  • 00:17:44 Tak ať se ti v tom daří.
    Moc ti přeju štěstí.
  • 00:17:46 Helena Illnerová, Holínka
    a Brouček, skautka, přírodovědkyně,
  • 00:17:53 bývalá předsedkyně Akademie věd.
  • 00:17:57 A skauti 61. střediska Vítkov.
  • 00:18:06 Zajímavé je, kolik osobností
    historie i současnosti
  • 00:18:08 se hrdě hlásí ke své skautské
    příslušnosti.
  • 00:18:11 Tak třeba Keith Richards, kytarista
    skupiny Rolling Stones,
  • 00:18:15 Nelson Mandela, nositel
    Nobelovy ceny za mír,
  • 00:18:18 fotbalista David Beckham,
    Paul McCartney, Barack Obama,
  • 00:18:22 režisér Stephen Spielberg,
    kosmonaut Neil Armstrong,
  • 00:18:25 Tony Blair, Bill Clinton,
  • 00:18:28 a z našich uveďme alespoň
    Josefa Reslera Ořovského,
  • 00:18:31 aktivního sportovce, který se
    s Guthem- Jarkovským
  • 00:18:33 zasloužil o to, že jsme se
    v roce 1912 zúčastnili
  • 00:18:37 olympijských her
    jako samostatná země.
  • 00:18:40 Nebo Jan Smudek, dodnes nedoceněný
    hrdina protinacistického odboje,
  • 00:18:44 lékař, profesor Josef Charvát,
  • 00:18:48 Adolf Opálka, jeden z účastníků
  • 00:18:49 bojové akce proti Reinhardu
    Heydrichovi.
  • 00:18:53 A ze současných osobností uveďme
    alespoň režiséra Sašu Gedeona
  • 00:18:57 a herce a zpěváka Matěje Rupperta.
  • 00:19:01 Citujme Václava Havla, který měl
    skautskou přezdívku Chrobák:
  • 00:19:05 "Rád vzpomínám na dobu,
  • 00:19:07 kdy jsem se svým skautským oddílem
    také sjížděl řeky
  • 00:19:10 a prožíval podobná dobrodružství.
  • 00:19:12 Vím, co vše pro vás skauting
    znamená a raduji se z toho,
  • 00:19:16 že jeho myšlenky jsou stále
    aktuální a oslovují mladé lidi.
  • 00:19:20 Skrze pestrý program,
    který skauting nabízí,
  • 00:19:23 získáváte dobré návyky pro život
    ve společnosti
  • 00:19:26 a svou další činností
    jí prokazujete nezištnou službu.
  • 00:19:30 Naše země takové občany potřebuje."
  • 00:19:38 Tak, ke 100 letům skautingu jsme se
    sešli v takovémto obsazení -
  • 00:19:44 pan doktor Tomáš Řehák
    a pan doktor Karel Wolf.
  • 00:19:50 Já myslím, že jsme skauti,
    takže bysme si měli tykat
  • 00:19:54 a pozdravit se skautským pozdravem.
  • 00:19:57 -Ahoj.
    -Tak ahoj.
  • 00:19:59 Já jsem si kromě teda
    dnešního tohodle oděvu,
  • 00:20:03 který mám z roku 1968,
    přinesl i dva klobouky.
  • 00:20:06 Jeden klobouk je můj, skautský,
    a druhý klobouk je mého tatínka,
  • 00:20:11 který jsem teda teď našel
    na chalupě,
  • 00:20:14 kde tady vypadá to, že to bylo
    původně výrobní číslo,
  • 00:20:17 ale já jsem si řekl,
    že to je možná datum 1589
  • 00:20:22 a chtěl jsem tvrdit, že skaut začal
    už v roce 1589.
  • 00:20:27 Tak mě to tak napadlo,
  • 00:20:28 myslíte si, že nějaká určitá
    tradice Husovy pravdomluvnosti,
  • 00:20:33 Žižkova vojenství nebo humanismu
    Komenskýho,
  • 00:20:38 byly obsaženy ve skautu?
  • 00:20:41 On ten skaut nevznikl
    ve vzduchoprázdnu, že jo.
  • 00:20:44 Samozřejmě Baden-Powell
    a potom u nás Svojsík
  • 00:20:47 navazovali na nejrůznější
    myšlenkový proudy,
  • 00:20:51 možná nejenom zrovna to husitství
    a tyhle věci, ale to není jako...
  • 00:20:59 Skauting je úžasnej objev,
    ale nevzniknul z ničeho,
  • 00:21:02 je v tom kus Rousseaua
    a je v tom kus dalších.
  • 00:21:06 -A je tam ten Hus?
    -(Vzdech)
  • 00:21:10 Možná trošku určitě jo.
  • 00:21:13 Já si myslím, že skauting je
    v podstatě jakási společnost,
  • 00:21:17 který před těmi 100 lety
    ten Svojsík dal to jméno
  • 00:21:23 a od té doby to žije jako zajímavá
    a velmi dobrá skupina lidí.
  • 00:21:32 Dnešní naše diskuse má být o tom,
  • 00:21:34 co nám vlastně přinesl skaut
    do dalších životů.
  • 00:21:37 Můžete říct, jestli teda
    vaše nějaká činnost
  • 00:21:42 je ovlivněná tím skautingem?
  • 00:21:44 U mě určitě, protože já jsem
    do skautskýho oddílu chodil
  • 00:21:48 poměrně dlouhá léta,
    chvilku jsem ho i vedl,
  • 00:21:53 vedl jsem samozřejmě i družinu.
  • 00:21:55 To bylo vlastně v 90. letech?
  • 00:21:59 Do toho mladšího, do těch Vlčat,
  • 00:22:01 tam jsem chodil jakoby před 89.
  • 00:22:03 a později jsem se vlastně
    přehoupnul...
  • 00:22:06 -To byl tajný skaut teda?
    -To byl tajný skaut,
  • 00:22:08 protože v té době jsem samozřejmě
    nevěděl,
  • 00:22:10 že jsem chodil do skautského
    oddílu,
  • 00:22:12 tehdá jsem chodil do turistického
    oddílu,
  • 00:22:14 kde jsme chodili cvičit
    do tělocvičny,
  • 00:22:18 ale pak vlastně během těch
    oddílových schůzek,
  • 00:22:22 anebo výletů během víkendů
    jsme jezdili do přírody
  • 00:22:25 a vlastně to byl skauting,
  • 00:22:27 ale my jsme si mysleli,
    že to je turistický oddíl.
  • 00:22:30 No, u mě to bylo ještě složitější.
  • 00:22:32 Já jsem se do toho narodil,
    protože můj dědeček...
  • 00:22:37 -Jako s šátkem?
    -No, už skoro z porodnice.
  • 00:22:39 Ne, můj dědeček byl jeden
  • 00:22:41 z nejbližších Svojsíkových
    spolupracovníků
  • 00:22:42 a jeho nástupce ve funkci
    náčelníka.
  • 00:22:45 Jeho oba synové, takže můj táta
    a můj strýc,
  • 00:22:48 byli skauty velmi aktivními,
    táta byl v náčelnictvu,
  • 00:22:52 takže já jsem do toho
    tak nějak veplul.
  • 00:22:56 Už jako malý dítě jsem samozřejmě
    o skautech věděl
  • 00:22:58 a já jsem chodil teda
    do ilegální pražský Osmnáctky.
  • 00:23:01 Tam se otevřeně mluvilo o tom,
    že je to skautskej oddíl,
  • 00:23:04 ale tam byly jenom prověřený děti
    z velmi prověřených rodin.
  • 00:23:08 Ale to trvalo asi jenom 3 roky,
    a pak jsem měl dlouhou pauzu
  • 00:23:13 a vrátil jsem se k tomu vlastně
    až v dospělosti.
  • 00:23:15 Jinak já jsem aktivní skaut
    dodneška,
  • 00:23:17 já ještě dneska jsem skautskej
    činovník, vedu lesní školu.
  • 00:23:21 Nedělám už s dětma,
    ale dělám s vedoucíma,
  • 00:23:24 učím na kurzech a takovýhle věci.
  • 00:23:28 Vlastně v zaměstnání jsem se dostal
    tak trochu,
  • 00:23:31 protože já jsem vyhrál konkurz,
  • 00:23:33 a když jsem se pak po letech ptal,
    čím jsem ho vlastně vyhrál,
  • 00:23:35 tak mi řekli,
  • 00:23:36 že se na poslední chvíli
    rozhodovali mezi dvěma lidma,
  • 00:23:39 a pak to dali mně, protože si
    přečetli v životopise,
  • 00:23:42 že jsem skaut, tak řekli,
    že od toho snad jako neuteču.
  • 00:23:45 Já jsem teda od toho neutekl,
    v tom zaměstnání už jsem od...
  • 00:23:49 To je to ředitelství knihovny?
  • 00:23:51 Já jsem nezačal jako ředitel,
  • 00:23:52 ale nastoupil jsem
    do Městský knihovny v Praze,
  • 00:23:54 kde funguju už 20 let,
    teď to v květnu bude 20 let,
  • 00:23:58 a považuju to za nejspokojenější
    období svého života.
  • 00:24:02 Ředitel knihovny musí vést knihovnu
    jako oddíl?
  • 00:24:07 Jsou tam nějaký podobný momenty?
  • 00:24:10 Já myslím, že základní principy
    toho, co to znamená vést ty druhý,
  • 00:24:13 ty jsou univerzální,
  • 00:24:14 takže si myslím, že když člověk
    dva roky rádcuje družinu,
  • 00:24:19 tak už ví o vedení víc, než řada
    absolventů některých vysokých škol,
  • 00:24:22 kde se to přednáší.
  • 00:24:23 Managementu, že jo?
  • 00:24:25 No, jasně, to je management
    v kostce, vést družinu.
  • 00:24:27 Musím říct, že to je asi jeden
    z největších přínosů,
  • 00:24:29 který má skautování pro dospělýho
    a dospívajícího,
  • 00:24:33 že se dostane k takovým věcem.
  • 00:24:35 -Musí jednat s lidma, že jo?
    -Týmová práce, jednání s lidma,
  • 00:24:38 vedení, organizování, prostě
    to jsou manažerský dovednosti,
  • 00:24:42 vžitý v každodenním...
    Prostě "Learning by doing"
  • 00:24:45 mají skauti jako základní metodu.
  • 00:24:49 Je pravda, že já tyhle osobní
    zkušenosti
  • 00:24:51 mám teda taky úplně perfektně
    konkrétní,
  • 00:24:55 protože tehdejší kamarád Štěpán
    mně v roce 1999 oznámil:
  • 00:25:03 "Hele, Karle, musíme vyrazit
    na to mezinárodní setkání",
  • 00:25:07 ne skautů a skautek,
    ale roverů a rangers.
  • 00:25:10 Už nám je 24 a další setkání
    bude až zase za X let,
  • 00:25:15 a to už nebudeme patřit
    do týhle věkový skupiny.
  • 00:25:18 Musíme tam jet ten příští rok,
    v tom roce 2000.
  • 00:25:22 A tak já jsem šel do tohoto
    projektu,
  • 00:25:26 vytvořili jsme kontingent
    českých roverů a rangers.
  • 00:25:31 -A kde to bylo?
    -Bylo to v Mexiku.
  • 00:25:34 A vlastně ta skupina těch 20 kluků
    a holek
  • 00:25:37 měla vytvořit prezentaci
    českýho Junáka-skauta,
  • 00:25:41 a samozřejmě Prahy
    a Český republiky.
  • 00:25:45 Takže jsme se velmi pravidelně
    scházeli
  • 00:25:47 a tvořili vlastně ten obrovskej
    projekt.
  • 00:25:50 A mně se líbí, já jsem dostal
    za úkol,
  • 00:25:53 abych zorganizoval pro nás,
    jakoby 20 roverů a rangers,
  • 00:25:57 ubytování u skautských roverů,
  • 00:26:01 u mexických roverů
    právě v Mexico City.
  • 00:26:06 A to byl v plenkách právě email,
    takže já jsem sednul k internetu
  • 00:26:09 a začal jsem hledat jednotlivý
    konkrétní skauty v tom Mexico City.
  • 00:26:15 Takže jsi je nestopoval v lese,
  • 00:26:17 ale stopoval jsi je na tom
    internetu.
  • 00:26:19 To je nová doba, že jo!
  • 00:26:21 A opravdu jsem našel těch 20 lidí,
    u kterých jsme potom bydleli.
  • 00:26:25 A v tu chvíli,
  • 00:26:26 nebo teď si uvědomuju,
    že v tu chvíli
  • 00:26:29 jsem v sobě objevil organizační
    schopnosti,
  • 00:26:31 který dodnes využívám v organizaci
    festivalu Kolem světa,
  • 00:26:35 který pořádám.
  • 00:26:36 A to je co? Můžeš to přiblížit?
  • 00:26:39 Cestovatelský festival Kolem světa
    vlastně vzniknul proto,
  • 00:26:42 že jsem byl v Mexiku se skautama,
    to je naprosto geniální geneze,
  • 00:26:47 protože před rokem 2000
  • 00:26:49 jsem nikdy v životě nebyl
    v zahraničí, za velkou louží,
  • 00:26:52 v uvozovkách na expedici,
    na nějakým velkým výletu,
  • 00:26:55 a s těma skautama mě to
    obrovsky bavilo.
  • 00:26:58 Proběhnul vlastně ten skautský
    tábor v Mexico City
  • 00:27:01 a pak jsme vyrazili na obhlídku
    okolí - Mayských památek,
  • 00:27:05 Guatemaly a tak dále,
  • 00:27:06 no a najednou mě ta cizí kultura,
    ta příroda fantastická,
  • 00:27:11 tak obrovsky vtáhla dovnitř,
    že když jsem se vrátil,
  • 00:27:15 tak jsem každýmu potřeboval
    sdělovat svoje zkušenosti
  • 00:27:18 a své zážitky.
  • 00:27:19 Byl jsem tím tak fascinovanej,
    že jsem každýmu říkal,
  • 00:27:23 že jsem byl na expedici v Mexiku.
  • 00:27:26 A postupně vlastně jsem různě
    objížděl skupiny lidí,
  • 00:27:30 nebo i kulturní domy se svým
    vyprávěním o tom,
  • 00:27:33 jaká je cizí kultura v Mexiku
    a Guatemale
  • 00:27:37 a jaký byl ten náš skautský tábor.
  • 00:27:39 No, a postupně se kolem mě začala
    nabalovat skupina lidí,
  • 00:27:42 kteří měli podobné zážitky
    z jiných zemí.
  • 00:27:46 A teď vlastně dávám ty cestovatele
    dohromady
  • 00:27:48 a pořádám cestovatelský festival
    Kolem světa,
  • 00:27:51 kde se vlastně prezentují
    jiní cestovatelé.
  • 00:27:54 A pak napíše knížku a my ji budeme
    půjčovat v knihovně.
  • 00:27:57 A tím se to všechno propojuje.
  • 00:27:59 No, a pak o tom budeme hovořit
    před obrazovkami, že jo.
  • 00:28:03 A taková poslední otázka,
  • 00:28:05 myslíte si, že skauting stále
    v týhle době,
  • 00:28:09 která, jak jsme už říkali,
  • 00:28:10 je propojená tím světem internetu
    a tak, má smysl?
  • 00:28:14 Tak možná právě v tom...
  • 00:28:17 On ten skauting to měl v sobě
    vždycky,
  • 00:28:18 ale teď je to mnohem naléhavější,
    než jindy, a to je opravdovost.
  • 00:28:24 Já když sleduju generaci
    svých synů,
  • 00:28:27 jak prožívají všemožná virtuální
    dobrodružství,
  • 00:28:31 tak si člověk uvědomí,
    jak je strašně důležitý,
  • 00:28:33 aby ho opravdu bolely ty záda
    z toho batohu,
  • 00:28:36 a aby opravdu měl puchejř na noze,
  • 00:28:37 a aby opravdu měl ruce ulepený
    od smůly,
  • 00:28:40 a pak aby opravdu si večer sednul
    u toho ohně
  • 00:28:42 a mlčel s lidma, se kterýma
    není blbý mlčet,
  • 00:28:45 protože to je doopravdy,
  • 00:28:47 a protože ten les doopravdy voní
    a ty záda doopravdy bolej
  • 00:28:50 a je to všechno na vlastní kůži.
  • 00:28:52 Je to v podstatě i o tom setkávání
    těch lidí, kdy člověk...
  • 00:28:56 V dnešní době ta komunikace
    je opravdu jenom přes mobil,
  • 00:29:00 přes internet a další sociální
    sítě,
  • 00:29:04 ale ta opravdovost toho setkání
    tváří tvář s těma kamarádama,
  • 00:29:09 kdy to přátelství se vyvíjí
    dál a dál
  • 00:29:12 a pak se člověk v budoucnu s těma
    mladýma klukama zase potkává,
  • 00:29:17 tak je hrozně důležitý.
  • 00:29:18 A já myslím, že taková ta poctivost,
    ty dobrý skutky,
  • 00:29:23 dobrej skutek prostě za počítačem
    horko těžko člověk udělá.
  • 00:29:26 Takže, je jaro, pojďme dělat
    dobré skutky
  • 00:29:31 a ať nás teda bolí záda!
  • 00:29:34 -Už se těším.
    -Jo.
  • 00:29:36 -Díky.
    -Ahoj. -Ahoj.
  • 00:29:48 Na léta klukovský si často
    vzpomínám,
  • 00:29:53 na první skautskej slib,
    na jeho krásný slova.
  • 00:29:57 A v duchu s bráchou
    zas pod stanem usínám,
  • 00:30:01 skončil den v táboře
    a do tmy houká sova.
  • 00:30:06 V 2. polovině 50. let
  • 00:30:08 opět se zaměřila Státní bezpečnost
    na naši rodinu,
  • 00:30:12 takže u nás velice často docházelo
    k nočním prohlídkám.
  • 00:30:17 Otec byl zatýkán
  • 00:30:18 a mezitím bratr byl povolán
    do základní vojenské služby,
  • 00:30:23 a tam se stalo,
  • 00:30:25 že jednou s kamarády měli nějaké
    povídání protistátní,
  • 00:30:32 no a bratr byl exemplárně odsouzen
    na 2 roky do vězení,
  • 00:30:39 do tábora Vojna.
  • 00:30:42 A protože jsem měl bratra
    velice rád, tak jsem to nesl těžce.
  • 00:30:47 V té době jsem četl hodně
    Foglarovky,
  • 00:30:49 tak jsem jednak pátral po tom,
    zda Jaroslav Foglar žije,
  • 00:30:56 a taky po všem,
    co se týkalo skautingu.
  • 00:30:58 Chodil jsem v bratrově skautským
    kroji, byť mně byl velký,
  • 00:31:05 no a když jsem se potom dozvěděl,
    že byl odsouzen
  • 00:31:09 a byli jsme taky na jedné jediné
    návštěvě tam u Příbrami,
  • 00:31:15 tak mě to velice těžce zasáhlo,
  • 00:31:17 takže jsem jednou přišel ke hrobu
    Antonína Benjamina Svojsíka
  • 00:31:24 a tady jsem jako dítě zhruba
    desetiletý přísahal,
  • 00:31:30 že takhle to nenechám.
  • 00:31:33 Lilie skautská, ohněm kalená,
  • 00:31:36 máme ji v sobě,
    v nás nikdy nezvadne.
  • 00:31:41 Dej Bůh, ať hvězda krví zbarvená
    už jednou provždy zapadne.
  • 00:31:50 Já jsem toho Jaroslava Foglara
    hledal,
  • 00:31:53 protože jsem nepochyboval o tom,
    že ty knížky, který čtu,
  • 00:31:56 že Rikitan je vlastně
    Jaroslav Foglar.
  • 00:31:59 Problém byl v tom, že jsem nevěděl,
  • 00:32:01 jestli žije někde v zahraničí,
    nebo je někde ve vězení,
  • 00:32:05 tak, jak ti skautští vůdci tehdy
    ještě v té době ve vězení byli.
  • 00:32:10 No, ale náhoda chtěla,
    že jsem asi za půl roku zjistil,
  • 00:32:15 že Jaroslav Foglar žije v ulici
    na Wilhelma Piecka,
  • 00:32:19 což je dnešní Korunní 16,
    a několik měsíců jsem tam docházel.
  • 00:32:26 A ve 3. patře mně otevřela
    starší paní, což byla maminka,
  • 00:32:31 a řekla mi: "No, tak přijďte
    tak za 14 dní."
  • 00:32:35 Já jsem řekl, že si chci jenom
    nechat podepsat knížku.
  • 00:32:39 No a za 14 dní jsem přišel
  • 00:32:40 a otevřel mi muž nikoliv
    dvoumetrový,
  • 00:32:44 ale daleko menší postavy,
    vzal mě dovnitř, povídali jsme si
  • 00:32:49 a výsledkem bylo, že asi za dva
    měsíce jsem dostal dopis,
  • 00:32:53 kterým jsem byl pozván na návštěvu
    klubovny do Radlic,
  • 00:32:59 kam jsem 17. prosince 1960 přijel
  • 00:33:04 a stal jsem se členem
    Foglarova oddílu,
  • 00:33:08 což ovšem vůbec nebyl skautský
    oddíl,
  • 00:33:11 podle jména, samozřejmě, to byl
    skaut velmi zakázaný tehdy.
  • 00:33:15 Mělo to hlavičku turistického
    oddílu,
  • 00:33:18 dokonce se to jmenovalo
    Turistický oddíl Dynamo Radlice,
  • 00:33:23 ale já jsem tehdy ještě neznalý
    tak úplně věci
  • 00:33:27 přišel ve skautským pásku
    s přezkou.
  • 00:33:33 No, a to bylo první, co mi Jestřáb,
  • 00:33:36 já jsem se ještě nejmenoval
    v tý době Jáček,
  • 00:33:38 to bylo asi až za 2 měsíce,
    a tehdy mi říkal:
  • 00:33:41 "Jarko, ale tohleto okamžitě
    sundej, ten pásek!"
  • 00:33:47 A pro mě to byl trošku šok.
  • 00:33:48 Jaroslav Foglar, takovej největší
    skaut všech skautů, a on říká:
  • 00:33:52 "Prosím tě, ty ten skautskej pásek
    sundej!"
  • 00:33:55 No tak jsem ho sundal,
    ale nebylo mi to příjemný.
  • 00:34:00 Hlavně, že jsem se stal
    teda členem.
  • 00:34:03 Jedním z nejčastějších tábořišť
    bylo vlastně Prokopský údolí.
  • 00:34:08 Toto místo se jmenovalo
    Skalní hřišťátko,
  • 00:34:11 to bylo jedno z X tábořišť,
  • 00:34:14 a zde jsme jezdili třeba dvakrát,
    třikrát do roka.
  • 00:34:19 A tady se hrály různý hry,
    který Jestřáb pro nás vymýšlel
  • 00:34:23 a někdy to byly docela
    i takový divoký hry.
  • 00:34:28 Vzpomínám na kluky, na Hanzyho
    a Mirka a Michala Beránka.
  • 00:34:33 Ten dokonce tady tehdy
    slézal tuto skálu.
  • 00:34:37 Nebo když jsme hráli hru, kde už
    nebylo jak toho Michala dostihnout,
  • 00:34:44 tak on prostě támhleten
    šílenej kaňon,
  • 00:34:47 nad kterým kroutím ještě dneska
    hlavou, tak on ho prostě přeskočil.
  • 00:34:52 Jestřáb přitom křičel: "Michale,
    za to seš vyloučen z oddílu!",
  • 00:34:56 protože se bál pochopitelně,
  • 00:34:58 ale Michala samozřejmě
    nikdy nevyloučil, že jo.
  • 00:35:07 Jaroslav Foglar hlavně
    pro mě znamenal,
  • 00:35:10 že jsem jím nebyl nikdy zklamaný,
  • 00:35:14 a to i třeba v době, kdy už jsem
    byl několik roků v oddíle
  • 00:35:19 a měli jsme třeba spolu
    i názorový rozepře.
  • 00:35:24 Názorový rozepře třeba na to,
    že já jsem vedl družinu
  • 00:35:27 a chtěl jsem, aby ta družina
    byla...
  • 00:35:32 až fundamentalisticky jsem ji vedl,
    tudíž jsem chtěl od těch kluků to,
  • 00:35:36 co třeba předepisovala přijímací
    zkouška, což je logický, že jo.
  • 00:35:41 A Jestřáb prostě mi bránil v tom,
  • 00:35:45 abych, když třeba někdo přijímačku
    neudělal,
  • 00:35:48 to znamená nesplnil všechny
    předepsaný záležitosti,
  • 00:35:53 včetně morseovky, semaforu,
  • 00:35:55 no tak jsem myslel, že proč takovej
    člověk má bejt v oddíle.
  • 00:35:58 A on: "Jáčku, to tak nesmíš brát!
    Musí bejt v oddíle.", a tak.
  • 00:36:03 On byl strašně hodnej a tolerantní.
  • 00:36:05 Já si myslím, že skaut mi nevzal
    nic, spíš mi dal,
  • 00:36:09 a třeba zrovna jsem jel dneska
    v metru a uvědomil jsem si,
  • 00:36:14 že většina lidí ve vagónu
    má batůžky, dnes velice módní,
  • 00:36:19 a prostě my jsme měli
    takovou zásadu,
  • 00:36:21 že když vstoupím do elektriky
    nebo do autobusu,
  • 00:36:26 že si prostě ten batůžek, co jsme
    jezdili na výlety, prostě sundám,
  • 00:36:30 abych uvolnil místo jiným,
    abych neotíral druhý.
  • 00:36:35 Prostě dneska jsou ty lidi
    v tomhletom trošku bezohledný.
  • 00:36:41 Já dodnes automaticky každej
    papírek strkám do kapsy
  • 00:36:45 a vůbec bych ho neodhodil,
  • 00:36:46 i tam, kde bych třeba viděl,
    že tam je spousta papírků.
  • 00:36:50 Tak ty lidi si nesou celý život
    určitý návyky, který jsou dobrý.
  • 00:36:57 Přestože jsem byl 7 roků
    činným členem Foglarova oddílu,
  • 00:37:03 a přesto, že jsem celý život
    obdivoval skauting,
  • 00:37:09 tak oficiálně jsem vlastně
    nikdy skautem nebyl,
  • 00:37:13 protože v době, kdy jsem chodil
    do Foglarova oddílu,
  • 00:37:16 tak jsme byli pod hlavičkou
    turistů,
  • 00:37:21 a v době, kdy se znovu skaut
    obnovil v roce 1968,
  • 00:37:26 tak to už jsem byl z oddílu venku.
  • 00:37:29 A i když jsem skautskou lilii
    nenosil oficiálně,
  • 00:37:33 tak jsem ji vždycky nosil
    ve svým srdci
  • 00:37:36 a myslím si, že skautem zůstanu
    do smrti.
  • 00:37:48 (klepání na dveře)
    Dále!
  • 00:37:52 Ke 100. výročí skautingu
    jsme se sešli ve sklepení,
  • 00:37:57 což je mi sympatické,
    v suterénní místnosti,
  • 00:38:00 a sešli se zde staří skauti
    Jirka Stránský, spisovatel
  • 00:38:05 a Roman Šantora, starý skaut.
  • 00:38:07 Vlastně všichni jsme skauti.
  • 00:38:09 Proč myslíte, že skaut, junák
  • 00:38:11 vadil jak komunistům,
    tak fašistům?
  • 00:38:14 No tak, ono toho vadilo víc,
  • 00:38:16 a ten skauting byl toho vlastně
    jakási esence,
  • 00:38:19 že skaut má bejt pravdomluvnej,
    čestnej,
  • 00:38:23 má pomáhat ostatním, a tak dále.
  • 00:38:25 Pomáhat ostatním, to chtěli
    komunisti taky.
  • 00:38:27 Jo, ale do hrobu!
  • 00:38:30 Já myslím, že kromě všech těchhle
    věcí to bylo i to,
  • 00:38:34 že oni chtěli mít tu mládež
    pod dozorem,
  • 00:38:36 a samozřejmě ten skauting,
    kterej byl takovej svobodomyslnej,
  • 00:38:39 tak nebyl ten, který by chtěl být
    pod dozorem
  • 00:38:42 těch komunistů, nebo těch nacistů.
  • 00:38:43 Takže to byla další věc,
  • 00:38:45 že oni cejtili, že ta mládež
    musí bejt někdo,
  • 00:38:48 koho si začnou vychovávat,
    Hitlerjugend-Němci, že jo,
  • 00:38:52 pionýři-komunisti,
    takže oni věděli,
  • 00:38:55 že jakmile by tam byl někdo jinej,
    kdo by na tu mládež měl vliv,
  • 00:38:58 tak je to pro ně problém.
  • 00:39:00 A proč si myslíte, že se v Čechách
    skauting tak uchytil?
  • 00:39:04 Proč se vůbec v Čechách uchytila
    třeba americká country?
  • 00:39:07 Je to takový zvláštní.
  • 00:39:08 Nikde jinde ve střední Evropě
    to není.
  • 00:39:11 Jako třeba jsou indický čajovny
    a americká country.
  • 00:39:14 Máme takový zvláštní specifikum
    v tomhle.
  • 00:39:17 Taky u nás jsou specifikum
    ty trampský osady a tak.
  • 00:39:22 No, to s tím souvisí.
  • 00:39:24 A já myslím, že my jsme
    středoevropská země bez moře,
  • 00:39:29 takže vždycky lákají ty věci,
    který nejsou.
  • 00:39:33 Když jsi byl v tom
    komunistickým lágru,
  • 00:39:35 tak třeba jako skauti
    drželi jste spolu?
  • 00:39:39 Vlastně jste si řekli, že jste
    skauti, nebo to byla náhoda?
  • 00:39:42 No, jednak jsme o sobě věděli,
  • 00:39:44 a hlavně, já nevím, jak bych
    to řekl, skauti se všude najdou.
  • 00:39:50 Takže jste se i zdravili třeba?
  • 00:39:52 To jsme neriskovali,
  • 00:39:54 protože byly vždycky tábory
    plný bonzáků,
  • 00:39:57 ale to nebylo třeba,
    tyhle vnější úkazy, víš,
  • 00:39:59 ty znaky nikdy nebylo
    třeba používat.
  • 00:40:01 -Tobě je teď 81 let?
    -No, bude. -Jo?
  • 00:40:06 Myslíš, že ti třeba ten skaut
    pomohl k tomu, přežít ten Jáchymov?
  • 00:40:12 No bezpečně, ale u mě to bylo
    zase trochu i tím,
  • 00:40:15 že jsem byl i fyzicky...
  • 00:40:17 Nemyslím od toho, já jsem
    reprezentoval na lyžích a takový,
  • 00:40:20 byl jsem fyzicky zdatnej,
  • 00:40:22 ale hlavně jsem dovedl odolávat
    přes tu duši, že jo,
  • 00:40:27 a to bylo díky tomu skautingu,
  • 00:40:29 že vlastně jsem na tom byl líp,
    než ti ostatní tím,
  • 00:40:36 že jsem takzvaně "věděl svý".
    Já nevím, jak bych to řekl.
  • 00:40:40 Ale ona je v tom ta kalokagatia,
  • 00:40:44 že ta tělesná odolnost potom jde
    s tou duchovní. Je to tak?
  • 00:40:48 Jistě. A hlavně je to taková
    věc u skautů v té výchově,
  • 00:40:53 už od toho dětství
    je výchova k tomu,
  • 00:40:57 aby se uměl rozhodnout sám za sebe,
  • 00:41:00 ne aby čekal na rozhodnutí
    někoho jiného.
  • 00:41:03 A to ti tam strašně pomáhalo,
  • 00:41:05 protože jsi musel bejt rozhodnutej,
    že buďto to vzdáš nebo to nevzdáš
  • 00:41:10 a hlavně jsem věděl skutečně,
    to je ten slogan skautskej,
  • 00:41:16 fakt jsi musel bejt připravenej!
  • 00:41:21 Já bych se ještě vrátil
    trochu do historie.
  • 00:41:23 Mezi skauty byla řada hrdinů,
    i za fašismu.
  • 00:41:28 Vy si na nějaký vzpomenete?
  • 00:41:30 Určitě třeba za války jednou
    z nejznámějších osobností
  • 00:41:33 byl domažlický skaut Jan Smudek,
  • 00:41:36 kterýmu se říkalo
    Nepolapitelný Jan,
  • 00:41:39 který vlastně na začátku války
    těm Němcům utekl,
  • 00:41:43 oni na něj vypsali do tý doby
    největší odměnu,
  • 00:41:47 která vůbec na koho
    v Československu,
  • 00:41:49 vlastně tehdejším protektorátu,
    byla vypsaná.
  • 00:41:52 -Jak na Divokým západě.
    -Přesně! Jako na Divokým západě.
  • 00:41:55 Ano, přesně tak. Takže do doby
    atentátu na Heydricha
  • 00:41:57 to vlastně byla největší odměna,
    myslím, že to bylo 150 tisíc tehdy,
  • 00:42:01 a jemu se i za pomoci těch
    dalších skautů podařilo utéct.
  • 00:42:05 Emigroval, nebo utekl do Anglie,
    kde lítal,
  • 00:42:09 pak se vrátil po válce
    a komunistům zase utekl.
  • 00:42:12 Takže ten Nepolapitelný Jan
    vlastně zůstal nikdy nepolapeným,
  • 00:42:17 ale bylo jich samozřejmě
    mnohem víc,
  • 00:42:20 kteří se tý odbojový činnosti
    věnovali.
  • 00:42:23 Přesně tak, Zpravodajská brigáda.
  • 00:42:25 -Říkalo se tomu zbojnická taky,
    že jo? -No. -ZB.
  • 00:42:29 Tak to byli kluci, mladý kluci
    z vodní Pětky.
  • 00:42:31 A kolik jim bylo let?
  • 00:42:33 Těm bylo tehdy tak kolem 15-16 let.
  • 00:42:35 Byli to mladý kluci
  • 00:42:38 a byla to jediná, co víme, skupina,
    která nebyla nikdy prozrazena.
  • 00:42:42 Nikdy nedošlo k tomu, že někdo
    z nich byl prozrazenej.
  • 00:42:46 Oni se postupně pak spojili
    s další skupinou,
  • 00:42:48 přejmenovali se na tu
    Zpravodajskou brigádu,
  • 00:42:50 které velel Veleslav Vál,
  • 00:42:53 kterýho komunisti potom popravili
    zase
  • 00:42:54 a výrazně zasáhli
    do Pražskýho povstání,
  • 00:42:58 tehdy už jich byly stovky
    a měli tam velmi silnej dopad.
  • 00:43:03 Franta Nepil dělal spojku,
    Budulínek.
  • 00:43:05 -Spisovatel?
    -No, jistě.
  • 00:43:07 My jsme spolu začínali v Pětce
    jako ve Vlčatech,
  • 00:43:09 ještě před válkou.
  • 00:43:11 -Jako spisovatelé? Ne, jako Vlčata.
    -Jako vlčata a bylo to hrozný,
  • 00:43:14 protože on byl už jako malej
    tlustej.
  • 00:43:16 Já jsem zapomněl někde spacák
  • 00:43:19 a on mě vzal k sobě do spacáku
    a málem mě udusil.
  • 00:43:24 Budulínek se mu říkalo.
  • 00:43:26 Ale těch skautů, který za války
    padli a jsou zdokumentovaný,
  • 00:43:29 tak bylo přes 600, a dalších
    samozřejmě tisíce bylo těch,
  • 00:43:34 který v tom odboji pomáhali
    a přežili tu válku,
  • 00:43:38 takže určitě pro ten skauting
  • 00:43:40 to byla velmi silná zkušenost
  • 00:43:43 a to zapojení těch skautů
    bylo velký.
  • 00:43:46 A byl nějakej oddíl, kterej přežil
    i tu dobu komunismu?
  • 00:43:48 Jo, velký množství. Tady příští rok
    oslavěj dva oddíly vlastně 100 let,
  • 00:43:55 a to je Pětka
    a Dvojka Foglarova,
  • 00:43:58 tak to jsou oddíly,
    který vysloveně fungovaly,
  • 00:44:01 jako že nikdy nepřestaly
    za těch 100 let fungovat,
  • 00:44:03 vždycky, jak za války, tak za
    komunismu fungovaly,
  • 00:44:05 ale těch oddílů, který fungovaly
  • 00:44:07 i v tom období především
    50.- 60.let, bylo víc.
  • 00:44:13 Nebylo jich tolik, ta doba
    70.- 80. let v tom byla volnější.
  • 00:44:18 Samozřejmě mnohem míň se používala
    symbolika,
  • 00:44:21 bylo to často velmi tajný...
  • 00:44:23 Takže ne třeba kroj?
  • 00:44:25 Byly oddíly,
    ale bylo jich velmi málo
  • 00:44:27 a velmi prověřený, řekněme,
    byli ty kluci,
  • 00:44:30 který třeba skládali
    tajný skautský sliby,
  • 00:44:32 třeba v 70. a 80. letech
    měli kroje tajný, a tak dál,
  • 00:44:37 ale už ten člověk musel do toho
    oddílu
  • 00:44:41 chodit delší dobu, samozřejmě,
  • 00:44:42 aby se vůbec dověděl,
    že ta možnost je, aby to tak bylo,
  • 00:44:45 protože samozřejmě ten režim
  • 00:44:47 to i v těch 70. a 80. letech
    pronásledoval
  • 00:44:50 a jakákoliv věc, kdy někde někoho
    odlapili se skautskou lilií,
  • 00:44:54 tak samozřejmě okamžitě
    měla nějakej dopad.
  • 00:44:57 -Ve škole a tak.
    -Hm.
  • 00:44:59 Tak my jsme taky ještě dožili
    pár let.
  • 00:45:02 To možná ještě souvisí trochu
    s věkem,
  • 00:45:04 že člověk kolem těch 12-15 let
    je tomu hodně otevřenej,
  • 00:45:08 a potom přijde teenagerovské období
    a ne všichni skauti zůstanou.
  • 00:45:13 Zůstane jim to v srdci,
    zůstane jim nějaký to společenství,
  • 00:45:16 ale už je třeba zajímá bigbít
    nebo underground, že jo.
  • 00:45:21 Ale fakt je ten, že my například
    v tom 68. roce jsme využili toho,
  • 00:45:25 že se to obnovilo,
  • 00:45:28 a založili jsme jako Pětkaři
    dva své oddíly,
  • 00:45:33 a ty děti vlastně se scházejí
    dodneška.
  • 00:45:38 Oni přes ty 70. léta,
  • 00:45:40 my jsme jako rodiče vlastně
    na to koukali jako blázni,
  • 00:45:44 protože oni zjistili,
    že se to snáší daleko líp,
  • 00:45:47 když jsou, jak říkají cowboyové,
    o sebe opřeni zády, že jo, víš?
  • 00:45:54 Ale v tom je, myslím,
    velkej vývoj toho skautingu,
  • 00:45:58 že to, co říkáš,
    tak byla pravda dřív.
  • 00:46:01 Dneska neustále vzrůstá počet
    těch kluků a holek,
  • 00:46:05 kteří tam zůstávají
    od patnácti vejš.
  • 00:46:08 To je věková kategorie, která
    vlastně neustále je pořád silnější,
  • 00:46:13 a protože si dokázali vymyslet
    program, kterej je baví,
  • 00:46:16 protože tam mají partu kamarádů,
  • 00:46:18 a protože tam můžou dělat
    i ten bigbít třeba,
  • 00:46:21 takže zatímco v tom 68., 69., 70.
  • 00:46:25 to byla především taková ta
    foglarovská doba toho chlapectví,
  • 00:46:29 bylo to jako pro tenhle věk,
  • 00:46:32 a ten program pro ty starší
    existoval velmi málo.
  • 00:46:35 V 70. a 80. letech už se začal
    vytvářet,
  • 00:46:38 byly tam tyhle party lidí.
  • 00:46:41 Já jsem psal vlastně povídky
    pro ty kluky,
  • 00:46:44 a oni z toho dělali hry.
  • 00:46:48 Ta jedna moje knížka vznikla
    z toho,
  • 00:46:51 že vlastně jsem jim vyprávěl,
  • 00:46:53 když jsem za těma dětma jezdil
    a byl jsem pak zavřenej,
  • 00:46:58 tak jsem to svýmu synovi posílal
    domů na pokračování, ty příběhy.
  • 00:47:02 A to vyšlo?
  • 00:47:05 To vyšlo. Jmenuje se to Perlorodky
    a je to už snad vyprodaný.
  • 00:47:07 Některý ty skautský oddíly
    to mají jako takovou,
  • 00:47:13 neříkám že Bibli, ale mají z toho
    takovej ten zdroj těch možností.
  • 00:47:19 Já jsem tohle napsal vlastně,
    bylo to jako výsledek toho,
  • 00:47:23 že jsem to posílal z kriminálu
    těm svejm dětem
  • 00:47:27 a ty chtěly, aby to spatřilo
    světlo světa i pro jiný.
  • 00:47:33 Takže tak to vzniklo.
  • 00:47:35 Jo, ale ten příběh je hodně
    silnej a krásnej.
  • 00:47:38 Tak závěrem, myslíte,
    že skaut má teď smysl?
  • 00:47:43 -No, já bych to dokonce zesílil,
    -že to bez něj nejde? -Tak.
  • 00:47:51 Protože ta doba je rafinovanější,
  • 00:47:53 a že víc bude potřeba
    tý zodpovědnosti
  • 00:47:56 a určitý i osobný statečnosti
  • 00:47:58 se ubránit tomuhle vagónu,
    kterej to kolem nás tlačí,
  • 00:48:03 ten střední proud.
  • 00:48:05 Ano, já jsem kdysi vzkázal
    českému Parlamentu,
  • 00:48:08 že by se měli pokusit, když
    odhlasovávaj pořád nějaký zákony,
  • 00:48:14 že by měli zkusit odhlasovat
    jako zákon skautskej zákon.
  • 00:48:22 To je hezký! Já myslím, že to je
    taková pěkná tečka, ne?
  • 00:48:26 -Tak kluci, tak ať jsme připraveni,
    ne? -Ano.
  • 00:48:30 -A naše děti taky.
    -No, musej!
  • 00:48:45 A teď mám pro vás jednu pozvánku.
  • 00:48:46 Od 21. března do 24. června 2012
  • 00:48:51 se v Muzeu hlavního města Prahy
    koná výstava
  • 00:48:54 Trochu lepší svět -
    Století skautingu.
  • 00:48:57 Sami pořadatelé o této výstavě
    napsali, že je to unikátní výstava,
  • 00:49:01 která se věnuje skautu jako celku.
  • 00:49:04 Já vím, Roberte, že vy jste
    na té výstavě byl.
  • 00:49:07 Byl jsem se podívat,
    neodolal jsem.
  • 00:49:08 Opravdu je tak unikátní, a čím?
  • 00:49:10 Je. Je. Vždycky skauti vystavovali
    o jedné epoše, o jedné osobnosti,
  • 00:49:14 o Rychlých šípech, o Foglarovi,
  • 00:49:16 o dobách, kdy byl skauting
    zakázaný,
  • 00:49:18 teď je to vlastně poprvé, co najdou
    lidi všechno na jednom místě.
  • 00:49:22 Je tam všechno, co se skautem
    souvisí, 100 let Junáka.
  • 00:49:25 Jak jeho historie,
    tak jeho současnost,
  • 00:49:27 připomenutí slavných osobností,
  • 00:49:29 všeho, co si vlastně lidé
    představují pod pojmem skaut,
  • 00:49:31 od podsadových stanů přes kroniky,
    po děti v krojích.
  • 00:49:36 Najdou tam úplně všechno.

Související