iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 4. 2014
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

37 hlasů
73541
zhlédnutí

Bít a nebít

Většina národa byla bita, a proto bije též, ale výjimek přibývá.

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Bít a nebít

  • 00:00:27 Měli jsme nádherné dětství.
    Rodiče nás opravdu měli rádi.
  • 00:00:33 My jsme byli tři kluci,
    já jsem nejstarší.
  • 00:00:37 Po třech letech jsme byli.
  • 00:00:39 A samozřejmě,
    když už jde o to trestání,
  • 00:00:42 byli jsme trestáni.
  • 00:00:44 Vždycky, samozřejmě,
    když jsem něco provedl,
  • 00:00:47 následoval trest.
    A často to byl trest výpraskem.
  • 00:00:54 To je trefný.
  • 00:00:56 Věříš tomu, že na stará kolena
    budeme na ty vejprasky
  • 00:00:59 rádi vzpomínat?
  • 00:01:01 Neříkám, že vzpomínám rád,
    ale...
  • 00:01:16 Babička byla v domácnosti,
    takže ta mě vychovávala,
  • 00:01:18 dohlížela na mě, krmila mě,
    rozmazlovala mě, řezala mě.
  • 00:01:22 Prostě nám tam na tý zdi
    visela ta plácačka na koberce
  • 00:01:25 a tam jsem věděl,
    jak funguje.
  • 00:01:29 Než, aby maminka řešila
    co a jak,
  • 00:01:30 tak věděla, že lžu
    a už v tu chvíli...a už přiletěla.
  • 00:01:33 Já třeba dostal přeskou od pásku,
    nebo páskem, nebo vařečkou.
  • 00:01:36 Já nevím,
    ty tělesný tresty...
  • 00:01:41 Když bylo potřeba
    v tom daném okamžiku vychovávat,
  • 00:01:43 tak když tam ležela vařečka...
  • 00:01:45 Ta vařečka, to prostě
    štípe jinak, než řemen.
  • 00:01:48 Ale tam nešlo o to,
    co bylo horší,
  • 00:01:51 prostě byl to trest,
    byl za něco, nebyl přehnanej,
  • 00:01:57 byl prostě jenom -
    aby to bolelo.
  • 00:02:00 To nebolí. V tý rodině.
  • 00:02:02 To všichni to chápou,
    že jsem někde překročil hranice.
  • 00:02:05 Že tady,
    když už je to fakt ta facka,
  • 00:02:09 tak je to opravdu to zatažení
    za tu brzdu,
  • 00:02:13 kde už jinak nejde.
  • 00:02:15 Já už to jako trest nebral,
    to se dělo denně,
  • 00:02:18 já jsem denně dostával,
    to bylo za blbost,
  • 00:02:23 za jakoukoliv blbost.
  • 00:02:27 Hele, nečum do toho hrnce,
    ještě není.
  • 00:02:29 (zvuk pohlavku)
    Máš umytý ruce?
  • 00:02:32 (zvuk pohlavku)
    Už to bylo.
  • 00:02:35 Poslední výprask jsem dostal,
    když mi bylo asi 13 let.
  • 00:02:39 Tenkrát jsme nějakému sousedovi
    provedli s kamarádem něco na kole.
  • 00:02:43 Už si to ani nepamatuju,
    co přesně.
  • 00:02:45 On si přišel stěžovat,
    myslím, že jsme mu ukradli
  • 00:02:48 ventilky od kola,
    nebo něco takového,
  • 00:02:51 nějakou takovouhle klukovinu.
    A dostal jsem tenkrát řemenem.
  • 00:02:54 Nebylo to poprvé,
    co jsem dostal řemenem,
  • 00:02:56 ale už dlouho předtím jsem
    nedostal.
  • 00:02:58 A to si pamatuju do dneška.
  • 00:03:01 Ale myslím si,
    že to bylo na místě.
  • 00:03:04 Když to dneska vidím,
    jak těm rodičům muselo být,
  • 00:03:06 když ten soused
    si přišel stěžovat.
  • 00:03:08 A měl pravdu, jo,
    no tak to bylo určitě v pořádku.
  • 00:03:18 Tenkrát jsem to viděl
    jako hrubou křivdu.
  • 00:03:23 Když to vidím dneska,
    tak bych to udělal stejně.
  • 00:03:26 Prostě protože ten dospělej člověk
    má jenom jedny nervy.
  • 00:03:30 A teď, když mu tam začne nějaký
    rozjívený děcko vyšilovat,
  • 00:03:35 no tak se musí nějak
    zpacifikovat.
  • 00:03:38 V tom dětství mi to přišlo tak,
    jako že ta máma nás mlátí,
  • 00:03:41 tak asi každý dítě
    mlátí doma nějaká máma.
  • 00:03:44 Protože jak jsem to měl doma,
    tak jsem si říkal,
  • 00:03:46 že venku je to asi to samý,
    že jo.
  • 00:03:59 Já bych vám teď dal
    takový prostor, chvíli,
  • 00:04:01 s těma kostičkami.
    A chtěl bych,
  • 00:04:04 aby každý sám za sebe z vás
    si postavil...
  • 00:04:09 Jak to teď pojmenovat?
    Symbol trestu.
  • 00:04:12 Co vnímáte,
    co je symbolický pro trest?
  • 00:04:17 Já to zkusím taky.
    Můžu?
  • 00:04:20 -Budeme stavět všichni.
    -No.
  • 00:04:22 Já jsem postavil,
    že jako venku je sluníčko
  • 00:04:25 a já jsem zavřený
    doma v pokoji.
  • 00:04:28 Že furt běhám
    a prostě jsem hodně aktivní.
  • 00:04:32 Tak jsem něco mohl
    třeba rozbít.
  • 00:04:36 Jo. A potom za to
    se octneš v pokoji.
  • 00:04:39 Pamatuju si, že ten vztah,
    který jsem měl s těma rodičema,
  • 00:04:43 tak tohle jsou mí rodiče.
    To je táta. To je máma.
  • 00:04:47 A tak pro mě to vytvořilo
    jednu věc,
  • 00:04:50 já jsem se začal schovávat.
  • 00:04:54 A na každou tu věc,
    kterou jsem provedl,
  • 00:04:58 jsem si vytvořil
    takovou jako jinou bariéru.
  • 00:05:02 Díky těm trestům
    tak vzniklo něco,
  • 00:05:06 co nás v tom vztahu
    vlastně oddělilo.
  • 00:05:23 Já chtěl,
    aby každý postavil z kostiček,
  • 00:05:27 co se vám děje nejvíc,
    fyzický trest.
  • 00:05:32 A co se vám děje nejvíc -
    psychický trest.
  • 00:05:39 Tak to bylo trestání,
    který mělo nějakej svůj řád,
  • 00:05:45 skoro až rituální průběh -
    to bylo v případě,
  • 00:05:49 že trestající byla matka.
  • 00:05:53 To byly výprasky například
    vařečkou,
  • 00:05:55 nebo nějakým jiným předmětem.
  • 00:05:58 To, když jsem neposlechl,
    když jsem přišel pozdě domů.
  • 00:06:05 Já jsem třeba dostával...
    Proč? Já nevím.
  • 00:06:08 Protože máma je taky agresivní
    a asi se jí něco nepovedlo.
  • 00:06:14 Netuším.
  • 00:06:16 Ale byly to takový blbosti,
    jako že jsme něco snědli v lednici,
  • 00:06:18 nebo že jsi přišel pozdě
    z venku.
  • 00:06:22 Ze začátku
    jsem si myslíval takový to:
  • 00:06:23 "Vždyť není za co!"
    Ale ono bylo za co.
  • 00:06:26 To si jen člověk nepřipouští
    v tu chvíli, že to je za něco.
  • 00:06:32 Já jsem udělala,
    že někdo šlehá někoho rákoskou.
  • 00:06:39 Že to strašně bolí.
    Tenhle ten šlehá tohodle.
  • 00:06:46 Za to, že zlobil.
  • 00:06:48 Že třeba dělal něco,
    co mu zakázal. A on neposlechl.
  • 00:06:55 Když jsem byla malá
    a něco jsem provedla
  • 00:06:58 a moje maminka už si se mnou
    nevěděla rady,
  • 00:07:01 tak mi někdy dávala na zadek.
    Takže tohle je moje maminka,
  • 00:07:05 která najednou jakoby strašně
    vyrostla, byla strašně veliká.
  • 00:07:10 A tady jsem já. A tady
    je taková ta bariéra mezi náma,
  • 00:07:15 která mezi náma vznikla.
  • 00:07:25 To je třeba, já nevím,
    deset let, než se Ruth narodila.
  • 00:07:30 Já jsem si takhle představovala,
    že jednou bude vypadat mý dítě
  • 00:07:34 a docela to jako ani nezklamalo,
    si myslím.
  • 00:07:40 Jednou, když mně nařezala,
    nevím za co,
  • 00:07:42 prostě nějak jsem byla neposlušná,
    rušila jsem ji,
  • 00:07:46 tak ona pak přišla
    a vlastně se mi šla svěřovat.
  • 00:07:49 Objala mě a říkala mi:
    "Já, když jsem byla malá holčička,
  • 00:07:54 tak mě děda strašně bil,
    byl na mě strašně přísnej,
  • 00:08:02 já jsem se ho strašně bála,
    pokaždý jsem se počůrala,
  • 00:08:06 když mě bil.
    A já jsem si vždycky potom říkala,
  • 00:08:11 že já svoji holčičku
    nikdy bít nebudu.
  • 00:08:15 Dědeček, který na mě byl strašně
    hodnej, jako na vnučku,
  • 00:08:19 ale v roli toho tatínka
    se choval strašně přísně.
  • 00:08:23 Jo, už visí, tak.
    On je to fakt šílenej obraz.
  • 00:08:30 Proč je šílenej?
  • 00:08:33 -Ty oči jsou evidentně šílený.
    -No, on takovej byl.
  • 00:08:39 Ten dědeček mě z tý rodiny nejvíc
    rozmazloval,
  • 00:08:41 všecko mi dovoloval
    a zároveň jsem se o něm dovídala,
  • 00:08:49 že když byl v tý roli tatínka,
    vůči mojí mamince,
  • 00:08:56 tak že ji hodně bil.
  • 00:09:00 Já ještě dneska,
    když o tom mluvím,
  • 00:09:02 tak je mi to takový hrozně
    nepříjemný.
  • 00:09:04 A to byl vždycky strašlivej
    cirkus.
  • 00:09:07 Jednak hrozně nadával
    a jednak, když ho to popadlo,
  • 00:09:12 tak on pro tu ránu
    nešel daleko.
  • 00:09:16 To bylo od facek
    až pěstí do hrudníku,
  • 00:09:19 jemu bylo jedno kam.
  • 00:09:29 Když se mi narodila Emička,
    tak jsem měla taky štěstí,
  • 00:09:33 protože jsem přišla z prostředí,
  • 00:09:36 kde rodiče,
    to byla velká autorita.
  • 00:09:38 co udělali rodiče, to bylo správě.
    A když majznul po zadku,
  • 00:09:41 tak to bylo v mým dětství
    úplně normální.
  • 00:09:44 Že prostě dítě dostalo
    po zadku.
  • 00:09:47 Takže já jsem vlastně
    šla do toho svého mateřství s tím,
  • 00:09:50 že normálně budu dávat dětem
    po zadku.
  • 00:09:52 Já jsem o tom vůbec
    nepřemýšlela.
  • 00:09:54 Se mi narodila dcera,
    to jsem věděla,
  • 00:09:56 že je to malinký,
    že to nemá nějak smysl.
  • 00:09:59 A pak když už byla větší
    a na pískovišti,
  • 00:10:01 tak si myslím, že jsem jí určitě
    někdy dala přes ruku.
  • 00:10:02 Ale já si to teda nepamatuju,
    jo.
  • 00:10:06 Já nevím proč.
    Prostě to takhle vyšlo.
  • 00:10:08 To vždycky je těžký říkat,
  • 00:10:12 proč to člověk udělal tak
    a ne jinak.
  • 00:10:17 Maminka říkala, že mě nebije.
    Občas najednou vybuchla
  • 00:10:24 a najednou jsem dostala na zadek,
    za něco.
  • 00:10:27 Když si nevěděla rady,
    tak mi pak dala pár vařečkou.
  • 00:10:29 Nebo mě fackovala.
  • 00:10:34 Ono to člověka strašně mrzí,
    ale tomu dítěti
  • 00:10:39 už to nemůžeš vysvětlit, jo?
  • 00:10:41 Prostě ono to veme jako křivdu,
    jako újmu
  • 00:10:47 a nepochopí, že v ten moment
    si bezradná, bezradnej.
  • 00:10:52 Jo?
    Že prostě nevíš, co s tím.
  • 00:10:58 Já jsem od podstaty cholerická,
    fakt hodně, strašlivě výbušná.
  • 00:11:04 A když ten člověk
    má v sobě ten vztek, tu choleru,
  • 00:11:08 je hrozně blízko
    právě k tomu trestu,
  • 00:11:11 k tomu něčemu.
    K tomu se pohádat, k tomu zařvat...
  • 00:11:13 To je fakt jako šílený,
    tahle ta nátura.
  • 00:11:21 Chceš dostat pohlavek
    za každej špatnej příklad?
  • 00:11:24 -Ne.
    -Škoda, Jáchyme.
  • 00:11:31 Pravdou je, že já vždycky
    říkám dětem, že je seřežu.
  • 00:11:35 Že vám to říkám?
    Že vás seřežu.
  • 00:11:40 Jsou chvíle,
    teď už jsou teda velmi řídký,
  • 00:11:43 když třeba skřípnou v noci
    dveře nebo takhle.
  • 00:11:45 To tělo se napruží
    a člověk jako vzpomíná,
  • 00:11:49 vlastně tělesně vzpomíná
    na to,
  • 00:11:51 co v jeho dětství bylo
    převažující.
  • 00:11:54 Já ještě do dneška
    si pamatuju ten zvuk.
  • 00:11:56 My jsme bydleli v druhém patře
    a táta šel domů,
  • 00:12:00 otevřel kastlík, zavřel...
  • 00:12:03 Já si do dneška pamatuju
    cvaknutí toho klíče,
  • 00:12:06 kdy už jsem byla našprajcovaná,
    jak jde domů.
  • 00:12:12 To bylo v obýváku.
    A já nevím, co jsem udělala,
  • 00:12:16 jestli jsem zas něco neřekla
    nebo řekla, já už nevím.
  • 00:12:21 Neumyla jsem nádobí,
    nevysypala jsem koš s odpadkama.
  • 00:12:27 To se nedalo nějak ani sledovat.
  • 00:12:29 Prostě jsem vždycky byla,
    vždycky jako jsem se skulila,
  • 00:12:33 kryla jsem si hlavu.
    Tak to vím,
  • 00:12:36 že i ta máma řvala,
    ať mě nechá nebo že mě zabije.
  • 00:12:41 Mě ta situace dědy a tebe
    inspirovala
  • 00:12:44 k tomu hledání v tom filmu,
    víš?
  • 00:12:58 Oba dva půjdete dolů.
    Tak, běž se koukat z druhé strany.
  • 00:13:04 Oni moc dobře přesně ví,
    co smí a co nesmí.
  • 00:13:07 No a samozřejmě potom
    za neposlušnost následujou tresty.
  • 00:13:15 -Čím to tak bejvalo?
    -Prutem. To určitě.
  • 00:13:19 -Jakým?
    -Takovým normálním.
  • 00:13:22 Já tady mám taky takový jeden.
    Támhle, něčím takovým.
  • 00:13:27 -Ukaž.
    -Ukážu, ukážu.
  • 00:13:29 To je výchovný nástroj,
    který považuju za dobrý.
  • 00:13:32 To je tak akorát pružný,
    musí se s tím samozřejmě
  • 00:13:35 zacházet mírně,
    ale něco podobného měli mí rodiče.
  • 00:13:47 To je ještě ta klasická
    česká rodina,
  • 00:13:49 kde ty role byly jasně stanoveny.
    A proto takové krásné dětství,
  • 00:13:56 ve kterém bylo všechno jasné
    a věděli jsme,
  • 00:13:59 že tatínek je hlava rodiny.
    A vůbec se nebál
  • 00:14:03 použít
    i těch tělesnejch trestů.
  • 00:14:07 Babička mi o tom vypráví,
    že oni neplácali rukou,
  • 00:14:11 ale vždycky si vzali rákosku
    a plácali je rákoskou.
  • 00:14:16 Ať za to mohl jeden,
    tak plácli prostě všechny.
  • 00:14:22 U nás se to řešilo tak,
    že já jsem prostě dostal řemenem,
  • 00:14:26 když jsem byl malej.
  • 00:14:28 Můžu vám říct,
    přilnavost měl úžasnou.
  • 00:14:32 Fakt! Že se dokázal
    kolem toho těla krásně omotat.
  • 00:14:37 Pamatuju se na nějakej film,
    to bylo zfilmování
  • 00:14:40 nějakého Dickense,
    kde je taková scénka,
  • 00:14:44 kdy kluk dostává výprask
    a teď celá ta rodina,
  • 00:14:47 co seděla před tou televizí,
    to komentovala.
  • 00:14:50 "No, ten má panečku režim.
    To vy to máte daleko snazší."
  • 00:14:55 A byl to takovej chór na to:
  • 00:14:58 "Takhle by to vlastně mělo
    vypadat."
  • 00:15:02 Když člověk kouká
    třeba na Bylo nás pět,
  • 00:15:04 tak v tom filmu prakticky
  • 00:15:05 od začátku do konce
    někdo někoho řeže.
  • 00:15:08 Z těch tatínku.
  • 00:15:10 A že se to bere tak, jako
    že to k tomu prostě jako patří.
  • 00:15:14 A jak oni to říkali s gustem,
    s takovou jako chutí
  • 00:15:17 nebo jak se rozplývali,
  • 00:15:19 jak to bylo krásně přísný,
    za těch starejch časů.
  • 00:15:22 Nikdo tenkrát neřešil
    jako takové ty věci,
  • 00:15:26 jak prostě dneska pořád slyším,
    že někdo někde luští
  • 00:15:29 nějaký dětský práva
    a děti že si chodí někam stěžovat
  • 00:15:33 nebo něco takového.
  • 00:15:35 Prostě tenkrát ty rodiče
    měli na ty děti víc času,
  • 00:15:37 byli doma, nebyli někde v háji,
    že jo,
  • 00:15:40 tím pádem je měli na očích
    a viděli,
  • 00:15:42 že ten spratek něco vyvádí,
    že jo.
  • 00:15:45 Když byl spratek chycenej při činu,
    tak musel pochopit, že to je za to.
  • 00:15:50 Byla jsem fracek,
    nechtěla bych sebe jako dítě mít,
  • 00:15:53 neplatilo na mě nic.
  • 00:15:55 Neplatily na mě zákazy,
    neplatilo na mě fyzické násilí.
  • 00:15:58 Prostě bohužel jsem osobnost
    taková, že si udělám, co chci.
  • 00:16:05 Tohle je fyzickej,
    tady má vařečku,
  • 00:16:10 tady je maminka a támhle je
    chlapeček. A jeho mlátí.
  • 00:16:16 To je u nás doma, takhle.
  • 00:16:20 Tohle je vařečka
    a tohle je zadek,
  • 00:16:22 takže dostává vařečkou na zadek.
    A pak ten psychickej je tohle,
  • 00:16:26 že se mračí,
    je naštvanej a křičí.
  • 00:16:30 Pokud jsem utržila
    fyzickej trest,
  • 00:16:32 a bylo jedno, jestli to byla facka
    nebo vejprask třeba od strejdy,
  • 00:16:35 tak jsem se postavila,
    zásadně jsem nebrečela,
  • 00:16:38 zeptala jsem se,
    jestli už se uklidnil.
  • 00:16:40 Jestli už to jako stačí.
  • 00:16:42 Což teda samozřejmě
    jako následoval vztek.
  • 00:16:45 A pochopitelně byla jsem bita
    znova.
  • 00:16:49 Jak vidím rozjívenýho spratka,
    je mi jasný,
  • 00:16:51 že mu někdo musí dát na srozuměnou,
    že jako takhle ne.
  • 00:16:58 Když tam nikde žádná
    jakoby autorita v širém okruhu není
  • 00:17:03 a on, řekněme ten jeden
    nějaký rošťák,
  • 00:17:06 prostě si tam dělá,
    co chce,
  • 00:17:09 tak musí minimálně na nějakým
    výrazu někoho pochopit,
  • 00:17:12 že jako je tam nějaký nebezpečí,
    že by mohl narazit.
  • 00:17:16 Lilie a kopretiny:
  • 00:17:18 Léto kreslí na trávníčku
    Ludvík dostal,
  • 00:17:21 že byl líný
    Lískovicí na zadničku.
  • 00:17:25 -Au. -To není pěkný.
    -Není.
  • 00:17:31 Kdo tohle to dělal,
    tak to je fakt blázen.
  • 00:17:35 Ti, co tu knížku psali,
    je to tady?
  • 00:17:39 Miloš Housa a Alena Ladová
    byli ukřivdění ze svého dětství
  • 00:17:44 nebo si tak vybíjeli zlost
    na svých dětech?
  • 00:17:48 A nebo... nebo...
  • 00:17:54 Ty obrázky jsou lehce divný.
  • 00:17:59 Já jsem se snažila - jinak.
  • 00:18:05 A spíš mít to dítě za parťáka,
    společníka.
  • 00:18:11 -Proč ty křídla?
    -Já nevím.
  • 00:18:13 Mně přijde, trošku,
    že je anděl.
  • 00:18:19 Já jsem vlastně
    byla jako malý dítě,
  • 00:18:21 já jsem byla příznivec
    fyzických trestů.
  • 00:18:24 Já jsem to dělala
    na těch panenkách.
  • 00:18:27 Já jsem si přála mít děti,
    které jsem se těšila, že budu bít.
  • 00:18:33 Já jsem věděla,
    že najednou já budu mít právo
  • 00:18:35 o nich rozhodovat
    a že když jim dám na zadek,
  • 00:18:38 tak že nikdo mi za to
    nebude moct nic říct,
  • 00:18:41 protože já budu ta maminka
    a to maminky můžou.
  • 00:18:46 Přišel jsem o 5 minut později než
    bylo domluveno.
  • 00:18:49 Dostanu nebo nedostanu?
    Dostal jsem. Hodně.
  • 00:18:53 Mně to ale přišlo vtipný,
    smál jsem se mámě do obličeje,
  • 00:18:56 tak mi ještě přidala.
    Pak se smála taky.
  • 00:19:02 Když se mi vybaví
    moje máti nebo můj táta,
  • 00:19:05 sorry, mami,
    tak se mi prostě vybaví
  • 00:19:08 ta vařečka nebo ten pásek,
  • 00:19:11 protože mě vychovávali takovou
    trošku pevnou rukou.
  • 00:19:15 Odvedla mě třeba do koupelny,
    já jsem byl vyzván,
  • 00:19:19 že jaksi,
    abych se předklonil a držel.
  • 00:19:28 A bylo to často vařečkou,
    někdy i jinýma věcma. Tak, zhruba.
  • 00:19:40 Já si pamatuju scénku,
    jak jsem malá za lednicí,
  • 00:19:45 takhle vykukuju a táta si bere
    důtky na mýho bráchu.
  • 00:19:51 -Co to je důtky?
  • 00:19:53 -Pamatuješ si to,
    jsem ti to říkala, Jašuldo.
  • 00:19:57 -Třídní důtka?
  • 00:19:58 -Ne, třídní důtka,
    máme je tady někde dokonce.
  • 00:20:03 -To jsou důtky?
    -No, to jsou důtky, Jáchyme.
  • 00:20:06 A teď si představ
    tu šlehu na zadek.
  • 00:20:12 A já jenom vidím,
    jak táta sbírá ty důtky z linky,
  • 00:20:15 myslím,
    že byly nahoře na lince v kuchyni,
  • 00:20:20 a jde a já vím, že křičím:
  • 00:20:23 "Nebij ho, nebij toho Boba."
    A brečím a stoupám si před bráchu.
  • 00:20:29 To si pamatuju, tuhletu scénku.
    Jak dopadla - nevím.
  • 00:20:34 Co bylo dál nevím.
  • 00:20:35 Ale myslím si,
    že třeba mě můj táta nikdy nebil.
  • 00:20:39 To skutečně si nemyslím,
    že je nutný to zlomit.
  • 00:20:42 On je pružnej.
  • 00:20:44 Naše maminka, vím, že tak dvakrát
    třikrát vařečku přerazila o nás.
  • 00:20:48 Ale tak taky my
    jsme byli hodně živé děti.
  • 00:20:53 Vždycky to bylo o samotě,
  • 00:20:55 ne před ostatníma
    členama rodiny.
  • 00:20:57 Vždycky do druhýho pokoje
    nebo...
  • 00:20:59 Prostě do jiný místnosti
    a tam.
  • 00:21:03 Matka mi řekla:
    "Jestli nedáš pokoj,
  • 00:21:06 tak já tě odvedu někam do houští
    a tam ti dám přes zadek."
  • 00:21:11 A já jsem se potom ptala,
  • 00:21:16 proč by mě odváděli
    do toho houští?
  • 00:21:18 Babička mě to vysvětlila,
    že před lidma se dětičky nebijou.
  • 00:21:23 A víc mně k tomu neřekli.
    A jako s takovou tou hrozbou,
  • 00:21:27 že když se budu dlouho ptát,
    tak že to uskuteční.
  • 00:21:31 Ale mě na tom udivila jedna věc,
    to odvedení do houští
  • 00:21:36 buď dělají rodiče,
    který chtějí děti zbít,
  • 00:21:38 nebo někdo, kdo jde čůrat.
    A nebo ty pánové,
  • 00:21:41 na který si mám dávat pozor,
    co mají ty bonbónky.
  • 00:21:46 Možná, že je v tom něco
    z toho špatnýho svědomí
  • 00:21:49 toho rodiče,
    že se tam prosazuje pocit,
  • 00:21:54 že dělám něco, co nemám,
    na co není slušný se koukat.
  • 00:22:07 Strejda třeba na Mělníku,
  • 00:22:11 já jsem tam vyrůstala
    s jeho dětma,
  • 00:22:14 ještě jeho synové a dcery,
    tak neměl problém
  • 00:22:16 s tím jako vlítnout domů,
    jakmile bylo něco v nepořádku,
  • 00:22:19 třeba že nám zdrhnuly husy
    do pole a tak podobně.
  • 00:22:23 Tak nás seřezat opratí
    na jednu hromadu.
  • 00:22:25 A to mu bylo jedno,
    který dítě zrovna,
  • 00:22:27 ten vzal namočenou oprať,
  • 00:22:30 abychom neměly modřiny
    a už nás rubal.
  • 00:22:32 Kdo neutek a nezachránil se,
    tak ji prostě dostal.
  • 00:22:37 Můžu ti to takhle propůjčit.
  • 00:22:39 Jsou tady důtky.
    Nastav ruku, nebudu bít sebe.
  • 00:22:46 Tahle ta mučírna
    je orientovaná na výprasky.
  • 00:22:51 -Co to děláš?
    -Lodičky.
  • 00:22:53 To je výborný.
  • 00:22:56 A pamatuješ si,
    jak ty jsi na mě vztáhnul ruku?
  • 00:23:00 -Ne.
  • 00:23:01 -Pěstičku?
    To si nepamatuješ?
  • 00:23:04 -Jak jsi mi chtěl dát pěstí?
    -Ne, to si fakt nepamatuju.
  • 00:23:08 Víš,
    co mě na tom vyděsilo?
  • 00:23:11 Že jsem viděla,
    že se tváříš jako já,
  • 00:23:13 když mám vzteklinu.
  • 00:23:15 A pamatuješ si,
    proč takovýhle situace vzniknou?
  • 00:23:17 Proč máš takovej vztek?
  • 00:23:21 -Protože mě něco
    hodně hodně hodně naštve.
  • 00:23:25 Já něco chci,
    tobě se do toho nechce
  • 00:23:29 a opakovaně ti to říkám
    a opakovaně ti bráním,
  • 00:23:31 aby sis dělal
    nějaký takovýhle věcičky.
  • 00:23:35 Ty tam úplně
    zapresováváš ořechy!
  • 00:23:41 No a pak už musíš a cejtíš,
    pak už cejtí, jako ho válcuju,
  • 00:23:47 nějakýma těma požadavkama.
  • 00:23:49 Tak začneš bejt vzteklina.
    Je to tak? Jo.
  • 00:23:54 Můj táta to jako moc neřešil
    a moc mě nemlátil ani nenadával.
  • 00:23:58 On vždycky vlastně
    to v sobě kumuloval
  • 00:24:01 a pak stačila nějaká maličkost
    a prostě vyskočil,
  • 00:24:04 běžel do skříně,
    vytáhl pásek a jelo to.
  • 00:24:08 Pro mě bylo asi nejhorší
    ta nevypočitatelnost táty.
  • 00:24:11 Když přišel do dveří
    a měl ruce takhle na hlavě,
  • 00:24:19 tak to jako dítě jsem pochopil,
    že znamená,
  • 00:24:21 že bude něco ještě jinýho než to,
    že je dobrá nálada.
  • 00:24:25 A jinak vždycky začínal
    s dobrou náladou,
  • 00:24:28 jako že si budeme hrát.
  • 00:24:30 Ale z tý hry
    se potom jako vyklubalo
  • 00:24:33 úplně něco jinýho, no.
  • 00:24:35 -Co se z ní vyklubalo?
    -Bití. Bití.
  • 00:24:41 Já jsem se před ním
    zamknul v koupelně
  • 00:24:46 a on na tu koupelnu bušil pěstma,
    na dveře tý koupelny,
  • 00:24:52 a vyhrožoval,
    že ty dveře vyrazí.
  • 00:24:56 Teda aspoň myslím.
  • 00:24:58 Každopádně si vzpomínám,
    že já ze strachu,
  • 00:25:01 že je fakt vyrazí,
    jsem nakonec ty dveře otevřel sám.
  • 00:25:04 Vyrazil dveře od záchoda,
    protože byly fakt jako zamčený,
  • 00:25:08 a on je dokázal
    i přes ten zámek otevřít.
  • 00:25:11 A hrozně jsem jako dostal
    na tom záchodě.
  • 00:25:15 Já jsem otevřel ty dveře,
    on mě zmlátil,
  • 00:25:18 šel po schodech dolů.
    A já jsem za ním křičel ve vzteku,
  • 00:25:24 že to bylo naposledy
    a příště už se budu bránit.
  • 00:25:28 A on se dole pod těma schodama
    zasmál
  • 00:25:35 a vyběhl zpátky nahoru
    a zmlátil mě znova.
  • 00:25:37 Za tu poznámku.
  • 00:25:40 "Rákoska je dobrý učitel."
    No...
  • 00:25:44 Toho, co se má a co se nemá,
    tam je občas nezastupitelná.
  • 00:25:56 To je, dá se říct, drsnější
    nástroj, ten je pro fajnšmekry.
  • 00:26:00 Jsou tady
    buď pružný anebo pevný.
  • 00:26:05 Tohle je ideální ještě máčet,
    ono to tak hezky ztěžkne.
  • 00:26:10 Takhle ji ohnu jenom napůl,
    když bude mokrá,
  • 00:26:13 tak se mi takhle omotá
    skoro okolo ruky.
  • 00:26:15 Taky má každá jiný zvuk.
    Nevím, jestli to bude slyšet.
  • 00:26:25 Bible znovu a znovu říká,
  • 00:26:28 že kdo šetří metlu,
    nemiluje svého syna.
  • 00:26:30 To je jeden z takových těch
    drsnějších biblických textů,
  • 00:26:34 ale prostě je tam.
    A přitom je mnohem mírnější,
  • 00:26:38 než to známé české:
    "Škoda rány, která padne vedle."
  • 00:26:42 Přineste si rákosku.
    Co jste spáchali?
  • 00:26:44 Tak jsme museli říct,
    co jsme spáchali.
  • 00:26:46 Pak jsme dostali trest
    a ještě jsme za něj
  • 00:26:48 museli poděkovat,
    odnést tu rákosku.
  • 00:26:51 Jako přijmout ten trest
    a dehonestaci vlastní osoby.
  • 00:26:54 Nejen toho, co člověk provedl,
    jestli jsem rozbil okno nebo něco.
  • 00:26:59 To vlastně nebyl problém.
    Problém jsem byl já nebo ségra.
  • 00:27:18 Dědu, že jo, prostě rákoskou
    vzali přes prsty.
  • 00:27:22 A ještě musel poděkovat.
  • 00:27:24 Nikoho z nás by nenapadlo
    říkat doma:
  • 00:27:26 "Jak ona si to mohla dovolit?"
  • 00:27:29 On prostě jenom se tam
    baví při hodině,
  • 00:27:32 on jenom tam jí při hodině
    a ona mu za to dá facku.
  • 00:27:37 Nám to přišlo úplně normální.
  • 00:27:40 Nějaká učitelka,
    ona to měla stejně zakázaný,
  • 00:27:41 ale šlehala přes prsty
    pravítkem,
  • 00:27:44 jednou se jí zlomilo
    a nadávala tý holce,
  • 00:27:47 kterou švihla,
    že jí ho zlomila.
  • 00:27:50 To mi přijde
    takový trochu divný.
  • 00:27:52 Že to ještě pořád dělaj.
  • 00:27:54 -Že byste pozdravili, drahouškové?
    -Dobrý den.
  • 00:27:59 Lauko,
    běž nahoru a ještě jednou.
  • 00:28:06 A máš dneska nasbíráno.
  • 00:28:17 Náš třídní, což byl opravdu
    chlap jako hora,
  • 00:28:21 tak ten to dělal tak,
    že si ty kluky
  • 00:28:26 vždycky takhle vzal ven za dveře,
    jenom takovým jako...,
  • 00:28:32 jak na divokým západě,
    s takovým stylem jako:
  • 00:28:35 "Hej, ty, pojď ven."
  • 00:28:37 A teď bylo vidět,
    jak zesinali ti kluci,
  • 00:28:40 ti největší grázlové,
    kterým vždycky přejete,
  • 00:28:43 aby dostali,
    aby už konečně taky dostali,
  • 00:28:46 tak zesinali,
  • 00:28:48 že jste s nima měli stažený,
    co mohlo být stažený, a vyšli ven.
  • 00:28:51 Celá třída úplně byla ticho,
  • 00:28:54 že tam bylo slyšet
    fakt jak polykáme.
  • 00:28:57 A za dveřma vždycky byla slyšet
    rána.
  • 00:29:00 A přicházel
    a měl tady ty čtyři prsty.
  • 00:29:10 Zaber!
    Kdo je silnější?
  • 00:29:16 Vy!
    On je silnější.
  • 00:29:21 Vyhrál!
    Tedy je to zákon síly!
  • 00:29:25 Já, ještě za socialismu,
    jsem měl škálu trestů.
  • 00:29:28 Jakou?
  • 00:29:30 To bylo plesk, průplesk,
    dvěstědvacet,
  • 00:29:34 tři sta osmdesát.
    Takhle to věděli žáci.
  • 00:29:39 To bylo 220...
  • 00:29:44 To jsem přebral
    po svém třídním učiteli.
  • 00:29:47 Ten vždycky tady zatahal:
    "Ty nemáš zase úlohu."
  • 00:29:51 A 380 bylo takhle.
  • 00:29:59 -Tady to byl plesk.
    -Plesk vypadal jak?
  • 00:30:03 Plesk, do řady.
  • 00:30:05 A to bylo takový tohle.
    Průplesk takhle.
  • 00:30:09 No ale mezitím ještě byly takový
    to: "Dej si to sám."
  • 00:30:15 Nebo jeden druhýmu.
    To jsem takhle zažil.
  • 00:30:21 Ale převzal jsem to
    od svých kantorů,
  • 00:30:24 kteří to takhle řešili.
  • 00:30:27 Případ. Jsme tam kluka,
    v té první třídě,
  • 00:30:30 a to byl právě případ,
    že jeho rodiče byli bohatí,
  • 00:30:32 on si mohl hodně dovolit.
  • 00:30:34 A snažil se na sebe
    pořád upozorňovat.
  • 00:30:36 A tak jsem řekla:
    "Podívej, Dominiku,
  • 00:30:39 jestli ještě chvilku budeš zlobit,
    tak přede všema říkám,
  • 00:30:41 že ode mě
    dostaneš naplácáno na zadek."
  • 00:30:44 No a na něm bylo vidět,
    jak si to chtěl vyzkoušet.
  • 00:30:48 Takže naschvál zlobil
    a já říkám:
  • 00:30:50 "Tak, děti, zlobil Dominik?
    Zlobil.
  • 00:30:52 Musí dostat naplácáno,"
    už jsem řekla.
  • 00:30:54 Tak jsem ho takhle chňapla,
    raz dva tři, dostal
  • 00:30:58 a ještě jsem ho pak postavila
    do kouta,
  • 00:31:00 protože jsem řekla:
  • 00:31:02 "Otravuješ, tak budeš sám,
    rušíš ty děti."
  • 00:31:05 No a já potom jsem ještě učila
    a nějaký kluk říkal:
  • 00:31:09 "Prosím, prosím,
    já chci taky na zadek."
  • 00:31:11 Říkám: "Ale vždyť nezlobíš."
    "To nevadí, já chci taky na zadek."
  • 00:31:14 Říkám no co to je?
  • 00:31:16 Já myslela,
    jak je tím jako vyděsím,
  • 00:31:18 jak z toho budou úplně paf.
  • 00:31:22 Co se s člověkem vlastně děje.
    Mně to bylo trapný,
  • 00:31:27 že jsem třeba už tehdy
    cítil při těch výprascích,
  • 00:31:33 že mě to nějak oslovuje.
  • 00:31:36 A jestli jsem se styděl
    kvůli tomu,
  • 00:31:39 že jsem fyzicky pociťoval vzrušení.
  • 00:31:43 No a těch momentů přibývalo.
  • 00:31:48 No a pak nějak jsem odešla
    pro křídy.
  • 00:31:50 A když jsem se vrátila,
    tak ti dva kluci
  • 00:31:51 se takhle váleli na zemi
    jak psi a navzájem
  • 00:31:56 se plácali po tom zadku
    a měli z toho strašnou radost.
  • 00:32:00 Spousta lidí sem chodí s tím,
    že vlastně přijde k domině
  • 00:32:04 a že bude hrát zlobivýho chlapečka.
    Třeba.
  • 00:32:08 Zlobivýho chlapečka,
    přinesl pětku,
  • 00:32:10 mají potřebu vás oslovovat
    "maminko".
  • 00:32:13 Mají potřebu prostě vás oslovovat
    třeba "paní učitelko".
  • 00:32:31 Vždycky, když jsi měl dostat
    na zadek, tak ti táta řekl,
  • 00:32:35 ať si doneseš pásek
    a měl si si lehnout přes koleno.
  • 00:32:40 -To je pravda.
  • 00:32:43 Táta měl ve skříni
    takhle na těch dvířkách zevnitř
  • 00:32:45 háčky a tam měl pověšený
    za přezku hodně pásků.
  • 00:32:48 On byl hodně páskovej.
  • 00:32:50 -Podle míry trestu
    sis musel vybrat pásek?
  • 00:32:53 -No, mám pocit, že občas...
  • 00:32:54 Jak si to tak vybavuju,
    tak říkal:
  • 00:32:56 "A dneska přines ten krokodýlí."
  • 00:32:59 Nebo pak měl ještě jeden
    a ten byl vlastně pletenej,
  • 00:33:02 že to byly takový kožený pruhy.
  • 00:33:05 A bylo to trošku jako taková
    placatá pomlázka.
  • 00:33:09 A ten byl asi nejhorší.
  • 00:33:11 Pak jsem se fakt musel
    položit takhle přes ty kolena
  • 00:33:17 a pak to jelo.
  • 00:33:19 Hele, pamatuješ si
    na tu bolest?
  • 00:33:21 Na tu bolest toho pásku?
  • 00:33:23 No, protože táta měl většinou
    vztek. Takový kontrolovaný.
  • 00:33:26 Ale vztek, takže si myslím,
    že se do toho fakt opřel.
  • 00:33:29 Že to byly fakt jako rány.
    To svištělo.
  • 00:33:33 A jestli si myslíš,
    že příště něco takovýho uděláš...
  • 00:33:37 Že to jakoby synchronizoval.
  • 00:33:40 Přesně na ty úderný slabiky
    ty rány.
  • 00:33:44 Jeden čas nás bil preventivně.
  • 00:33:46 Než jsme šli do školy,
    tak jsme si museli přinést rákosku,
  • 00:33:51 on nám přečetl
    něco z kreslený bible
  • 00:33:54 o příbězích morálky.
    A pak jsme dostali rákoskou
  • 00:33:59 a šli jsme do školy,
    abychom nezlobili, třeba.
  • 00:34:03 Těch výpovědí v bibli,
    že třeba trest i tělesný
  • 00:34:07 zachrání duši člověka,
    většinou dítěte,
  • 00:34:11 je to tam vždycky v souvislosti
    s dítětem.
  • 00:34:13 Nebo že pomáhá formovat
    a tak.
  • 00:34:15 Těch výpovědí je tam tolik,
    že to nelze jen tak opomenout.
  • 00:34:20 A já to mám vyzkoušené
    ve svém životě,
  • 00:34:23 mám to vyzkoušené na sobě,
    mám to vyzkoušené na svých dětech
  • 00:34:26 a myslím si,
    že to funguje dobře.
  • 00:34:31 Těch prvních šest sedm let
    bylo pěknejch,
  • 00:34:34 to máma docela dobře zvládala
    a říkala,
  • 00:34:41 že děti se bít nemají.
    Že je proti tomu.
  • 00:34:45 A to jsme si fakt jedna druhou
    užily, bylo to fajn.
  • 00:34:50 To byl nejlepší čas
    mého života, můžu říct.
  • 00:34:53 Protože takhle já jsem si nikdy
    s dětma nevyhrála.
  • 00:34:57 My jsme měly nasbíraný kamení,
    peří a já nevím co všechno,
  • 00:35:01 a ona si dokázala třeba neskutečně
    vyhrát s knoflíkama.
  • 00:35:09 Nebo já jako dítě jsem měla
    děs z pavouků, z bouřky.
  • 00:35:13 Všecky tyhle ty klasický věci.
  • 00:35:17 Tak jsme seděly na okně
    a koukaly jsme se na bouřku.
  • 00:35:20 A to dítě, vůbec ho nenapadlo,
    že by se toho mělo bát.
  • 00:35:26 My jsem měly takový
    jako hodně přátelský vztah
  • 00:35:29 a byly jsme hodně jako
    parťáci a kamarádky.
  • 00:35:32 A když sis se mnou nevěděla rady,
    tak to najednou úplně zmizelo
  • 00:35:35 a bylo to prostě nějak jinak.
  • 00:35:39 Já tady mám i ten fyzický,
    i ten psychický.
  • 00:35:41 Prostě tady ten velký táta
    mě prostě mlátí.
  • 00:35:53 A mně fakt jako silou
    dávají na zadek.
  • 00:36:00 Ani ne na holo,
    ale fakt s tou plnou sílou
  • 00:36:06 a i přes to oblečení to bolí.
  • 00:36:13 Já jsem taky nechápal,
    proč můj táta to řešil tak,
  • 00:36:16 že mě tak jako přehnul
    přes tu vanu
  • 00:36:21 a naplácal mi tam v tý koupelně
    ten zadek.
  • 00:36:25 Podle mě je to tak,
    že ten rodič neví,
  • 00:36:29 co to dítě jakoby cítí,
    co chce říct.
  • 00:36:34 Proto používá tu ruku.
  • 00:36:42 Jako nerozumíme.
    My dospělí už nerozumíme řeči dětí.
  • 00:36:46 A v rámci toho
    použijeme tu ruku.
  • 00:36:49 Já jsem to nechápal.
    A jednou jsem měl unikátní možnost.
  • 00:36:54 Když jsem byl malý,
    tak já jsem jezdil
  • 00:36:56 k dědovi do Klatov.
  • 00:36:58 A on byl na mě strašně hodný,
    všechno mě učil.
  • 00:37:01 A učil mě starat se o zahrádku,
    poznávat les, chodit na ryby.
  • 00:37:06 A já jsem vlastně tehdy zjistil,
    že on v tom dětství,
  • 00:37:11 tam byly tělesný tresty
    úplně na běžným pořádku.
  • 00:37:16 Pamatuju si, jak trest mlácenímbyl
    pro něj běžnej.
  • 00:37:21 A ta matka věděla, že to nezabírá.
    Nebo že to nemá smysl.
  • 00:37:26 -Tebe dědeček nikdy nebil?
    -Ne. Nikdy mě neuhodil.
  • 00:37:31 Nikdy mě neuhodil,
    nikdy mi věci nezakázal.
  • 00:37:35 A vlastně ten můj děda
    to neuměl předat tomu mému tátovi.
  • 00:37:43 I když se snažil.
  • 00:37:44 A v mnoha věcech
    to podle mého i zkoušel.
  • 00:37:47 Tak můžu říct,
    že nejvíc to předal pak mně.
  • 00:37:51 Ale ten můj táta
    to taky neuměl.
  • 00:37:55 A proto pro něj bylo nejjednodušší
    mě přehnout přes tu vanu
  • 00:37:58 a naplácat mi ten zadek.
  • 00:38:02 Naše děti, tyhle ty dvě malinkaté,
    ty když něco provedou,
  • 00:38:06 tak první, co řeknou:
  • 00:38:09 "Už budu hodná. Mám tě rád,"
    nebo "mám tě ráda."
  • 00:38:14 To je první, to okamžitě.
  • 00:38:16 Někdy ještě než dojde
    k tomu trestu,
  • 00:38:18 tak oni už říkají, že toho litují
    a že nás mají rádi.
  • 00:38:22 A vědí,
    že je máme rádi taky.
  • 00:38:25 A to prostě musí jít ruku v ruce,
    jinak to nemá cenu.
  • 00:38:29 Ona nás sice mlátila,
    ale bylo vidět, že nás má ráda.
  • 00:38:32 Protože...
    Nebo má ráda, já ani nevím,
  • 00:38:35 jak bych to popsal,
    protože já ani nevím.
  • 00:38:39 Já ji ani nechápu.
    Já nevím, co ona čekala.
  • 00:38:41 Mě by zajímalo,
    jak ona přemejšlela,
  • 00:38:44 když nás mlátila,
    co bude potom?
  • 00:38:48 Jak na to někdo přijde,
    že je masochista?
  • 00:38:51 Kdy to člověk o sobě zjistí?
    Nebo jak na to začne přicházet?
  • 00:38:58 Tak já jsem měl
    ty první zážitky,
  • 00:39:03 který šly tím směrem,
    už před pubertou.
  • 00:39:11 A kocour Mikeš
    je jeden z mých
  • 00:39:14 prvních takových erotických
    zážitků.
  • 00:39:21 Tam byl ten jeho výprask
    a s tím spojená moje představa,
  • 00:39:24 že já ho podstupuju.
  • 00:39:29 A jedno z těch zjištění bylo,
    že pokud nějakej erotickej náboj
  • 00:39:34 mělo to trestání, tak to bylo to
    klidný, to ritualizovaný.
  • 00:39:42 -Já biju lidi.
    Já biju, vychovávám a mučím lidi.
  • 00:39:46 Sem chodí lidi,
    kteří v dětství prožívali
  • 00:39:48 extremní tresty
    a chybí jim to v dospělosti.
  • 00:39:53 Ty lidi potřebujou mít pocit,
    že potřebujou dostat na zadek
  • 00:39:57 jako malej kluk.
  • 00:39:59 Děcko se vyřve, vyvzteká,
    vybulí.
  • 00:40:02 Respektive,
    když o tom tak teďka přemýšlím,
  • 00:40:05 tak se možná jako transformovala
    ta moje umíněnost a zarputilost.
  • 00:40:10 A ten vztek toho spratka
    do něčeho jiného.
  • 00:40:14 Do toho utíkání,
    do bolesti tý prdele.
  • 00:40:16 Něco takovýho.
  • 00:40:21 Já vám řeknu jeden
    jediný příklad ze současnosti,
  • 00:40:25 kdy bylo použito facky
    v pravou chvíli.
  • 00:40:27 Nebudu říkat jména.
  • 00:40:29 Žáček seděl přesně tady
    na tomhle tom místě.
  • 00:40:36 Vzal jsem telefon, zavolal jsem,
    říkám:
  • 00:40:38 "Tatínku, tak tady mám
    vašeho syna.
  • 00:40:41 Celý den chodí po škole
    jak na indiánské stezce
  • 00:40:44 a tady mně teďka
    vykládá o tom,
  • 00:40:48 ať mu tady ukážu, kde je to
    ve školním řádě napsáno."
  • 00:40:51 Za čtvrt hodinky
    zaklepání na dveře.
  • 00:40:55 Tak jsem tatínka pustil tady,
    říká:
  • 00:40:57 "Tak mně to ještě jednou řekněte,
    protože já jsem jel v autě."
  • 00:41:02 Tak jsem to odvykládal,
    on se otočil a říká:
  • 00:41:08 "Honzo, jak to teda je?
    Říkal jsi tohle to?"
  • 00:41:12 "No jo,
    ať mně to pan ředitel ukáže."
  • 00:41:16 Cože? Takovou ji chytnul,
  • 00:41:19 že přeletěl tady přes tu židli,
    říká: "Smrad jeden!
  • 00:41:24 On ještě má odvahu to
    přede mnou zopakovat!
  • 00:41:29 To snad není možný!
    "To je výchova naší maminky.
  • 00:41:36 Demokracie,
    budeme to společně řešit!
  • 00:41:38 Já tady dřu jak Bulhar a on si bude
    ještě tady diskutovat!"
  • 00:41:44 Říkám: "Takže, Honzo,
    koho budeš poslouchat?"
  • 00:41:50 "Každýho dospělýho,
    co mi tohle to..."
  • 00:41:53 Dodnes s tím klukem
    nemám problém.
  • 00:41:57 I s ostatními v téhle té třídě,
    protože bylo jasný, to byl signál,
  • 00:42:03 že prostě takhle ne.
    Je to prostě autorita.
  • 00:42:08 Zatím mám zkušenost,
    že tatínkové, pánbůhzaplať,
  • 00:42:12 ještě v téhle té společnosti
    furt hrají tu roli toho chlapa.
  • 00:42:19 Té pevné jistoty v rodině,
    že tatínek to prostě rozstříhne.
  • 00:42:26 Je tou nejvyšší autoritou.
  • 00:42:30 Kdyby byla úcta k autoritám,
    tak není třeba trestat.
  • 00:42:33 Téměř nikdy.
    Nebo velice málo.
  • 00:42:35 Ten proutek, třeba,
    já tady mám proto,
  • 00:42:39 že už jenom jeho přítomnost
    je velice výchovná.
  • 00:42:42 Stačí se podívat na...
    Tak u těhle těch,
  • 00:42:46 ty jsou ještě malé, tady občas
    člověk musí i na to šáhnout,
  • 00:42:49 ale u těch starších dětí,
    to se klidně můžete zeptat.
  • 00:42:52 Tam se stačilo podívat na skříň
    a okamžitě byl klid.
  • 00:42:56 -Nebo jak se to sundávalo
    z té skříně, jak to zachrastilo.
  • 00:43:01 -Jo, nebo tak.
    Takový ten zvuk.
  • 00:43:03 To stačí na to,
    aby okamžitě byl klid
  • 00:43:06 a okamžitě věděli:
    Teď jsme přetáhli někde hranici,
  • 00:43:09 která je stanovená
    pro slušné chování.
  • 00:43:14 Nechoď tam, prší tam,
    je tam velké bláto,
  • 00:43:18 upadneš, nevstaneš,
    budeš volat táto.
  • 00:43:21 Táta přijde na pomoc,
    vyšlehá ti za to.
  • 00:43:28 Já by sem teda nevyšlehal klukovi,
    za to, že spadl do bláta.
  • 00:43:32 -Ne? A co bys mu udělal?
    -Jenom trest.
  • 00:43:35 -Ne.
    Já bych mu nedala ani trest.
  • 00:43:38 Jenom bysem ho šla umýt a řekla
    bych, ať už to příště nedělá.
  • 00:43:43 Ale je zajímavé,
    že ji dali do vaší učebnice, co?
  • 00:43:46 Co když to někdo bude mít
    jako návod?
  • 00:43:48 Třeba my? S tátou?
  • 00:43:52 Já vím, že jsem Jáchyma jednou
    majznul, možná dvakrát.
  • 00:43:56 Do ruky, že jo,
    jsem tě naštvaně třísknul,
  • 00:43:59 když jsi zase něco.
  • 00:44:01 Ale na zadek jsem ti podle mě
    nikdy nedal, že ne?
  • 00:44:03 -Ne, nedal.
    -Nedal, viď?
  • 00:44:05 Hele, ty vago,
    tak tam máme rezervy, kámo.
  • 00:44:10 Ne.
    Mě to asi možná...
  • 00:44:13 Já na to nemám
    úplně dobré vzpomínky.
  • 00:44:15 Já tím nějak netrpím,
    ale já si to moc neumím představit,
  • 00:44:18 že bych Jáchyma
    ohnul přes koleno.
  • 00:44:20 Podle mě ty rodiče ho bijou kvůli
    tomu,
  • 00:44:22 že oni to v tom dětství
    zažili taky.
  • 00:44:25 A když ho bijou,
    tak asi jako si vybíjejí tu zlost.
  • 00:44:29 Jako když je jejich rodiče
    taky bili,
  • 00:44:34 tak prostě teď už jsou
    na to zvyklí,
  • 00:44:36 tak to dělají
    taky těm svým dětem.
  • 00:44:40 Tak já jsem dostával hodně.
    Když jsem byl malej.
  • 00:44:42 Já jsem dostával oranec,
    takže já asi vím, vo co "go".
  • 00:44:46 Takže si myslím,
    až já budu mít svoje děti,
  • 00:44:48 tak já je mlátit nebudu.
  • 00:44:50 Já je mlátit nebudu,
    protože já s nima
  • 00:44:52 asi budu udržovat kamarádský vztah,
    jako s kamarádem.
  • 00:44:55 Protože budu chtít vědět všechno
    od dětí, že jo?
  • 00:44:59 Když má člověk
    spousty energie a je odpočatej
  • 00:45:02 a má tak jako, a jde to,
    tak třeba opakování
  • 00:45:09 třikrát, čtyřikrát, pětkrát
    za sebou:
  • 00:45:11 "Běžte do koupelny,"
    dokážu zvládnout s humorem.
  • 00:45:14 A tak vemu tu vařečku,
    co mám v kuchyni
  • 00:45:17 a tak ji tak jako vemu
    a tak ji jako nastartuju.
  • 00:45:19 Jako když
    startujete motorovku.
  • 00:45:23 A začnu za nima běhat
    s tou vařečkou
  • 00:45:26 a oni se tomu smějou,
    já se tomu směju taky,
  • 00:45:28 máme z toho strašnou srandu.
    A docílíme toho,
  • 00:45:31 že v té koupelně skončíme všichni
    tři a ty zuby si vyčistíme.
  • 00:45:34 Ale jsou prostě situace,
    kdy toho mám plný kecky
  • 00:45:38 a než abych to zkusil
    nějakým humorem,
  • 00:45:41 tak jim dám každému lepáka,
    zaženu je do té koupelny,
  • 00:45:45 vyčistíme si ty zuby taky
    a pak jdeme dělat něco dalšího.
  • 00:45:50 Myslím si,
    že ten posun u mě je v tom,
  • 00:45:53 že když si uvědomím,
    že to mohlo být jinak,
  • 00:45:58 tak že jdu s nima o tom mluvit.
    A že jsem schopný se omluvit.
  • 00:46:05 Když někomu člověk namele,
    tak to už se zpátky vzít nedá.
  • 00:46:12 Vždycky to bylo takový,
    jako když zaženeš krysu do kouta.
  • 00:46:18 Prostě už jsem nevěděla kudy kam.
    A nějakou chytla.
  • 00:46:22 Ale bylo to jako ne selhání
    toho dítěte, ale moje.
  • 00:46:30 Se mi nelíbilo,
    že jsem dostávala.
  • 00:46:36 Když si to potom zpětně
    vybavuješ,
  • 00:46:39 tak je to vždycky trapný
    a vždycky nepatřičný,
  • 00:46:41 ale už s tím bohužel
    nejde nic dělat.
  • 00:46:45 Prostě ujedou nervy.
    Ale důležité je o tom mluvit.
  • 00:46:51 Třeba říct: "Já jsem ujela."
    Nebo se i tomu dítěti omluvit.
  • 00:46:58 Mě štvala ta společnost,
    jak to tenkrát bere za samozřejmý.
  • 00:47:01 -No jo, no, tak to bylo.
  • 00:47:06 Žákovská knížka
    je sbírka známek.
  • 00:47:09 Doma ji ukázat
    velký strach máme.
  • 00:47:12 Jsou v ní velké hodnoty.
    Víme o nich:
  • 00:47:15 tátův řemen,
    já a moje kalhoty.
  • 00:47:21 Jako psycholog
    jsem se tím začal zabývat,
  • 00:47:24 jak tohle funguje.
    Často se podceňuje,
  • 00:47:27 jak moc se děti učí
    pozorováním nějakýho vzoru.
  • 00:47:31 A co jim to dáváme za vzor,
    že problém jde vyřešit úderem,
  • 00:47:38 problém jde vyřešit zákonem
    silnějšího.
  • 00:47:42 Žáček: "Dospěla-li lenost k mozku,
    už je pozdě na rákosku."
  • 00:47:45 Konec citace jeho básničky.
    A pod tím:
  • 00:47:49 "Rozumíte této zásadě?
    Přiznejte se,
  • 00:47:52 kdy vám rákoska překazila
    lenost."
  • 00:47:56 Člověk dostane ten trest.
  • 00:47:58 A ještě je to jeho ostuda,
    že ho dostal.
  • 00:48:01 "Přiznejte se,
    kdy vám rákoska překazila lenost."
  • 00:48:07 Máte taky něco takového
    vy ve vašem slabikáři?
  • 00:48:10 Ne.
  • 00:48:11 A proč to nemáte
    vy už v učebnicích?
  • 00:48:16 Podle mě protože je to
  • 00:48:18 už jakoby tenhleten způsob
    už odešel, třeba.
  • 00:48:25 Když to hledám,
    proč nebiju naše děti?
  • 00:48:28 Tak to je proto,
    že jsem nebyla bitá, možná.
  • 00:48:32 Nemám chuť bít,
    protože jsem nebyla bitá.
  • 00:48:34 Ty, když jsi byl bitej,
  • 00:48:36 tak bys měl mít chuť,
    podle mý rovnice, mít chuť bít.
  • 00:48:40 Takže nebiješ ani mě,
    ani děti,
  • 00:48:42 takže jseš nějakej prapodivnej
    produkt doby.
  • 00:48:45 Víš co?
    Je to mechanismus.
  • 00:48:47 Je to prostředí,
    ve kterém ty lidi vyrostli.
  • 00:48:49 My taky jsme v tom vyrostli.
    Vždyť jsme v tom vychovaný, že jo?
  • 00:48:51 Tak se to s náma vleče.
  • 00:48:54 Že zkoprníme
    před jakoukoliv autoritou.
  • 00:48:59 Ono to asi opravdu fungovalo na to,
    co jsi říkal,
  • 00:49:01 že když bylo potřeba,
    aby všichni lidi
  • 00:49:03 byli seřazeni stejně,
    tak tohle je asi nejlepší způsob.
  • 00:49:07 Takový vojenský.
  • 00:49:10 Protože my jsme byli
    ještě ta generace
  • 00:49:13 vychovaná tou tvrdou silou,
    autoritou.
  • 00:49:16 U nás, když se pilo kafe,
    tak vždycky děti nesměly rušit,
  • 00:49:20 nesměly vůbec mluvit.
  • 00:49:22 Dospělí mají kafe.
    To se prostě nemluví.
  • 00:49:28 Třeba když já dostanu
    špatnou známku, jako trojku,
  • 00:49:37 tak táta mě takhle chytí za krk
    a hodí mě do pokoje.
  • 00:49:45 A to vždycky přiběhne máma
    a tátu chytne.
  • 00:49:52 -A zkoušel ses někdy bavit
    s tátou
  • 00:49:55 třeba proč to řeší
    zrovna tímhle způsobem? -Ne.
  • 00:50:00 Pro ty děti je jako fakt těžký
    říct rodičům, co cítí.
  • 00:50:04 Prostě je jednodušší,
    když rodiče za tím dítětem
  • 00:50:10 půjdou a říct si, co cítí.
    -Jasně.
  • 00:50:16 Když ten rodič
    začne s tím dítětem mluvit
  • 00:50:19 o tom, co cítí on,
    sdílet mu ty svoje pocity.
  • 00:50:21 Aby ta rodina byla asi lepší.
    O hodně.
  • 00:50:24 -Že by se to naučili mezi sebou.
    -Jo.
  • 00:50:28 Honzíku, to je krásný.
  • 00:50:30 Děkuju za rady.
    Pro mě jsou to rady, Honzo.
  • 00:50:35 A i když třeba některý ty věci,
    který naši rodiče dělají
  • 00:50:39 a my jim nerozumíme,
    a nesouhlasíme s nima,
  • 00:50:46 tak máme jednu obrovskou
    výhodu.
  • 00:50:49 Jednou, až budeme dospělí,
    nebo až budete dospělí vy,
  • 00:50:53 tak to můžete zkusit
    udělat jinak.
  • 00:50:55 Ale je to hodně těžký.
    Protože jsme často na to naučený.
  • 00:51:00 A to naučení,
    na co jsme zvyklí,
  • 00:51:01 tak je pro nás
    zároveň nejjednodušší.
  • 00:51:43 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2014

Související