iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 5. 2013
21:50 na ČT2

1 2 3 4 5

39 hlasů
35016
zhlédnutí

Pološero

Když bolí duše

Duševní poruchy jsou u nás druhou nejčastější příčinou pro přiznání invalidity. Duševně nemocní lidé velmi strádají a trpí. Ztrácejí schopnost sebekontroly, schopnost orientovat se v životě, zažívají zmar. Jak žijí tito lidé a jejich blízcí, kteří jim s nelehkým osudem pomáhají.

26 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Pološero - Když bolí duše

  • 00:00:14 Naše společnost stále ještě vnímá
    duševní poruchy
  • 00:00:16 především jako určité tabu a ostudu,
    za kterou si člověk může sám.
  • 00:00:22 Zřejmě ještě nějakou dobu potrvá,
    než si lidé uvědomí,
  • 00:00:25 že vznik duševní nemoci je spojen
    nejenom s rodinnými dispozicemi,
  • 00:00:29 ale především se stresem,
    který je všude kolem nás -
  • 00:00:32 krize, strach o práci, strach
    o uživení rodiny, neúspěch.
  • 00:00:37 Se stále se zvyšujícím počtem
    duševních chorob
  • 00:00:39 bohužel roste také počet sebevražd,
  • 00:00:41 ono se to ale může dotknout
    každého z nás.
  • 00:00:54 Je to pocit hlavně vnitřní bolesti,
  • 00:00:59 a když to trvá týdny,
    tak se to dost těžko zvládá.
  • 00:01:03 Prostě ta nemoc nemá
    žádný pravidelný nástupy,
  • 00:01:07 je to taková nemoc, která prostě
    si s váma víceméně pohrává.
  • 00:01:15 Hrozný na tom je, že ona vlastně
    trvale se vším trpí.
  • 00:01:19 Nedokážu se z ničeho už radovat,
    už se z toho nedostanu, to cejtím.
  • 00:01:28 Já jsem to ani nikdy neříkala,
    ani před dcerama.
  • 00:01:30 Je to jako těžký, o tom mluvit.
  • 00:01:32 Možná dneska po těch osmi letech
    spíš už o tom dovedu mluvit, ale...
  • 00:01:39 Já mám pocit, že zkoušel
    všechno možný, odejít z toho světa.
  • 00:01:45 Já mám za sebou vlastně kariéru
    duševně nemocnýho,
  • 00:01:50 kterej si prošel různejma stádiama
    různejch potíží,
  • 00:01:55 a to vás bolí potom všude možně,
    i v těle.
  • 00:02:05 Tohleto, to je takzvané
    recyklotělo.
  • 00:02:12 Recyklotělo, které má být vyměněno
    za původního majitele těla.
  • 00:02:20 Divadlo jsem začal hrát vlastně
    až po tom, co jsem se zbláznil.
  • 00:02:25 Já jsem vlastně onemocněl
    v roce 1999.
  • 00:02:31 Původní diagnóza byla
    paranoidní schizofrenie.
  • 00:02:38 Michal Kašpar vystudoval
    Fakultu žurnalistiky.
  • 00:02:41 Bavilo ho všechno možné.
  • 00:02:42 Psal, cestoval a v Paříži
    pokračoval ve studiích.
  • 00:02:45 Všechno nasvědčovalo tomu,
  • 00:02:46 že ho čeká kariéra úspěšného
    novináře.
  • 00:02:50 V r. 1998-99 přijel odněkud
    z čarodějnic
  • 00:02:56 a my jsme s manželem koukali
    na nějaký zprávy
  • 00:02:58 a on měl představu najednou,
    že ty zprávy mluvěj jakoby k němu.
  • 00:03:03 A když jsme se podivili, že jo,
  • 00:03:04 tak najednou se rozplakal,
    že vlastně to tak cejtí,
  • 00:03:09 že prostě jako by ty zprávy
    mu něco přikazovaly.
  • 00:03:12 A prostě říkal: "Slyšíš to?
    Mluvěj ke mně.", a tak dál,
  • 00:03:15 no, takže jsme s manželem
    oba se jako vyděsili.
  • 00:03:20 Já jsem se jakoby dostal
    do akutní psychózy,
  • 00:03:24 a taky, to je terminus technicus
    psychiatrickej,
  • 00:03:30 kterej označuje prostě
    nějakej změněnej stav vědomí,
  • 00:03:34 kdy prostě k vám jsou strašně
    silný vjemy z vašeho okolí,
  • 00:03:40 i zevnitř vás.
  • 00:03:44 No, ale byl jsem, dá se říct,
    jako hodně rozháranej, plačtivej.
  • 00:03:48 Do těch Bohnic jsme ho přivezli
    vlastně s manželem dobrovolně.
  • 00:03:51 Rovnou ho vzali a rovnou za ním
    zavřeli dveře
  • 00:03:55 a nám řekli: "Přijďte zejtra."
  • 00:03:58 Tahle neinformovanost,
    to bylo něco strašnýho,
  • 00:04:02 a nejenom pro nás, ale i pro Míšu.
  • 00:04:05 A pak já jsem byl odvezen
    na pavilon 27, na uzavřený oddělení.
  • 00:04:13 No, a tam jsem se zalek.
  • 00:04:15 Já jsem si řekl: "Já jsem tady
    do konce života,
  • 00:04:18 nedostanu se odsud ven."
  • 00:04:21 Tu noc, kterou jsem se takhle
    hrozně bál,
  • 00:04:24 tak se mi vlastně v hlavě rozjel
    takzvanej blud.
  • 00:04:28 A byla to představa o tom,
  • 00:04:30 že můj nejlepší kamarád
    má pod palcem tajnou policii,
  • 00:04:36 a ta že má pod palcem psychiatry,
    a že mě budou nutit podepsat
  • 00:04:44 spolupráci s tajnou policií
    na tom paviloně,
  • 00:04:50 a v případě, že se budu zdráhat
    nebo odmítat,
  • 00:04:53 že šáhnou k nejrůznějším donucovacím
    prostředkům,
  • 00:04:58 včetně toho, že mě tam znásilní.
  • 00:05:00 Když mně vysvětlili,
    že tohleto není pravda,
  • 00:05:02 když jsem to přijal,
    když jsem to pochopil,
  • 00:05:05 tak jsem se rozbrečel.
  • 00:05:07 Když jsme tam pak druhej den
    s manželem přijeli,
  • 00:05:11 tak jednak on byl v těch bludech,
  • 00:05:13 takže si myslel, že všechno okolo
    něj se filmuje, a mluvil:
  • 00:05:17 "Podívej, jakýho mi sem dali
    statistu",
  • 00:05:19 a byl to vlastně spolupacient.
  • 00:05:24 A tam jsem se poprvé dověděla,
    že snad má teda psychózu.
  • 00:05:28 Pro mě to bylo hrozný.
  • 00:05:30 Ten stav, kdy vlastně se dozvíte,
    že dítě má psychózu,
  • 00:05:32 že teda mluví z cesty,
    je to hrozný pro maminku.
  • 00:05:37 Po propuštění z bohnické léčebny
    se Michal snažil být aktivní.
  • 00:05:40 Nějaký čas vedl dokonce divadelní
    soubor s duševně nemocnými lidmi.
  • 00:05:46 Hodně lidí si bere život,
    co jsou nemocný,
  • 00:05:50 a hodně lidí i z naší skupiny
    divadelní si vzalo život.
  • 00:05:58 A ono to je docela těžký.
  • 00:06:01 Já už jsem to prostě neunes
  • 00:06:04 a tak se mi zhoršil psychickej stav,
    že jsem musel z divadla odejít.
  • 00:06:07 Teprve si vlastně uvědomil,
    že fakt je nemocnej,
  • 00:06:11 a že teda ten život, kdo ví,
    jestli stojí za to.
  • 00:06:14 A tohleto řekl prostě několikrát.
  • 00:06:17 On mi jako neřekl:
    "Já spáchám sebevraždu", že jo,
  • 00:06:20 ale že ten život už v podstatě
    nestojí za to.
  • 00:06:25 Já to oddaluju prostě,
    tuhletu myšlenku,
  • 00:06:29 a nějak ji pohřbívám a tak,
  • 00:06:31 ale horší, než myšlenky
    na sebevraždu, jsou,
  • 00:06:36 já bych to řekl jako sebevražedný
    nutkání, který mám.
  • 00:06:42 V devátým patře našeho bytu
    v paneláku,
  • 00:06:46 když se podívám z otevřenýho okna,
    tak mě to okno táhne ven.
  • 00:06:50 A to je strašně těžký
    proti tomu bojovat,
  • 00:06:53 a musím proti tomu bojovat
    prostě terapiema,
  • 00:06:55 tím, že prostě o tom mluvím,
  • 00:06:57 tím, že volám na linku důvěry,
    když je mi opravdu zle.
  • 00:07:02 -Dobrý den, Michale.
    -Dobrý den.
  • 00:07:03 -Pojďte dále.
    -Dobrý den, jak se daří?
  • 00:07:08 Michala já znám čtrnáct let
    a znám ho v různých jeho stavech,
  • 00:07:14 nahoře a dole, což je právě typické
    pro toto onemocnění, a zrádné,
  • 00:07:18 že ten člověk, v tomto případě
    Michal,
  • 00:07:20 může fungovat po několik měsíců
    naprosto skvěle, naprosto zdravě,
  • 00:07:24 ale pak z ničeho nic,
    téměř ze dne na den,
  • 00:07:27 může spadnout do obrovský deprese,
    apatie, která může trvat měsíce,
  • 00:07:33 někdy i jako několik let.
  • 00:07:39 Byla vždycky aktivní v hudbě,
    že vedla pěvecký kroužky a sbory,
  • 00:07:47 sama měla ráda jak vážnou hudbu,
    tak trampskou hudbu, a ráda zpívala.
  • 00:07:53 Začlo to tím, že říkala manželka,
    že jí šumí v uších.
  • 00:07:58 Měla různý bolesti oka, s tím, že ji
    bolelo u srdce, a vždycky něco.
  • 00:08:08 Paní Maršálková učila více
    než čtyřicet let.
  • 00:08:11 Práce ve školství ji bavila
    a navíc měla spoustu aktivit.
  • 00:08:14 Nic nenasvědčovalo tomu,
    že by měl někdy nastat zlom.
  • 00:08:18 Přišel před čtyřmi lety.
  • 00:08:20 Objevila se u ní těžká duševní
    choroba
  • 00:08:22 s častými sebevražednými sklony.
  • 00:08:26 Její utrpení je jako takový,
    že když ona chudák řekne:
  • 00:08:30 "Co bych za to dala, kdybych byla
    jako tady ten třeba na tom vozejku.
  • 00:08:36 Co bych za to dala...",
    a přitom byla jako normální.
  • 00:08:41 "Co bych za to dala, kdyby mi uřízli
    nohy a to mi pomohlo."
  • 00:08:46 Že bych na tom byla líp,
    kdybych neměla třeba nohy.
  • 00:08:53 Vy ve skutečnosti v hlavě to máte
    schovaný.
  • 00:08:55 Všechny ty chytrosti, co jste uměla,
    tak pořád znáte,
  • 00:08:59 jenom už je nedokážete ze sebe
    vydolovat,
  • 00:09:03 jsou tam už někde schovaný.
    Ale nejvíc, co vás...
  • 00:09:05 Zkuste mi říct, co vás nejvíc
    ze všeho trápí.
  • 00:09:08 Z toho, proč jste vlastně u nás,
    co vás tak trápí?
  • 00:09:13 Že nedokážu mluvit.
  • 00:09:16 Ale je toho víc,
    když si spolu povídáme.
  • 00:09:18 Nedokážete mluvit. Je ještě něco,
    co nedokážete?
  • 00:09:20 Nedokážu jíst s chutí,
    vůbec nic nejím.
  • 00:09:25 A jak jste na tom se spánkem?
  • 00:09:27 Vůbec nespím, jsem celou noc vzhůru.
  • 00:09:32 -A z čeho máte radost?
    -Z ničeho.
  • 00:09:36 A ani když vás navštíví muž,
    tak nemáte radost?
  • 00:09:39 Z toho mám radost,
    ale nemůže mi pomoct.
  • 00:09:41 A proč vám nemůže pomoct,
    co myslíte?
  • 00:09:44 No, protože jsem úplně odepsaná už.
  • 00:09:46 Čili, ani nedokážete chodit,
  • 00:09:48 ani nedokážete spát,
    ani nedokážete jíst...
  • 00:09:51 -Ani pít.
    -Ani pít nedokážete.
  • 00:09:54 -Je něco, co byste vlastně dokázala?
    -Vůbec nic.
  • 00:09:59 Pořád má na to... "Musím jít domů.
  • 00:10:01 Musím jít domů, protože to už
    se nedá vydržet,
  • 00:10:04 a tam si něco musím udělat", a tak.
  • 00:10:07 Chtěla jsem se už utopit,
    protože se to nedá vydržet.
  • 00:10:10 No, a co jste udělala?
    Jak jste to naplánovala?
  • 00:10:13 Že tam skočím a utopím se.
  • 00:10:15 A proč se to nakonec nestalo?
  • 00:10:19 Protože člověk začne plavat.
  • 00:10:23 Nejvážnější bylo to utopení.
  • 00:10:25 Neustále shání pořádný lano na to,
    aby se někde oběsila.
  • 00:10:34 Kdybych ji já a lidi měli
    doopravdy víc rád,
  • 00:10:37 tak bysme jí pomohli a nenechali
    ji takhle trápit,
  • 00:10:41 a pak ať si žiju nebo žijeme,
    jak chceme.
  • 00:10:45 Vím, že mi nemůže nikdo pomoct už.
  • 00:10:49 Jedu sem s tím, že dvě hodiny
    nebudu slyšet nic jinýho,
  • 00:10:51 jak nic nemůže, jak to musíme
    nějak udělat, a to.
  • 00:10:57 A ty chvilky, kdy třeba zabrousíme
    o něčem jiným, třeba o vnoučatech,
  • 00:11:02 těch je míň.
  • 00:11:04 To vždycky potom řekne: "Jo, ty už
    neuvidím a domů se nepodívám."
  • 00:11:08 A to jsou takový diskuse,
    jakoby jak s malým dítětem.
  • 00:11:12 Vždycky prosí, ať jí pomůžu.
  • 00:11:14 Ať jí pomůžu s něčím tím,
    že se to nedá vydržet,
  • 00:11:17 oběsit nebo useknout hlavu,
    nebo zastřelit nebo skočit,
  • 00:11:23 skočit z vysokýho patra,
    kam by se dostala balkónem.
  • 00:11:27 Jako toho bylo moc.
  • 00:11:30 Co se nedá vydržet?
  • 00:11:32 Já prostě nemůžu vůbec existovat,
    no.
  • 00:11:40 (zní šanson Hany Hegerové)
  • 00:11:44 Hudba, ta mi pomáhá.
  • 00:11:46 Večer si pouštím klasiku
    nebo český interprety.
  • 00:11:50 Rád poslouchám šansony
    od Hany Hegerový.
  • 00:11:54 Žiju sám. Hodně čtu, navštěvuju
    dost pravidelně knihovnu.
  • 00:12:01 V neposlední řadě hodně čtu
    o přírodě, hledám v ní oporu.
  • 00:12:07 Panu Machulkovi je 42 let.
  • 00:12:08 Byl úspěšným podnikatelem
    a šťastným manželem i otcem.
  • 00:12:12 Také do jeho života vstoupila
    vážná duševní nemoc.
  • 00:12:15 Takový ty příznaky nemoci,
    který se začaly projevovat víc,
  • 00:12:19 tak jsem začal pozorovat
    asi tak před čtyřmi lety.
  • 00:12:24 Dostal jsem se do krizový situace,
    protože jsem byl dřív zvyklej,
  • 00:12:28 že jsem pracoval pro několik
    zahraničních společností,
  • 00:12:32 přitom jsem zvládal pracovat
    ve své firmě.
  • 00:12:36 No a najednou je to obrovská změna.
  • 00:12:40 Tak ta nemoc mě více méně
    uzavírala doma,
  • 00:12:42 takže jakmile už jsem nebyl schopnej
    pořádně vycházet z domu,
  • 00:12:49 začal jsem, nebo přestal jsem snášet
    přítomnost dalších lidí,
  • 00:12:54 tak jsem se rozhodl,
    že zajdu k lékaři.
  • 00:12:58 Prvně tady jednoho zabila
    depresivní porucha,
  • 00:13:03 ale tím sledováním jeho chování
    to vlastně vyústilo
  • 00:13:06 v tu bipolárně afektivní poruchu,
  • 00:13:09 kdy se ty nálady střídají,
    jako deprese přechází v mánii,
  • 00:13:14 mánie zase potom přechází v depresi.
  • 00:13:19 První jsem tomu nemohla uvěřit,
    prostě.
  • 00:13:21 Říkala jsem si, že ne,
    že to není možný,
  • 00:13:24 ale teď už jsem s tím nějak smířená.
  • 00:13:26 Samozřejmě to bolí, že jo,
  • 00:13:28 že je táta nemocnej,
    takhle nemocnej.
  • 00:13:32 Ten depresivní stav je opravdu stav,
  • 00:13:35 kdy vás to naprosto vyřazuje
    z provozu.
  • 00:13:37 Jen málo lidí chápe, co se pod těma
    psychickýma poruchami skrývá.
  • 00:13:43 S tím se pojí poruchy spánku,
    nechuť k jídlu.
  • 00:13:49 Je to taková svíravá, tísnivá bolest
    vlastně uvnitř těla.
  • 00:13:53 V tu chvíli člověk nepřemýšlí
    zcela logicky
  • 00:13:59 a snaží se vlastně dostat
    z tý depresivní nálady,
  • 00:14:05 a jako jediný řešení vidí to,
    že prostě odejde navždycky,
  • 00:14:10 že se tím zbaví totálně
    všeho trápení.
  • 00:14:16 Táta to přede mnou hodně tajil,
  • 00:14:18 takže věděla jsem,
    že se nějak se mnou nestýká,
  • 00:14:22 že nějak moc se nevidíme,
  • 00:14:25 ale jako nevěděla jsem, co se děje
    a to.
  • 00:14:28 A pořád jsem si myslela,
    že je to kvůli mně a tohle.
  • 00:14:31 No, potom vlastně, když mi to řekli,
  • 00:14:33 tak už jsem to začala
    hodně pozorovat.
  • 00:14:38 Moje okolí není skoro žádný už,
  • 00:14:42 protože rodina, ta už se mnou
    nekomunikuje,
  • 00:14:48 zůstala mi vlastně dcera
    a pár takových skalních přátel,
  • 00:14:53 kteří o té nemoci vědí.
  • 00:14:58 A vlastně mi zůstali jenom ti,
    kteří chápou,
  • 00:15:02 protože spousta lidí nechápe,
    co se vlastně děje.
  • 00:15:06 Více méně mě mají za takovýho
    podivína,
  • 00:15:08 kterej se léčí na psychiatrii
  • 00:15:11 a více méně se pak stydím,
    nebo je to pocit prostě,
  • 00:15:17 asi je to pocit studu.
  • 00:15:22 Strach, zoufalství, deprese.
  • 00:15:25 Duševní choroby si bohužel
    často vybírají i tu nejkrutější daň.
  • 00:15:30 Takže tady má takovej koutek,
    protože ten člověk s náma musí bejt.
  • 00:15:34 Jeho milovaná role Falstaffa,
    to se hrálo na Krumlově,
  • 00:15:38 pan Menzel to režíroval.
  • 00:15:39 Potom je tady s panem režisérem
    Kačerem, to je taky z Krumlova.
  • 00:15:43 Tady natáčel Z pekla štěstí
    s panem Troškou.
  • 00:15:46 Tady je ze Třech mušketýrů,
    kde hrál Ludvíka.
  • 00:15:51 Támhle je jeho otec,
    tuhle fotku taky měl v pracovně.
  • 00:15:59 Je to jako v dominu,
    vytáhneš jednu kostku a hra skončí.
  • 00:16:02 Petr Hanus, syn známého českého
    herce třicátých a čtyřicátých let,
  • 00:16:06 Františka Hanuse,
  • 00:16:07 byl talentovaný, úspěšný a oblíbený
    herec českobudějovického divadla.
  • 00:16:16 Rodinný život s ním byl úžasnej.
    Úžasnej!
  • 00:16:19 On ten život prostě miloval.
  • 00:16:21 Říkám, to byl takovej tvor,
    kterej...
  • 00:16:26 My jsme měli v pronájmu faru,
    kde to miloval.
  • 00:16:27 My jsme tam přijeli,
    on vyběh na tu zahradu,
  • 00:16:30 vidím ho, jako dnes.
  • 00:16:31 Prostě zařval, že ho slyšeli
    až na návsi: "Život je krásnej!"
  • 00:16:35 Prostě on byl takovej, jo.
    Všude ho bylo plno.
  • 00:16:38 Prostě to byl elán, gejzír humoru,
    nápadů, neskutečnej člověk.
  • 00:16:44 A tím bych chtěla říct vlastně,
    že by mě v životě nenapadlo,
  • 00:16:47 že tahle strašná nemoc,
    ta diagnóza hrozná, že ho potká.
  • 00:16:53 On se nechtěl léčit, samozřejmě.
  • 00:16:54 Ten člověk, když to zjistí asi,
    tuhle diagnózu, tak:
  • 00:16:56 "Já nejsem žádnej blázen,
    já nebudu..."
  • 00:16:58 Takže začal brát nějaký léky,
    myslel, že mu pomůžou,
  • 00:17:02 ale ta nemoc se strašně stupňovala.
  • 00:17:09 To bylo, že nakonec tam byl
    první pokus o sebevraždu.
  • 00:17:14 Petr Hanus se nakonec léčit začal,
  • 00:17:16 a potom se několik let zdálo,
    že je všechno v pořádku.
  • 00:17:19 Bohužel tomu tak nebylo.
  • 00:17:23 Ta druhá fáze tý nemoci,
    po těch třinácti letech,
  • 00:17:25 on najednou začal mít takový
    strašný strach, že neuživí rodinu.
  • 00:17:29 Najednou všechno viděl černě.
    A říkám, ztrácel humor.
  • 00:17:33 Ta deprese se tak strašně projevila,
    že, já nevím,
  • 00:17:36 to jsou takový okamžiky, který...
  • 00:17:38 Třeba seděl v rohu u odpadkovýho
    koše,
  • 00:17:41 kouřil jednu cigaretu za druhou.
    Prostě jak takovej...
  • 00:17:48 Hrozně najednou byl jako malý dítě,
    nebo já nevím,
  • 00:17:52 já to nedovedu vyjádřit vůbec slovy.
  • 00:17:56 Já v tý době toho nejhoršího,
    co si holky zažívaly,
  • 00:17:58 tak jsem byla na internátě,
  • 00:18:02 takže asi jsem to neprožívala
    s nima jakoby natolik,
  • 00:18:06 aniž bych jakoby chtěla.
  • 00:18:07 Nebo spíš se mě snažily
    jakoby ušetřit takovýho toho,
  • 00:18:11 co se děje, takže mnohdy jsem
    spoustu věcí ani nevěděla.
  • 00:18:16 A furt jsem doufala,
    že to bude dobrý.
  • 00:18:17 Furt si to jako člověk nepřipouští,
    že by se něco mohlo stát.
  • 00:18:21 A potom vlastně, když jsme taťku
    viděly o víkendech a to,
  • 00:18:24 tak vždycky působil,
  • 00:18:25 že to všechno bude dobrý,
    že to zvládnem.
  • 00:18:27 A sliboval to.
  • 00:18:30 Vždycky jsem mu říkaly,
    že se nesmí nic stát špatnýho,
  • 00:18:33 že tu musí s náma bejt,
    že ho potřebujem,
  • 00:18:35 a on vždycky sliboval,
    že se nic nestane,
  • 00:18:41 a že to bude všechno dobrý.
  • 00:18:43 Člověk tomu nevěřil,
    že by se něco...
  • 00:18:45 -To jsou moje holky zlatý...
    -něco mohlo stát.
  • 00:18:58 Pak ty konce, to už vůbec, jestli
    teda o tom můžu mluvit,
  • 00:19:04 to jako ty byly hrozně špatný.
  • 00:19:08 To jako tam bylo na jednoho člověka
    strašně moc pokusů o sebevraždu.
  • 00:19:12 -Kolik?
    -Sedm.
  • 00:19:15 Pod vlak chtěl skočit,
    několikrát se pokusil oběsit,
  • 00:19:19 skočit z okna,
    bylo toho strašně moc.
  • 00:19:22 On prostě nechtěl žít,
    on to nezvládal.
  • 00:19:25 On mi vlastně vysvětloval,
    jak mu je, že se to vydržet nedá,
  • 00:19:30 že je to horší, než jakákoliv
    fyzická bolest, že to nepřestává,
  • 00:19:36 že se to nezmenšuje,
    že se to nezlepšuje,
  • 00:19:41 a že mu to působí takový muka,
    že vlastně nemůže nic.
  • 00:19:44 Ty bolesti šílený měl,
    on kolikrát úplně až křeče,
  • 00:19:48 nebo takový, že až by se rozbrečel.
  • 00:19:52 Nebo to byly takový stavy,
    já jsem je nechápala.
  • 00:19:55 Mně ho bylo strašně líto,
  • 00:19:57 já jsem ho strašně milovala,
    toho člověka,
  • 00:20:00 a teď prostě najednou ta bezmoc
    a nevíš. Opravdu nevíš.
  • 00:20:04 A ten člověk najednou ti utíká
    z bytu.
  • 00:20:06 Takový ty jeho pokusy
    o tu sebevraždu, to bylo šílený,
  • 00:20:09 kdy jsem nevěděla, co.
  • 00:20:14 Takže jsem za ním běžela,
    tam jsem ho rvala od kolejí,
  • 00:20:17 teď jsem mávala na lidi.
  • 00:20:19 Taková ta šílená bezmoc.
  • 00:20:21 On měl prostě strašně citlivou duši
  • 00:20:23 a na chlapa měl hodně citlivou
    dušičku, všechno si strašně bral.
  • 00:20:27 No, právě, to ho dostal dolů.
  • 00:20:31 Mně se hrozně těžce o tom mluví.
  • 00:20:33 Byl krásnej den,
  • 00:20:35 a v tu danou chvíli by mě nenapadlo,
    co ten člověk udělá.
  • 00:20:41 Prostě šla jsem ven se psem...
  • 00:20:47 Do smrti si to budu vyčítat.
  • 00:20:49 Já prostě, vždycky jsem myslela,
    že to zvládnu, zvládnu ho uhlídat.
  • 00:20:58 Měla jsem ho vzít na proch...
  • 00:20:59 Rozumíš, teď tě napadá,
    co jsi měla udělat.
  • 00:21:01 Celejch osm let na to člověk myslí,
    má trošku špatný... ne svědomí,
  • 00:21:10 co měl udělat a neudělal, no.
    Já už o tom konci nechci mluvit.
  • 00:21:29 Pokud člověk onemocní nějakým
    vážným duševním onemocněním,
  • 00:21:35 které v tom negativním případě,
    v tom nejhorším, skončí sebevraždou,
  • 00:21:39 tak to nikdy není vina toho okolí,
  • 00:21:43 toho bezprostředního okolí,
    tý rodiny.
  • 00:21:46 Za to můžou jiné faktory, ale nikdy
    ne to podporující prostředí.
  • 00:21:53 Deset procent schizofreniků umírá
    na to, že se zasebevraždí,
  • 00:21:56 u bipolární afektivní poruchy víme,
  • 00:21:58 že 50 procent se pokusí o sebevraždu
    a v 15 procentech jsou úspěšní,
  • 00:22:04 a samozřejmě u demencí, tam záleží
    na tom, o jaký se jedná typ.
  • 00:22:09 U depresivních lidí je primárně
    nemocná radost,
  • 00:22:13 a prostě nemají schopnost ji prožít.
  • 00:22:16 A to znamená, že se ze života stává
  • 00:22:17 takové jako věčné nucení se
    do něčeho
  • 00:22:20 a ta vůle se buď vyčerpá,
    nebo onemocní taky.
  • 00:22:24 Takže ten život zůstává prázdný
    a zůstává jenom bolest.
  • 00:22:30 Nikdo si neumí představit,
    co to znamená pro toho člověka.
  • 00:22:33 Právě proto, že to není
    tak hmatatelné,
  • 00:22:35 tak já vás mohu ubezpečit,
    že se jedná o skutečně bolavou duši,
  • 00:22:38 protože tito pacienti nesmírně trpí,
  • 00:22:41 a týká se to všech pacientů
    psychiatrických onemocnění u nás.
  • 00:22:54 Teď se o něj strašně bojím, že jo,
  • 00:22:56 protože vlastně vždycky,
    když mu není dobře,
  • 00:22:59 což mu teďka od listopadu do února
    opravdu bylo velmi špatně,
  • 00:23:02 takže se bojím,
    protože je v depresích, že jo,
  • 00:23:06 chodí a nemůže jít ani na brigádu,
    kterou by rád třeba si přivydělal,
  • 00:23:13 protože fakt ten důchod má malej.
  • 00:23:16 Blecho, pojď sem. Pojď sem! Hop!
  • 00:23:19 No jo, no jo.
  • 00:23:22 No, Blecha, to je pro mě taky
    léčitel, jo,
  • 00:23:28 protože já jsem si ji pořídil
    v době, kdy mně bylo dost špatně,
  • 00:23:32 a ona mně strašně dala spoustu
    radosti do života.
  • 00:23:36 To je prostě k nezaplacení.
  • 00:23:48 I kdybysme měli identifikovat
    její konkrétní bolest,
  • 00:23:53 tak ona to nevysvětlí,
  • 00:23:55 ale jelikož ji znám a vím,
    že když mi o tomhle mluví,
  • 00:23:59 tak pláče bez slz,
    tak že ji to bolí.
  • 00:24:05 Ale co, to nevím.
  • 00:24:27 Snažím se za ním hodně jezdit,
    aby nebyl sám.
  • 00:24:32 No a potom, když už začínám
    pozorovat, jako že je mu zase zle,
  • 00:24:37 že se začíná zase do tý deprese
    dostávat,
  • 00:24:41 potom, když už to fakt nemůže snést,
  • 00:24:43 tak zavolám mámě
    a vezeme tátu okamžitě do léčebny.
  • 00:24:51 Já jsem měl několik pokusů,
  • 00:24:53 z toho třikrát jsem byl
    hospitalizován na ARU
  • 00:24:57 s těžkou otravou.
  • 00:25:00 Hlavně nikdy nespolíhám na to,
    že mě někdo bude zachraňovat.
  • 00:25:03 Jako myslím si, že opravdu už
    konečně přestane
  • 00:25:08 ta nemoc na mě působit tím,
    že se jí zbavím smrtí.
  • 00:25:30 Počet duševně nemocných lidí
    celosvětově stále narůstá.
  • 00:25:33 V České republice jsou duševní
    choroby
  • 00:25:35 druhou nejčastější příčinou
    pro přiznání invalidity.
  • 00:25:39 Duševně nemocní lidé velice trpí
    a strádají.
  • 00:25:42 Ztrácejí schopnost sebekontroly,
  • 00:25:44 schopnost orientovat se v běžném
    životě a zažívají zmar.
  • 00:25:48 Proto řada z nich volí konečnou
    variantu,
  • 00:25:51 která je všech těchto pocitů zbaví,
    sebevraždu.
  • 00:25:56 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2013

Související