iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 8. 2011
23:20 na ČT2

1 2 3 4 5

21 hlasů
18644
zhlédnutí

Hotel Veselý hřbitov

Dokumentární místopis města Havířov a hotelu International představuje několik lidských osudů žitých v kulisách socialistického realismu.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Hotel Veselý hřbitov

  • 00:00:11 Já abych řekl pravdu,
  • 00:00:13 tak já se v Praze
    vůbec necítím dobře.
  • 00:00:18 Protože já když nemusím,
  • 00:00:20 jenom s těmi psy,
    tak nikam nevyjdu. Jenom to.
  • 00:00:23 Ale výhoda je to,
    že se vždycky těším na léto,
  • 00:00:26 kdy můžeme jet na Zvíkov.
  • 00:00:28 Tam má moje známá
    pronajatou starou hájenku.
  • 00:00:35 A tam vždycky v létě
    strávím tak dva měsíce.
  • 00:00:39 Chodím na ryby a na houby
    a to je něco pro mě.
  • 00:00:42 Praha, to moc ne.
  • 00:00:44 No tak Havířov v téhle době,
    to by bylo asi stejné.
  • 00:00:49 Podle mě.
    Takže člověk si nevybere.
  • 00:00:52 Kluci už jsou ženatí,
    tak kam bych já tam mohl jít?
  • 00:00:54 Jedině za kamarády,
    kteří většinou sedí v hospodě.
  • 00:00:58 Tady já do hospod nechodím.
  • 00:01:00 Většinou luštím křížovky,
    v televizi nic není.
  • 00:01:04 No, a když mám někdy chuť,
    tak maluji.
  • 00:01:08 A teď píšu.
    Přes zimu píšu. V létě ne.
  • 00:01:17 My jsme tomu říkali Korej,
    tam nahoře v tom Havířově.
  • 00:01:20 Ta ještě byly baráčky a všechno.
    Sedláci. No, sedláci už asi ne.
  • 00:01:24 Ale ještě ti soukromí.
    Ti, já nevím, ti . . .
  • 00:01:31 Jakoby sedláci.
  • 00:01:32 A pomaličku se všechny ty baráčky
    vytrácely a postupoval ten. .
  • 00:01:37 Jo děkuji.
  • 00:01:39 A postupovala ta jejich
    výstavba komunistická dále a dále.
  • 00:01:43 A až už jsem potom začal chodit
    do školy, Havířov pořád rostl.
  • 00:01:48 No a právě jak je ten
    vstup do té "korejeŞ,
  • 00:01:54 jak jsme tomu říkali,
    tak tam je to něco podobného,
  • 00:01:57 jak tady stojí ten hotel.
    Takové ty komunistické fresky.
  • 00:02:05 To mně připadalo jak v Rusku.
    Když už jsem pak chodil do školy,
  • 00:02:08 tak podle obrázků
    jsem si říkal, to je jak Rusko.
  • 00:02:15 HOVORY
  • 00:02:41 -Děvčata, tiše!
  • 00:02:53 -Když já jsem se nastěhovala,
    tak to ještě nebylo město.
  • 00:02:56 To bylo všechno ve výstavbě.
    Já když jsem se nastěhovala,
  • 00:02:59 tak ten baráček byl nízko,
    cesta byla nahoře.
  • 00:03:02 To se teprve všechno
    bagrovalo, dorovnávalo.
  • 00:03:05 Takže to člověk neměl představu,
    že by tady bylo nějaké město.
  • 00:03:10 A potom jak se to dostavělo,
    tak mě se Havířov právě proto líbí,
  • 00:03:14 že tady nikdo nemůže zabloudit.
    Jde si prostě rovně
  • 00:03:17 a všechny obchody
    jsou prostě na jedné ulici.
  • 00:03:21 -No, ty obchody už ani nejsou.
  • 00:03:27 -Ty kupy hlíny mně připomínají
    spousty bláta na té třídě.
  • 00:03:32 A také místní obyvatelé
    pojmenovali tu první část,
  • 00:03:37 ještě tehdy Bludovice, Korea.
    Protože tehdy byla válka v Koreji
  • 00:03:45 a tady to bylo všechno
    takové rozbombardované.
  • 00:03:51 -Tam byla masna v takové vilce,
  • 00:03:54 holič tam byl, staré
    nádraží až tam někde.
  • 00:04:00 A blata, že když jsme měli
    snížené jízdné do Ostravy,
  • 00:04:04 abychom si mohli nakoupit,
  • 00:04:06 protože ten byt
    bylo také třeba vybavit,
  • 00:04:08 tak jsme měli snížené
    jízdné do Ostravy.
  • 00:04:11 A tady jsme si obouvali gumáky
  • 00:04:13 a v Ostravě jsme si je pěkně
    sundali a obuli si střevíčky,
  • 00:04:17 abychom vůbec
    mohli chodit podkupech.
  • 00:04:21 -Lidé potřebují
    mít pohodlí především.
  • 00:04:24 Protože ta funkce,
    si myslím, je na prvním místě.
  • 00:04:27 Což je v pořádku.
    Ty funkce je na prvním místě.
  • 00:04:30 Ale stvořit prostředí, to je kumšt.
  • 00:04:33 Architektura má velkou moc
    a sílu působit na lidi.
  • 00:04:40 Na jejich duševní stav.
  • 00:04:43 Protože podle toho, jak se cítím,
    podle toho se také chovám.
  • 00:04:56 ZPĚV
    Všichni se nám vysmívajú
  • 00:04:58 Že my nic nemáme
  • 00:05:00 A my máme chalupečky
    Z cibulové slámy.
  • 00:05:07 Všichni se nám vysmívajú
    atd
  • 00:05:22 -To byl vlastně základ těch změn.
  • 00:05:24 Zatím ještě v té architektuře
    se tak ještě tápalo, jak to dělat.
  • 00:05:29 Ale urbanisticky jsme měli
    opravdu vzor v Sovětském Svazu.
  • 00:05:35 Byl tam časopis,
    Architěktura a instrajitělstvo,
  • 00:05:38 kde byla spousta
    urbanistických půdorysů
  • 00:05:42 a podle toho jsme
    buď částečně kopírovali,
  • 00:05:47 nebo jsme tvořili nové formy bloků.
    Ale byly to uzavřené bloky.
  • 00:05:56 Uzavřené bloky, které si myslím,
    že v tom malém měřítku,
  • 00:06:02 to znamená do těch čtyř podlaží,
    měly celkem lidské měřítko.
  • 00:06:09 Což byl velmi důležité.
    Proto si myslím, že ten Havířov
  • 00:06:12 předčil a je lepší, než Poruba.
    Protože Poruba šla hned do výšky.
  • 00:06:27 Cingróf, Klimentov, Hakenov,
    Fučíkov,Stachanov, Bezručov,
  • 00:06:34 Bardov, Čurdov, Janáčkov,
    Mírovice, Jírovsko,
  • 00:06:42 Ostravský mírumilov, Šemír,
    Prácnov, Čestprácov,
  • 00:06:48 Blahomír, Budomír, Úsvit,
    Záblesk, Šťastnov, Nový život,
  • 00:06:58 Úspěšín, Vzletovice, Chcemežít,
    Vzorvšem, Budovatelnice,
  • 00:07:07 Budosociokolektivov,
    Brichádov, Socialín, Rudohvězdov,
  • 00:07:13 Rubačov, Fáratín, Šachtín,
    Velká rubava, Stokomínů,
  • 00:07:19 Kahanec, Gottwaldův horníkov,
    Stalin, Zápotocký grad,
  • 00:07:25 Antonínov, Stachanov, Nový život,
  • 00:07:31 Nový tábor, Češublu,
    Slezský dombas.
  • 00:07:37 -Ale proč zrovna Havířov?
    K tomu nám více poví Alois Macura.
  • 00:07:43 -Na pojmenování nového
    sídliště byla vyhlášena soutěž.
  • 00:07:49 Soutěž měla taková kritéria.
    Název měl být krátký, výstižný
  • 00:07:55 a měl vyjadřovat
    budovatelské úspěchy kraje.
  • 00:08:00 Já jsem navrhl název Havířov,
    protože si vážím práce havířů.
  • 00:08:07 A jednak jsem věděl,
    že v nových bytech
  • 00:08:09 budou bydlet
    většinou rodiny havířů.
  • 00:08:15 -Původně, když hotel
    vznikl jako vojenská stavba,
  • 00:08:18 tak fungoval vlastně
    pod pracovním názvem hotel Družba.
  • 00:08:22 Která posléze, když přešel
    do správy Čedoku v roce 1957,
  • 00:08:26 tak krátce fungoval
    jako hotel Čedok.
  • 00:08:28 Ale hotelové vedení
    velmi rychle vypsalo
  • 00:08:31 veřejnou soutěž v novinách,
    kde vyzvalo občany,
  • 00:08:35 aby se zúčastnili soutěže
  • 00:08:37 a vybrali pro svůj hotel
    vlastní název.
  • 00:08:41 Takže přišlo obrovské
    množství nejrůznějších návrhů.
  • 00:08:44 Opravdu od takových
    v podstatě nevinných,
  • 00:08:48 které tady asociují místní názvy,
    jako hotel Juliska, Podbaba,
  • 00:08:53 až po opravdu po ty nejbizardnější.
  • 00:08:56 Jako hotel Experiment,
    Den a noc, Eldorádo.
  • 00:09:14 -Organizovali právě
    pro ty architekty,
  • 00:09:17 kteří pracovali
    na těch socialistických městech,
  • 00:09:20 organizovali studijní
    zájezdy na jih.
  • 00:09:24 Do Budějovic, Litomyšle,
    Telče, a pak také na Slovensko.
  • 00:09:29 Levoča, Kežmarok.
    No a museli jsme kreslit všichni.
  • 00:09:34 Tím pádem dostat
    se do jakéhosi lepšího poznání
  • 00:09:39 toho architektonického detailu.
  • 00:09:57 -ZPĚV
    Celým světem prošel jsem
  • 00:10:01 Hezčí zem jsem nenašel
  • 00:10:04 Jak je krásná,
    jak je krásná ta Česká zem
  • 00:10:11 Hrady, zámky,
    jak v pohádce malované
  • 00:10:18 Ty památky našich předků,
    tak šťastný jsem
  • 00:10:25 Kdo nevěří, ať jde k nám
    Na tu krásu vzpomínám
  • 00:10:33 Jak je krásná,
    jak je krásná ta Česká zem
  • 00:10:43 -Tam, kde byla používána
  • 00:10:45 ta sorela, bych řekl,
    s citem a i s rozumem,
  • 00:10:51 tak je celkem slušná.
  • 00:10:56 Já si myslím,
    že si ji můžeme pochválit.
  • 00:11:01 Je rozdíl ale od té hlavní třídy
    havířovské k hlavní třídě v Porubě.
  • 00:11:08 Tam už je to kýč.
    A už je tam faleš.
  • 00:11:10 Protože některé
    detaily architektonické,
  • 00:11:15 jako zasahuje do oken,
  • 00:11:16 je tam tma v těch
    pokojích a tak dále.
  • 00:11:19 To vlastně také
    potom kritizoval Chruščov.
  • 00:11:23 Ale my to máme celkem
    jako normální architektura,
  • 00:11:26 bych řekl ozdobená.
    Je otázka, čím ozdobit.
  • 00:11:33 -Tam je výr, to je myslím sojka.
  • 00:11:40 Bažant tam je myslím také.
  • 00:11:44 Tam je tetřev,
    myslím tam úponě na tom kraji.
  • 00:11:47 To vypadá jako tetřev.
  • 00:11:48 Datel, nebo co to může být.
  • 00:11:53 Jako strakapoud to vypadá,
    má to takový špičatý zobák.
  • 00:11:56 Tam uprostřed,
    to je myslím holubice.
  • 00:11:58 S těmi roztáhnutými křídly.
  • 00:12:03 No proč to vyzdobili?
    Aby to asi nevypadalo jako bunkry.
  • 00:12:07 Aby to bylo veselé.
  • 00:12:09 A aby lidé, když přijdou po práci,
    tak aby se lépe cítili.
  • 00:12:15 Když chodí po ulici.
  • 00:12:16 Třeba se podívají kolem sebe,
    nejenom jako do výkladů,
  • 00:12:21 ale třeba i nahoru, na ty domy,
    tak aby to pěkně vypadalo.
  • 00:12:25 Jeden tam je třeba s harmonikou.
  • 00:12:29 Druhý jako pracuje.
  • 00:12:31 Pracující.
    Jako že všichni co tady bydlí,
  • 00:12:34 jsou nejenom dělníci,
    ale třeba dělají i umění.
  • 00:12:38 A všichni spolu
    žijí v jednom městě.
  • 00:12:41 Tak to asi chtěl
    znázornit ten architekt.
  • 00:12:43 Jako symbol.
  • 00:12:48 -Inženýr, to zní hrdě!
  • 00:12:52 Protože se říká básníkům,
    že jsou inženýři duše.
  • 00:12:57 Já tedy jako inženýr
    jsem byl hrdý člověk.
  • 00:13:01 Samozřejmě bych nebyl inženýrem,
    kdybych nečetl každý den básně.
  • 00:13:09 -Ten Kroha, který prosazoval
    a také tam navrhoval
  • 00:13:13 ten socialistický realismus,
  • 00:13:18 tak bych byl řekl,
    že byl víc moderní.
  • 00:13:23 Národně moderní.
  • 00:13:26 Kdežto Meduna vlastně
    nevyprojektoval nic. Jako tužkou.
  • 00:13:33 V sorele osobně neprojektovat nic.
  • 00:13:37 Šel jenom po té kariéře,
    bych řekl. Politické.
  • 00:13:40 -Každou věc, kterou udělám,
  • 00:13:42 která je lepší,
    než to co je dosavadní.
  • 00:13:45 Když to uvedu do života.
    A kdyby, to bych zdůraznil,
  • 00:13:48 kdyby byla sebemenší,
    zvyšuje hospodářskou
  • 00:13:51 a kulturní úroveň našeho státu.
    Přispívá k tomu cíli,
  • 00:13:55 o kterém jsem hovořil.
    O kterém mluvil XV. sjezd.
  • 00:13:59 A co je hlavní,
    zvyšuje naši sílu tak,
  • 00:14:02 že imperialisté,
    kteří se na nás dívají
  • 00:14:05 jako na omyl historie,
    jak to říká Regan.
  • 00:14:10 Víte, tak čím budeme silnější,
  • 00:14:14 tím bude menší jejich chuť
    rozpoutat 3.světovou válku.
  • 00:14:19 Která by zlikvidovala
    nejenom všechnu architekturu,
  • 00:14:23 ale i všechno lidstvo.
  • 00:14:27 -Dokonce Meduna mě bral
    na tak zvané korektury do Opavy.
  • 00:14:31 Mě bral s sebou.
    Protože jsem možná, já nevím,
  • 00:14:35 věděl o těch dějinách dost.
  • 00:14:40 Měl jsem cit proto,
    jestli to je správně použité.
  • 00:14:44 Tak nějak.
  • 00:14:50 -Na mapě to byl sice
    jen malý puntík,
  • 00:14:53 teprve krátce zanesený
    ve školních atlasech.
  • 00:14:56 Ale svůj domov tady
    denně nacházelo už téměř
  • 00:14:59 80 000 našich spoluobčanů.
    Každým dnem pomáhali mladému městu
  • 00:15:04 formovat jeho tvář, psát historii,
    která se počítala teprve na měsíce.
  • 00:15:15 -Manžel se učil
    jako koželuh u Bati.
  • 00:15:18 Ale když potom chtěl
    nějaké ty penízky,
  • 00:15:21 tak přišel sem na brigádu,
    na šachtu. Do Ostravy napřed.
  • 00:15:27 A tak jsem se
    já seznámila s manželem.
  • 00:15:29 První náš úkol byl,
    že jsme museli jít pást krávu.
  • 00:15:32 Protože na vesnici
  • 00:15:34 jsme měli kravičku
    a tak jsme se seznámili.
  • 00:15:39 No a než přišel z vojny,
    tak jsme se vzali.
  • 00:15:44 Bydleli jsme ještě u rodičů.
    Ale podepsal na 10 let na šachtu
  • 00:15:48 a tak jsme dostali tady tento byt.
    Bylo to v roce 1953.
  • 00:15:58 Začátky byly těžké,
    ale začalo se mě to líbit,
  • 00:16:01 protože jsem přišla
    do jiného prostředí. Do pěkného.
  • 00:16:04 Myslím jako tady do bytu.
    Ne jako kolem, to neříkám.
  • 00:16:07 Ale do bytu prostě.
    Měli jsme tady výhody.
  • 00:16:10 Protože my jsme měli
  • 00:16:12 tady ve sklepě
    velké pračky, sušáky.
  • 00:16:14 Člověk nemusel prát doma.
  • 00:16:16 Tam jsme si to odnesli,
    venku jsme si to usušili.
  • 00:16:19 A nemuseli jsme mít strach,
    že nám to někdo vezme.
  • 00:16:22 Usušili, zašli do sklepa,
    vyžehlili, vymandlovali,
  • 00:16:26 a čisté prádélko jsme si přinesli.
    To všechno už je pryč.
  • 00:16:32 -Já nejsem proto,
    aby se prádlo doma sušilo.
  • 00:16:34 Ty byty se tím ničí.
    Já jsem vyrostla v rodinném domku.
  • 00:16:37 My jsme to nikdy nedělali.
    To je vlhkost! A to se ničí.
  • 00:16:42 Ale oni to dělají.
  • 00:16:43 Ale tady máme ty sušáky,
  • 00:16:45 to nám tady nechali,
    že si to tady můžeme posušit.
  • 00:16:48 Ale ti mladí,
    ti už to vůbec nedělají.
  • 00:16:53 Možná už mají
    takové pračky, co suší.
  • 00:16:55 -Jak je pěkné počasí,
    tak se suší tak. Normálně venku.
  • 00:16:59 -A já bych to
    panu presidentovi uměla říct.
  • 00:17:02 Prý máme králíkárny.
    Ale my jsme byli vděční.
  • 00:17:05 A dnes by i ti mladí
    byli vděční za ty králíkárny,
  • 00:17:08 kdyby je dostali. Čekají,
    až ti staří umřou,
  • 00:17:11 aby ti mladí se mohli nastěhovat.
    Do králíkáren.
  • 00:17:15 -My už to máme spočítané.
  • 00:17:21 -To je velká pravda a velké plus.
  • 00:17:23 Kde by ti lidé bydleli,
    kdybychom to nestavěli?
  • 00:17:27 Když přišel panel,
    tak jsem bojoval proto,
  • 00:17:30 aby ten panel byl ztvárněn.
    Sochařsky. Dali jsme návrhy.
  • 00:17:35 Aby byly alespoň úskoky.
    Ovšem tady to jsme neprosadili.
  • 00:17:40 To se dobře potom kritizovalo
    panu presidentovi Havlovi,
  • 00:17:45 kterého jsem měl také čest poznat.
    Stisknout si s ním ruku.
  • 00:17:50 Že jsme stavěli takové kurníky.
    Ale nebyla jiná možnost.
  • 00:17:57 Protože takový byl příkaz z vrchu
    a tak se to bude dělat.
  • 00:18:03 Především já jsem byl
    tím nejlepším kreslířem.
  • 00:18:07 Vždycky jsem dobře kreslil.
    Takže když jsem třeba byl nemocný
  • 00:18:12 a dělala se část
    nějakého toho sídliště,
  • 00:18:17 tak dokonce posílali
    auto z Ostravy až tady do Suché,
  • 00:18:21 i když cesty tady byly špatné.
  • 00:18:25 Byly plné bláta,
    když to bylo v zimě.
  • 00:18:29 Čili jedině tím, že jsem byl,
    jak bych řekl, dobrým architektem.
  • 00:18:42 -Alegorický květinový
    průvod v centru města
  • 00:18:45 se hned tak někde nevidí.
  • 00:18:47 Přitom v Havířově už zdaleka
    není nějakou zvláštností.
  • 00:18:56 -Já měl hlavně
    konflikty kvůli tady tomu.
  • 00:18:59 Kvůli těm ptákovinám
    jako kvůli vlasům, kvůli riflím,
  • 00:19:02 kvůli já nevím čemu všemu.
    Kvůli těm názorům.
  • 00:19:05 Jak jsme se začali ptát
    na ty různé věci.
  • 00:19:08 Takže tady se i fackovalo.
  • 00:19:10 Tady zase to je
    takový drsnější kraj,
  • 00:19:11 tady se nechodilo daleko od rány.
  • 00:19:13 Takže jsme z té školy
    víceméně utíkal.
  • 00:19:17 Dělal jsem střední
    průmyslovku v Karviné.
  • 00:19:19 Tam jsem se chytil
    s jedním učitelem, profesorem.
  • 00:19:21 Tak jsem místo toho
    vzal sekeru a šel jsem do lesa.
  • 00:19:23 Chodil jsem za školu
    a dělal jsem si oheň.
  • 00:19:25 A když mě vyrazili,
    tak jsem šel na učiliště potom.
  • 00:19:29 -Opravdu tenkrát se to
    podchycovalo hned zkraje.
  • 00:19:33 Ne aby se to
    tak rozjelo, jako dnes.
  • 00:19:35 Kdy ty děti jsou strašně uvolněné.
  • 00:19:37 Prostě se více dětem
    věnovalo i ve školách. A zadarmo.
  • 00:19:44 A když je rodiče někam poslali,
  • 00:19:46 do nějakých kroužků,
    nebo někdo už hrál hokej.
  • 00:19:50 Chodil prostě do nějaké kroužku,
  • 00:19:52 jako hokej, někdo
    do atletického kroužku,
  • 00:19:54 takže ty děti se tak nějak
    bavily podle toho,
  • 00:19:57 jak jim rodiče dávali šanci.
    Anebo škola.
  • 00:20:01 A ta škola se tenkrát
    opravdu snažila.
  • 00:20:05 Zájmové kroužky, to může kolegyně
    říct, že na školách byly.
  • 00:20:08 -Soudruhu kapitáne,
    i Havířov má určitě své problémy.
  • 00:20:11 -Ano, určitě že má.
  • 00:20:12 V Havířově bydlí
    lidé z celé republiky.
  • 00:20:15 Dosud nesžití.
    Lidé ještě bez vzájemného ostychu.
  • 00:20:19 Bez vzájemné úcty,
    bez nějakých vzájemných vztahů.
  • 00:20:26 A to je právě tím problémem.
  • 00:20:27 A my to přes koleno
    jen tak nezlomíme.
  • 00:20:30 Já myslím, že správně
    začínají naše občanské výbory.
  • 00:20:34 Jenom na druhé straně by zase
    měly na to jít z jiného konce.
  • 00:20:39 Takové ty dětské
    a mládežnické deklamovánky
  • 00:20:43 v těch sklepech,
    to není všechno.
  • 00:20:46 Mládež je živelný tvor.
    Mládí je mládí.
  • 00:20:50 -Já myslím,
    když už se bavíme o těch dětech,
  • 00:20:52 že také byl pionýr,
    kdy ty děti chodily do pionýru,
  • 00:20:56 a tam se vyžívali
    v těch různých zájmech.
  • 00:21:00 A tam se prostě
    ty děti také sdružovaly.
  • 00:21:06 -Otec dělal předsedu SRPŠ na škole,
    kde já jsem chodil do školy.
  • 00:21:10 Ještě jsem měl bratra
    a žili jsme celkem spokojeně.
  • 00:21:15 Peněz bylo dost,
    ve škole mně to šlo docela dobře.
  • 00:21:19 Potom jsem se vyučil,
    pak jsem chodil do práce.
  • 00:21:22 Na Nové huti
    jsem pracoval v Ostravě.
  • 00:21:25 -A byl jste pionýr?
  • 00:21:27 -Byl, samozřejmě.
    Tam byli všichni ve třídě pionýři.
  • 00:21:31 My jsme byli celá třída pionýři.
  • 00:21:36 Na škole jsem byl v pionýru,
    ale sám jsem byl skaut taky.
  • 00:21:41 Určitou dobu jsem byl i skaut.
  • 00:21:45 Tady to místo
    je pro mě symbol dětství.
  • 00:21:49 Zde jsem chodil do školy.
    A tady je symbol hornictví.
  • 00:21:52 Můj otec také byl horník.
  • 00:21:55 Takže sem se rád vracím,
    protože jsem tady prožil dětství.
  • 00:22:01 Tady je to pořád pěkné.
    Je to udržované.
  • 00:22:08 -Já bych řekla jednu věc,
    abychom trošku neidealizovali.
  • 00:22:13 Protože on ten horník se nadřel,
  • 00:22:16 tak buď spal,
    nebo si moc vypil a zase spal.
  • 00:22:21 Takže si můžeme klidně říct,
    že záleží na člověku a na rodině.
  • 00:22:25 Ne každá rodina byla
    jako že by se věnovali dětem.
  • 00:22:30 Rozumíte.
    Tak to je a tak to i bylo.
  • 00:22:37 -V roce 1971 jsem tedy nastoupil
    na ten Důl Antonín Zápotocký.
  • 00:22:42 A dělal jsem tam skoro patnáct let.
    Až do doby emigrace.
  • 00:22:48 Byla to dřina, no.
    Nebyl čas na nic.
  • 00:22:52 -A takové ty kolektivní oslavy?
  • 00:22:54 -Jo, tak kolektivní oslavy byly,
    když se udělal nějaký rekord.
  • 00:22:57 Tak se to vždycky udělalo
  • 00:22:59 buď někde na horách,
    na nějaké chatě.
  • 00:23:02 Ale to vždycky dopadlo strašně.
    Horníci se opili,
  • 00:23:05 teď se začali mezi
    sebou hádat, ty party.
  • 00:23:08 Tys udělal to, tys udělal to,
    tys udělal to špatně.
  • 00:23:11 A teď byly rvačky.
    Tak že to dopadlo tak,
  • 00:23:15 že to tam bylo všechno zdemolované.
    Většinou to tak vždycky dopadlo.
  • 00:23:21 Horníci už jsou takoví.
  • 00:23:28 Když už člověk
    je delší dobu na šachtě,
  • 00:23:30 tak už vlastně
    mu to nijak nepřipadne.
  • 00:23:33 To je těžko vysvětlit.
    My už jsme to brali tak,
  • 00:23:36 že jednou sfáráš a nejsi člověk.
    Prostě buď a nebo.
  • 00:23:42 Takže na to se nemyslelo vůbec.
  • 00:23:45 Nebo třeba utrhl
    se vozík ze svážné,
  • 00:23:47 a to jsem také
    viděl na vlastní oči,
  • 00:23:50 chlapa to vzalo s sebou
  • 00:23:54 a hodilo ho to,
    jak se říká, na ten štus.
  • 00:23:58 No a já jsem zrovna
    šel se střelivem.
  • 00:24:00 A viděl jsem ho tam sedět v rohu,
    jak mu z pusy tekla krev
  • 00:24:05 a on si ji lil do pusy
    a polykal ji zpátky.
  • 00:24:09 Tak jsem rychle zavolal nahoru,
    pro záchranáře, nebo dispečerovi.
  • 00:24:14 Vyvezli ho
    a on pak v nemocnici umřel.
  • 00:24:20 -A dnes to ještě můžeme vidět,
    kolik máme v Havířově vdov.
  • 00:24:24 Takže to znamená,
    že ti naši manželé
  • 00:24:26 už jsou dávno prostě
    někde a my jsme ještě tady.
  • 00:24:32 Takže i ta profese se odráží v tom,
    že těch vdov v Havířově je většina.
  • 00:25:00 -Bacha,
    ať to na nás nespadne, ty vrata.
  • 00:25:06 No těbůh! Teda!
  • 00:25:10 To je tragédie.
  • 00:25:12 To snad není pravda.
  • 00:25:15 Co se to tady dělo?
  • 00:25:18 Jak je to možné, toto vůbec?
  • 00:25:21 Vždyť to byl stánek
    naprosto famózní. Pamatuješ?
  • 00:25:26 Jednou bylo výročí,
    teď už přesně co to bylo
  • 00:25:29 70. výročí, nebo 80.výročí
  • 00:25:30 hlavní báňské záchranné služby
    v tomto regionu.
  • 00:25:33 No a aby to mělo úroveň,
    tak z Prahy nám tady přijel
  • 00:25:37 zahrát dvouhodinový
    program Felix Slováček.
  • 00:25:42 Tehdy tady vystupovala
    i ta jeho manželka Dáša.
  • 00:25:46 A ještě koho si vzpomínám,
    tak tu s nimi hostovala
  • 00:25:50 a vystupovala sestra
    Ivety Bartošové.
  • 00:25:53 Měla takový baret,
    ale zpívala docela dobře.
  • 00:25:57 Nikdo jsme ji nikdy neslyšeli,
  • 00:25:58 ani neviděli,
    a ona tady byla s nimi.
  • 00:26:00 A ten Felix Slováček
    tady dělal blbovinky.
  • 00:26:02 A ještě jiní umělci,
  • 00:26:03 teď už si opravdu
    nevzpomínám, kdo tady byl.
  • 00:26:06 A protože to byla takové,
    jak bych řekl zadostiučinění
  • 00:26:11 od toho představenstva.
    Že nás tak částečně jako ocenili.
  • 00:26:19 A dopřáli nám čas od času
    trochu té slušné zábavy.
  • 00:26:24 Víceméně takové poděkování
    to bylo pro nás.
  • 00:26:28 HUDBA
    Až budou trumpety překrásně zpívat
  • 00:26:34 Budou si i ti páni
    presidenti nádherně dívat
  • 00:26:40 Až budou stěrače překrásně stírat
  • 00:26:46 Budou se i ti páni
    presidenti nádherně líbat
  • 00:26:56 -V té práci tam, v té lampovně,
  • 00:26:59 tam byl nápis,
    možná ještě z padesátých let,
  • 00:27:01 to myslím řekl Gottwald,
    nebo někdo.
  • 00:27:05 Já jsem horník, kdo je víc?
  • 00:27:07 -To byly ptákoviny, Jožko.
  • 00:27:09 -A to tam bylo pořád.
    -To nás nezajímalo.
  • 00:27:11 -Já vám, ale zdá se mi,
    že na tom něco bylo.
  • 00:27:14 Protože to byla velmi těžká práce,
    velmi zodpovědná.
  • 00:27:16 Jo, ještě jsem si vzpomněl.
    Mám i to vyznamenání.
  • 00:27:19 -Od těch záchranářů, ne?
    Tys to vzal?
  • 00:27:23 -Ne, oni mě požádali.
  • 00:27:24 Ale já jsem nemohl
    najít to od toho ministra.
  • 00:27:27 -Od Ehrembergera?
    -Jo, Ehrembergera.
  • 00:27:30 Ale mám tady.
    Ne, že se s tím chválím.
  • 00:27:34 Ale to jsme tak dostávali.
  • 00:27:36 -Jo, to máš
    vzorný pracovník dolu Dukla.
  • 00:27:39 -Vzorný záchranář tady mám.
  • 00:27:41 A tady k tomu
    mám ty různé certifikáty.
  • 00:27:43 Co patří k tomu.
  • 00:27:47 -Tak já čeho si vážím,
  • 00:27:48 tak akorát toho
    vzorného záchranáře.
  • 00:27:50 Třetího, druhého, prvního stupně.
    Tak to beru.
  • 00:27:52 Ale to ostatní,
    já jsem nikdy vzorný nebyl.
  • 00:28:00 -Když jsem dorůstal,
    tak jsme chodívali do hospody.
  • 00:28:03 Měli jsme pár hospod,
    kde mimo jiné chodili i horníci.
  • 00:28:07 A já jsem na ně
    měl dost špatné vzpomínky,
  • 00:28:09 protože vesměs to byli chlapci
    z východu. Východňári.
  • 00:28:14 Těm trčela vždycky rukojeť
    hřebenu z kapsy u kalhot.
  • 00:28:18 Nosili lakýrky a tak
    a byli to podivíni a dost ranaři.
  • 00:28:22 A ti nás hodně cepovali.
    To kolikrát letěl půllitr
  • 00:28:25 nad hlavou, nebo popelník
    a různě se to rvalo.
  • 00:28:28 Chtělo se to rvát,
    my jsme většinou kličkovali,
  • 00:28:31 protože co s horníkem,
    který taká stokilové hajcmany.
  • 00:28:34 Takže bylo to dost drsné s nimi.
  • 00:28:36 Ale takhle. Já jsem měl
    tu cestu k tomu hornictví
  • 00:28:39 a k těm lidem, k horníkům,
    dost takovou delší.
  • 00:28:44 Ale ve finále jsem potkal
    pár lidí, kteří fárali.
  • 00:28:47 A vlastně jsem také dělal
    vedle šachty nějakou dobu,
  • 00:28:52 takže jsou mezi nimi
    i výborní lidé.
  • 00:28:56 Taky docela hrdí na tu profesi.
    Což se jim nedivím tedy. Vůbec.
  • 00:29:02 -Mě dala šachta hodně.
  • 00:29:03 A jestli si třeba
    někdo bude myslet,
  • 00:29:06 že jsem nějaký jednoduchý,
    nebo že jsem nějaký hlupák,
  • 00:29:08 tak to rozhodně nejsem.
    Zkrátka jsem si to vybral
  • 00:29:11 a vybral jsem si to proto,
  • 00:29:13 protože jsem vám to
    včera říkal proč.
  • 00:29:15 Ale nebudu vát tady přece říkat,
    že jsem měl trojku z chování.
  • 00:29:18 No a to jsem měl proto,
  • 00:29:20 že jsem dal třídní učitelce
    při vyučování pusu,
  • 00:29:23 to jsem vám včera říkal.
    A to je pravda.
  • 00:29:25 A spolužačku jsem píchnul
    špendlíkem do zadku. O přestávce.
  • 00:29:28 No tak to byl tak silný prohřešek,
    že jsem dostal trojku z chování,
  • 00:29:32 tudíž na Labsko-oderskou
    jsem se nedostal.
  • 00:29:35 Ale můj prospěch byl 1,61
    a přesto jsem se rozhodl jít sem.
  • 00:29:39 A nelituji toho.
  • 00:29:49 -Tady byla samozřejmě
    silná komunistická strana v hotelu.
  • 00:29:56 A obvykle ředitel
    byl jako předseda.
  • 00:30:02 A jakmile bylo něco důležitého,
    nějaká důležitá akce,
  • 00:30:08 tak nestraníci dostali volno
    a dělali to všechno jenom straníci.
  • 00:30:17 My jsme byli taková
    zásobárna číšníků.
  • 00:30:22 Zato si předsednictvo vlády
    vyjednávalo s našim ředitelem
  • 00:30:26 a my jsme jezdili po republice.
  • 00:30:31 Obsluhovat a dělat bankety
    v Karlových Varech, ve Sliači.
  • 00:30:39 Ve Sliači
    jsem viděl pana Chruščova.
  • 00:30:43 Jinak veškeří ti maršálové
  • 00:30:45 tak schůzi nahoře
    dělali u mě v desátém patře.
  • 00:30:49 Nebo ve dvanáctém.
  • 00:30:51 Samozřejmě celá Dukla sportovní,
  • 00:30:53 jak od atletiky počínaje
    až po fotbal, tak se všemi.
  • 00:31:07 -Nejopravdovější je to přátelství,
    které nepotřebuje mnoho slov.
  • 00:31:11 A takové to naše přátelství
    se Sovětským Svazem je.
  • 00:31:14 Je zpečetěné krví vojáků
    a občanů Československa
  • 00:31:17 i Sovětského Svazu
    ve Velké vlastenecké válce.
  • 00:31:20 A já jsem jenom rád,
    že jsme ho znovu potvrdili
  • 00:31:24 a pozvedli, jak se říká,
    do kosmických výšek
  • 00:31:27 tímto našim společným letem.
    Pro mě bylo, je a zůstává
  • 00:31:32 přátelství se sovětskými lidmi
  • 00:31:34 na prvním místě
    mého žebříčku hodnot.
  • 00:31:39 -Teď neřeknu z hlavy,
    ale byla to sedmdesátá léta.
  • 00:31:41 Byl tady Remek,
    tehdy náš čerstvý kosmonaut.
  • 00:31:45 Byl tady Gubarov,
    ten snad s ním letěl, myslím.
  • 00:31:49 Byli tady američtí kosmonauti.
    A pod jednou střechou.
  • 00:31:52 Maďarští, polští vědci,
    kteří měli daleko menší
  • 00:31:56 prostředky na hotel a tak dále.
  • 00:31:58 Bydleli pod jednou střechou
    jako vědci ze západu.
  • 00:32:02 To jsme tady prožívali
    a to bylo denně.
  • 00:32:04 Křesťanská mírová, výtvarníci,
    sportovci, svazáci,
  • 00:32:09 obvodní národní výbor,
    rybářské plesy a tak dále.
  • 00:32:14 A denně. Denně tady mohl být
    člověk od rána do večera.
  • 00:32:18 Prakticky denně.
    A ten život, ten hotelový život,
  • 00:32:22 ten vás tak ovládne a vcucne.
    Já jsem se ráno už těšil do práce.
  • 00:32:28 Hrozný, ale těšil jsem se do práce.
  • 00:32:31 No a bohužel trochu
    jsem zanedbával rodinu.
  • 00:32:38 -Doleva.
  • 00:32:41 -Tady?
    -Ano. Po hlavní.
  • 00:33:03 -Tady tyhle uzavřené
    dvorky se povedly.
  • 00:33:06 Tady je určitě klidné bydlení.
  • 00:33:08 A je to docela hezké.
  • 00:33:11 Ale jinak pro mě sorela znamená
    také dvojí paměť na minulost.
  • 00:33:16 V Havířově je to navíc
    zakleté v urbanistice města
  • 00:33:19 a ve zkamenělých domech.
    Ta dvojí paměť,
  • 00:33:22 dokážu si představit,
    že hodně lidí tady
  • 00:33:26 by si klidně rádo připomnělo
    tu realitu bolševickou.
  • 00:33:31 A vzpomínají na ni s nostalgií.
  • 00:33:34 No a tady mají pevný bod.
    Všude po stěnách.
  • 00:33:39 -No je to žluté.
  • 00:33:42 Je to žluté.
  • 00:33:44 A bylo to modré.
  • 00:33:47 To už je zrenovované.
    A autora se nikdo neptá.
  • 00:33:52 Tak to tady je.
  • 00:33:55 Bohužel.
  • 00:33:58 Tak to tady je.
  • 00:34:02 Není to původní.
  • 00:34:05 To už je kýč.
  • 00:34:07 To je kýč.
  • 00:34:12 Samozřejmě chválíme Rajta
    a kubismus český a tak dále.
  • 00:34:17 Ale je to příliš strohé.
  • 00:34:21 Čili proto architekti
    se snaží tu formu a ten materiál,
  • 00:34:25 který to umožňuje,
    deformovat různými způsoby.
  • 00:34:30 A přitom upozornit ale,
    aby jak bych řekl, to zlidštit.
  • 00:34:35 Aby to dostalo měřítko lidské.
    Aby to nestrašilo.
  • 00:34:42 JEKOT,KŘIK
  • 00:34:47 HLAS
    Všude puch a zmary
  • 00:34:49 a plíseň a sedá na všechno kolem
  • 00:34:53 Na střechy domů, na autobusy,
    na napřažené pěsti soch.
  • 00:35:00 Vtírá se do mastných vlasů
    jako pomáda a jako lojnatý sliz.
  • 00:35:09 -V jednom to má obrovskou výhodu.
  • 00:35:11 Když se to stavělo,
    tak určitě byly vyčleněny
  • 00:35:13 peníze na výtvarné umění.
  • 00:35:15 Protože tady těch záležitostí
    v detailech je strašně moc.
  • 00:35:20 Což u dnešní architektury
    se dá těžko žíct.
  • 00:35:24 Protože když se něco staví,
  • 00:35:25 tak je to spíš
    strožejší, bez detailů.
  • 00:35:28 Tady třeba když půjdete
    kolem některých domů,
  • 00:35:31 tak přijdete na to,
    že i ty truhlíky za oknem,
  • 00:35:34 kdyby si je tam člověk chtěl dát,
    tak jsou tam zahrádky.
  • 00:35:37 Celá krásná kovářská práce.
  • 00:35:39 Já vím, že je tam
    pěticípá hvězda na tom.
  • 00:35:41 To byl výraz tehdejší doby.
    Ale pamatovali i na to.
  • 00:35:53 Jednu dobu jsem třeba
    maloval takové obrazy,
  • 00:35:56 které předznamenávaly
    nějaké biblické příběhy
  • 00:36:00 a katastrofické záležitosti.
  • 00:36:03 Tak jsem potřeboval takové
    nějaké zemitější formy obličejů.
  • 00:36:10 Které bych dlouho hledal
    někde v zapadlých vsích.
  • 00:36:13 Tak jsem je našel i mezi
    bezdomovci tady v Havířově.
  • 00:36:16 Tak jsem jich pár nakreslil
    a jsou na těch mých obrazech.
  • 00:36:20 Jsou to všelijací
    prorokové a Sibyly.
  • 00:36:45 Mně se vždycky prvně zdá krajina,
  • 00:36:47 ve které se pohybuju
    a v té potkám ty lidi.
  • 00:36:50 Ty obličeje jako by mě
    trošku něco připomínaly.
  • 00:36:53 Ale á si je tam potom dotvořím sám.
  • 00:36:55 Vždycky to odchází
    od nějaké krajiny,
  • 00:36:57 ve které já se najednou octnu.
    Mám vyloženě i barevné sny.
  • 00:37:01 Když je to někde u moře,
  • 00:37:02 tak jsou tam škebličky
    a všechno a je to až přebarvené.
  • 00:37:05 Jako kdyby jste to
    až kýčovitě namalovali.
  • 00:37:07 Přesněji tu oblohu a všechno.
    Jsou plné jako z nějakých
  • 00:37:11 reklamních časopisů
    na rekreaci, nebo co.
  • 00:37:16 Taková ta drsnost z toho zmizí,
  • 00:37:18 která vlastně ty lidi,
    které já tam maluji provází.
  • 00:37:21 Je to spíše takové
    romanticky zasněné.
  • 00:37:24 Než takový ten tvrdý
    dopad na člověka.
  • 00:37:27 Bez jídla třeba a bez domova.
  • 00:37:30 Já jenom prostě
    využiju ten obličej.
  • 00:37:32 Nebo ho použiju na ten svůj sen.
  • 00:37:36 Já si vytvářím svůj svět.
  • 00:37:38 Já úplně jako reál tvrdě ne.
  • 00:37:41 To jsem nedělal v podstatě nikdy.
  • 00:37:43 Já jsem si našel svůj svět
    s tou figurou a ten maluju.
  • 00:38:01 -No, tady jsem prožil
    takových třicet let.
  • 00:38:05 Přes třicet let. Nebo ještě víc.
    Přes čtyřicet let.
  • 00:38:10 Byl to tam ten byt.
    Ve čtvrtém patře.
  • 00:38:13 Byl to třípokojový byt.
  • 00:38:17 Bydleli jsme tam čtyři.
    Já, otec, matka a bratr.
  • 00:38:25 Protože nebyla práce,
  • 00:38:26 tak nebyly peníze
    a nebylo z čeho platit byt.
  • 00:38:30 Tak jsem musel na ulici,
    abych přežil.
  • 00:38:35 Ještě že jsou ty azylové domy,
    kde jsem se ubytoval. A tam žiju.
  • 00:38:41 Na sociální podpoře.
  • 00:38:52 -Hotel Internacionál
    je vlastně významným příkladem
  • 00:38:55 reprezentativní stavby
    socialistického realismu.
  • 00:38:59 Tady skutečně byla zrealizována
  • 00:39:01 neobvykle velkorysá
    výtvarná koncepce.
  • 00:39:04 Kdy byly použity
    skutečně luxusní materiály.
  • 00:39:07 Na kterém spolupracovala
    vlastně celá řada
  • 00:39:10 předních výtvarných umělců.
  • 00:39:12 Skutečně významných,
    nejenom politicky preferovaných.
  • 00:39:16 Takže tady najdete vlastně
    díla od takových umělců,
  • 00:39:19 jako byl Cyril Bouda,
    nebo Max Švabinský.
  • 00:39:22 Ten tady má realizaci
    nádherné skleněné mozaiky Kytice,
  • 00:39:26 která tak jako symbolicky
    celé to dílo korunuje.
  • 00:39:31 Byl tady vlivy
    té sovětské klasicizující,
  • 00:39:34 historizující architektury.
  • 00:39:36 Nicméně mělo se vlastně podle
    příkazu tvořit lidově a česky.
  • 00:39:40 To znamená, že se hledala
    inspirace vlastně
  • 00:39:42 v českém historickém prostředí.
  • 00:39:44 Takže vlastně na stavbách
    té tak zvané české sorely
  • 00:39:48 najdeme spoustu prvků
    třeba z české renesance.
  • 00:39:52 A do toho vlastně
    to byla taková směsice
  • 00:39:55 dalších prvků folklórních motivů,
    různých lidových detailů.
  • 00:40:02 A samozřejmě celá tato směsice
  • 00:40:03 je prostoupena
    tou komunistickou ideologií,
  • 00:40:06 která tam byla příkazem.
  • 00:40:36 -Protože to bylo mladé město,
    tak se nám tady žilo dobře.
  • 00:40:40 A odpovědět na otázku,
    jestli dnes je Havířov
  • 00:40:43 komunistický, nebo není?
    Ne, že bych nedokázal,
  • 00:40:46 ne že bych nechtěl,
    ale nechci se dotknout
  • 00:40:48 určité skupiny obyvatel,
    kteří mě znají.
  • 00:40:51 Aby to nevyznělo tak,
    že s nimi opovrhuji.
  • 00:40:53 Zkrátka si myslím, ano,
    je tady ještě určitý režim,
  • 00:40:56 který ještě není
    zapomenutý v tom Havířově.
  • 00:40:58 -Ale Havířov
    je víc levicový, než pravicový.
  • 00:41:01 -No tak to zcela určitě.
  • 00:41:03 Když bychom to řekli takto,
    tak to máš pravdu.
  • 00:41:07 -Já si myslím, že je to tak.
  • 00:41:09 -Nevyhýbám se tomu,
    jestli je, nebo není.
  • 00:41:14 Jako je. Řekl bych, že je.
  • 00:41:17 -Zasněžená Praha přivítala
    delegaci členských zemí
  • 00:41:20 Rady vzájemné hospodářské pomoci,
    kteří sem přijeli jednat
  • 00:41:23 o dalším prohloubení hospodářské
    spolupráce socialistických zemí.
  • 00:41:27 19.zasedání zahájil sekretář
    rady vzájemné hospodářské pomoci,
  • 00:41:32 soudruh Fadějev,
    ze Sovětského Svazu.
  • 00:41:35 Jednáním předsedal
    místopředseda vlády
  • 00:41:37 Československé socialistické
    republiky inženýr Otakar Šimůnek.
  • 00:41:47 -Procházeli zaměstnanci hotelu
    nějakým politickým školením?
  • 00:41:52 -Jo.
  • 00:41:54 Ne.
  • 00:41:55 Nebo takhle.
    Já vám rozumím.
  • 00:41:57 Zaměstnanci hotelu
    nebyli vybíráni
  • 00:42:01 z nějakého pohledu politického.
    Ne.
  • 00:42:06 Ono totiž jich tolik
    nebylo pro takový výběr.
  • 00:42:10 To musím říct objektivně.
    Ale jinak, prosím vás,
  • 00:42:14 politika v hotelu byla
    až na druhém stupni.
  • 00:42:19 Když potom se vydaly ty seznamy,
    tak se nakonec ukázalo,
  • 00:42:23 že zapsáni v seznamech byli lidé,
  • 00:42:26 do kterých byste
    to v životě neřekli.
  • 00:42:28 Pokojské, vedoucí pokojských,
    z recepce plno lidí.
  • 00:42:32 Málo číšníků třeba.
  • 00:42:36 Ale nějací tam byli.
  • 00:42:38 A z vedení nikdo.
  • 00:42:40 To bylo to. Z vedení vůbec nikdo.
  • 00:43:00 -Bylo mně řečeno,
    že pokud tedy nebudu ve straně
  • 00:43:03 a nevstoupím do strany,
    tak že mě nevezmou na tuto profesi.
  • 00:43:08 Což si myslím, že to je vrchol!
  • 00:43:10 Důlní záchranářství,
    tedy báňské důlní záchranářství
  • 00:43:14 v rámci hornictví, jako takového.
  • 00:43:16 Je to velice zajímavá práce,
    což už jsem několikrát podotknul.
  • 00:43:20 S tím, že jsem se tenkrát
    strašně rozhodoval,
  • 00:43:24 a to musím poděkovat.
    No, to je takové blbé,
  • 00:43:29 to musím poděkovat své ženě,
    protože já jsem byl takový divný.
  • 00:43:36 Protože jsem to chtěl dělat,
  • 00:43:38 tak jsem skoro byl
    už nalomený s tím,
  • 00:43:41 že bych do té strany asi vstoupil.
  • 00:43:47 No ale tenkrát žena
    mně pomohla v tom smyslu,
  • 00:43:49 že řekla, že je to blbost.
  • 00:43:57 -No, každá doba
    má svoje výhody a nevýhody.
  • 00:44:00 A kdybych to porovnal,
    tak to porovnat celkem nejde.
  • 00:44:04 Protože v té době jsem byl mladý.
  • 00:44:07 A v té druhé době
    jsem už byl starší.
  • 00:44:09 Takže jsem nemohl
    prožít obě doby v jednom období.
  • 00:44:14 Takže se to porovnat nedá.
  • 00:44:17 Ale byl bych radši,
    kdyby to bylo naopak.
  • 00:44:20 Kdybych prožil napřed
    to dětství v tom kapitalismu
  • 00:44:23 a potom přešel do toho socialismu.
  • 00:44:27 Nebo nevím,
    jestli by to nebylo lepší?
  • 00:44:30 Anebo zůstat jenom v jedné době.
  • 00:44:33 Jak už se to trochu promíchá,
    tak už je to složitější.
  • 00:44:38 Už je to takový guláš.
  • 00:44:56 -Pojď, jdeme do práce.
  • 00:44:57 Pojď.
  • 00:45:01 -Ty vole, dívej, kdo to je!
  • 00:45:02 Hany, tož co ty tady?
    Ty tomu nedáš pokoj?
  • 00:45:08 Tož Hany, pojď sem!
  • 00:45:10 -A co vy tady děláte?
  • 00:45:12 -Nazdar Honzíku, čau.
    -Ahoj.
  • 00:45:15 -Vítej, chlape.
    Tak tebe jsem neviděl dlouho.
  • 00:45:18 -Ahoj.
    -Čau.
  • 00:45:19 -No, já jsem se vrátil.
    Po dvaceti letech.
  • 00:45:22 -No vidíš to.
  • 00:45:23 -V devadesátém roce
    jsem odešel kvůli expoziční době.
  • 00:45:26 -Ano, ano.
  • 00:45:27 -A vrátil jsem se teď.
    A tady hlídám.
  • 00:45:29 -Hlídáš, co tady ještě zbylo!
  • 00:45:31 -Tady na tom vrchu
    není co hlídat pomalu.
  • 00:45:35 -A důl je zasypaný.
  • 00:45:37 -Protože to rozkradli všechno.
    Ale hlídáme teď dole uhlí, koks.
  • 00:45:41 -Jo, z Lazu co jde?
  • 00:45:43 -A teď nám sem vozí
    dokonce z Ameriky uhlí.
  • 00:45:49 -Přišli jsme si zavzpomínat
    a je nám z toho dost teskno.
  • 00:45:52 Máme smíšení pocity.
  • 00:45:53 -Viděl si kulturák?
    -Ne, mám tam jít?
  • 00:45:56 -Ne. Je to zhuntované. Úplný hnus!
    -Ale zase tam dělají diskotéky.
  • 00:46:01 -Vevnitř?
    -No jasně.
  • 00:46:03 -To snad ne. Neblbni!
    -Letos tam byly dvě.
  • 00:46:06 A je to od pátku do soboty.
  • 00:46:10 -Počkej, kolik jsi měl
    rumů vypitých?
  • 00:46:12 -Ale jo!
    -Počkej, já tě znám dobře.
  • 00:46:17 -Hele běž a zeptej se.
    -Ale je to možné.
  • 00:46:20 -Ale v tomhle tom? Kdo by tam byl?
  • 00:46:23 -Opravdu, dělají se tam diskotéky.
  • 00:46:28 -Dívej se, vole, dívej.
  • 00:46:29 Tady bylo několik
    stovek tisíc tun uhlí.
  • 00:46:35 -To byly možná asi tak
    pětkrát větší ty kupy.
  • 00:46:39 -Ten most ještě stojí, dívej se.
  • 00:46:42 Tady to bylo vysoké 98 metrů,
    plus hvězda, jak oni měli ve zvyku.
  • 00:46:46 A to se navrtalo a to se střelilo.
    A jak to jeblo na zem,
  • 00:46:51 tak tady v okolí
    kilometru nebylo vidět.
  • 00:46:54 Tenhle ten prach, co vidíte tady,
    to zkrátka nebylo vidět.
  • 00:47:17 -Veselý hřbitov, no.
    Ta přezdívka vznikla
  • 00:47:19 někdy v osmdesátých letech.
    Původně to bylo na Valmez,
  • 00:47:23 ale nám se to tak zalíbilo,
    že jsme tak říkali Havířovu.
  • 00:47:26 Ono to totiž přesně
    pasovalo na tohle město.
  • 00:47:29 Tady se v podstatě také nic
    nedělo velkého a žili jsme vesele.
  • 00:47:35 Havířov měl ještě jednu zkratku.
    Město mladých starců.
  • 00:47:40 Vzhledem k tomu složení obyvatel
  • 00:47:41 tak dorůstala vlastně
    ta generace mladých rodičů
  • 00:47:44 a Havířov byl město
    mladých tak zvaně.
  • 00:47:47 Oni tomu tak říkali.
  • 00:47:49 A my jsme k tomu
    připojovali to starců.
  • 00:47:51 Protože řada mých známých
    si připadala občas na 400 let.
  • 00:48:08 -Do Havířova
    jsem přišel v roce 1957.
  • 00:48:14 Zahrádku mám od roku 1963.
    To už je 47 let.
  • 00:48:23 Pracoval jsem na dole
    Československá armáda. 31 let.
  • 00:48:29 31 let a čtyři měsíce.
  • 00:48:34 No, byla to těžká práce.
  • 00:48:37 Nejsem takový přeběhlík.
    Jsem takový typ člověka.
  • 00:48:42 Který se drží kopyta, jak se říká.
    Tak jsem tam pracoval tak dlouho.
  • 00:48:48 Když tam něco hořelo,
    nebo něco takového,
  • 00:48:52 tak jsme šli na jinou šachtu.
  • 00:48:54 Ale na Armádě
    jsem zůstal celý čas, těch 31 let.
  • 00:49:05 -A vy jste se vyučil havířem?
  • 00:49:08 -Havíři?
    No tak to byl jenom takový kurz.
  • 00:49:15 Praxe jedině je naučila.
  • 00:49:20 -A sem chodili většinou havíři?
  • 00:49:22 -No tak většinou havíři tady byli.
  • 00:49:26 Ti jsou takoví pracovití.
    Jako mravenci.
  • 00:49:33 Rouboval jsem stromky.
  • 00:49:36 I angrešty, rybízy,
    to jsem si rouboval.
  • 00:49:41 Ale už končím. Už jsem starý.
  • 00:49:45 86 let.
  • 00:49:48 To už je pěkný věk, že?
  • 00:49:50 To už žiju přes čas.
  • 00:49:56 ZPĚV
  • 00:49:57 Havířove, Havířove,
    kdo z nás by tě neměl rád
  • 00:50:00 Tam na svazích u Lutiny
    mohou si tvé děti hrát
  • 00:50:04 A z chodníčků na nábřeží,
    kudy život města běží,
  • 00:50:10 dohlédneš až za obzor
    Krásy našich krásných hor
  • 00:50:17 Lalala lalala
  • 00:50:24 A z chodníčků na nábřeží,
    kudy život města běží,
  • 00:50:31 dohlédneš až za obzor
    krásy našich krásných hor
  • 00:51:18 Skryté titulky M.Vrbská
    Česká televize Brno, 2010
  • 00:51:19 .

Související