iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 9. 2010
22:05 na ČT2

1 2 3 4 5

55 hlasů
20597
zhlédnutí

Děti za zdí

Herci se vydávají za dětmi v nemocnicích, putují za nimi do romských ghett či do oblastí zasažených přírodními katastrofami

27 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Děti za zdí

  • 00:00:11 -Čau!
    -Ahoj!-Co to máš za košík?
  • 00:00:13 Á, pomoc...
  • 00:00:15 -Ahoj!
    -Čau!
  • 00:00:19 To jsou blázni.
  • 00:00:22 Tak všechno to začalo
    vlastně mým setkáním
  • 00:00:26 s panem Otokarem Seifertem,
    což je dlouholetý kamarád
  • 00:00:29 mojí maminky.
  • 00:00:31 Ten tedy emigroval v 68. roce
    a pak v německém Ravensburgu
  • 00:00:36 založil divadlo, loutkové divadlo.
  • 00:00:42 Postupně mě začal žádat
    o nějakou pomoc a konzultaci,
  • 00:00:46 protože já jsem vlastně vystudovala
    DAMU - režii, dramaturgii.
  • 00:00:51 A pak se stalo, že onemocněl,
    celkem vážně, a musel nějakou dobu
  • 00:00:55 strávit v nemocnici.
  • 00:00:58 A tam asi někde přišel ten nápad:
    Proč tam nehrát divadlo?
  • 00:01:03 Jdeme.
  • 00:01:07 My, jako loutky v nemocnici,
    existujeme 5 let.
  • 00:01:13 Není tady někde...
    Tady se vždycky zvonilo. Tady.
  • 00:01:17 My jsme přišli hrát
    divadýlko pro děti.
  • 00:01:20 Děkujeme.
  • 00:01:21 Půjdeš se koukat?
    Přijď, přijď se dívat, pojď.
  • 00:01:27 Hanka Grančicová je téměř na pomezí
    třeba i klaunky, ale zároveň
  • 00:01:31 působila v loutkovém divadle.
  • 00:01:33 A my se spolu známe roky,
    vlastně jsme začínaly spolu už jako
  • 00:01:37 mladé holky v amatérském divadle.
  • 00:01:41 Hana Řepová, s tou jsem hrála
    v kapele, taky dlouhá léta,
  • 00:01:46 ještě hrajeme.
  • 00:01:47 Hana je bubenice, zároveň
    vystudovala sociologii.
  • 00:01:51 To je zase úplně jiný typ člověka,
    velice citlivá
  • 00:01:54 na nejrůznější problémy.
  • 00:01:56 Okamžitě, jakmile vejdeme
    do pokoje, tak ona ví přesně,
  • 00:02:00 kde je ten nejopomíjenější
    človíček, to je třeba její
  • 00:02:04 velký klad, takže se zaměří na něj.
  • 00:02:07 Pak je Tonda Novotný,
    to je mim hlavně.
  • 00:02:11 Taky je to velice vnímavý tvor,
    je v něm takový nesmírný klid
  • 00:02:15 a zvláštní druh humoru.
  • 00:02:17 Takže s ním si hodně užívám
    pokaždé, když jdeme někam hrát,
  • 00:02:21 protože člověk neví, co se stane.
  • 00:02:23 A Marie Dufková je moje maminka,
    zpívala v Kühnově sboru,
  • 00:02:27 tak ta tam přináší to babičkovství.
  • 00:02:29 -To vypadá výborně.
    -To jo, počkej, já se podívám.
  • 00:02:32 A jestli to voní?
    Jé, pozor.
  • 00:02:34 -Mňam, mňam.
    -Vůbec to nevoní.
  • 00:02:36 Jé, jé! Víš, co ti řeknu?
    Že je to tvrdý.
  • 00:02:39 A jak to, že máš takové
    krásné zelené tričko?
  • 00:02:42 -A nemáš třeba tatínka žabáka?
    -Ne.
  • 00:02:46 -A maminku žabku?
    -Ne.
  • 00:02:48 Ale jdi, Žbluňku.
  • 00:02:50 -A brácha není pulec?
    -Je.
  • 00:02:52 Á, brácha je pulec!
    Já to tušil!
  • 00:02:55 Tak to koukám tedy.
    To jsem ještě neviděl.
  • 00:02:57 To bude rodina tak trochu
    spřízněná s žabáky.
  • 00:03:02 Já jsem začínala stepovat u Franka
    Towena, nejdřív jsem teda chodila
  • 00:03:06 na jeho kurzy pro veřejnost
    a potom, asi po dvou letech,
  • 00:03:09 Towen potřeboval asistentku,
    tak jsem začala u něj pracovat
  • 00:03:13 jako asistentka.
  • 00:03:14 Současně jsem se ale vlastně furt
    ještě učila, protože v tom vlastně
  • 00:03:19 byl princip té jeho práce,
    že nás učil dopoledne
  • 00:03:22 a odpoledne jsme zase
    my učili děti.
  • 00:03:24 Dělala jsem činohru a taky jsem se
    naučila žonglovat a všechny tyhle
  • 00:03:29 věci, tak vlastně se mi to teď hodí
    a využívám to všechno
  • 00:03:32 pro hraní pro děti v nemocnicích.
  • 00:03:34 -No, nevystrkuj bříško, prosím tě!
    -Jé, já už...
  • 00:03:37 Je, počkej, ona má ale to břicho
    nějaký moc tvrdý.
  • 00:03:41 Ukaž, musíme to zkontrolovat.
  • 00:03:45 Hrajeme CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY
    například nebo hrajeme BUDULÍNKA.
  • 00:03:49 Hrajeme ŽABÁKY, ty má Marka,
    DIVOČINY taky hraje, taky vždycky
  • 00:03:53 nějaké ty věci z toho.
  • 00:03:55 Máme NEMOCNICI, kde vlastně děti
    si můžou postěžovat.
  • 00:03:58 Každý dostane zvířátko a vlastně
    to zvířátko má nějakou nemoc.
  • 00:04:02 Tak ty děti jako ošetřujeme
    a ony pak většinou přes tu loutku
  • 00:04:07 jsou takové otevřenější, řeknou,
    co je trápí, co je netrápí,
  • 00:04:11 co té žirafě chybí
    a co chybí tomu krokodýlovi.
  • 00:04:15 - ZPĚV -
  • 00:04:16 ...v roztrhaným kabátě, kabátě,
    od večera do rána, do rána...
  • 00:04:20 A hlavně, co je stěžejní, jsou
    písničky, že zpíváme nejvíc.
  • 00:04:24 Já hraju na kytaru, Marka hraje
    na piánko, a to si myslím,
  • 00:04:28 že nejvíc otvírá ty vztahy.
  • 00:04:30 Ve chvíli, kdy tam vejdeme,
    tak někdy je ta atmosféra
  • 00:04:34 taková nějaká...
    Víte, jak to v té nemocnici bývá.
  • 00:04:37 Ale jakmile začneme zpívat,
    tak se prostě to všechno
  • 00:04:41 tak jako otvírá - pomalu, někdy
    rychleji, někdy jsou hned rádi
  • 00:04:45 a hned se chytí.
  • 00:04:46 Jako ten zpěv si myslím,
    že je báječný.
  • 00:04:51 - ZPĚV -
  • 00:04:52 Ještě jsem mladá,
  • 00:04:55 jak bříza mladá.
  • 00:04:59 Na nebi krvavé cáry
  • 00:05:03 a z domu vynesli máry!
  • 00:05:12 Já jsem začala pracovat
    v polepšovně, neboli pasťák
  • 00:05:15 se tomu říkalo a říká.
  • 00:05:17 Dělala jsem s bezdomovci,
    se seniory a nejvíc teda s drogově
  • 00:05:22 závislými, se kterými jsem dělala
    v Němčicích, v komunitě.
  • 00:05:28 A teď pracuju teda na Magdaléně.
  • 00:05:31 A vlastně těch zkušeností,
    profesních i jiných,
  • 00:05:35 které mám tady, pak můžu
    používat v loutkách.
  • 00:05:43 Já jsem přestala hrát, protože mi
    najednou v jednu chvíli přišlo
  • 00:05:47 absurdní, že - to jsem dělala
    v Němčicích, v komunitě -
  • 00:05:51 že hraju pro lidi, které potom
    léčím, protože oni si
  • 00:05:55 během toho koncertu dávali.
  • 00:06:01 Musela jsem se tady naučit
    různé způsoby práce, reakcí.
  • 00:06:05 A to všechno, co k té práci patří,
    to mi pomáhá vydržet ten nápor,
  • 00:06:10 který někdy v nemocnici je, protože
    mám tři děti a vidět nemocné dítě,
  • 00:06:15 které něco bolí, je těžké.
  • 00:06:18 A díky tomu to můžu dělat,
    díky tomu tam můžu
  • 00:06:22 třeba navodit nějakou atmosféru.
    A v tom je tahle práce pomocí.
  • 00:06:28 Je zdravej?
  • 00:06:30 Už je mu lepší,
    už je mu mnohem líp.
  • 00:06:33 -Ty se nám chechtáš.
    -Děkuju, pane doktore.
  • 00:06:36 -Tak poslouchej, jo?
    -Jo, poslouchám. Halí belí.
  • 00:06:40 - ZPĚV -
  • 00:06:41 Halí, belí,
  • 00:06:45 koně v zelí
  • 00:06:50 a hříbátka v petrželi...
  • 00:06:53 Já když jsem naposledy byla
    v nemocnici, je pravda,
  • 00:06:57 že jsem byla malinká,
    že mi bylo pět let, tak je fakt,
  • 00:07:00 že tam člověk byl bez rodičů.
  • 00:07:02 V té době vůbec nebylo zvykem,
    aby děti byly s rodiči
  • 00:07:06 v nemocnicích, což si myslím,
    že děti v tomhle věku
  • 00:07:09 hodně špatně snášejí.
  • 00:07:11 Já naštěstí jsem si tam
    brzo našla kamarády.
  • 00:07:14 Nás bylo asi pět nebo čtyři
    na pokoji, takže vím, že s těmi
  • 00:07:17 kluky jsem si tam docela potom
    začala hrát, později, mně bylo pět,
  • 00:07:21 jim bylo třeba dvanáct,
    to byli starší kluci,
  • 00:07:24 ale tu mámu jsem určitě postrádala.
  • 00:07:26 A dneska se mi zdá, že je skvělý,
    úplně báječný,
  • 00:07:29 že ty děti tam jsou s těmi
    maminkami nebo s tatínky,
  • 00:07:33 prostě s kýmkoliv z rodiny,
    a že ten člověk tam může být.
  • 00:07:36 A nebrání jim, naopak je prostě -
    pojďte, buďte tady co nejdýl.
  • 00:07:40 Někdy teda - ještě když zrovna
    o těch rodičích teď mluvím -
  • 00:07:44 si uvědomuju,
    že vidím ty maminky zoufalé,
  • 00:07:46 které tam třeba tráví měsíce.
  • 00:07:48 Celé měsíce opravdu leží s tím
    dítětem na tom pokoji a samy
  • 00:07:52 ty maminky potřebují taky pomoct,
    potřebují taky, abychom i pro ně
  • 00:07:56 zazpívali nějakou písničku,
    potřebují povzbudit.
  • 00:07:59 Tak rádi zazpíváme i mamince,
    aby měla sílu to všechno zvládat.
  • 00:08:03 -Toho lva se trochu bojím.
    -No, to dej pozor.
  • 00:08:06 -To já dám pozor.
    -Ten má zuby.
  • 00:08:08 Je zkrocenej ten lev?
    Nebo není zkrocenej?
  • 00:08:10 Ne.
  • 00:08:12 -Je divokej?
    -Ne, je plyšovej.
  • 00:08:15 Těžké bylo, když jsem se dozvěděla,
    že nám holčička,
  • 00:08:19 které jsme hráli třeba rok,
    protože ty děti tam bývají
  • 00:08:23 takhle dlouho, že zemřela.
  • 00:08:25 To jsem se dozvěděla v metru
    a to bylo hodně těžký.
  • 00:08:28 Těžký bylo, když tam hrajete
    pro dítě a vidíte po těch
  • 00:08:32 návštěvách, že postupně přichází
    třeba o končetiny a že mu ten život
  • 00:08:37 nějakým způsobem končí,
    tak to je samozřejmě hrozně těžký.
  • 00:08:42 Já si myslím, že situace v těch
    nemocnicích, kdy se vracíme
  • 00:08:46 na ta místa, kdy se vracíme
    na ty opravdu těžké případy,
  • 00:08:50 po měsíci...
  • 00:08:52 Pro mě osobně, bylo to víc takových
    zkušeností, ale ta první,
  • 00:08:56 na kterou samozřejmě si hodně
    pamatuju a která mně zůstala
  • 00:09:00 v hlavě, byla, když už nás
    sestřička se slovy "už tam
  • 00:09:03 nechoďte" nepustila k chlapečkovi,
    ke kterému jsme chodili pravidelně.
  • 00:09:08 Někdy ty děti vlastně ani nechtějí
    spolupracovat, není vlastně jasné,
  • 00:09:13 co chtějí.
  • 00:09:14 Je jasné, že něco chtějí
    a že maminka chce,
  • 00:09:17 abychom tam přišli.
  • 00:09:18 Jednou v nemocnici jsme byli
    odchycení maminkou, která chtěla,
  • 00:09:22 abychom určitě přišli na pokojíček
    zahrát jejímu synovi.
  • 00:09:26 My jsme tam přišli, z postýlky
    na nás vykukoval zadeček.
  • 00:09:30 My jsme mysleli, že máme jít pryč,
    že maminka to spletla.
  • 00:09:33 Maminka říká: "Ne, ne hrajte.
  • 00:09:35 To je výborný, on vás poslouchá
    a hrozně to chce."
  • 00:09:38 Tak my jsme se ptali toho zadečku,
    co by chtěl hrát za písničku.
  • 00:09:42 A on se tak jako kýval a maminka
    říkala, že JEDE JEDE MAŠINKA,
  • 00:09:46 což je písnička,
    kterou já jsem neznala.
  • 00:09:49 Znala jsem jenom tu melodii, tak
    jsem začala hrát JEDE JEDE MAŠINKA
  • 00:09:53 a zadeček se kýval a maminka
    jako říká: "Dobrý, dobrý."
  • 00:09:56 Tak to byl vtipný zážitek.
  • 00:09:58 Je pravda, že třeba poslední
    zážitek teďka, co jsme měli
  • 00:10:02 s Markou, když jsme hráli zrovna
    na té onkologii-hematologii,
  • 00:10:06 byla holčička, kterou už známe,
    ke které chodíme
  • 00:10:09 a která byla zrovna po operaci.
  • 00:10:11 Byla prostě v narkóze,
    byla v takovém tom spánku,
  • 00:10:14 kdy já bych ji vůbec nebudila.
  • 00:10:16 Já osobně bych vůbec k ní
    nechtěla - jéžiš, spí a potřebuje
  • 00:10:20 spát a jsou ty děti nemocné.
    Ale sestřička přišla a říká:
  • 00:10:23 "Ne, ta spí už dlouho, pojďte,
    zkusíme ji vzbudit."
  • 00:10:27 Já koukala jak blázen.
  • 00:10:28 No tak jsme tam šli, začali jsme
    teda pro ni hrát, přestože to bylo
  • 00:10:32 dítě, které - po té operaci vidíte,
    jak ten člověk tam těma očičkama
  • 00:10:37 a teď se tam tak z toho...
  • 00:10:38 A pojď - a zase usnula.
  • 00:10:40 Teď jsme začali zpívat,
    zpívali jsme nějaké písničky,
  • 00:10:43 lidovky, a ona se začala
    v tom polospánku usmívat.
  • 00:10:46 A teďka najednou vidíte,
    to dítě to slyší.
  • 00:10:49 A tak jsme zpívali tak dlouho,
    až ona se opravdu probudila.
  • 00:10:53 A začala se usmívat.
  • 00:10:54 To mě fascinovalo, jak místo
    aby byla nějaká mrzutá a taková,
  • 00:10:58 tak ona se začala usmívat
    a teď bylo vidět, jak se snaží
  • 00:11:02 tou pusinkou hýbat a zpívat.
  • 00:11:03 Hudba je skutečně taková
    až duchovní záležitost.
  • 00:11:07 Jakmile člověk začne zpívat,
    lidé se přidají a vznikne taková
  • 00:11:11 zvláštní atmosféra otevřenosti.
  • 00:11:13 Hrozně těžký je vždycky ten nápor
    přijít na to oddělení
  • 00:11:16 a vyrovnat se, pokud je tam nějaké
    dítě hodně nemocné nebo bolavé.
  • 00:11:21 To je v tu chvíli hodně těžké.
  • 00:11:22 Na druhou stranu,
    ta odezva je okamžitě a hned.
  • 00:11:25 - ZPĚV -
  • 00:11:27 ...travička zelená,
    to je moje peřina.
  • 00:11:30 Tady ta práce v komunitě
    je celkově mnohem těžší,
  • 00:11:33 protože tady ty děti některé
    ani nevědí, jestli se chtějí léčit,
  • 00:11:37 některé dělají chyby,
    o kterých my víme, že je devastují.
  • 00:11:41 A jsem tady víc bezmocná.
  • 00:11:46 Musím říct, že hraní
    po nemocnicích je hodně odlišné.
  • 00:11:49 To je vlastně úplně něco jiného
    než hrát na jevišti,
  • 00:11:52 protože na jevišti chcete podat
    výkon, abyste pobavili diváky.
  • 00:11:56 Zatímco v nemocnici nejste proto,
    aby člověk sám sebe nějak
  • 00:12:00 exhiboval, abych to tak řekla,
    ale vlastně víc myslíte
  • 00:12:04 na ty děti, které tam leží
    a pro které tam teď jste.
  • 00:12:07 Já jsem vlastně věděla,
    že existují nějací lidé,
  • 00:12:11 kteří po nemocnicích chodí -
    ještě dávno předtím,
  • 00:12:14 než mě Marka
    do spolupráce přizvala.
  • 00:12:16 Říkala jsem si, ti jsou stateční,
    to jsou úžasní lidé, že to dokážou,
  • 00:12:20 že tam jdou a teď vidí ty chudáky,
    já bych se rozbrečela.
  • 00:12:24 A pak mi Marka zavolala a říká,
    hele, hrajeme po těch nemocnicích.
  • 00:12:28 Tak jsem zalapala po dechu
    a říkám si: 'No tak, když oni
  • 00:12:31 tam hrajou, tak třeba to -
    uvidím, tak se jdu podívat.'
  • 00:12:35 Naučíte se sám se sebou nějak
    pracovat, naučí se člověk sám sebe
  • 00:12:38 víc ovládat a říct si:
  • 00:12:40 'Hele musíš, nemysli na sebe,
    teď jsi tady pro ty děti,
  • 00:12:44 ty tě potřebují prostě,
    tak tady nebreč a koukej hrát.'
  • 00:12:47 - ŠTĚKOT PSA -
  • 00:12:53 Kurz teatroterapie mně asi nejvíc
    ze všeho otevřel možnost komunikace
  • 00:12:58 a schopnost pochopení těch lidí,
    se kterými bych chtěla
  • 00:13:03 nebo měla pracovat.
  • 00:13:07 Díky tomu vlastně spíš dokážu
    pochopit, jak oni se cítí,
  • 00:13:11 protože jsme si tam tak navzájem
    vlastně na to hráli a bylo to
  • 00:13:15 nesmírně přínosné právě v tom
    pochopení se navzájem a v empatii.
  • 00:13:22 Moje rodina jsou hlavně moji
    synové, a ti to dělají se mnou,
  • 00:13:26 ty jsem k tomu tak
    postupně přivedla.
  • 00:13:29 Tak jak vyrůstali, tak jsem vždycky
    je s sebou brala a postupně teda
  • 00:13:34 se do toho zapojili, takže teď už
    vlastně jsou dospělí a samostatní
  • 00:13:39 divadelníci, kteří ty programy
    už dělají vlastně samostatně.
  • 00:13:47 No, s mámou dobře se mi
    spolupracuje.
  • 00:13:50 My jsme vždycky prostě byli takoví
    kámoši, takže já jsem nikdy
  • 00:13:54 neměl potřebu se nějak trhnout
    nebo osamostatnit.
  • 00:13:58 Nebo tak, já jsem vždycky
    byl tak nějak samostatný.
  • 00:14:02 Já si myslím, že určitou mírou
    empatie je vybavený každý z nás,
  • 00:14:06 a to, jak se to potom rozvine,
    tak to asi je dáno okolnostmi,
  • 00:14:10 ve kterých vlastně každý
    z nás žije, a jak se vyvíjí.
  • 00:14:16 Já jsem se vlastně s mým mužem
    seznámila v divadle.
  • 00:14:22 Dělali jsme společně divadlo
    vlastně do těch školek i do různých
  • 00:14:27 problémových oblastí, i do domovů
    důchodců jsme společně jezdili,
  • 00:14:31 nebo i potom každý zvlášť.
  • 00:14:38 Můj muž byl vynikající divadelník,
    bohužel měl problém,
  • 00:14:42 ten problém se jmenuje
    alkoholismus, takže jsme si tím
  • 00:14:46 jako rodina prošli.
  • 00:14:52 Kluci vlastně, když to začalo,
    tak byli malí.
  • 00:14:55 Snažili jsme se s tím
    jako rodina bojovat,
  • 00:14:58 ale nedobojovali jsme to vítězně,
    bohužel, takže manžel zemřel.
  • 00:15:05 A kluci - teď už jsme se s tím
    tak vypořádali, nebo se snažíme.
  • 00:15:09 Ale určitě nás to všechny strašně
    ovlivnilo, pokud jde o otevřenost
  • 00:15:14 nebo vnímání toho druhého
    a taky asi o toleranci.
  • 00:15:20 A teď to zkuste! Dobře.
    Ble, ble, ble, čertí rohy.
  • 00:15:24 No teda, moc strašidelné to není,
    když to takhle říkáte.
  • 00:15:28 Ještě by to chtělo třeba ohýnek.
  • 00:15:31 - ZPĚV -
  • 00:15:32 Nevím, kdo jsem,
    nevím, co jsem.
  • 00:15:35 Vím jen, že nic neumím.
  • 00:15:39 Projdu pohádkovým lesem,
    snad se něco naučím.
  • 00:15:48 Jsou místa, kam člověk přijede
    a trošku se bojí, protože to tam
  • 00:15:52 opravdu vypadá velice neutěšeně.
  • 00:15:58 Vlastně jsou tam ti lidé jenom
    mezi sebou, v té vyloučené
  • 00:16:02 komunitě, bez práce, bez peněz,
    mnohdy prostě obrovské zadlužení.
  • 00:16:11 Tam prostě je jenom a jenom deprese
    a je tam strašně obtížné
  • 00:16:15 navázat ten kontakt,
    ale přes to divadlo se to vždycky
  • 00:16:19 nějakým způsobem povede.
  • 00:16:24 Ale zároveň je to prostředí,
    ze kterého prostě
  • 00:16:28 na nás padá hrůza.
  • 00:16:29 A tam je potřeba asi nejvíc
    nějakým způsobem jim přinést
  • 00:16:33 nějakou naději, zároveň
    prostě možnost se zapojit.
  • 00:16:40 -Že bychom zahráli to divadlo?
    -Jo! -Venku!
  • 00:16:43 Jak jsem hrála posledně s tím
    kopcem, tak to bude pokračovat.
  • 00:16:47 -Tady máte dárek.
    -Jé, no to je úžasný!
  • 00:16:51 -A můžu ještě něco?
    -Tak tuhle ti dám.
  • 00:16:54 A já nemám co nést.
  • 00:16:56 -Pani, já se těším.
    -A já taky.
  • 00:16:58 Pokud jde o romské komunity
    nebo ghetta, tak jsme hráli
  • 00:17:02 na Kladně, v Bílině, v Chomutově,
    v Ústí nad Labem, v Děčíně,
  • 00:17:06 potom v Dobré Vodě
    u Karlových Varů.
  • 00:17:12 A teď já, protože
    to tady mám blízko,
  • 00:17:14 tak tady to Nové Město pod Smrkem.
  • 00:17:17 A hlavně jsme se dostali
    i do ciziny, byli jsme
  • 00:17:20 na Srí Lance, byli jsme v Indii.
  • 00:17:23 -Né!
    -Jé, on přišel ten mrňavej mrňous!
  • 00:17:26 Cha chá! A to mu ještě věříte?
  • 00:17:28 Prosím vás, nic z toho, co jsem
    vám včera říkal, pravda není.
  • 00:17:34 Já jsem se vás hrozně bál
    a tak jsem se nechtěl přiznat,
  • 00:17:37 že mě vždycky při schovávání
    našli jako prvního
  • 00:17:41 a na vysoké stromy že bych se bál.
    Já jsem se jen tak vytahoval.
  • 00:17:48 My tady pořádáme akci DĚTI DĚTEM,
    což neznamená,
  • 00:17:51 že děti hrajou divadlo dětem,
    ale že české děti můžou pomoct
  • 00:17:54 africkým dětem, tím že jim přinesou
    nějakou pastelku nebo tužku
  • 00:17:58 nebo fixu a my to odvezeme
    koncem června do Afriky.
  • 00:18:02 A jinak je tady naše divadlo,
    vlastně všechna představení,
  • 00:18:05 která hrajeme dětem ve světě
    i tady v Čechách, tak tady jsou.
  • 00:18:13 Já jsem skončila práci
    v České televizi po 15 letech,
  • 00:18:17 produkční, a říkala jsem si,
    že jediné, co umím, je organizovat
  • 00:18:21 kohokoli, kdekoli a cokoli,
    a že teda jestli mám něco dělat
  • 00:18:24 do budoucna, tak to bude tohle.
  • 00:18:26 A protože jsem chtěla cestovat
    a věděla jsem, že chci dělat
  • 00:18:30 něco užitečného, tak jsem odjela
    na dva měsíce do Francie.
  • 00:18:33 V Paříži, protože neumím
    francouzsky, tak jsem vůbec
  • 00:18:36 nečetla noviny, nic.
  • 00:18:38 A na Silvestra za mnou přijeli moji
    kamarádi a přivezli mi takovýhle
  • 00:18:42 štos novin za poslední týden,
    kde byla prostě - celé noviny
  • 00:18:46 celý týden byly plné zpráv
    o tsunami, co se děje
  • 00:18:49 na Srí Lance, co v Indii.
  • 00:18:51 A já jsem zhuštěně dostala
    prostě během jednoho večera
  • 00:18:54 tuhle informaci.
  • 00:18:56 A tam jsem si přečetla,
    že M. Skribuckij z Červeného kříže
  • 00:18:59 se nedomohl toho,
    aby Červený kříž ho někam vyslal,
  • 00:19:03 tak vzal čtyři bágly léků
    a putoval po Srí Lance, po pobřeží.
  • 00:19:07 A s těmi čtyřmi bágly léků
    a obinadel léčil ty zraněné lidi.
  • 00:19:10 Bylo to bezprostředně,
    bylo to 4 dny po tsunami.
  • 00:19:14 Já jsem přijela pak do Prahy
    a říkala jsem si,
  • 00:19:17 když on takhle může sám jezdit,
    takže zorganizuju...
  • 00:19:20 A napadlo mě, že vlastně tak
    jako pomáhá divadlo v nemocnicích,
  • 00:19:24 od stresu, aby ty děti zapomněly
    na to, že se jim něco děje
  • 00:19:28 špatného, takže by mohlo pomáhat
    v těch uprchlických táborech,
  • 00:19:32 kde byly mraky dětí.
  • 00:19:33 A byly tam prostě, dostaly čočku
    a rýži a obinadlo,
  • 00:19:36 ale nikdo se o ně nestaral
    a vlastně s tím traumatem tam byly
  • 00:19:40 samy, ta psychosociální pomoc
    v té době tam byla v začátcích.
  • 00:19:44 Takže jsem to začala plánovat,
    sehnala jsem na to peníze
  • 00:19:48 a odjeli jsme s divadlem
    a putovali jsme po pobřeží.
  • 00:19:51 Tenkrát, v roce 2005, zezačátku
    byly ty uprchlické tábory
  • 00:19:55 nasázené jeden vedle druhého.
  • 00:19:57 To jsme prostě jeli jenom rikšou,
    putovali jsme po pobřeží
  • 00:20:00 a v každém táboře bylo
    okolo 2 000 dětí.
  • 00:20:03 To byly obrovské stanové tábory,
    to byly hangáry,
  • 00:20:06 které tam přišly z celého světa.
  • 00:20:08 No a takhle já jsem se
    vlastně k tomu dostala.
  • 00:20:11 It's about jumping dog. Ye?
    Dog and jumping.
  • 00:20:15 Pohádky, které hraju,
    tak si většinou sama píšu.
  • 00:20:19 Má to úžasnou výhodu,
    že když někde něco nefunguje,
  • 00:20:22 tak si to můžu sama poupravit.
  • 00:20:25 A zároveň si vlastně všechny loutky
    k tomu vyrábím sama.
  • 00:20:28 A to má teda taky velikou výhodu,
    že když něco nejde dohromady,
  • 00:20:33 tak potom třeba můžu být naštvaná
    jenom sama na sebe
  • 00:20:36 a zase jsem jenom já ten,
    kdo to potom musí opravit
  • 00:20:40 a musí to všechno dohromady dát.
  • 00:20:45 Zařízení Shishu Bhavan,
    kde my děláme ty divadelní dílny,
  • 00:20:49 je v Chennaii, v Madrasu.
  • 00:20:51 Ty jeptišky chodí prostě
    po Chennaii a už vědí,
  • 00:20:54 že třeba na autobusovém nádraží,
    že tam odkládají nejenom
  • 00:20:58 staré lidi, ale že tam odkládají
    i handicapované děti.
  • 00:21:01 Ony vybírají handicapované děti
    z kontejnerů třeba.
  • 00:21:05 Oni jsou tam jako kojenci,
    ale jsou tam i velké děti,
  • 00:21:08 které prostě hodí na skládku.
  • 00:21:10 Takže takhle ony jakoby se starají
    o to, aby ty děti nezůstaly
  • 00:21:14 na ulici, aby neumřely,
    ale už nemají čas se třeba starat
  • 00:21:17 o to, že nějak by měly trávit čas.
  • 00:21:19 A navíc ještě tam teda mezi těmihle
    handicapovanými dětmi, těžce třeba,
  • 00:21:24 jsou i děti s lehkou
    mozkovou dysfunkcí.
  • 00:21:27 To znamená dítě, které je jenom -
    tady by v podstatě ani nechodilo
  • 00:21:31 třeba do zvláštní školy,
    jenom vyžaduje nějakou jako
  • 00:21:34 speciální pozornost, ale minimální.
  • 00:21:36 Je v podstatě zdravé a mohlo by žít
    normální plnohodnotný život,
  • 00:21:40 ale tam je vlastně zavřené
    s těžce postiženými dětmi.
  • 00:21:44 Tím pádem se o něj nikdo nestará,
    protože ty těžce postižené děti
  • 00:21:48 vyžadují strašnou pozornost,
    strašnou energii
  • 00:21:50 a těch jeptišek je tam málo.
  • 00:21:52 Takže my jsme si řekli,
    že vlastně budeme pro tyhle děti,
  • 00:21:56 lehce postižené, tam dělat
    ty workshopy, aby aspoň přišly
  • 00:22:00 do styku s okolním světem.
  • 00:22:02 Když jsem začala jezdit do světa
    s tímhle divadlem a s těmihle
  • 00:22:05 aktivitami, tak jsem trošku
    měla takový ten naivní pocit,
  • 00:22:09 jako že spasím svět.
  • 00:22:11 Tak to jsem se naučila,
    že svět nespasím, zaprvé.
  • 00:22:14 Zadruhé, že nemůžu nikde
    nikomu nic vnucovat.
  • 00:22:17 Tam prostě je potřeba si najít
    tu mez, kdy ti lidé nemají
  • 00:22:20 na něco náladu, zejména
    v těch uprchlických táborech.
  • 00:22:24 Jaksi vycítit tu míru,
    mít nějakou empatii v sobě,
  • 00:22:27 abych vycítila tu míru toho, kdy
    je to štve a kdy to není ostych.
  • 00:22:31 Ohledně toho žonglování ve světě
    začíná fungovat taková věc,
  • 00:22:35 které se říká Social Sircus.
  • 00:22:40 A to je právě o tom, že děti ulice
    místo toho, aby někde braly drogy
  • 00:22:44 nebo se mlátily s ostatními, a tím
    si dokazovaly, že jsou nejlepší,
  • 00:22:49 tak se můžou učit žonglovat.
  • 00:22:51 A tím, že dokážou
    prostě udělat tohle,
  • 00:22:54 tak budou z party nejlepší, a ne
    tím, že vykouří nejvíc cigaret.
  • 00:23:00 A to funguje jak u nás,
    tak i v těch rozvojových zemích.
  • 00:23:06 Myslím si, že romské etnikum
    jako takové má hodně dětí,
  • 00:23:10 a tam prostě je ta síla.
  • 00:23:14 Napřed možná v našem vstřícném
    kroku, ale oni chtějí komunikovat,
  • 00:23:18 oni chtějí soužít,
    oni nechtějí s námi bojovat.
  • 00:23:25 A prvky, které oni v sobě nesou,
    tak určitě jsou přínosné
  • 00:23:29 pro všechny ostatní, jako třeba
    impulzivnost, otevřenost,
  • 00:23:33 radostné prožívání všeho.
  • 00:23:38 To je prostě to, co mnohdy chybí
    nám, na té druhé straně.
  • 00:23:42 Tak si tak říkám, že by určitě
    stálo za to s nimi udělat nějaké
  • 00:23:46 divadlo, s nějakou skupinou,
    a do toho divadla zapojit písničky
  • 00:23:51 a hlavně prvky jejich kultury.
  • 00:23:55 S tím divadlem by se potom mohlo
    jezdit dál a vlastně
  • 00:23:59 zprostředkovávat to bohatství,
    které mohou přinést oni.
  • 00:24:02 A třeba se tím inspiruje
    ještě i někdo jiný kromě nás.
  • 00:24:16 Se Sárou já jsem se seznámila
    v Nesvačilech, kde Praha 3,
  • 00:24:20 nebo MČ Praha 3, dělá 14denní
    tábory pro romské děti.
  • 00:24:24 A my jsme tam dělali divadelní
    workshopy a Sára krásně zpívala
  • 00:24:28 u táboráku při kytaře,
    bylo jí 12 tenkrát.
  • 00:24:32 A dneska nás Mário Bihári
    a Bachtale Apsa doprovází
  • 00:24:36 na vernisážích,
    Sára je dvorní zpěvačka.
  • 00:24:47 Černý huby, jako co prostě
    pro ně děláš, hajzlové,
  • 00:24:51 vždyť všechno nám tady rozkradou
    a množí se jak králíci.
  • 00:24:56 Obecně postoj k Romům v naší
    společnosti je tak negativní,
  • 00:25:00 tak odmítavý, tak zásadně odmítavý,
    že je potřeba,
  • 00:25:04 aby třeba se tam přišli
    někdy podívat a šli tam jako
  • 00:25:09 bez apriorně negativního názoru.
  • 00:25:14 Ve chvíli, kdy člověk tam přijde
    a má srdce na dlani,
  • 00:25:18 tak oni mají to srdce
    na dlani taky.
  • 00:25:21 A oni jsou strašně vděční za každý
    kontakt nebo opakovaný kontakt.
  • 00:25:26 A to je věc, kterou nedokážu
    sdělit jinak než tím,
  • 00:25:29 že prostě budu
    v téhle práci pokračovat.
  • 00:25:36 Já od té doby, co takhle jezdím
    po světě, tak už si nedovedu
  • 00:25:41 představit, že bych jela někam
    čistě jenom jako turista,
  • 00:25:44 že prostě bych jela někam na pláž.
  • 00:25:47 Vždycky vlastně už vybírám
    ty lokality, i tu cizinu vlastně,
  • 00:25:51 proto, že vím, co bych tam jako
    chtěla nějakým způsobem dělat.
  • 00:25:58 Podle toho vlastně si vybírám
    místa, kam jedu "na dovolenou".
  • 00:26:02 Každá moje dovolená je vlastně
    zároveň obhlídka
  • 00:26:05 pro nějaký projekt.
  • 00:26:07 Všichni mi říkají, že to je proto,
    že nemám vlastní děti, takže dělám
  • 00:26:11 tuhle práci. Je to možné.
  • 00:26:13 A já jsem prostě pochopila, že to,
    co jsem hledala v tom životě,
  • 00:26:18 je to dobrodružství,
    které má nějaký smysl.
  • 00:26:27 - ZPĚV -
  • 00:26:28 Ještě jsem mladá,
    jak bříza mladá.
  • 00:26:35 Na nebi krvavé cáry
    a z domu vynesli máry.
  • 00:26:44 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2010

Související